• No results found

Vliv cestovního ruchu na makroekonomický vývoj v České republice

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "Vliv cestovního ruchu na makroekonomický vývoj v České republice"

Copied!
47
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

Vliv cestovního ruchu na makroekonomický vývoj v České republice

Bakalářská práce

Studijní program: B6208 – Ekonomika a management

Studijní obor: 6208R175 – Ekonomika a management služeb - Cestovní ruch Autor práce: Andrea Medková

Vedoucí práce: Ing. Iva Nedomlelová, Ph.D.

Liberec 2018

(2)
(3)
(4)

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Poděkování

Ráda bych tímto způsobem poděkovala vedoucí mé bakalářské práce Ing. Ivě Nedomlelové, Ph.D. za cenné rady, věcné připomínky a vstřícnost při konzultacích této závěrečné práce.

Dále bych ráda poděkovala Ing. Kateřině Gurinové, Ph.D. za ochotu a konzultace z oblasti statistiky. V neposlední řadě bych ráda poděkovala své rodině a přátelům za veškerou podporu během mého studia.

(6)

Anotace

Tato bakalářská práce se zabývá zkoumáním vlivu cestovního ruchu na makroekonomický vývoj v České republice. Teoretická část je zaměřena na obecné vymezení cestovního ruchu, jeho historický vývoj a význam. Dále jsou zde popsány vybrané makroekonomické ukazatele, kterými jsou hrubý domácí produkt a zaměstnanost. V praktické části je popsán vývoj sledovaných ukazatelů v období od roku 2008, kdy Českou republiku zasáhla celosvětová hospodářská krize, do roku 2016. V další části je pomocí regresní a korelační analýzy zkoumána závislost mezi vybranými makroekonomickými ukazateli a ukazateli cestovního ruchu. V poslední části práce je navrženo několik možností, jak by se případně mohl vliv cestovního ruchu v České republice zvyšovat. Vychází se zde především z konkurenceschopnosti České republiky, jako destinace cestovního ruchu, která se měří pomocí indexu TTCI.

Klíčová slova

Cestovní ruch, hrubý domácí produkt, konkurenceschopnost České republiky, makroekonomický vývoj, zaměstnanost.

(7)

Annotation

The Impact of Tourism on Macroeconomic Developments in the Czech Republic

This bachelor thesis deals with the study of the influence of tourism on the macroeconomic development in the Czech Republic. The theoretical part focuses on the general definition of tourism, its historical development and its importance. There are also selected macroeconomic indicators, which are gross domestic product and employment. The practical part describes the development of monitored indicators in the period since 2008, when the Czech Republic hit the global economic crisis until 2016. In the next part the regression and correlation analysis analyzes the dependence between selected macroeconomic indicators and indicators of tourism. In the last part of the thesis several possibilities are suggested for how the influence of tourism in the Czech Republic could be increased. This is mainly based on the competitiveness of the Czech Republic, as a tourist destination, which is measured using the TTCI index.

Key Words

Competitiveness of the Czech Republic, Employment, Gross Domestic Product, Macroeconomic Development, Tourism.

(8)

8

Obsah

Seznam ilustrací ... 10

Seznam tabulek ... 11

Seznam použitých zkratek, značek a symbolů ... 12

Úvod ... 13

1 Teoretické vymezení cestovního ruchu ... 15

1.1 Stručný historický vývoj cestovního ruchu ... 15

1.1.1 Období do 1. světové války ... 15

1.1.2 Období mezi dvěma světovými válkami ... 16

1.1.3 Období od druhé světové války do počátku 90. let ... 17

1.1.4 90. léta až současnost ... 17

1.2 Definice cestovního ruchu ... 18

1.3 Systém cestovního ruchu ... 19

1.3.1 Subjekt cestovního ruchu ... 20

1.3.2 Objekt cestovního ruchu ... 21

1.3.3 Předmět cestovního ruchu ... 21

1.4 Význam cestovního ruchu ... 21

1.4.1 Význam cestovního ruchu z ekonomického hlediska ... 22

1.4.2 Význam cestovního ruchu z ostatních hledisek ... 22

2 Teoretické vymezení vybraných makroekonomických ukazatelů ... 24

2.1 Hrubý domácí produkt (HDP) ... 24

2.1.1 Výpočet HDP výdajovou metodou ... 25

2.1.2 Výpočet HDP důchodovou metodou ... 25

2.1.3 Výpočet HDP výrobní metodou ... 26

2.2 Zaměstnanost ... 26

3 Měření závislostí ... 28

3.1 Regresní analýza ... 28

(9)

9

3.2 Korelační analýza ... 28

4 Analýza vlivu cestovního ruchu na vývoj vybraných makroekonomických ukazatelů 30 4.1 Vývoj vybraných makroekonomických ukazatelů ... 30

4.1.1 HDP ... 30

4.1.2 Zaměstnanost ... 31

4.2 Vývoj ukazatelů cestovního ruchu ... 32

4.2.1 HDP cestovního ruchu ... 32

4.2.2 Zaměstnanost v cestovním ruchu ... 33

4.3 Zkoumání závislostí mezi makroekonomickými ukazateli a cestovním ruchem . 35 4.3.1 Závislost celkového HDP a HDP cestovního ruchu ... 36

4.3.2 Závislost celkové zaměstnanosti a zaměstnanosti v cestovním ruchu ... 36

5 Možnosti zvyšování významu cestovního ruchu v České republice ... 38

5.1 Omezující faktory působící na cestovní ruch ... 38

5.2 Návrhy možného zvýšení vlivu cestovního ruchu v České republice ... 39

5.2.1 Konkurenceschopnost České republiky... 40

Závěr ... 43

Seznam použité literatury ... 45

Citace ... 45

Bibliografie ... 46

(10)

10

Seznam ilustrací

Obrázek 1 Podíl cestovního ruchu na HDP a zaměstnanosti v letech 2008 – 2016 ... 35

Obrázek 2 Závislost mezi HDP a HDP CR ... 36

Obrázek 3 Závislost mezi celkovou zaměstnaností a zaměstnaností v CR ... 37

Obrázek 4 Oblasti hodnocené v TTCI ... 40

Obrázek 5 Konkurenceschopnost České republiky v roce 2017 ... 41

(11)

11

Seznam tabulek

Tabulka 1: Vývoj HDP v letech 2008 - 2016 v mil. Kč ... 30 Tabulka 2 Celkový počet zaměstnaných osob v NH a míra zaměstnanosti v letech 2008 - 2016 ... 31 Tabulka 3 Vývoj HDP CR a podíl HDP CR na HDP v letech 2008 - 2016 ... 33 Tabulka 4 Zaměstnanost v CR v letech 2008 - 2016 ... 34

(12)

12

Seznam použitých zkratek, značek a symbolů

CR Cestovní ruch

ČR Česká republika

ČSÚ Český statistický úřad

EU Evropská unie

HDP CR Hrubý domácí produkt cestovního ruchu HDP Hrubý domácí produkt

HNP Hrubý národní produkt

HPH CR Hrubá přidaná hodnota cestovního ruchu TTCI Travel & Tourism Competitiveness Index UNWTO United Nations World Tourism Organization USA Spojené státy americké

(13)

13

Úvod

V dnešní době se cestovní ruch stává již neodmyslitelnou součástí běžného života a je považován za neustále se rozvíjející odvětví, které přímo i nepřímo ovlivňuje ekonomiku České republiky a to v mnoha směrech. Cestovní ruch tvoří významnou část terciárního sektoru neboli sektoru služeb. V České republice jako i v řadě dalších států s vyspělými ekonomikami zaujímá tento sektor největší část národního hospodářství a právě proto je zajímavé jeho hlubší zkoumání.

Hlavním cílem této bakalářské práce je zhodnotit cestovní ruch v České republice na makroekonomické úrovni. Dílčím cílem je vyhodnotit oblasti, které mají potenciál pro zvýšení celkového vlivu cestovního ruchu v České republice.

V souvislosti s hlavním cílem této práce byly definovány tyto výzkumné předpoklady:

 Vývoj HDP je přímo závislý na HDP cestovního ruchu.

 Vývoj celkové zaměstnanosti je přímo závislý na zaměstnanosti v cestovním ruchu.

 Počet zaměstnaných osob v cestovním ruchu se zvyšuje.

Výše zmíněné výzkumné předpoklady budou v souladu s cílem této práce zpracovávány pomocí korelační a regresní analýzy. Data potřebná pro výpočty a následnou verifikaci výzkumných předpokladů budou získávána převážně z Českého statistického úřadu.

Pro zpracování této bakalářské práce je zvoleno období od roku 2008 do roku 2016. V roce 2008 zasáhla českou ekonomiku celosvětová hospodářská krize, což bylo hlavním důvodem pro výběr tohoto období. V době zpracování předložené bakalářské práce ještě nebyly k dispozici kompletní údaje za rok 2017, a proto zde data za tento rok nebudou řešena.

Práce je rozdělena do pěti hlavních kapitol. První kapitola se věnuje teoretickému vymezení cestovního ruchu. Úkolem této kapitoly je seznámit čtenáře s pojmem cestovní ruch a dále pak charakterizovat jeho význam. Druhá kapitola se zaměří na teoretické vymezení vybraných makroekonomických ukazatelů, kterými jsou hrubý domácí produkt a zaměstnanost. Třetí kapitola se věnuje regresní a korelační analýze, které jsou potřebné pro zkoumání závislostí mezi vybranými ukazateli. Čtvrtou kapitolu lze považovat za nejdůležitější část této práce, jelikož je zde provedena analýza vlivu cestovního ruchu na vývoj vybraných makroekonomických veličin. V páté kapitole jsou navrženy možnosti,

(14)

14

které by mohly případně vést ke zvýšení celkového vlivu cestovního ruchu v České republice. Hodnocena zde bude především konkurenceschopnost České republiky, jako destinace cestovního ruchu.

Tato bakalářská práce vznikla na základě zpracování primárních a sekundárních zdrojů, kde byly jako primární zdroj použity údaje z Českého statistického úřadu. Sekundárním zdrojem se pak stala odborná literatura a ostatní důvěryhodné internetové zdroje. V práci byly použity metody analýzy, dedukce a regresní a korelační analýzy.

(15)

15

1 Teoretické vymezení cestovního ruchu

Úkolem této kapitoly je seznámit čtenáře s pojmem cestovní ruch. Nejdříve zde bude popsána stručná historie cestovního ruchu a to od jeho počátků až po současný stav. Dále zde bude vysvětlen samotný pojem a jeho definice a také teoretické vymezení cestovního ruchu, jako systému. Zároveň zde bude popsán význam cestovního ruchu v České republice.

1.1 Stručný historický vývoj cestovního ruchu

Na otázku kdy přesně cestovní ruch vznikl, nezná zřejmě nikdo jasnou odpověď. Cestování a cestovní ruch, ačkoli ne v podobě, která je běžná dnes, sahá daleko do historie a to především do dob starověkého Řecka a Říma, či Egypta.

Za počátek obchodních, objevitelských a kolonizačních cest lze pak považovat především 13. století, kdy byly poprvé uskutečněny cesty do vzdálených zemí, jako je například Indie, nebo Čína. S Čínou je také spojován asi nejznámější cestovatel z této doby, kterým byl benátský kupec Marco Polo (1254 – 1324) a který zde strávil přibližně 17 let svého života.

Velký rozmach cest do zámoří nastal v 15. století, které je spojováno především s mořeplavcem Kryštofem Kolumbem. Dále zde pak působili i jiní slavní mořeplavci, jako například Bartolomeo Diaz, Vasco de Gama či Ital Amerigo Vespucci. (Ryglová, 2009)

1.1.1 Období do 1. světové války

Poměrně velký vliv na rozvoj cestovního ruchu měla průmyslová revoluce a s ní spojené změny, ke kterým postupně docházelo. Vznikaly nové podniky, ve kterých se stále častěji objevovaly stroje. Velký pokrok zaznamenala také doprava a to především železniční a lodní.

Asi nejdůležitější událostí této doby bylo zorganizování vůbec prvního hromadného zájezdu, o který se zasloužil anglický truhlář a kazatel Thomas Cook, když v roce 1841 vypravil skupinu přibližně 500 lidí na cestu z Leicesteru do 11 mil vzdáleného Loughborough. Po čtyřech letech organizování menších zájezdů založil Thomas Cook první cestovní kancelář na světě. (Palatková, 2014)

(16)

16

Má se za to, že to byl právě Thomas Cook, kdo položil základy pro další rozvoj cestovního ruchu, neboť jak ve své knize uvádí Beránek a kol. (2013, s. 10), „poté, co si povšiml komerční perspektivy masového cestovního ruchu, založil první cestovní kanceláře, zahájil rezervaci míst v dopravě a hotelích, zavedl klasifikaci hotelů i cestovní šeky a vydával kvalitní průvodce s vyčerpávajícími informacemi.“

Celkový rozvoj cestovního ruchu ukončila, nebo spíše jen přerušila až 1. světová válka.

1.1.2 Období mezi dvěma světovými válkami

Toto období bylo z hlediska cestovního ruchu klíčové zejména pro tehdejší nově vzniklé Československo, ve kterém byly příznivé podmínky pro celkový rozvoj dosud nefungujícího cestovního ruchu. Cestovní kancelář Čedok oficiálně vznikla až v polovině roku 1920, avšak první náznaky vzniku této společnosti se datují již do roku 1918, kdy se zde začínala objevovat potřeba konkurovat zahraničním společnostem Wagons-Lits a Thomas Cook, které toho času ovládaly veškerý trh v oblasti cestovního ruchu. K výročí jednoho roku od založení samostatného Československa, založili členové Zemského cizineckého svazu a Československých státních drah v roce 1919 Informační kancelář, která byla předchůdcem cestovní kanceláře Čedok. (© 2017, cestovní kancelář Čedok a.s.) V létě roku 1920 zde konečně vznikla plnohodnotná cestovní kancelář s názvem Československá cestovní a dopravní kancelář, společnost s ručením omezeným, která se základním kapitálem ve výši 2,5 mil. Kč obsadila majoritní postavení na tuzemském trhu.

V čele této společnosti stál tehdejší ministerský rada Ing. Ctibor Fiala a vrchní ministerský komisař ministerstva železnic, JUDr. Igor Geryk. Zkrácený název Čedok se začal používat až od roku 1926. Vzhledem k tomu, že cestování pomocí železniční dopravy ovládala zahraniční společnost Wagons-Lits, Československá cestovní a dopravní kancelář vsadila na trochu jiný druh cestování a to na způsob přepravy prostřednictvím moderních autobusů a letadel. (© 2017, cestovní kancelář Čedok a.s.)

Zásadní zvrat nastal v letech 1929 – 1933 kdy došlo ke světové hospodářské krizi, doprovázené rozpadem světového měnového systému, což mělo velký vliv na všechna odvětví včetně cestovního ruchu. (Palatková, 2014)

(17)

17

1.1.3 Období od druhé světové války do počátku 90. let

2. světová válka, její doznívání a především těžké vyrovnání se s poválečnou situací výrazně omezily rozvoj cestovního ruchu. Politické změny, které zaznamenal rok 1948, se projevily mnoha faktory, a to jak v rozsahu, struktuře tak i ve směrování turismu.

V následujících deseti letech po skočení 2. světové války byla hodnota cestovního ruchu odsunuta na okraj zájmu a do popředí se dostala spíše průmyslová industrializace.

(Hesková, 2006)

„Po druhé světové válce došlo k bipolárnímu rozdělení světa na dvě politicko-ekonomické soustavy. Rozdílný vývoj těchto dvou politicko-ekonomických systémů (socialistický a kapitalistický) měl dopad i na vývoj turismu v těchto soustavách. Turismus se prakticky vyvíjel a realizoval odděleně – uvnitř dvou odlišných bloků.“ (Palatková, Zichová, 2014, s. 15)

V socialistických státech byl prakticky potlačen základní předpoklad cestovního ruchu, čímž je svoboda pohybu a dostatek volných finančních prostředků, zatímco v západních zemích se cestovní ruch plynule rozvíjel.

1.1.4 90. léta až současnost

Pro Českou republiku (respektive tehdejší Československo) bylo toto období přímo zlomové. Po roce 1989 byla zrušena vízová povinnost a byl uzavřen bezdevizový styk s turistickými destinacemi, čímž zde konečně začaly vznikat vhodné podmínky pro celkový rozvoj mezinárodního cestovního ruchu.

Tato nová situace však později přinesla velké množství problémů. Až do roku 1996 na českém území neexistovala téměř žádná omezení pro podnikání v cestovním ruchu a to především pro provozování cestovních kanceláří, které zde mohly vznikat jako volná živnost. Zároveň zde nebyla ani žádná veřejná evidence cestovních kanceláří, a tak nebylo zcela jasné, kolik skutečně aktivních cestovních kanceláří zde působilo.

Dalším problémem byl fakt, že díky obrovské poptávce po službách cestovního ruchu zde vzniklo až příliš velké množství nových subjektů, které však byly následně nuceni svou činnost ukončit. Důvodem byla především nízká či vůbec žádná kvalifikace v daném oboru, nedostatek zkušeností či špatný odhad možných rizik. (Ryglová, 2009)

(18)

18

V současnosti je cestovní ruch charakterizován následujícími znaky:

 Cestovní ruch se stal součástí životního stylu a potřeb lidí.

 Vlivem stárnutí populace se zvyšuje i věková struktura lidí, využívajících služeb cestovního ruchu, což vede k vytváření atraktivní skupiny s dostatkem finančních prostředků a především volného času.

 Vlivem konkurence se služby v cestovním ruchu neustále zdokonalují a zkvalitňují.

 Narůstá zájem o sebevzdělávání a potřeba učit se novým věcem (jazykové kurzy, sportovní aktivity, poznávání nových míst a kultur atd.).

 Zvyšuje se zájem o životní prostředí, lidé čím dál tím více vyhledávají služby spojené s agroturistikou a celkově se snaží o co nejmenší zatěžování životního prostředí.

 Objevuje se zde také trend poznávání starých tradic, zvyků a řemesel (různé trhy, jarmarky, středověké akce spojené s ukázkami starých řemesel, exkurze atd.)

 Se zvyšujícím se zdokonalováním moderních technologií se služby cestovního ruchu stávají snadněji přístupné (rezervace a nákup online, aplikace v chytrých telefonech, možnost porovnání cen vybraných produktů atd.).

 Stále zde vznikají nové formy a produkty cestovního ruchu.

 Na rozdíl od minulosti, kde byla největším problémem pro rozvoj cestovního ruchu především špatná politicko-ekonomická situace, v dnešní době je cestovní ruch brzděn především riziky spojenými s teroristickými útoky, přírodními katastrofami či šířením nakažlivých chorob.

 Subjekty v cestovním ruchu mezi sebou více a lépe spolupracují (cestovní kanceláře, hotely, turistická informační centra, rezervační systémy atd.).

 Dlouhodobě se zde udržuje trend komplexnosti služeb pomocí tzv. balíčků, tedy více druhů služeb za jednotnou cenu.

 Při cestách do zahraničí roste podíl využití letecké dopravy. (Ryglová, 2009)

1.2 Definice cestovního ruchu

Pojem cestovní ruch byl popsán různými definicemi od různých autorů. Mezi nejvýznamnější patří E. Guyer-Freuler (1905), E. Piccard (1911), J. Guth (1917), či W. Morgenroth (1927). Tito autoři se ve svých vědeckých pracích snažili především

(19)

19

o odlišení pojmu „cestovní ruch“ od všeobecného pojmu „cestování“, aniž by brali v úvahu jakékoliv ekonomické aspekty cestovního ruchu. První definice, která tyto aspekty zohledňovala, byla od rakouského ekonoma Hermanna von Schullarda z roku 1910, která cestovní ruch označuje za „soubor operací zejména ekonomického charakteru, které se přímo vztahují na vstup, pobyt a pohyb cizinců vně i uvnitř určité země, města nebo regionu.“ Ani tato definice však zcela nenaplňovala celkový význam cestovního ruchu, jelikož byla zaměřena pouze na cizince. (Beránek a kol., 2013, s. 14)

Dalšími autory, které je vhodné zmínit, jsou W. Hunziker a K. Krapf ze Švýcarska, kteří v roce 1942 vydali publikaci s názvem „Grundriss der Allgemeinen Fremdenverkehrs Lehrte“ neboli Základy všeobecné nauky o cestovním ruchu. Tito autoři definovali cestovní ruch jako „soubor jevů a vztahů, vyplývajících z cestování a pobytu osob na cizím místě, pokud cílem pobytu není trvalé usazení nebo výkon výdělečné činnosti.“ (Gúčik, 2010)

Z důvodu odlišnosti a různých pohledů na cestovní ruch, se snažila světová organizace cestovního ruchu (UNWTO - United Nations World Tourism Organization) tyto různé definice propojit a sjednotit. To se jí podařilo na Mezinárodní konferenci o statistice cestovního ruchu, která se konala v roce 1991 v Ottawě a ze které vzešla konečná, světově uznávaná definice, která zní: „Cestovní ruch je činnost osoby cestující na přechodnou dobu do místa mimo její běžné životní prostředí, a to na dobu kratší než je stanovena, přičemž hlavní účel její cesty je jiný než vykonávání výdělečné činnosti v navštíveném místě.“ (Beránek a kol., 2013, s. 15)

1.3 Systém cestovního ruchu

Na cestovní ruch je nutné pohlížet jako na určitý systém, ve kterém působí určité prvky, které na sebe vzájemně působí a jsou mezi nimi určité vazby. Podle tzv. gnoseologického modelu tvoří systém cestovního ruchu tři základní podsystémy, kterými jsou:

 Subjekt cestovního ruchu,

 objekt cestovního ruchu,

 předmět cestovního ruchu.

(20)

20

Dále je třeba si uvědomit, že cestovní ruch má přímý i nepřímý vliv na vývoj různých odvětví národního hospodářství. Zatímco přímý vliv vytvářejí účastníci domácího a zahraničního cestovního ruchu svými výdaji, nepřímý vliv je vytvářen tím, jak na sebe jednotlivá odvětví vzájemně působí. To lze nejlépe vysvětlit na konkrétním příkladu:

Při výstavbě nového hotelu, který je přímo spojený s odvětvím cestovního ruchu, se do celkového procesu zapojují i další odvětví, kterými jsou např. stavební průmysl, strojírenství, IT technologie či jednotliví dodavatelé materiálu a surovin (těžební průmysl).

Tyto nepřímé vlivy se nejčastěji vyjadřují pomocí tzv. multiplikátorů (příjmový, mzdový, multiplikátor investic, zaměstnanosti atd.).

1.3.1 Subjekt cestovního ruchu

Za subjekt cestovního ruchu lze označit účastníka cestovního ruchu, který se snaží uspokojovat své potřeby v této oblasti, dále pak orgány a organizace působící v cestovním ruchu, či samotní pracovníci cestovního ruchu.

Účastníky cestovního ruchu lze rozdělit do dvou, respektive pěti kategorií:

 Stálý obyvatel (resident) – v domácím cestovním ruchu je to osoba, která žije na určitém místě alespoň 6 po sobě jdoucích měsíců před příjezdem do jiného místa na dobu kratší, než je určeno (6 měsíců), u mezinárodního cestovního ruchu je tato doba alespoň 1 rok;

 návštěvník (visitor) – osoba, která cestuje do jiné země, či jiného místa mimo své trvalé bydliště a to na dobu kratší než je uvedeno (u domácího cestovního ruchu 6 měsíců, u mezinárodního 1 rok), přičemž hlavním účelem cesty nesmí být vykonávání výdělečné činnosti.

Návštěvník cestovního ruchu je pak dále rozdělen do dvou skupin:

 Turista (tourist) – návštěvník, který cestuje do místa mimo své trvalé bydliště a jeho cesta zahrnuje alespoň jedno přenocování;

 výletník (excursionist) – jednodenní návštěvník, který na své cestě stráví méně než 24 hodin, nebo v daném místě nepřenocuje.

Samostatnou kategorií návštěvníka, kterým může být turista i výletník je:

(21)

21

 Tranzitní návštěvník – návštěvník, který se na své cestě do jiné cílové destinace zastaví v daném místě či zemi. (Beránek a kol., 2013)

1.3.2 Objekt cestovního ruchu

Obecně lze říci, že objekt cestovního ruchu je vše, co může vyvolat zájem účastníka cestovního ruchu a uspokojit tím jeho potřeby. Jedná se především o turistické cíle. Objekt cestovního ruchu lze rozdělit do dvou hlavních skupin:

 Rekreační prostor;

 materiálně-technická základna.

Za rekreační prostor jsou považovány veškeré předpoklady, které lze využít pro rozvoj cestovního ruchu a to jak přírodní předpoklady, kde se jedná například o různé vodní plochy (moře, jezera, řeky), skalní útvary, hory, jeskyně apod. tak i předpoklady uměle vytvořené – např. hrady, zámky, města, různé kulturní akce apod.

Materiálně-technická základna je pak tvořena vším, co napomáhá k lepšímu využití rekreačního prostoru a to především poskytovanými službami v oblasti dopravy, ubytování a stravování, činnosti cestovních kanceláří a agentur, či zábavního průmyslu.

1.3.3 Předmět cestovního ruchu

Předmětem cestovního ruchu je produkt cestovního ruchu neboli turistický produkt.

Turistický produkt lze chápat jako výrobek, službu či jejich kombinaci, která slouží především k uspokojení potřeb účastníka cestovního ruchu. Klasickým příkladem produktu cestovního ruchu může být zájezd, který za jednotnou cenu obsahuje více druhů služeb.

1.4 Význam cestovního ruchu

Jak již zde bylo několikrát zmíněno, tak cestovní ruch má význam nejen na ekonomiku dané země, ale má také význam v sociálně-kulturním prostředí.

(22)

22

1.4.1 Význam cestovního ruchu z ekonomického hlediska

Přestože cestovní ruch není samostatným odvětvím národního hospodářství, v sektoru služeb, do kterého spadá, zaujímá podstatnou část. Má se za to, že podíl cestovního ruchu na celkových světových příjmech činí přibližně 10% a v mnoha zemích světa se řadí mezi trojici vedoucích odvětví.

Význam cestovního ruchu pro Českou republiku z ekonomického hlediska je následující:

 Neustále vytváří nová pracovní místa a tím se podílí na zvyšování míry zaměstnanosti.

 Podílí se na zvyšování celkových příjmů.

 Přispívá k růstu hrubého domácího produktu.

 Zvyšuje přísun zahraniční měny a tím ovlivňuje devizový trh.

 Má vliv na rozšiřování celkové infrastruktury a tím i zlepšování a zkvalitňování poskytovaných služeb.

 Rozvíjí ostatní odvětví národního hospodářství.

 Rozvíjí výrobu zboží a služeb.

 Snižuje platební deficit v zemi.

1.4.2 Význam cestovního ruchu z ostatních hledisek

V této části bude charakterizován význam cestovního ruchu z ostatních hledisek, nežli z hlediska ekonomického. Mezi tato hlediska lze zařadit například hlediska sociální, kulturní, či ekologická.

Význam cestovního ruchu pro Českou republiku z ostatních hledisek je následující:

 Zvyšuje celkovou životní úroveň obyvatelstva, podněcuje ke vzdělávání a samovzdělávání a má vliv na jazykovou vybavenost obyvatel.

 Celkově rozvíjí osobnost člověka.

 V některých případech napomáhá k lepšímu zdravotnímu stavu obyvatel spojenou se stále častějším trendem zdravého životního stylu, kterého lze dosáhnout pomocí sportovních aktivit, turistiky, fitness center či lázeňských pobytů.

(23)

23

 I díky cestovnímu ruchu se zvyšuje všeobecné povědomí o České republice v zahraničí, kde je prezentována jako zajímavá cílová destinace pro zahraniční turisty či investory, což je hlavním úkolem organizace Czech Tourism, která spadá pod ministerstvo pro místí rozvoj.

 Zvyšuje efektivitu trávení volného času.

(24)

24

2 Teoretické vymezení vybraných makroekonomických ukazatelů

Tato kapitola se zaměří na teoretické vymezení vybraných makroekonomických ukazatelů, kterými jsou hrubý domácí produkt (HDP) a zaměstnanost. Nejdříve zde bude vysvětlen pojem HDP a společně s ním také ukazatel hrubého národního produktu (HNP). Následně zde budou popsány metody výpočtu již zmiňovaného HDP. Dále se tato kapitola zaměří na pojem zaměstnanost a pojmy s ním spojené.

2.1 Hrubý domácí produkt (HDP)

Hrubý domácí produkt (HDP), někdy také značen zkratkou GDP z anglického názvu Gross Domestic Product, je základním ukazatelem výkonnosti ekonomiky. Tento ukazatel zahrnuje peněžní hodnotu všech statků a služeb ve finální podobě (nikoliv meziprodukty), vytvořenou za určitou dobu (nejčastěji za 1 rok), na určitém území (nejčastěji daného státu), bez ohledu na národnost jejich vlastníka.

Ukazatel, který se zaměřuje na peněžní hodnotu všech statků a služeb ve finální podobě, vytvořenou za určitou dobu národními výrobními faktory, bez ohledu na území, kde byly tyto statky a služby vytvořeny, se nazývá hrubý národní produkt (HNP), někdy také označován zkratkou GNP z anglického názvu Gross National Product. Hrubý národní produkt je také často nazýván hrubý národní důchod (HND nebo anglickým názvem Gross National Income – GNI). (McConnell, Brue a Flynn, 2009)

Hlavním rozdílem těchto dvou ukazatelů tedy je to, že HDP se zjišťuje na základě tzv.

teritoriálního hlediska (je zde kladen důraz na území), zatímco HNP se zaměřuje na celkovou hodnotu vytvořenou určitým národem (je zde kladen důraz na národnost výrobních faktorů). HNP je využíván především ve státech, ve kterých má lepší vypovídací schopnost, neboli velké množství vyprodukovaných statků a služeb se nachází za hranicemi daného státu. Jako příklad lze uvést USA nebo Rusko. Oproti tomu Česká republika preferuje ukazatel HDP. (Beránek a kol., 2013)

Při tvorbě obou předchozích ukazatelů je velmi důležité vyvarovat se chybě, nazývané

„double counting“ neboli dvojí započtení. Této chybě lze předejít tak, že jsou do celkového

(25)

25

hrubého produktu započítávány pouze produkty v konečné podobě, nikoliv meziprodukty.

Jednoduchým příkladem mohou být dřevěné desky, ze kterých je dále vyráběn nábytek. Do celkového hrubého produktu se přičte pouze hodnota nábytku, která již obsahuje hodnotu dřevěných desek. (Mankiw, 2012)

Pro výpočet HDP se používají tři základní metody, přičemž by všechny tři měly dojít ke stejnému výsledku:

 výdajová metoda

 důchodová metoda

 výrobní metoda (Pavelka, 2007)

2.1.1 Výpočet HDP výdajovou metodou

Výdajovou metodou se hrubý domácí produkt vypočítá podle následujícího vzorce:

HDP = C + I + G + NX (1)

NX = X – M, (2)

kde (C) jsou spotřební výdaje obyvatelstva, (I) jsou investice, (G) jsou vládní výdaje na nákup zboží a služeb a (NX) značí tzv. čistý export, což je rozdíl mezi exportem (X) a importem (M). (Mankiw, 2012)

V ekonomické teorii se produkt (Y) vypočítává podle druhu zvoleného modelu dané ekonomiky. Rozlišují se tři základní modely – dvousektorový, třísektorový a čtyřsektorový. Nejjednodušším modelem je model dvousektorový, ve kterém působí pouze domácnosti a firmy. V tomto modelu tedy ke zjištění HDP (Y) stačí sečíst pouze spotřební výdaje obyvatelstva (C) a investice (I). Ve třísektorovém modelu se k těmto dvěma předchozím položkám přičtou ještě vládní výdaje na nákup zboží a služeb (G).

Čtyřsektorový model zahrnuje navíc ještě vztahy se zahraničím, neboli čistý export (NX).

2.1.2 Výpočet HDP důchodovou metodou

Důchodovou metodou se hrubý domácí produkt vypočítá podle následujícího vzorce:

HDP = w + z + r + i + a + Te, (3)

(26)

26

kde (w) jsou hrubé příjmy ze závislé činnosti, neboli mzdy a hrubé příjmy z individuálního podnikání či jiné samostatně výdělečné činnosti, (z) jsou hrubé zisky firem, (r) je označením pro renty z dlouhodobého majetku, (i) jsou čisté úroky, neboli rozdíl mezi úroky získanými a placenými, (a) je značka tzv. amortizace, neboli odpisy a (Te) jsou nepřímé daně. Jedná se tedy o součet všech příjmů neboli důchodů. (Beránek a kol., 2013, Pavelka, 2007)

2.1.3 Výpočet HDP výrobní metodou

Výrobní, často také nazývanou odvětvovou metodou, se hrubý domácí produkt vypočítá podle následujícího vzorce:

HDP = produkce – mezispotřeba + daně z produktů – dotace na produkty (4) Podle Českého statistického úřadu se produkční (výrobní) metodou HDP počítá „jako součet hrubé přidané hodnoty jednotlivých institucionálních sektorů nebo odvětví a čistých daní na produkty (které nejsou rozvrženy do sektorů a odvětví). Je to také vyrovnávací položka účtu výroby za národní hospodářství celkem, kde se straně zdrojů zachycuje produkce a na straně užití mezispotřeba. Hrubá přidaná hodnota je rozdílem mezi produkcí a mezispotřebou. Vzhledem k tomu, že produkce se oceňuje v základních cenách a užití v kupních cenách, je strana zdrojů za národní hospodářství celkem doplněna o daně snížené o dotace na výrobky.“ (ČSÚ, 1. 12. 2017)

2.2 Zaměstnanost

S pojmem zaměstnanost se v ekonomické teorii lze nejčastěji setkat v souvislosti s pojmem trh práce, tedy místem, kde se střetává poptávka po práci s nabídkou práce a vytváří se zde cena práce, v tomto případě mzda.

Nabídka práce je tvořena osobami, které na trhu práce nabízejí své schopnosti a dovednosti a za to očekávají odměnu v podobě mzdy. Naopak poptávku po práci tvoří ekonomické subjekty (podniky).

Na zaměstnanost lze pohlížet dvěma způsoby a to buď absolutně, jako celkový počet zaměstnaných v národním hospodářství, nebo relativně, tedy pomocí tzv. míry

(27)

27

zaměstnanosti, která vyjadřuje podíl všech zaměstnaných osob na celkové populaci, respektive na její ekonomicky aktivní části v procentech. Ekonomicky aktivní obyvatel se v České republice vyznačuje jako osoba ve věku 15-65 let, která je schopna se začlenit do pracovního procesu a uplatnit se na trhu práce. (Beránek a kol., 2013)

Český statistický úřad definuje pojem zaměstnané osoby, jako všechny osoby starší 15 let, které ve sledovaném období odpracovaly alespoň 1 hodinu za plat, mzdu nebo jinou odměnu. Není zde tedy rozhodující, jaký charakter vykonávaná práce měla, tedy jestli byla dočasná, trvalá či například sezónní, ale spíše je zde podstatné, zdali byla tato práce finančně ohodnocena. Zaměstnané osoby mohou být:

 zaměstnanci – osoby, které pracují na základě smlouvy se zaměstnavatelem a přijímají za svou práci určitou odměnu, přičemž neprovozují vlastní výdělečnou činnost

 sebezaměstnaní – podnikatelé se zaměstnanci, či bez zaměstnanců, pomáhající rodinní příslušníci (ČSÚ, 2017)

(28)

28

3 Měření závislostí

Měření síly závislosti dvou či více číselných proměnných lze měřit pomocí různých statistických metod, které pomáhají popsat vztah mezi jednotlivými proměnnými pomocí různých výpočtů. Pro určení vztahu mezi cestovním ruchem a makroekonomickým vývojem České republiky je použita regresní a korelační analýza.

3.1 Regresní analýza

Regresní analýza se obvykle využívá pro zkoumání dvou či více číselných proměnných.

Jedná se o souhrn statistických metod, které slouží k odhadu hodnot či středních hodnot určité proměnné, odpovídající hodnotám jedné či více vysvětlujících proměnných.

Proměnná, jejíž hodnoty či střední hodnoty mají být odhadovány, tj. závisle proměnná či vysvětlovaná proměnná se obvykle značí písmenem y. Oproti tomu proměnná, pomocí které se tyto odhady provádějí, tj. nezávisle proměnná či vysvětlující proměnná se obvykle označuje písmenem x. V případě většího počtu vysvětlujících proměnných lze proměnné značit jako x1, x2, x3 apod. Obecně lze říci, že regresní analýza se využívá především pro zkoumání jednostranné závislosti.

Ekonomické veličiny jsou zpravidla závislé na větším počtu činitelů. V případě, že se využívá pouze jedna vysvětlující proměnná, jedná se o tzv. jednoduchou regresi. Pokud se do odhadů zapojí více vysvětlujících proměnných, jedná se o tzv. vícenásobnou regresi (např. dvojnásobnou, trojnásobnou, atd.). V praxi je však vhodné volit spíše menší počet vysvětlujících proměnných, aby se zamezilo případným zbytečným komplikacím a obtížné interpretaci zjištěných výsledků. (Hindls, 2000)

3.2 Korelační analýza

Korelační analýza se oproti regresní analýze zabývá intenzitou vzájemného vztahu proměnných. Výsledkem korelační analýzy je tzv. korelační koeficient, který měří sílu lineární závislosti a nabývá hodnot z uzavřeného intervalu <-1,1>.

(29)

29

Znaménko zjištěného korelačního koeficientu udává směr závislosti. Kladné hodnoty představují přímou závislost, zatímco záporné hodnoty závislost nepřímou. Absolutní hodnota naznačuje sílu lineární závislosti, přičemž čím blíže je tato hodnota 1, tím je daná závislost silnější.

Pokud se absolutní hodnota přibližuje k 0, značí to slábnoucí lineární závislost. V případě, že je absolutní hodnota rovna právě 0, jedná se o lineární nezávislost a tyto hodnoty jsou tzv. nekorelované, nebo jsou závislé v jiném modelu, než v lineárním. (Hindls, 2000)

(30)

30

4 Analýza vlivu cestovního ruchu na vývoj vybraných makroekonomických ukazatelů

Obsahem této kapitoly je zanalyzování vlivu cestovního ruchu na vývoj vybraných makroekonomických ukazatelů v České republice, kterými jsou HDP a zaměstnanost.

První část této kapitoly se zaměří na vývoj jednotlivých makroekonomických ukazatelů a ukazatelů cestovního ruchu v letech 2008 – 2016. Data potřebná pro zkoumání vývoje všech ukazatelů byla získána z Českého statistického úřadu.

V druhé části kapitoly budou tato data použita pro analýzu závislostí mezi vybranými makroekonomickými ukazateli a ukazateli cestovního ruchu. Tyto závislosti jsou posuzovány na základě regresní a korelační analýzy. K výpočtům bude použit statistický program Statgraphics.

V době zpracování této bakalářské práce ještě nebyly k dispozici kompletní údaje za rok 2017, proto zde tato data nebudou uváděna.

4.1 Vývoj vybraných makroekonomických ukazatelů

Tato podkapitola se zaměří na vývoj vybraných makroekonomických ukazatelů, kterými jsou HDP a zaměstnanost.

4.1.1 HDP

V podkapitole o hrubém domácím produktu je naznačen vývoj hrubého domácího produktu České republiky v letech 2008 – 2016 viz tabulka č. 1.

Tabulka 1: Vývoj HDP v letech 2008 - 2016 v mil. Kč

Rok HDP (v mil. Kč)

2008 3 692 622

2009 3 629 511

2010 3 778 880

2011 3 845 020

2012 4 051 780

(31)

31

2013 4 090 642

2014 4 265 355

2015 4 559 191

2016 4 777 965

Zdroj: vlastní zpracování dle (ČSÚ, 2018)

Rok 2008 byl z hlediska hodnocení vývoje české ekonomiky rokem klíčovým. V tomto roce byla ekonomika zasažena světovou hospodářskou krizí, což vedlo k poklesu průmyslové produkce, exportu i investic. Tato krize se na hrubém domácím produktu projevila již následující rok, kdy se jeho hodnota snížila a česká ekonomika se ocitla v těžké recesi, doprovázené výrazným propouštěním, snížením produktivity práce a následným snižováním produkce ve všech odvětvích národního hospodářství. Následující dva roky se Česká republika z této krize pomalu vzpamatovávala, což se na HDP projevilo mírným růstem, ke kterému přispěly především zahraniční investice. K výraznému růstu nedošlo ani v letech 2012 a 2013, kdy na světových trzích panovala značná nejistota.

Zlomovým rokem byl rok 2014, který pro českou ekonomiku znamenal výrazné oživení, ke kterému došlo především díky zpracovatelskému průmyslu, orientovaného na zahraniční poptávku. K výraznému růstu pak dochází také v letech 2015 a 2016, kdy se české i celosvětové ekonomice daří. Česká republika v roce 2015 zaznamenala dokonce čtvrtý nejrychlejší růst HDP mezi členskými státy EU. Lépe na tom byly pouze státy Irsko, Malta a Lucembursko.

4.1.2 Zaměstnanost

Tato podkapitola popíše vývoj celkové zaměstnanosti v České republice v letech 2008 - 2016. Na zaměstnanost lze pohlížet dvěma způsoby a to buď absolutně, jako celkový počet zaměstnaných v národním hospodářství, nebo relativně, tedy pomocí tzv. míry zaměstnanosti, která vyjadřuje podíl všech zaměstnaných osob na celkové populaci, respektive na její ekonomicky aktivní části v procentech. Vývoj celkové zaměstnanosti (absolutně i relativně) v České republice popisuje tabulka č. 2.

Tabulka 2 Celkový počet zaměstnaných osob v NH a míra zaměstnanosti v letech 2008 - 2016 Rok Počet zaměstnaných osob v NH Míra zaměstnanosti (v %)

2008 5 288 361 55,9

(32)

32

2009 5 231 822 54,8

2010 5 054 538 54,2

2011 5 057 152 54,4

2012 5 064 632 54,5

2013 5 081 002 55,2

2014 5 108 967 55,7

2015 5 181 913 56,4

2016 5 248 547 57,6

Zdroj: vlastní zpracování dle (ČSÚ, 2018)

Jak bylo již dříve zmíněno, v roce 2008 došlo k celosvětové hospodářské krizi, která měla dopad i na vývoj celkové zaměstnanosti v České republice, což se projevilo v letech 2009 – 2010 postupným snižováním celkového počtu zaměstnaných i míry zaměstnanosti.

Bylo to způsobeno především snížením poptávky po zboží a službách, což mělo za následek propouštění, v některých případech i hromadné. Ke zlepšení došlo v roce 2012, kdy byla míra zaměstnanosti 54,5 % a od tohoto roku se neustále zvyšuje. V roce 2016 byla celková zaměstnanost dokonce nejvyšší od vzniku České republiky.

4.2 Vývoj ukazatelů cestovního ruchu

Tato podkapitola se zaměří na vývoj ukazatelů cestovního ruchu, kterými jsou hrubý domácí produkt cestovního ruchu (HDP CR) a zaměstnanost v cestovním ruchu. Zároveň jsou zde uvedeny procentuální podíly jednotlivých ukazatelů cestovního ruchu v poměru k makroekonomickým ukazatelům.

4.2.1 HDP cestovního ruchu

Ukazatel hrubý domácí produkt cestovního ruchu vyjadřuje peněžní hodnotu všech statků (zboží a služeb) vyprodukovanou na území České republiky za jeden rok. HDP CR lze vypočítat dle následujícího vzorce:

Produkce CR – mezispotřeba CR = hrubá přidaná hodnota CR + daně CR = HDP CR, (5)

(33)

33

kde hrubá přidaná hodnota CR (dále jen HPH CR) představuje hodnotu vytvořenou v charakteristickém, souvisejícím i nespecifickém odvětví cestovního ruchu. Vývoj HDP CR a celkový podíl HDP CR na HDP v letech 2008 – 2016 znázorňuje tabulka č. 3.

Tabulka 3 Vývoj HDP CR a podíl HDP CR na HDP v letech 2008 - 2016

Rok HDP CR v mil. Kč Podíl HDP CR na HDP

(v %)

2008 103 451 2,8

2009 104 293 2,9

2010 100 253 2,7

2011 102 275 2,7

2012 111 399 2,7

2013 117 932 2,9

2014 117 878 2,8

2015 126 397 2,8

2016 139 088 2,9

Zdroj: vlastní zpracování dle (ČSÚ, 2018)

Stejně jako v předchozích podkapitolách je sledován vývoj od roku 2008, kdy došlo k celosvětové hospodářské krizi. Na rozdíl od ukazatele HDP, kde v roce 2009 došlo ke snížení této hodnoty, zaznamenal HDP CR v tomto roce ještě růst. K poměrně výraznému snížení HDP CR došlo až v následujícím roce, tedy v roce 2010, kdy zde byl zaznamenán pokles o téměř 4 miliony Kč. Od roku 2011 se HDP CR zvyšovalo, tedy až do roku 2014, kdy došlo oproti předchozímu roku opět k poklesu, ovšem ne nijak významnému. V letech 2015 a 2016 vykazuje HDP CR poměrně výrazný růst. HDP CR v roce 2016 dosáhl hodnoty 139 088 mil. Kč, což je o 35 637 mil. Kč více, než na začátku sledovaného období. Vývoj podílu HDP CR na celkovém HDP je v průběhu sledovaných let stabilní a stále se drží těsně pod hranicí 3 %.

4.2.2 Zaměstnanost v cestovním ruchu

Úkolem této podkapitoly je popsat zaměstnanost v cestovním ruchu. Vývoj počtu zaměstnaných osob v cestovním ruchu a podílu cestovního ruchu na celkové zaměstnanosti v letech 2008 – 2016 znázorňuje tabulka č. 4.

(34)

34 Tabulka 4 Zaměstnanost v CR v letech 2008 - 2016

Rok Počet zaměstnaných osob v CR Podíl CR na celkové zaměstnanosti (v %)

2008 241 236 4,6

2009 239 499 4,6

2010 235 569 4,7

2011 232 463 4,6

2012 229 551 4,5

2013 227 630 4,5

2014 225 006 4,4

2015 229 137 4,4

2016 231 481 4,4

Zdroj: vlastní zpracování dle (ČSÚ, 2018)

Z tabulky č. 4 vyplývá, že podíl cestovního ruchu na celkové zaměstnanosti se pohybuje mezi 4 – 5 %. Dále je zde patrné, že od roku 2008 se počet zaměstnaných osob v cestovním ruchu postupně snižoval a to až do roku 2014, kdy cestovní ruch zaměstnával přibližně 225 tisíc osob. V následujícím roce pak došlo ke zvýšení celkového počtu zaměstnaných a to přibližně o 4 tisíce osob. V roce 2016 se tento počet znovu zvýšil a překonal tak hranici 230 tisíc osob.

Důvodů pro postupný pokles zaměstnaných osob v cestovním ruchu v období od roku 2008 do roku 2014 může být hned několik. Již dříve zmiňovaná hospodářská krize, která Českou republiku zasáhla na začátku sledovaného období, měla na zaměstnanost v cestovním ruchu veliký vliv, jelikož produkty vytvořené pro cestovní ruch lze považovat pro spotřebitele za zbytnou potřebu a v případě nedostatku finančních prostředků je potřeba cestování a využívání služeb cestovního ruchu potlačena. To může mít za následek ukončení činnosti podniků cestovního ruchu a tím i snížení počtu zaměstnaných osob v tomto odvětví. Dále je zde hned několik vlivů, které na zaměstnanost v cestovním ruchu působí. Patří sem například sezónnost, rozvoj moderních technologií, které mohou částečně nahradit lidskou práci, či vysoké nároky na zaměstnance v cestovním ruchu, které nemusejí být dostatečně finančně ohodnoceny.

Celkový pohled na podíl cestovního ruchu ve vztahu k HDP a k zaměstnanosti nabízí obrázek č. 1.

(35)

35

Obrázek 1 Podíl cestovního ruchu na HDP a zaměstnanosti v letech 2008 – 2016 Zdroj: vlastní zpracování dle (ČSÚ, 2018)

Z obrázku č. 1 je patrné, že ve sledovaném období nedocházelo k žádným větším výkyvům ani u jednoho z ukazatelů. Podíl cestovního ruchu na celkovém HDP se pohybuje těsně pod hranicí 3 % a podíl na celkové zaměstnanosti byl naměřen v rozmezí 4 – 5 %.

4.3 Zkoumání závislostí mezi makroekonomickými ukazateli a cestovním ruchem

Obsahem této podkapitoly je prokázání či vyvrácení závislosti mezi vybranými makroekonomickými ukazateli a ukazateli cestovního ruchu. Jako první je zde posuzována závislost celkového HDP na HDP CR. Další zkoumanou závislostí je závislost celkové zaměstnanosti v České republice na zaměstnanosti v cestovním ruchu.

Tyto závislosti jsou posuzovány na základě regresní a korelační analýzy. K výpočtům bude použit statistický program Statgraphics. Data potřebná pro tvorbu obou analýz byla čerpána ze satelitního účtu cestovního ruchu, který je k dispozici na stránkách Českého statistického úřadu, a jsou uvedena v předchozí části této práce v tabulkách č. 1 – 4.

0 0,5 1 1,5 2 2,5 3 3,5 4 4,5 5

2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016

Podíl cestovního ruchu na celkovém HDP a zaměstnanosti v České republice

Podíl cestovního ruchu na celkovém HDP (v %) Podíl cestovního ruchu na celkové zaměstnanosti (v %)

(36)

36

4.3.1 Závislost celkového HDP a HDP cestovního ruchu

První zkoumanou závislostí je závislost celkového HDP a HDP CR. Pro výpočty byla vybrána data z tabulek č. 1 a 3. Hladina významnosti byla stanovena na 5 %. Výsledky regresní a korelační analýzy viz obrázek č. 2.

Obrázek 2 Závislost mezi HDP a HDP CR Zdroj: vlastní zpracování

Z obrázku č. 2 vyplývá, že ukazatele HDP a HDP CR jsou lineárně závislé. Pomocí regresní analýzy bylo zjištěno, že vztah mezi ukazateli HDP a HDP CR lze vyjádřit pomocí přímky:

y = 761458 + 29,0955 * x, (6)

kde hodnota y vyjadřuje celkové HDP a hodnota x je HDP CR. Celkový F-test prokázal, že lineární model je na 5 % hladině významnosti vhodný.

Korelační koeficient, který je v tomto případě kladný a dosahuje hodnoty vyšší než 96 %, značí, že závislost je přímá a velmi silná. Na základě hodnoty P-Value, která je nižší než 0,05 lze říci, že výsledek je statisticky významný. Na 5 % hladině významnosti se prokázalo, že celkový HDP je přímo a silně lineárně závislý na HDP CR.

4.3.2 Závislost celkové zaměstnanosti a zaměstnanosti v cestovním ruchu

Druhou zkoumanou závislostí je závislost celkové zaměstnanosti a zaměstnanosti v cestovním ruchu. Pro výpočty byla vybrána data z tabulek č. 2 a 4. Hladina významnosti byla opět stanovena na 5 %. Výsledky regresní a korelační analýzy viz obrázek č. 3.

(37)

37

Obrázek 3 Závislost mezi celkovou zaměstnaností a zaměstnaností v CR Zdroj: vlastní zpracování

Z obrázku č. 3 vyplývá, že korelační koeficient je kladný, což značí přímou závislost. Jeho hodnota však dosahuje pouze 54,4 %, z čehož lze usoudit, že se jedná o středně silnou, přímou lineární závislost. Z výsledku hodnoty P-Value, která je v tomto případě vyšší než 0,05 plyne, že tento výsledek není statisticky významný. Na 5 % hladině významnosti se závislost celkové zaměstnanosti na zaměstnanosti v cestovním ruchu neprokázala.

Prokázala by se až na hladině významnosti 13 %.

(38)

38

5 Možnosti zvyšování významu cestovního ruchu v České republice

Úkolem této kapitoly je navrhnout některé možnosti, kterými lze význam cestovního ruchu v České republice zvyšovat. Předtím zde však budou popsány jisté faktory, které by mohly možnému zvyšování bránit.

5.1 Omezující faktory působící na cestovní ruch

Na cestovní ruch působí velké množství negativních faktorů, které brání tomu, aby se toto odvětví mohlo plně rozvíjet a tím i zvyšovat celkový význam, který cestovní ruch pro Českou republiku má.

V roce 2002 vydala Česká centrála cestovního ruchu dokument s názvem „55 překážek rozvoje cestovního ruchu“, který poukazuje na praktické problémy v České republice. Zde je nutno zmínit, že velké množství problémů, které jsou v tomto dokumentu popsány, se již podařilo odstranit či alespoň zmírnit. Některé zde však existují dodnes. Mezi nejvýznamnější problémy, které omezují rozvoj cestovního ruchu v České republice, patří zejména:

 kriminalita, bezpečnostní rizika pro turisty v České republice

Přesto, že je Česká republika aktuálně umístěna v žebříčku nejbezpečnějších zemí světa na výborném 6. místě, na turisty zde stále čekají jistá rizika. Jedná se především o problémy s prostitucí, kapsáře, podvody v restauracích a taxislužbách a okrádání zahraničních turistů.

 chování některých zaměstnanců ve službách cestovního ruchu

V současné době se dá říci, že poskytované služby jsou na poměrně vysoké úrovni, ovšem stále je co zlepšovat. To se týká především poskytování služeb zahraničním turistům, kteří se v České republice stále ještě setkávají s neochotou některých zaměstnanců, či s neznalostí cizího jazyka, což má za následek zhoršení celkového dojmu z návštěvy České republiky.

 nedostatečné místní značení a špatná orientace v regionu a v obcích

(39)

39

Tento problém se také vztahuje především k zahraničním turistům. Jedná se o špatné či nedostatečné značení převážně v malých obcích, která mohou být pro turisty zajímavá. Zde by bylo potřeba zajistit lepší vybavenost turistických tras v cizích jazycích.

 stav české infrastruktury

Česká infrastruktura má nedostatky především v oblasti silnic a dálnic, které i přes neustálé opravy a údržby nejsou dokonalé (například v porovnání se sousedním Německem).

Dalším problémem jsou pak časté uzavírky některých tahů a to především během hlavní sezóny, což může turisty spíše odradit.

5.2 Návrhy možného zvýšení vlivu cestovního ruchu v České republice

V této části práce jsou navrženy možnosti, kterými lze vliv cestovního ruchu v České republice zvyšovat. Pro celkový rozvoj a tím i zvýšení vlivu cestovního ruchu jsou nezbytní turisté a to jak domácí (rezidenti), tak i zahraniční (nerezidenti). Z tohoto hlediska je velmi důležitým pojmem konkurenceschopnost České republiky, jako destinace cestovního ruchu.

Pro porovnání konkurenceschopnosti států je využíván tzv. Travel & Tourism Competitiveness Index (TTCI), který sestavuje společnost World Economic Forum. Index TTCI hodnotí konkurenceschopnost na základě čtyř hlavních oblastí, které se pak dále člení na určité pilíře, viz obrázek č. 4.

(40)

40 Obrázek 4 Oblasti hodnocené v TTCI

Zdroj: reports.weforum.org, 2016

Jak lze vidět na obrázku č. 4, první oblastí, která je v indexu hodnocena, je celkové prostředí, které se pak dále člení na obchodní prostředí, bezpečnost, zdraví a hygienu, lidské zdroje a pracovní trh a IT technologie. Druhá oblast je zaměřena na podmínky a podporu cestovního ruchu ze strany státu. Patří sem míra aktivní podpory vlády v oblasti cestovního ruchu, mezinárodní otevřenost, cenová konkurenceschopnost a udržitelnost životního prostředí. Třetí hodnocenou oblastí je infrastruktura, která se dále dělí na leteckou a pozemní dopravu a služby pro turisty. Poslední oblast zahrnuje přírodní a kulturní zdroje a služební cestovní ruch.

5.2.1 Konkurenceschopnost České republiky

Česká republika se v roce 2017 umístila v žebříčku konkurenceschopnosti dle tohoto indexu na 39. místě z celkového počtu 136 států. Ačkoliv se tento výsledek může zdát jako velmi pozitivní, Česká republika se oproti předchozím rokům zhoršila. V roce 2008 obsadila 26. místo a postupně se pak propadla až na aktuální 39. pozici. Jedním z hlavních důvodů tohoto propadu byla však změna hodnotící metody a celkového výpočtu indexu.

Dalším znepokojivým faktem je, že Česká republika je zařazena mezi státy západní Evropy, kde obsadila poslední místo. V celosvětovém srovnání se na prvním místě umístilo Španělsko, následované Francií a Německem. Čtvrté místo obsadilo Japonsko, které se

(41)

41

oproti předchozímu roku posunulo o pět míst nahoru. Aktuální hodnocení České republiky za rok 2017 viz obrázek č. 5.

Obrázek 5 Konkurenceschopnost České republiky v roce 2017 Zdroj: reports.weforum.org, 2016

Z obrázku č. 5 vyplývá, že Česká republika má v oblasti cestovního ruchu stále prostor ke zlepšení. Tmavé zbarvení grafu značí počet bodů, kterých Česká republika dosáhla v konkrétním pilíři a světlé ukazuje maximální počet bodů, které lze získat. Zároveň je u každého pilíře uvedeno pořadí České republiky.

Nejlépe byla Česká republika hodnocena v oblasti celkového prostředí, do kterého spadají pilíře obchodní prostředí, bezpečnost, zdraví a hygienu, lidské zdroje a pracovní trh a IT technologie. Nejlepší hodnocení získala Česká republika v oblasti zdraví a hygieny, kde se umístila dokonce na 7. místě, což svědčí o kvalitě českého zdravotnictví v porovnání se zbylými státy. Tato oblast zahrnuje přístup k pitné vodě, výskyt HIV a malárie, počet nemocničních lůžek, či počet lékařů a lékáren. Další silnou stránkou České republiky je celková bezpečnost. Poměrně zajímavým zjištěním je kladné hodnocení IT technologií, které mají pro rozvoj cestovního ruchu obrovský potenciál. Naopak slabší stránkou této

(42)

42

oblasti je obchodní prostředí, do kterého patří například podmínky pro začínající podniky či výše daní.

Nejméně bodů získala Česká republika v oblasti přírodních a kulturních zdrojů. Přírodní zdroje jsou oblastí, kterou lze jen těžko nějak ovlivnit. V případě kulturních zdrojů a služebního cestovního ruchu zde jistě prostor ke zlepšení je. Česká republika by měla využít potenciálu, který má v oblasti služebního cestovního ruchu a dále jej rozvíjet např.

výstavbou nových kongresových center, či konferenčních prostor. Nezanedbatelnou výhodou České republiky je v této oblasti především její výhodná poloha v srdci Evropy.

Dále by pak stálo za úvahu zkvalitnění stávajících či výstavba nových zábavních center.

Další oblastí, ve které má Česká republika jisté mezery je celková infrastruktura.

Konkrétně nejhůře je v indexu hodnocena letecká infrastruktura a to především v počtu letišť a leteckých společností, což je dáno zejména její poměrně malou rozlohou. Celkové pohodlí turistů by jistě zajistilo prodloužení pražského metra na Letiště Václava Havla, které je momentálně v jednání. Důležité jsou také investice do celkové modernizace a rozvoje nových technologií. Jistý potenciál pro zlepšení je i v dalších pilířích, kterými jsou pozemní doprava a služby pro turisty, kde je nejhůře hodnocena kvalita silnic a počet bankomatů. Na druhé straně byly v těchto pilířích zaznamenány i výborné výsledky, kterými je umístění České republiky na prvním místě v počtu půjčoven aut a velikosti železniční sítě v poměru k rozloze.

Prostor ke zlepšení má Česká republika také v oblasti podmínek a podpory cestovního ruchu ze strany státu. Hlavní nevýhodou je fakt, že Česká republika nemá pro cestovní ruch samostatné ministerstvo, které by lépe dohlíželo na jeho rozvoj. V současné době spadá cestovní ruch pod ministerstvo pro místní rozvoj, kde však nemá dostatečný prostor.

Poměrně důležitým zlepšením oproti předchozím letům byl vznik agentury Czech Tourism, která zajišťuje propagaci České republiky v zahraničí. I tuto oblast by však bylo vhodné zlepšit, jelikož umístění v žebříčku států z hlediska efektivního marketingu až na 88. místě a 126. místo v kategorii strategie značky státu jistě není lichotivé. Vhodným řešením by bylo zlepšení marketingové komunikace agentury Czech Tourism zejména v oblasti propagace na internetu a sociálních sítích.

(43)

43

Závěr

Hlavním cílem této bakalářské práce bylo zhodnotit cestovní ruch v České republice na makroekonomické úrovni. Dílčím cílem pak bylo vyhodnotit oblasti, které mají potenciál pro zvýšení celkového vlivu cestovního ruchu v České republice.

V souvislosti s hlavním cílem této práce byly definovány tyto výzkumné předpoklady:

 Vývoj HDP je přímo závislý na HDP cestovního ruchu.

 Vývoj celkové zaměstnanosti je přímo závislý na zaměstnanosti v cestovním ruchu.

 Počet zaměstnaných osob v cestovním ruchu se zvyšuje.

Výše zmíněné výzkumné předpoklady byly zpracovávány pomocí korelační a regresní analýzy. Data potřebná pro výpočty byla získávána z Českého statistického úřadu. Pro zpracování této bakalářské práce bylo zvoleno období od roku 2008 do roku 2016. V roce 2008 zasáhla českou ekonomiku celosvětová hospodářská krize, což bylo hlavním důvodem pro výběr tohoto období. V době zpracování předložené bakalářské práce ještě nebyly k dispozici kompletní údaje za rok 2017, a proto zde data za tento rok nebyla řešena.

Prvním výzkumným předpokladem, který byl v souvislosti s hlavním cílem této práce definován, byl předpoklad, že vývoj HDP je přímo závislý na vývoji HDP cestovního ruchu, což se na 5 % hladině významnosti potvrdilo a byla zde prokázána silná přímá lineární závislost, což potvrdil také korelační koeficient, který byl vyšší než 96 %.

Druhý výzkumný předpoklad se zabýval závislostí mezi celkovou zaměstnaností a zaměstnaností v cestovním ruchu. Tento výzkumný předpoklad se na 5 % hladině významnosti nepodařilo prokázat. Korelační koeficient zde dosáhl hodnoty 54,4 %, což značí středně silnou přímou závislost, avšak na základě hodnoty P-Value, která byla vyšší, než 0,05 není tento výsledek statisticky významný. Závislost by byla prokázána až na hladině významnosti 13 %.

Poslední výzkumný předpoklad uváděl, že počet zaměstnaných osob v cestovním ruchu se zvyšuje. Na základě tabulky č. 4 lze soudit, že ve sledovaném období (2008 – 2016) se počet zaměstnaných osob v cestovním ruchu spíše snižoval. Ke zvýšení došlo až v posledních dvou letech, tedy v roce 2015 a 2016. Z dlouhodobého hlediska tedy nelze

(44)

44

tento předpoklad potvrdit. Z hlediska krátkodobého se zvyšující počet zaměstnanců v cestovním ruchu potvrdil.

Na základě údajů Českého statistického úřadu zde byl popsán podíl vybraných ukazatelů cestovního ruchu na makroekonomických ukazatelích. Bylo zde zjištěno, že HDP cestovního ruchu se na celkovém HDP podílí necelými 3 % a podíl cestovního ruchu na celkové zaměstnanosti se pohybuje mezi 4 – 5 %.

Dílčím cílem pak bylo vyhodnotit oblasti, které mají potenciál pro zvýšení celkového vlivu cestovního ruchu v České republice. Tomuto cíli se věnovala poslední kapitola, kde byly nejprve vymezeny některé omezující faktory, které by mohly případnému zvyšování vlivu cestovního ruchu bránit. Následně zde byly vymezeny oblasti, ve kterých by v České republice mohlo dojít k celkovému zlepšení a to na základě indexu TTCI, který sestavuje společnost World Economic Forum a zobrazuje konkurenceschopnost států.

Zde bylo zjištěno, že Česká republika má nedostatky především v oblasti přírodních a kulturních zdrojů. Jelikož přírodní zdroje nelze změnit, bylo zde navrženo zaměření se na zlepšení v oblasti kulturních zdrojů, zejména pak v služebním cestovním ruchu, ve kterém má Česká republika díky své geografické poloze veliký potenciál. Dalšími oblastmi, ve kterých Česká republika není příliš konkurenceschopná, jsou letecká doprava, podpora cestovního ruchu ze strany státu a efektivní marketing. Zde by bylo vhodné zlepšit marketingovou komunikaci zejména v oblasti propagace na internetu a sociálních sítích.

References

Related documents

Další část práce se soustředí na Broumovsko, vyobrazuje region, jeho historii, předpoklady pro rozvoj cestovního ruchu a služby v regionu.. Soustředí se také na

Podpora ze strany kraje tak přímo nesměřuje na podniky působících v cestovním ruchu, ale spíše na organizace, které se podílejí na tvorbě a rozvoji cestovního ruchu

Největší váhu mají nástroje ekonomické, mezi které patří dotace, granty nebo sankce. Tyto nástroje jsou nejrozšířenější a nejlépe měřitelné. Nejvýznamnější vliv

Pro destinaci je charakteristický její různorodý řetězec služeb, který je typický pro danou oblast a snaží se v rámci své činnosti kvalitně organizovat (Palatková,

Lidé poslední dobou preferují zážitky a dobrodružství, nikoliv dovolenou na pláži pod slunečníkem, nebo prohlídky kulturních památek. Tento trend se

 Politické faktory hrají velkou roli v cestovním ruchu svou legislativní mocí, skrze kterou vytváří stát zákonné prvky, kterými se účastníci cestovního

Mezi nejsilnější stránky lze zařadit finanční stabilitu. Kozí chlívek nepůsobí na trhu dlouho, ale vzhledem k rychlému vzestupu, díky oblíbenosti a spokojenosti

Celkově tento proces zahrnuje postupy a výrobní procesy, které jsou mnohem šetrnější k životnímu prostředí a vyvíjí tak menší dopady na životní