ZÁKLADNÍ A MATEŘSKÁ ŠKOLA V TRSTĚNICÍCH

(1)

ZÁKLADNÍ A MATEŘSKÁ ŠKOLA V TRSTĚNICÍCH

Bakalářská práce

Studijní program: B7106 – Historická studia

Studijní obor: 7105R062 – Kulturněhistorická a muzeologická studia Autor práce: Tomáš Rapf

Vedoucí práce: PhDr. Pavel Smrž

Liberec 2014

(2)

(3)

(4)

Prohlášení

Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Poděkování

Touto cestou bych chtěl poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce PhDr. Pavlu Smržovi za jeho odborné vedení, konzultace a pomoc, která byla při vypracování práce potřebná. Dále bych chtěl také poděkovat svým rodičům za umožnění studia a za jejich podporu. Další osobou, která mi velmi pomohla a také bych jí chtěl poděkovat, je Jan Polický.

(6)

Anotace

Bakalářská práce se zabývá kulturními akcemi, které byly pořádány Základní školou a Mateřskou školou v Trstěnicích. Akce, jež jsou v práci detailně rozepsány, se uskutečnily v časovém intervalu let 1948 – 1989. V samotném úvodu práce je shrnuta historie obce od jejího počátku, až takřka do současnosti. V dalších kapitolách je věnován prostor samotnému školství v již zmíněné obci, jehož kořeny sahají až do roku 1765. Protože škola v Trstěnicích byla a i v současnosti je školou malotřídní, je vhodné celkově se zmínit o vývoji tohoto typu školy ve sledovaném období. Velmi podstatnou je kapitola, zmiňující se o kulturních akcích, ať už pořádaných školou samotnou nebo ve spolupráci školy a obce.

Jsou zkoumány především akce s politickým podtextem, jako byla VŘSR, oslavy Svátku práce, oslavy Dne osvobození od fašismu a další. Prostor je ale také dán obyčejným událostem, které ve vývoji obce vždy sehrály důležitou roli. V práci jsou rovněž zapracovány záznamy z místního národního výboru. Z těchto zápisů bych rád uvedl několik příkladů, aby bylo zřejmé, jakým způsobem ovlivňoval život na vesnici, nejen z hlediska kulturních akcí, ale také z pohledu, jakým výbor zasahoval do života prostých lidí.

Klíčová slova: Trstěnice, kulturní akce, historie školství, školství, historie Trstěnic, malotřídní školy, MNV Trstěnice, pionýrská organizace, výročí prezidentů, VŘSR

(7)

Annotation

The Bachelor's Thesis deals with cultural events that were organized by the Primary school and kindergarten in Trstěnice. Described in detail in the thesis, these events took place through 1948-1989. The beginning summarizes the history of the village from its foundation to almost the present day. Following chapters are about the education itself and its local development since 1765. Because the school in Trstěnice used to and remains to teach only the first five grades to this very day, it is appropriate to mention its general progress in the observed time period. Very significant chapter is the one dealing with the cultural events organized by the school alone or along with the village and the community.

Primary emphasis is on events with political subtext such as the Great October Socialist Revolution, the celebration of Labor Day, liberation of the Republic and so on, but ordinary events that still managed to have an impact on the development of the village are included as well. Thesis also contains records from the Town Hall archives, from which I would like to present a few examples of how was the everyday life of the people in the village affected, not only by the cultural events, but also by the interfering National Committee.

Key words: Trsěnice, cultural events, history of education, education, history of Trstěnice, primary schools, pioneer organization, presidential anniversaries, Great October Socialist Revolution

(8)

7

Obsah:

1. Seznam obrázků a tabulek ... 8

2. Úvod ... 9

3. Prameny a literatura ... 10

4. Historie obce ... 12

4.1. Zmínky o obci a její první majitelé ... 12

4.2. Novokřtěnci v obci Trstěnice ... 12

4.3. Po roce 1618 ... 13

5. Školství v obci Trstěnice ... 14

5.1. Výstavba nové budovy ... 15

5.2. Válečné období ... 15

6. Problematika malotřídních škol ... 17

6.1. Historie malotřídních škol ... 17

6.2. Příhodovská reforma školství ... 19

6.3. Školství po roce 1945 ... 21

7. Kulturní akce v letech 1948–1958 ... 24

9. Srovnání období 1948–1958 a 1958–1968 ... 31

14. Závěr ... 42

15. Seznam pramenů a literatury: ... 43

16. Seznam příloh: ... 44

(9)

8

1. Seznam obrázků a tabulek

Obrázky:

Obrázek 1 - Oslavy 1. máje Obrázek 2 - Prvomájový průvod Obrázek 3 - Prvomájový průvod

Obrázek 4 - Divadelní představení I. část Obrázek 5 - Divadelní představení II. část Obrázek 6 - Divadelní představení III. část

Tabulky:

Tabulka 1 - Vývoj počtu elementárních škol a jejich žáků v Čechách v letech 1775–

1826

Tabulka 2 - Porovnání stavu organizace obecných škol z poloviny 20. a z poloviny 30.

let 20. století (v %)

Tabulka 3 - Organizace v 1.–5. ročníku základní školy v roce 1955–1956 (na území dnešní České republiky)

(10)

9

2. Úvod

Ve své bakalářské práci se zabývám malotřídní školou, která se nachází v obci Trstěnice. Zkoumané období je v rozmezí let 1948–1989. Cílem mé práce je na základě studia archivních pramenů a literatury objasnit, jak škola fungovala a jaké kulturní a doprovodné akce tato škola pořádala. Toto vymezení by mělo tvořit hlavní strukturu práce. Rád bych se také v náznaku zmínil o vývoji malotřídních škol a také o tom, jaké zákony byly pro fungování „malotřídek“ podstatné.

V prvních dvou kapitolách popisuji stručně historii obce a dále se zabývám problematikou malotřídních škol, která je klíčovou k pochopení fungování malotřídních škol a školského systému obecně. Zbytek práce pojednává o již zmíněných akcích trstěnické školy. V práci bych rád uveřejnil dobové fotografie, které jsou nedílnou součástí dokumentace zkoumaného období. V prvních kapitolách se zaměřím a rozeberu kulturní akce podle dochovaných pramenů. Do práce jsem se rozhodl uvést i záznamy z místního národního výboru a společně s kronikami bych rád poukázal, jak byly akce vnímány obcí.

Cílem práce je, přiblížit čtenáři fungování malotřídních škol obecně a také jejich vznik a vývoj. Dále také popsat, jaké akce škola pořádala v již zmiňovaném období a jaký byl jejich dopad na veřejnost. Stručně bych rád ukázal proměnu školy po roce 1948.

(11)

10

3. Prameny a literatura

Základním pramenným materiálem k danému tématu jsou školní kroniky, které pocházejí z rozmezí let 1948–1989. Tyto kroniky jsou uloženy ve školním archivu, který mi byl zpřístupněn na základě ústní domluvy. Nepracoval jsem pouze s kronikami školními, ale i s pramennými pozůstatky mateřské školy. Vzhledem k tomu, že kulturní akce byly pořádány většinou školou, ovšem v úzké spolupráci se školou mateřskou, je potřebné zabývat se i těmito materiály. Kroniky jsou členěny podle jednotlivých let. Stránkování v těchto dochovaných materiálech zcela chybí.

Z tohoto důvodu není v poznámkovém aparátu uvedena strana, na které se citované místo nachází. Je v něm pouze uveden školní rok, pod kterým je možno citaci dohledat.

Práce s tímto materiálem byla pro bakalářskou práci velmi přínosná, ovšem na druhou stranu, pokud se na něj podívám jako na hlavní pramenný materiál, který po činnosti školy ve vymezeném časovém období zbyl, musím konstatovat, že poměrně dost zápisů je chabých. Například materiály pro 60. léta jsou naprosto nulové. Ovšem dokumenty, které se zabývají obdobím po vítězném únoru, jsou v kronice zachyceny přímo dokonale. Různé smuteční listy a básně věnované úmrtí prezidentům, popis kulturních akcí samotných, to vše je v tomto období na velice dobré úrovni.

Dalším dochovaným materiálem, který jsem se rozhodl v práci využít, je obecní kronika. Ovšem pouze vydání od roku 1979. V jejich dřívějších verzích jsou záznamy, které se týkají školství a kultury, příliš podobné školní kronice, a proto je vcelku zbytečné z nich čerpat. Do jisté míry je otázkou, zda jsou zkopírovány záznamy školní nebo obecní, ale to už se dnes sotva dozvíme. Materiály z let 1979–

1989 jsou velmi přínosné, a to hned z několika důvodů, v obecní kronice, na rozdíl od školní, jsou kapitoly s kulturou a děním ve státě, což je pro práci značným přínosem a je škoda, že se tyto materiály nedají využít po celé období.

Informace ke kapitole o historii školství v naší obci jsem čerpal také z kroniky.

Tyto jsou ovšem do kroniky pouze vloženy na volných listech. Opět zde chybí číslování, a proto jsou v poznámkovém aparátu uvedeny pouze čísla listů a je nutné si je manuálně dopočítat. Toto se týká novějších informací. Starší materiály, zejména

(12)

11

ty z 19. století jsou číslovány podle listů. To z důvodu, protože mi byly zapůjčeny již nafocené materiály z archivu na formátu A3. Tyto jsou potom v držení místního kronikáře p. Polického.

Dalším významným zdrojem, který mi byl při vypracování bakalářské práce velmi užitečný, jsou záznamy místního národního výboru. Ten byl pro kulturu obce a celkový život v obci velmi důležitou institucí. Bez tohoto aparátu nebylo možno uspořádat prakticky nic. Při studiu obecních materiálů mi byl velmi nápomocen místní kronikář p. Polický, který se již problematikou místního národního výboru zabýval. Tyto matriály mi po předchozí ústní domluvě s ochotou zapůjčil. V obou již zmíněných pramenných materiálech bylo mnoho užitečných informací, které ač s tématem kultury na první pohled příliš nesouvisejí, je vhodné se o nich zmínit a poukázat tím na podřízenost lidí, kteří na vesnici žili.

Samostatná literatura, která by se věnovala kulturním akcím, v již zmíněné obci není. Rozhodl jsem se proto pracovat s literaturou, která se zabývá školstvím obecně, abych objasnil vznik a vývoj malotřídních škol. V tomto mi byla velmi nápomocná literatura od autorek K. Trnková., D. Knotová a L. Chaloupková s jejich dílem Malotřídní školy v České republice.¹ K tématu malotřídních škol jsem dohledal i bakalářskou práci od J. Čutkové Vývoj školské správy na našem území², ze které jsem se také dozvěděl mnoho užitečných informací a hlavně mnoho další odborné literatury, která se danou problematikou také zabývá. S textem, který pojednává o obci a počátcích školství v této vesnici, mi byla nápomocná kniha od Z. Šípka, který se zabývá problematikou těchto menších obcí s názvem Malé dějiny Trstěnic.³

1TRNKOVÁ, Kateřina, KNOTOVÁ, Dana, CHALOUPKOVÁ, Lucie. Malotřídní školy v České republice. 1. vyd. Brno: Paido, 2010. ISBN: 978-80-7315-204-8. S. 197

2ČUTKOVÁ, Jana. Vývoj školské správy na našem území – bakalářská práce. Brno 2009–2010. S. 44

3 ŠÍPEK., Zdeněk. Malé dějiny Trstěnic. 1. vyd. Hrotovice: JAS, 2001. ISBN: 20011214. S. 119

(13)

12

4. Historie obce

Název obce je slovanského původu. Základem slova je TR´bST, což znamená třtinu, rákos nebo také vodu, tekoucí k rákosu. Odtud se přeneslo pojmenování na ves ležící u vody. Dodnes je ovšem u starší generace zažité pojmenování obce Křtěnca, Křtěnice, úředně jsou tyto názvy uvedeny v roce 1846. Současný název Trstěnice je z roku 1925, kdy byl zrušen název Křtěnca.⁴

4.1. Zmínky o obci a její první majitelé

První zprávy o vlastnictví Trstěnic jsou z roku 1247, kdy obec získal Ručka z Trstěnic, dalším nám známým vlastníkem je v v roce 1255 Řízek z Trstěnic. Někdy v polovině 13. století byl v obci kostel zasvěcen sv. Gotthardovi. K tomuto aktu došlo v roce 1253 varmijským biskupem Anselmem. Ten byl členem řádu německých rytířů.⁵

Protože feudálové svůj majetek dělili, dostaly se Trstěnice do rukou několika majitelů. V roce 1370 patřila většina obce Bohunkovi z Trstěnic. Jedna z jeho dcer, Anna, dostala část obce jako věno při příležitosti její svatby se zemským maršálkem Filipem ze Svojanova. Poté, co její manžel zemřel, provdala se v roce 1400 za Beneše z Turovic. Tímto aktem přechází trstěnický majetek do rukou Rohožků.

Menší část Trstěnic byla v roce 1348 ve vlastnictví Bohunka z Višňové. Od roku 1580 patřila většina poddaných v Trstěnicích pánům Zahrádeckým ze Zahrádky. Jan Zahrádecký koupil od Lva z Rožmitálu jeho většinový podíl v obci Trstěnice (ten se skládal z tvrze, dvora, ovocné a zelinářské zahrady a z vinic).⁶

4.2. Novokřtěnci v obci Trstěnice

Novokřtěnci se do obce dostávají po porážce německé selské války, kdy tato sekta vznikla v důsledku nespokojenosti s výsledkem války. První novokřtěnci přišli na Moravu někdy kolem roku 1526. Tehdejší císař Ferdinand I. s jejich usazováním na Moravě příliš nesouhlasil. S tímto nesouhlasem se ovšem nemohla ztotožnit

4 ŠÍPEK, Zdeněk., pozn. 3, s. 10

(14)

13

moravská šlechta, která si všimla mírumilovnosti novokřtěnců a také jejich hospodářské užitečnosti. Postupem času ovšem skončila i tolerance na Moravě a to v důsledku působení jezuitského řádu.⁷

Do Trstěnic přišli první novokřtěnci někdy kolem roku 1560. Novokřtěnci bydleli v tzv. společném domě. Tyto domy měly vše potřebné pro svoji existenci (kuchyň, pekárna, řemeslnické dílny, nemocnice, škola, lázně). Počet obyvatel v těchto komunitách byl vysoký, průměrně kolem 300 osob.

4.3. Po roce 1618

Na začátku třicetileté války, mezi lety 1618–1622, byly Trstěnice navštíveny celkem šestkrát císařskými žoldnéřskými vojsky. V roce 1621–1622 vešel v platnost císařský dekret, podle kterého ten, kdo nepřijal katolickou víru, musel se vystěhovat.

Toto se nevyhnulo ani Trstěnicím. Po té, co byli nekatolíci z Trstěnic vyhnáni, mohla i zde začít rekatolizace⁸.

V roce 1775 byl vydán robotní patent, od něhož si poddaní v Trstěnicích mnohé slibovali. Až revoluční léta 1848–1849 nakonec vyřešila robotní otázku.

V Trstěnicích se našlo 6 zámožných rolníků, kteří se mohli z roboty vykoupit.

Ostatní spláceli výkup 20 let, jak stanovoval předpis. V roce 1884 byla postavena nová školní budova, protože s přibývajícím počtem dětí muselo dojít k rozšíření Obecné školy v Trstěnicích, ke které byly přiřazeny i obce Džbánice a Karolín.

Ne všechny děti ovšem mohly chodit do školy. ⁹

15. 8. 1921 byla v Trstěnicích založena tělovýchovná organizace Sokol. O rok později byla postavena budova sokolovny. TJ Sokol nebyl v Trstěnicích jedinou organizací, která zde působila. Fungoval zde také TJ Orel, který byl zřízen členy lidové strany. ¹⁰

(15)

14

5. Školství v obci Trstěnice

Podle archivních záznamů byla škola na území naší obce umístěna po roce 1765 v dřívějším domku čp. 44, v níž se vyučovalo až do roku 1816, kdy došlo k jejímu sesutí. Nová škola byla postavena v panském dvoře č.p. 16. ¹¹

V této budově se učilo až do roku 1884. Roku 1882 vzrostl počet žáků na škole a bylo zapotřebí vystavět novou budovu, která by vyhovovala stávajícímu počtu žáků. Ke stavbě nové školy došlo ještě téhož roku. Na stavbě nové budovy se podíleli trstěničtí občané, kteří z dobré vůle a zadarmo přivezli z Višňové a Hostěradic čtyřicet tisíc cihel.¹²

Původní plán na výstavbu školy zpracoval František Veleba. Tento plán ovšem nebyl schválen školní radou. Proto byl vypracován nový plán, pod nímž je podepsán ing. Jan Siegel ze Znojma. Stavitelem této nové budovy byl polír Hubr, který pocházel z Hostěradic. Náklady na výstavbu činily 11 694 zlatých a vyučování v nové školní budově začalo 4. 11. 1884.¹³

Další časové období není v kronikách příliš mnoho reflektováno, krom jednotlivých školních let, která jsou rozepsaná, ale v těchto záznamech se nepíše nic zásadního. Pro příklad v kronice ze školního roku 1902–1903 se uvádí : „ Zdá se vůbec, že lid počíná si více všímati si prospěchu svých dítek ve škole, že se stává škole příznivějším a počíná nabývati ku škole i učitelským osobám více sympatie.“¹⁴

O rok později ve školním roce 1903–1904 si učitelé stěžují na mizerný stav docházky dětí do školy:„Návštěva školy, jako v letech předešlých úplně pravidelnou nebyla, čehož při poměrech stávajících ve zdejším obvodu školním asi nikdy dosaženo nebude.“¹⁵ Samozřejmě takovýchto záznamů je ve školní kronice plno, ovšem nejsou zkoumaným cílem, a proto se o nich budu zmiňovat pouze výjimečně.

11 Školní kronika, školní rok1884 – 1940, list 115

12 Školní kronika, díl druhý, list první, umístění - škola Trstěnice

13 Školní kronika, pozn. 12, list první

14 Školní kronika, pozn. 11, 1902 – 1903, list 163

15 Školní kronika, pozn. 11, 1903 – 1904, list 165

(16)

15 5.1. Výstavba nové budovy

Významným rokem pro vývoj trstěnického školství je období v roce 1931, kdy se začalo jednat o výstavbě nové školní budovy. Právě pro tento účel byla zakoupena farská zahrada. Stavba se měla financovat pomocí výpůjčky od Reifeisenovy záložny – 150 000 Kč a dále také z Koutribučenské záložny 250 000 Kč. K samotné stavbě se přistoupilo v roce 1936.¹⁶

Obecní zastupitelstvo zadalo stavbu nové školní budovy znojemskému staviteli E. Oškerovi. Se stavebními pracemi se začalo v roce 1937. Samotná stavba probíhala nebývale rychle. Již 18. 9. 1937 byla celá budova dokončena. Kolaudace byla provedena 5. 10. 1937. Slavnostní otevření bylo naplánováno na 19. 9. 1937, ovšem pro úmrtí T. G. Masaryka byla celá slavnost odložena na 28. 9. 1937. Tu zahájil pěvecký sbor učitelů Moravskokrumlovska a proslov pronesl tehdejší starosta obce František Drochytka. Celá slavnost byla zakončena státní hymnou, po níž následovala prohlídka nově postavené školní budovy.¹⁷

5.2. Válečné období

Výnosem okresního školského výboru v Hrotovicích ze dne 22. 8. 1939 byly zrušeny pobočky při první a druhé třídě měšťanské školy ve Višňovém a umístěny do Trstěnic. Do těchto tříd byli zařazeni žáci z Horních Kounic, Trstěnic, Morašic, Skalice a Horních Dunajovic. Od školního roku 1940–1941 byla v obci zřízena mateřská škola s počtem dětí 47. Ředitelkou této samostatné instituce se stala Anna Prokopová.¹⁸

Od školního roku 1940–1941 měla pobočka višňovské měšťanské školy v Trstěnicích 3 třídy. Také byla posílena výuka němčiny. Zpočátku pouze na 2 hodiny týdně, později na celé 4 hodiny týdně. V roce 1943 došlo k významné události z hlediska fungování školy. Mateřská škola byla spojena jedním vedením se školou obecnou.¹⁹

16 Školní kronika, díl druhý, list druhý, umístění - škola Trstěnice

17 Školní kronika, pozn. 16

(17)

16

Zajímavá událost se odehrála 3. 8. 1944, kdy se do školní budovy dostavil okresní hejtman dr. Vorbach z Moravských Budějovic, který nařídil vyklizení školy.

Škola byla do 6. 8. 1944 vyklizena a místo žáků se ve škole zabydleli chovanci sociálního ústavu z Myslibořic. Do Trstěnic se ústav přestěhoval 9. a 10. 8. 1944 i s pomocným personálem. Celkový počet osob činil 93. Učitelé a žáci dostali náhradní vyučovací prostory v hostinci a v sokolovně. Pobočky višňovské „hlavní školy“ umístěné v Trstěnicích byly zrušeny.²⁰

V poválečném období byla škola průběžně dvojtřídní nebo trojtřídní. 1. 12. 1971 byla při škole otevřena školní jídelna a 1. září 1973 zřízena školní družina. V období let 1937–1980 prošla školní budova několika úpravami, které si vyžádaly částku 1 395 000 Kčs. Ve školním roce 1996–1997 dochází ke sloučení mateřské a základní školy pod jedno ředitelství. Po mnoha letech se do školy vrátil pátý ročník a škola se stala do školního roku 2001–2002 trojtřídní. Od tohoto roku je, až do současnosti, školou dvojtřídní, pátý ročník ale ve škole zůstává. V průběhu posledních dvaceti let si provoz školy vyžádal četné opravy a rekonstrukce. Značnými úpravami procházely i prostory okolí školy.²¹

(18)

17

6. Problematika malotřídních škol

Slovo škola je řeckého původu. Základem je scholé, do češtiny se dá přeložit jako volný čas, který je třeba využít pro duševní činnost. V nejširším smyslu škola tedy představuje většinu ústavů pro společnou výuku a výchovu mládeže.²²

Malotřídní školy jsou součástí školského systému nejen v České republice, ale i v mnoha jiných státech Evropy. Tento typ školy se nachází zejména na územních celcích, kde je snížený počet obyvatel, jakým jsou například vesnice.

Existují dva typy již zmíněných malotřídních škol.

Historicky starší podoba malotřídních škol - vzniká někdy v 19. století a první polovině století dvacátého. V tomto období vznikají malotřídní školy proto, že v zemi je špatná ekonomická situace a také nedostatek učitelů. Ve třídách bývá velký počet žáků.

Historicky mladší podoba malotřídních škol – nachází se zejména v místech, kde žije menší počet dětí. V takových třídách bývá méně žáků. Tento typ malotřídních škol se vyskytuje v ekonomicky rozvinutějších zemích.²³

6.1. Historie malotřídních škol

První základní (elementární) školy vznikly v důsledku školské reformy Marie Terezie, kdy v roce 1774 byla zavedena povinná školní docházka. V roce 1774 přicestoval do Vídně opat Johann Ignác Felbiger. Právě on se stal reformátorem školství za císařovny. Felbiger připravil všeobecný školský zákon – Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařských dědičných zemích, jenž byl Marií Terezií vydán 6. 12. 1774.²⁴

V tomto období vznikaly všechny školy jako malotřídní. Školní docházka byla šestiletá. V té době byly ustanoveny tři typy škol:

22 Ottův slovník naučný. Díl dvacátýčtvrtý. Praha: Paseka: Argo, 2001. S. 901

23 TRNKOVÁ, Kateřina, KNOTOVÁ, Dana, CHALOUPKOVÁ, Lucie, pozn. 1, s. 15

24 KASPER, Tomáš, KASPEROVÁ, Dana. Dějiny pedagogiky. 1. vyd. Praha: Grada, 2008. ISBN:

978-80-247-2429-4. s. 85

(19)

18

Triviální – tento typ škol vznikal při venkovských farách, na nich vyučoval jeden učitel náboženství a trivium (čtení, psaní, počty).

Hlavní – při farách či zrušených klášterech. Zde vyučovali tři, čtyři učitelé, kteří vyučovali ve třech třídách. Učivo zde bylo náročnější, než na školách triviálních.

Normální – nacházela se v každé provincii, kde sídlila školská komise, tato škola potom dávala vzor ostatním. Zde měla být vzdělávána nejenom mládež, ale také se zde pořádaly kurzy pro učitele.²⁵ (viz příloha, tabulka č. 1.)

Žádná z výše zmíněných škol neměla tolik tříd, kolik měla ročníků. Všechny školy byly organizovány jako malotřídní. Škola v tehdejší době mohla otevřít novou třídu, pokud vzrostl počet dětí minimálně na 100. V takovém případě dostal učitel pomocníka a vznikla nová třída. Bylo tedy běžné, že jedna třída měla mezi 80.–90.

žáky.²⁶

Pojem malotřídní škola se objevuje v roce 1869, kdy byl vydán nový školský zákon a s ním i nové rozdělení škol. Tento školský zákon prodloužil povinnou školní docházku na osm let a zavedl další druhy škol.²⁷

Tento zákon byl vypracován ministrem Hasnerem, proto je někdy uváděn pod názvem Hasnerův zákon. Byl revoluční v tom, že zavedl čtyřleté učitelské ústavy s maturitou. Po dokončení této školy nastoupil tzv. podučitel na dvouletou praxi.

Po ní musel absolvovat zkoušku učitelské způsobilosti, po jejímž vykonání se mohl stát učitelem.²⁸

Nejrozšířenějším typem byla škola dvoutřídní, úplné školy potom byly vzácnou výjimkou. Výuka na dvoutřídních školách musela být velmi obtížná, ale přesto poměrně úspěšná. Mezi národy Rakousko - Uherské monarchie se Češi umístili na prvním místě v gramotnosti obyvatelstva. Důležitý faktor hrála skutečnost, že úroveň vzdělání byla téměř stejná mezi venkovským a městským obyvatelstvem.

Po vzniku samostatného Československa zasáhl do fungování malotřídních škol tzv. Malý školský zákon č. 226/1922 Sb. z. a n., který byl vydán 3. července 1922.

25 KASPER, Tomáš, KASPEROVÁ, Dana, pozn. 24, s. 85

28 KASPER, Tomáš, KASPEROVÁ, Dana, pozn. 24, s. 97

(20)

19

Tento zákon byl velmi důležitý pro fungování malotřídních škol, revoluční byl v tom, že právě on snižoval počty žáků na malotřídních školách a umožnil: snížení počtu žáků ve třídě, zavedení společných tříd chlapců a dívek na všech stupních, uznání rovnosti učitelů a učitelek, zrušení úlevy na školní docházce, osmiletou školní docházku.

Celkově řešil problematiku obecného školství, také přejmenoval měšťanskou školu na občanskou. Ovšem skutečný význam tohoto zákona spočíval v tom, že sjednotil právní předpisy národního školství na celém území státu.²⁹

Ve školním roce 1931–1932 byl počet žáků redukován na 65.³⁰ Pomalé snižování počtů žáků v jednotlivých třídách bylo tehdejší pedagogickou veřejností velmi kritizováno, pedagogové čekali, že se stavy žáků budou snižovat rychleji. Vzhledem k tomu, že Československo na tom nebylo ekonomicky příliš dobře, nemohly se náklady na pedagogy zvyšovat. Z tohoto důvodu se počty žáků snižovaly pomaleji, než v jiných státech Evropy.³¹

Školství i za období první republiky zůstalo stále více či méně malotřídním. Žáci v těchto školách nebyli členěni podle ročníků, ale podle věku (do stejného „ročníku“

patřily děti zhruba ve stejné věkové kategorii). Protože se na těchto školách učilo méně učiva, do paměti obyvatelstva se tyto školy zapsaly jako školy, které poskytovaly méně kvalitní vzdělání (viz příloha – tabulka č. 2.).³²Vzhledem k tomu, že většina obyvatelstva byla tehdy venkovského původu, zůstaly děti odkázány na malotřídní obecné školy. Sama výuka na těchto školách nebyla tak náročná, začala se objevovat snaha tyto školy reformovat.

6.2. Příhodovská reforma školství

Jednu z nejucelenějších představ o tom, jak by měly být tyto školy reformovány, přinesl Václav Příhoda ve svém článku Problém malotřídních škol. Právě on byl průkopníkem českého školství. Stal se profesorem pedagogiky a psychologie na Univerzitě Karlově v Praze. Další jeho spisy jsou: Racionalizace školství (1930)

29 ČUTKOVÁ, Jana, pozn. 2, s. 18

30TRNKOVÁ, Kateřina, KNOTOVÁ, Dana, CHALOUPKOVÁ, Lucie, pozn. 1, s. 19

(21)

20

a Teorie školského měření (1930)³³. Ovšem základem jeho myšlenky bylo, aby o zřízení jednotlivých obecních škol rozhodovaly školní okresy, nikoli obce, jak tomu bylo doposud. Dalším jeho požadavkem bylo, aby byly děti ve třídách rozděleny do ročníků a náročnost učiva aby byla na všech školách stejná. Příhoda chtěl toto vše realizovat podle jednoho ze tří scénářů, které navrhl a jimiž se inspiroval v zahraničí. Ovšem ani jeden z těchto kroků a scénářů realizován nebyl.³⁴

Příhoda ve svém snažení zašel ještě hlouběji, již v roce 1928 přednesl reformní komisi ŠVSP (Škola vysokých studií pedagogických) svůj referát o reformě školství.

To mělo být reformováno stupňovitě, školy 1., 2. a 3. stupně. Pro první období reformy požadoval Příhoda provést diferenciaci 2. stupně školy formou větvení, přičemž by pomyslné větve zastupovaly dosavadní druhy škol (měšťanská, gymnaziální, reálná).³⁵

Pojetí školy 1., 2. a 3. stupně:

Nejzákladnější úlohou a funkcí tohoto stupně bylo připravit žáky na vyšší vzdělání, tedy poskytnout žákovi základní dovednosti a znalosti. Příhoda se domníval, že je kladeno mnoho nároků na děti v prvních ročnících a proto navrhoval rozdělit první stupeň na dva podstupně. První by potom tvořil ročník 1. a 2., aby bylo možné v druhém ročníku probrat to, co se v prvním nestihlo. Dále také proto, že některým dovednostem, které si měli žáci osvojit, byl přidělen dvouletý cyklus, jako je například čtení a psaní. Druhý podstupeň by potom tvořily ročník 3.–

5., ve kterých by se již učilo standardní učivo 1. stupně a žáci by byli připraveni na pozvolný přechod na 2. stupeň. ³⁶

Druhý stupeň školy byl potom označen jako komenium. Celá reforma nejvíce spočívala na tomto stupni. Tato byla vlastně reformou tohoto stupně. Pro tyto ročníky byly navrženy 2 větve (technická a humanitní), jež se dále dělily na výuku klasickou (s latinou) a moderní (s francouzštinou). Vedle rozdělení školy na větve se požadovalo i rozdělení formou volitelných předmětů (toto rozdělení na volitelné

33Masarykova universita, Filosofická fakulta. Dostupné z: http://www.fi.muni.cz/~qprokes/pedagogik a/dejiny.html

35 VÁŇOVÁ, Růžena. Československé školství ve 30. letech (PŘÍHODOVSKÁ REFORMA), Praha:

UK, Pedagogická fakulta, 1995, s. 7

36 VÁŇOVÁ, Růžena, pozn. 35, s. 9

(22)

21

předměty bylo zavedeno v posledním ročníku).³⁷ Na tomto stupni bylo také předpokládáno, že se zavedou dva nové vyučovací předměty – obecná přírodověda a dějepis.

Příhoda se pro svoji školskou reformu inspiroval cestami do zahraničí, jak jsem již zmiňoval výše. Ovšem největší inspiraci čerpal ze svého pobytu v Americe, která ho zaujala svojí efektivností a racionálními přístupy. Jeho záměrem bylo školství racionalizovat, a to nejen po stránce vnější, ale také po stránce vnitřní. Tento postup podle Příhody znamenal postupovat co nejlépe, a co nejrychleji s nejmenším vynaložením sil a přitom co nejlevněji.³⁸

6.3. Školství po roce 1945

Po roce 1945, kdy skončila druhá světová válka, se začala psát zcela nová kapitola československého školství. Pro děti ve věku 11–15 let byla ustavena povinnost navštěvovat školu měšťanskou (tím došlo ke zrušení osmileté obecní školy). Novému pojetí školy měl odpovídat i obsah vzdělávání klasických předmětů, které se ve škole vyučovaly i v předmnichovském období. Nově byly zavedeny některé další předměty, jako je například ruský jazyk, jenž byl povinně vyučován od 4. ročníku.³⁹ Výrazně se ovšem změnilo pojetí studia ruského jazyka. Důraz byl kladen na pochopení psaného textu a mluveného slova. Gramatika se omezovala pouze na příležitostné obohacení látky, neměla se ovšem učit soustavně.

K výrazným změnám však došlo ve školství až po únorovém převratu v roce 1948. Právě v tomto roce byl vydán nový školský zákon, jenž pro děti ve věku 6–11 let zřídil školy národní. Pro děti ve věku 11–15 vznikla škola střední. V důsledku tohoto nově přijatého školského zákona se také prodloužila délka školní docházky na 9 let. Tento zákon stanovil rovněž nové počty dětí ve třídách. V první třídě byl nastaven maximální počet dětí na třicet, v ostatních třídách potom na čtyřicet.

Za socialistického Československa byl pojem malotřídní škola zcela vypuštěn a nahrazen termínem škola s menším počtem tříd.

(23)

22

Ministerstvo školství se rozhodlo ve školním roce 1951–1952 zavést opatření, díky kterému by se na dvoutřídních školách spojoval 1. a 3. ročník do první třídy, ve druhé třídě potom měly být ročníky 2., 4. a 5. Toto opatření mělo zamezit učitelům, aby spojovali učivo sousedících ročníků a nekrátili vyučovací dobu.

Druhým pomocným opatřením bylo zvýšení pracovního úvazku učitelům jednotřídek nebo dvoutřídek o 6 až 10 hodin. To mělo vést k tomu, aby některé předměty mohly být vyučovány samostatně pro každý ročník. Obě dvě opatření byla přijata podle sovětského vzoru, který vycházel z publikace Melnikova.

V druhé polovině 50. let bylo převzato ještě jedno opatření napomáhající učitelům na jednotřídních nebo dvoutřídních školách. Toto opatření dávalo učitelům možnost přeřazovat nejvyšší ročníky do nejbližší plně organizované školy. Takové opatření mohlo být praktikováno pouze v případě, že odchodem ročníku by nedošlo k poklesu dětí, který by měl za následek přeřazení školy z dvoutřídní na jednotřídní (viz tabulka č. 3).

V pozdějších dobách dávaly okresní národní výbory další možnost, jak vyřešit problémy na jednotřídních nebo dvoutřídních malotřídních školách. Toto spočívalo v tom, že pokud se nacházely dvě jednotřídní nebo dvoutřídní školy v těsné blízkosti, mohly se ročníky z dvou škol spojit a přesunout. Na jedné škole by se potom vyučoval 1. a 3. ročník, na druhé škole by potom zůstal 2., 4. a 5. ročník. ⁴⁰

Uplatňovat se tato forma dala pouze do roku 1958, kdy bylo přijato v platnost nařízení, že děti z jedné rodiny mají navštěvovat stejnou školu. Již v roce 1960 vešel v platnost zákon č. 36/1960, který řešil regionální správní uspořádání. V důsledku tohoto zákona se obce rozdělily na perspektivní a neperspektivní. Již zmíněné neperspektivní byly označeny za sídelní a očekávalo se, že v průběhu několika desítek let budou zcela zrušeny. Proto tyto neperspektivní obce poskytovaly pouze základní služby, do kterých se škola nepočítala. Pokud v obci škola zůstala, pak mohla být pouze malotřídní.

Malotřídní školy byly ekonomicky velmi náročné, a proto se s postupem času objevila výrazná snaha o jejich zrušení. V důsledku toho se začalo s výstavbou plně organizovaných základních škol. Velmi důsledně se tato koncepce začala dodržovat

(24)

23

od roku 1971, kdy byla provedena také první vlna rušení malotřídních škol. Celý tento proces měl skončit na začátku 80. let.

To, jak chybná tato politika rušení malotřídních škol byla, se ukázalo na jaře roku 1989, kdy ÚV KSČ připustil, že rušení malotřídních škol na menších obcích se ukázalo jako chybný krok, a proto by měly být tyto malotřídní školy znovu obnoveny.⁴¹

Díky změně politického systému se po roce 1989 mohly malotřídní školy postupně obnovovat. Menší obce dostaly možnost zvážit obnovu své samostatnosti, o kterou v 60. letech přišly. Na základě tohoto práva se obce mohly stát zřizovateli škol. Většina obcí práva využila a obnovila svoje malotřídní školy.

Od roku 1995 tedy tvoří základní školu 2 stupně. První stupeň potom tvoří 1.–5.

ročník. Druhý stupeň je potom tvořen 6.–9. třídou.⁴²

(25)

24

7. Kulturní akce v letech 1948–1958

Kulturní akce, kterými se zabývám, se dají rozdělit do dvou skupin. První skupinu tvoří ty, které se po celé toto období permanentně opakují a ovlivňují tím, více či méně, život každého občana. Do této kategorie spadají zejména státní svátky, oslavy výročí, vzpomínkové akce na zemřelé osobnosti etc.

Druhou skupinu tvoří oslavy, které sice mohly být každoročně opakovány, ale často se neuskutečňovaly pro malý zájem nebo eventuální neznalost lidí v dané oblasti. Na druhou stranu se zde mohou vyskytovat i nové, které si lidé přáli a prosadili si jejich zavedení.

Samozřejmě do kulturních akcí a celkového života zasahoval velkou mírou místní národní výbor. Proto jsem se rozhodl pracovat i se zápisy, které se této problematiky dotýkají a mohou být pro práci přínosným materiálem.

Mezi stále se opakující akce patří rozhodně výročí oslav a úmrtí významných osobností, prezidentů. Pro zmíněný časový průběh jsou samozřejmě nejvýznamnějšími osobnostmi, T. G. Masaryk, Edvard Beneš, Klement Gottwald, Josif Vissarionovič Stalin, Antonín Zápotocký a mnoho dalších.

Zajímavostí ve školní kronice je, že ve stejném roce se konala vzpomínková akce na výročí úmrtí T. G. Masaryka a současně s tímto výročím se slavily 52.

narozeniny prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda. Otázkou ovšem je, jak je možné, že se po Vítězném únoru 1948 stále slavilo výročí T. G. Masaryka.

Jedno z možných vysvětlení, které se naskýtá, je fakt, že někteří chtěli udržet vzpomínku na tohoto muže i do budoucna a přes nastupující vládu komunistické strany. Ovšem nově vzniklá vláda jim dala jasnou odpověď a v dalších školních letech už se výročí tohoto muže neslavilo.

Asi tou nejvýznamnější událostí roku byla vzpomínková akce na V. I. Lenina.

Této významné personě minulého století je v kronice věnována celá kapitola, která je uvedena výstižným citátem: „V. I. Lenin teď, víc než dřív, žije a bude živ.“⁴³ Samozřejmostí každé oslavy, která se konala na počest velikána své doby, byl i proslov, který tehdy přednesla učitelka zdejší školy: „Jeho jméno zvláště dnes

43 Školní kronika, 1948–1975, uložení – ZŠ Trstěnice, školní rok 1948–1949

(26)

25

nepřestane nahlížet do soptícího času. Od jednoho konce světa ke druhému vybuchuje jeho jméno, za kterým leží nevyčerpatelné ložisko víry všech spravedlivých – Lenin je prostý, jako pravda.“⁴⁴

Ovšem nejvýraznějšími událostmi v tomto časovém období bylo úmrtí Stalina a Gottwalda v roce 1953. Josif Vissarionovič Stalin zemřel 5. 3. 1953. Tato zpráva zasáhla všechny občany a děti nevyjímaje. Ty byly v přípravách vzpomínkové akce zainteresované nejvíce. Alespoň v naší obci. Prakticky veškerou smuteční vzpomínku a její průběh musela zajistit škola. Smuteční písně, které byly vysílány z Václavského náměstí, žáci poslouchali pomocí rozhlasu.

O devět dní později zemřel Klement Gottwald, první dělnický prezident.

Samozřejmě i tuto pietní akci pořádala škola, která nechala zhotovit smuteční věnec.

Ten nesli žáci v čele smutečního průvodu ze sokolovny k pomníku padlým, kde byl položen. Po tomto smutečním obřadu byly děti společně se všemi zúčastněnými seznámeny s portrétem nového prezidenta republiky Antonína Zápotockého a vyslechly si jeho projev pomocí rozhlasu.

Je zajímavé, že většinu těchto významných akcí pořádala škola se svými pedagogy a hlavně s dětmi, které zajišťovaly kulturní program, smuteční pásma, při kterých recitovaly a zpívaly písně. Na žáky byly v tomto ohledu kladeny vysoké požadavky. Vše bylo zaměřeno na výchovu v duchu komunistického a socialistické smýšlení.

Pochopitelné je, že se ovšem nevzpomínalo pouze na úmrtí prezidentů republiky a „géniů“ socialismu. Mezi další každoročně se opakující události patřily akce, jakými byly například zahájení a ukončení školního roku, Svátek práce, oslavy Velké říjnové socialistické revoluce etc.

Tyto oslavy většinou probíhaly v trstěnické sokolovně za účasti členů místního národního výboru. Po některých akcích byl prováděn i nábor do různých organizací.

Jedním příkladem za všechny byla oslava S. Č. S. P.⁴⁵ (svaz Československo – sovětského přátelství). Tato akce se uskutečnila v roce 1949, kdy se po kulturním programu konal nábor. Její součástí bylo také podepisování zdravice k příležitosti 70.

44 Školní kronika, pozn. 43, školní rok 1948–1948

45 Školní kronika, pozn. 43, školní rok 1949–1950,

(27)

26

narozenin generalissima J. V. Stalina. Samozřejmostí a jakýmsi bonusem k těmto oslavným akcím byly lidové kursy ruštiny. V pramenech se uvádí, že je všichni navštěvovali s velkým nadšením. Ovšem do jisté míry je otázkou, jak bylo na tyto kursy nahlíženo ve skutečnosti občany a zdali to pro ně nebylo pouho pouhé nutné zlo.

Důležitou každoročně se opakující akcí byly oslavy prvního máje. Tyto oslavy neměly stálé místo konání. Zpočátku se konaly v místní obci, ovšem postupem času byly menší obce přidruženy k populačně větším vesnicím. Od 60. let se potom konaly ve větších městech. Pro naši obec byl tímto městem Moravský Krumlov.

Pochopitelně existovaly i výjimky a občas se tyto oslavy konaly ve Znojmě nebo v Brně. V tomto případě už se ovšem na oslavách nepodíleli všichni místní obyvatelé, ale byla vybrána skupina lidí nejlépe reprezentující naši obec.

Mezi tyto akce, které na rozdíl od jiných v průběhu období, na které je práce zaměřena, zanikly, patří například oslavy na zahájení a zakončení školního roku.

Tyto jsou plně v režii školy a rok od roku mají zcela odlišný průběh.

Zahájení školního roku probíhá většinou totožně. Na rozdíl od žáků je zde víc zainteresován ředitel/ka školy a také zástupci místního národního výboru. Ti všichni potom hovoří o tom, co se na škole provedlo za opravy v průběhu letních prázdnin.

Těchto oslav se účastní i zástupci SRPŠ (Sdružení rodičů a přátel školy).

Zakončení školního roku ovšem probíhá většinou zcela odlišně a v průběhu let je vidět vývoj, kterým se socialistická společnost ubírá. Záleží rok od roku, jakými finančními prostředky škola disponuje. Podle toho jsou potom dětem zajišťovány výlety, odměny nejšikovnějším žákům za celoroční práci etc. Výlety jsou z počátku pořádány většinou do lesa na traktoru, který byl škole zapůjčen z JZD. Jak silný zážitek pro děti samotná cesta traktorem musela být, je uvedeno ve školní kronice:

„jízda do lesa, po lese i po cestě zpět byla doprovázena výbuchy dětské radosti. Bylo to pěkné, družné a radostné zakončení školního roku.“⁴⁶Zde je ale dobré položit si otázku, zda by děti neměly daleko větší zážitek při návštěvě například jiné vesnice a jestli jejich projevy radosti z cesty po lese na traktoru byly skutečně tak emotivní, jak uvádí záznamy v kronice.

(28)

27

Některé akce pořádala škola proto, aby si z výtěžku mohla pořídit různé vybavení, na které v rozpočtu nezbyl dostatek financí. Takovými akcemi byly například dětské maškarní plesy, divadelní představení a podobná vystoupení, které secvičili žáci základní a mateřské školy a na nichž rodiče platili dobrovolné vstupné.

Nutno dodat, že tyto „sponzorské“ akce byly pro školu podstatné. Zároveň se z nich také financovaly drobné opravy, které se na škole prováděly v průběhu letních prázdnin. První maškarní ples se konal v únoru roku 1956. Pro příklad uvádím divadelní hru, která byla sehrána v roce 1950: „Ukončení toho školního roku bylo netradiční, děti ze základní školy sehrály divadelní hru Krakonošovo kvítí. Mateřská škola před touto hrou předvedla zdařilou učební hodinu. Celé divadlo bylo hráno několikrát a bylo navštíveno velkým počtem rodičů a přátel školy.“⁴⁷

Dalšími akcemi, které škola pro rodiče a přátele školy pořádala, byly otevřené vyučovací hodiny, během kterých se mohli rodiče a příbuzní dětí přijít podívat do školy na vyučování svého dítěte. Pedagogové směřovali k tomu, aby spolupráce mezi rodiči a školou byla kvalitnější. Dospělí měli možnost sledovat chování dětí v jiném než domácím prostředí. Včasné podchycení zájmu rodičů o vzdělávání svých dětí vedlo k dobrým vztahům. Právě zmíněná spolupráce byla důležitá při výše zmíněných kulturních akcích. Otevřené vyučování mělo ale také jiný význam.

Hlavně ten, aby rodiče získávali představu o práci učitelů a o činnostech dětí ve školním prostředí. Důležité pro školu bylo hlavně to, že se rodiče mohli doma s dětmi připravovat ve stejném duchu jako při školním vyučování.

Další důležitou kulturní událostí na vesnické škole, byl příchod Mikuláše a oslavy Vánoc. Vánoční besídka byla každoroční kulturní akcí, na kterou se škola pravidelně rok co rok připravovala a stále připravuje. Zprvu se tato akce odehrávala ve škole, kdy děti u vánočního stromečku zazpívaly Ježíškovi a za účasti rodičů, příbuzných a jiných lidí z vesnice zarecitovaly básně a předvedly krátké pásmo s vánoční tematikou. Po skončení programu následovalo rozbalení dárků a hostina.

Tu připravily maminky dětí, které se na programu podílely.

Zde je dobře vidět, jak si komunistický režim pomalu, ale jistě podmaňoval malé děti. V roce 1953 se v kronice objevuje zcela nová postava, kterou byl Děda Mráz, namísto v našich zemích klasického a oblíbeného Ježíška. Ze záznamů v kronice

(29)

28

uvádím:„Všem rodičům se nachystaný program velmi líbil a spokojené byly i děti s bohatou nadílkou od Dědy Mráze.“⁴⁸Z tohoto můžeme jasně poznat, že nadílka od Dědy Mráze, byla o poznání vyšší na rozdíl od Ježíška, který děti navštěvoval předchozích pět let. Toto utužování komunistické moci je pro tehdejší období zcela pochopitelné a charakteristické. S podivem ovšem je, že po tomto období, tedy po příchodu Dědy Mráze se objevují zmínky o příchodu Mikuláše a jiných vánočních postav pouze sporadicky. V mnohých případech (školních letech) záznamy o vánočních besídkách a různých kulturních akcích chybějí.

Zcela odlišnými kulturními akcemi, které nepořádaly děti ani škola, ale většinou se jich musely účastnit, byla různá divadelní představení. Tato představení pořádaná pro děti měla různé podoby a charakter. Většinou byla pouze pro zábavu dětí a zpestření běžného všedního dne, ovšem byla i divadla, která měla vzdělávací charakter a učila děti být opatrnějšími a ohleduplnějšími vůči spolužákům.

Pro vytyčené časové období, tedy léta 1948–1958 bylo typické vznikání mnoha nových kulturních akcí. Příkladem je například Běh vítězství. Průběh této akce není v kronice blíže popsán a je proto otázkou, do jaké míry byla pro obyvatelstvo vesnice a zejména pro školu přínosná. Z dochovaných pramenů je jasné, že se žáci museli této oslavy účastnit, ovšem pouze jako diváci, kteří po závadu položili k pomníku padlých věnec.⁴⁹

48 Školní kronika, pozn. 43, školní rok 19531954

(30)

29

8. Kulturní akce v letech 1958–1968

Zajímavostí tohoto období je, že z důvodu rekonstrukce místní sokolovny se v jeho počátku tyto akce konaly v místním pohostinském zařízení. Na tento popud se pedagogové rozhodli, že pro děti není toto prostředí vhodné, a proto se většiny kulturních akcí škola neúčastnila. Další zajímavostí tohoto období je, že o většině kulturních akcí se nepíše v kronice, ale jsou zachyceny v záznamech z místního národního výboru. Proto jsem se rozhodl, zpracovat tuto část práce podle výše zmíněných záznamů MNV. Proč přešla část záznamu kulturních akcí pouze z tohoto časového období do zápisů MNV, je otázkou. Možné vysvětlení je pouze jedno.

Právě v tomto období se stal předsedou školské komise tehdejší ředitel Vítězslav Hamerschmiedt (ředitel jen do roku 1960, jeho nástupcem byl Stanislav Zika). Snad právě proto nejsou ve školních kronikách popsány kulturní akce tak detailně a jejich stěžejní část přešla do záznamů MNV.

Vzhledem k tomu, že se škola nachází na venkově, je nutné přiblížit si i kulturní akce, které vybočují z dosavadního rázu a nejsou zdaleka tak významné, jako akce, které byly zmíněny v předchozí kapitole práce, ale pro venkovského člověka byly důležité. Jednou z takových akcí je oslava k vybudování nového koupaliště, jež bylo dokončeno v roce 1962.

Novinkou, kterou škola zavedla, byly kursy pro dospělé. Tyto kursy byly u veřejnosti velmi oblíbené, jak dokazují záznamy z místního národního výboru:

„Obzvláště úspěšné a plně navštěvované byly kurzy šití a střihů pro místní ženy“.⁵⁰Důležité je ovšem zmínit, proč tyto kursy pro dospělé vznikaly. Toto odůvodnění je velmi logické. Pro časové období 60. let byly typické (tedy aspoň pro naši obec, jak dokazují záznamy z kroniky) problémy s kázní žáků. Tudíž učitelé potřebovali zlepšit komunikaci s rodiči a tyto kursy byly vynikající příležitostí.

Samozřejmostí na těchto kursech byla účast zástupce místního národního výboru, který mohl zhodnotit, jak se situace vyvíjí. Jejich obdobou, samozřejmě s jinou náplní, jsou akce pro děti. Jejich hlavním posláním a funkcí byla oblast bezpečnosti žáků.

50 Zápisy MNV Trstěnice, období 1948 – 1957, list 354, uložení Trstěnice p. Polický

(31)

30

V tomto časovém období bych rád zmínil oslavu Svátku práce a to konkrétně z roku 1965. Již v tomto období byl 1. máj slaven ve větších městech, jak je uvedeno výše. Pro tento školní rok byl centrem zvolen Moravský Krumlov. Ovšem zde je nutné říci, že i přesto, že se oslavy konaly v jiném městě, obec byla slavnostně vyzdobena také. Dle záznamů z MNV se na zkrášlení obce podíleli hlavně žáci základní školy. Ti vytvořili různé oslavné pásy i prapory a samozřejmě se také podíleli na programu. Ovšem s podivem je, že ve školní kronice žádné záznamy o tomto nejsou. Proto je otázkou, zda je tato informace věrohodná a do jaké míry.

Pro toto období je typické zvyšování úrovně postavení ženy ve společnosti, opět jde vše ruku v ruce s celospolečenským vývojem. Proto jsou významnou událostí oslavy MDŽ. Podle záznamů:„tato oslava se nám velice pěkně sžila a rok od roku vyžaduje od učitelek větší nasazení a zapojení všech dětí do příprav této akce.“⁵¹

Mezi další atypické akce v tomto období, které se uskutečnily, patřila beseda se žáky místní školy, kterou připravilo trstěnické JZD. Ta byla připravena z jednoho hlavního důvodu. Jak bylo již dříve zmíněno, sama škola měla velmi málo finančních prostředků a na zakoupení pomůcek do tříd si musela vydělávat pomocí maškarních plesů, divadelních představení etc. Ovšem ve školním roce 1967–1968 převzalo pomyslný finanční patronát nad školou místní JZD a právě z tohoto důvodu byla uskutečněna tato beseda.

Beze sporu tou nejvýznamnější kulturní akcí v roce 1962 byla návštěva cirkusového představení v Brně, která proběhla na závěr školního roku. Ta se stala jakousi náhradou školního výletu. Konala se v průběhu Brněnských veletrhů a výstav. Pro děti to byl mimořádně silný prožitek. A to hned z několika důvodů. Už samotný fakt, že děti navštívily tak veliké město jako je Brno, pro ně bylo, můžeme říci s trochou nadsázky, životním zážitkem. Dále na ně velmi zapůsobilo to, že na vlastní oči měly možnost vidět zvířata, o kterých do té doby pouze četly nebo si je prohlížely na obrázcích. Pokud se na celý výlet podíváme očima tehdejšího dítěte a vezmeme-li v úvahu tyto aspekty, potom se nemůžeme divit, že to pro ně byl neuvěřitelný zážitek.

(32)

31

9. Srovnání období 1948–1958 a 1958–1968

Je zcela pochopitelné a jasné, že kulturní akce mezi těmito dvěma obdobími budou v principu konání podobné, ale samotný průběh těchto oslav bude do jisté úrovně odlišný. Tento fakt je zcela jistě dán i vývojem, kterým se tehdejší Československo a obzvlášť československé obyvatelstvo ubíralo. Samotný vývoj se dá vcelku dobře sledovat právě v průběhu těchto oslav.

Rozdílnost mezi těmito obdobími spočívá také v tom, kdo stál v KSČ a KSSS v dané době u moci. Na kulturní akce totiž není možno nahlížet pouze jako na samostatnou část života lidí, ale musí se brát v kontextu doby a událostí, v nichž probíhá. Pokud se na to podíváme z tohoto pohledu, je zcela jasné, že děti musely chtě nechtě například na školní výlet do lesa traktorem. Ovšem v porovnání s dalším časovým obdobím už jsou i tyto školní výlety diametrálně odlišné. Do jisté míry je zarážející, že zpočátku prvních 6 let od vítězného února se slavil příchod Ježíška a ne rovnou Dědy Mráze, jak nám říkají záznamy v kronice.

Je také důležité sledovat, které z nově vzniklých akcí se ujaly, a naopak, které z nich buď zanikly a nebo byly natolik nevýznamné, že se o nich místní kronikáři nadále nezmiňovali. Takovýchto akcí byla samozřejmě celá řada, pro příklad uvádím pouze jednu a to „Běh vítězství“. Jen stěží se dá říci, zda tato akce byla pořádána i nadále a nebo o ní, pro její bezvýznamnost, není žádná zmínka.

Do určité míry zůstává otázkou, proč některé, vyloženě politické události, život na vesnici ovlivnily natolik, že byly v záznamech uvedeny i jiné události, ač politické a také dotýkající se problematiky školy, v kronice uvedeny nejsou. Snad je to dáno odlišnou mentalitou obyvatelstva na venkově a ve městě. Ovšem toto se dá jen těžko posoudit bez srovnání záznamů školních kronik městských a vesnických.

Komparací těchto dvou období, respektive jejich záznamů ve sledovaných dokumentech, lze také vysledovat, že na rozdíl od let 50., kdy je každá změna ve vedení státu, hlavně potom KSČ a KSSS, detailně zaznamenána, v 60. letech tomu již tak není. V záznamech z let 50. jsou úmrtím „géniů“ socialismu a našich dělnických prezidentů věnované celé listy. Je zaznamenáno, že učitelky vytvářejí různé kresebné portréty, citují jejich nejslavnější výroky. Tyto pocty se už později

(33)

32

v kronice neobjevují a nemusí se jednat o samotná 60. léta, ale například zmínky o nástupu Antonína Novotného do prezidentského úřadu nejsou takřka žádné. Co bylo ovšem pro následující období 60. let na zdejší škole typické, jsou různé kursy pro dospělé. Tyto jsou potom zaměřeny na celou řadu dovedností jako např. šití, pletení nebo mohou být orientovány na péči o zdraví etc. Nutno říct, že od 60. let, respektive ze záznamů z těchto školních období, se dá vyčíst o dost méně, než ze záznamů v 50. letech. Možná je to právě tím, že atmosféra 60. let byla o dost uvolněnější a samotné zmínky již nejsou natolik „načichlé“ budovatelskou atmosférou.

Na druhou stranu události, které vyvrcholily v roce 1968, by si zřejmě zasloužily v kronice více pozornosti, vlastně nejen ony samotné, ale i ty, které tomuto aktu předcházely a následovaly. Skutečností ovšem je, že zde na vesnici byly tyto více či méně ignorovány a podle dochovaných záznamů se dá jen stěží vypozorovat, jaký měly ve skutečnosti dopad na zdejší obyvatelstvo a jak byly vnímány hlavně dětmi.

Snad jedinou politickou událostí, která tehdy ovlivnila kronikáře natolik, aby ji zaznamenal, bylo vyhlášení nové ústavy, ale to především z důvodu změny názvu státu, což je v kronice zřetelně zachyceno.

Jistého rozdílu si můžeme povšimnout i ze záznamů MNV. Pro časové období 1958–1968 je typické, že se žáci účastní jeho zasedání a začátek většinou zpestří jakousi kulturní vložku. Na tuto činnost samozřejmě dohlíží i pedagog, který je potom zástupci místního národního výboru hodnocen.

(34)

33

10. Kulturní akce v letech 1968–1978

Asi tou největší událostí, která proběhla v roce 1969, bylo přistání člověka na Měsíci. Je zcela pochopitelné, že pro děti byla právě tato tou největší akcí z celého roku a je zřejmé, že v nich zanechala veliký dojem. Podle záznamů v kronice:

„Mnoho dětí vyprávělo o těchto událostech, tak jak je vidělo v televizi. K této příležitosti bylo na začátek nastávajícího školního roku secvičeno oslavné pásmo a besídka, na níž se chtěli podílet všichni žáci místní národní školy.⁵²

Samozřejmostí ovšem stále zůstávají kulturní akce, které nesměly chybět v žádném časovém období, na které je práce zaměřena. Takovou akcí je například MDŽ. Z jejího průběhu uvádím citaci ze zápisů z MNV: „Na počest žen a jako dík za jejich pilnou a obětavou práci děti sehrály nádherné a povedené divadelní představení s názvem Vyměněná princezna.“⁵³

V kronice se ke školnímu roku 1969–1970 uvádí: „Nový školní rok byl zaměřen na lepší práci s dětmi a jejich kvalitnější výchovu v duchu socialistických myšlenek.“⁵⁴ Tato poznámka je v kronice zcela pochopitelná. Samozřejmě období po Pražském jaru, zejména potom, co byl podepsán Moskevský protokol, bylo naprostým opakem toho, na co byli lidé zvyklí v předchozím časovém úseku. A proto bylo nutné i děti přeorientovat na kvalitnější „socialistickou výchovu“. Právě toto se později ukázalo jako klíčové, zejména tedy v časovém období 80. let, kdy se pokaždé na začátku školního roku uvedly principy, kterými bude těchto bodů dosaženo.

V tomto lze spatřit vcelku významný rozdíl mezi 70. a 80 léty.

Pro školu asi tou nejvydařenější kulturní akcí, která proběhla v roce 1970, byl dětský maškarní ples. Samozřejmě právě toto byla jedna z akcí, která se konala hlavně kvůli finančním důvodům. Ovšem samotný fakt, že maškarní ples byl prostě oblíbený jak u dětí, tak i dospělých je nepopiratelný a tyto dva důvody udělaly z této kulturní akce pro venkovského člověka a hlavně rodiče nejpopulárnější akci za celý školní rok.

53 Zápisy MNV Trstěnice, období 1970–1976, rok 1975, uložení Trstěnice p. Polický

(35)

34

O tom svědčí záznam v kronice: „Velká obliba této kulturní akce byla znát i na finančním výtěžku z celého plesu, který činil pro mateřskou školu a národní školu 1 480,- Kčs. Po rozhodnutí SRPŠ bylo pro děti zakoupeno gramorádio.“⁵⁵K této poznámce se dá říct pouze jedno. Jen těžko si člověk může představit, že by lidé dobrovolně přispívali na oslavu 1. máje a jiné akce, pořádané komunistickým režimem. Proto jsem použil označení nejpopulárnější akce.

Důležité jsou i záznamy z MNV. Stěžejní zmínka pro toto časové období je zpráva ze zasedání 17. 4. 1971. Na této schůzi se řešila otázka desky T. G. Masaryka.

Kvůli ní přijel zástupce ONV. Je zajímavé, že teprve po dvou dekádách komunistického režimu u moci se začala tato otázka projednávat. Logickým řešením tohoto problému by bylo, že tento přežitek, připomínající „buržoazní první republiku“ by byl odstraněn rovnou po Vítězném únoru. Tak se ovšem nestalo a proč otázka řešení tohoto problému vydržela až do 70. let je s podivem. Možná tomu tak bylo proto, že zmíněné období bylo obdobím, jak jsem již zmiňoval, normalizace, a MNV chtěl ukázat důležitost komunistického režimu v zemi. Tato deska byla tedy odstraněna a nahrazena připomínkou na „bratrskou pomoc“, respektive byla nahrazena pamětní deskou připomínající vpád vojsk Varšavské smlouvy.

Samozřejmostí také byly přednášky, o kterých jsem se již zmiňoval dříve, ale i v tomto období je dobré si o nich něco málo říci. V roce 1972 byl uspořádán cyklus přednášek na téma: „Historie naší obce, Neplýtvej léky, Od domácího léčení k moderní medicíně, Ženské nemoci, Choroby a škůdci okrasných stromů.“⁵⁶ Ovšem na rozdíl od předchozích cyklů, které škola za spolupráce MNV pořádala, tyto byly zaměřeny jak pro muže, tak i pro ženy. V principu ovšem tyto přednášky plnily takřka stejnou úlohu, a to navázání lepšího kontaktu mezi rodiči a učiteli.

Mezi další významné události, které byly v tomto období zavedeny, patřilo obnovené promítání filmů, které bylo po určitou dobu zakázáno. Znovu se začalo promítat 12. 11. 1972. Na jeho řádný průběh dohlížela Ivana Nemetová. Proč občané nemohli v naší obci filmy sledovat, zůstává otázkou. Můžeme se pouze domnívat, jaké důvody k zákazu promítání vedly. Tím nejlogičtějším vysvětlením, které se

56 Zápisy MNV Trstěnice, období 1970–1976, rok 1972, uložení Trstěnice p. Polický