015*."-*;"$& 4,-"%07²)0 )0410%«Ʋ457¶
%JQMPNPWÈ QSÈDF
4UVEJKOÓ QSPHSBN / o &LPOPNJLB B NBOBHFNFOU 4UVEJKOÓ PCPS 5 o 1PEOJLPWÈ FLPOPNJLB
"VUPS QSÈDF #D ,SJTUâOB ,PWÈDzPWÈ 7FEPVDÓ QSÈDF *OH 1BWMB ÀWFSNPWÈ 1I%
-JCFSFD
015*.*;"5*0/ 0' 4503& */7&/503*&4
%JQMPNB UIFTJT
4UVEZ QSPHSBNNF / o &DPOPNJDT BOE .BOBHFNFOU 4UVEZ CSBODI 5 o #VTJOFTT "ENJOJTUSBUJPO
"VUIPS #D ,SJTUâOB ,PWÈDzPWÈ 4VQFSWJTPS *OH 1BWMB ÀWFSNPWÈ 1I%
-JCFSFD
Print to PDF without this message by purchasing novaPDF (http://www.novapdf.com/)
Print to PDF without this message by purchasing novaPDF (http://www.novapdf.com/)
Print to PDF without this message by purchasing novaPDF (http://www.novapdf.com/)
6
Anotace a klíčová slova
Tématem této diplomové práce je optimalizace skladového hospodářství ve společnosti Johnson Controls v závodech v České Lípě a ve Stráži pod Ralskem. Práce se zaměřuje na komplexní analýzu skladového hospodářství, která je řešena odděleně pro každý z těchto závodů. Hlavním problémem v závodě v České Lípě je nedostatečné využití externího skladu a jeho velká vzdálenost od závodu. Na základě analýzy současného stavu a s přihlédnutím k potřebám společnosti v oblasti skladového hospodářství byly navrženy společnosti optimalizace, které řeší tento problém. V závodě ve Stráži pod Ralskem je také hlavním problémem nedostatečná kapacita skladu. Pro vyřešení tohoto problému autorka navrhla několik možných východisek, která jsou následně analyzována za účelem najití nejefektivnějšího z nich. Souběžný problém, který v tomto závodě autorka v souvislosti se skladovým hospodářstvím řešila, se týká současného způsobu skladování zásob a jeho možných zefektivnění.
Klíčová slova:
Skladové hospodářství, JIT, zásoby, optimalizace, podniková logistika, doprava.
7
Annotation and key words
The topic of this work is optimize stock management in Johnson Controls plants in Česká Lípa and Stráž pod Ralskem. The work focuses on a comprehensive analysis of stock management, which is solved separately for each of these plants. The main problem in Česká Lípa is insufficient use of external storage and its large distances from the production plant. Based on the analysis of the current state and taking into account the needs of the company, were suggested solutions that would solve the problem. In Stráž pod Ralskem the main problem is unsatisfying storage capacity. For this problem, the author proposed several possible solutions, which are then analyzed to find the most effective of them. The second problem that was found in this plant is the method of storing stocks and its possible change that would lead to an improvement of the situation.
Key words:
Stock management, JIT, stock, optimization, business logistics, transport.
8
Obsah
Seznam obrázků ... 11
Seznam tabulek ... 12
Úvod ... 13
1 Skladování ... 15
1.1 Základní funkce skladování ... 15
1.2 Charakter a význam skladování ... 16
1.3 Systém tahu a systém tlaku v oblasti skladování ... 17
1.4 Chyby při skladování ... 17
1.5 Funkce skladů ... 18
1.6 Druhy a počet skladů ... 19
1.6.1 Základní dělení druhů skladů dle různých aspektů ... 19
1.6.2 Dělení skladů dle technologického vybavení ... 20
1.6.3 Dělení skladů dle jejich funkce ... 21
1.6.4 Velikost a počet skladů ... 21
1.7 Uspořádání skladu ... 23
1.8 Metody uskladnění materiálu ... 23
1.9 Skladovací systémy ... 24
1.9.1 Skladování na volné ploše ... 25
1.9.2 Regálové skladování ... 25
1.10 Obaly a přepravní prostředky ... 27
1.11 Identifikace pasivních prvků v logistických řetězcích ... 28
1.12 Zařízení pro manipulaci ve skladech ... 29
1.12.1 Zařízení s přetržitým provozem... 30
1.12.2 Zařízení s plynulým provozem ... 30
9
2 Logistické technologie ... 31
2.1 Kanban ... 31
2.2 Just in time ... 33
3 Řízení zásob ... 37
3.1 Hlavní důvody k udržení zásob ... 37
3.2 Dělení zásob ... 38
3.3 Řízení zásob ... 39
3.3.1 Systémy evidence stavu zásob ... 39
3.3.2 Systém kvalifikace zásob – metoda ABC ... 40
3.3.3 Ukazatele špatného řízení zásob ... 41
4 Společnost Johnson Controls ... 42
4.1 Historie společnosti Johnson Controls ... 42
4.1.1 Historie závodu Česká Lípa ... 44
4.1.2 Historie závodu Stráž pod Ralskem ... 46
4.2 Oddělení logistiky a materiálového hospodářství ... 47
5 Skladové hospodářství ... 49
5.1 Závod Česká Lípa ... 49
5.1.1 Skladové prostory závodu ČL ... 49
5.1.2 Manipulační zařízení ve skladech... 53
5.1.3 Personál ve skladech ... 56
5.2 Závod Stráž pod Ralskem ... 57
5.2.1 Skladové prostory závodu SpR ... 57
5.2.2 Manipulační zařízení ve skladech... 59
5.2.3 Personál ve skladech ... 61
6 Materiálový tok sklady ... 63
7 Doprava ... 68
10
7.1.1 Závod ČL ... 69
7.1.2 Závod Stráž pod Ralskem ... 70
7.2 Obaly a přepravní prostředky ... 71
8 Odpadové hospodářství ... 73
9 Strategie řízení zásob ... 74
10 Návrhy optimalizace ... 76
10.1 Identifikace problémů a návrh optimalizace ... 76
10.1.1 Závod v České Lípě ... 76
10.1.2 Závod ve Stráži pod Ralskem ... 79
Závěr ... 90
11
Seznam obrázků
Obrázek 1: Systém kanban ... 32
Obrázek 2: Ukázka kanban karty ... 33
Obrázek 3: Pohyb zásob v logistickém řetězci ... 38
Obrázek 4: Situační plán závodu v České Lípě ... 53
Obrázek 5: Schéma materiálového toku s uvedením odpovědných osob ... 67
Obrázek 6: Rozdělení autodopravců společnosti Johnson Controls. ... 69
Obrázek 7: Stávající metoda pevného uskladnění zásob v šesti sekcích... 83
Obrázek 8: Návrh optimalizace pomocí záměnného uskladnění zásob v třiceti sekcích ... 84
Obrázek 9: Návrh varianty a ... 86
Obrázek 10: Návrh varianty b ... 87
12
Seznam tabulek
Tabulka 1: Přehled základních dat závodu v České Lípě v současnosti ... 45
Tabulka 2: Struktura výroby závodu v České Lípě ... 46
Tabulka 3: Náklady na další externí sklad ... 80
Tabulka 4: Náklady na pronájem návěsů ... 81
Tabulka 5: Celkové náklady pro jednotlivé řešení optimalizace v horizontu pěti let ... 85
Tabulka 6: Celkové náklady na variantu a ... 86
Tabulka 7: Náklady na navýšení skladovací plochy v prostoru s rolovým materiálem... 88
Tabulka 8: Náklady na tisk štítků ... 89
13
Úvod
Kvalitní výrobek a dobré know-how jsou jedním ze základních a určujících prvků obchodního úspěchu. S rostoucí konkurencí a neustálým technologickým pokrokem se nároky a očekávání zákazníka neustále zvyšují. Podnikatelské prostředí 21. století by se tak dalo popsat jedním slovem, jako nestabilní. Aby podnik mohl v tomto vysoce konkurenčním prostředí úspěšně fungovat, musí umět pružně reagovat na sebemenší zaváhání svých konkurentů na trhu a otočit je ve svůj prospěch. Je tedy bezpodmínečně nutné, aby veškeré procesy, které v rámci podniku probíhají, byly pravidelně optimalizovány a jejich fungování tak bylo co nejefektivnější. Optimalizace skladového hospodářství v závodech společnosti Johnson Controls v České Lípě a ve Stráži pod Ralskem je hlavním tématem této diplomové práce. Pro výrobní závody, kterými oba tyto výše zmíněné jsou, je nastavení zásobovacího procesu klíčové. Zásobovací proces jako takový je součástí podnikové logistiky, která zahrnuje celou řadu dílčích činností.
Jednotlivé činnosti musí být předem pečlivě naplánovány, aby byla zachována plynulost výroby s ohledem na nejnižší náklady. Trendem dnešní doby je minimalizace zásob při současném zachování plynulosti výroby. Minimalizace zásob neznamená nulové zásoby, ale zásoby nutné vzhledem k možnosti výskytu chyb na straně dopravců při zásobování, či při kolísání poptávky zákazníka, kterou je vždy třeba uspokojit.
Téma skladové hospodářství si autorka vybrala záměrně, jelikož se domnívá, že ve většině výrobních společností je v této oblasti prostor pro zdokonalení, které by vedlo k úspoře logistických nákladů.
Práce je rozdělena na teoretickou a praktickou část. Teoretická část se skládá ze tří kapitol, ve kterých se autorka blíže zabývá skladováním, logistickými technologiemi a řízením zásob. V kapitole skladování je konkrétněji popsána funkce, počet, velikost skladů, metody uskladnění zásob a manipulační a přepravní prostředky z obecného úhlu pohledu.
Logistické technologie Kanban a JIT jsou konkrétněji popsány v následující kapitole.
Poslední kapitola teoretické části je věnována řízení zásob. Na úvod praktické části je představena společnost Johnson Controls. V následujících kapitolách je podrobně
14 analyzováno skladové hospodářství závodů v České Lípě a ve Stráži pod Ralskem, doprava, odpadové hospodářství a řízení zásob.
Cílem práce je analyzovat skladové hospodářství obou závodů společnosti Johnson Controls, vyhodnotit jejich současný stav a následně pak navrhnout optimalizace.
V teoretické části práce autorka čerpala z domácí i zahraniční odborné literatury. Pro zpracování praktické části práce autorka získávala informace z interních podkladů společnosti a při konzultacích s odpovědnými pracovníky v jednotlivých závodech.
15
1 Skladování
První kapitola se bude zabývat teoretickou částí skladování; jejími základními funkcemi a významem skladování pro podnik. Dále pak bude tato část zaměřena na sklad jako takový, na velikost a funkci skladů a také druhy skladů. Následovat budou metody uskladňování materiálu, jeho přeprava a manipulace.
Skladování nebo také skladové hospodářství je jednou ze stěžejních částí logistického systému. Právě skladování tvoří článek pojící výrobce a zákazníka. V posledních letech se skladování přisuzuje značný význam v zajišťování potřebné úrovně zákaznického servisu při co nejnižších nákladech. Na celkové náklady má také bezprostřední vliv výše zásob.
A to z několika důvodů, jednak zásoby jsou vázané finanční prostředky v podniku a výše zásob přímo ovlivňuje velikost skladů. Proto je velmi důležité neustále hledat optimální řešení mezi výší zásob a zajištěním flexibility při změně požadavků zákazníka.
Skladování, jak uvádí Lambert a kol. [1 s. 266], „zabezpečuje uskladňování produktů (surovin, dílů, materiálu ve výrobě a hotových výrobků) v místech jejich vzniku a mezi místy vzniku a jejich spotřeby a dále poskytuje managementu informace o stavu, podmínkách a rozmístění skladovaných produktů.“
V rámci skladování management rozhoduje o následujícím:
– o úrovni vybavenosti skladů, jejich správě a řízení, – o rozsahu a centralizaci skladů,
– o interním či externím skladování, – o umístění skladů,
– o úrovni zásob udržovaných ve skladech.
1.1 Základní funkce skladování
Skladování se skládá ze 3 hlavních funkcí, těmi jsou přesun zboží, uskladnění zboží a přenos informací a činností s tím spojených.
16 Přesun produktů
Příjem zboží – zde se odehrává vyložení a vybalení zboží a jeho kontrola, aktualizace záznamů a kontrola průvodní dokumentace.
Ukládání zboží (transfer zboží) – jedná se o přesun zboží do skladu, jeho uskladnění a transfery zboží v rámci skladu.
Kompletace zboží – kompletace zboží dle požadavků objednávky zákazníka.
Překládka zboží (cross-docking) – jde o metodu přesunu zboží z místa příjmu rovnou do místa expedice bez potřeby uskladnění.
Expedice zboží – zabalení a naložení zboží do dopravních prostředků k expedici, závěrečná kontrola zboží dle objednávky a aktualizace skladové evidence.
Uskladnění produktů
Přechodné uskladnění – uskladnění zboží, které je nezbytné pro doplňování základních zásob.
Časově omezené uskladnění – jedná se o zásoby nadměrné (pojistné) a jako důvody jejich držení lze uvést např. sezónní poptávku po zboží, kolísavou poptávku, zvláštní podmínky obchodu a úpravu výrobku.
Přenos informací – se týká informací, které mají vypovídající hodnotu o chodu skladu.
Tedy o stavu zásob na skladě a jejich umístění, stavu zboží v pohybu, vstupních a výstupních dodávkách, zákaznících, personálu skladu a celkovém využití skladových prostor.
Pro přenos informací se využívají počítače. Informační systémy vytváří propojenou síť dat, která poskytují a evidují potřebné informace. Tyto systémy značně urychlují a zefektivňují přenos informací nutných k zajištění funkcí skladování.
1.2 Charakter a význam skladování
Uskladňování produktů (zásob) v průběhu celého logistického procesu je jednou z funkcí skladování.
17 Rozeznáváme tři typy zásob, které je třeba uskladnit:
Suroviny, součástky a díly – fáze zásobování, tedy vstupu materiálu do podniku.
Polotovary a nedokončená výroba – to jsou zásoby, které jsou přímo součástí rozpracované výroby. Zde je třeba stanovit limity pro plynulou výrobu s minimální potřebou na skladovací prostory ve výrobních halách.
Hotové výrobky – tj. fáze distribuce, fáze výstupu produktu z podniku.
Mezi další zásoby, které podnik má, lze řadit zásoby zboží ve výrobě a také zásoby materiálů určených k likvidaci a recyklaci, tyto však tvoří jen malý podíl celkových zásob.
Význam skladování, tedy udržování určité úrovně zásob na skladě, plyne z následujících důvodů – ze snahy o dosažení úspor nákladů na přepravu, využití množstevních slev při nákupu většího množství zásob, reakce na neustále se měnící podmínky na trhu nebo za účelem překlenutí časových a prostorových rozdílů mezi výrobcem a spotřebitelem aj.
1.3 Systém tahu a systém tlaku v oblasti skladování
Systém tlaku (PUSH systém) byl tradiční metodou používanou v minulosti pro řízení materiálových toků. Plány výroby byly postaveny na kapacitě výrobního závodu.
Předpoklad byl takový, že vše co se vyrobí, se taky prodá. Při zvýšení produkce nad poptávku se hromadily zásoby ve skladech a výroba se zpomalila až do potřebných mezí.
Tato metoda vykonává funkci úschovny produktu.
Dnes používaná metoda tahu (PULL systém) je založena na principu stálém monitorování poptávky. Není zde nutnost tvorby zásob. Sklad zde neslouží jako úschovna, ale jako průtokové místo a nabízí tak vyšší úroveň zákaznického servisu, jelikož přesouvá produkt blíže k zákazníkovi. Tedy v systému PULL dochází k tvorbě produkce až dle objednávky zákazníka.
1.4 Chyby při skladování
Skladování, jak již bylo zmíněno, patří mezi stěžejní části logistického systému. Zahrnuje nespočet funkcí, jejichž správné fungování má přímý vliv na kontinuální proces výroby.
18 V dnešní době spousta firem stále podceňuje důležitost sledovat činnosti skladování a evidovat a analyzovat jejich výsledky. Manažeři by měli sledovat vyhodnocení efektivnosti jednotlivých oblastí skladování a zaměřit se na eliminaci chyb v tomto procesu, jelikož tyto chyby vedou velmi často k značnému nárůstu nákladů.
Mezi základní projevy neefektivnosti lze řadit:
– přebytečná nebo nadměrná manipulace materiálu a zboží ve skladech, – nízké využití skladové plochy a prostoru,
– zastaralé způsoby příjmu a expedice,
– zastaralé metody počítačového zpracování rutinních transakcí, – náklady plynoucí z využívání zastaralých zařízení. [2 s. 145]
– stanovení neoptimální výše zásob, tedy situaci kdy zásoby přebývají nebo jsou naopak nedostatečné vzhledem k potřebám výroby.
1.5 Funkce skladů
Sklad je prostor určený k uskladnění zásob, je vybavený skladovací technikou. Je zde zaměstnán personál, který toto zařízení obsluhuje. Funkce skladu plyne z funkcí skladování zmíněných výše v textu, jde o příjem materiálu, jeho uskladnění, manipulaci a jeho výdej.
Mezi hlavní funkce skladování patří:
Vyrovnávací funkce – při vzájemně odchýleném materiálovém toku a materiálové potřebě z hlediska jejich kvality nebo ve vztahu k časovému rozložení.
Zabezpečovací funkce – vyplývá z předvídatelných rizik během výrobního procesu, z kolísání potřeb na odbytových trzích a z časových posunů dodávek na zásobovacích trzích.
Kompletační funkce – jde o tvorbu sortimentu pro obchod nebo pro tvorbu sortimentních druhů dle potřeb jednotlivých provozů v podnicích, jelikož v mnoha případech materiály dostupné na trhu neodpovídají konkrétním výrobně technickým požadavkům podniků.
Spekulační funkce – vyplývá z očekávaných cenových zvýšení na zásobovacích a odbytových trzích.
19 Zušlechťovací funkce – zaměřená na změny jakosti uskladněných druhů sortimentu (např. kvašení, stárnutí, zrání či sušení). Jedná se o produktivní sklady, jelikož se zde propojuje skladování s výrobou. [2 s. 147]
1.6 Druhy a počet skladů
Sklady lze dělit dle několika různých kritérií. Základní dělení skladů je všeobecné komplexní dělení druhů skladů dle různých aspektů. Dále lze dělit sklady dle stupně jejich technologického vybavení, funkce nebo velikosti.
1.6.1 Základní dělení druhů skladů dle různých aspektů Fáze hodnototvorného procesu
Vstupní sklady - sklady na straně vstupu materiálu.
Mezisklady - tyto sklady jsou určené k předzásobení mezi stupni výroby.
Odbytové sklady - sklady na straně výstupu z výrobního podniku.
Stupeň centralizace
Centralizované sklady – mezi nevýhody patří delší přepravní trasy a je zde nutná kvalitní komunikace. Na druhou stranu jedná se o sklady s vysokým obratem a vysokou úrovní kontroly.
Decentralizované sklady – výhody jsou naopak krátké přepravní trasy a operativnější vyřizování požadavků. [3 s. 178]
Kompletace
Sklady orientované na materiál - jsou sklady decentralizované, dle jednotlivých druhů materiálu.
Sklady orientované na spotřebu – sklad pro každé výrobní středisko nebo pro jednotlivé fáze výroby.
Počet možných nositelů potřeb Všeobecné sklady
Přípravné sklady - v rámci odbytu nebo zahájení výroby.
Příruční sklady - mezioperační sklady.
20 Ochrana před povětrností
Skladování v budovách – zde lze uvést uzavřené sklady (sklady, které mají 4 uzavřené strany) dále kryté sklady (sklady se střechou), halové sklady a vícepodlažní sklady.
Nekryté skladování – jsou otevřené sklady (volně skladované zboží na otevřené ploše).
Stanoviště
Vnější sklady - ty jsou mimo podnik nebo nekryté sklady.
Vnitřní sklady - v podniku nebo skladování v budovách.
Správa skladu
Vlastní sklady – výhody vlastního skladu jsou menší náklady (z dlouhodobého hlediska), snadnější komunikace, dohled nad zbožím. Naopak nevýhodami jsou nutnost vlastní investice, neflexibilita aj.
Cizí sklady – výhodou může být flexibilita najatého skladu, mizí nutnost řešit problémy s personálem, větší dozor nad toky aj. Na druhou stranu je zde limitující použití standardů komunikace, výběr veřejného skladu nemusí být snadný vzhledem ke splnění podmínek požadovaného místa či velikosti skladu. [2 s. 149]
1.6.2 Dělení skladů dle technologického vybavení
Sklady lze také dělit dle jejich technologického vybavení, tedy dle stupně automatizace, kterou využívají k manipulaci materiálu, přepravě materiálu po skladu a k vyřizování informačních procesů. Různé stupně automatizace skladů souvisí jak s finanční stránkou, jelikož plně automatizované sklady jsou značné nákladné, tak s velikostí skladů a konkrétními potřebami dle druhů zásob.
Ruční sklady (manuální sklady) – zde převažuje ruční manipulace se zásobami.
Mechanizované sklady – využití některých mechanizačních zařízení.
Vysoce mechanizované sklady – jsou většinou nejefektivnější, jelikož kombinují progresivní skladovou technologii a lidskou sílu.
Plně automatizované sklady – většina procesů je v takovémto skladě plně automatizována. Jejich provoz je však finančně náročný.
21 1.6.3 Dělení skladů dle jejich funkce
Obchodní sklady – velkosklady, určené pro větší počet odběratelů a dodavatelů.
Tranzitní sklady – zde jde o příjem zboží, jeho roztřídění dle zakázky či zákazníka, zabalení a expedice k zákazníkovi.
Konsignační sklady - jsou sklady materiálu, polotovarů nebo finálních výrobků. Nachází se v prostorách dodavatele nebo i zákazníka a jsou zde zřízeny na přání zákazníka.
Zákazník průběžně odebírá zboží dle svých potřeb a dodavatel sklad dozásobuje.
Zásobovací sklady – jsou sklady zásob ve výrobních podnicích.
1.6.4 Velikost a počet skladů
Rozhodování o velikosti a počtu skladů není snadnou záležitostí. Management musí vybrat dle svých požadavků efektivní a finančně výhodné řešení jelikož lze říci, že čím víc skladů mám, tím menší bývají a naopak.
Velikost skladu se hodnotí dle velikosti skladové plochy (v m2), což je poměrně přežité měřítko, jelikož ignoruje moderní technologie vertikálního uskladňování zásob, ale je stále značně používané nebo dle objemu skladového prostoru (v m3), které již tuto možnost zohledňuje.
Faktory, které mají vliv na stanovení velikosti skladu jsou například následující:
Úroveň zákaznického servisu – jelikož s růstem úrovně zákaznického servisu se většinou zvyšují i požadavky na velikost skladu, za účelem uskladnění většího množství zásob.
Velikost trhu, který bude sklad obsluhovat – při větším množství trhů, rostou i požadavky na množství zásob uskladněných ve skladech.
Počet skladovaných produktů – potřebná velikost skladu záleží jak na množství, tak na různorodosti uskladněných produktů.
Velikost skladovaných produktů – a taktéž na velikosti uskladněných produktů.
Používaný systém manipulace s materiálem – (velikost uliček atd.) někdy je výhodnější koupit dražší, ale kvalitnější manipulační zařízení, které lze provozovat i na menších prostorech a tím ušetřit manipulační prostor ve prospěch skladovacího.
Typ použitého skladu – regály, police aj.
Pohyb zboží ve skladu
22 Celková doba výroby produktu – pokud je doba výroby produktu vysoká, pak obvykle je potřeba větších skladovacích prostorů.
Velikost kancelářských prostor v rámci skladu – pokud si zákazník přeje provozovat větší množství administrativních, počítačových nebo prodejních aktivit v rámci skladu, pak požadavek na jeho velikost roste. [2 s. 141]
Další faktor, který ovlivňuje velikost skladu je poptávka.
Tedy pokud je poptávka kolísavá a nepředvídatelná, je třeba většinou držet větší množství zásob, aby bylo možné reagovat na její nečekané výkyvy. Z tohoto důvodu je zvýšený požadavek na velikost skladovacích ploch. V rámci efektivnosti je zřejmě nejlepší volbou kombinovat vlastní a pronajaté sklady. V období kdy požadavky na velikost zásob překročí kapacitu vlastních skladů, lze využít na nutnou dobu pronajaté sklady.
Rozhodování o počtu skladů ovlivňují čtyři faktory a to:
Náklady, které souvisí se ztrátou prodejní příležitosti – je těžké kalkulovat. Jejich výše se liší v závislosti na odvětví, produktu, zákazníkovi atd. Nicméně lze všeobecně říci, že s vyšším počtem skladů tyto náklady klesají.
Náklady na zásoby – rostou s vyšším počtem skladů. Jelikož v každé lokalitě podnik skladuje minimální množství všech svých zásob a jelikož tyto zásoby mají různorodý charakter, zvyšují se nároky na velikost skladů.
Náklady na skladování – také rostou s vyšším počtem skladů. Nicméně v případě najímaných skladů, lze při určitém počtu skladů dosáhnout množstevní slevy a tím značně ušetřit.
Přepravní náklady – s počtem skladů rostou náklady na dodávku zboží, jelikož dodavatel zaváží více skladů menším objemem zásob, což je neefektivní. Zároveň, ale klesají lokální přepravní náklady ze skladu k zákazníkovi.
Manažer by měl vždy vybrat takovou alternativu, která zajistí potřebnou úroveň zákaznického servisu při nejnižších možných nákladech.
23
1.7 Uspořádání skladu
Správné uspořádání skladu je základem úspěchu skladového hospodářství. Jelikož chybné uspořádání skladu, jako je například malé využití skladových ploch nebo chybné uspořádání zásob, vede k neplynulosti či nehospodárnosti provozu skladu.
Uspořádání se liší dle typu a velikosti skladu, dle rozměru zásob nebo obratu zásob. Hlavní důvody pro správné uspořádání skladu jsou například možnost zvýšení výstupu, zefektivnění průtoku zboží, snížení nákladů aj. to vše vede ke zvýšení konkurenceschopnosti a lepší hospodárnosti.
Správně uspořádat zboží ve skladu lze dle následujících kritérií:
zboží s rychlým obratem je třeba umístit co nejblíže k výrobě nebo expedici (v případě distribučních center) pro urychlení jeho vyskladnění,
naopak zboží s pomalým obratem umístíme co nejdál od expedice,
plocha mezi těmito dvěma druhy zboží je využívána pro zboží, které je naskladňováno pravidelně, či je u něho třeba provést ještě nějaké úpravy,
uličky mezi regály je třeba navrhnout co nejefektivněji pro pohyb zboží a manipulační techniky,
je vždy třeba přihlédnout na různost druhů a rozměru zboží i na rychlost jejich odbytu. [1 s. 297]
1.8 Metody uskladnění materiálu
Existuje několik metod uskladňování zásob ve skladě jejichž použití závisí obvykle na povaze zboží. Správnost uskladnění materiálu vede k efektivnějšímu naskladňování i vyskladňování a v neposlední řadě k snazšímu vyhledávání zboží.
Metoda pevného ukládání – metoda, kdy každá skladová položka má své pevně rezervované místo. Výhodou je rychlé vyhledání položky personálem. Nevýhodou je neefektivnost při zaplňování skladové kapacity, jelikož zásoby dané položky se musejí vejít na dané vyhrazené místo anebo naopak se může stát při nižším množství daných zásob, že místo je nevyužito.
24 Metoda záměnného ukládání – znamená, že položky lze libovolně ukládat ve skladu pouze s ohledem na jejich konkrétní potřeby (tvar, velikost, nutnost určité teploty atd.) Nevýhodou může být vzdálené uskladnění položek s rychlým obratem od bodu expedice, což značně komplikuje pozdější vyskladňování tohoto zboží. Při využívání této metody uskladnění materiálu je třeba důkladně vést evidenci uskladněných zásob, optimálně s využitím IT softwaru k tomu určenému, který obsahuje informace o zásobách (místo jejich uskladnění, počet atd.). Přesná evidence značně usnadní dohledání konkrétního druhu zásob.
Metoda skladových zón – položky dělí do skupin dle rychlosti jejich obratu a dle toho vytváří uskladňovací zóny. Položky s nižším obratem se uskladňují v zónách s delšími manipulačními časy. A naopak položky s vyšším obratem jsou v zónách blíže expedice.
V jednotlivých zónách se položky ukládají záměnnou metodou.
Metoda dynamické zóny – zohledňuje změny v položkách. Změnu ve výši jejich obratu, zrušení položek či existenci nových položek. Jde o dynamické plánování zón a položek vždy jen na jedno plánovací období a pak následuje potřebná změna.
Metoda přípravného vyskladňování – jde o přesun brzy vyskladňovaných položek blíže expedici. Výhodou je zkrácení času při samotném finálním vyskladnění. Nutným předpokladem jsou časové prostoje manipulačního zařízení.
Metoda předvídajícího uskladňování – metoda je založena na znalosti budoucích údajů a informací o plánovaných dodávkách a objednávkách. Při naskladňování zboží se každé položce přidělí etiketa s očekávaným okamžikem vyskladnění. Dle očekávané doby uskladnění se položka uloží na místo blíže či dále od expedice.
1.9 Skladovací systémy
Skladování zásob je nedílnou součástí nákupu. Zboží prochází obvykle vstupním skladem, meziskladem, výrobou, odbytovým skladem či distribučními sklady. Lze skladovat díly, suroviny ale i polotovary či finální výrobky. Tyto jednotlivé položky mohou mít různé složení, tvar a celkové požadavky na své uskladnění.
25 Na výběr způsobu skladování působí především:
Skladované množství.
Rychlost obratu skladovaných položek.
Skupenství položky a nutné skladovací podmínky.
Skladovací systém zahrnuje 3 části:
Statickou část – ta je tvořena prostorem pro skladování (budovy, regálové vybavení, skladovací plocha aj.).
Dynamickou složkou – zajišťuje manipulaci ve skladu (příjem a uskladnění zboží, kompletace, expedice atd.).
Informační systém – zajišťuje nutnou skladovou evidenci a administrativu a řídí pohyb zboží ve skladě. [3 s. 179]
1.9.1 Skladování na volné ploše
Skladování na volné ploše je jeden z nejjednodušších a nejlevnějších způsobů uskladnění materiálu. Tento způsob lze využít u materiálu, který nemá obal tedy např. uhlí, dřevo, písek, kameny aj., a také který je velmi rozměrný či těžký. Materiál je buď volně ukládán na hromady na volném prostoru a je s ním manipulováno pomocí mechanizačních prostředků, což je velmi nepřehledný systém, jelikož provedení inventury je téměř nemožné. Anebo jde o materiál, který nelze uskladnit do regálů (např. kůže a koženky, na kterých by vznikly otlaky a materiál by tak byl nevratně poškozen).
1.9.2 Regálové skladování
Jedná se o nejčastěji používaný způsob skladování kusového nebo baleného zboží. Regály jsou volně stojící či pospojované dohromady za účelem zvýšení jejich stability. Regály stojí na rovné a nekluzké podlaze haly. Jejich uspořádání je zcela individuální a odvíjí se od potřeb konkrétního skladu. Na trhu je množství výrobců, kteří se specializují na výrobu regálů a ostatního skladového vybavení, proto si lze bez problému vybrat požadovaný typ.
26 Členění regálových systémů je velmi pestré, níže uvádím základní členění dle I. Grosse:
Klasické regály pro skladování palet – tyto regály bývají standardně do výše 6 m, ale lze najít i vyšší, záleží na rozměrech skladu (je však vždy třeba dbát na bezpečnost ve skladech při manipulaci se zásobami). Uložení palet je zde velmi přehledné a lze bez problému užít metodu FIFO (tj. vyskladňovat palety v pořadí, ve kterém byly naskladňovány). Mezi regály jsou uličky a tím je zajištěn volný přístup ke všem paletám.
(obrázek viz příloha č. 1)
Výjezdové paletové regály – jsou prostorově méně náročné a jejich využití zvyšuje skladovací kapacitu. Regály mezi sebou nemají uličku. Mechanizační prostředky projíždí regálovými prostorami. Zboží se nakládá od konce regálu směrem dopředu. Nelze uplatnit metodu FIFO. Ideální pro použití u velkého množství stejnorodého zboží.
Gravitační regály – jsou určené pro uskladnění více palet, kontejnerů či krabic.
Ty se samy posouvají gravitací po nakloněných válečkových tratích od počátku regálu, kam jsou ukládány, směrem ke konci regálu, kde jsou odebírány. Jsou optimální pro využití metody FIFO. Pořízení tohoto druhu regálu je poměrně nákladné a jeho provedení je prostorově náročné. (obrázek viz příloha č. 2)
Mobilní (posuvné) regály – jsou opatřené podvozky, které jezdí po kolejnicích. Pro maximalizaci skladovacího prostoru vzniká prostor jen pro jednu uličku, které se docílí právě posunem regálů. Posun se provádí buď mechanicky nebo s pomocí elektrického pohonu.
Konzolové regály – se využívají především pro skladování dlouhých materiálů, jako jsou trubky, listová péra, nárazníky aj. Tyto materiály se ukládají na konzole.
Policové regály – zde se uskladňuje drobnější zboží a pestrý sortiment. V případě vyšších regálů je třeba vybavit sklad výtahem.
Krabicové regály – jsou buď s gravitačním posunem nebo statické. Používají se pro větší množství drobných položek.
Oběžné zásobníky – nebo také páternoster regály. Zde jsou úložné prostory namontovány na principu páternosteru. Celá konstrukce je poháněna elektromotorem. Personál tak zvolí požadovaný regál a ten se přesune k výdejnímu místu.[3 s. 180]
(obrázek viz příloha č. 3)
27
1.10 Obaly a přepravní prostředky
Na začátku plánovacího procesu, jak uskladňování tak manipulace s materiálem, je třeba rozdělit materiály do skupin dle jejich charakteru (tj. váhy, velikosti, konzistence, druhu, citlivosti aj.). Tímto rozdělením se můžou standardizovat procesy pro podobné si prvky a tím ušetřit čas i peníze na opakovaném plánovaní.
Obaly – mohou být dřevěné, kartonové, igelitové aj. Slouží jako ochrana materiálu před poškozením při jeho manipulaci. Obal musí nést informace o obsahu, odesílateli, příjemci, způsobu manipulace, přepravě, uložení ve skladech atd. Obal plní funkci manipulační, ochrannou a informační. Do skupin se v obalové technice dělí materiál dle nároku na ochranu před vlhkostí a dle toho je s nimi nakládáno.
Přepravní prostředky – slouží k usnadnění přepravy materiálů a jeho manipulaci.
Velikost přepravních prostředků se odvíjí od povahy materiálu.
Základní dělení přepravních prostředků je následující:
Paleta – je to nosná plošina, která slouží k uložení zboží. Manipulaci s ní lze provádět vysoko a nízkozdvižnými vozíky, regálovými zakladači, válečkovými dopravníky aj.
Palety lze stohovat nebo ukládat do regálů.
Palety lze dále dělit na:
Prosté palety (evropské palety) – jejich rozměr je 800 mm × 1 200 mm × 170 mm.
Maximální nosnost je 1 000 kg. (obrázek viz příloha č. 4)
Průmyslové palety – ty jsou větší a používají se hlavně v lodní dopravě.
Ohradové palety – jsou kovové palety s ohradovou částí. Část její stěny bývá sklopná.
Skříňové palety – tyto palety mají ohradovou část a víko, tudíž je lze zaplombovat.
Speciální palety – na konkrétní druh zboží.
Přepravky – jsou základními přepravními obaly. Používají se k rozvozu materiálu.
(obrázek viz příloha č. 5)
Ukládací bedny – řadí se také mezi základní přepravní prostředky. Nejsou určeny pro oběh. Obvykle se používají pouze k manipulaci s materiálem uvnitř skladu.
28 Pojízdné přepravky (roltejnery) – velikost základny bývá ve velikosti půlpalety (tj. 600 mm × 800 mm) a s nosností až 500 kg. Roltejnery mají čtyřkolový podvozek.
Přepravníky – jsou určeny speciálně pro sypké či kapalné materiály. Využívají se pro přepravu uvnitř výrobních areálů.
Kontejnery – jsou přepravní prostředky s objemem větším než 1 m3. Kontejnery jsou malé (do 10 t a 14 m3) a velké (nad 10 t a 14 m3). Lze je využívat jak k manipulaci s materiálem tak ke skladování. Jsou pevné a slouží k opakovanému použití. [2 s. 182]
1.11 Identifikace pasivních prvků v logistických řetězcích
Označení pasivního prvku (materiálu, suroviny, obalu, přepravních jednotek atd.) je nezbytnou součástí fungování logistických řetězců. V každém okamžiku řetězce musí být pasivní prvky lehce identifikovatelné, aby bylo možné sledovat jejich pohyb.
V případě, že nelze označit přímo pasivní prvek je nutné označit jeho obal a to kódem, grafickou značkou nebo nápisem.
Pasivní prvky se identifikují pomocí:
Fyzických znaků – dle tvaru či barvy.
Podle kódu – laserovým snímačem pro čárové kódy a snímačem dat pro zachycení radiofrekvenčního signálu, který vysílají štítky na kontejnerech.
Automatická identifikace pasivních prvků usnadňuje řízení procesů (skladových operací, kompletací, překládek aj.), kontrolu stavu skladu (usnadňování inventarizace ve skladech), sběr informací (evidenci a katalogové vyhledávání) a provádění transakčních procesů (a to jak v maloobchodě tak při výstupní kontrole zboží).
Dva nejčastěji využívané způsoby automatické identifikace v průmyslových podnicích jsou čárové kódy a radiofrekvenční kódy (RFID).
Čárové kódy – jsou nejlevnějším a nejrozšířenějším způsobem označování pasivních prvků. Snímají se laserovým nebo optickým laserem.
Čárové kódy se dělí do 3 základních skupin:
Numerické (EAN, UPC)
Číselné se zvláštními znaky (CODABAR) Alfanumerické (TELEPEN 93)
29 Systém EAN (European Article Numbering) – kód EAN je celosvětově standardizovaným systémem pro identifikaci. Kód UPC (Universal Product Code) je na stejném principu jako EAN kód, ale používá se v USA a Kanadě.
Základním formátem je kód EAN 13, který má následující strukturu:
první 3 čísla označují zemi, další 4 čísla označují firmu,
dalších 5 čísel samotnou jednotku zboží, a poslední číslice, která je kontrolní.
Radiofrekvenční identifikace (RFID) – je bezdotykový automatický identifikační systém sloužící k přenosu a ukládání dat pomocí elektromagnetických vln. [2 s. 214]
Záznamy o zboží jsou uloženy v transponderu, který je upevněn ke zboží. Transponder je buď pasivní, nebo aktivní. Aktivní vysílají samy své údaje pomocí vlastní baterie a mají akční rádius až 100 m. Jsou však poměrně nákladné. Pasivní mají akční rádius pouze 2 m a vysílají na jiných frekvencích. Značnou výhodou oproti EAN kódům je, že není nutný optický kontakt s transponderem pro identifikaci.
Nejpoužívanější transponder je „smart label“. Splňuje podmínky ISO 15693, je přepisovatelný, má akční rádius 1 m a je cenově přijatelný.
1.12 Zařízení pro manipulaci ve skladech
Manipulaci s materiálem je nutné naplánovat tak, aby byly zabezpečeny konkrétní dodávky zboží podle požadavků zákazníka. Po vymezení charakteru jednotlivých materiálů (pasivních prvků) lze přistoupit k plánování jejich manipulace pomocí manipulačních prostředků a zařízení (aktivních prvků). Pro usnadnění manipulace s materiálem se používají manipulační prostředky a zařízení.
30 1.12.1 Zařízení s přetržitým provozem
Prostředky a zařízení pro zdvih
Zvedáky, zdvižné plošiny, zdvižná čela, výtahy, navijáky, kladky a kladkostroje, mostové jeřáby, konzolové jeřáby, ramenové nakladače, věžové jeřáby, hydraulické otočné jeřábové výložky aj.
Prostředky a zařízení pro pojezd Bezmotorové a motorové vozíky.
Tahače – jejich pohonná jednotka vleče několik čtyřkolových vleků. Využívá se hlavně pro třídění a kompletaci zboží.
Nízkozdvižné (paletové) vozíky – slouží stejně jako vysokozdvižné vozíky k manipulaci s paletami. Obvykle jsou poháněny elektromotorem.
Prostředky a zařízení pro stohování
Stohovací jeřáb – slouží k manipulaci s paletovými jednotkami nebo svazky dlouhého materiálu.
Regálové zakladače – jsou fixně instalovány v uličkách skladů nebo je lze přemísťovat v rámci skladu. Slouží k manipulaci s paletami a bednami do a z regálu. Jejich využití je především u velkých skladů s vysokými regály a to až do výšky 40 m.
Vidlicové vysokozdvižné vozíky – jsou nejčastěji požívaným manipulačním zařízením.
Slouží k dopravě palet, krabic, plošin atd. a to jak vertikálním tak horizontálním směrem.
Vozíky se dělí na bezmotorové a motorové. Vyžadují šířku manipulační uličky 1,7 m – 2 m, k čemuž je nutné zohlednit uličku pro pěší průchod (obvykle cca 0,70 m.).
Jejich dosah je do výše 5 m – 6 m a nosnost je dle jejich velikosti od 500 kg do 3 500 kg.
Speciální vozíky unesou až 50 t a dosahují výšek do 7 m.
Zařízení, která jsou poháněna bateriemi, jsou náročnější na prostor ve skladech, jelikož je třeba mít vyhrazen prostor pro jejich dobíjení.
1.12.2 Zařízení s plynulým provozem
Zařízení s plynulým provozem tedy dopravníky lze dělit na:
podvěsné s vlečnými vozíky, podlahové vozíkové, pásové a lanopásové, žlabové, článkové, řetězové podvěsné, pneumatické a hydraulické.
31
2 Logistické technologie
S rozvojem logistiky a stále vyššími požadavky na její funkci vznikají nové logistické technologie. To jsou metody, postupy a procesy, které slouží k tomu, aby jednotlivé logistické operace byly poskládány co nejefektivněji a s co nejnižšími náklady při zachování co nejvyšší úrovně služeb pro zákazníka. Logistické technologie jsou založeny na různých principech, aby vyhovovaly potřebám podniku, výroby či zákazníkovi. Mezi ty nejznámější patří Just in Time, Kanban, Hub and Spoke, Quick Response, Efficient Consumer Response, Cross-docking aj.
Následující část bude zaměřena na technologie JIT a Kanban, které jsou nejpoužívanější v automobilovém průmyslu a tudíž pro tuto práci důležité.
2.1 Kanban
Kanban nebo také Toyota Production Systems, je bezzásobová technologie, kterou v 50. a 60. letech minulého století vyvinula firma Toyota Motors. Název kanban znamená v přímém překladu z japonštiny oznamovací kartu, štítek a v přeneseném významu informaci. V Evropě je pod označením kanban znám japonský systém dílenského řízení výroby, který využívá karty. Jde o technologii, která koordinuje pohyb materiálu při zásobování výrobní linky.
Kanban systém je založen na následujících principech:
Fungují zde tzv. samořídící regulační okruhy, které tvoří dvojice článků (dodávající a odebírající) vzájemně propojené na základě „PULL principu“. Objednacím množstvím je zde obsah jednoho přepravního prostředku nebo jeho násobků plně naplněného vždy konstantním množstvím materiálu.
Dodavatel zde ručí za kvalitu a objednatel má povinnost objednávku vždy převzít.
Kapacity dodavatele a odběratele jsou vyvážené a jejich činnosti jsou synchronní. Spotřeba materiálu je vyrovnaná bez velkých výkyvů a sortimentních změn. Dodavatel ani odběratel nevytváří žádné zásoby. [2 s. 242]
32 V praxi se používá jednokartový nebo dvoukartový systém. Dvoukartový systém obsahuje
„pohybové“ a „výrobní“ karty.
Tyto dva druhy karet, jak uvádí Lambert, se v praxi používají tak, že „když pracovník začne používat díly z určitého kontejneru, pohybová karta, která je ke kontejneru připojena, se odebere a pošle do předcházejícího pracovního střediska, resp. střediska, které zabezpečuje dodávku tohoto dílu (nebo si ji předcházející pracovníci/dodávací středisko „vyzvedne“ samo; v mnoha případech je to přímo dodavatel určitého dílu).
To je pro pracoviště signálem, znamením, že má poslat další kontejner dílů, který nahradí ten, jenž je momentálně v použití. Tento nový kontejner má připojenou „výrobní“ kartu, která se předtím, než je kontejner odeslán, nahradí „pohybovou“ kartou. „Výrobní“ karta pak autorizuje výrobní pracovní středisko, aby vyrobilo další kontejner dílů. Karty tímto způsobem kolují v rámci pracovních středisek i mezi těmito středisky.“ [1 s. 201-202]
Obrázek 1: Systém kanban
Zdroj: KANBAN [online] Dynamic Future, s. r. o. [vid. 27. ledna 2014]
Dostupné z: http://www.dynamicfuture.cz/priklady-z-praxe/kanban/
Kanban karty mají svá specifika a to:
Jsou dispečerským dokladem o průběhu výroby.
Mají odlišnou barvu.
33 Obsahují údaje typu: název a číselný kód.
Kód druhu materiálu a jeho popis (rozměry, hmotnost).
Identifikační číslo průvodky a název odběratele i dodavatele.
Vydává je útvar operativního řízení v souladu s celkovým plánem finální montáže v minimálním, přesně vypočteném množství.[2 s. 243]
Obrázek 2: Ukázka kanban karty
Zdroj: Kanban jako řídící a integrující metoda v informačním system. Web Archiv [online].
[vid. 27. ledna 2014]
Dostupné z: http://www.cvis.cz/hlavni.php?stranka=novinky/clanek.php&id=167
Hlavní podstata kanban systému je "tahání" součástek výrobním procesem tak, jak požaduje montáž, bez zbytečné rozpracovanosti a meziskladů. Pro jeho zavedení je potřeba proškolený personál, aby se předešlo chybám v procesu. Úspěšná aplikace systému kanban tedy vede k eliminaci skladů, minimalizaci zásob ve výrobě a zjednodušení řízení. Dále dochází ke snižování velikosti výrobních dávek, což vede k pružnějším reakcím na přání zákazníka. Menší výrobní dávky vedou ke snížení nároků na prostor a minimalizaci ztrát u nekvalitní výroby, to vše znamená úsporu financí.
2.2 Just in time
Technologie Just in Time (JIT) vznikla v 80. letech a rozšiřuje systém kanban. Její hlavní pointa je v dodání správných materiálů či výrobků na požadované místo ve správnou dobu (tj. „právě včas“ podle odebírajících článků). Dodávají se vždy jen malá
34 množství materiálu či výrobků a to vždy v nejpozdějším možném okamžiku. Díky tomuto principu na sebe v logistickém řetězci navazují s minimální pojistnou zásobou (tj. zásoby na pár hodin).
Technologie JIT je mimořádně náročná díky potřebné přesnosti a koordinaci a to u všech článků logistického řetězce. Velký důraz je kladen i na spolehlivost dopravců a s tím související problém nedostatečné dopravní infrastruktury (malá kapacita a alternativa dopravních cest), který může vést ke vzniku dopravní zácpy a opožděné dodávce.
Hlavní charakteristika technologie JIT:
Přísná kontrola kvality – zákazník si většinou přejímá předem prověřené zboží, provádí vstupní namátkovou kontrolu nebo se na kvalitu dodavatele může naprosto spolehnout. Pro kontrolu kvality se používají metody TQC – Total Duality Contro nebo SPC – Statistical Process Control (100 % kvalita je nutná, v opačném případě může být ohrožena výroba).
Pravidelné a spolehlivé dodávky – dodavatel musí dodávat přesně podle rozpisu tj. podle operativního plánu výroby odběratele. Termíny jsou pevně dané, stejně jako požadovaná úroveň kvality. Množství dávek se upravuje v rámci předem daných rozmezí.
Blízkost výroby dodavatele a odběratele – u významných odběratelů se dodavatel obvykle přizpůsobí lokalizací svého závodu nebo alespoň skladu s pojistnou zásobou. Tím dochází ke snížení nákladů na dopravu a zároveň tím lze předejít komplikacím vzniklým z nedostatečné dopravní sítě či poruchovosti dopravního parku. Spolupráce mezi dodavatelem a odběratelem, s využitím metod hodnotové analýzy, vede k zabezpečení vysoké kvality, technické úrovně výrobků a celkovému snížení nákladů.
Úzké vztahy mezi dodavatelem a odběratelem – ve všech oblastech, které pak umožňují lepší koordinaci aktivit. Dodavatel bývá často pouze jeden a to místní z již zmíněných důvodů.
Podání objednávky – objednávka je obvykle roční rámcová. Jednotlivé dodávky se pak realizují dle aktuální potřeby. Faktury se shromažďují a uhrazují jednou měsíčně.
35 Prostředí, kde lze úspěšně implementovat technologii JIT musí splňovat minimálně následující kritéria:
Odběratel je dominujícím článkem – dodavatel se mu musí plně přizpůsobit. Dodavatel svou činnost synchronizuje s potřebami odběratele, zaručí mu požadovanou kvalitu dodávek a poskytne mu potřebné informace pro plánování a operativní řízení.
Výběr dopravce – spolehlivost dopravy je stěžejním bodem úspěšné aplikace JIT, proto je třeba dbát na správný výběr dopravce. Spolehlivost a přesnost dopravy je důležitější než její rychlost.
Stabilnost poptávky.
Výhody plynoucí ze zavedení technologie JIT : snížení množství výrobních zásob – o 50 % – 100 % snížení množství odpadů – až o 30 %
snížení nákupních cen – až o 10 %
zkrácení doby potřebné pro přepravu a manipulaci – a to o 50 % – 90 % zlepšení kvality – až o 55 %
úspora výrobních a skladových ploch – o 40 % – 80 % zvýšení produktivity – o 20 % – 50 %
lepší využití lidských zdrojů aj.[2 s. 250]
Technologie JIT však má i své negativní důsledky. Mimo jiné to je zaplnění dopravních sítí větším množstvím menších dopravních prostředků (dodávek či malých nákladních aut) a s tím související vyšší nehodovost a negativní důsledky na životního prostředí.
Zavádění JIT může narazit na jisté problémy a to především:
Problém s minimalizací zásob – kdy se zásoby minimalizují a hrozí nebezpečí přerušení výroby při opožděné dodávce.
Nedostatek spolupráce ze strany dodavatele – je možné, že dodavatel nebude chtít přizpůsobit tradiční systém technologii JIT z jakéhokoliv důvodu nebo toho nebude schopen.
36 Nedostatečná komunikaci odběratele a dodavatele – je potřebný denní report dodavatele odběrateli o vývoji, výrobních plánech a případných problémech a zda je dodržován nasmlouvaný plán.
37
3 Řízení zásob
Dnešní trend v zásobování je postaven na snižování zásob. Jelikož zásoby kromě jiného nesou riziko znehodnocení, nepoužitelnosti (díky změně výrobní technologie nebo přání zákazníka). Udržování vysoké úrovně zásob je velmi neefektivní především z hlediska náročnosti na prostor (sklady). Přesto v současnosti bývá 15 % - 20 % aktiv podniku vázaných v zásobách. Toto nemalé číslo vede k situaci, kdy podniku mohou chybět potřebné finanční prostředky např. pro vývoj a výzkum, nakoupení nových výrobních technologií aj. Stanovení optimální úrovně zásob, jejich efektivní rozmístění, je proto nelehkým úkolem, který by ale žádný podnik neměl podcenit.
3.1 Hlavní důvody k udržení zásob
Přes dnešní snahu minimalizovat zásoby stále existují důvody proč si alespoň jejich minimální úroveň udržovat a to:
Možné dosažení úspor plynoucích z rozsahu výroby – aby bylo možné realizovat úspory plynoucí z nákupu, výroby a dopravy ve velkém rozsahu je nutné udržovat jistou úroveň zásob. Při objednání a nákupu většího množství surovin se snižují náklady na jejich dopravu a lze získat i množstevní slevu a tím celkově snížit náklady na vyrobenou jednotku. Také u velkosériové výroby, kdy není třeba příliš měnit nastavení výrobní linky a tím lze značně snížit výrobní náklady. Obě tyto varianty úspor však zároveň zvyšují nároky na skladovací prostory.
Vyrovnávání rozdílů mezi poptávkou a nabídkou – výkyvy v poptávce po produkci bývají nárazové dle sezóny. To znamená, že například přes vánoce se zvýší poptávka po vánočních ozdobách. Pro podnik je výhodnější udržovat celoročně stejnou úroveň produkce, než měnit výrobní kapacitu linky a v dobách nižší poptávky po produkci ji uskladnit. A naopak nabídka některých surovin může být taktéž sezónní, v takovém případě firmy zvyšují svou produkci v době přísunu surovin a vyrobené produkty uskladní.
Jako ochrana před nepředvídatelnými výkyvy v poptávce – předejití vyčerpání zásob z nějakého důvodu, jako například při vzniku nepředvídatelné poptávky, nebo
38 nepředvídatelného výpadku dodávek surovin dodavatelem a také možného výpadku výroby z technických důvodů.
Zásoby slouží jako tlumič (nárazník) mezi jednotlivými články řetězce – především mezi těmi články řetězce, které jsou geograficky oddělené a tudíž hrozí zpoždění dodávek.
Obrázek 3: Pohyb zásob v logistickém řetězci
Zdroj: LAMBERT, D. M., STOCK, J. R. a L. M. ELLMAR. Logistika. 2. vyd. Praha: Computer Press, 2000. s. 115
3.2 Dělení zásob
Lambert uvádí dělení zásob dle jejich účelu, pro který je podnik udržuje a to na:
Běžné zásoby – vznikají na základě doplňování prodaných nebo ve výrobě již použitých zásob a odpovídají množstvím, která jsou potřebná pro pokrytí poptávky v období jistoty.
39 Zásoby na cestě – jedná se o položky, které se nacházejí na cestě z jedné lokality do druhé, a nejsou proto dostupné z hlediska prodeje nebo dodávky.
Pojistné či vyrovnávací zásoby – tyto zásoby bývají v čase neměnné. Slouží k vykrytí mimořádných událostí jako třeba výkyvy v poptávce nebo výpadky v dodávkách.
Spekulativní zásoby – často se jedná o nákup materiálu ve větším množství s využitím množstevních slev či z důvodu očekávaného růstu cen anebo nedostatku tohoto zboží.
Sezónní zásoby – jsou v podstatě formou spekulativních zásob a zahrnují zásoby akumulované před začátkem nějakého specifického období.
Mrtvé zásoby – jsou zásobami, u kterých již delší dobu nebyla zaznamenána žádná poptávka, často se jedná o zastaralé položky z výroby.[1 s. 116]
3.3 Řízení zásob
Pro řízení zásob existuje mnoho postupů, které zahrnují matematické a statistické metody.
V dnešní době se však využívají počítače, které řídí a evidují materiálové toky a LIS (logistický informační systém) za pomoci softwarových programů. Pro úspěšné řízení zásob je nutné vést evidenci (výši jednotlivých druhů zásob) a rozhodovat o synchronizaci toku rozpracované výroby, velikosti a skutečném průběhu zakázek výrobním systémem.
[4 s. 270]
3.3.1 Systémy evidence stavu zásob
Pro evidenci stavu zásob se používají dva systémy:
Periodický systém – je fyzický součet položek na skladě, který se provádí v určitých pravidelných intervalech, za účelem rozhodnout kolik je třeba objednat položek na další období. Je nutné, aby manažer správně předvídal vývoj poptávky v dalším období. Tato metoda je funkční při rovnoměrné poptávce.
Průběžný zásobovací systém – funguje na principu nepřetržitého monitorování úrovně zásob. Při poklesu zásoby pod předem stanovenou úroveň se znovu automaticky objednává fixně stanovené množství.
40 Za světově rozšířený systém se považuje tzv. systém dvou košů. Ten se uplatňuje pro vysoce standardizované díly, které jsou ve dvou koších. Jakmile v jednom koši díly dojdou, nahradí se prázdný koš druhým se stejnými díly a první koš se znovu naplní.
3.3.2 Systém kvalifikace zásob – metoda ABC
Součástí úspěšného řízení zásob je potřeba rozlišovat skladované položky dle jejich významu a důležitosti. Důležitost jednotlivých položek lze zhodnotit analýzou ABC, která je postavena na Paretově pravidle 80 : 20, které říká, že 80 % jevů je ovlivněno 20% nejvýznamnějších, potenciálních příčin.
Z pohledu logistiky z Paretova pravidla vyplývá, že:
80 % skladové plochy zabírá 20 % skladových položek,
80 % skladových zásob má 20% podíl na celkové době obratu zásob, 80 % objemu nákupu se odebírá od 20% dodavatelů,
80 % tržeb pochází od 20% odběratelů,
80 % výdejů ze skladu se týká 20% sortimentu, 80 % zisku vytváří 20% výrobků.
Důležitost položek lze vypočítat například jako:
účetní hodnota v Kč x roční skladované množství [4 s. 271]
Výsledkem analýzy je rozdělení zásob do 3 popř. 4 skupin (ABCD), které mají odlišnou důležitost a měly by se řídit diferencovaným způsobem.
Zásoby ve skupině A
Tyto zásoby obvykle tvoří jen 10 %, ale vážou na sebe až 70 % finanční hodnoty celkových zásob. Proto se jim při řízení zásob věnuje největší pozornost. Tyto položky se skladují obvykle denně a je nutný precizní systém dodávek. Množství těchto položek, které je třeba objednat, se stanovuje individuálně a je nutná častá aktualizace. Plán dodávek se stanovuje minimálně na týdny.
41 Zásoby ve skupině B
V této skupině tvoří zásoby cca 30 % z celkových zásob a váží na sebe asi 30 % finanční hodnoty celkových zásob. Jsou stále velmi důležité, nic méně se jim nevěnuje až taková pozornost jako zásobám skupiny A. Velikost jejich objednávek bývá vyšší než u skupiny A.
Zásoby ve skupině C
Tyto zásoby prezentují cca 60 % zásob a jen 15 % finanční hodnoty celkových zásob.
Z toho vyplývá, že jim není věnovaná příliš velká pozornost vzhledem k jejich menší důležitosti. Pro jejich řízení se používají prosté metody jako např. metoda dvou košů.
Zásoby ve skupině D
Tato skupina zásob se obvykle nevyčleňuje, přesto ji pro úplnost lze uvést. Jsou to převážně mrtvé zásoby.
3.3.3 Ukazatele špatného řízení zásob
Je patrné, že výše a rozsah jednotlivých druhů zásob má vliv na dosahovanou produktivitu a na výši nákladů. Z těchto důvodů je potřeba se pokusit řídit zásoby co nejefektivněji, jelikož dopad chybného řízení se může projevit na výsledcích celého podniku.
Existují ukazatele, které upozorňují na špatné řízení zásob:
Rostoucí počet nevyřízených objednávek.
Rostoucí investice vázané v zásobách, přičemž počet nevyřízených objednávek neklesá.
Vysoká fluktuace zákazníků.
Zvyšující se počet zrušených objednávek.
Pravidelně se opakující problém s nedostatkem skladovacího prostoru.
Velké rozdíly v obrátce hlavních skladových položek mezi distribučními centry.
Zhoršující se vztahy s odběrateli.
Velké množství zastaralých položek. [1 s. 169]
42
4 Společnost Johnson Controls
Johnson Controls je celosvětovým lídrem působícím v mnoha technologických a průmyslových odvětvích, který poskytuje své služby zákazníkům ve více než 150 zemích. Je to společnost působící ve stavebním a automobilovém průmyslu.
Johnson Controls se zaměřuje na 3 hlavní směry produkce:
- je hlavní dodavatel na trhu jednotných řídících systémů pro velké budovy (nemocnice, obchodní domy, administrativní centra, letiště apod.). Tato část tvoří 37 % celkového obratu společnosti.
- dále je největší dodavatel baterií pro všechny druhy osobních automobilů.
Zahrnující značky – OPTIMA, VARTA, LHD a MELIAR. Baterie tvoří 14 % obratu společnosti.
- v neposlední řadě je dodavatelem interiérů osobních automobilů a dodávek. Vyrábí systémy sedaček, řídící panely a kabiny, dveřní systémy, veškeré elektronické zařízení.
Závod v České Lípě (dále též ČL) a ve Stráži pod Ralskem (dále též SpR), kterými se tato diplomová práce podrobně zaobírá, se specializují na výrobu interiérů automobilů. Je to celosvětově nejvýznamnější část výroby společnosti Johnson Controls. Část společnosti zaobírající se výrobou interiérů automobilů, operuje na 4 kontinentech. V Evropě a Africe má 121 závodů se 43 200 zaměstnanci. Ve Spojených Státech se jedná o 71 závodů a 34 400 zaměstnanců. Na území Asie a Pacifiku je 50 závodů a 13 600 zaměstnanců.
4.1 Historie společnosti Johnson Controls
V roce 1885 zakládá Warren Johnson a William Plankinton v Milwaukee společnost Johnson Electric Service Company, která jako první přichází na trh s vynálezem, který je dnes známý jako pokojový termostat. Termostat instalují s velkým ohlasem do místní městské knihovny a radnice. V roce 1903 společnost vymyslí první druh klimatizace a nazve jej Johnson Humidostat. Tento přístroj plně reguluje teplotu v budovách.
V následujících letech jej společnost instaluje do budov po celém světě, mimo jiné do
43 budovy amerického Kapitolu v NY (NY burza), princova císařského paláce v Tokiu nebo královského paláce v Madridu. V roce 1907 společnost mění jméno na Johnson Service Company a uvádí na trh sérii automobilů s benzínovým pohonem a luxusními interiéry z kůže a dřeva. Rok 1911 je rokem, kdy jsou na trh uvedeny první automobilové baterie společností JSC. Společnost vyvine duální termostat, který se stane nejprodávanějším průmyslovým artiklem na trhu. Společnost úspěšně nabízí své produkty všude ve světě a prodeje dosahují hodnoty 100 mil. dolarů. V roce 1974 se společnost opět přejmenovává a tentokrát již na dnešní název Johnson Controls. Přidružením společnosti Globe Union, která je největším výrobcem automobilových baterií v USA, se společnost Johnson Controls ujímá vedení mezi dodavateli na trhu v této oblasti. V roce 1985 Johnson Controls kupuje společnost Hoover Universal, díky tomu vstupuje do odvětví automobilových sedadel a zařízeních pro práce s plasty. V tom samém roce společnost získává dodavatele automobilových sedadel a začíná navrhovat, vyrábět a montovat systémy automobilových sedadel. Prodeje se v následujících letech, do roku 1987, vyšplhaly na 1,3 mld. dolarů. V roce 1987 společnost otevřela ve státě Indiana svoji první automobilovou továrnu JIT. Díky této metodě bylo možné po přijetí objednávky do 108 minut dodat hotové sedadlo do nedaleké továrny General Motors. V 1990 JC přijde na trh s ojedinělým systémem pro správu budov. Produkt nazvaný Metasys umožňuje kompletní správu budov napojenou na IT zařízení. Lze řídit regulaci prostředí, správu energie, řízení osvětlení, požární regulaci a zabezpečení za pomocí jediného systému. V tomtéž roce JC získává 60% podíl v německé společnosti, která se zabývá výrobou pěnových sedadel, plastů a jiných automobilových komponentů. Tím JC získává přístup na německý a později celoevropský trh a velkou výrobní továrnu JIT v Německu, která ročně vyrobí 270 000 souprav automobilových sedadel. V roce 1996 společnost vyrobí sedadla pro 8 mil.
automobilů. Dostává se na seznam „100 nejlépe vedených společností na světě“. Její prodeje překročí hranici 10 mld. dolarů. V roce 2002 společnost kupuje divizi automobilových baterií VARTA. I díky tomu prodeje překročí 20 mld. dolarů.
Jako první v zemi začne společnost JC v roce 2010 vyrábět lithium-iontové akumulátory pro hybridní a elektrická vozidla.
