VÝVOJ STŘEDNÍHO ŠKOLSTVÍ V KOLÍNĚ VE 2.
POLOVINĚ 19. STOLETÍ
Bakalářská práce
Studijní program: B1301 – Geografie
Studijní obor: 7105R056 – Historie se zaměřením na vzdělávání
7504R181 – Geografie se zaměřením na vzdělání (dvouborové) Autor práce: Václav Plecháček
Vedoucí práce: PhDr. Miloslava Melanová
Liberec 2015
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Tímto bych rád poděkoval své vedoucí práce paní PhDr. Miloslavě Melanové za cenné připomínky, rady a doporučení. Také bych rád poděkoval slečně Janě Krupové z regionálního oddělení Městské knihovny v Kolíně, která byla velmi vstřícná za poskytnutí odborné literatury a v neposlední řadě i panu archiváři Jaroslavu Pejšovi ze Státního okresního archivu v Kolíně a to za ochotu mi poskytnout k danému tématu archivní materiál, týkající se historie středních kolínských škol, včetně hlavní školy a fotografií jak města Kolína, tak i škol.
Anotace
Bakalářská práce se zabývá historií středního školství v Kolíně.
Střední školy se vyvíjely v době, kdy se rozvíjel kolínský průmysl a kdy vznikaly různé spolky. Bylo to také v součinnosti s rozvojem kulturního a společenského života v Kolíně.
V souvislosti s těmito změnami vznikaly střední školy. První byla, ne však střední školou, Hlavní škola. Přeměnila se z farní školy, která už existovala ve 13. století. Ke konci 18. století se jednalo o německou hlavní školu, ale ve druhé polovině 19. století z ní byla česká hlavní škola.
V 70. letech 19. století z ní vznikla reálka, ze které se vyvinulo gymnázium.
Dalšími středními školami, které vznikaly v 80. letech 19. století, patřily průmyslová a obchodní škola.
Klíčová slova
almanach, gymnázium, Hasnerův zákon, hlavní škola, Marchetova reforma, obchodní akademie, obchodní škola, průmysl, průmyslová škola, školské reformy, střední škola, reálka, výroční zprávy.
Annotation
Bachelor thesis deals with the history of secondary education in Kolin.
Secondary schools have evolved at a time when industry boomed Kolin and when created various associations. It was also in conjunction with the development of cultural and social life in Kolin.
In connection with these changes arose secondary school. The first one was, but not secondary school, Main School. Transformed with the parochial schools that already existed in the 13th century. At the end of the 18th century was a major German school, but in the second half of the 19th century it was a Czech school principal. In the 70s of the 19th century it was Real School, which evolved from Gymnasium.
Other secondary schools, which originated in the 80s of the 19th century, belonged to the Industrial and Trade School.
Key words
Annuals Reports, Almanac, Educational Reforms, Grammar School, Hasner Law, Industry, Industrial School, Main School, Marchet Refom, Real School, Secondary School, Trade Academy, Trade School.
9
Obsah
ÚVOD...15
ROZBOR PRAMENŮ A LITERATURY...17
1 MĚSTO KOLÍN ... 24
1.1 Správní postavení Kolína v 17. – 19. století a vývoj počtu obyvatel v 18. – 20. století... 24
1.2 Rozvoj průmyslových odvětví a vývoj společenského a kulturního života ... 26
2 ROZVOJ KOLÍNSKÉHO OBCHODU A ROZVOJ PRŮMYSLU VE 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ A NA ZAČÁTKU 20. STOLETÍ ... 28
3 ROZVOJ ŠKOLSTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH ... 33
3.1 Školské tereziánské reformy... 33
3.2 Hasnerův zákon ... 35
3.3 Rozvoj středního školství v českých zemích v průběhu 19. a na začátku 20. století ... 36
3.4 Počátky kolínského školství a rozvoj středního školství v Kolíně v průběhu 19. a 20. století ... 41
4 HLAVNÍ ŠKOLA V KOLÍNĚ V 18. A 19. STOLETÍ ... 47
5 GYMNÁZIUM V KOLÍNĚ ... 52
5.1 Vznik samostatné nižší reálné školy ... 52
5.1.1 Povinnosti žáků a první problémy ... 58
5.2 Vznik reálného gymnázia ... 61
5.2.1 První školní léta reálného gymnázia ... 63
5.2.2 Sociální problémy na reálném gymnáziu ... 68
5.3 Vznik Vyššího reálného gymnázia v Kolíně ... 69
5.4 Státní gymnázium ... 73
5.4.1 První roky C. K. reálného a vyššího gymnázia ... 77
5.5 C. K. gymnázium na počátku 20. století ... 81
10
5.5.1 Maturitní zkoušky a další změny na C. K. gymnáziu ... 83
5.6 Kolínské gymnázium za 1. světové války ... 85
5.6.1 Mimořádná opatření na gymnáziu ... 86
5.6.2 Válečné půjčky na kolínském gymnáziu a „nové role“ gymnázia ... 89
5.6.3 Vojenská cvičení na kolínském gymnáziu ... 90
5.6.4 Gymnázium v letech 1915 až 1918 ... 90
6 PRŮMYSLOVÁ ŠKOLA V KOLÍNĚ ... 93
6.1 Začátky průmyslového školství ... 93
6.2 Založení řemeslnické školy ... 94
6.2.1 Průmyslová pokračovací škola ... 94
6.3 Vznik C. K. Průmyslové školy pro kreslení a modelování ... 96
6.4 Vznik Všeobecné řemeslnické školy ... 98
6.4.1 Stavba školní budovy ... 102
6.5 Státní řemeslnická škola ... 104
6.6 První přístavba školy a první světová válka ... 106
6.7 Názvy škol od jejího založení ... 111
6.8 Zřizovatelé školy od jejího založení ... 111
6.9 Ředitelé školy od jejího založení... 111
7 OBCHODNÍ AKADEMIE V KOLÍNĚ ... 112
7.1 Počátky kolínského obchodního školství ... 112
7.2 Samostatná škola pokračovací od roku 1894 do roku 1897 .. 112
7.3 Zřízení obchodní gremiální školy ... 119
7.3.1 Obchodní gremiální škola ... 123
7.3.2 Obchodní škola na počátku 20. století... 125
7.3.3 Stavba a otevření nové školní budovy ... 126
7.4 Vznik státní vyšší obchodní školy a zřízení obchodní akademie...129
11
7.4.1 Obchodní akademie ... 134
Závěr...137
Seznam použitých zdrojů...140
Seznam příloh...144
12
Seznam obrázků
Obrázek 1: Pohled na město Kolín od Zálabí, 19. století Obrázek 2: Pohled na město Kolín, začátek 20. století Obrázek 3: Pohled na město Kolín, začátek 20. století
Obrázek 4: Reálná škola v Kolíně, 1860– 1863 (dnes: Obchodní akademie)
Obrázek 5: Reálné gymnázium v Kolíně, 1878– 1883 (dnes: Obchodní akademie)
Obrázek 6: Pohled na gymnázium v Kolíně z Kutnohorské ulice, přibližně rok 1910 (dnes: Obchodní akademie)
Obrázek 7: Průmyslová škola v Kolíně, po roce 1895
Obrázek 8: Obchodní škola v Kolíně, po dostavbě školní budovy kolem roku 1907 (dnes: Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola) Obrázek 9: Obchodní akademie v Kolíně, kolem roku 1907–1912 (dnes:
Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná škola)
Obrázek 10: Obchodní akademie v Kolíně, kolem r. 1918 (dnes: Střední zdravotnická škola a Vyšší odborná zdravotnická škola)
Obrázek 11: Vyjádření ředitele řemeslnické školy v Kolíně Martina Dirlama na smrt následníka trůnu
Obrázek 12: Žádost města Kolína o povolení vyšší obchodní školy (obchodní akademie) v Kolíně
Seznam tabulek
Tab. 1: Náboženské vyznání žáků reálného gymnázia z let 1877–1878 Tab. 2: Věkové složení žáků na reálném gymnáziu ke konci školního roku 1878–1879
Tab. 3: Předměty na řemeslnické škole
Tab. 4: Učební osnova na pokračovací škole kupecké ve školním roce 1894–1895
Tab. 5: Povinné předměty na Vyšší obchodní škole ve školním roce 1913–1914
13
Tab. 6: Nepovinné předměty na Vyšší obchodní škole ve školním roce 1913–1914
14
Seznam použitých zkratek a symbolů
c. k. císařsko královské, královští
inv. č. inventární číslo
kníž. arcib. knížecí arcibiskupská
místodrž. místodržitelství
sl. M. Rada slovutná/slavná Městská Rada
SOkA Státní okresní archiv
spol. s r. o. společnost s ručením omezeným
šk. rada školní rada
vynes. minist. vynesení ministerstva
vys. c. k. minist. vysoké císařsko královské ministerstvo
zastup. zastupitelstvo
zl. zlatý
zříz. měst. zřízení městské
15
ÚVOD
Jako téma své bakalářské práce jsem si zvolil vývoj středního školství v Kolíně ve druhé polovině 19. století a to až do roku 1918, resp.
konce 1. světové války.
Toto téma mi přijde jako velmi zajímavé, protože osobně pokládám za důležité znát nejen dějiny, resp. historii jako takovou, ale i různé dílčí části dějin, jako jsou právě např. dějiny školství. Jednalo se o složitý vývoj, který nebyl vůbec jednoduchý.
Nejhorší to bylo se vzděláním lidí. Většina lidu nebyla příliš vzdělaná. Tím chci říci, že neuměli číst, psát a počítat, tedy základní znalosti, jež by měl každý znát. Také neexistovaly žádné školy, které by se orientovaly podle představ rakouské vlády. Do té doby, než se zavedla povinná docházka, bylo školství v rukou katolické církve a ta určovala, jakým směrem se vzdělání ubíralo.
Změna nastala až za vlády Marie Terezie, kdy roku 1774 byla zavedena povinná školní docházka. Chtěla svou zemi vést v podobném duchu, jako se to dařilo okolním zemím, i když některé země byly se školstvím na tom mnohem lépe, než tomu bylo v našich zemích.
Právě, že tyto všechny problémy nastaly z důvodu válek, kterých se monarchie účastnila. Tím pádem byla země „zesláblá“ a systém, který do té doby fungoval, byl zaostalý.
V průběhu 18. a na počátku 19. století docházelo k postupné germanizaci škol, kdy německý jazyk byl na školách hlavním vyučovacím jazykem, a tím pádem se dařilo méně, či více vytlačovat národní jazyky.
Fungování škol bylo také zasaženo 1. světovou válkou. Problémy nastaly právě tím, že nebylo moc učitelů a to z důvodu, že někteří museli jít do války včetně samotných žáků, kteří splnili maturitní zkoušku.
Úkolem této práce je seznámit čtenáře s vývojem školství v Kolíně a to konkrétně středního.
Na začátku budu psát o městě Kolíně a jeho správním postavení v 17. – 19. století. Dále o vývoji počtu obyvatel, rozvoji průmyslových
16
odvětví a vývoji společenského života ve městě. V souvislosti s těmito změnami se zrodilo průmyslové a obchodní školství.
V další kapitole píši o rozvoji kolínského obchodu a průmyslu ve 2. polovině 19. století, kdy vznikaly nejvýznamnější průmyslové podniky ve městě. Podstatný je samotný rozvoj středního školství v Kolíně a hlavně aktéři, kteří se podíleli na vzniku či postupné přeměně škol ve městě. Důležité byly právě školské tereziánské reformy a Hasnerův zákon, který se zabýval již středním školstvím. Poté píšu o středním školství v monarchii a dále o kolínském školství v průběhu 18.
až 19. století.
Pak se již zmiňuji o hlavní škole, která původně vznikla z farní školy. Z hlavní školy později vzniklo reálné gymnázium. Mezi další školy, jež vznikaly v Kolíně v 19. století, patřila průmyslová a obchodní škola, ze které na začátku 20. století vznikla akademie.
17
ROZBOR PRAMENŮ A LITERATURY
V následujícím tématu se pokusím o rozbor nejen pramenů, ale i literatury.
Co se týče pramenů, tak mezi nejdůležitější patří fondy daných škol. Můžeme je najít ve Státním okresním archivu v Kolíně. Jsou sestaveny různými archiváři. Týkají se především hlavní školy, gymnázia, průmyslové školy a obchodní školy. Ale ne ke všem zmíněným školám můžeme použít fond. Např. pro průmyslovou školu není dosud uspořádán, i když by bylo k dispozici 4,55 běžných metrů.
Za další významné prameny lze považovat i výroční zprávy následujících škol: gymnázia, průmyslové školy a obchodní školy, resp.
akademie. Ve většině případů jsou vydané, ale zase nejsou úplné. Tím chci říci, že ne ke každému školnímu roku jsou informace. Za možný důvod bych považoval finanční možnosti a v neposlední řadě i vydavatelství. Také se stalo, že některé zprávy jsou vydané profesorským sborem z určité školy a to na vlastní náklady.
Výroční nebo roční zprávy můžeme najít jak v SOkA v Kolíně, tak v regionálním oddělení Městské knihovny v Kolíně.
1) Prameny
a) Fond Hlavní škola Kolín
Tento fond můžeme najít v SOkA v Kolíně. Autory inventárního seznamu jsou Zdeněk Bisinger a Zdena Fialová. Pochází z roku 1966.
Časový rozsah je z období let 1790 až 1872. Najdeme tam jen velmi krátkou zprávu o dějinách školy, které sahají až do pobělohorské doby.
Tyto informace nalezneme na prvních dvou stranách a na zbývajících se můžeme dočíst něco o historii a uspořádání fondu.
Za důležitý pramen můžeme považovat kroniku školy a to z let 1793 až 1872. Od roku 1793 do roku 1860 je kronika napsaná v německém jazyce. V tomto jazyce je to psáno stručně, jasně a přehledně. Ke každému školnímu roku je to napsáno zvláště a střídá se
18
to s krátkými a dlouhými informacemi o daném školním roce. Především se jednalo o hlavní školu německou, která vznikla již v roce 1793.
V českém jazyce je kronika psána od roku 1860 až do roku 1872.
Dále tam najdeme spisy, které obsahují registraturní pomůcky (např. podací protokoly z let 1793–1796, 1837–1846) a spisový materiál (např. správní záležitosti 1812–1840, konferenční protokoly a přednášky 1794–1858, dále vybavení školními potřebami 1794–1849, dodací listy 1822–1849, třídní seznamy s klasifikací 1795–1841 a další). Tyto materiály jsou převážně psány v německém jazyce.
b) Fond Gymnázium Kolín
Nejdůležitějším pramenem pro tuto školu je fond Gymnázium Kolín, který se nachází v SOkA v Kolíně. Fond uspořádal Karel Štrobl, který je také autorem inventáře z roku 2001. Zabývá se časovým rozsahem od roku 1876 (1871) – 1953. Má pouze 19 stránek.
V tomto inventáři můžeme především najít hlavní katalogy z let 1876–1954, dále třídní katalogy (1852–1876, 1929–1948) např. se jmény žáků, rodiči, jejich bydlištěm, vyznáním, druhem zaměstnání rodiče (většinou otce) a také maturitní vysvědčení. Dále evidenční knihy (inventáře) a v neposlední řadě také podací protokoly z let 1871–1951.
Důležitá je také pamětní kniha, která je psána od roku 1872 do 1896. Tato část kroniky školy má celkem 214 stran.
Mezi další významné prameny patří tištěné výroční zprávy reálného a vyššího gymnázia v Kolíně za školní rok 1884, dále zprávy cís.
král. českého reálného a vyššího gymnázia v Kolíně pro období 1885–
1896 a 1904–1918 a konečně zprávy cís. král. Reálného a Vyššího Gymnázia v Kolíně pro období 1898–1903. Dohromady mají všechny tyto výroční zprávy 1690 stránek, které vznikaly v letech 1884–1917.
19
c) Fond Střední průmyslová škola Kolín
Tento fond najdeme v SOkA v Kolíně. Bohužel fond školy není zpracovaný. Nejsou zde žádné archivní pomůcky a není přístupný pro nahlížení. Co se týče tematického popisu, který lze nalézt na internetových stránkách ministerstva vnitra v sekci archivní fondy a sbírky ČR, tak se můžeme dočíst, že tam lze najít třídní výkazy z let 1883–1952, podací protokoly 1882–1952, oběžníky, umístěnky žáků, stipendium, zápisy z porad 1922–1989 a korespondenci z období 1935–
1957.
Důležité jsou pouze tištěné výroční zprávy, které ale nejsou součástí fondu. Výroční zprávy jsou z let 1893 až 1915. Tyto zprávy jsou neúplné.
d) Fond Obchodní akademie Kolín
Nejdůležitějším pramenem je fond školy Obchodní akademie.
Nalézá se stejně jako ostatní v SOkA Kolín. Tento inventář byl sestaven v roce 1996. Autorkou prozatímního inventárního seznamu je Kateřina Pejšová. Má 41 stran. Časový rozsah spadá do let 1893 až 2007. V tomto fondu můžeme najít úřední knihy, spisy a účetní materiál. V úředních knihách najdeme např. hlavní, resp. třídní katalogy, příruční katalogy, maturitní protokoly z let 1894–1945, různé protokoly ze schůzí kuratoria a stavební komise, inventáře kabinetu zbožíznalství, pomocné knihovny, kabinetu zeměpisu a dějepisu, všeobecné a knihy oběžníků.
Důležitým pramen je dopis, který byl určen pro Obchodní grémium v Kolíně o zřízení vyšší obchodní školy, resp. akademie.
Ve spisech můžeme nalézt pomocné knihy. V těchto knihách se vyskytují podací protokoly a ve spisech samotných najdeme organizační statuty a korespondenci. Dále se tu objevují seznamy členů učitelského sboru, kteří narukovali do 1. sv. války. Můžeme tu také najít statistické výkazy, novinové výstřižky a tištěné materiály.
20
Co se týče účetního materiálu, tak tam můžeme najít knihy týkající se školného a žákovských poplatků. Ve spisech nacházíme rozpočty, účetní materiál, účty výboru pro oslavy 25. výročí trvání Obchodní akademie a 40. výročí Obchodní školy v Kolíně a v neposlední řadě revizní zprávy.
I tato obchodní škola má své výroční zprávy a to z let 1897–1918.
Jsou tištěné a součástí fondu.
2) Literatura
Co se týče literatury, tak se budu snažit následující publikace, resp. knihy sepsat od nejnovějšího vydání.
Ještě předtím, než začnu psát o literatuře daných škol, tak se musím zmínit o knize, a to Dějiny kolínského školství. Autorem byl profesor průmyslové školy Jaroslav Schneider. Ve svém volném čase se právě věnoval městu Kolínu a jeho minulosti. Dějiny kolínského školství sepsal od nejstarších dob do roku 1622, poté píše o úpadku školství v letech 1622 až 1774. Dále o reformách, které předcházely do zřízení hlavní školy roku 1793 a dějin literátského kůru do roku 1785.
Toto dílo však nedokončil, protože došlo k jeho náhlému zatčení a uvěznění. Práce byla vydaná roku 1947 a to Karlem Mrzílkem, který byl jeho dobrým přítelem a také jeho manželky, která dala souhlas, že mohla být jeho práce posmrtně vydaná. Kniha obsahuje 125 stránek.
a) Gymnázium Kolín
Nejnovější prací, která byla o této střední škole napsána, je Almanach ke 125. výročí založení Gymnázia Kolín. Byl vydaný Gymnáziem Kolín v září roku 1997 právě u příležitosti tohoto jubilea. Má 90 stránek.
Kniha obsahuje fotografie, jmenné seznamy ředitelů, zástupců ředitelů, zatímních správců, členů profesorských sborů, abiturientů a žáků ústavu z let 1872 až 1997. Můžeme tu také najít volnou přílohu
21
týkající se pamětního listu u příležitosti 125. výročí založení Gymnázia Kolín z října roku 1997.
Nejvýznamnějším dílem je však publikace 100 let kolínského gymnázia. Jedná se o sborník, který byl vydaný u příležitosti stého výročí založení střední školy v Kolíně. Uspořádal ho Jiří Procházka, který byl redaktorem tohoto sborníku, resp. vzpomínek na kolínské gymnázium.
Vydán byl v roce 1972 a má 118 stránek. Můžeme tu najít nejen vývoj školy ve zkoumaném období, ale i vývoj kolínského školství jako takového.
Např. Josef Šecl, který byl v roce 1972 předsedou Městského národního výboru v Kolíně, psal o stoletém jubileu kolínského gymnázia.
O počátcích a vývoji kolínské školy zase napsal Jiří Procházka. Dále Josef Dušek, který působil od roku 1963 jako učitel na gymnáziu, psal o samotných dějinách kolínského gymnázia nebo Miroslav Macháček, ředitel gymnázia, který napsal o gymnáziu ze 70. let minulého století a o perspektivách kolínské střední školy atd.
Ke konci knihy můžeme najít jmenné seznamy ředitelů, zatímních správců, členů učitelských sborů, abiturientů a žáků školy v letech 1872–
1972. Úplně na konci můžeme najít i fotografie některých bývalých ředitelů.
Mezi významné dílo také patří Sedmdesát pět let Střední školy v Kolíně v letech 1872–1947. Vydaná je bez názvu nakladatele roku 1947 a má 47 stran.
Další prací pojednávající o historii kolínského gymnázia jsou také Dějiny reálného gymnasia kolínského a to z roku 1933. Obsahuje 10 stran. Autorem této práce byl Otakar Palán. Působil na gymnáziu a byl významným kolínským profesorem a také překladatelem z řečtiny. Jinak byl také básník a mj. autorem různých pamětí např. Mé vzpomínky.
Nejstarší prací a poslední publikací, která se týká dějin gymnázia, je kniha Půl století střední školy v Kolíně z let 1872–1922. Práce je napsána na 79 stránkách. Jednalo se o památník vydaným zdejším profesorským sborem státního reálného gymnázia v Kolíně roku 1922.
22
b) Průmyslová škola
Nejvýznamnějším a jediným dílem o průmyslové školy v Kolíně je Almanach Střední průmyslové školy, který byl vydán u příležitosti 125.
výročí vzniku průmyslového školství v Kolíně. Redaktorem tohoto almanachu byl Jaromír Kratochvíl. Tato práce pochází z roku 1997 a má 74 stran.
V tomto almanachu můžeme najít informace o historii města Kolína a také o dějinách školy. Na konci najdeme seznam názvů škol, kterými si průmyslová škola za dané období prošla. Dále tu můžeme najít názvy zřizovatelů školy a konečně jména ředitelů, kteří působili na této škole od jejího úplného založení až do roku 1997.
c) Obchodní škola, resp. akademie
První z nich je kniha Stoleté výročí obchodního školství v Kolíně.
Redaktorem byl Dušan Zahrádka. Tento almanach Obchodní akademie byl vydaný v roce 1997 u příležitosti 100. výročí vzniku obchodního školství v Kolíně. Obsahuje 155 stran a můžeme tam najít také obrazovou přílohu (např. fotografie učitelů, ředitelů, učeben atp.)
Druhou prací je sborník Padesát let obchodního školství v Kolíně v letech 1897–1912–1947. Byl vydaný výborem pro oslavy obchodní školství a to v roce 1947. Má 192 stránek a z toho je 68 stran s barevnou přílohou (grafy, ilustrace, fotografie atp.). Obsahuje také seznam absolventů, kteří chodili do této školy. Můžeme se zde např. dočíst něco o kolínském průmyslu, resp. jeho historii a také o vzpomínkách učitelů, ředitelů, inspektorů a bývalých žáků na tuto obchodní školu, resp.
akademii atd.
Další knihou pojednávající o historii obchodního školství je Historie obchodního školství v Kolíně z let 1897–1912–1937. Autorem práce byl profesor Bohumil Brant, který působil na obchodní škole a tak měl velký přehled týkající se problematiky tohoto typu školství. Byla vydaná v roce 1937 Spolkem pro chudé žactvo obchodního školství
23
v Kolíně. Má 67 stran. Obsahuje počátky kolínského obchodního školství a to až do samotného vzniku obchodní akademie.
Najdeme tam také různé grafy a to např. s počty členů profesorského sboru, kteří tam pracovali a to zda buď interně či externě.
Dále počet tříd, počet žáků, absolventi a absolventky v povolání obchodní akademie, resp. obchodní školy chlapecké a dívčí podle oboru činnosti, jak se uplatnily na tehdejším trhu práce atp.
V roce 1937 vyšla nákladem výboru pro jubilejní oslavy obchodního školství v Kolíně kniha a to Čtyřicet let obchodní školy a Dvacet pět let obchodní akademie v Kolíně. Jedná se o almanach obchodního školství v Kolíně a to z let 1897–1925–1937. Má 206 stran.
Almanach byl věnován odborovému přednostovi obchodního školství Alosi Pižlovi, který se podílel na budování obchodního školství v naší republice a především v Kolíně.
Ve sborníku můžeme najít vzpomínky členů kuratorií, profesorů, resp. učitelů a také bývalých žáků, kteří chodili do této střední školy.
Ke konci knihy můžeme také najít např. grafy s počtem tříd anebo počet žáků za uplynulých 40 let existence školy atp.
24
1 MĚSTO KOLÍN
1.1 Správní postavení Kolína v 17. – 19. století a vývoj počtu obyvatel v 18. – 20. století
Město Kolín bylo založeno už před rokem 1261 Přemyslem Otakarem II. jako město královské. Kolín náležel od roku 1654 do Kouřimského kraje.1
Důležitá změna ve správě města nastala až za vlády císaře Josefa II., který zrušil úřad královského rychtáře. Roku 1788 byl zřízen městský magistrát, který byl podřízen krajskému úřadu. Právě zřízením magistrátu byla zrušena městská samospráva.2
Po nařízení císaře Josefa II. byl postaven do čela správních a soudních záležitostí purkmistr (starosta) a dva magistrátní radové, kteří měli zkušenosti z právnického prostředí. Jejich „pravou rukou“ byli dva radní z měšťanstva a dva zástupci z obce. Městskou kancelář spravoval radní tajemník, pak ingrossator či listovní, vedle nich byli obecní návladní, hospodářský správce, důchodní (berní) a několik dalších kancelistů, resp. nižších úředníků. Takto rozdělené pravomoci trvaly až do roku 1849.3
V důsledku politické správy bylo roku 1849 vytvořeno podkrají kolínské jakožto část kraje pardubického. Správu vedl podkrajský s komisařem, tajemníkem a „kancelistou“. Roku 1854 bylo toto podkrají zrušeno. Okresní kolínský soudce se stal zároveň i politickým představeným svého okresu. Při okresním úřadě, umístěném na zámku, úřadovali kromě „sudího“ také dva úředničtí pomocníci (jeden
1 KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. 3. díl, Kolín-Miro.
[Il. Lubomír Zeman]. 1. vyd. Praha: Libri, 1998. s. 30. (Dále: KUČA, K.: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku).
2 MAREK, Robert: Město Kolín: Jeho vývoj dějinný, kulturní, obchodní a průmyslový, Kolín: Odbor Klubu československých turistů, 1927. s. 28. (Dále: MAREK, R.: Město Kolín).
3 VÁVRA, Josef: Dějiny královského města Kolín nad Labem. Díl 1. – 2. Josef Vávra.
Kolín: Bayer, 1888. s. 279–280. (Dále: VÁVRA, J.: Dějiny královského města Kolín nad Labem).
25
pro politické záležitosti), tři nižší správní úředníci, listovní a čtyři nižší kancelářští úředníci.4
V souvislosti s otázkami soudními a berními bylo město Kolín pojato v nově utvořený okres kolínský, v ploše 22 000 hektarů. Ostatní záležitosti byly ponechány obecnímu zastupitelstvu se zvoleným purkmistrem. Od roku 1849 v městské kanceláři sloužili správce, pokladník, oficiál a policejní revizor. Roku 1868 došlo k oddělení úřadu politického od soudního, a tak byl zřízen politický okres kolínský, složený ze soudních okresů kolínského a kouřimského. Správci okresu byli okresní hejtmani.5
Město Kolín mělo v roce 1702 1 577 obyvatel, ale každým rokem jejich počet narůstal. V roce 1843 měl Kolín 6 131 obyvatel, roku 1869 měl 9 199 obyvatel, o 11 let později přesáhl počet obyvatel více jak 11 tis. obyvatel, konkrétně 11 332 obyvatel.
Za tímto rychlým nárůstem počtu obyvatel stojí především to, že 18. září roku 1843 začala „v Kolíně stavba železné dráhy státní směrem ku Praze a Pardubicím (…) a 20. srpna 1845 jel z Prahy do Pardubic s velikou slávou první vlak, v němž se vezli gubernátor zemský arcikníže Štěpán, arcibiskup pražský Alois Josef, svobodný pán Schrenk a jiná honorace zemská“.6
V letech 1869–1870 probíhala stavba další železniční trati a to severozápadní dráhy7, která také přispěla k růstu počtu obyvatel. Vedla z Kolína přes Nymburk až do Děčína. Na počátku 20. století, resp. v roce 1900 mělo město Kolín už 15 025 obyvatel.8
4 Tamtéž, s. 281.
5 Tamtéž, s. 280–281.
6 Tamtéž, s. 245–246.
7 Tamtéž, s. 271.
8 KUČA, Karel: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. s. 32.
26
1.2 Rozvoj průmyslových odvětví a vývoj společenského a kulturního života
Za klíčovou etapu, která stála za rozvojem kolínského průmyslu, můžeme považovat období mezi léty 1850–1917. Jedná se o období, kdy se zrodila většina podniků, jejichž tradice je součástí moderní historie města dodnes.9 Mezi nejdůležitější průmyslová odvětví, která ve městě vznikala během 19. a 20. století, patřila výroba potravinářských produktů (např. cukrovarnictví, pivovarnictví). Dále se velmi rychle rozvíjel chemický, strojírenský, stavební, nábytkářský, dřevoobráběcí, papírenský, tiskařský průmysl a průmysl v obdělávání kovů.
Ve městě se také vyskytovaly četné řemeslnické dílny.10 Rozmach kolínského průmyslu podnítil společenský život. Vznikaly zde nové kulturní a vzdělávací spolky, které vyvíjely bohatou činnost. Za zmínku stojí ochotnické divadlo „Tyl“, které bylo vytvořeno místními divadelními nadšenci a to již před rokem 1848.11 Dále můžeme jmenovat mužský pěvecký spolek, který vznikl roku 1859, a který na počátku provozoval české i německé sbory. Roku 1861 se prohlásil za český spolek pod jménem Dobroslav. O rok později byla založena tělocvičná jednota Sokol.12
Ve městě vznikla Kmochova kapela, která byla založená kolem roku 1871 a na podzim roku 1872 Řemeslnická beseda. V tom samém roce poprvé vychází místní politický časopis, „Koruna Česká“, která byla konzervativního směru.
Roku 1873 byl založen dámský pěvecký spolek a to pod jménem Dobromila.13 Také stojí za zmínku, že roku 1876 byly poprvé vydány
9 Almanach Střední průmyslové školy Kolín: Vydáno u příležitosti 125. výročí vzniku průmyslového školství v Kolíně. [Red. Jaromír Kratochvíl]. Kolín: Ředitelství Střední průmyslové školy Kolín, [1997], s. 10. (Dále: Almanach Střední průmyslové školy Kolín).
10 VÁVRA, J.: Dějiny královského města Kolín nad Labem. s. 296.
11 Tamtéž, s. 275.
12 Tamtéž, s. 253.
13 Tamtéž, s. 269–270.
27
„Kolínské Noviny“ a roku 1885 „Kolínské Listy“. Oba byly směru liberálního.14 V roce 1905 vznikla mj. také Kolínská filharmonie apod.15
S rozvojem průmyslu a společnosti se ve městě ruku v ruce také vyvíjelo kolínské školství a tím rostla vzdělanost. Průmysl potřeboval pracovníky s technickým vzděláním. Školou poskytující takové vzdělání se měla stát nově vznikající řemeslnická škola, která tvořila základ průmyslového školství v Kolíně.16
14 Tamtéž, s. 271.
15 Almanach Střední průmyslové školy Kolín. s. 11.
16 Tamtéž, s. 11.
28
2 ROZVOJ KOLÍNSKÉHO OBCHODU A ROZVOJ PRŮMYSLU VE 2. POLOVINĚ 19. STOLETÍ A NA ZAČÁTKU 20.
STOLETÍ
V řadě obchodních a průmyslových míst, Kolín zaujímá jedno z významných míst. Předurčuje jej k tomu především výhodná poloha na důležitém uzlu tří železničních tratí a také Labe, které svým splavněním ukazuje, co znamená vodní cesta pro průmyslové podnikání a také pro obchod.17
Právník František Halda, který byl tajemníkem obchodního grémia, se zmiňuje o tom, jak „les továrních komínů v čele s komínem naší elektrárny, nejvyšším v republice, vedle typických tří věží bartolomějského chrámu stal se takřka ochrannou známkou kolínskou“.18 Tímto chtěl říct, že tyto průmyslové komíny a věže chrámu sv. Bartoloměje byly v tehdejší době charakteristické pro určující symboly města.
Dneska to platí pouze o chrámu, ale samozřejmě tu stále můžeme vidět ještě několik průmyslových komínů, které dávají městu tvář, kterou mělo ve druhé polovině 19. století a na počátku 20. století.
Kolín byl od svého založení důležitým obchodním místem, kde se setkávaly dvě hlavní obchodní silnice, jedna vedla od Lužice k Vídni a druhá od Bavorska do Polska. Po těchto cestách bylo dováženo koření, sůl, víno a jižní plodiny, dále přepychové italské zboží, flanderská a anglická sukna, železo apod. Kolínští obchodníci po nich vyváželi na cizí trhy obilí, mouku, len, kůže a jiné zboží a tovary.19
K rozkvětu obchodu hodně pomohlo udělení městu Kolínu práva skladu. A jak k této výsadě došlo? „(…) Jan Lucemburský nemohl se hned pustiti v dobývání Prahy, a tudíž přitáhl ke Kutné Hoře, aby zde strávil
17 Čtyřicet let obchodní školy a dvacet pět let obchodní akademie v Kolíně [1897–1912–
1937]. Kolín: [s. n.], 1937. s. 107. (Dále: Čtyřicet let obchodní školy a dvacet pět let obchodní akademie v Kolíně).
18 Tamtéž, s. 107.
19 Tamtéž, s. 107.
29
zimu. Horníci však mu neotevřeli bran svých. Jan Lucemburský hnul se odtud ke Kolínu, žádaje, aby Kolínští přijali jej k sobě. Než i ti všelijak se vymlouvali a do města ho nepustili. Potom zakusili hněv nového krále, kterýž odňal jim výsadu, že kupci jedouce městem museli tu vykládati zboží své na prodej (právo skladné). Však dal se uprositi a ještě téhož roku 1310 vrátil Kolínským právo skladu a daroval jim ještě výsadu na 14denní trh výroční (v pondělí po sv. Bartolom.) (…)“.20
Město získalo také právo mílové. Došlo k tomu, že: „(…) Nástupce Karlův, Václav IV. (1378–1419), obdaroval město týdenními trhy a roku 1391 nařídil, aby vůkol města na 1 míli nebylo krčem a dílen řemeslnických (právo mílové) (…)“.21 Toto právo se týkalo obchodu se solí, masem a obilím.22
S rozvojem obchodu v Kolíně pokračoval i rozvoj řemesel, která se stala základem kolínského průmyslu. Od dávných dob ve městě kvetlo sladování a vaření piva. Nejstarším průmyslovým podnikem se stal Zámecký pivovar, založený okolo 15. stol. řádem dominikánů.
Po sloučení s městským pivovarem v roce 186323 byl rozšířen, poté zcela přebudován a vybaven nejmodernějším strojním zařízením.24
Za rozmachem kolínského obchodu můžeme považovat výstavbu železničních tratí, kdy se město Kolín stalo díky svým specializovaným obchodům vyhledávaným obchodním střediskem blízkého okolí.25
V roce 1850 byla založena firma J. L. Bayer, jež se stala akciovou společností pro tiskařský a papírenský průmysl, ze které během „času“
vyrostla jedna z největších a nejmoderněji zařízených tiskáren a litografii s továrnou na kartonáže a výrobu skelných a smirkových papírů a pláten.
V roce 1853 byla založena firma Josef & Prokop Červinkové, sestrojené
20 Dějiny a průvodce královského města Kolína n. L. Kolín: Šindelíř, 1905. s. 6.
21 Tamtéž, s. 6.
22 Čtyřicet let obchodní školy a dvacet pět let obchodní akademie v Kolíně. s. 108.
23 VÁVRA, J. Dějiny královského města Kolín nad Labem. Díl 1. – 2. Josef Vávra. Kolín:
Bayer. s. 291.
24 Čtyřicet let obchodní školy a dvacet pět let obchodní akademie v Kolíně. s. 108.
25 Tamtéž, s. 108.
30
železářské závody a v roce 1863 byla zařízena továrna šamotových kamen, v tomto období firmy Koudela a Fischer. O rok později byla vybudovaná Společná továrna na cukr. V roce 1866 byly položeny Josefem Kocverou základy pro továrnu na likéry a octy. Roku 1867 byla založena firma Hugo Aschermann. Jednalo se o tovární výrobu dětského prádla a konfekce. Tyto soubory dětského hygienického prádla byly exportovány do orientálních zemí a Ameriky. V roce 1870 vznikly Akciové továrny na vyrábění lučebnin, vyrábějící veškerá umělá hnojiva, krmiva, různé kyseliny, klihy, kostní tuky, gelatiny atd.26
Rozvoj kolínského průmyslu vypadal v letech 1870–1880 tak, že to byla doba, kdy byly relativně konsolidované politické poměry, a kdy tedy prací osvícených hospodářských průkopníků vznikala celá řada podniků, a to jak soukromých, tak i společenských, jejichž základy neohrozily ani velká hospodářská krize z roku 1873 a menší krize z roku 1884.27
V této době byly založeny Kolínské akciové továrny na vyrábění a čištění líhu a drasla. Tyto továrny vyráběly líh všech druhů. Jednalo se např. o potaš, dynalkol, draselné sírany, chlorid draselný atd.28
V roce 1878 byla firmou J. Saudka vybudovaná továrna na čištění peří a v roce 1879 byla firmou Františka Bubena založena chemická továrna a Arnoštem Tumlířem chemická továrna, která vyráběla lepenky a pivovarské smoly. Roku 1882 byla založena firma Václava Sedláčka na výrobu tuků, speciálních olejů a mazacích přístrojů. Josefem Lešákem byla vybudována továrna na výrobu veškerých druhů vah. V roce 1883 byla založena V. K. Formánkem továrna na výrobu strojů a v roce 1887 vznikly izolační závody bratří Wurmů.29
Druhá etapa průmyslového rozmachu nastala po roce 1894, kdy několik pokrokových vlastenců v čele s architektem Čeňkem Křičkou,
26 Tamtéž, s. 108.
27 Tamtéž, s. 108.
28 Tamtéž, s. 108.
29 Tamtéž, s. 108–109.
31
položilo základ k vybudování několika akciových podniků s ryze českými prostředky. Proto v roce 1894 byla založena Kolínská továrna na kávové náhražky (SOJA), kupecký akciový podnik a téhož roku i továrna Bratří Kašparidesů na výrobu železného zboží.30
Na konci 19. století vznikala v Kolíně celá řada různých podniků.
Např. v roce 1900 vznikla Továrna na vozy. Jednalo se o akciovou společnost, která vyráběla kromě železničních a tramvajových vozů i jiné druhy vozů, ale vyráběla i autobusy a železné průmyslové konstrukce.31
Na počátku 20. století a to roku 1901 byla Českou akciovou společností postavena továrna na výrobu rafinovaného petroleje.
V dalších letech zde vznikaly i další podniky. V roce 1901 založil Václav Navrátil obchod s kůžemi a usněmi, umístěný v Kouřimské ulici. O rok později Josef Frančík otevírá Továrnu na slohový nábytek a dřevoobráběcí práce pro stavební průmysl.32 V roce 1902 byla založena knihtiskárna a litografie Aloise Hanuše. O pět let později zase továrna na výrobu hospodářských strojů a slévárna železa firmy V. Dejdara a také společnost „Kolinea“. Výroba v tomto podniku byla soustředěna na produkci cukrovinek a čokoládového zboží.33
Dále v roce 1906 byla z podnětu německého kapitálu frankfurtské společnosti Deutsche Gold und Silberscheidenanstalt (Degussa) založena akciová společnost pro zpracování draselných louhů v Kolíně. Továrna byla vybudována na Kutnohorském předměstí v Havlíčkově ulici technickými pracovníky frankfurtské společnosti.34 V roce 1908 byla založena továrna na výrobu umělých květin Karla Vondráška, v roce 1909 strojírna Josefa Rosického, roku 1912 mlékárna
30 Tamtéž, s. 109.
31 Tamtéž, s. 109.
32 Historie a současnost podnikání na Kolínsku. [zpracoval Ladislav Jouza…[et al.]].
1. vyd. Pardubice: Městské knihy, 1999. 110 s. (Dále: Historie a současnost podnikání na Kolínsku).
33 Čtyřicet let obchodní školy a dvacet pět let obchodní akademie v Kolíně. s. 109.
34 Historie a současnost podnikání na Kolínsku. s. 108.
32
Rolnického družstva a „American Heating“, což byla akciová společnost na výrobu amerických kamen. Také se jednalo o strojírnu a slévárnu.35
V roce 1911 založil František Křižík parní elektrárnu. Roku 1914 byla založena Akciová továrna na droždí a líh, která byla vybudovaná za účelem osamostatnění se z područí vídeňského velkokapitálu, který považoval výrobu droždí za výhradně svojí doménu. Jakl a Štěřík stáli v tomto samém roce u zrodu nové firmy, kterou byla chemická továrna na výrobu strojních tuků, olejů a izolačních nátěrů. O dva roky později byl vybudován Elektrárenský svaz středolabských okresů spol. s r. o.
V roce 1917 byla založena chemická továrna Antonína Lešnera a v roce 1918 tzv. „Ferina“, spol. s r. o., závody pro kovový průmysl.36
35 Čtyřicet let obchodní školy a dvacet pět let obchodní akademie v Kolíně. s. 109.
36 Tamtéž, s. 109.
33
3 ROZVOJ ŠKOLSTVÍ V ČESKÝCH ZEMÍCH
3.1 Školské tereziánské reformyO rozvoj školství se nejvíce zasloužila v našich zemích Marie Terezie, která vládla 40 let, resp. od roku 1740–1780. Reformy se netýkaly pouze školství, ale také správní, politické i soudní oblasti.
Panovnice se významněji zajímala o stav školství v monarchii na popud svých osvícensky a filantropicky zaměřených rádců již od let 1769–1770, neboť jí byla známa souvislost mezi stavem obecné vzdělanosti a prosperitou státu. Proto prohlašuje školou a školství za politicum, tedy věc státu, nikoliv církve. Ale ještě předtím v roce 1769 byla touto panovnicí ve Vídni zřízena školská komise s cílem reformovat školské oblasti.37
Poté, co byl v roce 1773 zrušen jezuitský řád a jeho majetek přešel do tzv. studijního fondu, byl nalezen dostatek finančních prostředků na reformu školství. V květnu roku 1774 přicestoval do Vídně na pozvání Marie Terezie z pruské Záhaně opat Johann Ignác Felbiger (1724–1788), reformátor tamějších škol v duchu německých filantropistických myšlenek a pedagogických metod a ujal se úmyslu reformovat i školství rakouské a instruovat první uchazeče o učitelský úřad.38
Felbiger záhy připravil k vydání Všeobecný školní řád pro německé normální, hlavní a triviální školy ve všech císařských dědičných zemích, který byl vyhlášen Marií Terezií dne 6. 12. 1774. Řád předepisoval vzdělávací povinnost pro děti ve věku od šesti do dvanácti let obou pohlaví, jejichž rodiče neměli dostatek finančních prostředků pro domácího učitele. Přijetím školního řádu měly být všechny tyto děti povinny navštěvovat školu, aby bylo povzneseno blaho státu. Vydání řád řešilo otázky tzv. obecného či lidového školství pro mládež mezi šestým
37 KASPER, Tomáš – KASPEROVÁ, Dana: Dějiny pedagogiky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 2008. s. 84. (dále: KASPER, T. – KASPEROVÁ, D.: Dějiny pedagogiky).
38 Tamtéž, s. 84–85.
34
a dvanáctým, resp. třináctým rokem věku. To se nejednalo o úpravu vyššího školství – gymnázií.39
Všeobecný školní řád se věnoval v rámci problematiky veřejného vyučování pro chlapce i dívky otázkám zřízení a zařízení škol, správě škol, dozoru nad školami, povinnostem a právům, postavení a vzdělání učitele, problematice vyučovacích metod, zkoušek či školní kázně. Je zřejmé, že Řád tak komplexně řešil problematiku veřejného školství.40
Řád zaváděl následující školské instituce, jejichž návštěva nebyla bezplatná, přičemž děti z chudých rodin byly zproštěny povinnosti finančního vyrovnání za školní docházku:
1) Triviální školy při venkovských farách, na nichž v jedné třídě vyučoval jeden učitel vedle náboženství a triviu (čtení, psaní a počty) také základům hospodaření. Tyto školy měly jednu až dvě třídy.
Žáci byli děleni do oddělení.
2) Hlavní školy při farách či zrušených klášterech v okrese či obvodu. Zde působili tři či čtyři učitelé a katecheta, kteří vyučovali ve třech třídách jak rozšířenému náboženství, tak učivu triviálních škol, ale i poznatkům užitečným pro ty, kteří se měli věnovat vojenskému stavu, nebo rozvoji zemědělství, řemesel či jiných oborů. Podle Řádu mělo být v těchto školách vyučováno i základům latiny, psaní dopisů, kreslení, zeměměřičství, vedení domácího hospodářství, počátečním znalostem zeměpisu a dějepisu.
3) Normální školy (norma – vzor) byly v každé provincii, kde se nacházela školská komise. Dávala vzor – normu všem školám v zemi.
Zde měla být vzdělávána nejen mládež, ale pořádány i vzdělávací kurzy metodní pro učitele. Kromě ředitele a katechety zde mělo působit čtyři až pět učitelů a to v předmětech: náboženství, vyučování oborům z triviálních i hlavních škol, slohu, základům latinského jazyka, dále přírodopisu, zeměpisu, dějepisu, stavitelství a zeměměřičství,
39 Tamtéž, s. 85.
40 Tamtéž, s. 85.
35
mechanice, ale i kreslení a znalostem potřebným pro řádné učitele.
Školy, které měly být vzorem pro ostatní školy v kraji v bodě správné vyučovací metody a patřičného vzdělání učitelů byly označovány také jako vzorné školy. Normální škola byla v roce 1771 otevřena ve Vídni a v roce 1775 v Praze.41
3.2 Hasnerův zákon
Téměř sto let staré tereziánské školské zákony a dle nich budovaná školská síť již nestačila dostatečně připravovat obyvatelstvo na požadavky, které s sebou přinášely společenské a výrazné hospodářské změny ve druhé polovině 19. století. Poté, co po roce 1848 nebyly, i přes některá očekávání, přijaty nové školské zákony pro základní školství, ale jen pro střední školství. To se stalo v roce 1849, kdy byl vydán tzv. Nástin organizace gymnázií a reálek. I po nezdaru revoluce roku 1848 docházelo k zásadním změnám na úrovni středního školství. Zejména šestileté gymnázium se prodloužilo na osm let. Také reálky se vydaly cestou střední školy. Z původně tříleté reálky vznikly čtyřleté ústavy, později prodloužené až na sedm let s povinnou maturitou.42
Školství v českých zemích se muselo nadále řídit Všeobecným školním řádem z roku 1774. Změna nastala až v květnu roku 1869, kdy říšská rada přijímá tzv. říšský školský zákon, vypracovaným ministrem Hasnerem, tzv. Hasnerův zákon. Tento zákon výrazně mění jak vnější organizační strukturu školství v českých zemích, tak i zavádí nové předměty, čímž dochází k výrazným změnám v oblasti vnitřního života škol.43
Hasnerův zákon zaváděl osmiletou školní povinnost, rozšířil obsah vzdělání (nové vyučovací předměty), vymezil nová pravidla
41 Tamtéž, s. 85–86.
42 Tamtéž, s. 97.
43 Tamtéž, s. 97.
36
ekonomického a sociálního zabezpečení učitelů a zejména zřídil obecné osmileté školy a školy měšťanské, které mohly být jen tříleté, když navazovaly na nižší pětiletý stupeň školy obecné. Založil rovněž čtyřleté učitelské ústavy s maturitou. Po jejich absolvování a složení zkoušek dospělosti nastoupil tzv. podučitel dvouletou praxi. Po dvou letech postoupil tzv. zkoušku učitelské způsobilosti a mohl se stát učitelem na obecné škole. K vyučování na měšťanské škole se musel učitel připravit na zvláštní zkoušku způsobilosti pro měšťanské školy ve vybraných odborných předmětech.44
Tento zákon deklaroval svobodu vědy a vyučování, prohlašoval všechny hlavní jazyky za rovnoprávné (v českých zemích němčinu a češtinu). Administrativně dával vzniknout zemským, okresním a místním radám. Výuku náboženství zajišťovaly církve, státu náležel vrchní dozor. Zákon upravoval i sociální postavení učitelů – vyplácení služného a přiznání penze. Učitelky, resp. absolventky ženských ústavů, nesměly po provdání učit.45
Školský systém daný tzv. Hasnerovým zákonem přetrval i po roce 1918 a v období meziválečném.46
3.3 Rozvoj středního školství v českých zemích v průběhu 19.
a na začátku 20. století
Pro rozvoj středního školství v českých zemích byla důležitá revoluce v roce 1848, která ukončila etapu feudálního vývoje Rakouska.
Školská politika se napříště vyvíjela pod dozorem nově zřízeného ministerstva kultu a vyučování, jež bylo zřízeno v březnu roku 1848.
44 Tamtéž, s. 97.
45 Tamtéž, s. 97–98.
46 Tamtéž, s. 97.
37
Nahradilo dosavadní dvorskou studijní komisi. Prioritami nově zřízeného ministerstva bylo střední a vysoké školství.47
Já budu psát pouze o středním školství, které vznikalo a vyvíjelo se v tomto období a je pro tuto kapitolu důležité a to proto, abychom pochopili tento vývoj v rámci celé monarchie a také v rámci vývoje středního školství v Kolíně ve druhé polovině 19. století, kdy vznikaly nejvýznamnější kolínské střední školy.
Střední školy realizovaly svou činnost v duchu provedené úpravy z roku 1849, v plném rozsahu teprve po roce 1867.
Podle úpravy z roku 1849 byla gymnázia prodloužena z 6 let na 8 let. Součástí této reformy byly také změny strukturální a obsahové zavedení „výstupu“ v podobě maturitní zkoušky, která byla podmínkou ke vstupu na vysokou školu, resp. univerzitu. Osmileté gymnázium se dělilo na dva čtyřleté cykly. Absolvování prvního cyklu kvalifikovalo pro různé úřednické funkce, např. u dráhy, na poště atd. Tento první cyklus byl přípravným vzděláním pro následné studium na jiné škole – ne střední, ale odborné. A ten uchazeč, který měl zájem o univerzitní studium, tak musel absolvovat i druhý čtyřletý cyklus, ale to jen na gymnáziu. Studoval zde fakticky stejné předměty jako na prvním cyklu, ale byly na vyšší úrovni.
Co se týká obsahové stránky, tak se studium na gymnáziu proměnilo. Ke slovu se dostaly především matematicko – přírodovědné (23 %) a společenskovědní obory (16 %). Přesto nejvíce byly dotovány cizí jazyky a to jak latinský, tak řecký a to v 58 % učební doby.
Rakouská vláda dala příležitost i národním jazykům, které se staly z části učebními předměty, ale později i zcela jazyky vyučovacími.48
Vedle gymnázia, jehož vzdělávací obsah spočíval i nyní převážné na klasických jazycích, se rozvinula reálka. Z původní přípravky
47 VALIŠOVÁ, Alena – KASÍKOVÁ, Hana a kol.: Pedagogika pro učitele. 1. vydání. Praha:
Grada Publishing, 2007. s. 71–72 (dále: VALIŠOVÁ, A. – KASÍKOVÁ, H. a kol.:
Pedagogika pro učitele).
48 Tamtéž, s. 72.
38
pro činnost zejména v zemědělství a v průmyslu, eventuálně pro další studium na školách technického zaměření, se stala v roce 1868 sedmiletá všeobecně vzdělávací škola připravující, na rozdíl od gymnázia, především v reáliích. Zavedením maturity roku 1869 se stala plnohodnotnou střední školou připravující pro vysokoškolské studium. Pokusem vyrovnat krajnosti v obsahu vzdělání středního školství, a tím umožnit absolventům studium na obou směrech vysokých škol (univerzitní a technický) bez diferenčních zkoušek, bylo reálné gymnázium založené roku 1862 Václavem Křížkem v Táboře jako soukromá instituce. Jednalo se o důvody „psychologické“, ale i „praktické“, které vedly ke vzniku nového typu střední školy (…).49
Reálné gymnázium nepředstavovalo novou koncepci středoškolského studia. Bylo jen novou organizací studia a novou kombinací předmětů včetně změn v časové dotaci. Táborský pokus fungoval podle učebního plánu, ve kterém byly 1., 2. a 8. ročník společný, 3. – 7. ročník byl větvený na větev gymnaziální a reálnou.
Ve společných ročnících se vyučovalo náboženství, latině, češtině, němčině, dějepisu a zeměpisu, matematice, přírodopisu, deskriptivní geometrii a rýsování, kreslení, krasopisu a filozofické propedeutice.
Podstatné bylo, že se realistům dostalo latiny, gymnazistům deskriptivní geometrie s rýsováním a kreslením.50
Státními institucemi se reálná gymnázia stala tzv. Marchetovou reformou v roce 1908. Ta zavedla hned dva typy reálných gymnázií – typ A (reálné gymnázium) a typ B (reformní reálné gymnázium).51
Reálné gymnázium bylo Marchetovou reformou pojato poněkud jinak než pokusy uskutečňované od 60. let 19. století (viz Táborský pokus). Pro všechny ročníky existoval stejný program bez větvení s latinou, bez řečtiny, místo níž byla zavedena francouzština – s menší dotací; „ušetřenými hodinami" byly posíleny přírodovědné a technické
49 VALIŠOVÁ, A. – KASÍKOVÁ, H. a kol.: Pedagogika pro učitele. s. 76.
50 Tamtéž, s. 77.
51 Tamtéž, s. 77.
39
předměty. Učební plán tvořily tyto předměty: náboženství, čeština, latina, francouzština, dějepis, zeměpis, matematika, deskriptivní geometrie, přírodopis a geologie, chemie, fyzika, filozofická propedeutika, kreslení, krasopis, tělocvik, nepovinná němčina.52
Reformní reálné gymnázium existovalo jen jako vyšší typ (5. – 8.
ročník), navazovalo na nižší reálku. Jeho výhoda byla v tom, že odsouvalo rozhodnutí studenta o směru studia, tato výhoda však byla vyvážena značnou náročností studia. Studentům začínala latina sice až od 5. ročníku, ale vzdělávací program a nároky byly stejné jako na reálném gymnáziu (snižoval se tedy počet hodin výuky, nikoli však obsah).53
Vznik reálných gymnázií měl nicméně velkou praktickou výhodu.
Tato výhoda spočívala v tom, že uchazeči mohli vstoupit na oba směry vysokoškolského studia (univerzitní a technický) v podstatě bez diferenčních zkoušek. To způsobilo, že o studium na reálných gymnáziích byl největší zájem a že počet těchto institucí neustále vzrůstal.54
Na sklonku 19. století byly v českých zemích prosazeny první dívčí střední školy (do té doby střední školy pro dívky neexistovaly). Tyto instituce byly výsledkem boje žen o emancipaci a rovnoprávnost v otázkách vzdělání. Byly to školy, které navazovaly na vyšší obecnou osmiletou školu nebo na školu měšťanskou. Měly charakter zčásti odborný, zčásti všeobecně vzdělávací. Ze začátku byly tříleté, později šestileté.55
Taková střední škola, která by byla pouze pro dívky vznikla roku 1890 v Praze především zásluhou Elišky Krásnohorské. V Rakousku – Uhersku se jednalo o první dívčí gymnázium, které se nazývalo Minerva.
Bylo to původně osmileté klasické gymnázium, ale později bylo
52 Tamtéž, s. 77.
53 Tamtéž, s. 77.
54 Tamtéž, s. 77.
55 Tamtéž, s. 77.
40
přeměněno na gymnázium reálné. Když zájem dívek o vyšší vzdělání stoupal a Minerva byla jedinečnou záležitostí, byla od roku 1900 na základě ministerského výnosu zřizována pro dívky šestiletá lycea.
Na těchto lyceích se učilo náboženství, češtině, němčině, francouzštině, dějepisu, zeměpisu, matematice, přírodopisu, přírodozpytu, kreslení, krasopisu a tělocviku. Přestože byla ukončena maturitou, přístup k vysokoškolskému vzdělání nebyl všeobecný (pro studium některých oborů bylo nutno skládat doplňovací maturitu).
Proto byla několik let po vzniku republiky (1922) přeměněna na reálná gymnázia.
V důsledku potřeb rozvíjejícího se průmyslu a zemědělství došlo ve druhé polovině 19. století a na počátku 20. století k rozvoji různých typů a druhů odborných škol (zemědělské, obchodní, průmyslové). Byly podporovány průmyslovými podniky, společnostmi, vydržovány nadacemi.56
Tyto školy netvořily ještě systém. Vznikaly v určité návaznosti na školství všeobecně vzdělávací. Délka docházky byla od 1 roku do 4 let.
Navazovaly obvykle na nižší střední, později i na měšťanské školy.
Některé z nich dosahovaly úrovně středních škol, ale nebyly to střední školy v pravém slova smyslu. Při jejich zakládání se vůbec nepočítalo s tím, že by jejich absolventi přestupovali na vysoké školy. Vznikaly výhradně zprvu z potřeb praxe – počítalo se s tím, že připraví odborníky pro jednotlivá odvětví průmyslu, zemědělství, obchodu. Až v průběhu první republiky byl absolventům některých z nich umožněn vstup na vysoké školy příslušného zaměření.57
56 Tamtéž, s. 78.
57 VALIŠOVÁ, A. – KASÍKOVÁ, H. a kol.: Pedagogika pro učitele. s. 78.
41
3.4 Počátky kolínského školství a rozvoj středního školství v Kolíně v průběhu 19. a 20. století
O počátcích kolínského školství nejsou žádné přímé zprávy.
S určitou pravděpodobností se můžeme domnívat, že podobně jako v některých jiných královských městech byly i v Kolíně již od 13. stol. dvě školy – škola klášterní a škola farní.58
Farní škola byla zřízena při chrámu sv. Bartoloměje s největší pravděpodobností také ve 13. století. První písemnou zprávu o této škole máme v zachovalých zbytcích městské radní knihy, kde se v zápise ke dni 25. prosince 1343 můžeme dočíst o „domě blízko školy“. Školní budova byla postavena na kostelním dvoře u jižní chrámové věže krátce po dokončení městského opevnění. Zprávy o této škole pak nacházíme v městských knihách a archivech stále častěji. Od roku 1378 jsou známá i jména správců školy, rektorů a kantorů. Ve 14. století poskytovala jen částečné vzdělání a to znalost čtení, psaní, počítání a základy latinského jazyka, který byl potřebný pro další studium.59
V 15. a 16. století působili na kolínské škole zpravidla dva učitelé – rektor a kantor. S postupným nárůstem žáků k nim přibyl i třetí učitel, který se nazýval succentor nebo subkantor. Někdy ve vyučování vypomáhal i některý vyspělý žák, jemuž se říkalo kumpán, praeceptor nebo spomocník.
Dne 6. dubna roku 1612 byla zahájena stavba nové školní budovy, protože původní budova školy u jižní věže kostela už dávno nestačila vzrůstajícímu počtu žáků a 12. října téhož roku byla stavba budovy dokončena. Školním účelům sloužila více než tři sta let.60 Dodnes poskytuje své prostory rozsáhlé expozici archeologických sbírek kolínského regionálního muzea.
58 PROCHÁZKA, Jiří: 100 let kolínského gymnázia (Sborník ke stému výročí založení střední školy v Kolíně), Kolín: Gymnázium Kolín, 1972. s. 6 (Dále: PROCHÁZKA, J.: 100 let kolínského gymnázia).
59 Tamtéž, s. 6.
60 Tamtéž, s. 8.
