Doplňkové penzijní spoření a jeho optimalizace ve vybraném podniku
Diplomová práce
Studijní program: N6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika Autor práce: Bc. Blanka Doubková
Vedoucí práce: Ing. Karina Tatek Benetti, Ph.D.
Liberec 2018
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Anotace
Tato diplomová práce se zabývá charakteristikou doplňkového penzijního spoření jako součásti důchodového systému České republiky. Hlavní náplní teoretické části je popis systému doplňkového penzijního spoření včetně jeho účastníků dle současné právní úpravy. Následující kapitoly teoretické části se věnují důchodovému systému České republiky, jeho reformám a porovnání s vybranými zeměmi Evropské unie. V rámci praktické části je hlavním tématem systém příspěvků na doplňkové penzijní spoření ve vybrané společnosti. Výsledkem diplomové práce je návrh optimálního systému poskytování příspěvku zaměstnavatele na doplňkové penzijní spoření, který by lépe vyhovoval potřebám zaměstnanců. Součástí tohoto návrhu je také jeho ekonomické zhodnocení ze strany vybrané společnosti.
Klíčová slova
doplňkové penzijní spoření, důchodový systém, III. pilíř, reforma, účastník spoření, příspěvek zaměstnavatele, státní příspěvek, daňové zvýhodnění
Annotation
Supplementary pension savings and its optimization in the selected business
This diploma thesis deals with characteristics of supplementary pension savings as a part of the pension system of The Czech Republic. The main content of the theoretical part is the description of the supplementary pension savings system including its participants according to the current legal regulation. The following chapters of the theoretical part deal with the pension system of the Czech Republic, its reforms and comparison with selected countries of the European Union. The main topic of the practical part is the system of contributions to supplementary pension savings in the selected company. The result of this diploma thesis is the proposal of an optimal system of providing the employer's contribution to supplementary pension savings, which would better suit the needs of the employees. Part of this proposal is also its economic appreciation by the selected company.
Key words
supplementary pension savings, pension system, III. pillar, reform, savings participant, employer's contribution, state contribution, tax consession
7
Obsah
Úvod ... 13
1 Sociální zabezpečení ... 16
1.1 Cíle sociálního zabezpečení ... 16
1.2 Obsah sociálního zabezpečení ... 17
1.3 Sociální politika ... 18
1.3.1 Funkce sociální politiky ... 18
1.4 Sociální systém ... 19
1.5 Doplňkové penzijní spoření ve vztahu k systému sociálního zabezpečení ... 20
2 Charakteristika doplňkového penzijního spoření ... 21
2.1 Definice doplňkového penzijního spoření ... 21
2.2 Vymezení pojmů... 21
2.3 Vznik doplňkového penzijního spoření ... 24
2.3.1 Charakteristiky smlouvy o doplňkovém penzijním spoření ... 24
2.4 Zánik doplňkového penzijního spoření ... 25
2.5 Příspěvky ... 26
2.5.1 Příspěvky placené zaměstnavatelem za účastníka ... 26
2.5.2 Státní příspěvek ... 26
2.5.3 Nárok na státní příspěvek ... 26
2.6 Daňové zvýhodnění ... 27
2.7 Informační systém doplňkového penzijního spoření ... 28
2.8 Nároky z doplňkového penzijního spoření ... 28
2.8.1 Podmínky pro vznik nároku na některé dávky ... 29
2.8.2 Starobní penze na určenou dobu ... 30
2.8.3 Invalidní penze na určenou dobu ... 30
2.8.4 Jednorázové vyrovnání ... 30
2.8.5 Odbytné ... 31
2.8.6 Úhrada jednorázového pojistného na doživotní penzi ... 31
2.8.7 Úhrada jednorázového pojistného pro penzi na přesně stanovenou dobu s přesně stanovenou výší důchodu ... 31
2.8.8 Předdůchod ... 32
2.9 Převod prostředků účastníka k jiné penzijní společnosti ... 32
3 Penzijní společnost ... 34
8
3.1 Charakteristika penzijní společnosti ... 34
3.2 Pravidla jednání penzijní společnosti ... 35
3.3 Ochrana úspor a dohled ... 36
3.4 Penzijní společnosti ČR ... 37
3.5 Účastnické fondy ... 38
3.5.1 Povinný konzervativní fond ... 38
3.5.2 Strategie spoření přizpůsobující se věku klienta ... 38
3.5.3 Princip investování ve fondech ... 40
3.6 Transformované fondy ... 41
4 Důchodový systém České republiky ... 43
4.1 Charakteristika současného důchodového systému ... 43
4.2 Reformy důchodového systému ... 45
4.2.1 Nález ústavního soudu a malá důchodová reforma ... 49
4.2.2 Velká důchodová reforma ... 52
4.2.3 Zrušení druhého pilíře a ustavení důchodové komise ... 54
4.3 Porovnání s vybranými zeměmi EU ... 54
4.3.1 Velká Británie ... 55
4.3.2 Německo... 56
4.3.3 Slovensko ... 56
5 Popis společnosti ... 58
5.1 Historie společnosti ... 58
5.2 Tesco v České republice ... 59
5.2.1 Organizační struktura ... 60
6 Systém příspěvků na doplňkové penzijní spoření ve společnosti ... 61
6.1 Charakteristika poskytování příspěvku zaměstnavatele ... 61
6.1.1 Podmínky pro vyplácení příspěvku zaměstnavatele ... 61
6.1.2 Výše příspěvku zaměstnavatele ... 62
6.1.3 Ukončení poskytování příspěvku zaměstnavatele ... 62
6.2 Hodnocení současného stavu ... 63
6.2.1 Potřebná doba zaměstnání k poskytování příspěvku zaměstnavatele ... 63
6.2.2 Výše příspěvku ... 63
6.2.3 Výsledky dotazníkového šetření ... 65
7 Návrh optimálního systému poskytování příspěvku zaměstnavatele ve společnosti 68 7.1 Příspěvek zaměstnance (účastníka spoření) ... 68
9
7.2 Příspěvek zaměstnavatele ... 70
7.3 Model zhodnocení příspěvků účastníka státní podporou a příspěvkem zaměstnavatele ... 72
8 Ekonomické zhodnocení změn v systému poskytování příspěvku zaměstnavatele pro společnost ... 74
8.1 Analýza osobních nákladů ... 74
8.1.1 Současná výše nákladů na příspěvky zaměstnavatele ... 74
8.1.2 Výše nákladů na příspěvky zaměstnavatele při navrhovaném optimálním stavu ... 75
8.2 Daňová úleva ... 76
Závěr ... 78
Seznam použitých zdrojů ... 80
Seznam příloh ... 85
10
Seznam ilustrací
Obrázek 1: Základní pojmy ve vzájemných souvislostech ... 20
Obrázek 2: Schéma doplňkového penzijního spoření ... 29
Obrázek 3: Struktura důchodového systému v ČR ... 45
Obrázek 4: Typ spoření zaměstnanců OJ Tesco Liberec Ruprechtice ... 66
Obrázek 5: Adekvátní výše příspěvku zaměstnavatele dle zaměstnanců OJ Tesco Liberec Ruprechtice ... 67
11
Seznam tabulek
Tabulka 1: Funkce sociální politiky ... 18
Tabulka 2: Výše státního příspěvku v závislosti na výši příspěvku účastníka ... 27
Tabulka 3: Seznam aktivních penzijních společností v ČR ... 37
Tabulka 4: Zákonná změna rozložení investic přesunem prostředků do Povinného konzervativního fondu ... 39
Tabulka 5: Přehled zákonem daných úplat účtovaných penzijní společností fondům ve III. pilíři ... 41
Tabulka 6: Poměr důchod/mzda při různých úrovních mzdy ... 50
Tabulka 7: Redukční hranice v letech 2003–2007 ... 50
Tabulka 8: Výše důchodů před a po malé důchodové reformě ... 51
Tabulka 9: Výše příspěvků ... 64
Tabulka 10: Vývoj průměrného měsíčního příspěvku účastníka na doplňkové penzijní spoření a penzijní připojištění v letech 2013–2017 v ČR ... 69
Tabulka 11: Výše daňové úspory při spoření ve III. pilíři důchodového systému ... 70
Tabulka 12: Vývoj průměrného měsíčního příspěvku zaměstnavatele na doplňkové penzijní spoření a penzijní připojištění v letech 2013–2017 v ČR ... 71
Tabulka 13: Zhodnocení příspěvků účastníka státní podporou a příspěvkem zaměstnavatele ... 72
Tabulka 14: Vývoj osobních nákladů společnosti Tesco Stores ČR a.s. v letech 2013– 2017 ... 74
Tabulka 15: Porovnání nákladů na příspěvek zaměstnavatele při současném a optimálním stavu ... 76
Tabulka 16: Výše osvobozeného plnění při současném a optimálním stavu systému poskytování příspěvku zaměstnavatele ... 77
12
Seznam použitých zkratek
APS ČR – Asociace penzijních společností České republiky ČNB – Česká národní banka
ČSSD – Česká strana sociálně demokratická ČSSZ – Česká správa sociálního zabezpečení ČTK – Česká tisková kancelář
MFČR – Ministerstvo financí České republiky
MPSV – Ministerstvo práce a sociálních věcí
OECD – Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (Organisation for Economic Co-operation and Development)
OJ – obchodní jednotka
OSVČ – osoba samostatně výdělečně činná
PAYG – systém průběžného financování (pay-as-you-go) PES – pracovní expertní skupina
PLC – akciová společnost (Public Limited Company)
13
Úvod
Problematika důchodového systému a finančního zabezpečení na stáří obecně je v současnosti velice kontroverzním tématem. Názory na podobu systému důchodového zabezpečení se různí napříč politickým spektrem, ale i v řadách odborné a laické veřejnosti. Důvodem diskuze je především změna demografických parametrů, které čelí většina vyspělých ekonomik. Obyvatelstvo těchto zemí stárne, díky neustálým pokrokům v medicíně se prodlužuje průměrná délka života a vlády jednotlivých zemí musí čelit zásadní otázce: Jakým způsobem lze zajistit občany ve stáří v situaci, kdy počet ekonomicky aktivních občanů klesá a počet důchodců naopak roste?
Prvním krokem k řešení tohoto problému bylo pro většinu zemí postupné prodlužování věku odchodu do důchodu. Brzy ovšem bylo jasné, že tato parametrická změna nedokáže odvrátit hrozící neudržitelnost důchodového systému. Bylo tedy nutné začít uvažovat o možnostech, jak zajistit občany ve stáří, a přitom snížit závislost na základním důchodovém pojištění. Výsledkem těchto úvah bylo soukromé penzijní spoření, které má zajistit přijatelnou životní úroveň lidem v důchodovém věku.
Vzhledem k neshodám politických činitelů byl ovšem systém soukromého spoření za posledních dvacet let několikrát změněn a občané začali být vůči různým typům spoření velice skeptičtí. Chaotičnost změn v důchodovém systému a vzniklá nedůvěra občanů vedla k situaci, kdy veřejnost nerozumí významu soukromého spoření a neorientuje se v možnostech zajištění finanční stability v důchodovém věku.
Především tato současná situace byla hlavním důvodem k výběru tématu této diplomové práce. Celá oblast sociálního zabezpečení představuje téma, které je v jistém smyslu univerzální, jelikož se dotýká každého jedince. Proto by každý občan měl mít příležitost seznámit se s možnostmi, které mu současný důchodový systém nabízí.
Cílem této diplomové práce je na základě teoretických znalostí získaných z platné legislativy optimalizovat systém doplňkového penzijního spoření ve vybrané společnosti takovým způsobem, aby co nejlépe vyhovoval potřebám zaměstnanců, kteří si prostřednictvím třetího pilíře důchodového systému zajišťují finanční prostředky na stáří. Současně je také záměrem práce poukázat na význam celého systému soukromého spoření v České republice. Dílčím cílem práce je charakteristika důchodového systému a jeho reforem v České republice a porovnání s důchodovými systémy vybraných zemí
14
Evropské unie. Dalším dílčím cílem práce je zdůraznění role zaměstnavatelů jako významné podpory pro své zaměstnance v rámci poskytování benefitů v oblasti penzijního spoření. Pro dosažení výše uvedených cílů byly použity metody deskripce a komparace informací z jednotlivých zdrojů, analýza systému poskytování příspěvku zaměstnavatele ve vybrané společnosti a metoda dotazování pro zjištění postoje zaměstnanců k danému tématu formou dotazníkového šetření.
Diplomová práce je rozdělena do osmi kapitol, v nichž je daná problematika řešena z teoretického i praktického pohledu. První kapitola popisuje systém sociálního zabezpečení a vysvětluje pojmy, které se k tomuto tématu pojí.
V druhé kapitole je podrobně charakterizován systém doplňkového penzijního spoření, tedy třetí pilíř důchodového systému, který je v současnosti jediným systémem soukromého spoření na stáří v České republice. V rámci této kapitoly jsou popsány například zákonné náležitosti pro vznik a zánik tohoto typu spoření, systém příspěvků a jednotlivé možnosti výplaty naspořených prostředků.
Na charakteristiku doplňkového penzijního spoření navazuje kapitola třetí, která popisuje penzijní společnosti. Zaměřuje se především na účastnické a transformované fondy, jejichž prostřednictvím jsou prostředky účastníků spoření shromažďovány a zhodnocovány.
Součástí kapitoly je také stručné vysvětlení principu investování v jednotlivých fondech a možné strategie spoření.
Čtvrtá kapitola se podrobně věnuje důchodovému systému v České republice. Je zde popsán jeho současný stav a také reformy systému od roku 1989. Účelem této kapitoly je mimo jiné také pochopení pohledu jednotlivých vládních činitelů na nutné změny v systému důchodového zabezpečení a popis procesu legislativních zásahů, které vedly až k současnému dvoupilířovému důchodovému systému. V závěru kapitoly je uvedena komparace českého systému s důchodovými systémy vybraných zemí Evropské unie.
V páté kapitole je popsána společnost, jejíž systém příspěvků na doplňkové penzijní spoření je v rámci diplomové práce hodnocen a optimalizován. Touto společností je maloobchodní řetězec Tesco Stores ČR a.s., který byl vybrán především z osobního zájmu autorky práce. Systém příspěvků na doplňkové penzijní spoření ve společnosti, který vychází z kolektivní smlouvy, je popsán a zhodnocen v rámci šesté kapitoly.
15
Sedmá kapitola obsahuje návrh optimálního systému poskytování příspěvku zaměstnavatele ve vybrané společnosti. Diplomová práce řeší optimalizaci tohoto systému především z pohledu zaměstnanců, kteří jsou zároveň účastníky doplňkového penzijního spoření. Z toho důvodu je v rámci této kapitoly optimalizována nejen výše příspěvku zaměstnavatele, ale také výše příspěvku účastníka spoření.
Z důvodu studijního zaměření autorky práce je v rámci osmé kapitoly provedeno také ekonomické zhodnocení navrhovaných změn v systému poskytování příspěvku zaměstnavatele pro společnost. Součástí hodnocení je analýza osobních nákladů a také dopady změn v systému na daňovou povinnost společnosti. Výsledky analýzy a možnosti provedení daných změn jsou posouzeny v závěru práce.
16
1 Sociální zabezpečení
V této kapitole je stručně vysvětlen systém sociálního zabezpečení včetně jeho cílů. Dále jsou zde charakterizovány související pojmy, jako například sociální politika či sociální systém. V závěru kapitoly je popsán vztah systému sociálního zabezpečení a doplňkového penzijního spoření, kterému se věnuje kapitola druhá.
Pojem sociální zabezpečení vznikl až ve 20. století. Jeho předchůdcem byl pojem chudinská péče, který charakterizoval, že péči o chudé zajišťovali především dobrovolníci z řad církve, charitativních spolků či obcí. Teprve později převzal péči o chudé stát.
Význam pojmu sociální zabezpečení byl výrazně ovlivněn především teorií sociálního státu (social welfare state), jejíž základy formuloval anglický ekonom John Maynard Keynes v 1. polovině 20. století. Následně na tuto teorii navázala řada dalších ekonomů, například sir William Beveridge, který v roce 1942 představil model národního pojištění.
Tento model byl následně použit v tehdejším Československu v podobě zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění (Kahoun, 2013).
Principy sociálního státu jsou realizovány prostřednictvím zdravotního a sociálního pojištění, formou státní podpory či sociální pomoci občanům (peněžní a věcné dávky, služby apod.). Tyto principy spočívají ve státním donucení subjektů ke konání (povinné pojištění), vlastní činnosti státu (podpora a pomoc) a státní podpoře činnosti jiných subjektů. Pojem social welfare bývá v současnosti nahrazován termínem sociální ochrana (social protection) (Kahoun, 2013).
1.1 Cíle sociálního zabezpečení
Dle Kahouna (2013) odpovídají systému soudobého sociálního zabezpečení tyto cíle:
a) regulace odpovědnosti osob za jejich budoucnost (zajištěno pomocí povinného pojistného systému),
b) vymezení míry a forem sociální solidarity (povinný či dobrovolný převod finančních prostředků prostřednictvím daňové soustavy či různých forem sponzorování),
c) prosazování a ochrana sociálních práv (ukotveno ve Všeobecné deklaraci lidských práv).
17 Níže budou blíže popsány uvedené cíle.
Regulace odpovědnosti osob za jejich budoucnost (zajištěno pomocí povinného pojistného systému)
Vychází se z principu subsidiarity, který určuje, že v první řadě odpovídá každý sám za sebe, a to z hlediska zajištění obživy, bydlení apod. Pokud řešení těchto situací není s ohledem na věk či zdravotní stav člověk schopen, měla by pomoci rodina a teprve na třetím místě stát (pomocí dávek či zajištěním potřebných služeb).
Vzhledem k lidské povaze ovšem nelze spoléhat na odpovědné chování všech jedinců, proto stát stanoví povinnou míru odpovědnosti každého za svou bližší či vzdálenější budoucnost. Osobám výdělečně činným je zákonně stanovena povinnost odložení části aktuální spotřeby, a to formou povinného odvodu části výdělku na zdravotní a sociální pojištění (Kahoun, 2013).
Vymezení míry a forem sociální solidarity (povinný či dobrovolný převod finančních prostředků prostřednictvím daňové soustavy či různých forem sponzorování)
Stát musí rovněž stanovit také povinnou míru solidarity, jelikož ne každý je schopen či ochoten být solidární s ostatními členy společnosti. Bez určité míry solidarity by nebyl systém sociálního zabezpečení funkční, neboť zdroje plynoucí pouze z dobrovolného dárcovství by nevytvářely dostatek prostředků pro pokrytí všech oprávněných nároků.
Rozlišujeme několik druhů solidarity, například solidarita zdravých s nemocnými, mezigenerační solidarita, solidarita zaměstnaných s nezaměstnanými atd. (Kahoun, 2013).
1.2 Obsah sociálního zabezpečení
Obsah sociálního zabezpečení poprvé vymezila úmluva Mezinárodní organizace práce č. 102 v roce 1952. Tato úmluva definuje, že systém sociálního zabezpečení poskytuje pomoc lidem v případě nemoci, nezaměstnanosti, stáří, těhotenství a mateřství, rodičovství, zdravotního poškození a invalidity, pracovního úrazu a nemoci z povolání a úmrtí živitele.
Při těchto sociálních událostech je pomoc poskytnuta prostřednictvím konkrétních sociálních systémů, k nimž patří zejména sociální pojištění, sociální zaopatření (podpora), sociální pomoc a sociální služby (Kahoun, 2013).
Jak uvádí (Krebs, 2007), ve světě je pojem sociální zabezpečení často charakterizován odlišnými způsoby. V některých zemích utváří definici tohoto pojmu zákon. V zemích, kde
18
tomu tak není, je alespoň určeno, která zákonná ujednání patří do oblasti zákonů o sociálním zabezpečení. Z důvodu rozdílných definic se tak v každé zemi přikládá sociálnímu zabezpečení různý obsah. Může se lišit charakterem, formou, stanovenými cíli či vymezením sociálních událostí.
1.3 Sociální politika
Sociální politiku lze dle Kaczora (2015, s. 9) charakterizovat například jako „souhrn opatření a nástrojů státu, která vedou k podpoře osob s nějakým sociálním hendikepem (nemoc, nezaměstnanost, stáří atp.), stejně jako k podpoře společensky žádoucího chování (mateřství a rodičovství, péče o seniory atp.).“ Hlavním úkolem sociální politiky je tedy péče o jedince, kteří ji z různých důvodů potřebují. Jedná se o osoby, které nedokážou být zcela soběstačné, tedy nezávislé na pomoci druhých, resp. státu. Sociální politika se snaží eliminovat řadu sociálních rizik (událostí), která provází každou lidskou společnost.
1.3.1 Funkce sociální politiky
V následující tabulce je stručně charakterizováno pět v literatuře nejčastěji zmiňovaných funkcí sociální politiky.
Tabulka 1: Funkce sociální politiky
Funkce Charakteristika
ochranná Představuje základní funkci, spočívá v ochraně obyvatel před dopady sociálních událostí. Zajišťuje sociální ochranu a podporu státu např.
v době nemoci, stáří, ztráty zaměstnání, mateřství a rodičovství apod.
přerozdělovací Pro získání prostředků na ochranu potřebných je nezbytné přerozdělit prostředky od těch, kteří mohou být solidární, k těm, kteří pomoc potřebují. Míru přerozdělování určuje konkrétní nastavení daní, zákonného pojištění a způsob vynaložení těchto prostředků.
homogenizační Díky přerozdělování prostředků dochází ke zmírňování sociálních a majetkových rozdílů. Společnost se tedy příjmově a majetkově homogenizuje, přesto že vzájemné rozdíly zůstávají stále zachovány.
stimulační Funkce zajišťující podněcování občanů k žádoucímu chování. Díky
19
existenci řady zvýhodnění může např. zvýšit porodnost či ochotu pečovat o seniory. Také např. klesající výše podpory v nezaměstnanosti stimuluje k aktivnímu hledání zaměstnání.
preventivní Sociální politika může představovat prevenci společensky nežádoucích jevů. Podpora dávkami je např. lepší, než kdyby si jedinci zajišťovali finanční prostředky kriminální činností. Tímto sociální politika chrání i ty, kteří představují „sponzory“ systému.
Zdroj: vlastní zpracování dle Kaczora (2015)
1.4 Sociální systém
Dalším pojmem, který úzce souvisí se sociálním zabezpečením, je sociální systém. Tento systém je výsledkem společensko-politického sporu o tom, jak přesně by se měl stát angažovat dávkovou podporou či jinou formou pomoci. Jak uvádí Kaczor (2015, s. 11), sociální systém je „komplex zákonů a institucí, které jsou výrazem preferencí vládnoucí politické reprezentace a jejichž prostřednictvím se má sociální politika v konkrétním státě provádět. Mění-li se tedy politická reprezentace, mění se zpravidla i sociální politika a sociální systém jakožto nástroj k jejímu uskutečňování.“
Nastavení sociální politiky a její zákonné provedení ve formě sociálního systému tedy závisí především na ekonomické vyspělosti země (a tím i nedostatku finančních prostředků), kulturním prostředí a tradicích, výsledcích voleb a jejich prostřednictvím také na ideologickém programu vládnoucí politické reprezentace (Kaczor, 2015).
Výše vysvětlené pojmy (sociální politika, sociální systém a sociální události) jsou úzce provázány. Pro lepší pochopení vzájemných vazeb jsou tyto pojmy zobrazeny v Obrázku 1.
20 Zdroj: vlastní zpracování dle Kaczora (2015)
1.5 Doplňkové penzijní spoření ve vztahu k systému sociálního zabezpečení
Koncepce sociálního zabezpečení v České republice zahrnuje systém sociálního pojištění, systém státní sociální podpory a systém sociální péče. Systém sociálního pojištění obsahuje tři pojistné systémy, a to důchodové pojištění, nemocenské pojištění a veřejné zdravotní pojištění. Důchodové pojištění je velmi významným subsystémem sociálního zabezpečení, jelikož se určitým způsobem dotýká všech občanů. Povinným placením pojistného na důchodové pojištění jsou zatíženi všichni ekonomicky aktivní občané a podle výše pojistného se odvíjí i výše dávek (Arnoldová, 2012).
Jak píše (Kahoun, 2013), v posledních letech ovšem státní důchody (vycházející z povinného důchodového pojištění) negarantují občanům zachování dostatečné životní úrovně po odchodu do starobního důchodu. K zajištění vyššího příjmu v důchodovém věku slouží doplňkové důchodové systémy, které představují nadstavbu nad základním (povinným) systémem a umožňují zabezpečení na vyšší úrovni. Význam těchto doplňkových systémů je v jednotlivých státech odlišný v závislosti na úrovni státem garantovaných důchodů. Platí, že čím nižší je úroveň důchodu ze základního systému, tím významnější roli mají systémy doplňkové. Do těchto systémů řadíme také doplňkové penzijní spoření, jehož charakteristikou se zabývá druhá kapitola.
Obrázek 1: Základní pojmy ve vzájemných souvislostech
21
2 Charakteristika doplňkového penzijního spoření
V této kapitole budou charakterizovány hlavní náležitosti doplňkového penzijního spoření, jako například účastníci, vznik a zánik doplňkového penzijního spoření, příspěvky a nárok z doplňkového penzijního spoření. Zde uvedené charakteristiky vychází především ze zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření.
2.1 Definice doplňkového penzijního spoření
Doplňkové penzijní spoření je jednou z možností zajištění finančních prostředků na stáří či pro případ invalidity. Zákon č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření jej definuje jako „shromažďování a umisťování příspěvků účastníka doplňkového penzijního spoření, příspěvků placených za účastníka jeho zaměstnavatelem a státních příspěvků do účastnických fondů obhospodařovaných penzijní společností a vyplácení dávek z doplňkového penzijního spoření, jehož účelem je zabezpečit doplňkový příjem účastníka ve stáří nebo invaliditě.“
Koncem roku 2012 nahradilo doplňkové penzijní spoření bývalé penzijní připojištění se státním příspěvkem (rozdíly doplňkového penzijního spoření a penzijního připojištění viz Příloha A). Z nynějšího III. pilíře důchodového systému již nejsou vyplácené dávky nazývány důchod, ale penze (Škvára, 2016).
Tento typ spoření lze srovnat například se stavebním spořením, jelikož se také jedná o spořící produkt podporovaný státem, v němž se střadatel (tj. účastník spoření) snaží docílit v mezích svých možností maximálních výnosů. Tato skutečnost se projevuje také v širší nabídce dávek neboli nároků z doplňkového penzijního spoření. Například možnost jednorázového vyrovnání, kdy nebyly prostředky účastníka využity k zajištění doživotní penze, má jednoznačně spořící podtext, který nepracuje s přívlastkem „na stáří“ (Cipra, 2012).
Doplňování penzijního spoření tímto způsobem není povinné. Jednou z výhod je však motivace státem prostřednictvím daňových úlev, a to jak pro účastníky, tak pro jejich zaměstnavatele (Cipra, 2012).
2.2 Vymezení pojmů
V rámci zákona o doplňkovém penzijním spoření byly vymezeny pojmy, které mají vést ke snazšímu pochopení fungování tohoto typu spoření.
22 Mezi základní pojmy lze řadit:
• účastník,
• strategie spoření,
• spořící doba,
• prostředky účastníka,
• příjemce dávky,
• vedoucí osoba,
• finanční derivát,
• investiční cenný papír.
Níže budou jednotlivé pojmy popsány blíže.
Účastník
Účastníkem doplňkového penzijního spoření se může stát pouze fyzická osoba, která uzavřela smlouvu o doplňkovém penzijním spoření s penzijní společností. Pro tento smluvní vztah mezi účastníkem spoření a penzijní společností jsou platná ustanovení občanského zákoníku (Česko, 2011).
Jak uvádí (Škvára, 2016), od 1.1.2016 je v zákoně o doplňkovém penzijním spoření uvedena informace o uzavření smlouvy pro nezletilého účastníka jeho zákonným zástupcem. Smlouvu může nezletilému sjednat také jakákoliv třetí osoba (např. prarodič) po doložení plné moci od zákonného zástupce. Tato činnost je považována za běžnou záležitost při správě jmění dítěte, proto již zákonný zástupce nemusí mít souhlas příslušného soudu.
Strategie spoření
Jedná se o způsob rozložení prostředků účastníka v účastnických fondech. Existuje několik strategií spoření, mezi kterými si účastník spoření může volit a které musí být uvedeny ve smlouvě o doplňkovém penzijním spoření. Se strategií spoření úzce souvisí investiční strategie jednotlivých fondů, které podléhají schválení u ČNB (Česko, 2011).
23 Spořící doba
Tento pojem je vázán na dobu, po kterou účastník spoření platí příspěvky či po kterou jsou placeny příspěvky za účastníka zaměstnavatelem. (Česko, 2011).
Prostředky účastníka
Tímto souhrnným pojmem jsou označovány příspěvky účastníka, dále příspěvky placené za účastníka jeho zaměstnavatelem a státní příspěvky. Zároveň je z důvodu spoření do účastnických fondů nutné počítat také s jejich zhodnocením a znehodnocením v průběhu spoření. (Česko, 2011).
Příjemce dávky
Jak je již z tohoto pojmu patrné, příjemcem naspořených prostředků nemusí být pouze samotný účastník spoření. V případě smrti účastníka se příjemcem dávky stává fyzická osoba určená ve smlouvě o doplňkovém penzijním spoření. Určenou osobou nemusí být příbuzný či někdo z okruhu obvyklých dědiců (Česko, 2011).
Vedoucí osoba
Vedoucí osobou je myšlen člen statutárního orgánu, samotný statutární orgán, výkonný ředitel či osoba, která se jiným způsobem podílí na skutečném řízení činnosti penzijní společnosti (Česko, 2011).
Finanční derivát
Tento pojem je možné chápat třemi způsoby:
a) V prvním případě jsou finančními deriváty myšleny např. opce, futures, swapy, forwardy a jiné nástroje, jejichž hodnota souvisí s kurzem nebo hodnotou cenných papírů, s měnovými kurzy, úrokovou mírou či úrokovým výnosem. Z těchto derivátů vyplývá právo na peněžní vypořádání nebo na dodání majetkové hodnoty, k níž je jejich hodnota vztažena.
b) Finančními deriváty jsou také označovány nástroje, které umožňují přenos úvěrového rizika.
c) Pojem může být chápán jako finanční rozdílová smlouva (Česko, 2011).
Investiční cenný papír
Rovněž tento pojem umožňuje tři možnosti výkladu. Obecně se jedná o investiční cenný papír obchodovatelný na kapitálovém trhu. Jedná se o:
24
a) akcie (nebo podobné cenné papíry, které představují podíl na společnosti či jiné právnické osobě),
b) dluhopisy (nebo podobné cenné papíry, které představují právo na splacení dlužné částky),
c) jiné cenné papíry, které slouží jako oprávnění k nabytí nebo zcizení cenných papírů uvedených pod body a) a b) (Česko, 2011).
2.3 Vznik doplňkového penzijního spoření
Doplňkové penzijní spoření může vzniknout pouze na základě smlouvy o doplňkovém penzijním spoření, kterou společně uzavřeli účastník spoření a penzijní společnost, a to dnem stanoveným v této smlouvě (Cipra, 2012).
Smlouvu lze uzavřít s nejvýše jednou penzijní společností. Existuje ovšem možnost uzavření smlouvy před zánikem doplňkového penzijního spoření ze smlouvy jiné, a to ve dvou následně uvedených případech. Prvním případem je situace, kdy účastníkovi již byla zahájena výplata dávek. V druhém případě tato možnost může nastat, pokud účastník přerušil placení příspěvků za podmínky, že před tímto přerušením platil příspěvky nejméně 36 kalendářních měsíců nebo 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců od posledního přerušení placení příspěvku u téže společnosti (Česko, 2011).
2.3.1 Charakteristiky smlouvy o doplňkovém penzijním spoření
Smlouva znamená pro penzijní společnost závazek v podobě shromažďování a obhospodařování prostředků účastníka dle zákona a sjednané strategie spoření. Je také povinna vyplácet účastníkovi dávky za podmínek a způsobem určeným zákonem a příslušnou smlouvou. Naopak účastník je po podepsání smlouvy povinen platit příspěvek účastníka, jehož náležitosti jsou rovněž stanoveny zákonem (Česko, 2011).
Jak píše (Cipra, 2012), podmínkou pro vznik smluvního vztahu je písemná forma smlouvy.
Informace v ní uvedené nesmí odporovat zákonu o doplňkovém penzijním spoření, nesmí být nesrozumitelné, zavádějící či neúplné.
Účastník má právo stanovit ve smlouvě jednu nebo více osob, které se v případě jeho smrti stanou příjemci dávek z doplňkového penzijního spoření. Po uvedení všech potřebných informací (jméno a příjmení, rodné číslo atd.) a splnění podmínek stanovených zákonem má tato účastníkem zvolená osoba právo na jednorázové vyrovnání nebo odbytné. Pokud je
25
stanovených osob více a účastníkem spoření nebyly určeny podíly na vyplácených dávkách, má každá z nich nárok na stejný podíl (Česko, 2011).
Povinností účastníka je také určit ve smlouvě strategii spoření. Tato strategie stanoví, jakým způsobem bude penzijní společnost hospodařit s příspěvky účastníka, přičemž účastník má právo svou strategii v průběhu spoření měnit (Cipra, 2012).
Smlouva se uzavírá na dobu neurčitou a účastník má právo ji kdykoli vypovědět.
Výpovědní doba nesmí být stanovena delší než 1 kalendářní měsíc a začíná běžet prvním dnem kalendářního měsíce, který následuje po dni doručení výpovědi. Ode dne doručení výpovědi má penzijní společnost lhůtu 15 dní na písemné potvrzení jejího přijetí a je povinna sdělit účastníkovi spoření datum zániku doplňkového penzijního spoření (Cipra, 2012).
Smlouvu o doplňkovém penzijním spoření může vypovědět také penzijní společnost, a to v následujících případech. Smlouva je vypovězena účastníkovi, který po dobu nejméně šesti po sobě jdoucích kalendářních měsíců neplatil příspěvky účastníka a byl na možnost výpovědi ze strany penzijní společnosti písemně upozorněn (Česko, 2011).
Dle (Cipry, 2012) může penzijní společnost dále smlouvu vypovědět, pokud účastník nesdělil společnosti stanovené údaje nebo uvedl údaje nepravdivé či zamlčel skutečnosti, které mají vliv na uzavření smlouvy. Penzijní společnost však právo výpovědi nemůže uplatnit, pokud účastník získal nárok na dávky z doplňkového penzijního spoření (tedy dosáhl požadovaného věku a délky spořící doby potřebných pro vznik nároku).
2.4 Zánik doplňkového penzijního spoření
Existuje šest možností, jak může účast na doplňkovém penzijním spoření zaniknout.
Spoření účastníka zaniká dnem ukončení starobní či invalidní penze na určenou dobu.
Dnem zániku se stává také den výplaty jednorázového vyrovnání a den úhrady jednorázového pojistného pro doživotní penzi nebo penzi na určenou dobu ze všech prostředků účastníka. Další možností je zánik spoření v den, na kterém se účastník a penzijní společnost předem písemně dohodli. Doplňkové penzijní spoření účastníka zaniká také uplynutím výpovědní doby a úmrtím účastníka (Česko, 2011).
26
2.5 Příspěvky
Příspěvek účastníka je stanoven za kalendářní měsíc a měsíční spořená částka nesmí být nižší než 100 Kč. Účastník má právo na změnu výše příspěvku v průběhu spoření, tato změna příspěvku však není možná zpětně. Za zákonem stanovených podmínek má účastník spoření také možnost placení příspěvků odložit či přerušit (Cipra, 2012).
2.5.1 Příspěvky placené zaměstnavatelem za účastníka
V systému doplňkového penzijního spoření je možné, aby příspěvek účastníka nebo jeho část platil za účastníka jeho zaměstnavatel. Tuto skutečnost je účastník povinen předem oznámit penzijní společnosti, a to především z toho důvodu, že k příspěvku zaměstnavatele není poskytován státní příspěvek (Česko, 2011).
Jak uvádí (Škvára, 2016), pokud se zaměstnavatel rozhodne platit příspěvek účastníka či jeho část, nesmí ovlivnit zaměstnance (tedy účastníka spoření) ve výběru penzijní společnosti. V souvislosti s placením příspěvku zaměstnavatele také nesmí přijmout jakoukoliv peněžní či nepeněžní odměnu.
2.5.2 Státní příspěvek
Státní příspěvek je poskytován Ministerstvem financí ze státního rozpočtu. Žádost o jeho poskytnutí podává penzijní společnost souhrnně za všechny účastníky v kalendářním měsíci následujícím po skončení každého kalendářního čtvrtletí (Cipra, 2012).
Nárok na státní příspěvek má pouze účastník s trvalým pobytem na území ČR nebo členského státu Evropské unie, který se účastní důchodového pojištění (nebo již důchod z tohoto pojištění pobírá) či veřejného zdravotního pojištění. Tyto skutečnosti potvrzuje účastník penzijní společnosti sdělením svého rodného čísla nebo čísla pojištěnce vedeného v registru pojištěnců (nebylo-li mu rodné číslo přiděleno) (Česko, 2011).
2.5.3 Nárok na státní příspěvek
Státní příspěvek náleží účastníkovi na každý kalendářní měsíc, ve kterém zaplatil příspěvek ve výši alespoň 300 Kč. Výše státního příspěvku je určena v závislosti na výši příspěvku účastníka doplňkového penzijního spoření. Pokud je měsíční příspěvek účastníka 300 až 999 Kč, činí měsíční státní příspěvek částka 90 Kč a 20 % z částky přesahující 300 Kč (viz Tabulka 2). V případě, že měsíční příspěvek účastníka je 1 000 Kč a více, účastník má nárok na státní příspěvek ve výši 230 Kč (Cipra, 2012).
27
Tabulka 2: Výše státního příspěvku v závislosti na výši příspěvku účastníka Měsíční příspěvek
účastníka v Kč
Státní příspěvek 1994–1999 v Kč
Státní příspěvek 2000–2012 v Kč
Státní příspěvek od 2013 v Kč
100 40 50 –
200 72 90 –
300 96 120 90
400 112 140 110
500 120 150 130
600 120 150 150
700 120 150 170
800 120 150 190
900 120 150 210
1 000 a více 120 150 230
Zdroj: vlastí zpracování dle CIPRA, 2012
Výše příspěvku účastníka se pro výpočet státního příspěvku zaokrouhluje na celé koruny dolů. Částky státního příspěvku, které byly ze státního rozpočtu poukázané penzijní společnosti neoprávněně, je společnost povinna bez zbytečného odkladu vrátit Ministerstvu financí České republiky (Cipra, 2012).
2.6 Daňové zvýhodnění
Jak píše (Kučerová, 2017), výhodou doplňkového penzijního spoření je také jeho daňové zvýhodnění. Vedle státního příspěvku představují daňové úlevy jednu z motivací ze strany státu pro založení doplňkového penzijního spoření. Daňovou úlevu může účastník spoření získat, pokud je jeho roční naspořená částka vyšší než 12 000 Kč, jinými slovy, pokud účastník spoří pravidelně alespoň 1 000 Kč měsíčně (na příspěvek zaměstnavatele a státní příspěvek se daňová úleva nevztahuje).
Od roku 2017 byla změněna maximální výše daňové úlevy, a to z 12 000 Kč na 24 000 Kč ročně. Pokud by tedy účastník spoření chtěl dosáhnout maximální daňové úlevy, měl by spořit částku 3 000 Kč měsíčně (za rok by naspořil celkem 36 000 Kč, hranici 12 000 Kč
28
by tedy přesáhl přesně o 24 000 Kč). Odpočty se od roku 2017 budou posuzovat za jednotlivé měsíce (Kučerová, 2017).
Penzijní společnosti nabízejí účastníkům doplňkového penzijního spoření různé způsoby daňové optimalizace. Díky využití této služby má klient možnost získat maximální státní příspěvek a daňovou úlevu (Škvára, 2016).
2.7 Informační systém doplňkového penzijního spoření
Tento systém funguje jako informační systém veřejné správy a jeho provoz zajišťuje Ministerstvo financí. Informační systém byl zřízen za účelem výkonu státního dozoru nad poskytováním státního příspěvku. Kontroluje také zpracování žádostí o poskytnutí státního příspěvku a jejich případné opravy a zpracování zprávy o vrácení neoprávněně poskytnutého příspěvku. V rámci informačního systému jsou spravovány údaje o účastnících doplňkového penzijního spoření (viz Příloha B). Tyto údaje získává Ministerstvo financí od penzijní společnosti, která uzavřela smlouvu s účastníkem spoření, Ministerstva vnitra, Policie ČR, Všeobecné zdravotní pojišťovny ČR a České správy sociálního zabezpečení (Česko, 2011).
Ministerstvo financí může na žádost poskytnout údaje z informačního systému penzijní společnosti, která s účastníkem uzavřela smlouvu, a to v listinné nebo elektronické podobě.
Tyto údaje nesmí penzijní společnost shromažďovat a předávat jiným osobám. Jejich využívání je omezeno rámcem, který je stanoven právním předpisem o ochraně osobních údajů. Informace o účastnících doplňkového penzijního spoření jsou v systému uchovávány po celou dobu trvání spoření a 10 let po jeho zániku. Po tuto dobu slouží údaje k zajištění úkolů dle zákona o doplňkovém penzijním spoření, pro které jsou shromažďovány a zpracovávány (Česko, 2011).
2.8 Nároky z doplňkového penzijního spoření
V této kapitole jsou stručně popsány druhy dávek, které může účastník spoření využít k výplatě svých naspořených prostředků. Jedná se o starobní a invalidní penzi na dobu určitou, jednorázové vyrovnání, odbytné, úhradu jednorázového pojistného pro doživotní penzi nebo úhradu jednorázového pojistného pro penzi na přesně stanovenou dobu s přesně stanovenou výší důchodu. V jakém vztahu jsou jednotlivé dávky k fázím doplňkového penzijního spoření a potřebnému věku účastníka popisuje Obrázek 2.
29 Zdroj: Doplňkové penzijní spoření, 2016.
2.8.1 Podmínky pro vznik nároku na některé dávky
Dle charakteristiky a právních aspektů jednotlivých dávek se liší také podmínky, za kterých je možné využít tyto dávky na výplatu prostředků účastníka. Od 1.1.2016 se mění věková hranice potřebná pro vznik nároku na některé dávky (viz dále). Nyní již není vypočítána z věkové tabulky pro nárok na důchod z I. pilíře důchodového systému, ale je pevně stanovena na 60 let (Škvára, 2016).
Pro starobní penzi na určenou dobu, úhradu jednorázového pojistného pro doživotní penzi a úhradu jednorázového pojistného na přesně stanovenou dobu s přesně stanovenou výší důchodu jsou společné dvě podmínky. Jedná se o dosažení věku 60 let nebo splnění podmínek v §22 odst. 4 nebo §23 odst. 6 zákona o doplňkovém penzijním spoření (viz Příloha C) a délku spořící doby, která musí trvat nejméně 60 kalendářních měsíců.
Ve smlouvě o doplňkovém penzijním spoření se strany mohou dohodnout i na delší spořící době, ta však nesmí přesáhnout 120 kalendářních měsíců (Česko, 2011).
Dle (Cipry, 2012) je podmínkou pro vznik nároku na invalidní penzi na určitou dobu pobírání invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně z důchodového pojištění (I. pilíř důchodového systému). Potřebná délka spořící doby je u této dávky 36 kalendářních měsíců, přičemž smlouva o doplňkovém penzijním spoření může stanovit i delší spořící dobu, ovšem ne delší než 60 kalendářních měsíců.
Obrázek 2: Schéma doplňkového penzijního spoření
30
Podmínkami pro vznik nároku na jednorázové vyrovnání jsou dosažení věku 60 let a délka trvání spořící doby nejméně 60 kalendářních měsíců. Opět je možné, aby smlouva stanovila delší spořící dobu, a to maximálně na 120 kalendářních měsíců (Cipra, 2012).
Další podmínka stanoví, že starobní a invalidní penze na určenou dobu, úhrada jednorázového pojistného pro doživotní penzi a úhrada jednorázového pojistného pro penzi na přesně stanovenou dobu s přesně stanovenou výší důchodu tvoří skupinu dávek, které je možné vyplácet pouze účastníkovi spoření. Není tedy možné, aby účastník volil určenou osobu (Česko, 2011).
2.8.2 Starobní penze na určenou dobu
Tato dávka je vyplácena buď ve splátkách o předem určené výši, nebo v určeném počtu splátek. Vyplácení dávek probíhá do vyčerpání všech naspořených prostředků účastníka, a to pravidelně alespoň čtyřikrát za kalendářní rok, pokud je výše splátky nejméně 500 Kč.
Pokud je výše splátky nižší, penzijní společnost může snížit počet splátek na jednu ročně (Cipra, 2012).
Při podání žádosti o výplatu této dávky si účastník spoření volí dobu nebo výši splátek.
Předpokládaná doba výplaty však musí trvat nejméně tři roky. Výhodou této dávky je možnost opakovaného pozastavení vyplácení. Penzijní společnost má povinnost zaslat oznámení o začátku výplaty této dávky zdravotní pojišťovně účastníka a České správě sociálního zabezpečení (Cipra, 2012).
2.8.3 Invalidní penze na určenou dobu
V zákoně o doplňkovém penzijním spoření jsou charakteristiky výplaty invalidní penze na dobu určitou shodné s výplatou starobní penze na dobu určitou (viz předchozí podkapitola).
2.8.4 Jednorázové vyrovnání
Tato dávka náleží účastníkovi spoření, kterému ještě nebyla zahájena výplata penze, místo některého druhu penze. Při úmrtí účastníka během vyplácení starobní či invalidní penze náleží jednorázové vyrovnání určené osobě, která má nárok na vyplacení celé dosud nevyplacené části prostředků účastníka. Pokud účastník neurčil ve smlouvě jiného příjemce dávky, stává se jednorázové vyrovnání předmětem dědictví (Cipra, 2012).
31 2.8.5 Odbytné
Odbytné je druh dávky, která náleží účastníkovi při předčasném ukončení smlouvy o doplňkovém penzijním spoření, přičemž spořící doba musí trvat nejméně 24 měsíců.
Odbytné náleží také účastníkovi, pokud byl zrušen účastnický fond a jeho prostředky nebyly převedeny do jiného účastnického fondu. Pokud účastník zemřel předtím, než mu vznikl nárok na dávku, náleží odbytné určené osobě nebo se stává předmětem dědictví, neurčil-li účastník určenou osobu (Cipra, 2012).
Jak uvádí (Škvára, 2016), pokud se účastník rozhodne spoření předčasně ukončit, nemá nárok na vyplacení státních příspěvků. Ty jsou vráceny penzijní společností do státního rozpočtu. Výši odbytného tvoří celková hodnota naspořených prostředků účastníka ke dni zániku závazků ze smlouvy. Při výplatě odbytného jsou srážkovou daní zdaněny výnosy a příspěvky zaměstnavatele.
Speciálním druhem odbytného je tzv. částečné odbytné. Jelikož je od 1.1.2016 možné zřídit doplňkové penzijní spoření také účastníkům mladším 18 let, vznikla také možnost vybrat část naspořených prostředků dovršením 18 let. Částečné odbytné umožňuje účastníkovi vybrat až třetinu naspořených příspěvků účastníka (bez příspěvků zaměstnavatele a státních příspěvků), pokud doba spoření byla minimálně 120 kalendářních měsíců a v posledních 24 měsících nedošlo k převodu prostředků k jiné penzijní společnosti. Po výběru částečného odbytného smlouva účastníka pokračuje se zbývajícími úsporami (Škvára, 2016).
2.8.6 Úhrada jednorázového pojistného na doživotní penzi
Tento druh penze je sjednáván s životní pojišťovnou, a to za určitých podmínek. Výplata dávek musí probíhat v pravidelných splátkách v neklesající výši. Tyto dávky musí být vypláceny doživotně, a to alespoň čtyřikrát za kalendářní rok. Pojišťovna sdělí zájemci o doživotní penzi výši důchodu, kterou mu v případě uzavření smlouvy garantuje. Toto sdělení je závazné na dobu 6 měsíců (Cipra, 2012).
2.8.7 Úhrada jednorázového pojistného pro penzi na přesně stanovenou dobu s přesně stanovenou výší důchodu
Charakteristiky této dávky jsou shodné s úhradou jednorázového pojistného na doživotní penzi. Jediným rozdílem je, že v případě penze na přesně stanovenou dobu s přesně
32
stanovenou výší důchodu neprobíhá výplata dávek doživotně. Penze je s životní pojišťovnou sjednána tak, aby doba výplaty dávek trvala nejméně 3 roky (Cipra, 2012).
2.8.8 Předdůchod
Dle (Urbana, 2012) je předdůchod jednou z možností, jak lze čerpat prostředky z doplňkového penzijního spoření ještě před dosažením důchodového věku. Původně se mělo jednat o prostředek, který umožní lidem pracujícím v těžkých, fyzicky namáhavých profesích výhodný odchod do předčasného důchodu. Dnes ovšem zahrnuje všechny zaměstnance bez rozdílu a je řešen mimo průběžný I. pilíř důchodového systému.
Pokud má účastník spoření zájem o předdůchod, musí splnit následující podmínky. Spořící doba musí být minimálně v délce 60 měsíců, účastník spoření musí dosáhnout věku, který je o pět let nižší, než věk potřebný pro vznik nároku na starobní důchod (u žen se datum nároku na předdůchod stanovuje jako datum nároku muže narozeného ve stejný den) a musí mít naspořenou takovou částku, aby měsíční penze činila alespoň 30 % průměrné mzdy a penze mohla být takto vyplácena alespoň dva roky1 (MFČR. 2013).
Je také nutné charakterizovat rozdíly, které odlišují předdůchod od tzv. předčasného důchodu. Předčasný důchod je vyplácen ze státního systému, tedy z I. pilíře důchodového systému. Pokud se zaměstnanec rozhodne odejít do předčasného důchodu, znamená to pro něj trvalé snížení státního důchodu. Výhodou předdůchodu je jeho vyplácení z úspor u penzijní společnosti. Doba jeho pobírání je považována za dobu vyloučenou, nesnižuje tedy osobní vyměřovací základ pro výpočet výše státního důchodu (Škvára, 2016).
Jistou nevýhodou předdůchodu je fakt, že jakmile účastník doplňkového penzijního spoření zažádá o jeho vyplácení, není možné toto čerpání pozastavit nebo úplně zrušit (Škvára, 2016).
2.9 Převod prostředků účastníka k jiné penzijní společnosti
Jak uvádí (Škvára, 2016), účastník spoření má právo na převedení smlouvy v průběhu spoření k jiné penzijní společnosti. Na převod má účastník nárok, pokud doplňkové penzijní spoření (u původní společnosti) zaniklo na základě dohody mezi ním a penzijní
1 Např. pro rok 2016 byla průměrná měsíční mzda stanovena na 27 006 Kč, 30 % představuje částka 8 102 Kč. Na dvouletý předdůchod by tedy bylo nutné naspořit alespoň 194 448 Kč.
V případě žádosti o pětiletý předdůchod se potřebná částka zvyšuje na 486 120 Kč (Škvára, 2016).
33
společností a účastník uzavřel novou smlouvu s jinou společností. Povinností účastníka je k žádosti o převod doložit souhlas penzijní společnosti, ke které mají být naspořené prostředky převedeny. Původní penzijní společnost může převod prostředků zpoplatnit částkou až 800 Kč.
Při převodu se účastníkovi spoření započítává i spořící doba u původní penzijní společnosti. Převod smlouvy také neznamená ztrátu státních příspěvků. Pokud jsou po převodu smlouvy řádně placeny příspěvky účastníka, budou státní příspěvky automaticky připisovány na smlouvu u nové penzijní společnosti (Česko, 2011).
34
3 Penzijní společnost
Tato kapitola se věnuje charakteristice penzijních společností (dříve penzijních fondů).
Součástí kapitoly je také přehled aktivních penzijních společností v České republice a stručná charakteristika účastnických a transformovaných fondů.
3.1 Charakteristika penzijní společnosti
Dle zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření je penzijní společnost definována jako „akciová společnost se sídlem na území České republiky, jejímž předmětem podnikání je shromažďování příspěvků účastníka, příspěvků zaměstnavatele a státních příspěvků podle tohoto zákona za účelem jejich umísťování do účastnických fondů, obhospodařování majetku v účastnických fondech a vyplácení dávek doplňkového penzijního spoření.“
Jak píše (Husták, 2012), penzijní společnost má stejné postavení jako investiční společnosti charakterizované v zákoně o kolektivním investování. Pro penzijní společnost jsou ovšem v zákoně o doplňkovém penzijním spoření stanoveny přísnější nároky. Mezi tyto nároky lze zařadit například požadavek na minimální výši počátečního kapitálu 50 milionů Kč a specifické požadavky na organizační a technické zabezpečení společnosti.
Pro penzijní společnost jsou také stanoveny přísné požadavky na odbornost osob, jejímž prostřednictvím vykonává svou činnost.
Důležitou činností penzijní společnosti je také zajištění veškeré administrativy, která je spojená s obhospodařováním prostředků účastníků spoření. Jedná se především o evidenci plateb, a to včetně jejich zdroje, kterým mohou být příspěvky účastníka spoření, příspěvky zaměstnavatele a u transformovaného fondu (tedy u původního penzijního připojištění) zajišťují rozlišení spoření na starobní a výsluhovou penzi. Svým klientům také zajišťují výpočet a odvedení daně z příjmu (tj. výnosu) a vystavují daňová potvrzení pro uplatnění daňových odpočtů (viz kapitola 1.6). Prostřednictvím komunikace s Ministerstvem financí ČR také zajišťují poskytování státních příspěvků (Rubeš, 2013).
Náklady na administrativu penzijních společností jsou zvyšovány především požadavky exekutorů, soudními a policejními řízeními a komunikací v rámci dědických řízení. Tyto náklady vznikají penzijním společnostem z toho důvodu, že prostředky uložené v účastnických či transformovaných fondech jsou pravidelně postihovány soudními exekutory, insolvenčními správci či finančními úřady. Legislativa ČR umožňuje
35
dlužníkovo spoření vypovědět a vyplatit. Tento postup je vítán ze strany věřitelů i dlužníků, jelikož věřitelům se tímto způsobem daří rychleji domoci svých pohledávek a pro dlužníky je tento způsob provedení exekuce přijatelnější než například prodej nemovitosti či soupis movitých věcí (Škvára, 2016).
3.2 Pravidla jednání penzijní společnosti
Pro penzijní společnost jsou jasně vymezena pravidla jednání ve vztahu k obhospodařovaným fondům a také ve vztahu k účastníkům spoření. Základem je obecná povinnost jednání s odbornou péčí. Ta pokrývá veškerou činnost společnosti včetně organizačního uspořádání a provozu, obhospodařování fondů a způsobu jednání s účastníky spoření (Husták, 2012).
Jednou z podmínek jednání je stanovení přísných limitů úplaty, kterou si penzijní společnost může od svých klientů účtovat. Úplata je vždy hrazena z majetku v účastnickém fondu; je tvořena úplatou za obhospodařování majetku ve fondech a úplatou za zhodnocení majetku ve fondech (výše úplaty je vázána na výši zhodnocení prostředků, viz kapitola 2.5.3). Souhrn veškerých úplat lze nalézt v sazebníku poplatků a úplat konkrétní penzijní společnosti (Škvára, 2016).
Jak uvádí (Rubeš, 2013), z úplaty jsou hrazeny náklady, které hradí penzijní společnost v souvislosti se svým podnikáním třetím osobám. Jedná se například o náklady na distribuci, marketing a reklamu. Protože výše úplat je ve srovnání s podílovými fondy či životním pojištěním nízká, penzijní společnost musí mít pro hrazení nákladů dostatečný počet klientů. Zákon o doplňkovém penzijním spoření zároveň určuje minimální počet klientů v jednotlivých fondech, kterého je penzijní společnost povinna dosáhnout do dvou let od povolení činnosti.
Pro penzijní společnosti byl zaveden obecný zákaz poskytování a přijímání pobídek, který má za úkol omezit motivaci k porušení povinnosti odborné péče. Navíc by měl přispět k limitování nákladů důchodových a účastnických fondů. V souvislosti s nabízením důchodového spoření a doplňkového penzijního spoření došlo ke zpřísnění několika podmínek. Důraz je nyní kladen především na zajištění informovanosti účastníků spoření (Husták, 2012).
Za základní informační dokument je považováno sdělení klíčových informací ve vztahu ke každému účastnickému fondu. Tyto klíčové informace pro klienty jsou zveřejňovány
36
povinně a musí být neustále aktualizovány. Dále mají penzijní společnosti povinnost poskytnout účastníkům spoření řadu dalších informací, například o zabezpečení majetku v účastnických fondech či zhodnocení naspořených prostředků. Z důvodu těchto pravidel jednání nemají penzijní společnosti možnost se odlišit pomocí nabídky spořících produktů.
Možnosti zaujetí nových klientů tedy spočívají spíše v úrovni zákaznického servisu a komunikace s klientem či přehledným uspořádáním internetového přístupu k účtu klienta (Rubeš, 2013).
Mezi splnění dalších povinností penzijní společnosti patří například získání určitých informací od účastníka spoření a vyhodnocení vhodnosti strategie spoření tohoto účastníka ještě před uzavřením smlouvy o doplňkovém penzijním spoření. Specifická pravidla jsou stanovena také pro poskytování poradenství (tzv. penzijní doporučení) (Husták, 2012).
3.3 Ochrana úspor a dohled
Dle (Škváry, 2016) je jednou z výhod penzijní reformy pro účastníky spoření vyšší transparentnost a bezpečnost uložených finančních prostředků. Prostředky naspořené v rámci doplňkového penzijního spoření nejsou pojištěny jako například vklady v bankách, jejich bezpečnost je však zajištěna jinými opatřeními.
Významným opatřením je například oddělení majetku klientů od majetku akcionářů. Jistou zárukou pro účastníky spoření je také kvalita akcionáře. Penzijní společnosti jsou ze zákona limitovány z hlediska investiční strategie, díky čemuž je doplňkové penzijní spoření považováno za bezpečný investiční produkt (Škvára, 2016).
Zpřísněn byl také institucionální dohled nad penzijními společnostmi, který je prováděn Českou národní bankou a Ministerstvem financí ČR. Česká národní banka kontroluje především obezřetnost při nakládání s financemi. Kontrola zahrnuje například původ kapitálu společnosti, bezúhonnost a profesionální odbornost pracovníků, schvalování změn majitelů a také schválení depozitáře fondů penzijní společnosti (Škvára, 2016).
Jak uvádí (Cipra, 2012), depozitářem penzijní společnosti může být banka, která má centrálu či pobočku na území ČR a činnost depozitáře má povolenou v rámci své bankovní licence od České národní banky. Tato banka však z důvodu zajištění transparentnosti nemůže být součástí stejného koncernu jako daná penzijní společnost. Depozitář má za úkol kontrolovat, jak penzijní společnost nakládá s prostředky účastníků spoření a jestli postupuje v souladu s legislativou.
37
K zajištění bezpečnosti slouží například také zákonné nařízení, které znemožňuje použití majetku fondů k poskytnutí půjčky, úvěru nebo zajištění závazku třetí osoby. Přísný zákaz platí také pro investování do nástrojů, které byly vydány společnostmi z koncernu penzijní společnosti (Rubeš, 2013).
3.4 Penzijní společnosti ČR
V České republice momentálně působí osm penzijních společností. Jejich názvy a kontakty jsou uvedeny v následující tabulce.
Tabulka 3: Seznam aktivních penzijních společností v ČR
Název penzijní společnosti Adresa Webové stránky
Allianz penzijní společnost, a.s.
Ke Štvanici 656/3, 186 00 Praha 8
www.allianz.cz
AXA penzijní společnost a.s. Úzká 488/8, 602 00 Brno www.axa.cz
Conseq penzijní společnost, a.s.
Rybná 682/2, 110 00 Praha 1 www.conseq.cz
Česká spořitelna – penzijní společnost, a.s.
Poláčkova 1976/2, 140 21 Praha 4
www.ceskapenzijni.cz
ČSOB Penzijní společnost, a.s., člen skupiny ČSOB
Radlická 333/150, 150 57 Praha 5
www.csob-penze.cz
KB Penzijní společnost, a.s. Náměstí Junkových 2772/1, 155 00 Praha 5
www.kbps.cz
NN Penzijní společnost, a.s. Nádražní 344/25, 150 00 Praha 5
www.penze.nn.cz
Penzijní společnost České pojišťovny, a.s.
Na Pankráci 1720/123, 140 21 Praha 4
www.pfcp.cz
Zdroj: vlastní zpracování dle Škváry (2016)
