)0%/0$&/¶ 7Å,0//045* 10%/*,6 10.0$¶
7:#3"/Å$) 6,";"5&-ƾ
%JQMPNPWÈ QSÈDF
4UVEJKOÓ QSPHSBN / o &LPOPNJLB B NBOBHFNFOU 4UVEJKOÓ PCPS 5 o 1PEOJLPWÈ FLPOPNJLB
"VUPS QSÈDF #D %BOJFMB )PòNBOPWÈ 7FEPVDÓ QSÈDF *OH ;EFOǔL #SBCFD 1I%
-JCFSFD
Anotace
Cílem diplomové práce je zhodnocení ekonomické situace podniku na základě vybraných ukazatelů. Teoretická část je zaměřena na popis standardních i moderních ukazatelů a způsoby jejich výpočtu. V praktické části je pak představen podnik UNISPO Bezno, s.r.o., na který jsou získané poznatky z teoretické části aplikovány. Zjištěné výsledky u podniku UNISPO Bezno, s.r.o. jsou porovnány v rámci celého odvětví. Závěr diplomové práce shrnuje výsledky analýz a jsou zde navržena doporučení pro další vývoj.
Klíčová slova
Finanční analýza, poměrové ukazatele, bankrotní modely, bonitní modely
Annotation
Evaluation of the Company‘s Productivity based on the Chosen Indicators
The aim of the thesis is to evaluate the financial situation of a company based on the selected rations. The theoretical part is focused on the description of standard and advanced methods of their calculation. The practical part introduces the company UNISPO Bezno, Ltd. to which the acquired knowledge from the theoretical part are applied. The results obtained by the company UNISPO Bezno Ltd. They are compared across the industry. In the practical part, the conclusion summarizes the results of analysis and it contains recommendations for further development.
Key words
Financial analysis, financial ration, bankruptcy models, credibility models
7
Obsah
Úvod ... 13
1 Teoretická východiska výkonnosti podniku ... 14
1.1 Specifikace základních pojmů ... 14
1.2 Důvody pro měření výkonnosti ... 16
1.3 Ukazatele výkonnosti podniku ... 18
1.4 Fáze v procesu měření výkonnosti podniku ... 19
2 Systémy měření výkonnosti podniku ... 21
2.1 Analýza poměrových ukazatelů ... 22
2.1.1 Ukazatele rentability ... 22
2.1.2 Ukazatele aktivity ... 23
2.1.3 Ukazatele likvidity ... 24
2.1.4 Ukazatele zadluženosti ... 26
2.1.5 Du Pont diagram ... 27
2.2 Bonitní modely ... 28
2.2.1 Index bonity ... 29
2.2.2 Tamariho model ... 30
2.2.1 Kralickův rychlý test ... 31
2.3 Bankrotní modely ... 32
2.3.1 Beaverova profilová analýza ... 32
2.3.2 Altmanovo Z-scóre ... 34
2.3.3 IN indexy ... 36
2.4 Moderní přístup ... 40
2.4.1 EVA – Economic Value Added ... 40
2.4.2 EVA (Neumaierovi) ... 42
2.4.3 Shrnutí ukazatele EVA... 45
8
2.5 Nefinanční ukazatele ... 46
2.5.1 SWOT analýza ... 47
2.5.2 Balanced scored ... 48
3 Analýza hospodaření podniku ... 50
3.1 Historie a současnost společnosti ... 50
3.2 Vývoj tržeb a výsledku hospodaření ... 51
3.3 Finanční analýza pomocí vybraných poměrových ukazatelů ... 52
3.3.1 Ukazatele rentability ... 52
3.3.2 Ukazatele aktivity ... 56
3.3.3 Ukazatele likvidity ... 57
3.3.4 Ukazatele zadluženosti (dlouhodobé finanční rovnováhy) ... 60
3.4 Kralickuv rychlý test ... 60
3.5 Altmanův index důvěryhodnosti ... 62
3.6 Hodnocení výkonnosti pomocí indexů IN95, IN99 a IN01 ... 64
4.7 Aplikace metody EVA ... 66
4.8 Shrnutí výsledků ekonomické analýzy a doporučení ... 68
Závěr ... 74
Literatura ... 76
Seznam příloh ... 80
9
Seznam ilustrací (obrázků)
Obrázek 1: Du Pont diagram ... 27
Obrázek 2: Dekompozice vrcholového ukazatele EVA ... 41
Obrázek 3: Vývoj bezrizikové sazby v letech 2010 - 2013 ... 44
Obrázek 4: BSC jako rámec pro převedení strategie do operačních úkonů ... 49
Obrázek 5: Tržby UNISPO Bezno, s.r.o. v letech 2009 -2013 ... 51
Obrázek 6: Výsledek hospodaření UNISPO Bezno, s.r.o. v letech 2009 – 2013 ... 51
Obrázek 7: ROA ... 53
Obrázek 8: ROE ... 54
Obrázek 9: ROS ... 55
Obrázek 10: Obrat aktiv ... 57
Obrázek 11: Běžná likvidita ... 58
Obrázek 12: Pohotovostní (rychlá) likvidita ... 58
Obrázek 13: Hotovostní (peněžní) likvidita ... 59
Obrázek 14: Vývoj hodnoty WACC v letech 2011 – 2013 ... 68
Obrázek 15: Pohledávky z obchodních vztahů celkem a po splatnosti ( v tis. Kč) ... 69
Obrázek 16: Závazky z obchodních vztahů celkem a po splatnosti (v tis. Kč) ... 70
10
Seznam tabulek
Tabulka 1: Důvody pro měření výkonnosti podle Bernarda Marra z roku 2003 ... 17
Tabulka 2: Významné důvody pro měření výkonnosti v ČR v letech 2009-2011 ... 17
Tabulka 3: Hodnocení indexem bonity ... 29
Tabulka 4: Tamariho bodová stupnice ... 31
Tabulka 5: Stupnice hodnocení ukazatelů ... 32
Tabulka 6: Procento chybně zařazených firem (dichotomický klasifikační test) ... 34
Tabulka 7: Výsledná tabulka - interpretace hodnoty faktoru pro akciovou společnost a společnost s ručením omezeným ... 35
Tabulka 8: Analýza silných a slabých stránek ... 47
Tabulka 9: Ukazatele rentability UNISPO Bezno s.r.o. ... 53
Tabulka 10: Ukazatele aktivity UNISPO Bezno s.r.o. ... 56
Tabulka 11: Ukazatele platební schopnosti UNISPO Bezno s.r.o ... 57
Tabulka 12: Ukazatele dlouhodobé finanční rovnováhy UNISPO Bezno s.r.o. ... 60
Tabulka 13: Rychlý test – Quick test UNISPO Bezno, s.r.o. ... 61
Tabulka 14: Hodnocení podniku UNISPO Bezno, s.r.o, dle Kralickova testu ... 61
Tabulka 15: Rychlý test – Quick test konkurence 2013 ... 62
Tabulka 16: Hodnocení konkurenčních podniků 2013 ... 62
Tabulka 17: Altmanův index UNISPO Bezno, s.r.o. ... 63
Tabulka 18: Altmanův index konkurence za rok 2013 ... 63
Tabulka 19: Index 95 pro Ekonomiku ČR ... 64
Tabulka 20: Index 95 pro Jinde nezařazený průmysl ... 65
Tabulka 21: Index N99 ... 66
Tabulka 22: Index IN 01 ... 66
Tabulka 23: Výpočet hodnoty WACC ... 67
Tabulka 24: Nabídka investičních produktů 1. čtvrtletí 2015 RB ... 73
11
Seznam použitých zkratek, značek a symbolů (abecedně utříděný)
A aktiva celkem
ABS Activity based casting
BSC Balanced Scorecard
BU bankovní úvěry
C celkový kapitál investovaný dlouhodobě CFROI Cash Flow Return on Investment
ČR Česká republika
CZ výsledek hospodaření po zdanění ČZ výsledek hospodaření za účetní období
D cizí kapitál
E vlastní kapitál
EAT čistý zisk
EBIT zisk před úroky a zdaněním (provozní zisk) EFQM Evropská nadace pro řízení kvality
EVA Ekonomická přidaná hodnota
FM finanční majetek
i úroková míra
IB index bonity
KD součet krátkodobých závazků, bank. úvěrů a finanční výpomoci
KrP krátkodobé pohledávky
MVA tržní přidaná hodnota
Nd nákladový úrok
NOA čistá operační aktiva
NOPAT provozní zisk po zdanění
NPV čistá současná hodnota
O dluhopisy
OAKT oběžná aktiva
rd náklady na cizí kapitál (tj.úrok) re náklady na vlastní kapitál
re alternativní náklady na vlastní kapitál
rf bezriziková sazba
rFINSTAB riziková přirážka za finanční stabilitu
12
rLA riziková přirážka za velikost nebo likviditu akcií ROA rentabilita celkový aktiv
ROE rentabilita vlastního kapitálu ROI rentabilita vloženého kapitálu
ROS rentabilita tržeb
rPOD riziková přirážka za riziko podnikatelské t sazba daně z příjmu právnických osob
T součet tržeb
TQM Total Quality Management
UM úroková míra
UZ úplatné zdroje
VK vlastní kapitál
VW Volkswagen
WACC Průměrné vážené náklady kapitálu
Z Zisk
ZÁS Zásoby
13
Úvod
V dnešní době se úspěšně fungující podnik bez plynulého a celistvého rozboru svého finančního zdraví neobejde. V současném podnikatelském prostředí se musí podniky neustále přizpůsobovat, aby na takovém trhu obstály. Existuje mnoho variant jak provést měření výkonnosti podniku. V této diplomové práci budou některé z těchto variant charakterizovány a aplikovány u podniku UNISPO Bezno, s.r.o.. Součástí práce bude i zhodnocení dosažených výsledků a navrhnuta doporučení ke zlepšení.
Mezi použitými metodami pro měření výkonnosti podniku budou aplikovány finanční analýza poměrovými ukazateli, IN indexy, Bonitními modely, Králíčkův rychlý test, Altmanovo Z- scóre. Budou zde použity i tzv. moderní metody jako je model EVA a Balancedscorecard.
Data pro zpracování výkonnosti podniku byla poskytnuta podnikem UNISPO Bezno, s.r.o., konkrétně se tedy jedná o účetní závěrky a interní materiály.
Práce je rozdělena do čtyř kapitol. První dvě kapitoly poskytují teoretická východiska pro následnou praktickou aplikaci vybraných metod na daný podnik. V první kapitole diplomové práce je nastíněn vývoj v měření výkonnosti podniku. Dále jsou v práci vysvětleny základní pojmy, jako je pojem výkonnost, podnik. V další podkapitole jsou uvedeny důvody pro měření výkonnosti podniku, způsoby měření výkonnosti podniku a čím je měření výkonnosti pro podnik přínosné. Druhá kapitola je zaměřena na jednotlivé systémy měření výkonnosti podniku. Je zde charakterizována analýza poměrových ukazatelů, bonitní a bankrotní modely, IN indexy a v neposlední řadě i moderní metoda EVA.
V druhé části práce je popsána historie a současný stav zkoumaného podniku UNISPO Bezno, s.r.o.. Pomocí vybraných nástrojů, které jsou aplikovány na současný stav zkoumaného podniku, je zjišťována jeho výkonnost. Výsledky u sledovaného podniku jsou porovnány v souvislosti s odvětvím v letech 2011 až 2013. V poslední části této práce jsou na základě výsledků provedené analýzy navrhnuta doporučení pro možné zlepšení výkonnosti daného podniku.
14
1 Teoretická východiska výkonnosti podniku
Měření výkonnosti podniku urazilo od 20. let minulého století dlouhou cestu. Základem ekonomicko – finančního přístupu byl Du Pontonův diagram, který slouží k odhalení základních činitelů efektivnosti a doplňuje ukazatele rentability tak, že několik ukazatelů je stručně zachyceno v jednom obrázku nebo tabulce. V 80. letech minulého století pomohli k rozvoji nefinančních ukazatelů Peters a Watermann se svými osmi faktory vedoucími k úspěšnosti firem (Kislingerová, 2011, s. 185). Na tyto teorie v roce 1990 navázal Institut Norton, který sponzoroval jednoroční výzkum s názvem „Měření výkonnosti podniku budoucnosti“. Tento projekt byl založen na přesvědčení, že existující přístupy k měření výkonnosti založené především na základních účetních výkazech jsou již nedostačující.
Účastníci projektu byli přesvědčeni, že spoléhání se na souhrnné finanční ukazatele omezuje potenciál podniku vytvářet budoucí hodnoty. Na základě tohoto projektu byl od profesorů Kaplana a Nortona sestaven nejnovější systém na měření výkonnosti podniku, a to systém Balanced Scored. V systému Balanced Scored jsou zachována tradiční finanční měřítka, která jsou obohacena ukazateli nefinančními, protože tradiční finanční měřítka vypovídají pouze o minulých finančních transakcích.
Mezi další metody hodnocení výkonnosti podniku, které využívají nefinanční ukazatele a jsou zaměřeny na budoucnost podniku, se řadí metoda Harryho Pollaka. Tato metoda hodnotí životaschopnost podniku na základě 10 kritérií (např. Cash flow, uspokojení zákazníka, výzkum). Každé kritérium má přiřazený počet bodů a součet těchto bodů vyjádřených v procentech ukazuje životaschopnost podniku (Kislingerová, 2011, s. 189).
1.1 Specifikace základních pojmů
Podnik je v souvislosti s ekonomickým řízením chápán jako subjekt, který řídí vlastní podnikatelský proces. Definice podniku nejčastěji zdůrazňují jeho systémové pojetí, jeho otevřenost, přizpůsobivost a dynamičnost. V literatuře bývá například podnik definován, jako funkční a správně samostatný subjekt, zpravidla zakládaný a provozovaný podnikatelem za účelem dosahování podnikatelského zisku (Fibírová, 2005, s. 13). Nový občanský zákoník upouští od termínu podnik a nově používá termín „obchodní závod“, jehož legislativní zkratkou je „závod“, a kterým se podle občanského zákoníku rozumí „organizovaný soubor jmění, který podnikatel vytvořil a který z jeho vůle slouží k provozování jeho činnosti; má se
15
za to, že závod tvoří vše, co zpravidla slouží k jeho provozu (§ 502, Zákon č. 89/2012 Sb.).“
V odborné literatuře je podnik definován jako otevřený systém, který transformuje ekonomické zdroje s cílem vytvořit synergický efekt a získat vyšší hodnotu prodejem vytvořených výkonů jiným subjektům (Fibírová, 2005).
Výkonnost je pojem, se kterým se setkáváme v každodenním životě, aniž bychom zohledňovali naše zájmové či oborové zaměření. Wagner (2009, s. 17) charakterizuje výkonnost následujícím způsobem: „Výkonnost znamená charakteristiku, která popisuje způsob, respektive průběh, jakým zkoumaný subjekt vykonává určitou činnost, na základě podobnosti s referenčním způsobem vykonání (průběhu) této činnosti. Interpretace této charakteristiky předpokládá schopnost porovnání zkoumaného a referenčního jevu z hlediska stanovené kriteriální škály.“
Wagner definuje pojem měření (2009, s. 35) „jako činnost, při které dochází k přiřazení hodnoty určité charakteristice zkoumaného objektu. Výsledkem této činnosti je tedy hodnota, vztahující se k této charakteristice, která může být využita k popisu určité charakteristiky objektu a to za předpokladu, že známe klíč k její interpretaci.“
Měření podnikové výkonnosti mimo jiné definuje Marr jako přístup k posouzení a hodnocení výkonnosti ve vztahu k jeho cílům. Tento proces zahrnuje metodiky, rámce a ukazatele, které pomáhají podnikům při formulování a hodnocení strategie, motivování a odměňování zaměstnanců a komunikaci či reportování výkonnosti vůči stakeholderům (Marr, 2006, s. 3).
Termín stakeholder se poprvé objevil v 60. letech minulého století. V českém jazyce k němu neexistuje přesný ekvivalent, ale je možné ho definovat jako zájmovou skupinu zainteresovaného jedince, participující skupinu či třetí osobu v podnikání. Stakeholdeři jsou tedy vnímáni jako jednotlivci či skupiny, kteří ovlivňují přímo či nepřímo chod podniku nebo jsou přímo či nepřímo ovlivňováni jeho působením a fungováním. V nejširším pojetí zahrnuje skupina stakeholderů zákazníky, akcionáře, zaměstnance, obchodní partnery, dodavatele, zástupce státní správy a samosprávy, zájmové skupiny, média, obory a mezinárodní organizace. Vzhledem ke skutečnosti, že stále dochází k rozšiřování této teorie, není zcela jasné, kdo by do této skupiny měl ještě patřit a kdo již nikoliv (Kunz, 2012, s. 28).
Metriku definuje Učeň (2008, s. 21) jako konkrétně definovanou metodu měření s definovaným rozsahem měření. Metrika je měřitelný ukazatel použitý pro stanovení kvality,
16
kvantity a finanční kategorie (např. náklad, průběžná doba, úroveň zásob). Slouží jako ukazatel výkonnosti z hlediska stanovených cílů a jako nástroj k měření efektivnosti a výkonnosti se zaměřením zejména na cíle, kritické faktory úspěchu, procesy, aktivity, výkonnost zdrojů, výkonnost pracovníků. Skupina sdružených metrik vztahujících se ke konkrétní oblasti procesu, se nazývá „portfolio metrik“.
1.2 Důvody pro měření výkonnosti
Marr (2006) vidí měření výkonnosti podniku jako jeho nepostradatelnou část. Ukazatelé výkonnosti podniku by měly umožnit zhodnotit na jaké úrovni výkonnosti se podnik pohybuje, měly by tedy zhodnotit obchodní předpoklady a poskytnout zpětnou vazbu, která je podstatná pro další rozvoj podniku. Bez indikátorů výkonnosti nemůže být hodnocen úspěch či neúspěch podniku. Rovněž není zcela jasné, zda se podnik ubírá správným směrem či nikoliv. Každý podnik by si měl najít vhodný způsob, jak a proč měřit svoji výkonnost, jelikož ne všechny metody jsou vhodné. V současné době probíhá v podnicích spousta měření, která jsou zbytečná a zvyšují pouze náklady.
V roce 2003 provedl Bernard Marr výzkum, kde se zabýval nejčastějšími důvody měření výkonností podniku. Z jeho výzkumu vyplynulo, že primárním faktorem pro měření výkonnosti podniku byla potřeba controllingu, který získal 30% z celkového počtu odpovědí, dále pak strategické plánovaní, každodenní rozhodování a ověřování strategie. Jako méně významný faktor byla identifikována komunikace, motivace a odměňování. Řízení vztahů se stakeholdery a povinnosti stanovené zákonem vyšly jako nejméně významné faktory viz. tabulka č. 1 (Marr, 2006).
Pro srovnání důvodů měření výkonnosti v České republice Fakulta managementu a ekonomiky Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně ve spolupráci s Fakultou strojní Západočeské univerzity v Plzni uskutečnila v letech 2009 – 2011 výzkum (tabulka č. 2), ze kterého vyplynuly následující důvody pro měření výkonnosti v České republice.
17
Tabulka 1: Důvody pro měření výkonnosti podle Bernarda Marra z roku 2003
Faktor % z celkového
počtu odpovědí
Controlling 30%
Strategické plánování 19%
Každodenní rozhodování 18%
Ověřování strategie 12%
Komunikace 8%
Motivace a odměňování 7%
Řízení vztahů se stakeholdery 3,5%
Předpisy a podávání zpráv 2,5%
Zdroj: Vlastní zpracování dle Marr, B. 2004, s. 6.
Tabulka 2: Významné důvody pro měření výkonnosti v ČR v letech 2009-2011
Faktor Hodnota
Strategické plánování 4,11
Controlling 4,10
Motivace a odměňování 4,04
Komunikace 3,84
Každodenní rozhodování 3,75
Ověřování strategie 3,59
Povinnost stanovená zákonem 3,23
Řízení vztahů se stakeholdery 3,21
Zdroj: Vlastní zpracování dle Knápková, A. a Pavelková, D. a Chodúr M., 2011, s. 16.
Z výzkumů vyplývá, že důvody pro měření výkonnosti podniku v České republice se od výzkumu provedeného v zahraničí nijak výrazně neliší. Podniky zkoumají výkonnost především z hlediska controllingu a nebo ji používají jako nástroj strategického plánování, a to z důvodu návaznosti měření na dosahování strategických cílů podniku. V obecné rovině má tedy měření funkci uchování paměti podniku, možnost srovnání, objektivizaci, hloubku poznání, zprostředkování údajů dalším osobám, funkci důkazní.
18
1.3 Ukazatele výkonnosti podniku
Mohlo by se zdát, že nejdůležitějším měřítkem celkové úspěšnosti společnosti je vykázání co nejvyššího zisku, avšak toto je jen částečná pravda. Dosažení zisku je sice pro společnost jedním z jejích primárních cílů, ale existují i jiné cíle, které musí společnost naplnit, např. Lee et al. (2009) uvádí jako hlavní cíl maximalizaci hodnoty pro stakeholdery. Zisk je srozumitelná a akceptovaná základní ekonomická veličina, která je dobře zjistitelná z každého účetního programu. Existují však různé druhy i výpočty zisku, jež se používají při měření vnitřní výkonnosti podniku. Mezi nejvíce používané nástroje pro měření výkonnosti se podle Kellena řadí Balanced Scorecard – BSC, Ekonomická přidaná hodnota – EVA, Activity-based costing – ABC, Total Quality Management – TQM, Model excelence – EFQM. Některé z těchto nástrojů pro měření výkonnosti budou dále analyzovány. Dalšími ukazateli mohou být schopnosti, jak se adaptovat na nové technologie nebo schopnost uspokojit zákazníka.
V současné době může být úspěšná pouze společnost, která se nebrání inovacím a snaží se přizpůsobit trhu a výrobnímu prostředí.
Jak již bylo uvedeno, kritérií, které mohou podniky sledovat, je nespočet. Je však nutné stanovit primární kritéria, která budou sloužit k celkové identifikaci a zhodnocení výkonnosti podniku. Stanovení těchto kritérií není vůbec snadné a názory odborníku se v tomto směru velice liší. Wagner uvádí následující příklady popisující způsob volby primárního kritéria (2009, s. 22):
- „Organizace by měla respektovat exkluzivitu, výlučnost cílů…; můžeme přitom doplnit „ koho“ podle vlastní chuti.
- Cíle organizace by měly odrážet její odpovědi vůči…; opět můžeme podle vlastní chuti doplnit „vůči komu nebo čemu“
- Realitou je hierarchický charakter vztahů mezi různorodými cíli organizace s určitou cílovou dominantou cílů...; doplňme „koho“
- Snahou organizace je dosáhnout dlouhodobé vyváženosti cílů všech nebo určité skupiny.“
Jelikož primární kritérium je možné sledovat, až po dokončení veškerých činností podniku, je nutné stanovení sekundárních kritérií výkonnosti. Je zřejmé, že primární a sekundární kritéria budou mezi sebou provázána, tudíž sekundární kritéria výkonnosti by měla vycházet z primárních kritérií podniku. Sekundárních kritérií by mělo být stanoveno více, jelikož při
19
hodnocení výkonnosti podniku není možné se ubírat pouze jedním směrem. Zvolení těchto primárních a sekundárních kritérií není vůbec snadné a to proto, že skupina stakeholderů je velice rozsáhlá a tato kritéria mohou mít různou interpretaci. Většinou však dochází k vzájemnému kriteriálnímu překrývání (Wagner, 2009).
V literatuře se vyskytuje několik názorů na výběr kritérií hodnocení podniku například dle názoru Součka (2005), by měla být k hodnocení výkonnosti podniku použita kritéria jako např. růst aktiv, zvyšující se podíl firmy na trhu nebo že diskontovaná návratnost aktiv musí být větší než je úroveň ceny kapitálu.
1.4 Fáze v procesu měření výkonnosti podniku
Měření výkonnosti podniku je velice náročný proces, jehož cílem je zajištění požadovaných informací o daném podniku pro uživatele. Tento proces se skládá z řady na sebe navazujících fází, mezi které patří např. vytvoření modelu, volby metod a nástrojů, zaznamenání a uchování získaných hodnot, ověření informací a další. Nejprve je nutné určit, které prvky a charakteristiky zkoumaného objektu budou středem zájmu, jaké nástroje budou použity pro jejich měření, a jakým způsobem budou získány samotné hodnoty. Navazující fází je pak zaznamenání a uchování zjištěných údajů. Součástí tohoto procesu je třídění a interpretace hodnot. Nedílnou součástí je i ověření informací, kdy je eliminován záměrný a i neúmyslný projev subjektivity. Završením celého procesu měření je předání informací uživatelům (Wagner, 2009, s. 35).
Kislingerová (2011, s. 184) uvádí, že proces měření výkonnosti podniku může probíhat hodnocením souboru ukazatelů, a to ukazatelů likvidity, rentability, výkonnosti, zadluženosti a postavením na trhu. Skupiny jsou vůči sobě v paralelním postavení tedy na sobě nezávislé.
Některé ukazatele mohou být i v postavení klíčových indikátorů výkonnosti (např. KPI – Key Performance Indicator). Mezi další varianty se řadí hodnocení souboru ukazatelů seřazených do pyramidy, na jejímž vrcholu se většinou nachází rentabilita vlastního kapitálu tzv. ROE.
Poslední variantou je pak hodnocení jedním ukazatelem. Jedná se o spojení dílčích indikátorů a jiných statistických dat do jediné míry. Tyto ukazatele se nazývají bonitní a bankrotní modely.
20
I na proces měření výkonnosti podniku je možné pohlížet z hlediska výkonnosti, a to zda je efektivní a účinný. Proces měření lze shledat za účinný, pokud jsou splněny tyto podmínky:
- veškeré fáze procesu na sebe navazují po věcné i organizační stránce, - všem fázím je věnována stejná pozornost,
- jednotlivé fáze jsou srozumitelné a jednoznačně popsané,
- v neposlední řadě by pak měla v celém průběhu procesu měření existovat zpětná vazba (Vochozka, 2011).
21
2 Systémy měření výkonnosti podniku
Existují různé principy měření výkonnosti podniku. Tyto principy dělíme na dvě hlavní skupiny a to podle toho, zda jsou založené na nefinančních nebo na finančních ukazatelích.
K rozvoji nefinančních ukazatelů došlo v 80. letech minulého století, protože v této době začal být kladen větší důraz na komplexní hodnocení podniku. Pokud je na podnik nahlíženo pouze ve směru finančních ukazatelů, lze analyzovat jeho historii, avšak není možné předvídat budoucí vývoj. I pokud se podíváme na hodnotu podniku jako takového, je vcelku běžné, že jeho tržní hodnota je vyšší než hodnota jeho aktiv. Rozdíl je vnímám jako nehmotné aktivum, které není možné hodnotit pomocí běžných finančních ukazatelů (Fotr, 2012, s. 111).
Finanční ukazatele výkonnosti jsou měřitelné v peněžních jednotkách. Mohou být jak absolutní (aktiva, vlastní kapitál, tržby, náklady, zisk, EBIT, EAT, EVA, NPV), tak relativní (ROE, ROI, ROS, CFROI). Jejich hlavní výhodou je, že jejich zpracování není finančně náročné, jelikož je jejich výpočet založen na údajích, obsažených v účetních výkazech. Jejich další velkou výhodou je, že mohou být porovnatelné s výsledky ostatních podniků, které pracují ve stejném odvětví. Za hlavní nedostatky finančních ukazatelů je považováno jejich zpracování z finančních výkazů minulých let. Orientace na tato data může vést k prosazování krátkodobých cílů a opomíjení cílů dlouhodobých. Navíc tato data mohou být managementem upravována, aby vypadala lépe. Uvedené nedostatky finančních ukazatelů by měly právě eliminovat ukazatelé nefinanční a tím zpřesnit hodnotící systémy. Nefinanční ukazatele se v literatuře dělí na:
- tvrdé (hmatatelné) ukazatele – mimo jiné se do této skupiny řadí snížení počtu reklamací, zvýšení počtu zákazníků, snížení průběžné doby výroby;
- měkké (nehmatatelné) ukazatele – mezi které se řadí inovace, firemní kultura, zlepšení pracovního prostředí.
Nefinanční ukazatele výkonnosti se mohou dále dělit z hlediska měřitelnosti na kvantifikovatelné (vyjádřeny pomocí měrných jednotek) a nekvantifikovatelné (vyjádřeny pomocí hodnotících stupnic) ukazatele.
Je zřejmé, že finanční a nefinanční ukazatele musí být propojeny tak, aby vytvořily co možná nejvíce vyhovující systém měření výkonnosti podniku. Měření výkonnosti podniku pomocí
22
finančních a nefinančních ukazatelů má dle Kislingerové (2011, s. 187) tři fáze. První fáze zahrnuje identifikaci hlavních faktorů ovlivňujících výkonnost podniku a jejich přetvoření do měřitelných ukazatelů. Druhou fází je pak měření těchto ukazatelů a poslední fází je samotné využití ukazatelů v plánovací praxi.
2.1 Analýza poměrových ukazatelů
Pro základní pohled na finanční zdraví podniku slouží vybrané ukazatele finanční analýzy.
Využívají se především ukazatele likvidity a rentability, ale existují i další ukazatele.
Poměrové ukazatele využívají základní údaje z finančních výkazů (údaje o majetku a jeho krytí, o výnosech, nákladech a zisku, zásobách, pohledávkách a závazcích, o pohybu peněžních prostředků podniku). Na základě těchto poměrových ukazatelů můžeme zjistit vývoj v hospodaření subjektu, včetně signálů o jeho kritickém stavu. Poměrové ukazatele se z hlediska výkazů, ze kterých je primárně čerpáno dělí na:
a) ukazatele struktury majetku a kapitálu, b) ukazatele tvorby výsledku hospodaření, c) ukazatele na bázi peněžních toků.
Poměrové ukazatele můžou být však děleny i z hlediska jejich zaměření, a to následujícím způsobem:
a) ukazatele likvidity, b) ukazatele rentability, c) ukazatele zadluženosti, d) ukazatele aktivity,
e) ukazatele tržní hodnoty (Růčková, 2011).
2.1.1 Ukazatele rentability
Ukazatele rentability patří mezi nejsledovanější ukazatele v praxi, a to z toho důvodu, že informují o efektu, jakého bylo dosaženo celkovým vloženým kapitálem (vlastním i cizím).
Nejobecnější tvar tohoto ukazatele by šel vyjádřit jako poměr mezi výnosem a vloženým kapitálem. Je však nutné si uvědomit, že mezi čitatelem a jmenovatelem by měla existovat jakási vazba, tedy obě veličiny by měli být konsistentní. Ukazatelů rentability existuje celá
23
řada. Jednotlivé ukazatele se liší právě v položkách, které byly zahrnuty do čitatele a jmenovatele. Je nutné se zamyslet, co tento podíl říká – vodítkem bývá vždy účel analýzy.
Mezi nejběžněji používané ukazatele patří rentabilita celkových aktiv (ROA), která odráží to, jakého efektu by mělo být dosaženo z celkových aktiv (Kislingerová a Hnilica, 2008).
Existuje několik možností výpočtu - mezi nejkomplexnější patří výpočet dle vzorce (1).
ROA = EBIT/Aktiva (1)
Investoři se soustřeďují na rentabilitu vlastního kapitálu (2), tzn. kolik čistého zisku připadá na jednu korunu investovaného kapitálu akcionářem. Pod vlastním kapitálem se rozumí základní kapitál, emisní ážio, kapitálové fondy, fondy ze zisku a zisk běžného období.
Jádro efektivnosti podniku tvoří rentabilita tržeb a zisková marže. Jestliže se vyskytne problém v tomto ukazateli, lze předpokládat, že se problém bude vyskytovat i v dalších oblastech. Existuje několik alternativ pro výpočet této rentability. V čitateli může být uveden buď čistý zisk, který je velice odlišný podle odvětví v závislosti na charakteru produktu, nebo se uvádí hodnota EBIT, která se využívá spíše u podniků s proměnlivými podmínkami (např.
různé využití cizího kapitálu). Jmenovatel pak vyjadřuje tržby za určité časové období (Kislingerová a Hnilica, 2008).
ROE = Čistý zisk/Vlastním kapitálem (2)
Rentabilita tržeb = EBIT/Tržby z prodeje vlastních výrobků a služeb + Tržby z prodeje zboží (3)
2.1.2 Ukazatele aktivity
Ukazatelé aktivity naznačují jak je využíváno vložených prostředků, tedy jak efektivně podnik hospodaří se svými aktivy. Rozeznáváme dvě základní varianty ukazatelů aktivity a to ukazatele vyjadřující rychlost obratu a ukazatele doby obratu. Rychlost obratu vypovídá kolikrát se přeměnil daný majetek za sledované období a doba obratu udává, jak dlouho se majetek vyskytuje ve formě pohledávek. Matematicky lze vyjádřit tento ukazatel následovně:
Ukazatel rychlosti obratu zásob = tržby/ průměrný stav zásob (4)
24
Výše tohoto ukazatele udává kolikrát se přemění zásoby na jinou formu oběžného majetku za dané časové období. Platí zde, že čím vyšší hodnota ukazatele je, tím podnik lépe hospodaří se zásobami. Obdobně se vypočítá ukazatel doby obratu zásob:
Ukazatel obratu zásob = průměrný stav zásob/(celkové náklady/365) (5)
Doba obratu tedy značí jakou dobu jsou prostředky vázané ve formě zásob. Tedy jak dlouho jim trvá než se přemění na peněžní prostředky. Cílem podniku by mělo být minimalizovat tuto hodnotu, ale současně by měl být zajištěný plynulý chod výroby či prodeje zboží. U těchto ukazatelů je nutné si uvědomit, že pro každý podnik je charakteristická jiná hodnota. Velkou váhu zde má obor a způsob podnikání. Mezi další ukazatele aktivity spadá ukazatel doby obratu pohledávek (6). Tento ukazatel udává průměrný počet dní, které dluží podniku odběratelé za poskytnuté zboží a služby. Tento ukazatel by měl být přibližně stejný jako doba splatnosti přijatých faktur. V případě, že by tato doba byla výrazně vyšší, znamená to, že platební schopnost odběratelů je špatná a pro podnik je to pak velice neefektivní (Kislingerová a Hnilica, 2008).
Doba obratu pohledávek = průměrná hodnota pohledávek/ průměrné denní tržby (6)
Doba obratu závazků měří, jak rychle podnik průměrně hradí své závazky z obchodního styku. Tento ukazatel poskytuje věřiteli informaci o předpokládané platební morálce odběratele vyplývající z finančních výkazů. Průměrná doba splatnosti závazků zpravidla odráží likvidní situaci podniku. Dlouhá doba obratu závazků z obchodního styku značí, že bude mít podnik problémy s likviditou.
Dobra obratu závazků = průměrná hodnota závazků /průměrné denní tržby (7)
2.1.3 Ukazatele likvidity
Ukazatelé likvidity se řadí mezi jedny z nejdůležitějších ukazatelů zdraví podniku ve směru platební schopnosti. Existuje několik strategií, jak podnik přistupuje k řízení likvidity.
Agresivní přístup, který používají v České republice potravinářské řetězce, konzervativní strategie, kdy je snaha o soulad oběžných aktiv s pasivy a defenzivní strategie, která je
25
využívána u malých podniků, které jsou závislé na jednom velkém odběrateli (Kislingerová, 2007, s 88).
Likviditou se rozumí jak je podnik schopen přeměňovat vlastní majetek na prostředky, které mohou být použity na úhradu dluhů podniku. Aby byl tedy podnik likvidní, musí mít vázány určité prostředky v oběžných aktivech, zásobách, pohledávkách a na účtu. Na likviditu působí vnější ekonomické prostředí, protože čím více je proměnlivější, tím více jsou podniky opatrnější, z čehož vyplývá, že i likvidita je větší. Dalšími faktory, které ovlivňují likviditu, jsou obor odvětví a délka výrobního cyklu (Kislingerová, 2007, s 88).
Likvidita je rozdělena do třech stupňů a to:
I. stupeň - hotovostní likvidita (peněžní) – řadí se mezi nejpřísnější ukazatele likvidity a ukazuje jak je podnik schopen hradit svoje krátkodobé závazky. Vzhledem k tomu, že v praxi docházelo k ovlivňování této likvidity managementem, doporučuje se současně provádět analýzu likvidity pracovního kapitálu. Optimální hodnota se nachází v rozmezí 0,2 – 0,5. Pokud je hodnota vyšší, značí to příznivější situaci. Převyšuje-li hodnotu 1, značí to zbytečné vázání peněžních prostředků. Pro výpočet hotovostní likvidity se používá následující vzorec:
Hotovostní likvidita = krátkodobý finanční majetek / krátkodobá pasiva (8)
II. stupeň - pohotovostní likvidita(rychlá) – tato likvidita je očištěna od nejméně likvidních složek jakou jsou např. zásoby, nedobytné pohledávky. V tomto případě je kladen větší důraz na její vývoj v čase než na její výši. Rozmezí této likvidity je dáno strategií řízení, kdy odlišujeme:
- strategii konzervativní s hodnotou v rozmezí 1,1 -1,5, - strategii průměrnou s hodnotou v rozmezí 0,7 – 1,0, - strategii agresivní s hodnotou v rozmezí 0,4 – 0,7.
Výší hodnoty jsou příznivější pro věřitele, avšak management by měl usilovat o přiměřenou úroveň, tzn. kolem 1. Pohotovostní likvidita se vypočítá:
Pohotová likvidita = (krátkodobý finanční majetek + krát. pohledávky) / krát. pasiva (9)
26
III. stupeň – běžná (celková) likvidita – může být brána jako ukazatel solventnosti, protože vyjadřuje, kolikrát by bylo možné uhradit závazky věřitelům, kdyby podnik proměnil v jednom okamžiku veškerá svá oběžná aktiva na hotovost. Rozmezí této likvidity je opět dáno strategií řízení, kdy se odlišuje:
- strategii konzervativní hodnota nad 2,5,
- strategii průměrnou s hodnotou v rozmezí 1,5 – 2,5, - strategii agresivní, kdy klesají hodnoty pod 1,5.
Je tedy pouze na zvážení managementu podniku jakou strategii zvolí, zda je spíše pro vyšší výnos nebo nižší riziko. V žádném případě by likvidita neměla klesnout pod 1. Běžná likvidita se vypočítá následujícím vzorcem:
Běžná likvidita = oběžná aktiva / krátkodobá pasiva (10)
2.1.4 Ukazatele zadluženosti
Ukazatel celkové zadluženosti charakterizuje poměr mezi vlastními a cizími zdroji podniku.
Tento ukazatel udává míru krytí majetku podniku cizími zdroji. Tento poměr ovlivňuje jak výnosnost kapitálu akcionářů, tak riziko podnikání. I když je podnik více zadlužen, nemusí se jednat o negativní charakteristiku podniku. Naopak v dobře fungujícím podniku, může vysoká finanční páka pozitivně přispívat k rentabilitě vlastního kapitálu. Při analýze zadluženosti je důležitý objem pořízeného majetku na leasing, jelikož takto pořízený majetek se nezobrazuje v rozvaze, ale pouze jako náklad ve výkazu zisku a ztrát. Podnik, který se tedy jeví jako nezadlužený podle poměru cizího a vlastního kapitálu, může být ve skutečnosti velice zadluženým. Pokud se pohybuje výsledek na hranici 60% a má klesající charakter, jedná se většinou o pozitivní vývoj. Vždy samozřejmě záleží na odvětví zkoumaného podniku.
V případě požadavku na přesnější výsledek je vhodné posoudit ukazatele bez krátkodobých závazků. Vysoký stupeň zadlužení může být také způsoben tím, že společnost vytváří různé rezervy na vrub nákladů. Tyto rezervy jsou pak vykazovány jako cizí zdroj. Mezi faktory, které ovlivňují ukazatele zadluženosti, se řadí: daně, riziko, tip aktiv a stupeň finanční volnosti podniku.
27
Pro výpočet ukazatele zadluženosti lze použít následující vzorce:
Ukazatel celkové zadluženosti = (cizí zdroje/aktiva celkem) *100 (11)
Ukazatel dlouhodobé zadluženosti = dlouhodobé závazky/ aktiva celkem)*100 (12)
Ukazatel dlouhodobé zadluženosti má stejnou vypovídací schopnost jako ukazatel celkové zadluženosti. Standardně by se ukazatel měl pohybovat pod 25%.
2.1.5 Du Pont diagram
Pyramidové struktury poměrových ukazatelů jsou velice oblíbenou metodou použití finanční analýzy, protože je na jednom obrázku nebo v jedné tabulce stručně a přehledně zachyceno hned několik rysů podniku. Mezi tyto pyramidové struktury patří právě i Du Pont diagram uvedený na obr. 1.
Obrázek 1: Du Pont diagram
Zdroj: Vlastní zpracování dle MANAGEMENT MANIA.CZ
28
Tento diagram byl vyvinut a poprvé použit v nadnárodní chemické společnosti Du Pont de Nemours. Du Pont diagram ukazuje, jak je výnos na jmění akcionářů (ROE) určen ziskovou marží, obratem aktiv a poměrem celkových aktiv k vlastnímu jmění. Levá strana diagramu odvozuje ziskovou marži, která se vypočítá jako zisk dělený tržbami. V levé spodní části jsou vyčísleny nákladové položky, které jsou následně sečteny do položky celkových nákladů.
Čistý zisk společnosti se získá odečtením nákladů od tržeb. Zisková marže, vypočítaná jako čistý zisk děleno tržbami, činí obrat podniku. Pokud by docházelo k tomu, že zisková marže je nízká nebo pokud několik let klesá, měl by se analytik zaměřit na analýzu jednotlivých druhů nákladů. Pravá strana diagramu pak pracuje s rozvahovými položkami a vyčísluje různé druhy aktiv, sčítá je a ukazuje obrat celkových aktiv.
Du Pont rovnice je vyjádřena jako:
ROA= Zisková marže * obrat celkových aktiv = (zisk/tržby) * (tržby/aktiva) (13)
V případě, že by podnik používal k financování svých aktiv pouze vlastní kapitál, potom by se ROE=ROA. Jelikož, ale většina podniků používá jak vlastní, tak cizí kapitál, Du Pont rovnice se pak používá v následujícím rozšířeném tvaru:
ROE = ROA * multiplikátor kapitálu akcionářů = (zisk/aktiva)*(aktiva/jmění akcionářů)(14)
Du Pont systém poskytuje celkový pohled na finanční situaci podniku a uvádí základní závislosti mezi jednotlivými složkami financování. Při vysledování souvislostí mezi nimi, by se měl podnik vrátit zpět k analýze, aby mohl najít cesty ke zlepšení hospodaření firmy (Bláha, 2006, s 80).
2.2 Bonitní modely
Bonitní a bankrotní modely jsou využívány hlavně v bankovním sektoru. Dříve než je podniku poskytnuta půjčka, zjišťuje si banka jeho bonitu. Banky si vytvářejí vlastní systémy pro hodnocení bonity podniků, na základě kterých pak dochází k hodnocení míry rizika, které banka ponese, poskytne-li podniku daný úvěr (Vochozka, 2011, s. 75). Kislingerová a Hnilica (2008) uvádí: „ Metod a postupů hodnocení bonity firmy a předvídání případného bankrotu
29
existuje nesčetně a finanční instituce většinou svoje postupy tají, neboť se jedná o jejich know- how. Nicméně ve všech modelech hrají podstatnou roli finanční ukazatele. K nejjednodušším přístupům patří různé ukazatelové soustavy přidělující body. K těm složitějším pak sofistikované statistické postupy, které pracují s historickými řady dat a kalkulují různé pravděpodobnosti selhání firmy na základě určitých hodnot finančních ukazatelů.“
Bonitní modely jsou tedy založeny na diagnostice finančního zdraví firmy za pomocí bodového hodnocení za jednotlivé oblasti hospodaření. Do těchto modelů patří Tamariho model, Kralickův Quicktest, Modifikovaný Quicktest, Soustava bilančních analýz (Růčková a Roubíčková, 2012, s. 113).
2.2.1 Index bonity
Index bonity patří do bonitních modelů a rozděluje podniky na bankrotní a bonitní. Index je využíván zejména v evropských zemích, a to např. v Německu, Rakousku a Švýcarsku. Tento model pracuje se šesti poměrovými ukazateli, ke kterým je nutné znát hodnotu cash flow, cizích zdrojů, aktiv, zisku, výnosů a zásob. Největší váhu ve výpočtu má ukazatel rentability aktiv (ROA), druhým velice významným ukazatelem je pak podíl zisku na výnosech společnosti. Ostatní ukazatele mají pak nižší váhu. Index bonity se vypočítá:
ܫܤ ൌ ͳǡͷݔ௭í௭ௗ௦௪ ͲǡͲͺݔ௭í௭ௗ௧௩ ͳͲݔ௧௩௦ ͷݔý௦௬௦ Ͳǡ͵ݔá௦௬ý௦௬+
Ͳǡͳݔý௦௬௧௩ (15)
Tabulka 3: Hodnocení indexem bonity
Výsledek Hodnocení Podnik
IB א( -∞ ; -2 ) Extrémně špatná ekonomická situace Bankrotní podnik IBא< -2 ; -1 ) Velmi špatná ekonomická situace Bankrotní podnik IB א< -1 ; 0 ) Špatná ekonomická situace Bankrotní podnik IB א< 0 ; 1 ) Problematická ekonomická situace Bonitní podnik IB א< 1 ;2 ) Dobrá ekonomická situace Bonitní podnik IB א< 2 ; 3 ) Velmi dobrá ekonomická situace Bonitní podnik IB א< 3 ; ∞ ) Extrémně dobrá ekonomická situace Bonitní podnik Zdroj: Vlastní zpracování dle Synek, M., 2009
30
Z výše uvedené tabulky č. 3 vyplývá, že pokud by se výsledné IB pohybovalo v záporném intervalu, jednalo by se o bankrotní podnik. Situace se zlepšuje v intervalu, který začíná nulou, kdy se sice jedná v podniku o problematickou ekonomickou situaci, ale již se jedná o podnik, který je bonitní (Vochozka, 2011).
2.2.2 Tamariho model
Tamariho model, jak již napovídá jeho název, vytvořil v roce 1966 bankovní úředník M.
Tamari. Model je postaven na podílových ukazatelích, které jsou bodově ohodnocovány. Ve výsledku je pak podnik hodnocen dle součtu získaných bodů (viz. tabulka č. 4), kdy může dospět maximálně k hodnotě 100 bodů.
K vytvoření Tamariho modelu je nutná znalost následujících poměrových ukazatelů: vlastní kapitál, cizí zdroje, zisk, aktiva, oběžná aktiva, průměrný stav pohledávek, tržby z hlavní činnosti, výrobní spotřeba a čistý pracovní kapitál. Každému z výše uvedených ukazatelů je přidělen počet bodů dle intervalu, ve kterém se nachází. Celkový index Ta je součtem získaných hodnot. Podniky, které mají více než 60 bodů, jsou hodnoceny jako bonitní. Za podniky, směřující k bankrotu, se považují podniky, které nasbíraly méně než 30 bodů. Mezi tímto intervalem leží takzvaná šedá zóna (Vochozka, 2011). Kislingerová (2011) uvádí, že předností tohoto modelu je práce s oborovými hodnotami a tím je tedy zajištěno jeho univerzální použití. Mezi jeho nevýhody patří skutečnost, že v podmínkách České republiky jsou tyto informace obtížně dostupné. Hodnoty jednotlivých ukazatelů T1-T6 jsou vypočítány dle následujících rovnic:
T1 = vlastní kapitál/cizí kapitál T2 = EAT/ celková aktiva
T3 = oběžná aktiva/krátkodobé dluhy
T4= výrobní spotřeba/prům. stav nedokončené výroby T5 = tržby/ prům. stav pohledávek
T6 = výrobní spotřeba/pracovní kapitál (16)
31 Tabulka 4: Tamariho bodová stupnice
Ukazatel Interval hodnot Body Ukazatel Inteval hodnot Body
T1 0,51 a více 25 T4 Horní kvartil a více 10
0,41 - 0,5 20 Medián až horní kvartil 6
0,31 - 0,4 15 Dolní kvartil až medián 3
0,21 - 0,3 10 Dolní kvartil a méně 0
0,11 - 0,2 5 T5 Horní kvartil a více 10
Do 0,10 0 Medián až horní kvartil 6
T2 Posledních 5 let kladné 25 Dolní kvartil až medián 3 Větší než horní kvartil 10 Dolní kvartil a méně 0
Větší než medián 5 T6 Horní kvartil a více 10
Jinak 0 Medián až horní kvartil 6
T3 2,01 a více 20 Dolní kvartil až medián 3
1,51 -2,0 15 Dolní kvartil a méně 0
1,11 - 1,5 10
0,51 - 1,1 5
Do 0,50 0
Zdroj: Vlastní zpracování dle Růčková,P., 2008, s. 82.
2.2.1 Kralickův rychlý test
Kralickův rychlý test funguje na principu výběru čtyř ukazatelů, podle nichž přiděluje podniku body. První dva ukazatele napovídají o finanční stabilitě podniku. Jako první ukazatel je kvóta vlastního kapitálu. Ta vypovídá o finanční síle firmy měřené podílem vlastního kapitálu na celkové bilanční sumě. Druhým ukazatelem je doba splácení dluhu z cash flow, který udává dobu, za jakou by byl podnik schopen splatit všechny své jak krátkodobé tak i dlouhodobé dluhy za předpokladu, že by každý rok generoval stejné cash flow jako v právě analyzovaném období. V původním modelu pracoval P. Kralicek s tzv.
bilančním cash flow (výsledek hospodaření za účetní období plus odpisy mínus saldo přechodných aktiv plus saldo přechodných pasiv). V praktické části práce bude však pracováno s cash flow, které bude vyjádřeno jako výsledek hospodaření za účetní období mínus odpisy plus změna stavu rezerv. Další dva ukazatele sledují rentabilitu, kterou analyzovaný podnik dosahuje. Prvním ukazatelem z této skupiny je rentabilita tržeb měřená cash flow. Posledním ukazatelem je rentabilita aktiv, která odráží celkovou výdělečnou schopnost podniku (Kislingerová, 2008).
32
K hodnocení podniku se použije výše uvedená tabulka, kdy na základě dosažených hodnot jsou přiděleny podniku body. Výsledná známka se stanoví jako prostý aritmetický průměr bodů za jednotlivé ukazatele (Kislingerová, 2008).
Tabulka 5: Stupnice hodnocení ukazatelů
Ukazatel výborně
velmi
dobře Dobře špatně Ohrožení
1 2 3 4 5
kvóta vlastního kapitálu >30% >20% >10% >0% Negativní doba splácení dluhu z CF < 3 roky < 5 let < 12 let > 12 let > 30 let cash flow v tržbách > 10% > 8% > 5% > 0% Negativní
ROA > 15% > 12% > 8% > 0% Negativní
Zdroj: Vlastní zpracování dle Kislingerová a Hnilica., 2008, s. 75.
2.3 Bankrotní modely
Bankrotní modely informují, zda je podnik v dohledné době ohrožený bankrotem. Vychází se ze skutečnosti, že podnik, kterému hrozí bankrot, již nějakou dobu před jeho propuknutím vykazuje určité znaky, které jsou typické pro nastávající bankrot. Mezi tyto klasické znaky patří problém s běžnou likviditou, výše čistého pracovního kapitálu, problémy s rentabilitou celkového vloženého kapitálu (Růčková a Roubíčková, 2012). Mezi bankrotní modely mimo jiné patří Beaverova profilová analýza, Altmanova analýza, Index IN,Tafflerův index, Beermanova diskriminační funkce.
V praxi je často využíván Altmanův index důvěryhodnosti, který má několik modifikací podle obchodovatelnosti společností na akciovém trhu. Tento index byl vytvořen pro americké společnosti v 60. letech minulého století. Dále existuje Kralickuv test, který byl vyvinut v roce 1990.
2.3.1 Beaverova profilová analýza
Finanční analytik W. H. Beaver byl mezi prvními, kteří začali využívat poměrové ukazatele pro předpověď finanční tísně podniku. V roce 1966 použil jednorozměrný diskriminační model na výsledky poměrových ukazatelů 79 selhávajících a 79 prosperujících podniků z 38 odvětví amerického hospodářství. Cílem tohoto srovnání výsledků finanční analýzy bylo
33
definovat model predikce úpadku. Problémovým podnikem byl označen ten, který v letech 1954 až 1964 splňoval nejméně jednu z těchto podmínek: vyhlásil bankrot (59 podniků), nevyplatil dividendu z prioritních akcií (16 podniků), nebyl schopný dostát svým závazkům vyplývajícím z emise dluhopisů (3 podniky), přečerpal bankovní konto (1 podnik) (Vochozka, 2011).
Výběr vzorků vycházel z principu, že ke každému upadajícímu podniku byl nalezen prosperující protějšek zhruba ve stejné velikosti, působící ve stejném odvětví tzv. párový výběr. Analýza byla sestavována z účetních dat za posledních 5 let, která předcházela okamžiku, kdy byl podnik zařazen mezi upadající. Beaver vypočítal z každé účetní závěrky 30 poměrových ukazatelů. Tento postup pak nazval profilovou analýzou. Z oblasti finanční analýzy byl za pomoci dichotomického klasifikačního testu vybrán ukazatel, který nejlépe vyjadřoval rozdíl mezi prosperující a upadající společností (Marinič a Roubíčková, 2008).
Ukazatelé vykazující nejvýznamnější rozdíly v průměrných hodnotách mezi oběma podsoubory:
- cash flow/cizí kapitál (vyšší hodnota – větší prosperita), - čistý zisk/celková aktiva (vyšší hodnota – větší prosperita), - cizí zdroje/celková pasiva (nižší hodnota – větší prosperita), - běžná likvidita (vyšší hodnota – větší prosperita),
- finanční majetek – krátkodobé cizí zdroje (vyšší hodnota – větší prosperita).
U prosperujících podniků mají výše uvedené ukazatele během pěti let stabilní průběh, kdežto u podniků, potýkajících se s problémy, se tyto ukazatele zhoršují a to tak, že čím více se snižují, tím blíže jsou podniky k zániku. U vyhodnocení podniku musí být brán zřetel nejen na střední hodnotu ukazatelů, ale je nutné brát i zřetel na jejich variabilitu. Je zřejmé, že upadající firmy nejenže vykazují nižší cash-flow než ty fungující, ale také mají méně likvidních aktiv. Při samotném vyhodnocení se posuzují nejen střední hodnoty ukazatelů, ale je nutné analyzovat i jejich variabilitu. Čím je variabilita v obou skupinách menší, tím lepší je predikční schopnost ukazatelů (Grünwald, 2007). Jako ukazatel s nejlepší predikční spolehlivostí byl identifikován ukazatel cash-flow k celkovému dluhu, kdy pravděpodobnost chyby jeden rok před bankrotem činila 13 %, zatímco v roce pátém to bylo již 22 % (viz tabulka č. 6). Jako druhý nejlepší indikátor budoucího finančního vývoje byl označen poměr
34
čistého zisku k celkovým aktivům firmy, tedy ukazatel rentability celkového kapitálu ROA (Return on Assets) (Beaver, 1966).
Tabulka 6: Procento chybně zařazených firem (dichotomický klasifikační test)
1 2 3 4 5
Cash flow/cizí kapitál 13% 21% 23% 24% 22%
Čistý zisk/aktiva 13% 21% 23% 29% 28%
Čistý pracovní kapitál/aktiva 24% 34% 33% 45% 41%
Oběžná aktiva/krátkodobé závazky 20% 32% 36% 38% 45%
Cizí kapitál/aktiva 19% 25% 34% 27% 28%
Počet obrátek krátkodobých pohledávek a krátkodobého finančního majetku
23% 28% 43% 38% 37%
Zdroj: Vlastní zpracování dle BEAVER, W. H., 1966
V této profilové analýze jsou jednotlivé ukazatele zkoumány odděleně a prognóza úpadku vychází spíše z určitých signálů ohrožení podniku, založeném na porovnání hodnoty ukazatele s jeho hraničním bodem (Beaver, 1966). Tedy na základě jednoho ukazatele může být podnik ohodnocen jako prosperující a na základě jiného jako bankrotující. Jedná se tedy o model, jehož výsledkem není jeden ukazatel, který by celkově hodnotil finanční zdraví podniku. Z výše uvedeného vyplývá, že tento model není příliš vhodný pro praxi.
2.3.2 Altmanovo Z-scóre
Z-Scóre model sestavil v roce 1968 Edward Altman, profesor financí na „New York University School of Business“. Tento model slouží pro zjištění finančního zdraví podniku a to tak, že se snaží specifikovat a kvantifikovat proměnné, které jsou efektivními ukazateli a předpovídateli krize společnosti. Jedná se o lineární diskriminační analýzu, ve které je objektivně váženo a počítáno 5 měr (finančních poměrů), aby bylo dosaženo celkového skóre, které je potom základem pro klasifikaci firem do jedné ze skupin (bankrotující a nebankrotující). V literatuře se vyskytuje několik možných výpočtů a to podle toho, zda se jedná o akciovou společnost (17), jejíž akcie jsou obchodovatelné nebo o společnost neobchodovanou na finančních trzích (18), či se jedná o nevýrobní společnost. Rozdíl ve vzorcích pro výpočet akciové společnosti a společnosti s ručením omezeným, je v přiřazených koeficientech k jednotlivým ukazatelům a v ukazateli X4. Tento ukazatel je odlišný z důvodu,
35
že u podniků, které nejsou obchodovatelné na burze, nemůže být samozřejmě dosazena hodnota tržní akcie.
Vzorec pro akciovou společnost:
Z = 1,2X1 + 1,4 X2 + 3,3X3 + 0,6X4 + 1,0X5
X1= (oběžná aktiva - krátkodobé závazky) / suma aktiv X2= nerozdělený zisk / suma aktiv
X3= zisk před zdaněním a úroky / suma aktiv
X4 = tržní hodnota vlastního kapitálu/účetní hodnota celkového dluhu
X5= tržby / suma aktiv (17)
Vzorec pro společnost s ručením omezeným:
Z = 0,717 X1 + 0,847 X2 + 3,107 X3 + 0,42X4 + 0,998 X5
X4 = vlastní kapitál / (dlouh. závazky + krát. závazky + bankovní úvěry a výpomoci) (18)
Obecně lze říci: čím je výsledný koeficient vyšší, tím je firma stabilnější. Opět je ale rozdíl, zda je hodnocena společnost, která je obchodovatelná na finančních trzích nebo nikoliv.
Rozdílné hodnocení je uvedeno v následující tabulce.
Tabulka 7: Výsledná tabulka - interpretace hodnoty faktoru pro akciovou společnost a společnost s ručením omezeným
Výsledek a.s. Výsledek s.r.o. Hodnocení
Z> 2,99 Z> 2,9 Značí finančně silný a stabilní podnik - bonitní podnik
1,81 < Z < 2,99 1,2 < Z < 2,9 Značí, že firma může mít jisté finanční potíže a nejasný další vývoj - šedá zóna
Z< 1,81 Z< 1,2 Naznačuje bezprostřední hrozbu bankrotu - bankrotní podnik
Zdroj: Vlastní zpracování dle FINANALYSIS.CZ
36
2.3.3 IN indexy
Autory IN indexů jsou Inka a Ivan Neumaierovi. Na rozdíl od ostatních bonitních a bankrotních modelů jsou IN indexy vytvořeny a otestovány na datech průmyslových podniků v podmínkách České republiky. Dá se tedy předpokládat jejich velká úspěšnost. Mezi další výhody se řadí použití hodnot z účetních výkazů sestavených dle české účetní legislativy. Tím jsou myšleny výkazy zisků a ztrát a rozvaha. Tyto ukazatele umožňují porovnání u jednotlivých podniků. Jak je již zřejmé z nadpisu této kapitoly, indexů je několik a každý z těchto indexů se zaměřuje na jinou oblast. První index IN95 (věřitelská varianta) vznikl v roce 1995, kdy tento je v literatuře označován jako „index důvěryhodnosti“. V roce 1999 vznikl index IN 99 (vlastnická varianta), v roce 2002 následoval index IN 01 (komplexní varianta) a jako poslední vznikl v roce 2005 index IN05 (modifikovaná komplexní varianta). IN indexy představují ukazatele finanční stability firmy. Z výše uvedeného textu tedy vyplývá, že každý model je důležitý pro někoho jiného a tudíž pro každý index jsou důležitá jiná vstupní data a samozřejmě se liší i vzorce pro jejich výpočet (Vochozka, 2011, s. 93).
IN95 věřitelský model
Snahou tohoto modelu je vyhodnotit zdraví českých firem v českém prostředí. Tento model je založen na základě hodnocení více než tisíce českých firem a analýzy 24 významných matematicko-statistických modelů podnikového hodnocení. Stejně jako v Altmanově modelu i zde jsou použity poměrové ukazatele rentability, aktivity, zadluženosti a likvidity a ke každému z nich je přiřazena nějaká hodnotová váha dle odvětví. Váhy jsou vypočítány jako podíl významnosti ukazatele ke kriteriální hodnotě ukazatele. Hodnoty vah pro jednotlivé obory jsou zobrazeny v příloze C. Váhy u V(2) a V(5) jsou stejné pro všechny obory. Pro výpočet IN95 se používá následující vzorec:
IN95= V(1) X1 + (V2) X2 + (V3) X3 + (V4) X4 + (V5) X5-(V6) X6
X1 = aktiva/cizí zdroje
X2 = zisk před úroky a zdanění (EBIT)/nákladové úroky X3 = zisk před úroky a zdanění (EBIT)/aktiva
X4 = výnosy/aktiva
X5 = oběžná aktiva/(krátkodobé závazky+krátkodobé bankovní úvěry)
X6 = závazky po lhůtě splatnosti/ výnosy (19)
37
Obecně lze říci ke všem indexům IN, že čím vyšší je index, tím je podnik finančně zdravější.
Hodnotově lze tedy vyjádřit zdraví podniku u indexu IN95 následujícím způsobem:
- pokud se podnik nachází s indexem IN95 v intervalu od 2 do nekonečna, jedná se o podnik s dobrým finančním zdravím
- nachází-li se index IN95 v intervalu od 1 do 2, jedná se o podnik s nevyhraněnými výsledky a pokud se index pohybuje ve spodní hranici, značí to možné finanční problémy podniku
- nachází-li se index N95 pod hranicí 1, lze očekávat, že podnik se bude ocitat v existenčních problémech (Růčková, 2011, s. 74).
IN 99 vlastnický model
Oproti prvnímu modelu, který bral zřetel na oblast podnikání a nároky věřitelů z hlediska likvidity, tento model se spíše soustředí na to, jak dokáže podnik pracovat se svěřenými finančními prostředky bez ohledu na obor podnikání. Váhy jsou tedy pro všechny obory identické.
IN99= 0,017 X1 + 4,573 X2 + 0,481 X3 + 0,015 X4
X1 = aktiva/cizí zdroje
X2 = zisk před úroky a zdanění (EBIT)/aktiva X3 = výnosy/aktiva
X4 = oběžná aktiva/(krátkodobé závazky+krátkodobé bankovní úvěry) (20)
Hodnotově lze tedy vyjádřit zdraví podniku u indexu IN99 následujícím způsobem:
- je-li IN větší nebo roven hodnotě 2,07, jedná se o prosperující podnik s dobrým finančním zdravým
- je-li IN v intervalu mezi 0,684 až 2,07, jedná se o podnik s nevyhraněnými výsledky a pokud se index pohybuje ve spodní hranici, značí to možné finanční problémy podniku
- nachází-li se index N95 pod hranící 0,684, lze očekávat, že podnik se bude ocitat ve finanční neduživosti
38
Index IN95 a index IN99 je vhodné hodnotit v souhrnném kontextu, aby bylo dosaženo co možná nejvyšší objektivity.
I. Varianta IN 95 dobrý, IN 99 dobrý – varianta, která naznačuje, že je dobře nakládáno se svěřenými finančními prostředky jak z hlediska věřitele, tak z hlediska investora
II. Varianta IN 95 dobrý, IN 99 špatný – na první pohled je zřejmé, že zde pokulhává správné rozdělování peněžních prostředků managementem, avšak pro věřitele toto nepřináší žádné riziko, což se může jevit jako pozitivní zejména z hlediska získávání financí z cizích zdrojů. Tato varianta je příznivá z hlediska českého podniku, kdy v České republice jsou zdroje primárně získávány z bankovního sektoru.
III. Varianta IN 95 špatný, IN 99 dobrý – tato varianta je sice výhodná pro investora, ale z dlouhodobého hlediska se jedná o variantu rizikovou, jelikož s růstem rizikovosti podniku se bude snižovat rentabilita vlastního kapitálu a tím bude docházet k nárůstu zadluženosti. Dojde tedy k tomu, že nebude možné další financování cizími zdroji.
IV. Varianta IN 95 špatný, IN 99 špatný – jedná se o nejhorší variantu, kdy management nevytváří hodnotu ani pro věřitele ani pro investora (Růčková, 2011, s. 75).
IN 01 komplexní varianta
Vzhledem k tomu, že výše uvedené indexy samostatně neposkytují celkové hodnocení podniku, zkonstruovali v roce 2002 manželé Neumaierovi index IN 01, který předchozí dva indexy spojuje a současně zohledňuje snahu o sledování ekonomické přidané hodnoty. Pro vytvoření tohoto indexu posloužila analýza téměř dvoutisící podniků. Ty byly rozděleny do tří skupin podle toho v jaké situaci se nacházeli. První skupinu tvořily podniky, které vytvářely hodnotu, do druhé skupiny byly zařazeny podniky před bankrotem a třetí skupina se skládala z podniků v bankrotu.
39 Samotný výpočet lze provést de následujícího vzorce:
IN01= 0,13 X1 + 0,04 X2 + 3,92 X3 + 0,21 X4 + 0,09 X5
kde: X1 = aktiva/cizí zdroje
X2 = zisk před úroky a zdanění (EBIT)/nákladové úroky X3 = zisk před úroky a zdanění (EBIT)/aktiva
X4 = výnosy/aktiva
X5 = oběžná aktiva/(krátkodobé závazky+krátkodobé bankovní úvěry) (21) Hodnotově lze tedy vyjádřit zdraví podniku u indexu IN01 následujícím způsobem:
- je-li IN větší nebo roven hodnotě 1,77, jedná se o prosperující podnik, který tvoří hodnotu s 67 % pravděpodobností
- je-li IN v intervalu mezi 0,75až 1,77, jedná se o podnik, který se pohybuje v šedé zóně, což znamená, že ani netvoří hodnotu ani nebankrotuje
- nachází-li se index N95 pod hranící 0,75 lze očekávat, že podnik míří k bankrotu s 86% pravděpodobností (Růčková, 2011, s. 76).
IN 05 bonitně bankrotní index
Jedná se o poslední z indexů IN. Skládá se z pěti známých indikátorů, kdy dva z nich charakterizují schopnost podniku vytvářet zisk před úroky a zdaněním, dva jsou charakteristikou způsobu dělení vytvořeného zisku před úroky a zdaněním a jeden monitoruje podnikovou likviditu. Výběr a váhy těchto ukazatelů v indexu byly stanoveny pomocí diskriminační analýzy. Jako předešlé indexy i index IN05 dokáže svému uživateli odpovědět na otázku, zda je podnik pravděpodobně bonitní nebo nikoliv. Stejně tak upozorňuje i na skutečnost, zda podnik může mít problémy se splácením svých závazků. Předností indexu IN05 je především to, že je jednoduchý svým výpočtem, algoritmy finančních ukazatelů jsou transparentní, pracuje s veřejně dostupnými finančními daty o podniku, je možno ho využít pro podniky obchodované i neobchodované na kapitálovém trhu, dává jednoznačné výsledky, je vhodné ho využít jako doplněk, zastřešující paralelní ukazatelovou soustavu. Avšak je nutné brát zřetel na to, že index IN05 byl vytvořen a otestován s daty převážně středně velkých a velkých průmyslových podniků, tudíž pro tyto podniky bude jeho vypovídací
