KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ SE ZAMĚŘENÍM NA FOTBALISTKY

(1)

1

KOMPENZAČNÍ CVIČENÍ SE ZAMĚŘENÍM NA FOTBALISTKY

Bakalářská práce

Studijní program:

Studijní obor:

Autor práce:

Vedoucí práce:

B7401 – Tělesná výchova a sport 7401R003 – Rekreologie

Jitka Skřivánková

Mgr. Petra Čaplová, Ph.D.

Liberec 2015

(2)

2

THE COMPENSATORY EXERCISE FOR FEMALE SOCCER PLAYERS

Bachelor thesis

Study programme:

Study branch:

Author:

Supervisor:

B7401 – Physical Education for Education 7401R003 – Recreology

Jitka Skřivánková

Mgr. Petra Čaplová, Ph.D.

Liberec 2015

(3)

(4)

(5)

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(6)

Poděkování

V této části bych ráda poděkovala paní Mgr. Petře Čaplové, Ph.D. za cenné rady a připomínky, které mi byly uţitečné při psaní bakalářské práce. Dále bych chtěla vyjádřit své díky vyučujícím Katedry tělesné výchovy za vše, co mě během studia naučili. Můj dík patří i fyzioterapeutce Lence Kvasničkové, která mi pomohla s testováním. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat své rodině, která mi byla oporou nejen během přípravy této bakalářské práce, ale i po celou dobu studia.

(7)

Anotace

Hlavním cílem bakalářské práce je sestavit program kompenzačního cvičení vybraným fotbalistkám. V teoretické části je charakterizován ţenský fotbal, odlišnosti mezi muţem fotbalistou a ţenou fotbalistkou. Práce informuje o svalových dysbalancích, kompenzačním cvičení a jeho zařazení do tréninkového procesu. Metodika práce obsahuje svalové funkční testy zaměřené na vybranou skupinu hráček FC Mělník. Výsledky jsou ukazatelem vyskytujícího se zkrácení v dolní části těla. Stěţejním obsahem praktické části práce je konkrétní program kompenzačního cvičení vytvořený pro zmíněné hráčky, který by vedl ke znovuzískání svalové rovnováhy. Výše získané informace jsou doporučením při tvorbě cíleného kompenzačního programu v tréninkové jednotce pro praktické vyuţití trenéry fotbalu.

Klíčová slova: Ţenský fotbal, kompenzační cvičení, svalové dysbalance, cílený program

Summary

The main purpose of this bachelor thesis is to create a compensatory training program for chosen female soccer players. The theoretical section focuses on female soccer as a sport, the difference between male and female soccer player. The thesis describes different kinds of muscle imbalances, various compensatory exercises, and a guidance to integrate those exercises into a training process. The methodology of this thesis includes muscle functional testing of chosen female FC Melnik soccer players.The results show poor mobility and flexibility of their lower body due to high physical activity and very low usage of compensatory exercises. Therefore, the following chapter is concrete, specific training program, created by the author of this thesis, that will help increase mobility and flexibility of those chosen female soccer players. Obtained information can and should be used to increase quality and balance of their training program and can make good use for soccer coaches, players, and teams.

Keywords: female soccer, compensatory exercise, muscle imbalances, focused program

(8)

8

Obsah

Úvod ... 13

1 Cíl a dílčí úkoly práce ... 15

2 Charakteristika ţenského fotbalu ... 16

2.1 Počátky ţenského fotbalu v České republice ... 16

2.2 Postavení české ţenské reprezentace ve světě ... 17

2.3 Vybrané rozdíly mezi muţi a ţenami ... 17

2.4 Zkrácené a ochablé svaly u fotbalistek ... 20

3 Svalové dysbalance ... 21

3.1 Dolní zkříţený syndrom ... 22

3.2 Horní zkříţený syndrom ... 25

4 Charakteristika kompenzačního cvičení ... 27

4.1 Úkoly kompenzačního cvičení ... 27

4.2 Členění kompenzačního cvičení ... 28

4.2.1 Uvolňovací cvičení ... 28

4.2.2 Protahovací cvičení ... 28

4.2.3 Posilovací cvičení ... 29

4.3 Kompenzační cvičení v tréninkovém procesu ... 29

5 Obecná doporučení při sestavování cíleně zaměřeného kompenzačního programu .. ... 32

6 Metodika práce ... 33

6.1 Popis svalových testů ... 33

6.1.1 Test 1: M. triceps surae ... 33

6.1.2 Test 2: Flexory kolenního kloubu ... 34

6.1.3 Test 3: M. iliopsoas ... 35

6.1.4 Test 4: Adduktory kyčelního kloubu ... 36

(9)

9

6.2 Charakteristika vybraného souboru ... 37

6.3 Vyšetření svalových skupin ... 37

6.4 Vyhodnocení výsledků ... 39

7 Program kompenzačního cvičení sestavený ze cviků uvolňovacích, protahovacích a posilovacích ... 40

7.1 Uvolňovací cvičení ... 41

7.2 Protahovací cvičení ... 46

7.3 Posilovací cvičení ... 55

8 Závěr ... 63

9 Seznam pouţitých zdrojů ... 65

(10)

10

Seznam obrázků

Obr. 1: Pohlavní odlišnosti ve vybraných antropometrických, morfologických a funkčních parametrech Obr. 2: Dolní zkříţený syndrom

Obr. 3: Dolní zkříţený syndrom

Obr. 4: Svalová dysbalance na dolní končetině Obr. 5: Horní zkříţený syndrom

Obr. 6: Test 1: M. triceps surae

Obr. 7: Test 2: Flexory kolenního kloubu Obr. 8: Test 3: M. iliopsoas

Obr. 9: Test 4: Adduktory kyčelního kloubu Obr. 10: Uvolnění krční páteře, ZP

Obr. 11: Uvolnění krční páteře, provedení Obr. 12: Uvolnění hrudní páteře, ZP Obr. 13: Uvolnění hrudní páteře, provedení Obr. 14: Uvolnění bederní páteře, ZP Obr. 15: Uvolnění bederní páteře, provedení Obr. 16: Uvolnění kyčelního kloubu, ZP Obr. 17: Uvolnění kyčelního kloubu, provedení Obr. 18: Uvolnění páteře v předozadním směru, ZP Obr. 19: Uvolnění páteře v předozadním směru, provedení Obr. 20: Protaţení šíjových svalů a svalu trapézového, ZP Obr. 21: Protaţení šíjových svalů a svalu trapézového, provedení Obr. 22: Protaţení páteře hlubokým ohnutým předklonem, ZP Obr. 23: Protaţení páteře hlubokým ohnutým předklonem, provedení Obr. 24: Protaţení flexorů kyčelního kloubu, ZP

Obr. 25: Protaţení flexorů kyčelního kloubu, provedení Obr. 26: Protaţení napínače povázky stehenní, ZP Obr. 27: Protaţení napínače povázky stehenní, provedení Obr. 28: Protaţení bedrokyčlostehenního svalu, ZP Obr. 29: Protaţení bedrokyčlostehenního svalu, provedení Obr. 30: Protaţení zadních svalů dolních končetin, ZP Obr. 31: Protaţení zadních svalů dolních končetin, provedení

Obr. 32: Protaţení zadní strany dolních končetin s pomocí gymnastického míče, ZP Obr. 33: Protaţení zadní strany dolních končetin s pomocí gymnastického míče, provedení Obr. 34: Protaţení zadní strany dolních končetin s pomocí gymnastického míče, cvik 1 Obr. 35: Protaţení zadní strany dolních končetin s pomocí gymnastického míče, cvik 2 Obr. 36: Protaţení zadní strany dolních končetin s pomocí gymnastického míče, cvik 3 Obr. 37: Posilování hlubokých svalů zádových, ZP

Obr. 38: Posilování hlubokých svalů zádových, provedení

(11)

11

Obr. 39: Posilování dolních fixátorů lopatek, ZP Obr. 40: Posilování dolních fixátorů lopatek, provedení Obr. 41: Posilování břišních svalů s gymnastickým míčem, ZP Obr. 42: Posilování břišních svalů s gymnastickým míčem, cvik A Obr. 43: Posilování břišních svalů s gymnastickým míčem, cvik B Obr. 44: Posilování horní části břišních svalů, ZP

Obr. 45: Posilování horní části břišních svalů, provedení Obr. 46: Posilování šikmých břišních svalů, ZP

Obr. 47: Posilování šikmých břišních svalů, provedení Obr. 48: Posilování velkého hýţďového svalu, ZP Obr. 49: Posilování velkého hýţďového svalu, provedení Obr. 50: Posilování středního hýţďového svalu, ZP Obr. 51: Posilování středního hýţďového svalu, provedení

Seznam tabulek

Tab. 1: Vyšetření musculus triceps surae Tab. 2: Vyšetření musculus iliopsoas Tab. 3: Vyšetření flexorů kolenního kloubu Tab. 4: Vyšetření adduktorů kyčelního kloubu Tab. 5: Výsledky vyšetření musculus triceps surae Tab. 6: Výsledky vyšetření musculus iliopsoas Tab. 7: Výsledky vyšetření flexorů kolenního kloubu

(12)

12

Seznam použitých zkratek

ATP adenosintrifosfát

CP kreatinfosfát

DZS dolní zkříţený syndrom

FIFA Federation Internationale de Football Association (Mezinárodní fotbalová asociace) HZS horní zkříţený syndrom

LDK levá dolní končetina PDK pravá dolní končetina

TO testovaná osoba

UEFA Union of European Football Associations (Unie evropských fotbalových asociací)

ZP základní poloha

(13)

13

Úvod

Pravidelné provádění kompenzačního cvičení je jednou z moţností jak sniţovat riziko negativních problémů. Těmi rozumíme funkční a později i strukturální vady hybného systému s bolestivými následky jako jsou například kloubní bolesti, svalové dysbalance, vertebrogenní potíţe, k nimţ dochází u velké části populace kvůli nedostatku pohybu. Obrovský pohybový deficit je negativním důsledkem dnešního ţivotního stylu u tzv. „sedící populace“, který se odráţí uţ u školní mládeţe ve špatném drţení a vzpřímené polohy těla. K jiţ zmíněným problémům mohou přispívat i nevhodně zvolené či nesprávně prováděné cviky.

Pravidelnou sportovní přípravu ve fotbalu zahajují děti ve věku 6 – 8 let. Rozvoj pohybových schopností a dovedností v tomto věku, převáţně herním a kondičním tréninkem, představuje značné fyzické, často aţ jednostranné zatíţení. V současné době je pozorováno u řady fotbalistů s funkčními poruchami, které mohou vést ke sníţení úrovně herního výkonu, někdy dokonce k ukončení sportovní kariéry. Můţe také dojít k bolestivému a neefektivnímu pohybu. Optimální prevencí těchto poruch by měl být kvalitně vedený tréninkový proces, jehoţ obsahem, kromě rozvoje pohybových schopností a nácviku pohybových dovedností, by měla být optimální individuálně zaměřená kompenzace sportovního zatíţení, která především spočívá v uvolňovacích, protahovacích a posilovacích cvičeních.

Jako kompenzační cvičení, je označován proměnlivý soubor jednoduchých cviků v jednotlivých cvičebních polohách. Jak jiţ z názvu vyplývá, jedná se o tělesná cvičení, která mají za úkol vyrovnávat negativní vlivy působící na organismus. Nejčastějším negativním vlivem pozorujeme jednostranné zatěţování ve sportovní přípravě. Kompenzace by měla mít funkci prevence před těmito negativními vlivy, nebo jiţ vzniklá oslabení organismu dle moţností napravovat. Výběr cviků by měl být určen cílové skupině. V mém případě jsem si zvolila fotbalistky, jelikoţ kompenzace a protahovací cvičení jsou v amatérském fotbale spíše zanedbávána. Vycházíme především z funkčního stavu hybného systému jedince. Pro správný efekt cvičení je důleţité kompenzační cvičení provádět vţdy přesným způsobem. Pozitivně ovlivňuje podpůrný pohybový systém. Působení vyrovnávacího cvičení se dá záměrně zacílit nejen na pasivní sloţku hybného systému, ale zejména pak na sloţku aktivní tj. tkáň svalovou.

V bakalářské práci se zaměříme na sestavení programu kompenzačního cvičení pro fotbalistky, kterému bude předcházet vyšetření pomocí svalových funkčních testů zvolených pro dolní polovinu těla. Poté vybereme vhodné cviky pro vyrovnání svalových dysbalancí

(14)

14

u dolních končetin. Práce je orientována na posilování svalových skupin s fázickou převahou a na protahování u zkrácených svalových skupin.

(15)

15

1 Cíl a dílčí úkoly práce

Hlavním cílem bakalářské práce je navrhnout a sestavit program kompenzačního cvičení hráčkám fotbalového klubu v Mělníku, které by mělo napomoci k vyrovnání jejich svalových dysbalancí v oblasti dolní poloviny těla.

Pro splnění hlavního cíle práce, bylo třeba stanovit následující dílčí úkoly:

 Prostudování odborných publikací a textů o problematice ţenského fotbalu, svalových dysbalancích, kompenzačním cvičení a jeho zařazení do tréninkového procesu.

 Specifické odlišnosti mezi hráčkami a hráči.

 Pouţítí testovacích cviků orientovaných na dolní polovinu těla, na základě kterých je pak navrţen zacílený kompenzační program.

 Výběr vhodných cviků uvolňovacích, protahovacích a posilovacích.

 Sestavení cíleně zaměřeného kompenzačního programu.

(16)

16

2 Charakteristika ženského fotbalu

Fotbal je jedním z nejoblíbenějších sportů nejen v České republice, ale i ve světě.

V posledních několika letech narůstá počet ţen a dívek, které se začínají o tento sport zajímat a stávají se aktivními hráčkami. Fotbalová asociace FIFA uvádí, ţe v roce 2000 bylo registrovaných hráček na celém světě kolem 2,7 milionu a neregistrovaných dalších 19,2 milionu. Pro rok 2006 se tato čísla zvýšila a dohromady se jednalo o 26 milionů, z toho bylo 4,1 milionu registrovaných a 21,9 milionu neregistrovaných hráček (Kunz, 2007).

Vyústěním neustále narůstajícího počtu hráček je zakládání nových ţenských fotbalových týmů, asociací a organizování řady utkání, turnajů na národní i mezinárodní úrovni apod. Určitý progres lze sledovat i ve výzkumné oblasti, kdy se stále více autorů začíná zaměřovat na hráčky fotbalu ve výkonnostní oblasti (Mujika et al., 2009). Mnoţství těchto studií je v porovnání s muţským fotbalem stále zanedbatelné. Proto mnohé výsledky a zjištění uvedené ve výzkumech Orloff et al. (2008) provedených na hráčích, se velice často interpretují i na hráčky. Tento trend můţeme pozorovat i v praxi, kdy dochází k aplikování stejných tréninkových metod a postupů u ţen jako u muţů. Trenéři si obvykle neuvědomují anatomické, morfologické, fyziologické a funkční odlišnosti mezi pohlavími a objem, frekvenci či intenzitu zatíţení hráčkám nepřizpůsobují na základě pohlavních specifik (Vaidová, Zahálka, 2013).

2.1 Počátky ženského fotbalu v České republice

V roce 1928 se ţenský fotbal objevil i u nás. První fotbalové utkání ţen v Československé republice bylo sehráno v roce 1936 v Brně. Největší rozkvět přišel pak v 50. letech minulého století, kdy téměř nikdo neuvaţoval o tom, ţe by ţeny natoţ dívky mohly hrát fotbal. Platilo všemi uznávané pravidlo, ţe fotbal je výhradně muţský sport.

Organizovaně se u nás začal hrát ţenský fotbal od roku 1966 na praţské Slavii. Zde se utvořilo druţstvo, které celé čtyři roky neprohrálo jediné utkání a to i na mezinárodní scéně.

Ještě v roce 1966 vypsal časopis Mladý svět 1. ročník turnaje ţenského fotbalu „O srdce mladého světa“, k němuţ se přihlásilo 32 druţstev. Druhého ročníku se zúčastnilo 46 druţstev a třetího ročníku uţ krásných 64 druţstev. V roce 1971 byl Svaz dívčí kopané oficiálně ustanoven. Koncem tohoto roku bylo v Českém svazu kopané registrováno 2171 hráček. Po rozdělení Československé republiky vznikl Českomoravský fotbalový svaz, který se stal zřizovatelem a organizátorem všech tříd fotbalových soutěţí, včetně ţen. V roce 1972 FIFA legalizovala ţenský fotbal (fotbal trénink, online, cit. 2015-03-31).

(17)

17

2.2 Postavení české ženské reprezentace ve světě

Za největší úspěchy českého ţenského fotbalu můţeme povaţovat probojování se do první výkonnostní divize Evropy. Mezi nejlepší výkony české ţenské reprezentace patří účast v play-off finálového turnaje v roce 2005 a 2009 na evropském šampionátu. Dalším významným úspěchem je, ţe od letošního roku máme zastoupení dvou týmů (Sparta Praha, Slavia Praha) v nejvýznamnější evropské klubové soutěţi UEFA Women’s Cup (women’s euro, online, cit. 2015-03-31).

2.3 Vybrané rozdíly mezi muži a ženami

Obecně platí, ţe patrnější fyzické rozdíly se začínají projevovat uţ v pubertě. Vlivem muţských pohlavních hormonů (především testosteronu) se zvyšuje mnoţství svalové hmoty a tím i svalové síly u muţů. Aerobní kapacita při intenzivní fyzické činnosti se u ţen vyčerpá rychleji, a proto ţeny přechází dříve na anaerobní laktátový způsob hrazení energie. Transport kyslíku v krvi je vzhledem k menší výkonnosti kardiorespirace a vlivem působení ţenských pohlavních hormonů u ţen menší. Výkonnost ţen je asi o čtvrtinu niţší. Nejvíce se to projevuje u silových výkonů, kdy ţena dosahuje 50 – 70 % muţských hodnot (Vlachovský, 2009, str. 15). V rychlostních a vytrvalostně rychlostních výkonech, je to v rozmezí 60 – 85 % (Vlachovský, 2009, str. 15). V jediné obratnosti 106 %, je na tom ţena lépe, neţ muţ (Vlachovský, 2009, str. 15). Lze říci, ţe trénovaná ţena dosahuje zhruba (kromě obratnostních výkonů) hodnot netrénovaných muţů (Havlíčková, 2004). Hormonální systém u ţen díky vylučování menších hodnot testosteronu při hypokinetickém způsobu ţivota sniţuje moţnost vybudování svalové hmoty. Rozdíly se promítají do různých specifik v tréninku ţen. Ţeny jsou hůře vybaveny k rychlostně silové pohybové činnosti (např. skoky, vrhy, hody apod.) a naopak v případě rychlostní a aerobně vytrvalostní činnosti nejsou rozdíly od muţů tak velké. Díky níţe postavenému těţišti těla mají na rozdíl od muţů větší schopnost zvládat pohybové aktivity, kde základem je rovnováha. Ţeny mohou zvětšovat své silové schopnosti, aniţ by došlo k výraznému růstu svalové hmoty (Klimková, 2005).

V technické a taktické přípravě nejsou významnější rozdíly. Poţadavky na provedení co moţná nejlepšího výkonu jsou kladeny na hráčky ve stejné výši jako na hráče. Existují studie, které porovnávají technickou dovednost kopu do míče, provedení vybraných herních situací, riziko zranění, nebo na srovnání výkonnosti, kterou se zabývá (Mujika et al., 2009).

U hráček lze počítat s lepší schopností snímat rytmus cvičení a s lepší orientací (Shan, 2009).

Sportovní výkonnost hráček se v posledních letech významným způsobem zvyšuje a jejich

(18)

18

výkony se stále přibliţují k těm muţským. Rozdíl výkonnosti se za posledních 40 let sníţil zhruba o 6 % (Vlachovský, 2009, str. 17). Zatímco o tréninku muţů nalezneme spoustu informací, poznatků a dlouholetých zkušeností, o tréninku ţen je podloţených informací podstatně méně. Většinou trénink ţen je pouhým kopírováním tréninku muţů, bez ohledu na existující zvláštnosti. Přitom právě nerespektování zvláštností obou pohlaví můţe být příčinou řady problému, v tomto případě právě svalových dysbalancí (Klimková, 2005).

Je důleţité začít respektovat tyto zvláštnosti jiţ od kategorie starších ţáků. Po dobu školního věku, obzvláště do 12 let, nejsou významnější rozdíly mezi chlapci a dívkami. Proto je naprosto běţné, ţe v tomto ţákovském věku hrají obě pohlaví dohromady za jeden tým.

Trenéři při plánování přípravy a vedení tréninkové jednotky u dívek tohoto věku by měli respektovat především věkové zvláštnosti svých svěřenkyň. Tato specifika jsou patrná ve sféře psychiky a v oblasti tělesného rozvoje. Nerovnoměrnost vývoje mezi hráčkami můţe zahrnovat v krajním případě do jednoho ţákovského druţstva kalendářně sice stejně staré hráčky, ale biologicky se lišící aţ o pět let. Cílem tréninku je v tomto období získání vztahu ke sportu, rozvoj rychlosti a explozivní síly a osvojení potřebného mnoţství dovedností.

V průměru největší rozdíly mezi chlapci a dívkami jsou od 12 – 13 roku. V tomto věku uţ dochází k rozdílům fyzickým i psychickým a je třeba brát v úvahu přístup trénování.

Klíčovým milníkem je 14 rok ţivota, kdy dívky mohou hrát za ţenské ligové týmy. Dochází ke značným rozdílům mezi oběma pohlavími. Trenér musí volit k těmto zvláštnostem odpovídající formy, metody a prostředky. Nerespektování odlišností mezi chlapci a dívkami by v tomto věku mohlo vést aţ k poškození organismu hráčky (Fajfer, 2005).

Fyzická výkonnost bývá více či méně ovlivněna menstruačním cyklem. Nadměrný energetický výdej má zřejmě významný vliv na prepubertální stav. Bylo dokázáno, ţe u sportujících dívek se menarche objevuje později. Vyšší sportovní výkonnost později dospívajících dívek můţe být způsobena menšími rozdíly v jejich tělesné stavbě vzhledem k muţům. Tyto dívky mají delší končetiny, uţší boky a méně tělesného tuku. Menarche se hlásí několik dní předem nejen změnou psychických stavů, ale retencí vody, otoky a bolestmi zejména v podbřišku. Intenzivní dlouhodobá zátěţ můţe vyvolat zvýšenou sekreci androgenů.

Co se týká doby těhotenství, tak na jeho počátku je moţná fyzická zátěţ nízké aţ střední intenzity. Ovšem během těhotenství by ţeny měly zanechat závodní činnosti, a to i přesto, ţe by v prvních měsících mohly podávat lepší výkony. Od 5. měsíce by neměly trénovat vůbec.

Po normálním porodu by se měly ke cvičení vrátit po šestinedělí, a za půl roku mohou absolvovat plné tréninkové zatíţení (Havlíčková, 2004).

(19)

19

Hráči a hráčky se liší v mnoha morfologických, antropometrických a funkčních parametrech. Odlišnosti v tréninku jsou podmíněny genetickými rozdíly anatomické, fyziologické a psychologické povahy, z nichţ plynou pro sport důleţité motorické předpoklady. Pro větší přehlednost je uvedeno porovnání některých z těchto ukazatelů vzhledem k pohlaví podle Havlíčkové (1999) a Bartůňkové (2006) na obrázku 1.

Ukazatel Muži Ženy

Tělesná výška vyšší niţší

Tělesná hmotnost vyšší niţší

Hmotnost – orgánů, svalstva a kostí vyšší niţší

Trup kratší delší

Pánev uţší a vyšší širší a niţší

Ramena širší uţší

Procento tělesného tuku niţší vyšší

Svalstvo v % hmotnosti 42 % 36 %

Svalová síla – relativní/absolutní stejná/větší stejná/menší

Kloubní pohyblivost menší větší

Svalový tonus vyšší niţší

Srdeční výkon větší menší

Maximální tepová frekvence stejná event. niţší stejná event. vyšší

Kapacity plic (totální, vitální) větší menší

Ventilační hodnoty (klidové, maximální) vyšší menší

Aerobní kapacita (VO2 max) větší menší

Anaerobní alaktátová kapacita (ATP + CP) větší menší Anaerobní laktátová kapacita (glykolýza) větší menší

Obr. 1: Pohlavní odlišnosti ve vybraných antropometrických, morfologických a funkčních parametrech Zdroj: ceskakinantropologie, online, cit. 2015-06-17

Poţadavky na provedení co moţná nejlepšího výkonu jsou kladeny na hráčky ve stejné výši jako na hráče. Ţeny se však od muţů liší v řadě charakteristik. Proto by i poţadavky, například na jejich kondiční připravenost, měly být do určité míry odlišné. Často však dochází k transferu závěrů získaných ze studií provedených na hráčích fotbalu na jejich ţenské protějšky. Nedochází k uváţení pohlavních odlišností, jakými jsou například antropometrické charakteristiky, díky kterým lze popsat tělesné proporce a posoudit jejich vliv na dané pohybové činnosti, určit biologický věk, predikovat tělesný vývoj nebo hodnotit účinek sportovní přípravy na sloţení těla jedince nebo úroveň svalové síly (Shan, 2009).

(20)

20

2.4 Zkrácené a ochablé svaly u fotbalistek

Z nadměrného zatíţení dolních končetin při hře fotbalu dochází u hráček ke značnému zkrácení tonických svalů.

Nejvíce zkrácené svaly:

 prsní svaly (m. pectoralis major et minor),

 vzpřimovač trupu, především bederní a krční část (m. erector spinae),

 čtyřhranný sval bederní (m. quadratus lumborum),

 bedrokyčlostehenní sval (m. iliopsoas),

 přímá hlava stehenního svalu (m. rectus femoris),

 napínač stehenní povázky (m. tensor fasciae latae),

 dvouhlavý sval stehenní (m. biceps femoris),

 pološlašitý sval (m. semitendinosus),

 poloblanitý sval (m. semimembranosus), (Diviš, 2013).

Díky zvýšené pozornosti právě na dolní končetiny, dochází k zanedbávání svalů v horní polovině těla (Diviš, 2013).

Nejvíce ochabované svaly:

 dolní fixátory lopatek,

o střední a dolní hlava trapézového svalu (m. trapezius), o pilovitý sval přední (m. serratus anterior),

o rombické svaly (mm. rhomboidei),

 hýţďové svaly (mm. glutei),

 břišní svaly (mm. abdominis), (Diviš, 2013).

U fotbalistek dochází také k nerovnováhám v oblasti krku. Kdy zkrácená a hyperaktivní horní hlava trapézového svalu vytahuje ramena společně se zdvihačem lopatky k uším. Důraz je proto kladen na posilování dolních fixátorů lopatek, protahování prsních svalů a posílení hlubokých flexorů krku. Zařazení kompenzačních cviků do tréninkové jednotky bývá bohuţel zanedbáváno. Důvodem je neznalost a neinformovanost trenérů, časová tíseň při trénování. V nejlepším případě, by měla kompenzační cvičení být součástí tréninku v kaţdém sportu (Votík, 2005).

(21)

21

3 Svalové dysbalance

„V současné době se často setkáváme u fotbalistů někdy dříve, někdy později, s určitými vertebrogenními bolestmi (vycházejícími z páteře), které jsou určitým ukazatelem vzniku funkčních poruch, které mohou vést až ke snížení úrovně herního výkonu či někdy dokonce k ukončení sportovní kariéry. Co je příčinou těchto poruch? Většinou jde, stručně řečeno, o nedostatečně kompenzovanou jednostrannou či případně neadekvátní tréninkovou zátěž. Jejím následkem je zkracování určitých svalových skupin, které nedovolí správné posilování „protihráčských“ svalových skupin, které zákonitě nedostatečnou svalovou aktivitou dále ochabují. Postupně vznikající svalová nerovnováha (dysbalance) pak může být příčinou vzniku funkčních poruch“ (Bursová, Votík, Zalabák, 2003, str. 6).

Svalová dysbalance je nepříznivý stav, kdy dochází ke zkracování tonických (posturálních) svalů a k ochabování svalů fázických. Prohlubující se stav svalové nerovnováhy má určující vliv na tvar a posléze i na stavbu páteře jako celku. Tento negativní vliv se časem projeví, jako degenerativní změna struktury páteře. Druhotně vzniká řada dalších poruch (poruchy pohybových vzorců, pokles výkonnosti, unavitelnost, bolesti, zranění), které se projevují i ve funkcích vnitřních orgánů. Jedním z typických příznaků tohoto stavu je omezení hybnosti některých úseků páteře (blokáda), které je kompenzováno zvyšováním hybnosti úseků jiných (fotbal trénink, online, cit. 2015-05-26).

U fotbalistů a tím pádem i u fotbalistek dochází nejčastěji ke svalovým dysbalancím v oblasti kyčelního kloubu a bederní páteře. Projevuje se u nich dolní zkříţený syndrom.

Pokud nenastane cílená kompenzace cvičením, páteř na tuto změnu poloh začne reagovat zvětšením hrudní kyfózy, zvednutím ramen a předsunem hlavy. Posléze vzniká v návaznosti i horní zkříţený syndrom (Bursová, Votík, Zalabák, 2003, str. 6)

„V případě funkční nerovnováhy mají vždy převahu svaly s převážnou činností tonickou na úkor aktivity svalů s převážnou činností fázickou, jejichž zapojování v jednotlivých pohybových programech je reflexně tlumeno. Dalším negativním důsledkem svalové dysbalance bude zvýšení rizik sportovních úrazů a neekonomický a neefektivní tréninkový proces s neadekvátním sportovním výkonem. Typickým projevem svalové dysbalance jsou chybné hybné stereotypy a horní (cervikobrachiální) a dolní (lumboischiadický) zkřížený syndrom“ (Bursová, 2005, str. 22).

(22)

22

3.1 Dolní zkřížený syndrom

Dolní zkříţený syndrom (dále jen DZS) je patologickým stavem v oblasti pánve. Jedná se o ochabnutí hlubokých břišních svalů, především příčného svalu břišního. Jeho funkci pak přebírají povrchové břišní svaly. Flexory kyčle přebírají i funkci břišních svalů při flexi v kyčli, protoţe jsou fylogeneticky starší a dominantnější. Jelikoţ se jedná o svaly tonické, dochází zde ke znatelnému zkracování. Na druhé straně těla je pak problém, ţe pánev je zavěšena pouze na bederní část zádového svalstva (Diviš, 2013).

Obr. 2: Dolní zkříţený syndrom

Zdroj: Mario Buzek, Trenér fotbalu “A” UEFA licence, 2007

Fázické hýţďové svalstvo sniţuje svou činnost, tedy ochabuje. Jeho antagonista, flexor kyčle (bedrokyčlostehenní sval) přebírá jejich funkci, pohyb kyčelního kloubu do flexe.

Postupně dochází k vychýlení pánve (bederní hyperlordóza) a k patologii krokového mechanismu, kde právě hýţdě vypadávají z pohybového vzorce zanoţování. Při tomto vzorci převládá činnost beder a hamstringů s tendencí ke zkracování na úkor svalů hýţďových, které se zapojují jen při větším odporu. Napínač stehenní povázky, jehoţ funkce jsou flexe (přednoţení), abdukce (unoţení) a vnější rotace stehna (tato poloha dolní končetiny je ve fotbalu vyuţívána při přihrávce „placírkou“). Své dominantní postavení upevňuje tím, ţe přebírá při unoţování funkci hýţďového svalu (střední a malá hlava), uvádí Diviš (2013).

Svaly s tendencí ke zkracování (DZS):

 bedrokyčlostehenní sval (m. iliopsoas),

 bederní část vzpřimovače,

 čtyřhranný sval bederní (m. quadratus lumborum),

 přímá hlava stehenního svalu (m. rectus femoris),

(23)

23

 napínač stehenní povázky (m. tensor fasciae latae).

U fotbalistek jde o nejvíce problematické svalové partie, často přispívají ke zraněním vznikajících při hře, jestliţe není kladena zvýšená pozornost na jejich protahování.

Svaly s tendencí k ochabování (DZS):

 břišní svaly (mm. abdomini), (Diviš, 2013).

Obr. 3: Dolní zkříţený syndrom

Zdroj: Petr Tlapák, Tvarování těla pro muţe a ţeny, 2014

Tato funkční porucha (DZS) vzniká u mnoha fotbalistek i fotbalistů. Dochází ke zkrácení bederního vzpřimovače, tím se nesprávně posilují břišní svaly a pohyb budou nahrazovat flexory kyčelního kloubu. Při zkrácení flexorů kyčelního kloubu se budou nesprávně posilovat hýţďové svaly a pohyb nahrazuje bederní vzpřimovač. V ţivotě sportovce dochází v důsledku přetěţování některých svalových partií k jejich zvýšené únavě a v krajním případě i k úrazům typu natrţení nebo přetrţení svalu, coţ má na sportovní kariéru negativní vliv (Votík a spol., 2003).

(24)

24

Obr. 4: Svalová dysbalance na dolní končetině

Zdroj: Blanka Hošková, Kapitoly z didaktiky zdravotní tělesné výchovy, 2007

S DZS u fotbalistek jsou spojené i dysbalance dolních končetin, kde je největší problém zkrácení svalů na zadní straně stehen tzv. ischiokrurální svaly. Všechny tyto svaly mají začátek na kosti sedací, jsou velice silné, a proto s nimi mají často fotbalistky problémy.

Zkrácené svaly dolní končetiny:

 napínač stehenní povázky (m. tensor fasciae latae),

 přímá hlava čtyřhlavého svalu stehenního (m. rectus femoris),

 ischiokrurální svalstvo,

o dvouhlavý sval stehenní (m. biceps femoris), o sval poloblanitý (m. semimembranosus), o sval pološlašitý (m. semitendinosus),

 adduktory,

 trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae).

Ochabující svaly dolní končetiny:

 krátké hlavy čtyřhlavého svalu stehenního (m. qudratus femoris – vastus – lateralis, intermedius, medialis),

 svaly na přední straně holeně a natahovače prstů.

Zařazením kompenzačního cvičení se dají výše zmíněné tendence odbourávat, při důsledném dodrţování cviků (Diviš, 2013).

(25)

25

3.2 Horní zkřížený syndrom

Horní zkříţený syndrom (dále jen HZS) je stav svalové nerovnováhy v oblasti ramen a krku. Protihráčské dvojice jsou v tomto případě dolní fixátory lopatek a prsní svaly, hluboké flexory krku a krční část vzpřimovače páteře spolu s horní hlavou trapézového svalu.

Zkracující se svaly (HZS):

 prsní svaly (m. pectoralis major et minor),

 sval trapézový, horní hlava (m. trapezius),

 krční část vzpřimovače páteře,

 zdvihač lopatky (m. levator scapulae).

Ochabující svaly v (HZS):

 dolní fixátory lopatek,

o svaly rombické (mm. rhomboidei),

o sval trapézový, střední a dolní hlava (m. trapezius), o pilovitý sval přední (m. serratus anterior),

o horní vlákna širokého svalu zádového (m. latissimus dorsi),

 hluboké flexory krku,

o dlouhý sval krku (m. longus colli),

o dlouhý sval hlavy (m. longus capitis), (Diviš, 2013).

V tomto patologickém stavu (HZS) dochází k současnému ochabování dolních fixátorů lopatek a ke zkracování prsních svalů na přední straně hrudníku. Dochází k protrakci ramen tzn. protlačování ramen dopředu. Této poloze napomáhá, ţe vzpřimovač páteře v hrudní oblasti ochabuje, coţ vede k vyhrbení. Hrudní koš se hroutí a sniţuje se kvalita dýchání. Pokud dochází ještě ke zkrácení v krční části vzpřimovačů páteře, svaly se zkracují ještě více pro dosaţení záklonu hlavy. Ochablé flexory krku se nezapojují a tím vzniká předsun hlavy. Horní hlava trapézového svalu, která má tonickou převahu svalových vláken, přechází aţ v hyperaktivní (má tendenci se zapojovat do funkce jiných svalů), zvedá ramena a tím umocňuje záklon a předsun hlavy a následně zhroucený hrudní koš, říká Diviš (2013).

(26)

26

Obr. 5: Horní zkříţený syndrom

Zdroj: Petr Tlapák, Tvarování těla pro muţe a ţeny, 2014

(27)

27

4 Charakteristika kompenzačního cvičení

Jak se jiţ nastínilo v úvodu, kompenzační cvičení jsou cíleně zaměřená tělesná cvičení, která pozitivně ovlivňují podpůrně pohybový systém. V tréninkovém procesu se především jedná o aktivní sloţku tedy svaly. I kdyţ většina fotbalistek výrazně nezapojuje horní část těla, měly by se právě na tuto část těla (pletenec ramenní, břišní svaly) soustředit.

Zaměřujeme se nejen na protahovací cvičení, ale také na posilovací a uvolňovací. V současné době je kompenzační cvičení chápáno hlavně ve smyslu vyrovnávacím, říká Marta Bursová (2005).

Poţadovanou pozitivní funkci se specifickým účinkem však mohou tato cvičení plnit pouze tehdy, stanou-li se součástí celoţivotního pohybového procesu a při dodrţování zásad, zejména pravidelnosti, účelovosti, trvalosti, přiměřenosti a racionálnosti. Měli bychom si uvědomit zodpovědnost vůči našemu zdraví, volit moudře jednotlivá cvičení a příliš nespoléhat na pasivní vnější pomoc poskytovanou druhými osobami (vyuţití masáţí, manuální terapie, vodoléčby, léků, které odstraňují bolest, ale ne příčinu). V ţádném případě bychom určité svalové skupiny neměli pouze protahovat nebo posilovat. Obzvláště se protahují „fázické“ svalové skupiny po výrazně nadměrné zátěţi a posilují „tonické“ svalové skupiny ovlivňující svojí silovou úrovní sportovní výkony. Podmínkou efektivního výsledku je dodrţování posloupnosti jednotlivých cvičení, kdy se na první místo zařazuje cvičení protahovací po důsledném uvolnění a teprve potom posilování skupin s opačnou funkcí = antagonistů (Bursová, 2005).

4.1 Úkoly kompenzačního cvičení

Přispívají k harmonickému tělesnému rozvoji organismu. Přirozená pohybová aktivita zejména u dětí v raném dětství do 3 let, vychází z potřeb samotného dítěte. Pohyb významně formuje osobnost dítěte nejen po stránce motorické, biologické, ale i psychické a sociální.

S přibývajícím věkem je pohyb více ovlivněn sociálním prostředím (např. televize, počítač), kterým je tlumen a můţe vést k udrţování statických (sedící populace) poloh aţ k nedostatku pohybu. Na druhé straně se můţeme setkávat s jednostranným sportovním zatíţením vedoucímu aţ k přetíţení, coţ můţe vést k poškození tělesného a duševního zdraví. Zabraňují nefyziologickým změnám v hybných stereotypech a zapojování jednotlivých svalových skupin. Na kaţdém pohybovém projevu se podílí celá řada svalových skupin, která v konkrétním pohybu utváří určitý funkční celek. Řízené zapojování jednotlivých svalů v průběhu pohybů je automatické a do určité míry se nedají přeučit. Při správném provedení

(28)

28

pohybu se zapojují svalové skupiny, které se na pohybu mají mechanicky realizovat. Naopak při nesprávném pohybu se mohou zapojovat i svalové skupiny, které nemají k vykonávanému pohybu ţádný vztah, výsledkem je niţší výkon. Období pro úpravu a fixaci základních hybných stereotypů je kolem 5 – 6 roku. S kalendářním věkem schopnost přebudovávat stereotypy klesá. Za další také napomáhají pozitivně ovlivňovat i funkční stav vnitřních orgánů, které mají optimalizovat funkci jednotlivých vnitřních systémů (metabolismu, vyměšování, dýchacímu systému, srdečně-cévnímu systému, krevnímu a míznímu oběhu).

Předchází vzniku svalové dysbalance (fotbal trénink, online, cit. 2015-05-26).

4.2 Členění kompenzačního cvičení

Podle fyziologického účinku na pohybový aparát a účelové zaměření rozdělujeme kompenzační cvičení na uvolňovací, protahovací a posilovací. Nutností efektivního výsledku je dodrţování posloupnosti jednotlivých cvičení, kdy zařazujeme na prvním místě protahovací cvičení po důsledném uvolnění a teprve na místě druhém posilování svalových skupin s opačnou funkcí (antagonistů). Pokud bychom nedodrţovali dané pořadí, pak dojde k tzv.

„paradoxní reakci“, kdy zkrácený sval reflexně vyvolává útlum svého oslabeného antagonisty, coţ můţe vést aţ k zapojování hyperaktivních svalových skupin (Votík a spol., 2003).

4.2.1 Uvolňovací cvičení

Většinou zahajují rozcvičení, ve kterém nemůţe chybět lehké a nenásilné procvičování páteře všemi směry a uvolňování jednotlivých ztuhlých kloubů. Zařezujeme sem komíhání končetin a krouţivé pohyby. Nikdy se nesnaţíme dosahovat krajních poloh násilně a s velkým úsilím. Tyto cviky provádíme pomalu, dbáme na kvalitní dodýchávání a krajní polohy pohybů by nám měly být příjemné. Vyvarujeme se rychlých a švihových pohybů (fotbal-trenink, online, cit. 2015-06-17).

4.2.2 Protahovací cvičení

Protahovacím cvičením cíleně ovlivňujeme délku svalu u „tonických“ svalových skupin, coţ jsou svaly s tendencí ke zkracování. Vlastní zkrácení svalu je způsobeno zvýšeným klidovým napětím svalu (hypertonií), které právě protahováním sniţujeme a následně zvyšujeme pohyblivost a pruţnost. Při protaţení bychom měli dosahovat krajních poloh a postupně zvyšovat rozsah pohybu. Cvičení provádíme po dokonalém zahřátí (alespoň 5 – 10 min s nízkou intenzitou kolem 50 – 60 % maximální tepové frekvence) a uvolnění protahovaných kloubních struktur. V úvodní části by mělo cvičení trvat 15 – 20 minut.

V závěrečné části je doba cvičení kratší, 5 – 10 minut v rámci uvolnění. Po i během

(29)

29

tréninkového zatíţení, bychom měli kompenzovat přetěţované svaly kvůli únavě.

Urychlujeme tím proces regenerace po zátěţi. A také jako prevence úrazů z funkčních poruch.

Soustředíme se na pomalé, uvědomělé a koordinované provedení, při kterém dodrţujeme správné dýchání, aby došlo k okysličení a uvolnění svalu. Samotné strečinkové programy sestavujeme se zřetelem k celkovému funkčnímu stavu hybného systému, velikosti zkrácení svalů, velikosti zátěţe, sportovnímu zaměření a efektivitě cvičení. Pokud bychom neprováděli protahovací cvičení, uţ po 48 hodinách dochází ke zkracování svalů a ztrátě jejich pruţnosti, tím se zvyšuje pravděpodobnost zranění (nataţení, natrţení, přetrţení). Jestliţe začínáme s protahováním, které provádíme 1 – 2× denně, viditelné výsledky zaznamenáme nejdříve po 4 týdnech pravidelného cvičení (Bursová, 2005).

4.2.3 Posilovací cvičení

Posilují se svalové skupiny s tendencí k oslabení, tzn. s převahou fázických svalových vláken. Má-li být posilování dostatečně účinné a vést ke zvýšení silové úrovně, pak je nutné posilovat intenzivněji alespoň 2 – 3× za týden. Hlavním úkolem je zvýšit funkční zdatnost oslabených svalových skupin. Cvičení provádíme v hlavní části tréninkové jednotky a to se zaměřením na svalové skupiny ovlivňující svojí silovou úrovní vlastní sportovní výkon. Počet opakování závisí na subjektivních pocitech a vyspělosti jedinců. Především u sportovně talentované mládeţe se můţeme setkat s chybami v posilovacím tréninku, jejichţ následkem je pozvolné poškozování hybného systému, vznik svalové nerovnováhy a následná stagnace nebo sniţování kvalitního výkonu. Mezi nejčastější chyby při posilování patří, nadměrný objem cviků nad hranici svých moţností a poté dochází k přetíţení nebo chronickému přetěţování. Zacílení posilovacího účinku a nedostatečná přesnost. U sportů jako volejbal, tenis a hokej dochází k jednostrannému asymetrickému zatěţování bez dostatečné kompenzace. Další chybou bývá, nedostatečné posilování svalových skupin, které se na velikosti výkonu přímo nepodílejí (u fotbalistů to jsou např. dolní fixátory lopatek), píše Bursová (2005).

4.3 Kompenzační cvičení v tréninkovém procesu

Kompenzační cvičení, jako součást kaţdodenního usilovného tréninku, potřebuje odpovídající motivaci s vysokým emočním nábojem, který můţe ovlivňovat vůli, aktivovat vnímání, myšlení a soustředění mladých hráček při procesu motorického učení. Tréninkové cíle by měly být dosaţitelné, atraktivní a významné jak pro jedince, tak i pro tým.

Je důleţité od mala učit děti vnímat pohyb „zevnitř“ a tím dokázat korigovat odezvu vlastního

(30)

30

těla na pohybovou zátěţ. V tréninkovém procesu bychom měli motivovat vztah k vlastnímu tělu, péči o svalovou rovnováhu a optimální drţení těla a napomoci tím k postupnému zvyšování motorické výkonnosti bez bolestivých změn pohybového aparátu. U fotbalistek se často setkáváme svertebrogenními bolestmi, které jsou ukazatelem vzniku funkčních poruch, jenţ mohou vést aţ ke sníţení úrovně herního výkonu, někdy i k ukončení sportovní kariéry.

Příčiny poruch

 nedostatečně kompenzovaná jednostranná tréninková zátěţ,

 neadekvátní tréninková zátěţ nedostatečně připraveného dětského organismu (nedostatečná všestranná průprava, funkční poruchy pohybové soustavy…),

 nevhodně volené a nesprávně prováděné cviky a mnoho dalších.

Úkolem trenérů by mělo být, se zmíněným příčinám vznikajících poruch vyvarovat (fotbal- trenink, online, cit. 2015-06-17).

Zkracováním a přetěţováním určitých svalových skupin (hyperaktivních), které neumoţní správné posilování antagonistických svalových skupin (hypoaktivních), vzniká svalová nerovnováha. Mezi dysbalance vyskytující se u fotbalistek, které můţeme sledovat z několika pohledů, patří:

 odstávající lopatky,

 ramena a hlava vysunutá vpředu,

 zvýrazněné kontury vzpřimovačů v oblasti přechodu bederní a hrudní páteře,

 povolená břišní stěna,

 hloubka bederní lordózy 3 – 5 cm,

 hloubka krční lordózy 2,5 – 3 cm, (fotbal trénink, online, cit. 2015-05-27).

Jestliţe se zařadí individuálně zvolené kompenzační cvičení při náročné jednostranné zátěţi, je větší pravděpodobnost oddálení aţ zabránění vzniku bolestivých poruch hybného systému. Není-li tomu tak, pak pohyby jsou neekonomické. Dochází k opakovaným zraněním, které vedou ke sniţování sportovního růstu a nakonec k předčasnému zanechání sportovní kariéry. Ve sportovním tréninku se provádějí výhradně pohyby spouštěné. Jsou to rychle prováděné pohyby, které centrální nervový systém nastartuje, ale jiţ není schopen v dané rychlosti zpracovávat informace přicházející ze svalů a kloubů, aby mohl průběţné pohyby opravovat. Naopak řízené pohyby při kompenzačních cvičení učí sportovce vyuţívat zpětnou vazbu při kontrole a korekci průběhu pohybu. Učí soustředění se na jednoduché protahovací a posilovací cviky prostřednictvím proprioreceptorů uloţených ve svalech a napomáhají tak zvyšovat vnímání v průběhu koordinačně náročných sportovních dovedností. Říkáme tomu

(31)

31

schopnost „naslouchání vlastnímu tělu“, vnímání odezvy organismu na fyzickou zátěţ můţe předcházet únavovým stavům či dlouhodobému přetrénování. Záměrná koncentrace spojená s vnitřním klidem současně napomáhá zmírňovat stresové situace v soutěţi a tak plní funkci duševního uvolnění po velké psychické zátěţi při utkání či náročném tréninku (Bursová, 2005).

Ve všeobecné průpravné části tréninkové jednotky zařazujeme zejména cviky uvolňovací a cviky zaměřené na kvalitu posturální funkce. Poté následuje speciální rozcvičení (dorozcvičení), které připravuje organismus na konkrétní sportovní výkon (u fotbalu myšleno utkání), musí obsahovat jak účelová protahovací cvičení, tak i cvičení posilovací. Protahovací (strečinková) cvičení „tonických“ svalových skupin jsou v této části tréninku intenzivnější.

Doba výdrţe protaţení je kratší (kolem 10 – 15 s) a nejlépe bez vyuţití postizometrické relaxace. Na druhou stranu v závěrečné části tréninku má strečink relaxační a tlumivý účinek k oddálení únavy. Při klidném uvolněném dýchání je minimální doba výdrţe v protahované poloze delší (kolem 90s). Efektivnosti účinku protaţení dosahujeme prodlouţením doby protahované fáze podle individuální délky výdechu tak, aby byla co nejdelší. Obvykle protahujeme i „fázické“ svaly, které byly v průběhu tréninku nadměrně zatíţeny. Posilovací cvičení zařazujeme aţ v závěru všeobecného rozcvičení. Jejich úkolem je nabuzení ochabovaných svalových skupin, coţ napomáhá jejich aktivaci (Bursová, 2005).

(32)

32

5 Obecná doporučení při sestavování cíleně zaměřeného kompenzačního programu

Odkaz, dle Marty Bursové v její knize Kompenzační cvičení, 2005, str. 36.

 Cviky volit s ohledem na svaly „tonické“ nebo „fázické“.

 Zvýšenou pozornost věnovat „motor-hold“ systému (drţícímu) a to především u dětí a sportovně talentované mládeţe.

 Učit se účelnému svalovému napětí a uvolnění především velkých svalových skupin.

 Vytvářet si pohybovou a smyslovou představu správného drţení těla v jednotlivých cvičebních polohách a prováděných pohybech.

 Kaţdý cvik začínat a končit ve správné základní poloze.

 Dbát na přesné a vědomé provádění jednotlivých cviků, důsledně a trpělivě opravovat jejich průběh.

 Posilovací a protahovací účinek zefektivníme vědomou korekcí pomocí subjektivních pocitů „zevnitř“.

 Cvičit od nízkých poloh k vyšším (lehy, vzpory klečmo, sedy, kleky, stoje), od jednodušších ke sloţitějším – vţdy s ohledem na kalendářní věk a výkonnostní úroveň.

 Cvičení provádět pomalu, tahem, soustředěně a vědomě (pro přesné provedení).

 Rychlé, švihové pohyby pouţívat jen při dokonalém zvládnutí daného pohybu (nepouţívat je při protahovacím cvičení).

 Zvolit optimální počet opakování vzhledem k obtíţnosti cviku, momentální únavy a soustředění na vlastní cvičení.

 Přínos jednotlivých cviků umocníme hlubokým dýcháním (výdech u začátečníků a dětí nejlépe hlasitě).

 Pro zpestření cvičení vyuţívat různé cvičební pomůcky – např. posilovací gumy s různým stupněm pruţnosti, velké míče, overbally, tyče (rolony), obruče, plastové lahve s vodou atd. výrazně zvyšují fyziologickou, psychickou a didaktickou hodnotu vlastního cvičení).

(33)

33

6 Metodika práce

Vyšetření odhalující zkrácení svalů bylo provedeno dle Jandy (2004) a jeho svalových funkčních testů. Jedná se o změření pasivního rozsahu pohybu v kloubu. Aby bylo vyšetření co nejpřesnější, musíme zachovávat přesné výchozí polohy, fixace a směr pohybu. Dle zásady nemá být testovaný sval stlačen. Síla, kterou působíme ve směru vyšetřovaného rozsahu, nemá jít přes dva klouby. Celé vyšetření provádíme pomalu a stále stejnou rychlostí, ve směru poţadovaného pohybu. Pro vlastní vyšetření byly vybrány čtyři svalové skupiny v oblasti dolních končetin: musculus triceps surae, musculus iliopsoas, flexory kolenního kloubu a adduktory kyčelního kloubu. Testování bylo provedeno na obou končetinách. Pro hodnocení úrovně funkčního stavu byla pouţita třístupňová kvalitativní škála:

Stupeň 0: Nejde o zkrácení (cvik je proveden bez obtíţí, svaly neoslabeny).

Stupeň 1: Malé zkrácení (cvik je proveden s mírnými obtíţemi, svaly mírně oslabeny).

Stupeň 2: Velké zkrácení (cvik proveden s obtíţemi/neproveden, svaly značně oslabeny).

Sval je zkrácen, pokud v něm cítíme tah a současně nesplňuje poţadovaný rozsah pohybu do krajní polohy. Po zjištění výsledků jsme byli schopni navrhnout program kompenzačních cviků podle Votíka, Bursové a Zalabáka (2003), cíleně zaměřených na korekci svalových oslabení u vybraných fotbalistek.

6.1 Popis svalových testů 6.1.1 Test 1: M. triceps surae

Obr. 6: Test 1: M. triceps surae

Zdroj: Vladimír Janda, Svalové funkční testy, 2004

Poloha: Vleţe na zádech, netestovaná dolní končetina flektována, chodidlo na podloţce, testovaná dolní končetina v extenzi, dolní polovina bérce mimo stůl.

(34)

34

Drţení: Rukou stejné strany vytvoříme mezi dlaní a malíkem úhel 90°, z dorzální strany přiloţíme ruku na bérec a postupně ji suneme tak, abychom ji zaklínili za patu.

Předloktí je v prodlouţení bérce, ramena uvolněna. Druhá ruka se opírá o nárt, palec je přesně rovnoběţně podle zevní hrany chodidla.

Fixace: Neprovádí se.

Tah: Hlavní tah je za patu distálním směrem. Palec druhé ruky vede nohu lehkým souměrným tlakem a brání vybočování nohy.

Hodnocení: Hodnotíme velikost dosaţené dorzální flexe. Podle třístupňové kvalitativní škály.

0: Nejde o zkrácení – v kloubu hlezenním je moţné dosáhnout alespoň 90° postavení.

1: Malé zkrácení – v kloubu hlezenním chybí do 90° postavení 5°.

2: Velké zkrácení – v kloubu hlezenním chybí do 90° postavení více jak 5°.

6.1.2 Test 2: Flexory kolenního kloubu

Obr. 7: Test 2: Flexory kolenního kloubu

Poloha: Leh na zádech, horní končetiny podél těla. Netestovaná dolní končetina je flektována v kyčelním i kolenním kloubu, chodidlo na podloţce. Testovaná dolní končetina spočívá na podloţce v nulovém postavení.

Fixace: Vyšetřující fixuje pánev na testované straně.

Pohyb: Vyšetřující uchopí testovanou extendovanou dolní končetinu tak, ţe pata vyšetřovaného spočívá v loketním ohbí vyšetřujícího (aby se zabránilo rotaci dolní končetiny) a dlaň vyšetřujícího, která spočívá na ventrální straně bérce, vykonává tlak, kterým zajišťuje

(35)

35

stálou extenzi v kolenním kloubu (ne tlak na patelu!). Takto uchopenou dolní končetinou provádí vyšetřující flexi v kyčelním kloubu.

Hodnocení: Hodnotíme rozsah flexe v kloubu kyčelním. Vyšetření ukončujeme v okamţiku, kdy začneme cítit tendenci k flexi v kolenním kloubu testované končetiny, nebo pohyb pánve (tzn. sklápění pánve nazad), nebo kdyţ dojde k bolesti svalstva na dorzální straně stehna.

0: Nejde o zkrácení – flexe v kloubu kyčelním 90°.

1: Malé zkrácení – flexe v kloubu kyčelním v rozmezí 80–90°.

2: Velké zkrácení – flexe v kloubu kyčelním je menší neţ 80°.

6.1.3 Test 3: M. iliopsoas

Obr. 8: Test 3: M. iliopsoas

Poloha: Leh na zádech s pánví na stole a vyloučením anteverze a zešikmením pánve.

Netestovaná dolní končetina je pevně přitaţena k břichu tak, aby byla zcela vyrovnána bederní lordóza. Přitaţení se provádí lépe za koleno, poněvadţ je delší páka. Jestliţe je však koleno při takto dosaţené flexi bolestivé, je lépe fixovat pod kolenem. Vyšetřovanou dolní končetinu uvede vyšetřující pasivně a šetrně do takové polohy, aby končetina volně visela.

Fixace: Je provedena přitaţením kolena nevyšetřované končetiny k trupu. Mimoto ještě vyšetřující pomáhá končetinu u trupu přidrţovat, aby v ţádné fázi vyšetřování nedošlo k lordotizaci bederní páteře.

Hodnocení: Hodnotíme podle postavení stehna, bérce a podle deviace pately. Dále podle moţnosti stlačení stehna do hyperextenze, bérce do flexe a stehna do hyperaddukce.

0: Nejde o zkrácení – stehno v horizontále bez deviací, bérec visí při relaxovaném koleni kolmo k zemi, patela je nepatrně posunuta laterálně. Na zevní ploše stehna je jen

(36)

36

nepatrná prohlubeň. Při tlaku na distální třetinu stehna do hyperextenze je moţno stlačit stehno lehce pod horizontálu, při tlaku na dolní třetinu bérce směrem do flexe je moţné lehce zvětšit flexi v kloubu kolenním.

1: Malé zkrácení – v kyčelním kloubu je lehké flekční postavení – zkrácený m. iliopsoas.

2: Velké zkrácení – v kyčelním kloubu je výrazné flekční postavení, při tlaku na distální plochu stehna směrem do hyperextenze není moţné dosáhnout horizontálního postavení stehna – zkrácený m. iliopsoas.

6.1.4 Test 4: Adduktory kyčelního kloubu

Obr. 9: Test 4: Adduktory kyčelního kloubu Zdroj: Vladimír Janda, Svalové funkční testy, 2004

Poloha: Vleţe na zádech při okraji stolu vyšetřované končetiny, nevyšetřovaná dolní končetina v extenzi v kloubu kolenním a v 15 – 25° abdukci v kyčelním kloubu.

Fixace: Je zajištěna pomocí mírně abdukované nevyšetřované dolní končetiny. Navíc vyšetřující fixuje pánev na straně vyšetřované.

Pohyb: Vyšetřující uchopí testovanou, v kolenním kloubu extendovanou dolní končetinu tím způsobem, ţe pata vyšetřovaného spočívá v loketním ohbí vyšetřujícího (aby se zabránilo případné zevní rotaci v kyčelním kloubu) a dlaň vyšetřujícího, která spočívá na ventrální straně bérce, vykonává tlak, kterým zajišťuje stálou extenzi v kolenním kloubu.

Takto uchopenou dolní končetinou provádí vyšetřující pasivně abdukci v kloubu kyčelním, a to v maximálním moţném rozsahu. V okamţiku dosaţené maximálně moţné abdukce provede vyšetřující pasivně lehkou flexi v kolenním kloubu (10 – 15°) vyšetřované dolní končetiny a poté se pokusí zvětšit rozsah pohybu.

(37)

37

Hodnocení: Hodnotíme rozsah abdukce v kloubu kyčelním při extendovaném i lehce flektovaném kolenním kloubu. Je-li rozsah abdukce omezen ve stejném nebo téměř stejném rozsahu při extendovaném i flektovaném kolenním kloubu, jde o zkrácení jednokloubových adduktorů. Zvětší-li se rozsah abdukce při flektovaném kolenním kloubu, jde o zkrácení adduktorů dvoukloubových.

0: Nejde o zkrácení – rozsah abdukce v kyčelním kloubu 40°.

1: Malé zkrácení – rozsah abdukce v kyčelním kloubu je v rozmezí 30–40°.

2: Velké zkrácení – rozsah abdukce v kyčelním kloubu je menší neţ 30°.

6.2 Charakteristika vybraného souboru

Vybraný soubor tvořila skupina 11 aktivně hrajících hráček z fotbalového klubu FC Mělník, ve věku mezi 15 – 27 lety, tím spadající do věkové kategorie ţen. V letošní sezóně hrají ve výkonnostně třetí nejvyšší ţenské ligové soutěţi. Všechny dívky se fotbalu věnují od útlého věku a pro většinu z nich je fotbal sportem číslo jedna. Tréninkový proces absolvují třikrát týdně v hlavní sezóně, mimo sezónu minimálně dvakrát týdně a jedno zápasové utkání k tomu.

6.3 Vyšetření svalových skupin

Vyšetření se uskutečnilo za pomoci fyzioterapeutky Lenky Kvasničkové, která provedla otestování zmíněných svalů dle Jandy (2004) a poskytla k němu odborné posouzení.

Otestování probíhalo ve fotbalových kabinách, s vyuţitím masáţního stolu. Výsledky byly zaznamenávány do tabulek viz. níţe.

Tab. 1: Vyšetření musculus triceps surae

Testované osoby Naměřená hodnota Stupeň zkrácení Levá noha Pravá noha Levá noha Pravá noha

TO1 90° 85° 0 1

TO2 90° 85° 0 1

TO3 90° 90° 0 0

TO4 90° 90° 0 0

TO5 85° 90° 1 0

TO6 85° 80° 1 2

TO7 90° 85° 0 1

TO8 90° 85° 0 1

TO9 85° 70° 1 2

TO10 85° 90° 1 0

TO11 90° 100° 0 0

(38)

38

Tab. 2: Vyšetření musculus iliopsoas Testované osoby Stupeň zkrácení

Levá noha Pravá noha

TO1 1 1

TO2 1 1

TO3 1 1

TO4 2 2

TO5 0 0

TO6 1 2

TO7 0 0

TO8 1 2

TO9 1 0

TO10 2 2

TO11 0 0

Při vyšetření bedrokyčlostehenního svalu nebyla měřena hodnota ve stupních, jelikoţ se tento test dle Jandy (2004) ve stupních nerozlišuje. Současně jsme mohli pozorovat, ţe u deseti hráček byl mírně zkrácen m. rectus femoris a m. tensor fasciae latae.

Tab. 3: Vyšetření flexorů kolenního kloubu

TO1 80° 70° 1 2

TO2 70° 80° 2 1

TO3 85° 90° 1 0

TO4 80° 70° 1 2

TO5 80° 90° 1 0

TO6 70° 80° 2 1

TO7 90° 90° 0 0

TO8 90° 90° 0 0

TO9 90° 90° 0 0

TO10 90° 90° 0 0

TO11 90° 90° 0 0