Oponentský posudek na diplomovou práci Pavlíny Vláškové.
Technická univerzita v Liberci Název práce OBALY.
Diplomová práce je sestavena ze dvou obsahově poměrně nesourodých částí, které se logicky propojí až díky zavěrečnému vyústění praktické části a v celkovém
shrnutí.
Prvá, teoretická část je plně v intencích názvu práce a podává vyčerpávající exkurz do obalové problematiky, především názvosloví a materiálů.
Seznamuje nás s pojmy, které jsou s obaly úzce spjaty, které ale pro následující části práce nemají až tak příliš velké opodstatnění. V úvodní části mně schází dva pojmy, které by pro následné pasáže byly velmi důležité, propojující a to je
služebnost jako zásadní a určující význam obalu a především tajemství - pojem uvozující možné výtvarné a filozofické souvislosti. Filozofické chápání spojené s významy slov schránka, prostor, předmět je zde lehce načrtnuto západním výkladem, bez naznačení východního, především japonského úhlu pohledu.
I když se v textu objevuje několik určujících jmen výtvarníků, přesto bych rád ještě doplnil česká jména a to Stanislava Kolíbala a Karla Malicha, kteří pracují s
prostorem, fikcí, tajemstvím a myšlenkově mají velmi blízko k některým pasážím diplomové práce.
V části práce o obsahu úložných prostorů dochází k posunu od obalu, jakožto místně nefixovanému předmětu k objektu, který prostor sice vymezuje, ale neni mobilní.
Obal je vždy chápán jako součást baleného předmětu. S fixací v interieru se obal stává více designovým objektem. Obal se stává vlastně intimní architekturou.
Zde by opět mohla být zmínka o japonské interierové architektuře, kdy nedostatek místa vyúsťuje k propracovanému řešení úložných prostor.
Zprvu nesourodé údaje a informace postupně nabývají na důležitosti ve vlastních interierových řešení, kdy autorka zajímavě uvažuje o pojmech tvaru uvnitř, vně, univerzálním úložném prostoru.
Praktická část je pojata jako konceptuální cvičení s reálnými i ne zcela praktickými výsledky. Model domácího prostředí se samozřejmě obalovým řešením jako takovým hodně vzdaluje, přesto nabízí řešení, kterými se jistě interiéroví designeři zabývají, možná více ekonomicky, jak tento způsob uvažování nabídnout
zákazníkovi.
To, co je vyzněním této práce pro interiérová řešení (tvarosloví zvnitřku ven) by vlastně mělo fungovat i pro výchozí inspiraci v obalech a takto by se mohlo
přistupovat i při řešení standartních obalů. Tímto měřítkem by se též daly posuzovat vnitřnímu předmětu tvarově přizpůsobené obaly (blistry, tvarovatelné fixáže).
Je potřeba si ale uvědomit, že na obal se ekonomická kriteria vztahují více, než na cokoliv jiného. Obal je prostě navíc, má krátké a většinou pouze jedno použití.
Obalový design si bohužel nemůže příliš dovolit takto široké úvahy obsažené v této diplomové práci.
Naprosto souhlasím se závěrem práce, že na straně jedné se nic praktičtějšího a jednoduššího, než běžná skříňka nevymyslí (a je to naše volba použití), ale na straně druhé je nutnost neustálého posunu intelektuálního, materiálového. Nové materiály vyvíjené a testované například v kosmických projektech se velmi brzy stávají cenově dostupnými a stávají se běžnou součástí našeho okolí. Je proto nezbytné o nich uvažovat, pracovat s nimi, přemýšlet o nich.
Přes mnohé drobné připomínky (zmiňované spíše úvahami oponenta, než závažnými nedostatky) považuji práci za zdařilou, splňuje cíle zadání a to po obsahové i formální stránce. Práci doporučuji k obhajobě a navrhuji výslednou známku výborně.
Jan činčera 1.2.2013
