ZPĚV V OBDOBÍ MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU

ZPĚV V OBDOBÍ MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU

Diplomová práce

Studijní program: M7503 – Učitelství pro základní školy

Studijní obor: 7503T047 – Učitelství pro 1. stupeň základní školy Autor práce: Jana Bušniaková

Vedoucí práce: MgA. Zuzana Bubeníčková

Liberec 2014

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

4

Děkuji vedoucí diplomové práce, paní Mgr. Zuzaně Bubeníčkové, za trpělivé vedení, naději, osobnostní přínos a profesní podporu ve formě výuky sólového zpěvu, za její lidskost a cenné rady, vstřícnost, ochotu a odborné konzultace, které mi poskytla nejen při zpracování mé diplomové práce.

Dále bych ráda poděkovala kolegům, sbormistrům, Mgr. Aleně Brádlové (Jizerka Semily), Věře Strouhalové (Železný Brod), prof. PhDr. Jiřímu Skopalovi CSc. (Jitro Hradec Králové), Zdeně Součkové (Pueri Gaudentes Praha) za jejich čas a trpělivost při zodpovídání mých dotazů a za cenné podklady a notový materiál. Velký dík patří také MgA. Janě Konvalinkové, Ph.D. za velmi inspirující vstup do metod výuky praktických hudebních činností a do problematiky sborového zpěvu, prof. PaedDr. Jiřímu Holubcovi. Ph.D. za vhled do harmonických postupů a za zpřístupnění výuky hudební výchovy pro II. stupeň ZŠ.

Poděkování patří mému partnerovi, dcerám a mým nejbližším, kteří mě podporovali po celou dobu mého studia.

5 Anotace

Diplomová práce „Zpěv v mladším školním věku“ se zaměřuje na problematiku zpěvu v mladším školním věku.

Práce je dělena do kapitol. Úvodní část pojednává o teorii vývoje dětského hlasu od narození až po vstup do školy. Praktická část a metodické postupy jsou pro větší názornost součástí vymezené problematiky. Teoretická i praktická část se navzájem prolínají.

Cílem práce je zpřístupnit problematiku výuky hudební výchovy na I. stupni ZŠ, podtrhnout důležitost hlasové výuky pro další rozvoj osobnosti dítěte a upozornit na opomíjenou oblast zapojení dechového a artikulačního ústrojí v rámci individuální péče i v rámci kolektivní výuky aktivit. V neposlední řadě hledá cestu, jak přispět k pozitivnímu vývoji dětské osobnosti.

Klíčová slova

Hlasová výchova, správný postoj, motivace, rozvoj osobnosti dítěte, pozitivní účinky, pedagogický přístup, harmonické cítění.

6 Annotation

The Diploma thesis "Singing at the primary school age" focuses on singing issues at a younger school age.

Thesis is divided in to chapters. The introductory part deals with the theory of child´s voice evolution from birth to school entry. Practical parts and methodological approaches are constituents of the defined issue to illustrate the point. Theoretical part penetrates the practical part.

The aim is to declassify the issue of teaching music education at primary school, to emphasize the importance of vocal tuition for further development of child´s personality and to draw attention to a neglected area of involving the respiratory and articulation tract within individual care and collective teaching of activities. Finally seeks a way how to make a contribution to positive development of children´s personality.

Key words

Vocal training, correct stand, motivation, development of child´s personality, positive impact, pedagogical approach, harmonious feeling.

7

Obsah

Obsah ... 7

Seznam obrázků ... 9

Úvod ... 12

1. Vývoj dětského hlasu ... 13

1.1 Předškolní věk ... 15

1.2 Vstup dítěte do školy ... 16

2. Kolektivní výuka hudební výchovy ... 17

2.1 Pravidla ... 18

2.2 Některé praktické postřehy z kolektivní výuky ... 19

2.2.1 Jak je možné poslech metodicky uchopit ... 22

2.3 Propojení souvislostí ... 27

2.3.1 Praktická ukázka – oslava svátků svatého Michaela a Martina ... 27

2.3.1.1 Svatý Michael (úvodní motto) ... 28

2.3.1.1.1. Podklad pro pedagogickou motivaci ... 28

2.3.1.1.2. Motivace pro děti: Pohádka ... 29

2.3.1.1.3. Činnosti ... 30

2.3.1.2 Svatý Martin ... 35

2.3.1.2.1. Motivační příběh: Legenda ... 35

2.3.1.2.2. Oslavy svátku Svatého Martina... 36

2.3.1.2.3. Činnosti ... 37

2.3.1.3 Jaro a léto - Svatojánská slavnost ... 41

2.3.1.3.1. Poznámka z praxe: ... 41

2.3.1.3.2. Podklad pro pedagogickou motivaci: ... 41

2.3.1.3.3. Aktivity pro zpestření činností: ... 42

2.3.1.3.4. Motivace pro děti v komunikačním kruhu (na koberci) ... 42

2.3.1.3.5. Vokální činnosti: ... 45

3. Cesta k založení přípravného oddělení dětského pěveckého sboru ... 48

3.1. Přípravné oddělení ... 49

3.2. Malé pěvecké zkušenosti ... 51

8

3.3. Druhé pololetí v přípravném oddělení ... 52

3.4. Společný nástup ... 54

3.5. Bezprostřední procvičování hrou ... 55

3.5.1. Vláček ... 55

3.5.2. Ptačí balanc (hra zvyšující koncentraci) ... 56

3.5.3. Lyže – nácvik pěveckého postoje ... 56

3.5.4. Hurvínek a Pinocchio - uvolnění strnulého držení hlavy ... 57

3.5.5. Zívanda ... 58

4. Raníčky ... 59

4.1. Praktické poznatky z průběhu raníčků ... 61

5. Citlivé sborové téma – vícehlasý zpěv ... 62

5.1. Zavádění dalšího hlasu ... 62

5.2. Chyby a omyly ... 63

5.3. Praktická ukázka počáteční práce s druhým hlasem ... 63

6. Oko – okno do duše, zpěv – okno do srdce ... 69

6.1. Okno duše i do srdce – postřehy ... 71

6.2. Zasloužená odměna ... 73

7. Poruchy hlasu ... 75

7.1. Základní vymezení ... 75

7.2. Prevence ... 76

7.3. Možnosti nápravy ... 76

8. Individuální hlasová výchova ... 77

8.1. Zásady výuky sólového zpěvu (Bubeníčková 2013, s. 2, 3)... 78

8.2. Sekvence hlasových cvičení vhodných pro mladší školní věk ... 78

Závěr ... 83

Seznam použitých zdrojů: ... 84

9 Seznam obrázků

Obrázek 1: Kontrola dechu ve druhé kapitole první obrázek (Kladno 13. 3. 2014).. 20 Obrázek 2: Vlastní notový zápis melodie ve druhé kapitole druhý obrázek (Kladno 10. 3. 2014) ... 22 Obrázek 3: Tympány (kotle) ve druhé kaptile třetí obrázek:

commons.wikimedia.org/wiki/File:Timpanni.svg, (11. 4. 2014) ... 23 Obrázek 4: J.Haydn ve druhé kapitole čtvrtý obrázek ... 24 commons.wikimedia.org/wiki/File:Haydn_portrait_by_Thomas_Hardy_(small).jpg, (11. 4. 2014) ... 24

Obrázek 5-6: Vlastní nákres rytmu ve druhé kapitole pátý až šestý obrázek (5.1.2014) ... 25

Obrázek 7: Vlastní notový zápis melodie ve druhé kapitole sedmý obrázek (8. 1.

2014) ... 32 Obrázek 8: Vlastní notový zápis melodie ve druhé kapitole osmý obrázek (25. 12.

2013) ... 33 Obrázek 9: Vlastní notový zápis rytmu ve druhé kapitole devátý obrázek (26. 12.

2013) ... 34 Obrázek 10: Vlastní notový zápis rytmu ve druhé kapitole desátý obrázek (27. 12.

2013) ... 34 Obrázek 11: Vlastní notový zápis melodie ve druhé kapitole jedenáctý obrázek (17. 1.

2014) ... 39 Obrázek 12: Vlastní notový zápis melodie ve druhé kapitole dvanáctý obrázek (13. 4.

2014) ... 39 Obrázek 13: Vánoční koncert sboru ve třetí kapitole první obrázek (Kladno 9. 12.

2012) ... 50 Obrázek 14: Vlastní notový zápis melodie písně Blecha ve třetí kapitole druhý obrázek (12. 2. 2014) ... 53 Obrázek 15: Vlastní notový zápis melodie písně Povídala husa huse ve třetí kapitole třetí obrázek (18. 2. 2014) ... 54 Obrázek 16: Lyže ve třetí kapitole čtvrtý obrázek (Kladno 13. 3. 2014) ... 57 Obrázek 17: Jarní petrklíč ve čtvrté kapitole první obrázek (Jesenice 23. 3. 2012) 60

10

Obrázek 18: Vlastní notový zápis – dvojhlas v páté kapitole první obrázek (14. 1.

2014) ... 64 Obrázek 19: Zpěv vokálu u/ú, jů v páté kapitole druhý obrázek (Kladno 13. 3. 2014) ... 65

Obrázek 20: Vlastní notový zápis akordického doprovodu v páté kapitole třetí obrázek (28. 12. 2013) ... 66 Obrázek 21: Vlastní notový zápis – změna melodie v závěru v páté kapitole čtvrtý obrázek (29. 12. 2013) ... 67 Obrázek 22: Vlastní notový zápis – varianta nácviku dvojhlasu v páté kapitole pátý obrázek (30. 12. 2013) ... 67 Obrázek 23: Vlastní notový zápis – nechat zaznít druhý hlas v páté kapitole šestý obrázek (1. 1. 2014) ... 68 Obrázek 24: Koncert Comenius ve šesté kapitole první obrázek (Regensburg 3. 5.

2013; na fotografii, vystupují členové staršího oddělení našeho sboru.) ... 70 Obrázek 25 : Soustředění sboru v šesté kapitole druhý obrázek (Čabárna 5. 3. 2009) ... 74

Obrázek 26: Vlastní notový zápis – hlasová cvičení v osmé kapitole první obrázek (16. 11. 2013) ... 79 Obrázek 27: Vlastní notový zápis – vokalizace v osmé kapitole druhý obrázek (16.

11. 2013) ... 79 Obrázek 28: Vlastní notový zápis – Vi-vi v osmé kapitole třetí obrázek (16. 11. 2013) ... 80

Obrázek 29: Vlastní notový zápis – tečkovaný rytmus v osmé kapitole čtvrtý obrázek (16.11. 2013) ... 80 Obrázek 30: Vlastní notový zápis – Nasály v osmé kapitole pátý obrázek (16. 11.

2013) ... 81 Obrázek 31: Vlastní notový zápis – Rozsah v osmé kapitole šestý obrázek (16. 11.

2013) ... 81 Obrázek 32: Vlastní notový zápis- Klenba v osmé kapitole sedmý obrázek (16. 11.

2013) ... 81 Obrázek 33: Vlastní notový zápis – Nazívnutí v osmé kapitole osmý obrázek (16. 11.

2013) ... 82

11

Obrázek 34: Vlastní notový zápis – Aktivní mluvidla v osmé kaiptole devátý obrázek (16. 11. 2013) ... 82

12 Úvod

„Kolik jazyků znáš, tolikrát jsi člověkem“ (lidové rčení). Přirozeností člověka je komunikovat s okolním světem. Prostředkem komunikace mohou být gesta, slova, ale také různé zvuky, jež dokážeme vyluzovat. K nastudování cizího jazyka na úroveň, v níž můžeme komunikovat, potřebujeme řadu let. Avšak pravý poklad nosíme stále s sebou, v sobě, je to náš hlas. Jeho prostřednictvím projevujeme své potřeby, emoce, postoje. V rámci hlasové výchovy kultivujeme náš hlasový projev. Nedílnou součástí výchovy hlasu je také zapojení zpěvního projevu, artikulačního a dechového ústrojí, a to již od útlého věku. Zpěvu, potažmo hudbě vyjádřené zpěvem, dokážeme rozumět i přes jazykovou bariéru. Pomocí hlasu se učíme rozumět mezinárodnímu jazyku, kterým hudba bezesporu je. V současné době se hlasová výchova a hygiena stala okrajovou záležitostí, která tzv. patří do uměleckých škol, jelikož světu vládne sport a informační technologie. Nicméně, je zapotřebí si uvědomit, kolik společných bodů najdeme mezi zdravým provozováním sportu a mezi hlasovou výchovou.

Cílem mé diplomové práce je poukázat na důležitost práce s dětským hlasem, na zapojení dechového a artikulačního ústrojí v rámci individuální péče i v rámci kolektivní výuky aktivit a v neposlední řadě upozornit na pozitivní účinky zpěvu na osobnost dítěte a jeho zdravý vývoj, jak fyzický, tak psychický.

Můžeme se zamýšlet nad stavem společnosti, nad negativním postojem vůči hudební výchově na základních školách, můžeme se zabývat překážkami, jež nám brání dětský hlas rozvíjet. Rozhodla jsem ale se uchopit výchovu dětského hlasu z pohledu, který hledá cestu, jak pomocí konkrétních metodických postupů a hudebních aktivit přispět k pozitivnímu vývoji dětské osobnosti.

13 1. Vývoj dětského hlasu

Pro větší názornost věnuji první kapitolu vývoji dětského hlasu. Cílovou skupinou jsou děti z prvního stupně základní školy, které se hudebně vzdělávají v rámci základního školství, nikoli ve specializované hudební škole. Lidský jedinec si přináší na svět různou míru tendencí a sklonů. (Sedlák 1974, s. 32). Dědičné předpoklady se řídí genetickou informací. Míra genetických sklonů se u každého jedince různí. Dostáváme do vínku v podstatě stejné fyziologické vybavení. V našich klimatických podmínkách se rodíme s podobnou délkou hlasivek, se shodným vybavením mluvidel, stejným tvarem sluchového ústrojí. Výzkumy potvrzují, že každé duševně a tělesně normální dítě je dispozičně vybaveno alespoň v takové kvalitě, aby se mohlo hudebně rozvíjet, zpívat a splnit požadavky všeobecné hudební výchovy na základní škole (Sedlák 1974, s. 35).

Pozitivní nastavení vůči hudbě a zpěvu získává dítě dávno před svým narozením. Již v průběhu prenatálního života vnímá hudbu a zpěv společně s matkou. Jejich jemným propojením vzniká přenos emocí a zážitků z matky na plod. Hlas, dětský křik, je po narození jednou z prvních známek života. Podle vědeckých výzkumů je rozsah kojeneckého hlasu velmi malý, pouze několik půltónů kolem a1. Přibližně od čtvrtého měsíce života si dítě brouká. Kolem 6. měsíce vytváří zvuky, které jsou přípravou na mateřskou řeč. Do šestého měsíce pak opakuje některé slabiky a slova. Zapojuje do řeči intonaci. Máme dojem, jako by zpívalo. Ve dvou letech dítě jasně odděluje zpěv a mluvu. Ve třech letech zazpívá nepřesně jednoduchou písničku, kterou slyšelo od maminky nebo sourozenců, blízkých lidí. Některé děti si zpívají vlastní melodie na slova související s hrou. Míváme dojem, že jsou ve vlastním světě.

Hlasový rozsah je individuální. Zatímco u batolete se pohyboval v rozsahu tercie kolem e1-g1, za necelé 4 roky se rozšířil na kvintu až sextu kolem d1, tzn. d1 – a1 či c1 – a1, event.. b1.

Sluchový analyzátor začíná fungovat několik dní po narození, sluchová dominanta se se vytváří ve druhém týdnu života. Koncem druhého měsíce života vnímá novorozenec tóny. Mezi 3. a 4. měsícem života obrací hlavu směrem ke zdroji zvuku. Přibližně v roce se účastní matčina zpěvu (Sedlák 1974, s. 84).

Dítě nejprve spontánně rytmizuje, rytmus doprovází pohybem. Rytmická spontaneita je mu vlastní, jelikož vyplývá z reflexů prenatálního života. Sounáležitost s rytmem matčina těla, tlukot jejího srdce, biologická pravidelnost. Ostřejší rytmus probudí zájem

14

již u šestiměsíčního dítěte. Děti se pokoušejí rytmus napodobit. Lidově tento jev označujeme jako: „Má rytmus v těle.“

Potřeba se hudebně projevovat je opět individuální. Závisí do značné míry na temperamentu dítěte.

Vzhledem k tomu, že se souběžně vyvíjí také motorika, rozvíjí se představivost a rozšiřuje se hudební paměť, je kolem čtvrtého roku života vývojově nastaveno pro hudební činnosti. V tomto období, kdy většina dětí navštěvuje mateřskou školu, můžeme nenásilnou formou položit základy řadě dovedností, které pomohou dítěti lépe se vybavit do života.

Systém předškolního vzdělávání se na hudební výchovu zaměřuje, což otevírá prostor pro hudební rozvoj dětí.

Podchytit děti však záleží především na nás, vyučujících. Často se věnujeme výslednému efektu. Posloucháme, jak dítě zazpívá, zda čistě intonuje, zaměříme se na barvu hlasu, zjišťujeme, zda má dostatečný rozsah. Některé podstatné detaily nám unikají. Podle mého názoru je zapotřebí nejprve sledovat postoj a dýchání, dále správnou výslovnost. Pokud zjistíme nedostatky, pak je zapotřebí nejprve pracovat na jejich odstranění formou nácvikových her, uvolňovacích cviků, či po konzultaci s rodiči, doporučit dítě na logopedii. Teprve poté přistoupíme k pozvolné, záměrné intonaci. Z mé zkušenosti není vhodné hodnotit v této věkové kategorii pěvecký výkon jednotlivce. Podstatnější je vysledovat děti s poruchou sluchu, event. s vadou řeči, na které se v běžné praxi nepřijde, odhalí ji až například společná intonace či jednoduchá sluchová analýza (Tichá et al. 2009, s. 19).

Nejuniverzálnějším prostředkem pro přijetí hudebních činností je hra. Hra na tóny, jejich barvu, spojení s pohybem, zažití výšky tónů pomocí pohybu a jednoduché kresby.

Spojení jednoduchých melodických linií s příběhem. Propojení zvuku nástrojů se zvuky přírody, připodobnění k barvám. Začlenění hudebních prvků do dětského fantazijního světa.

Nedílnou součástí hlasového projevu je zapojení dechového (respiračního) ústrojí, které zajišťuje základní životní funkci – fyziologické dýchání. Toto dýchání se při řeči mění. Zkracuje se vdech a prodlužuje se výdech. Množství vzduchu i rytmus dechu řídíme při řeči zčásti vědomě. Fyziologické dýchání je reflexivní. (Soukup 1972, s. 25).

15

Hlavní zásady správného dýchání, budování dechové opory, zapojení svalů, pevný postoj, zapojení bránice, pocit volnosti v ústech by se měly fixovat postupně od předškolního věku. Neměly by se stát samoúčelnou činností spojenou jen s hudební výchovou. Měly by dětem přejít do krve. Ať už dítě bude v budoucnu preferovat hudbu, nebo jiný druh zájmové činnosti, mělo by být vybaveno základními dovednostmi, které mu pomohou překonávat obtížně zvládnutelné stresové situace.

Pomocí práce s dechem zvýší koncentraci, dokáže se vyrovnávat s pocity nervozity. Zapojením fonogestiky napomůžeme prokrvování obou hemisfér mozku, včetně zlepšení motoriky. Navíc procvičuje představivost a paměť. Nelze opomenout, že při uvědomování svého hlasu a ústrojí s ním spojených se dítě učí pracovat s vlastním tělem, může s ním pak lépe a ohleduplněji zacházet. Svým způsobem hledá cestu samo k sobě, což je důležitá výbava pro období dospívání.

Hlas působí v lidské společnosti velmi silně jako diferencující prvek. Jeho pomocí odlišujeme různé jazykové, ale i společenské skupiny.

1.1 Předškolní věk

Předškolní věk je rozhodujícím obdobím pro hudební rozvoj dítěte (Sedlák 1974 s.

89, 90). Podnětné rodinné prostředí, které nezanedbává hudební předpoklady dítěte, může urychlit tempo jeho duševního vývoje. Po celou dobu našeho života je hlasové ústrojí vystavováno velké zátěži. Vše, od prvotního křiku způsobeného křečí jako reakce na nové prostředí, teplotu, ztrátu původního klimatu, přes rané infekce a dětské nemoci, záchvatovité vynucené výkřiky při nespokojenosti až po úrazy, má vliv na budoucí hlasový projev. V tomto období veškerá zodpovědnost za odpovídající vývoj hlasu padá na rodiče a vychovatele, jelikož dítě nemá vyvinutý smysl pro odpovědnost za své zdraví. Na vzniklé problémy reaguje až v momentu, kdy cítí bolest, nebo když je z nějakého důvodu znevýhodněno a nemůže dosáhnout svého, např. pro nedostatečný dech nedoběhne kamarády, pro bolest v krku nemůže jíst své oblíbené jídlo, pro ztrátu hlasu si nemůže říct o to, co chce.

V počátcích práce s hlasem spočívá naše činnost v zajištění klidu a bezpečného prostředí pro výuku. Bezpečným prostředím myslíme zajištění atmosféry, v níž se účastníci výchovného procesu budou cítit klidní a spokojení. V něm nebude nadměrný

16

hluk a děti se nebudou navzájem stydět předvést svůj hlas. Zároveň budou respektovat, že prostor je pro všechny, nejen pro ně a že si pozornost zajistí pečlivou výslovností lépe než křikem. Dá se tak alespoň částečně předejít některým vadám hlasu. Např. hlas přetížený trvalým křikem se změní v tzv. chraplavý hlas. (Kiml 1989, s. 36-38).

1.2 Vstup dítěte do školy

Vstup do školy je zlomovou událostí v životě dítěte. Zvyká si na povinnosti, nový denní režim, radikálně mění prostředí. Po celý den sedí na místě se svým novým spolužákem, podřizuje se pevným pravidlům. Po dobu výuky nemá spojení s rodinou.

Novou situaci je nuceno přijmout, sžít s novou realitou. V hlavních předmětech se nemá oporu, vše je nové. Dětská psychika proto vítá záchytné body, o které se může opřít.

Mezi tyto bezpečné ostrůvky se řadí hudební výchova. Pokud má dítě zdravé návyky z mateřské školy, dá se na nich stavět. Pro naši lepší orientaci můžeme u dětí zmapovat hudební zralost. V průběhu společné intonace záhy zjistíme jejich základní orientaci v melodii, schopnost soustředit se k výškovému vnímání, jak dalece mají rozvinuté tonální cítění, hudební paměť. Dále se můžeme zaměřit na rytmické cítění a motoriku.

Z hlediska pěveckých dovedností by žák měl být schopen imitovat melodizované říkadlo. Tato kritéria jsou pro nás orientačními ukazateli, neboť úroveň hudebních schopností v tomto věku je velmi rozdílná.

Značné rozdíly způsobují vlivy sociálního zázemí, genetika. Výhodou je, že hlasový orgán se stále anatomicko-fyziologicky vyvíjí, je tvárný, až plastický. Díky spontánnímu pěveckému projevu, který nehodnotí, rozvíjíme hudebnost bez osobnostních zábran a pocitů nedokonalosti a dostáváme prostor pro kompenzaci nedostatků (Tichá et al. 2009, s. 16).

Dítě, jež nesplňuje požadovaná kritéria, nemůžeme považovat za nehudební, nebo snad dokonce amúzické.

V žádném případě nám nepřísluší zaškatulkovat jej vědomě mezi děti, které se ani v budoucnu nebudou hudebně rozvíjet.

17

2. Kolektivní výuka hudební výchovy

Dítě přišedši do nového kolektivu si hledá svoje místo. V prvé řadě se fixuje na třídní učitelku. Pokud vyučující hudební výchovy není zároveň třídní, je do jisté míry v nevýhodě, neboť má méně prostoru navázat s dětmi kontakt a také podstatně méně možností pozorovat je při dalších činnostech, které s hudebními schopnostmi a dovednostmi sice zdánlivě nesouvisí, ale bez nichž se hudební vývoj komplikuje, nebo dokonce zpomaluje. Jestliže je zároveň třídním, prožívá s dětmi celý den, je součástí atmosféry, která se za celý den vytvořila. Výuka hudební výchovy pak splyne s ostatními předměty, může reagovat na výstupy z jiných oblastí, v případě, že chybí pár minut na dokončení, může přeznít do dalších výchov. Není pocitově vytržená z kontextu ostatních předmětů.

Vyučující, který přichází jakoby zvenčí a není zasvěcen do průběhu daného dne, není na stejné vlně s dětmi. Měl by tedy citlivě reagovat na jejich momentální reakce a přizpůsobit motivaci aktuálnímu stavu. Stává se, že si předem vytvoříme nějakou představu o průběhu hodiny a o tom, co všechno děti zvládnou. Po zahájení hodiny ale zjistíme, že náš odhad nebyl správný a od původního záměru bude lepší ustoupit a věnovat se činnosti, která bude pro děti přínosnější.

Setkáváme se s různou úrovní dovedností. Nejrychleji se seznámíme s motorikou. I při hře a společné rytmizaci rozlišíme rychlost, adaptaci na změnu. Výrazně delší dobu budeme potřebovat na sluch s intonací a na artikulaci.

Jak dalece se nám podaří odlišit míru hudebního nadání od poruchy, nemůžeme jednoznačně říci. Ve spolupráci se třídní učitelkou a odborníky ze specializovaných poraden se nám může podařit dítěti pomoci s nápravou nepříjemných a zatěžujících okolností, které mu jeho problémy přinášejí.

Hudební výchově je v rozvrhu věnovaná 1 hodina týdně. 45 minut je nevelký časový úsek, který v nás může vzbuzovat dojem, že je zapotřebí jej maximálně naplnit různými činnosti, abychom všechno stihli. Zde hraje velkou roli složení kolektivu, o jaké děti jde. Zda je to třída spíše sportovně zaměřená, která ráda soutěží, je v pohybu, nebo zda hudební výchovu sdílíme s dětmi, které tíhnou k pozvolnějšímu tempu, rády poslouchají, potřebují delší dobu k adaptaci na jinou činnost.

18

Náplní hudebních činností v tomto období je zprostředkovat základní hudební pojmy dětem natolik, aby je vzaly za své a mohly se o ně opřít, lépe se orientovat v hudebním zápisu i v proudu znějící hudby.

V prvním ročníku je seznámíme hravou formou s pojmy nota, zvuk, tón, osnova, nota čtvrťová, nožička, hlavička, linka, mezera, klíč G, takt, taktová čára, základní délky not, trámec, praporec, pomlka čtvrťová.

Důležitou roli hraje v rámci kolektivní hudební výuky vytvoření návyků. Na jaký algoritmus děti naučíme, tak se dál budou vyvíjet společné činnosti. Je užitečné domluvit se s kolegyní, která děti učí tělesnou výchovu, výtvarnou výchovu a jazyky, abyste dodržovali podobné postupy. Společně s tělesnou výchovou správný postoj a poctivé dýchání bez zvedání ramen. Ve spolupráci s jazyky pak zřetelnou výslovnost, nácvik fráze.

2.1 Pravidla

I malé děti dokáží dodržovat pravidla, když vědí, k čemu slouží. Bez předem daných pravidel se v hudební výchově nevyhneme zmatku a hluku. Je dobré nacvičit přesuny ve třídě, zadat signály pro jednotlivé činnosti, např. 1 cinknutí trianglu – postav se, bubínek – vracíme se z koberce na místa, zvednutá ruka – sledujeme tabuli, předpažení rukou – příprava na zpěv, stříška z rukou – pentatonika s fonogestikou. Doporučuje se pravidla v průběhu času doplňovat, aktualizovat. Kromě praktických zásad bychom měli první hodinu věnovat s dětmi věnovat vztahům ve třídě, kde si vysvětlíme, proč se nebudeme navzájem posmívat tomu, jak spolužáci zpívají, rytmizují, tančí, hrají na nástroje.

Komunikace na toto téma by neměla vyznít jako moralizování ze strany vyučující. Měli bychom děti navést k odměně, která je čeká, budou-li se držet dohodnutých zásad, a tou je společné muzicírování. Měli bychom pamatovat i na to, že hudební teorie je prostředkem, nikoli očekávaným výstupem. Po úvodních hodinách, kdy jsme zmapovali kolektiv a jednotlivé žáky, kdy už zhruba ovládáme signály k činnostem, zařazujeme pravidelně také poslechové aktivity spojené s rozpoznáním základních harmonických postupů.

Velkou výzvou je vzdělávat děti hudebně mimo rámec běžné výuky. V první třídě se setkáváme s bezprostředním zájmem o hudební aktivity. Pokud založíme hudební

19

kroužek, nemusíme se úzce zaměřit na pěvecké dovednosti. Děti v této věkové kategorii mají zatím omezenou dobu koncentrace. Proto doplňujeme zpěv pohybovým doprovodem, hrou na orffovské nástroje, rytmizování, výtvarnou činností. V podstatě nenásilně budujeme a prohlubujeme vztah k hudební výchově a k hudbě především.

2.2 Některé praktické postřehy z kolektivní výuky

Ve druhém pololetí první třídy se mohou z tohoto kroužku vykrystalizovat zpěvní hlasy, jež mají zájem o sborový zpěv. Tady začíná krásná spolupráce s dětmi, které zpívají se zájmem. My se však ještě pozdržíme u běžné výuky hudební výchovy. Děje se ve větším počtu účastníků, je proto užitečné zaměřit se na praktické stránky průběhu hodiny.

Před každou hodinou bychom měli výukový prostor dostatečně vyvětrat. Stává se, že nebudeme mít k dispozici hudebnu ani učebnu s klavírem, v níž se nástroj nepřemisťuje.

Používáme-li klávesy, můžeme s nimi manipulovat v průběhu hodiny.

Pokud zůstávají děti v úvodu hodiny v lavicích, zastrčí židle za lavice a mohou dechová cvičení a protažení provádět v prostoru mezi lavicemi. Po názorném vysvětlení postoje, který provádíme společně s dětmi, pozorujeme jednotlivé žáky, jak se jim pozice daří. Jestliže máme základní postoj zautomatizovaný, pak jej v úvodu hodiny předvede ostatním někdo ze žáků.

Přenos mezi dětmi funguje jako přímá motivace, zjednodušuje skupinové činnosti.

Značně pomáhá vzájemná kontrola, kdy se děti hlídají ve dvojici a sledují, jak si vede jejich spolužák. Opraví chybný postoj, předklon, zvednutá ramena.

Po uvolnění a uvědomění postoje pokračujeme v dýchání. Hluboké dýchání fixujeme pomocí dlaně, postupnými kroky utvrzujeme zpevnění spodního bříška a docílení impulzů k propojení vzduchového sloupce. Ke spontánní kontrole zvolíme opět dvojice.

Jeden ze dvojice se předkloní s rukama v bok a druhý lehkým dotekem zjistí, zda se spolužák nadechuje opravdu k pasu a do oblasti boků.

20

Obrázek 1: Kontrola dechu ve druhé kapitole první obrázek (Kladno 13. 3. 2014)

V první třídě ještě většinou nenarazíme na nechuť spolupracovat s opačným pohlavím, proto je vhodné pracovat na dechových návycích v raném školním věku.

Kontrolu s předklonem aplikujeme střídavě, například před nácvikem písně s náročnějším frázováním.

Postoj s dýcháním zařazujeme na úvod bez ohledu na další průběh hodiny už z toho důvodu, že hudební výchova se často zařazuje do rozvrhu jako jedna z posledních hodin. Umožníme tím dětem lepší prokrvení organismu a napomůžeme lepší koncentraci ve zbytku dne. Děti s poruchami chování i učení na chvíli osvobodíme od strnulého, sedavého způsobu výuky, který jim působí potíže. Po nácviku postoje a dýchání zařadíme jazykolam či procvičení hláskových skupin.

Podle toho, jakou činnost jsme naplánovali, je vhodné zařadit do úvodní části prvek, který souvisí s tématem hodiny. Například, pokud jsem se rozhodli pro poslechovou aktivitu, máme v úmyslu seznámit děti s Vivaldiho Podzimem, přirovnáme postoj ke stromu, uvolnění aplikujeme nápodobou padajícího listí – uvolnění paží a prstů. Při dýchání střídáme sílu dechu, obdobně jako se mění síla větru.

21

Dále můžeme navázat první fází poslechu, při níž malujeme melodii nejprve do prostoru, kdy sledujeme předloktím výšku tónů.

V další fázi kreslíme melodickou linku pomocí pastelek. Postupně se dostaneme až k základním harmonickým změnám a k imitaci úryvku, jež chceme, aby si děti zapamatovaly.

Cenným momentem je nejen zapamatování hudebního motivu, ale i převod melodie do zpěvní polohy. Techniky náslechu jsou obtížné, děti je zažívají pozvolna. Výsledek náslechu nenecháváme zpívat individuálně, pokud se děti nepřihlásí samy.

Můžeme využít skupinového brumenda bez prvotní vokalizace. Poté se nám nabízí možnost přehrát úryvek pro jasnější čitelnost na klavír či klávesy a znovu jej zopakovat s oporou o nástroj. Přidržujeme se hlasového rozsahu věkové kategorie, proto úryvek podle potřeby transponujeme.

Od druhé třídy zasadíme melodický úryvek do notové podoby. Za pomoci navlékání barevných korálků na provázkovou osnovu se učíme notový zápis, vzájemné vztahy a vzdálenosti mezi tóny. V paměti se snáze uloží dva prvky, které spolu navzájem souvisí.

Synaptické propojení barva, zvuk, znak odbourá pocit, že naučit se noty je těžké nebo nemožné. Ze separace a suchého podání notového zápisu pramení nechuť učit se noty.

Ve vyšších ročnících se z těchto důvodů od notového zápisu upouští zcela, nebo vzniká nepříjemná situace, kdy se děti učí noty pod tlakem známkování. Zpívá se bez teoretického zázemí.

Zvuk jednotlivých not v jednočárkované oktávě můžeme přirovnat k hlasu zpěvných ptáků.

Mezipředmětové vztahy pomohou při seznámení s délkou not a obsahem taktů. Zde se fantazii meze nekladou. Od počítání kuliček, oříšků, jablíček až po číselnou osu.

Paralely s hudební teorií nacházíme na každém kroku. Patří sem například provázání motivace příběhem s nácvikem písně, převedení rytmické pulzace do krokové varianty, předávání rytmu rytmickým rondem. Při všech činnostech od počátku dbáme o kultivovaný projev (Tichá et al. 2009, s. 17). Nevyhýbáme se alternativním pomůckám a hudebním nástrojům, které si děti vyrobí samy.

22

2.2.1 Jak je možné poslech metodicky uchopit

 Příklad práce s poslechem – Joseph Haydn – S úderem kotlů (2. věta; andante)

 Alternativní pomůcky: plastový barel nebo vysoký koš na odpadky (plastový, plechový – dle aktuálních možností), smaltovaný hrnec, podkolenky s kamínkem (dřevem).

 Běžné pomůcky: Orffův instrumentář

 Motivace: Vyučující přijde do třídy rychlým krokem (těsně po zvonění) rozcuchaný a v roztrženém tričku (pavučina vítána).

Udýchaně začne vyprávět: „Musím Vám něco povědět. Chcete to slyšet?“

(Obvyklá reakce dětí: „Ano, vypravujte.“)

Učitel/ka: „Vracím se ze zámecké kuchyně. Vyháněli jsme z ní myši. Představte si, že na zámku se chystá hostina. Přes noc zůstaly zásoby ve spižírně a v kuchyni a ráno se zjistilo, že se k zásobám dostaly myši, a tak nezbylo nic jiného, než je vyhnat. Ale jak? Nepomohlo nic jiného, než na ně poslat muziku.

Pan kapelník nejdřív seřadil muzikanty a hned nato kuchtíky. Na myši se totiž musí s fištrónem.“ Pojďte, zkusíme jim pomoci.

 Říkadlo (na melodii úvodu II. věty symfonie):

„Rychle myšky, pojďte ven, my vás jinak vyženem.

Rychle, rychle všechny ven, tiše, tiše sem, sem.“

Obrázek 2: Vlastní notový zápis melodie ve druhé kapitole druhý obrázek (Kladno 10. 3.

2014)

23

Úkoly k říkadlu:

1) Nyní si poslechneme skladbu, která umí tento příběh vyprávět. (Poslech)

2) Poslechneme si skladbu ještě jednou. Až uslyšíte místo, ve kterém kuchtíci myšky překvapí a hudebníci je vyplaší, zvednete ruku.

3) Tabule: o t l e k

Zkuste dát písmenka do správného pořadí. Vznikne název velmi důležitého hudebního nástroje. Díky němu se lov myší určitě podaří a hostina bude zachráněna.

4) Věděli byste, kde jinde najdeme kotel? Vyjmenujete alespoň 3 další věci, které se jmenují stejně jako hudební nástroj.

5) Nyní si tento hudební nástroj prohlédněte.

Obrázek 3: Tympány (kotle) ve druhé kaptile třetí obrázek:

commons.wikimedia.org/wiki/File:Timpanni.svg, (11. 4. 2014)

Díky hlubokému tvaru vydává dunivý zvuk. Používá se převážně v symfonickém orchestru. Dodává rytmu závažnost.

24

6) Otázka pro šikulky za 2 body:

Do které skupiny nástrojů kotle patří a proč?

a) mezi smyčcové b) mezi bicí c) mezi dechové

Obrázek 4: J.Haydn ve druhé kapitole čtvrtý obrázek

commons.wikimedia.org/wiki/File:Haydn_portrait_by_Thomas_Hardy_(small).jpg, (11.

4. 2014)

7) Pro jeho zvuk si jej vybral rakouský hudební skladatel Joseph Haydn a napsal symfonii nazvanou S úderem kotlů. Protože žil v době, kdy králové žili v zámcích, vybrali jsme si k našemu příběhu právě jeho hudbu. Budeme si pamatovat, že je tvůrcem rakouské státní hymny a že žil v době klasicismu. Ve skladbě použil variace (obměnu melodie).

8) Otázka pro šikulky za 2 body: při jaké příležitosti jsi mohl/a slyšet v těchto dnech státní hymny různých zemí? (Olympijské hry)

9) Nyní si poslechneme znovu začátek 2. věty Haydnovy symfonie. Zkusíme společně vysledovat, zda budeme počítat na 2 nebo 3 doby.

25

10) Rozdělí se do 3 skupin:

a) skupina – „kuchtíci“ potichu našlapují na 1. a 2. dobu, (mají prstík před ústy) b) skupina – „myšky“ jdou osminky (na špičkách)

c) skupina – „muzikanti“ vyskočí, dupnou a tlesknou v místě, kde se ozvou tympány – v ten moment kuchtíci naznačí, že chytili myš (chňapnou dopředu) Opakuje se alespoň 3x (kdo křičí – vypadne – znemožňuje lov); pak se vystřídají.

11) Šikulkové za 2 body: Do kolika jsme počítali? Do 2, do 3 nebo do 4?

12) Chvilku se teď zaposloucháme do melodie a namalujeme se k ní tympán s paličkou. (Malují na motiv tvar tympánu s paličkou.)

Obrázek 5-6: Vlastní nákres rytmu ve druhé kapitole pátý až šestý obrázek (5.1.2014)

13) Už jsme se shodli na tom, že počítáme do dvou nebo do čtyř. Proto přišel čas taktovat. (Taktují nejprve dvoudobý takt, poté čtyřdobý takt).

14) Joseph Haydn napsal naši 2. větu symfonie v C dur. Zazpíváme si počáteční motiv společně na solmizační slabiky: DO DO MI MI SO SO MÍ; FA FA RE RE SI SI SÓ. (Ukazujeme výšku tónů.)

15) Zkusíme nyní zahrát melodii na zvonkohry: CC EE GG E; FF DD HH G 16) Pokračuje klavír: CC EE GG E; CC FIS FIS; GG

17) Šikulkové: Proč druhou část nehraje také zvonkohra? (fis) 18) Bubínek hraje 1. dobu (pomáhá si opěrným slovem MYŠ).

19) A ještě zapojíme dřívka: hrají osminky (opěrné slůvko: tiše).)

20) A nyní zapojíme domácí nástroje, které se nejlépe hodí na plašení myší ze spíže:

připraví se barel, koš a hrnec. Zahraje na poslední notu klavírního motivu.

26

21) Přejdeme na rytmus: prstová dřívka všichni, na polední notu řekneme bum.

22) TY TY TY TY TY TY TÁ, TY TY TY TY TY TY TÁ, TY TY TY TY TY TY TÁ, TY TY TY TY TÁ BUM.

23) Zkusíme s nástroji: alternativní nástroje zahrají na BUM.

24) Známe rytmus i názvy not. Zapíšeme je společně do notové osnovy.

(Chodí k tabuli, společně zapisujeme a upravíme rytmus; upozornění k notě FIS – melodie se posune do další tóniny – potvrzení správného úsudku pro šikulky, proč 2 polovinu melodie hraje klavír)

25) Úvodní část zahrajeme společně na nástroje, při opakování přidáme pohyb (pak se vystřídají).

26) V další fázi pracujeme s doprovodnými funkcemi. Část zvonkoher přebírá T(CG), T, D(DG),D, T,T , II (DA), D

„Myši jsme vyhnali, hostina na zámku může začít. Zavřeme oči a představíme si, co dobrého asi bylo na hostině k snědku.“ (Posloucháme část B – před variacemi).

Neprozrazujte, co jste si představili. Do skupiny k sobě si sednou:

a) sladkosti b) maso a uzeniny c) zelenina a ovoce d) zmrzliny

- Zůstal někdo hladový? Řekni, proč?

- Dynamická poznámka a nové slovíčko: ANDANTE

- Rychlé shrnutí: Jméno hudeb. skladatele, ve kterém období tvořil, název skladby a nástroj podle kterého skladbu nazval.

- Kdo nasbíral nejvíce bodíků, může být při opakování počátkem další hodiny kapelníkem.

27

- Další doplňující otázky:

1. Ve kterých pohádkách najdeš myši ve spíži?

2. Vzpomněli byste si na písničku o zvířátkách a hudebním nástroji?

3. Který nástroj by dokázal napodobit zvířecí zvuk?

2.3 Propojení souvislostí

Celkové atmosféře napomáhá plán či cíl, za kterým jdeme. Zvlášť děti, které nejsou úzce zaměřené na hudbu, potřebují usměrnit pozornost ještě k další motivaci. Samotný zpěv a suchá hlasová výchova je zaujme částečně a většinou krátkodobě. Z těchto důvodů je prospěšné vytvořit rámec, který nácvik hudebních činností stmelí a obohatí.

Malé děti mají rády zvířata, přírodu. Můžeme tedy v průběhu roku pracovat s ročními obdobími, vybírat písně a skladby, které se váží k počasí.

Nebo se vydáme cestou spojenou s lidovými zvyky a obyčeji a budeme se s dětmi věnovat životu našich předků.

Další velkou výzvou, jež zahrnuje většinu prvků z různých oblastí lidského života a je zároveň nositelem odkazu pro budoucí generace, jsou oslavy svátků.

2.3.1 Praktická ukázka – oslava svátků svatého Michaela a Martina Poznámka z praxe: výhodou je, že oba svátky slavíme na podzim, kdy děti přicházejí do 1. třídy. Můžeme tedy tematicky vybrat části a činnosti vhodné pro cílovou skupinu a složitější činnosti ponechat pro starší děti. Vzniká nám příjemný prostor návaznosti a možnost vytvoření nadstavby a vzájemné souvislosti. Chlapci preferují svátek svatého Michaela, děvčata si více užijí svatého Martina.

28

2.3.1.1 Svatý Michael (úvodní motto)

„Když se dny krátí, srdce se jasní, na podzim září svatý Michael.

Svatý Michaeli, pane doby, Ty dáváš chléb a nový šat.“

(http://waldorf.pb.cz/zakladni-skola/novinky/101-zakladni-skola/informace-pro- rodice/slavnosti-behem-skolniho-roku/181-svatek-archandela-michaela)

2.3.1.1.1. Podklad pro pedagogickou motivaci

Michaelův svátek (29. září) patří do čtveřice největších svátků roku (jaro - Velikonoce, léto - Svatý Jan, podzim-Michael, zima - Vánoce). Po svátku svatého Michaela následuje 28. Září svatý Václav.

Jedná se o dvě vzájemně blízké slavnosti, přičemž první z nich lze vnímat jako slavnost podzimní rovnodennosti, druhou spíše jako slavnost křesťanskou. V přírodě v té době vrcholí sklizeň úrody, v rostlinné říši se začínají projevovat procesy odumírání života a biologického spánku.

Křesťanský obraz archanděla Michaela bojujícího s drakem je v křesťanském pojetí světa nejvyšší hierarchickou bytostí. Tento rytíř se za pomoci rytířských ctností pouští do boje s drakem. Pro nás, dospělé, může být tento boj obrazem boje se sebou samými, se svou malomyslností, beznadějí, sobectvím, v podstatě se silami, které nás ochromují.

V přírodě vrcholí podzim, což je symbol ochromení, odumírání a zániku. S nastávajícím podzimem přichází čas zkoušek. Člověk se nadechuje, zatímco v létě vydechoval. Nyní se vědomí vrací do nitra a přichází vnitřní konfrontace, boj světlých a temných sil v nás.

Boj se neodehrává navenek, ale uvnitř, v nás. Michaelský boj svádíme denně ve svém nitru. Je to boj mezi jasným bdělým vědomím a temným nevědomím.

Michael je archandělem Slunce podobně, jako je Gabriel archandělem Měsíce. Z ročních období mu podléhá právě podzim, čili čas, ve kterém je na naší planetě, vše v

29

nejvyšší možné a dosažitelné harmonii a rovnováze, včetně dne a noci. Michaelské svátky souvisejí se svobodou a vnitřní silou – vůlí člověka. Člověk sestoupil z duchovních světů, aby se individualizoval a získal svobodu. Svobodu k činům, svobodu k rozhodování. Přestává být veden a získává poznání, „váží“ v sobě, co je dobré a zlé, proto významným symbolem Michaelova období jsou váhy.

Michael dodává odvahu i smělost ve velkých i úplně malých zkouškách jakéhokoliv typu, avšak pouze za podmínky, že jsme prosti hněvu, zloby, pudové vášnivosti, chtivosti, ješitnosti, urážlivosti, pýchy, lakoty. Lidská srdce, jež se mu bezpodmínečně otevřou, naplní hořící tvořivou vůlí dobra, sebeobětavou touhou proniknout k podstatě pravdy, mravní silou, rozvahou, moudrostí a skutečnou láskou. V jeho jménu můžeme své duše i životy zbavit všeho bezcenného a bezvýznamného. Náš správný úsudek se vlivem jeho zlatavě zbarvené energie stane nezávislý na jakékoliv sympatii či antipatii.

Dalším motivem michaelské doby je železo, které k nám na zem dopadá v podobě meteoritů. Železo bylo vždy pro naše předky symbolem síly vlastního Já a fyzických schopností člověka. Prožitek motivů lidské síly, odvahy a rozhodnosti ve společně vyprávěných legendách, pomáhal vždy člověku snášet různé množství obtíží a překážek, jež mu přinášelo období nastávajícího podzimu a zimy. Toto období je tak přípravou pro nastávající svátek, svátek svatého Martina.

2.3.1.1.2. Motivace pro děti: Pohádka

Jeden chudý člověk měl veliké trápení. V životě se mu nevedlo a ještě ke všemu nemohl ve vesnici najít kmotra pro svého nově narozeného synáčka, další hladový krk v už beztak početné rodině. Vydal se tedy hledat kmotra jinam. Šel, kam ho nohy nesly.

Cestou si říkal, že nevezme jen tak ledakoho, kmotr musí být člověk spravedlivý, který nic nedá na jeho chudobu. Dvakrát potkal různé světce (Pána Boha, Krista, sv. Petra a další), ale odmítnul je. Nikdo z nich se mu nezdál dost spravedlivý. Nakonec potkal archanděla Michaela a zaradoval se. Ten jediný bere duše bohatým i chudým bez rozdílu a všichni lidé jsou si před ním rovni. Ke křtu dal nový kmotr chuďasovi, otci novorozeněte a dítěti, svému kmotřenci, moc léčit. Musel však dodržovat dohodnuté pravidlo. Pokud uvidí archanděla Michaela stát u hlavy nemocného, muže léčit, pokud ho spatří v nohách postele, nemocný již patří do moci kmotra a musí zemřít. Pomocí

30

této živnosti chudý člověk zbohatnul. Během své lékařské praxe ale občas dané pravidlo porušil tím, že otočil lůžko nemocného, a zachránil mu tak život. Archanděl ho za to káral a na vysvětlenou ho zavedl do místnosti, kde hořelo mnoho svíček. Vysvětlil mu, že každá z nich patří jednomu člověku. Pokud svíčka dohoří, člověk zemře. Vesničan chtěl ukázat svou svíčku a viděl, že z ní zbývá už jen docela maličko. Prosil proto archanděla, aby mu ji nastavil svící jeho syna. Ten se však rozzlobil, že ho žádá o podvod, přestože si ho zpočátku vybral právě kvůli jeho spravedlivosti a vyhnal ho ze síně. Chuďas se polekal, začal se bát, že jeho svíčka brzy zhasne, a proto přestal podvádět. Archanděl mu nakonec život přece jen prodloužil. Dostal novou svíci a na nepoctivost už nikdy ani ve snu nepomyslel. (Bulharská lidová pohádka)

Společné vyvození ponaučení: není správné podvádět a zneužívat důvěru těch, kdo nám pomáhají.

Mezipředmětové vztahy: Znáte jinou pohádku, ve které je podvodník potrestán? A ve které se polepší? (Obušku z pytle ven)

2.3.1.1.3. Činnosti

 Hra s hláskami:

I. skupina: Rrrrrrrrrachotíme, rrrrrrrrachotíme, čerrrrtů se nic nebojíme.

II. skupina: podbarvení: ťukají dřívky do rytmu (část čtvrtky, část osminky) a vyslovují opakované rrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrrr.

 Říkadla a básničky:

SSSSSSSSS,SSSSSS, syčí hadi, syčí draci.

SSSSSSS,SSSSSSSS, syčí hadi, syčí draci.

Syčí hadi, syčí draci, rádi kazí naši práci.

My se ale nedáme, Michaela voláme.

Archanděli milý, dodej nám všem síly, ať se pekla nelekáme, ve světle si zazpíváme.

(

(Mácháme rukama, napodobujeme sekání mečem.)

(Ruce nad hlavu směrem k nebi.)

31

 Výrazná deklamace s výrazovou melodií hlasu.

Podzimní rovnodennost Den a noc si rovni jsou.

Jen dneska tak zůstanou.

Zítra už se zkrátí den, o chvilenku ale jen.

Pak každý den kousek víc.

Nelekej se toho nic.

Bude podzim a pak zima.

Vždyť i zima bývá prima.

 Pohybový doprovod:

Podzim létu zamával, ahoj léto, musíš jít.

Ruku svou mu podával, prostě to tak musí být.

Mám tu práce dost a dost, pomoct listí opadat.

Brzo zima bude host, začínám se obávat.

Ptáčkům popřát šťastný let, za teplem když poletí, draky k nebi vypouštět, uplést svetr pro děti.

Já to stihnu, vím to, vím, na zimu vše připravím.

(Zvolání)

(Mávání)

(Podávají si vzájemně ruce.)

(Ruce nad hlavu, postupné spuštění rukou s pohybem prstů – nápodoba padání lístků.) (Ruce křížem, dlaněmi třeme paže, jako když nám je zima.)

(Mávání křídly)

(Z dřepu do stoje, ruce nad hlavu.) (Pohyb zápěstí a dlaní)

(Běh na místě, pokrčené lokty jako při usilovném běhu.)

32

 Aktivity spojené podzimem:

Pohyb

 Zrající hrušky" (tvoření čar ze shora dolů)

 „Koulelo se, koulelo..." (tvoření horního oblouku se smyčkou)

 „Košík plný ovoce" (nácvik horizontálních a vertikálních čar)

 „Skáče vrána po poli" (tvoření kopek nad brambory - horní oblouk)

Kreativita

 „Pojmenuj ovocné stromy a vykresli si je" (zaměření se na detail linie, slovní projev, rozšiřování slovní zásoby)

 „Mísa hrušek a jablek" (určování počtu více/méně, grafické znázornění)

 „Jen ovoce, jen zelenina" (pojmenování a určování a označení ovoce a zeleniny)

 „Pytle brambor" (určování počtu, porovnávání)

 „Půlené obrázky" (dokreslování tvaru - zaměření se na detail, linii)

 „Zdravý zoubek" (pojmenování toho, co je prospěšné pro naše zdraví, vykreslování)

Písničky

Obrázek 7: Vlastní notový zápis melodie ve druhé kapitole sedmý obrázek (8. 1. 2014)

33

Dbáme, abychom nevyráželi některé slabiky, např. jablí–čko, holči-čko, ale abychom smysluplně vázali text. Vysvětlíme dětem, že píseň zazpíváme, jako bychom ji přednášeli. Co věta, to v podstatě fráze. Nasloucháme melodii, abychom nezpívali jen parciálně jednotlivé noty.

Obrázek 8: Vlastní notový zápis melodie ve druhé kapitole osmý obrázek (25. 12. 2013)

Píseň je vhodná nejen tematicky, ale i rytmicky. Můžeme ji i jednoduše pohybově doprovodit. Při rozdělení na skupinky doprovází jedna z nich rytmicky na prstová dřívka. Prstová dřívka udržují pravidelnou rytmickou pulzaci. Orffovská dřívka doprovázejí rytmizovanou melodii. Smyslem je navodit pocit plynulosti. Píseň by neměla přejít v pochod. Měla by zachovat polkový charakter.

34

Obrázek 9: Vlastní notový zápis rytmu ve druhé kapitole devátý obrázek (26. 12. 2013)

Obrázek 10: Vlastní notový zápis rytmu ve druhé kapitole desátý obrázek (27. 12. 2013)

Z hlediska výslovnosti dbáme na dokončení slov bez polykání koncovek: naším, okýnkem, tam, šťep, něm, med/t. V opačném případě nebude písničce rozumět.

Výsledná píseň zazní ve formě Pod naší okýnke…, roste taště… jsou jako me…

Učíme tak od samého počátku nejen cosi zazpívat, ale zachovat obsah písně. Při rytmickém doprovodu dodržujeme doprovodnou dynamiku. Nenecháme nástroje a kroky přehlušit zpívanou melodii. Upozorníme také na rozdíl v intonaci malého kroku (malá sekunda) a velkého kroku (velká sekunda). Společně naznačíme melodický postup rukou.

35

Přesah svátku do budoucna:

 odvaha postavit se bezpráví a nespravedlnosti (asertivní vystupování, zajistit bezpečný prostor říct svůj názor v kolektivu)

 pevnost v přesvědčení nebát se udělat dobrou věc (v kolektivu dát prostor i těm, kdo se nedovedou prosadit, nedovolit vysmívání, vést děti k toleranci)

 říct si o pomoc a pomoc přijmout (pocit bezpečí)

2.3.1.2 Svatý Martin

„Bez dozlatova upečené husy a mladého svatomartinského vína se neobejde ani jedna rodina v den svátku svatého Martina, který slavíme 11. listopadu. Svatý Martin

nám podle pranostiky přiváží na koni první sníh.“

(http://brtpichlavec.sweb.cz/moudro/pranostiky/listopad/listopad.htm) Přesah do dnešních dnů a do budoucna:

 Myslet na své blízké, sejít se s nimi, připravit pro ně pohoštění, udělat si na ně čas, posedět s nimi, popovídat si, vyslechnout je.

 Uchování receptu na tradiční české jídlo z domácích zdrojů. Příprava pokrmu v přirozené biologické době (zelí, brambory, vykrmení husy) – přirozeně udržitelný rozvoj.

 Sdílení životních zkušeností, porovnávání událostí (kdy a jak padal sníh, příhody v souvislosti s prvním sněhem…)

 Světlo ve tmě (podpora ostatním, pomoc)

2.3.1.2.1. Motivační příběh: Legenda

Svatý Martin se narodil roku 316 n. l. jako Martin Tourský. Jeho otec byl pohanský římský důstojník v římské provincii Horní Panonie, dnešní Maďarsko. V patnácti letech donutil Martina stát se vojákem. Říká se, že jedné chladné temné noci uviděl Martin na ulici polonahého žebráka, který ho žádal o almužnu. Martin ale peníze neměl, a protože

36

chtěl žebráka alespoň ochránit před chladem, rozetnul svůj vojenský plášť na dvě poloviny a jednu mu daroval. Následující noc se mu zjevil Kristus oblečený právě do této poloviny pláště. Pravděpodobně pod vlivem tohoto zjevení přijal Martin na Velkou noc roku 339 křest a rozhodl se zasvětit svůj život Bohu. Na opuštění vojska si ale musel počkat více než 10 let, až dosáhl důstojnické hodnosti. V roce 372 sice přijal biskupský stolec ve francouzském Tours, ale i přes své jmenování biskupem žil dále jako mnich v chatrči poblíž řeky Loiry, kde později vzniklo opatství. Svatý Martin se dožil 81 let. Je patronem vojáků, koní, jezdců, hus a vinařů. Nejčastěji bývá zobrazován v blízkosti žebráka. Sedí na koni a je oblečený do poloviny pláště.

Vyvození vlastností:

a) odvaha b) statečnost c) vytrvalost d) dobrosrdečnost e) ochota pomáhat f) nebýt lhostejný

2.3.1.2.2. Oslavy svátku Svatého Martina

Svátek Svatého Martina patřil již odedávna k jednomu z nejoblíbenějších v roce.

Tento den byl spojován nejen s příchodem prvního sněhu, ale také s pravým posvícením a se vším, co k němu patří. Čeledi obvykle končila sjednaná služba, dostávala plat a hledala službu pro další rok. Na mnoha místech se kromě posvícení konaly také dobytčí a výroční trhy. Ve vinařských oblastech se v tento den oslavovalo nové víno.

K tomuto svátku neodmyslitelně patří dobře vykrmená a upečená svatomartinská husa, která se obvykle jí s houskovým nebo bramborovým knedlíkem a červeným zelím. K huse se vážou hned dvě legendy. Podle jedné se husa jí proto, že husy svatého Martina při kázání rušily, a proto nyní odpykávají trest na pekáči.

37

Druhá říká, že Martin byl tak skromný, že se před volbou biskupem skrýval v husníku, ale husy ho svým štěbetáním prozradily. Na svatomartinský slavnostní stůl patří také tradiční rohlíky plněné mákem nebo povidly a samozřejmě červené a bílé mladé víno, které se k pokrmům české kuchyně hodí.

2.3.1.2.3. Činnosti

 Posvícení: atmosféru si připomeneme tím, že na katedře necháme rozvonět vanilkovou esenci. Důvodem je zažití čichového vjemu.

 Hra s hláskami a písničky:

A.

1. skupina napodobuje kolíbavý husí krok (na 4 doby) a rytmicky říká:

Kšáááááááááá, kšáááááááááá, kšááááá, husa martinská.

Gáááááááá,gááááá,gáááááááááá, pohoštění dáááá.

2. skupina zpívá:

/:Hejha husy ze pšenice, hejha husy ze žita.:/

(Pohyb: krok, krok, ruce od sebe – jako by se vyháněly husičky.)

B.

1. skupina chodí po třídě a napodobuje, jako by cukrovala a říká:

/:Dobroty, koláče, knedlíky, makovce.:/

(Orff. nástroje: dřívka – 1., 2. i 3. doba; triangl cinkne těžkou dobu.)

38

2. skupina zpívá a mává šátky, event. ve dvojici napodobují valčíkový krok:

Andulko šafářova, husičky nemáš doma.

Husy jsou v ječmene, Andulko, vyžeň je.

Vyžeň je z ječmene ven, než bude bílý den.

C.

Střídají se chlapci a dívky.

Chlapci napodobují jízdu na koni a říkají:

Koníčku můj vraný, pěkně osedlaný.

Kdopak že tě kšíroval, že se sněhu nelekal.

Hřívou svojí zamávej a Martina přivítej.

Děvčata napodobují krmení hus, jako by držely ošatky se zrním a rozhazovaly zrní husičkám, rytmicky říkají:

Martinečku, Martine, husky pro tě krmíme.

Přiveď koně do dvora, ať je plná stodola.

Na veselí čekáme, příchod sněhu slavíme, do kolečka do kola, my jsme chasa veselá.

39

D.

Chlapci i dívky se spojí a zpívají (chlapci ve vnějším kruhu, dívky ve vnitřním; jdou v rytmu v protisměru):

Obrázek 11: Vlastní notový zápis melodie ve druhé kapitole jedenáctý obrázek (17. 1.

2014)

Obrázek 12: Vlastní notový zápis melodie ve druhé kapitole dvanáctý obrázek (13. 4.

2014)

Praktická poznámka: v Husárkovi upozorníme na tečkovaný rytmus.

40

 Přástky:

Sedí se na zemi v kruhu a napodobuje se draní peří (lístky papíru se vkládají do krabice. Při tom se povídají pranostiky:

- Přijede-li Martin na bílém koni, metelice za metelicí se honí.

- Je-li zamračeno na svatého Martina, bude zima levná; je-li jasno, bude zima tuhá.

- Když svatý Martin se sněhem přiběžel, bude v něm celý měsíc ležet.

- Na svatého Martina slunečno, dlouhá zima.

- O Martině po ledu - o Vánocích po blátě.

- Na svatého Martina bývá dobrá peřina.

- Když začátkem listopadu sněží, mívá sníh pak výšku věží.

- Když krtek v listopadu ryje, budou o Vánocích létat komáři. Jaký bývá v listopadu čas, taký obyčejně v březnu zas.

(http://brtpichlavec.sweb.cz/moudro/pranostiky/listopad/listopad.htm)

Pozn.: mezipředmětové vztahy – význam, lidová slovesnost (povídá se o významu pranostik)

Na závěr přástek se lístky sesypou do sypky a vytvoří se společná peřina.

 Lampiónkový průvod

- Prsty k sobě, ve dlaních prostor, jako bychom chránili plamínek.

- Chodí se potichu v průvodu po třídě (dává se pozor, aby plamínek nezhasnul).

- V závěru si mezi sebou plamínek symbolicky vymění.

- K průvodu můžeme pustit pomalou větu z Vivaldiho Zimy (posloucháme, kolik vloček nám Martin shodil).

Kreativita (vrací se do lavic)

 Povídáme si o tom, která zvířátka zůstávají přes zimu venku? (například ptáčkové – krmení)

 Zpíváme: Bude zima, bude mráz

41

Metodická poznámka: tyto hudební činnosti je vhodné doplnit výtvarnou či rukodělnou činností. Naskýtá se bohatá nabídka v podobě pracovních listů.

V závěru podzimních aktivit umístíme na parapet krmítko pro ptáky.

2.3.1.3 Jaro a léto - Svatojánská slavnost

2.3.1.3.1. Poznámka z praxe:

Svatojánská slavnost pochází z jiného soudku. Na rozdíl od zemitých oslav Michala a Martina nás přenese do světa čar a kouzel. Poskytne nám nesmírný prostor pro poslech. Ať už zařadíme části z Rusalky, Čertovy stěny, nebo zvolíme úryvek Fantastické symfonie, či Šeherezády. S tímto svátkem se dá opravdu čarovat. Jeho tajemnost přitahuje i starší žáky.

2.3.1.3.2. Podklad pro pedagogickou motivaci:

Svatojánská noc je plná kouzel a magie. O této noci se scházejí čarodějnice, otevírají se zlaté poklady, čarovné byliny získávají léčivou moc a rozkvétá zlaté kapradí.

Svatojánská slavnost navazuje na dlouhou tradici oslav letního slunovratu, která sahá až do starověku. Naši předkové slavili nejkratší noc v roce, návrat slunce a léta jako dobu sklizně a hojnosti. Oslavy to byly velkolepé, obydlí se zdobila symboly slunce, vařila se slavnostní jídla a o půlnoci se zapalovaly obrovské ohně jako pocta vrcholícímu Slunci.

Oheň měl dodat Slunci sílu. Vzhledem k výjimečnosti této noci se mělo za to, že ožívají tajemné síly a země vydává své poklady. S příchodem křesťanství zvyků byl svátek zasvěcen svatému Janu Křtiteli. Věřilo se v symboliku vlivu přírodních sil na lidský

42

život. Kvítí nasbírané v tento svátek, devatero kvítí, mělo čarovnou moc, dokázalo přivolat ztracenou lásku, dokázalo přivodit zázrak.

O svatojánské slavnosti se pletly věnce, vyráběly se bylinkové pytlíčky, sedělo se kolem ohně a zpívalo se.

2.3.1.3.3. Aktivity pro zpestření činností:

 Zajdeme s dětmi na louku a nasbíráme různé kvítí.

 Vytřídíme léčivé rostlinky, prohlédneme si je, očicháme je, předáváme si je mezi sebou.

 Povídáme si o zvířátkách, která žijí v lese.

 Přemýšlíme, ve kterých pohádkách zvířátka vystupují a ve kterých umí mluvit a pomáhají lidem (Princ Bajaja, O zlaté rybce, O ptáku Ohniváku a lišce Ryšce, O zlatém kapradí…)

 Pleteme věnečky z kvítí.

 Pokud jsme blízko vody, můžeme věnečky pustit po vodě a něco si přát.

 Ve třídě vyhledáme společně v herbáři názvy bylinek.

 Povídáme se o tom, které nemoci bylinky léčí.

 Vytřídíme mateřídoušku, jitrocel, sedmikrásky a uvaříme si bylinkový čaj.

 Necháme provonět celou místnost vůní bylinek.

Metodická poznámka: týká se mezipředmětových vztahů – český jazyk, vlastivěda, přírodověda, pracovní činnosti.

2.3.1.3.4. Motivace pro děti v komunikačním kruhu (na koberci)

Varianta 1 – pro děti od třetí třídy:

Praktická poznámka: příběh pochází z mé vlastní tvorby. Myslím, že očekávání splnění přání je blízké všem věkovým kategoriím. Mně se to mé přání začíná plnit díky projektu

43

Comenius. Máloco děti osloví tolik jako autentický příběh, do něhož vložíte něco ze sebe.

Splněná přání

(příklad motivačního příběhu – vypráví učitel)

Jestlipak víte, že se o Svatojánské noci plní přání? Já to také nevěděla, ale před pár lety jsem potkala svatojánskou vílu. Vypadala jako obyčejná dívčina, jen trošku bledší a hubenější, jako by ji vítr každou chvíli rozfoukal. Říkala, že už se nemůže dočkat, až bude sv. Jána. A ještě něco. Měla zvláštní jméno. Jmenovala se Zlatka. Všichni jsme byli náramně zvědaví, jak to s tou svatojánskou nocí doopravdy je. A dostalo se nám vysvětlení.

Přesně o půlnoci, když půjdeme se svíčkou do lesa, utrhneme kapradí a přidáme ho ke třem přáním, která budeme mít již připravená a napsaná z domova a to všechno zabalíme do hadříku, někde doma to uschováme a nikomu o tom, co si přejeme, neřekneme, tak pak se nám ta přání vyplní. Že ona chodí do lesa již tři roky a vždy se přání vyplnila. No, řeknu Vám, moc jsme tomu nevěřili… Ale, co kdyby. A proto jsme se domluvili, že půjdeme. Vyrazili jsme včas, cesta ubíhala. Horší bylo, že se brzičko setmělo a běhej si v neznámém lese a hledej kapradí se svíčkou. Byl to úkol přímo pro hasiče! Navíc začalo poprchávat. Chvílemi jsme neviděli na cestu, svíčky vlhkem prskaly a vydechovaly, jako by nastydly.

Po hodině výpravy jsme vyslali zvěda. Vrátil se celý poškrábaný, nicméně paseku našel. Cítili jsme, že se blíží cíl a ihned jsme pookřáli na dušičce. Zlatka tedy nelhala.

Splnění našich tajných přání je nadosah. Našli jsme krásnou mýtinu a chvilku jsme meditovali. Blížila se půlnoc. A věřte nebo ne, přestalo pršet. Nad námi se otevřelo nebe plné hvězd. Bylo to nádherné. Jako z pohádky. Přesně o půlnoci jsme každý utrhnul kapradí. Vtom se přihrnuly mraky a začalo znovu pršet. Odnášeli jsme si naději na splnění přání. Nikdo ani nedutal. Byli jsme ponoření do vlastních myšlenek. Sestoupili jsme na parkoviště a v rychlosti jsme se rozešli. Cítili jsme se jako ve snu. Nikdo nevěděl, jestli je to skutečnost. Na Zlatku jsme úplně zapomněli.

Druhý den život plynul svým tempem. Nikdo mi nezavolal, aby se zeptal na včerejší svatojánskou noc. Až před Vánoci. Přišel mi dopis od Inky. Psala, že konečně po dlouhé době čeká miminko. Nepřipadalo mi to divné, přála si ho přece tolik let.