Zdravý životní styl d ě tí staršího školního v ě ku Healthy life of older school age children Technická univerzita v Liberci

(1)

FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

Katedra: pedagogiky a psychologie Studijní program: učitelství pro 2. stupeň ZŠ Studijní obor

(kombinace)

český jazyk - dějepis

Zdravý životní styl dětí staršího školního věku Healthy life of older school age children

Diplomová práce: 09–FP–KPP-45

Autor: Podpis:

Veronika Valicová Adresa:

Vančurova 2725

54401, Dvůr Králové nad Labem

Vedoucí práce: PhDr. Jitka Josífková Konzultant:

Počet

stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh

162 27 0 43 72 27 + 1 CD

CD obsahuje celé znění diplomové práce.

V Liberci dne: 9. prosince 2010

(2)

(3)

(4)

Prohlášení

Byl(a) jsem seznámen(a) s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracoval(a) samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.

Datum 9. prosince 2010

Podpis

Veronika Valicová

(5)

cílů diplomové práce. Za odborné vedení celé práce, laskavost, vstřícnost a cenné rady děkuji vedoucí diplomové práce paní PhDr. Jitce Josífkové, za pomoc v řešení technických nejasností v úpravě textu panu PhDr. Janu Činčerovi, Ph.D. a za podporu, kterou mi stále věnovali, děkuji svým nejbližším.

(6)

Tato diplomová práce podává komplexní pohled na problematiku zdravého životního stylu. Pojednává o jeho jednotlivých složkách a zásadách. Vymezuje základní pojmy, zkoumá faktory, které pozitivně či negativně ovlivňují lidské zdraví, možnosti, jak napravit potíže, jež vznikají v důsledku porušování zásad zdravého životního stylu a hledá eventuality prevence různých nemocí a dalších zdravotních obtíží. Pokouší se stanovit zásady a doporučení, které by přispívaly k dosažení a následnému upevnění jak tělesného, tak duševního zdraví.

Součástí diplomové práce je výzkum kvantitativního charakteru, provedený dotazníkovým šetřením, jehož cílem bylo zjistit, do jaké míry děti staršího školního věku dodržují zásady zdravého životního stylu. Výsledky výzkumu mohou pomoci učitelům zvýšit efektivitu prevence rizikového chování žáků.

Klíčová slova

Životní styl, zdraví, návyk, spánek, výživa, sport, volný čas, osobní hygiena, duševní hygiena, asertivita, životní prostředí, nemoc, návykové látky, společenské soužití, dotazník

Annotation

This dissertation gives a complex view on healthy lifestyle issue. Deals with its particular elements and principles. Limits the basic terms, examines factors which positively or negatively influence a human health and possibilities how to repair problems which originate as a result of healthy lifestyle principle infringement. Searches for prevention possibilities of different illnesses and other health problems. Strive to determine principles and recommendation which support an achievement and consecutive stabilization of both physical health and mental health.

Part of the dissertation is a research of quantitative character, performed by questionnaire investigation. The goal was to determine to what degree children of older school age follow conventions of healthy lifestyle. The result of research might help teachers to increase effectiveness in prevention of pupils’ danger behavior.

Key words

Style of life, health, habits, sleep, nourishment, sport, free time, personal hygiene, mental hygiene, assertiveness, living environment, sickness, addictive drugs, social coexistence, questionnaire

(7)

Ce mémoire de diplôme présente la vue complexe de la problematique du style sain de la vie. Il traite de ses composantes particulières et ses principes. Il définie des notions élémentaires, il étudie des facteurs, qui positivement ou négativement influencent la santé humaine; des possibilités comment réduire des maux, qui se produissent conséquemment à la violation des principes du style sain de la vie. Il cherche des éventualités de la prevention des maladies différentes et d’autres malaises de santé. Il essaie de fixer les principes et des recommandations, qui aideraient à l’acquisition et puis à la consolidation de la santé physique même psychique.

Une partie du mémoire de diplôme c’est la recherche quantitative realisé par une enquête par questionnaires. Son but c’était consatater dans quelle messure des enfants entre douze et seize ans respectent les principes du style sain de la vie.

Les résulats de la recherche peuvent aider professeurs dans l’élévation de l’effectif de la prevention du comportemment risqueur des éléves.

Les mots clés

Le style de la vie, la santé, l’habitude, le sommeil, la nutrition, le sport, le loisir, la hygiène corporelle, la hygiène mentale, l’assertivité, l’environnement, la maladie, les substances d’accoutumance, la coexistence sociale, le questionnaire

(8)

I. Obsah

I. Obsah 8

II. Úvod 12

III. Metodika 14

IV. Zdravý životní styl dětí staršího školního věku 15

IV. 1. Zdravý životní styl 15

IV. 1. 1. Životní styl 15

IV. 1. 2. Zdraví 16

IV. 1. 3. Zdravý životní styl 20

IV. 1. 4. Utváření životních návyků 20

IV. 1. 5. Spánek 24

IV. 1. 5. 1. Spánek 24

IV. 1. 5. 2. Poruchy spánku 27

IV. 1. 5. 2. 1. Insomnie 27

IV. 1. 5. 2. 2. Hypersomnie 29

IV. 1. 5. 2. 2. a) Narkolepsie 30

IV. 1. 5. 2. 2. b) Spánkový apnoický syndrom 30 IV. 1. 5. 2. 2. c) Syndrom snížené bdělosti 31

IV. 1. 5. 2. 2. d) Klein-Levinův syndrom 31

IV. 1. 5. 2. 2. e) Ideopatická hypersomnie 31

IV. 1. 5. 2. 2. f) Zvýšená spavost v období menstruace 31

IV. 1. 5. 2. 3. Parasomnie 32

IV. 1. 5. 2. 3. a) Somnambulismus (lunatismus) 32 IV. 1. 5. 2. 3. b) Pavor nocturnus (noční děs) 32

IV. 1. 5. 2. 3. c) Noční můra 33

IV. 1. 5. 2. 3. d) Enuresis nocturna (noční pomočování) 33 IV. 1. 5. 2. 3. e) Další parasomnické poruchy 34

IV. 1. 5. 2. 4. Dyssomnie 34

IV. 1. 5. 2. 4. a) Syndrom opožděného usínání 34 IV. 1. 5. 2. 4. b) Syndrom předčasného usínání 34

IV. 1. 6. Výživa 35

IV. 1. 6. 1. Výživa 35

IV. 1. 6. 1. 1. Bílkoviny (proteiny) 36

IV. 1. 6. 1. 2. Tuky (lipidy) 36

IV. 1. 6. 1. 3. Cukry (sacharidy, glycidy) 37

(9)

IV. 1. 6. 1. 4. Vitamíny 37

IV. 1. 6. 1. 5. Minerální látky 38

IV. 1. 6. 1. 6. Voda 39

IV. 1. 6. 2. Poruhy příjmu potravy 43

IV. 1. 6. 2. 1. Obezita 43

IV. 1. 6. 2. 2. Mentální anorexie 46

IV. 1. 6. 2. 3. Mentální bulimie 48

IV. 1. 7. Dostatek pohybové aktivity 50

IV. 1. 7. 1. Pohybová aktivita 50

IV. 1. 7. 2. Volnočasové aktivity 52

IV. 1. 8. Hygiena 54

IV. 1. 8. 1. Osobní hygiena 54

IV. 1. 8. 1. 1. Osobní hygiena 54

IV. 1. 8. 1. 2. Hygiena oděvu 58

IV. 1. 8. 1. 3. Hygiena obuvi 61

IV. 1. 8. 2. Duševní hygiena 62

IV. 1. 8. 2. 1. Frustrace 63

IV. 1. 8. 2. 2. Deprivace 64

IV. 1. 8. 2. 3. Stres 66

IV. 1. 9. Chování v náročných životních situacích 69

IV. 1. 9. 1. Náročné životní situace 69

IV. 1. 9. 2. Asertivní jednání 70

IV. 1. 9. 3. Agresivní jednání 72

IV. 1. 9. 4. Pasivní jednání 75

IV. 1. 10. Ochrana před škodlivými vlivy životního prostředí 79

IV. 1. 10. 1. Životní prostředí 79

IV. 1. 10. 2. Ovzduší 80

IV. 1. 10. 3. Voda 81

IV. 1. 10. 4. Sluneční záření 84

IV. 1. 10. 5. Hlučnost prostředí 86

IV. 1. 11. Ochrana před úrazy a nakažlivými nemocemi 88

IV. 1. 11. 1. Nehody a úrazy 88

IV. 1. 11. 2. Infekční nemoci 88

IV. 1. 11. 2. 1. Rýma 90

IV. 1. 11. 2. 2. Kašel 91

(10)

IV. 1. 11. 2. 3. Chřipka 91

IV. 1. 11. 2. 4. Střevní infekce 91 IV. 1. 11. 2. 5. Obrna 91 IV. 1. 11. 2. 6. Spalničky 92 IV. 1. 11. 2. 7. Zánět příušnic 92 IV. 1. 11. 2. 8. Zarděnky 92 IV. 1. 11. 2. 9. Klíšťová encefalitida 93 IV. 1. 11. 2. 10. Virová hepatitida 93

IV. 1. 11. 2. 11. AIDS 94 IV. 1. 11. 2. 12. Pohlavní choroby 95

IV. 1. 11. 2. 12. a) Kapavka 95 IV. 1. 11. 2. 12. b) Syfilis 95 IV. 1. 11. 2. 12. c) Trichomoniáza 96 IV. 1. 11. 3. Civilizační choroby 96 IV. 1. 12. Nebezpečí návykových látek 97 IV. 1. 12. 1. Drogy 98 IV. 1. 12. 2. Alkohol 101

IV. 1. 12. 3. Nikotin 104

IV. 1. 13. Společenské soužití 106

IV. 1. 13. 1. Společenské soužití 106

IV. 1. 13. 2. Komunikace 107

IV. 1. 13. 3. Společenské chování 110

IV. 2. Zdravý životní styl dětí staršího školního věku 112

IV. 2. 1. Charakteristika výzkumu 112

IV. 2. 2. Průběh výzkumu 113

IV. 2. 2. 1. Metodika 114

IV. 2. 2. 1. 1. Výzkumné metody 114

IV. 2. 2. 1. 2. Výběr respondentů 115

IV. 2. 2. 2. Předpoklady 115

IV. 2. 2. 3. Výsledky 116

IV. 2. 3. Diskuse a závěry 143

V. Závěr 154

VI. Diskuse 156

VII. Použitá literatura 158

VII. 1. Slovníky a přehledové publikace 158

(11)

VII. 2. Učebnice pro základní školy, základní školy a odpovídající ročníky

víceletých gymnázií, střední školy, střední odborná učiliště 158

VII. 3. Odborné publikace a vysokoškolské učební texty 159

VII. 4. Příspěvky ve sborníku 162

VII. 5. Internetové zdroje 162

VIII. Přílohy 163

(12)

II. Úvod

Pro svou diplomovou práci jsem si zvolila jedno z témat vypsaných katedrou pedagogiky a psychologie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci, které se věnuje problematice zdravého životního stylu dětí staršího školního věku. Domnívám se, že mnozí lidé si dostatečně neuvědomují, co všechno v sobě zdravý způsob života zahrnuje. Mnohdy tento okruh zjednodušují na pouhé zásady zdravé výživy, což pro ně znamená jíst více ovoce a zeleniny a méně se stravovat v restauracích rychlého občerstvení; a dále na omezování požívání alkoholu, kouření a vyhýbání se závislosti na drogách. Méně často berou na vědomí, že na naše zdraví působí také zdánlivé drobnosti, jež jsou běžnou součástí života, jako např. místo, kde uléháme ke spánku, oděv a obuv, které nosíme, nebo hudba, již posloucháme, a hlasitost, jakou k jejímu poslechu volíme. Bude-li si určitý jedinec neustále pouštět písně s chmurnými texty, brzy se tato skutečnost projeví na jeho náladě a pocitech a následně ovlivní jeho chování vůči svému okolí a v souladu s tím dojde i ke změně v chování ostatních k němu samotnému. Lidé spíše nepřemýšlí o tom, kdy je vhodné jíst, nestanovují si pevný stravovací řád a neuvažují o vhodnosti stálého, nebo alespoň přibližně stálého, denního režimu. Připadá mi, že mnohdy jeho význam dokonce podceňují. Jindy nevidí souvislosti, či je snad ani nenapadne nějaké hledat, mezi okamžitým řešením problému, postavení se nepříjemnosti zpříma, bez odkladu, a dobrým duševním stavem. Jak se již v těchto pár větách ukazuje, problematika zdravého životního stylu je značně rozsáhlá a složitá a veškeré její složky se vzájemně propojují. Dodržování jednotlivých zásad zdravého životního stylu může výrazně napomoci k dosažení dobrého jak tělesného, tak i duševního zdraví a k jeho upevnění. Slouží též jako prevence různých nemocí. K tomu však je zapotřebí jednotlivé zásady znát.

Neuvědomují-li si je někteří dospělí, jak jim pak mají porozumět děti staršího školního věku. Právě ty děti, které se nachází ve složitém životním období plném fyzických a psychických změn. Děti, jež hledají cestu životem, vzor, kterého by se mohly přidržet, hledají samy sebe a svůj specifický životní styl. Jejich názory se stávají konkrétnějšími, jasnějšími, více si uvědomují, jaké by jednou chtěly být. Pokud budou nejen v průběhu povinné školní docházky seznamovány se zásadami zdravého životního stylu a dostatečně informovány, samozřejmě způsobem přiměřeným jejich věku, o pozitivech a negativech plynoucích z jejich dodržování či naopak opomíjení, je vysoce pravděpodobné, že se jednou samy přikloní ke zdravému způsobu života.

Téma týkající se zdravého životního stylu dětí staršího školního věku jsem si zvolila z několika důvodů. Nejvýznamnější z nich byl pravděpodobně fakt, že se velice zajímám

(13)

o práci s dětmi, ať již s „běžnými“ žáky či s těmi nějakým způsobem znevýhodněnými.

Zajímám se o jejich pocity, radosti i starosti. Výzkum, který v rámci své diplomové práce provedu, by měl ukázat, do jaké míry děti staršího školního věku dodržují zásady zdravého životního stylu, a tím i odhalit místa, na něž by bylo potřeba se ještě více zaměřit. Tyto poznatky bych ráda využila ve své budoucí učitelské praxi, abych mohla potřebné znalosti doplňovat také v rámci výchovného aspektu vyučování. Ráda bych tak přispěla k většímu dodržování zásad zdravého životního stylu, a tím i ke zvýšení kvality života dětí navštěvujících základní školy.

Zdravým životním stylem se budu zabývat jak teoreticky, tak prakticky. Teoretická část práce poslouží k seznámení s jednotlivými složkami zdravého životního stylu a jejich bližšímu, avšak z důvodu rozsáhlosti tématu stručnějšímu, charakterizování. Zaměřím se na definování základních pojmů, na faktory, které mají pozitivní i negativní vliv na lidské zdraví; na prevenci vzniku nemocí a různých zdravotních problémů, na možnosti nápravy případných potíží vzniklých v důsledku nedodržování zásad zdravého životní stylu a v neposlední řadě na vymezení těchto zásad. Praktická část se bude věnovat, jak již bylo řečeno, zjištění míry dodržování zásad zdravého životního stylu dětmi staršího školního věku.

Cílem teoretické části diplomové práce je tedy pomocí dostupné odborné literatury, vlastního pozorování, zkušeností a názorů seznámit čtenáře s jednotlivými složkami a zásadami zdravého životního stylu. Cílem praktické části je shrnutí poznatků získaných výzkumem.

Obsah své diplomové práce uspořádám do jednotlivých kapitol, které na sebe budou plynule sémanticky navazovat tak, aby měl čtenář možnost vytvořit si komplexní představu o tom, co je to zdravý životní styl.

Při zpracování zvoleného tématu použiji různé přehledové práce z oblasti pedagogiky a psychologie, učebnice pro žáky a studenty různých věkových kategorií, odborné publikace vztahující se k různým složkám zdravého životního stylu a další dostupné materiály.

Práci bych doporučila všem, kdo mají zájem seznámit se s problematikou zdravého životního stylu. Ať již jde o studenty, pedagogy nebo zájemce z řad široké veřejnosti. Tato diplomová práce by se také mohla stát inspirací pro další bádání.

(14)

III. Metodika

Při zpracování diplomové práce budu čerpat z různých literárních zdrojů. Použiji učebnice pro základní školy, základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia, střední školy, střední odborná učiliště, některé přehledové publikace týkající se psychologie, pedagogiky a speciální pedagogiky, vysokoškolské učební texty a mnohé odborné knihy zaměřené k problematice jednotlivých složek zdravého životního stylu.

Dále předpokládám, že budu pracovat s příspěvky uvedenými ve sborníku Škola a zdraví pro 21. století. Ve většině uvedených materiálů se budu pravděpodobně zabývat převážně kapitolami nebo částmi vztahujícími se ke zvolenému tématu.

Při zpracování údajů jsem zvolila tento postup práce. Práci rozdělím na dvě části, na teoretickou a výzkumnou. Nejprve se budu věnovat teoretickému oddílu.

Při sestavování jejích jednotlivých bodů vyjdu ze současných znalostí a z učebnice rodinné výchovy pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia věnované zdravému životnímu stylu. Shromážděné materiály utřídím, jednotlivé písemnosti prostuduji a důležité informace si poznamenám. Vypsané údaje porovnám, zjistím-li, že nedochází k žádným faktickým odchylkám, nebudu si připravovat podklady pro kapitolu „Diskuse“. Jednotlivé poznatky zařadím do příslušné části mé práce.

K označení jednotlivých stran diplomové práce volím číslování v záhlaví. Podle mého názoru může napomoci rychlejší orientaci v textu, obzvláště v případě, že bude práce čtena v elektronické verzi.

Na podkladě teoretické části a na základě prostudování odborné literatury sestavím dotazník určený dětem staršího školního věku. Aby se mi podařilo co nejlépe danou problematiku vystihnout a jednotlivé otázky a položky dotazníku sestavit tak, aby v případě hodnotících škál nebo výběru z několika alternativ postihovaly okruh, na něž se zaměří, jako celek, aby byly jasné, srozumitelné a obsahově přiměřené dětem zvolené věkové kategorie, provedu nejprve předvýzkum. Při něm využiji metod pozorování a řízeného rozhovoru. Dříve, než začnu od respondentů získávat informace, dotazník prověřím na několika žácích druhého stupně základních škol. Bude-li vše v pořádku, začnu shromažďovat informace, které následně vyhodnotím ve výzkumné části diplomové práce.

Na závěr vytvořím a do příloh uvedu několik grafů, které umožní rychlou orientaci v nejdůležitějších výsledcích výzkumu.

Až budu mít vše takto připravené, provedu poslední úpravy a diplomovou práci připravím k odevzdání.

(15)

IV. Zdravý životní styl dětí staršího školního věku

IV. 1. Zdravý životní styl IV. 1. 1. Životní styl

Životním stylem rozumíme „typický způsob uspořádání činností, jednání lidí, vztahů, vědomí hodnot, norem a věcného prostředí ve společnosti, které je integrací životních způsobů jedinců.“¹ Ovlivňuje úroveň vzdělání, i vztah k němu, postoj společnosti ke vzdělávacím, kulturním institucím atd.²

Životní styl se projevuje v utváření typického denního a týdenního režimu, jenž nastoluje určitý řád ve sledu jednotlivých činností během dne a týdne. Stanovuje časový interval pro realizaci daných aktivit např. pro spánek, dodržování pravidelného stravování, vykonávání profese, sebevzdělávání, relaxaci atd. Pravidelnost denního režimu významně přispívá k utváření a následně upevnění nervových procesů a tím i k posílení fyzického a psychického zdraví jedince.³ Domnívám se, že denní a týdenní režim v nemalé míře zvyšuje kvalitu života. Je-li vytvořen jistý řád, mizí chaos, a tím i starost o to, co bude následovat po dokončení plněného úkolu. Jistě nelze předem stanovit průběh celého dne, týdne a měsíců, kdykoli může dojít např. k nečekanému zásahu z prostředí, které nás obklopuje, přesto pravidelný režim umožňuje žít klidněji a efektivněji. Organismus si navykne vykonávat v určitou dobu jistou činnost. Pravidelnost v uspokojování některých biologických potřeb způsobí, že se jedinec bude cítit svěžejší, že získá více energie.

Vhodně zorganizovanou prací či učební činností daná osoba dosáhne rychleji požadovaného cíle, a získá tak více času pro odpočinek, zájmovou činnost a další seberozvíjení, což může podpořit její duševní vyrovnanost a pocit uspokojení z vlastního života.

Životní styl se odráží ve všech činnostech, jednání a chování člověka. Vztahuje se k jeho individuálním rysům, zájmům, hodnotám a motivům.⁴ Najít styl života, který by plně vystihoval jedincovy vlastnosti, postoje a hodnotovou orientaci není jednoduché.

Dospívající často potlačují vlastní přání a raději napodobují své úspěšné vrstevníky. Snad je k tomu vede vidina postupu v jejich okolí nebo touha po přijetí do jiné skupiny, snad

1 PRŮCHA, Jan; WALTEOVÁ, Eliška; MAREŠ, Jiří. Pedagogický slovník. Praha : Portál, 2003, s. 317.

2 Tamtéž.

3 ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 296. Pravidelnost denního režimu snižuje riziko výskytu fyziologických, psychických a v neposlední řadě i sociálních problémů.

Tamtéž.

4 HARTL, Pavel; HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. Praha : Portál, 2009, s. 573.

(16)

obava být odlišní. Podle mého názoru by pedagogičtí pracovníci měli dbát na vytvoření takového klimatu v třídním kolektivu, kde by se jeho členové nebáli ukázat, jací jsou, jací by si přáli být, kde by uměli přijmout pochvalu, radu i kritiku. Aby mohl člověk žít vlastním životním stylem, který ho bude naplňovat, musí si uvědomovat své přednosti, ale také zápory, své možnosti, musí umět být sám sebou.

IV. 1. 2. Zdraví

Slovo zdraví ve svém původním významu, v řečtině i v latině, označovalo celek.

V holistickém pojetí je možné dosáhnout zdraví pouze v případě, že jednotlivé složky daného celku plní náležitě svou funkci. Zdraví představuje v životě člověka nezbytný předpoklad pro dosažení rozličných cílů.⁵ Být úspěšný je přirozenou potřebou každého jedince, a úspěch tedy přispívá k udržení psychické a následně i fyzické pohody. Lidé se zdravotním znevýhodněním však zdraví chápou nikoli jako prostředek k dosažení cíle, ale jako cíl samotný, jako nejvyšší životní hodnotu.⁶ Význam zdraví si často lidé uvědomí, až v okamžiku, kdy ho ztratí. Do té doby ho často pokládají za běžnou součást svého života.

Menší děti, a pravděpodobně nejen ony, často nerozumí, proč se jim k narozeninám přeje nejprve hodně zdraví a teprve pak štěstí, úspěch, to po čem touží. Mnohdy ve snaze uspět, opomíjí nutnost dbát na dobrý fyzický a duševní stav. Myslím, že by měly být odmalička vedeny ke skutečnosti, že je nezbytné si svého zdraví vážit.

V současné době neexistuje jednotné pojetí zdraví. David Seedhouse stanovil čtyři skupiny teorie zdraví. Jedná se o názory, že zdraví je ideálním stavem, kdy se jedinec cítí dobře, přirozeným fungováním organismu, předmětem obchodu, druhem síly. Oproti tomu Jaro Křivohlavý se přiklání ke koncepci, která ve zdraví vidí buď prostředek k dosažení stanoveného cíle, nebo cíl sám o sobě.⁷

Některé primitivní kultury chápou zdraví jako tajemnou sílu, bez níž by nebylo možné překonávat překážky.⁸ „Dobré zdraví je síla zvítězit nad nemocí, která člověka momentálně ohrožuje.“⁹

Z hlediska humanistických teorií je zdraví považováno za vnitřní sílu jedince zpravidla označovanou jako élan vital, vitalita, libido, adaptibilnost atd. Pomocí interní energie lze dosáhnout cílů, jež přesahují zdraví samotné. Absence této síly neumožňuje

5 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 28-29.

6 Tamtéž, s. 30.

7 Tamtéž, s. 33.

8 Tamtéž.

9 Tamtéž.

(17)

člověku naplnit jeho možnosti.¹⁰ Účinek vnitřní energie můžeme demonstrovat na případech lidí trpících závažnou chorobou.¹¹ Pokud jedinec vážně onemocní, je k úspěšné léčbě nezbytně nutná dostatečná motivace. Musí mít důvod se uzdravit. Mnohdy více než povzbuzení lékařů působí cíl, kterého chce daná osoba dosáhnout, cíl, jenž tvoří smysl jejího života. Na základě vlastního pozorování jsem zjistila, že v takových chvílích pacient soustředí veškeré síly na odstranění překážky - nemoci, která stojí mezi ním a uspokojením dané tužby. Jakmile se alespoň částečně přiblíží stanovenému cíli, zvyšuje se jeho úsilí o uzdravení. Často se svou nemocí méně trápí, pomalu si ji přestává připouštět a začíná se řídit heslem: „Pokud chci uspět, nemohu být nemocný!“ Domnívám se, že elán vital sám o sobě nedokáže jedince plně vyléčit. Může však výrazně přispět k udržení dobrého psychického stavu a podpořit vůli nevzdávat se. Dubos pokládá schopnost přizpůsobit se změnám a přizpůsobit si prostředí, které nás obklopuje, za podstatnou složku fitness (dobré tělesné kondice).¹² Zdravím pak rozumíme schopnost vhodně čelit nepříznivým situacím či změnám životního prostředí.¹³

Aaron Antonovsky vytvořil a rozpracoval teorii salutogeneze založenou na skutečnosti, že zdraví závisí na individuální charakteristice životního postoje, nikoli pouze na dílčích psychických schopnostech. Tři základní východiska zdravotní síly spatřoval v smysluplnosti, vidění zvládnutelnosti úkolu a schopnosti pochopit situaci, v níž se lidé nachází. S obdobným názorem pracují američtí psychologové S. D. Kobasa, S. R.

Maddi, S. S. Khan, kteří používají pojmu hardiness.¹⁴ Za elementární části odolnosti považují oddanost určitému mínění, zvládnutelnost a nazírání na životní role jako na výzvy.¹⁵

V současnosti se zdravím nejčastěji rozumí schopnost optimálního fungování. Podle Jara Křivohlavého nejvýstižnější definici zdraví podal roku 1981 T. Parsons:¹⁶ „Zdraví je stav optimálního fungování člověka (individua) vzhledem k efektivnímu plnění role a úkolů, k nimž byl socializován.“¹⁷

Netradiční pojetí zdraví představuje Seedhousův pohled na ně jako na zboží, objekt stojící vně člověka, který se stává předmětem směny. Podle této teorie si mohou lidé své

10 Tamtéž.

11 Vliv elánu vital je patrný i v mnohých jiných případech. Tento příklad uvádím, protože se domnívám, že zde je jeho působení nejvíce viditelné.

12 Tamtéž, s. 35. Podle Davidsona pojem fitness zahrnuje nejen dobrou tělesnou kondici, ale i schopnost duševní práce, být v dobrém zdraví a připraven na činnosti, jež musí jedinec vykonat. Tamtéž.

13 Tamtéž.

14 Tamtéž, s. 34. Hardiness v českém překladu znamená odolnost, nezdolnost, tvrdost. Tamtéž.

15 Tamtéž, s. 34-35.

16 Tamtéž, s. 35.

17 Tamtéž.

(18)

zdraví koupit v lékárně v podobě medikamentů či ho získat lékařskou péčí; všichni jedinci jsou považováni za zdravé, dokud se neocitnou v situacích, které působením externích vlivů vyvolávají tělesné obtíže. Takovýto názor může vést k nebezpečí v podobě pasivního vztahu ke svému zdraví a nedostatečné péči o něj, k jeho nedocenění, protože vzniká dojem, že ztracené zdraví lze snadno obnovit pomocí lékařské vědy. Na druhé straně však zvyšuje účinky placebo efektu.¹⁸ Pokud by se zdraví vykládalo pouze tímto způsobem, došlo by velice rychle k nárůstu rizikového chování, lidé by své zdraví stále více považovali za běžnou součást života, za něco naprosto samozřejmého a neohrozitelného.

Mnohdy si neuvědomují, že lékařská věda není všemocná, že zdraví poškozené vlastní nerozvážností nelze plně obnovit. Ovšem nesporným kladem tohoto pojetí zdraví je jeho vliv na placebo efekt. Jestliže bude nemocný přesvědčen, že je možné se uzdravit, pouze na základě podání vhodného léku, bude je všechny bez rozdílu na výši ověřených pozitivních účinků přijímat s větší nadějí a léčba se stane mnohem účinnější. V tomto případě spatřuji podobnost s vnitřní sílou jedince. Podle mého názoru nemůže být nemocná osoba vyléčena, pokud nebude mít důvod získat zpět ztracené zdraví a pokud sama nebude věřit v úspěch.

Světová zdravotnická organizace definuje zdraví takto:¹⁹ „Zdraví je stav, kdy je člověku naprosto dobře, a to jak fyzicky, tak psychicky i sociálně. Není to jen nepřítomnost nemoci a neduživosti.“²⁰

Všechny výše uvedené názory týkající se definování zdraví ho považují za jev dynamický oscilující mezi póly dobrého zdraví a nemoci. Normální stav duševní a tělesné pohody představuje významnou životní hodnotu, podmínku k dosažení určitého cíle;

neomezuje se pouze na dimenze fyzické, ale zohledňuje i oblast psychickou, sociální a duchovní. Zdraví úzce souvisí s kvalitou života, je do značné míry spjato s odpovědností každého jedince a podmíněno komunitním, ekologickým a politickým prostředím.

Seedhouse za podmínky ovlivňující zdraví považuje vše, co působí nebo by mohlo působit na lidskou činnost. Jednotlivé faktory jsou uspořádány hierarchicky. Nejvyšší místo zaujímá potřeba jíst, pít, bydlet, mít dostatek tepla a uvědomovat si smysl života; následuje nutnost co nejširší informovanosti o činitelích ovlivňujících lidský život; dále dovednost se získanými poznatky pracovat, být ohleduplný k lidem i okolnímu prostředí. Kromě pozitivních podmínek na jedince působí i faktory negativní – nevýhody, které je třeba omezovat a odstraňovat současně s podporováním podmínek kladných. S přihlédnutím

18 Tamtéž, s. 36-37.

19 Tamtéž, s. 37.

20 Tamtéž.

(19)

ke všem výše uvedeným faktům²¹ se nejvíce přikláním k názoru, který zdraví definuje jako

„…celkový (tělesný, psychický, sociální a duchovní) stav člověka, který mu umožňuje dosahovat optimální kvality života a není překážkou obdobnému snažení druhých lidí.“²²

Zdraví nemá jednotnou podobu, je ovlivňováno individuálními zvláštnostmi jedince,²³ věkem, pohlavím, somatickým a psychickým stavem.²⁴ Není stavem stabilním, ale neustále se v průběhu života modifikuje.²⁵ Dobré zdraví vzniká na základě vzájemného působení celé řady faktorů. Jsou to např. vlivy biologické, psychologické (salutory), sociální, ekonomické a další.²⁶ Negativní činitele způsobující nemoc můžeme rozdělit do dvou základních skupin. Jedná se o faktory dědičné a vnější. Procentuálně nejvyšší vliv (padesát až šedesát procent) na vznik nemoci má špatný způsob života, který se vyznačuje nedostatkem pohybové aktivity, nevhodným způsobem stravování, požíváním návykových látek, nerozvážným chováním a neúměrnými nároky na fyzickou i psychickou složku osobnosti. Lidské zdraví z dvaceti procent ohrožuje poškozené životní prostředí projevující se znečištěním vodních toků, ovzduší a půdy, dále pobyt v prostorách se zvýšenou hlučností, nedostatkem osvětlení či dlouhodobé vystavování se slunečnímu záření a nedostatečná socio-kulturní úroveň rodiny. Poslední kategorii vnějších negativních vlivů (dvacet procent) tvoří zanedbání pravidelných preventivních prohlídek, povinného očkování, špatné stanovení diagnózy a neúčinná léčba.²⁷

Specifickým typem zdraví je zdraví duševní. Stejně jako v případě definování pojmu zdraví nelze ani zde termín duševního zdraví jednoznačně vymezit. Z důvodu posuzování jedince členskou skupinou a hodnocení míry dodržování skupinových norem není možné stanovit charakteristiku duševního zdraví pro všechny kultury a doby souhrnně, ale pouze pro daného jedince v konkrétním historickém a socio-kulturním prostředí. Základními kategoriemi charakterizujícími duševní zdraví jsou: kladný vztah jedince k sobě samému, motiv rozvinutí veškerého osobního potenciálu, nezávislost a funkční samostatnost,

„vyvinuté ústřední syntetizující funkce“, náležité vnímání skutečnosti, vyrovnání se s vlivy vnějšího prostředí. Duševní zdraví zahrnuje schopnost kontrolovat sebe sama.²⁸ Psychická vyrovnanost poskytuje člověku pocit jistoty, umožňuje mu lépe se orientovat v situacích

21 Tamtéž, s. 39-40.

22 Tamtéž, s. 40.

23 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 7.

24 Tamtéž, s. 14.

25 Tamtéž, s. 7.

26 KŘIVOHLAVÝ, Jaro. Psychologie zdraví. Praha : Portál, 2009, s. 43.

27 MARÁDOVÁ, Eva. Rodinná výchova. Zdravý životní styl I pro 6.-9. ročník základní školy a odpovídající ročníky víceletého gymnázia. Praha : Fortuna, 1998, s. 13-14.

(20)

každodenního života, reálně je posuzovat, vhodně se rozhodovat a reagovat na nejrůznější problémy. Duševně zdraví lidé dokáží bez potíží komunikovat s druhými, jsou si vědomi svých předností i omezení, umí účinně využívat všech svých možností. Jejich jednání a chování celkově působí klidným dojmem. V případě neúspěchu zjišťují, kde udělali chybu a pokouší se ji napravit. Oproti tomu lidé žijící v neustálé psychické nepohodě mnohdy propadají úzkosti, zoufalství či panice. Neúspěch, i zapříčiněný zásahem vnějšího okolí, často považují za vlastní selhání, obviňují se z něho a začínají na sebe nazírat zkreslujícím dojmem. Přetrvávající problémy psychického rázu se v takovém případě brzy projeví v oblasti tělesné. Jelikož psychická a fyzická stránka osobnosti jsou úzce propojeny, budou i somatické potíže negativně ovlivňovat psychiku jedince. Mohou se z nich stát stresory. Výše zmíněné poznatky dokazují, že také duševní zdraví má nezastupitelný význam v životě člověka.

IV. 1. 3. Zdravý životní styl

Z výše uvedených informací vyplývá, že zdravý životní styl je takový styl života, který napomáhá k udržení kladného tělesného, psychického, sociálního a duševního stavu člověka a umožňuje mu prožít plnohodnotný život.

IV. 1. 4. Utváření životních návyků

Návyky lze definovat jako reflexní jednání založené na příjmu, přenosu a reakci.

Významně ovlivňují sociální chování a přizpůsobování se určité situaci či společnosti.

Stávají se základem učení. Mnohé návyky vychází z kulturně historického povědomí (např. zvyky, tradice), tvoří obligatorní společenské normy, a zajišťují tak udržování sociální konformity. V behaviorálním pojetí rozumíme návykem citový reflex, jež je podmíněný prostředím. Jedná se o získanou tendenci k vykonání činnosti určitým způsobem na jistý podnět. Oproti dovednosti je návyk užší, provádíme ho více automaticky. Návyky můžeme rozdělit do dvou hlavních kategorií, na návyky žádoucí a nežádoucí. Kladné ulehčují život, zahrnují činnosti typické pro danou společnost.

Záporné jsou značně fixované, jejich odbourávání vyžaduje zvýšenou námahu a odhodlání.²⁹ Návyky se nevytváří trvale, všechny jsou pouze dočasné, můžeme je tedy měnit, nikoli však úplně odstranit. Utlumený návyk se často vybaví např. v případě únavy, afektu. Rychlejší vyhasínání spoje podmiňuje vyšší frekvence nahrazování návyku negativního kladným v určitém časovém intervalu a pochvala, odměna. Pokud nefunguje pozitivní motivace, využívá se tzv. averzivní terapie založené na strachu z trestu

29 Tamtéž, s. 343.

(21)

v kombinaci s odměňováním za požadované chování. Trvalá změna návyku předpokládá širší a hlubší přeměnu osobnosti.³⁰ Návyky určitého druhu nejsou sdíleny všemi. Každá sociální skupina může mít některé své specifické návyky. Zároveň jeden a tentýž návyk nemusí být vnímán a hodnocen stejným způsobem. Jisté rozdíly v jejich posuzování se zakládají v působení rodiny na formování jedince, např. určitý návyk je v ní vnímán jako vhodný, naprosto běžný a její členové se nad ním ani v nejmenším nepozastavují. Ovšem širšímu okolí může připadat nevhodný až nepřijatelný. Rozdílné návyky mohou být překážkou v navazování přátelských a partnerských vztahů, obzvláště v případě, kdy stojí proti sobě nebo se dokonce vylučují. Odlišné návyky působí problémy také v situacích, kdy spolu jednají jedinci pocházející ze skupin s různou socio-kulturní úrovní.

Na utváření životních návyků má velký vliv výchova. Tou rozumíme soustavné, záměrné, promyšlené působení vedoucí k dosažení požadovaného výchovného cíle. Usiluje o rozvíjení určitých vlastností, názorů, postojů a hodnot. Probíhá oboustranně, vychovávaný a vychovatel jsou ve vzájemné interakci.³¹ Požadavky, které rodina, škola a další sociální skupiny na dítě kladou, odpovídají požadavkům společnosti jako celku.

Pozitivní přiměřené nároky podněcují jedince k vytvoření návyků přispívajících ke zdravému způsobu života; ke zdárnému vývoji a rozvoji osobnosti.³² Značné odlišnosti v osvojených návycích můžeme pozorovat u dětí z rodiny perfekcionistické a zanedbávající. Jako příklad zde volím návyky v učení. Dítě vychovávané perfekcionisticky bude vedeno k povinnosti nejprve pečlivě a důkladně splnit zadané úkoly, kterými je však přetěžováno, a nezbývá mu již čas na vlastní volnočasové aktivity a uspokojování vlastních tužeb. Oproti tomu dítě, jemuž rodiče věnují minimum pozornosti, nebude v plnění povinností důsledné, jelikož kvalita jejich vykonávání není nikterak kontrolována a za nesplnění nenásledují žádné postihy, ovšem ani odměna v případě opačném. Takovýto jedinec se naučí své povinnosti odbývat a obcházet. Sice bude mít více času na zábavu, ale nedojde u něho k fixaci základních společenských návyků, což může vést k problematičtějšímu začlenění např. do třídního kolektivu.

Výchova se prolíná se socializací, celoživotním procesem začleňování jedince do společnosti. Socializace ovlivňuje formování a vývoj osobnosti. Každý tak získává jedinečné osobnostní rysy, jež však zároveň odpovídají modelům chování a jednání vyžadovaných prostředím, v němž žije. Společnost určuje způsob, jakým bude jedinec

30 ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 351-352. Ke změně návyků se běžně využívá kladení požadavků, slovní vliv, odměny, tresty, působení vzorů, malých sociálních skupin, činností; podporování sebevýchovy. Tamtéž, s. 352.

31 Tamtéž, s. 247-248.

32 Tamtéž, s. 250.

(22)

vnímat jak své nejbližší okolí a svět jako celek, tak sebe sama; jazyk a řeč a zároveň ráz myšlení, normy a hodnoty, které bude dodržovat, ideály a principy každodenního života.³³

Na vytváření návyků mají značný vliv různé sociální skupiny. Ty se snaží přimět jedince ke konformitě v jednání i názorech. Konformita vychází z potřeby někam patřit, získat podporu pro zajištění bezpečí a uspokojení mnohých dalších potřeb.³⁴ Sociální skupina formuje celou osobnost jedince, zvláště jeho charakter a společenské dovednosti.³⁵ Na děti nejvíce působí rodina, škola a skupina vrstevníků. V rodině probíhá primární socializace. Veškeré návyky, které jsou jedinci vštípeny, lze jen stěží v pozdějších letech odstranit. Jakékoli opomenutí či vybudování negativního návyku může mít neadekvátní následky.³⁶ Rodina vytváří základy pro dovednosti a návyky v oblasti sociální komunikace.³⁷ Dítě si osvojuje elementární normy a způsoby chování, sociální role, určitý životní styl, přijímá hodnoty platné v jeho nejbližším okolí a stejně tak vzor, jak vnímat a chápat svět. Rodinné prostředí utváří sebepojetí a sebehodnocení dítěte. Značně tak předurčuje způsob jeho života.³⁸

Škola představuje druhé nejdůležitější socializační prostředí. Jedinec je v něm hodnocený na základě výsledků své práce, výkonů a schopností. Poprvé může být v konkurenci spolužáků odměněn za vlastní úsilí. Míra úspěšnosti jeho činnosti přímo souvisí s vytvořením postoje k práci a sobě samému. Škola mu poskytuje nové zkušenosti, širší společenské normy a hodnoty, učí ho respektovat autoritu,³⁹ novým komunikačním, pracovním a učebním návykům.

Skupinou vrstevníků označujeme malou sociální skupinu složenou z přibližně stejně starých osob,⁴⁰ které mohou k vzájemné komunikaci využívat specifické řečové formy.

Mají vlastní společenské cíle a představu o morálce a sociálním chování. Na příslušnost k dané skupině často poukazují vnější znaky, jako např. způsob oblékání, účesu atd.⁴¹ V případě, že je jedinci zabraňováno ve styku s vrstevníky, nedochází k plnému rozvinutí sociálních dovedností a formování podstatných rysů. Soudržnost skupin závisí do značné míry na věku a pohlaví. Malé děti si hrají izolovaně, protože ještě nejsou schopny spolupráce. V předškolním období herní skupiny charakterizuje proměnlivost a nestálost.

33 HADJ-MOUSSOVÁ, Zuzana. Sociální psychologie. Praha : Univerzita Karlova v Praze – - Pedagogická fakulta, 2003, s. 12-14.

34 ŘÍČAN, Pavel. Psychologie. Příručka pro studenty. Praha : Portál, 2005, s. 211-213.

35 ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 275.

36 PROKOP, Jiří. Sociologie výchovy a školy. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2001, s. 40.

38 HADJ-MOUSSOVÁ, Zuzana. Sociální psychologie. Praha : Univerzita Karlova v Praze – - Pedagogická fakulta, 2003, s. 14-15.

39 Tamtéž, s. 15-16.

41 PROKOP, Jiří. Sociologie výchovy a školy. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2001, s. 54-55.

(23)

V rámci školního kolektivu později vznikají subskupiny neformální povahy.⁴² Protože se jedná o skupiny menší, jednotliví členové celkového kolektivu mají méně příležitostí k výběru vzájemného kontaktu, a mohou se tedy snáze dostat do úplné izolace. Ti, kteří se ocitají na hranici izolace a začlenění, vytvářejí vlastní skupinu založenou na pocitu ohrožení z osamocení.⁴³ Význam skupiny stoupá v období puberty. Při konfliktech s rodiči poskytuje dospívajícímu útěchu, porozumění a soucit. Dává mu možnost získat zkušenosti vyplývající z kontaktu a komunikace s lidmi jedinci rovnými. Členové dané skupiny se učí vzájemnému respektu, diskuzi, naslouchání, prosazování a pozměňování svých názorů, argumentaci, kompromisnímu ustupování, smiřování se s nespravedlností a neúspěchem.

Dospívající si ve své členské skupině osvojuje mimo jiné určité návyky, jak řešit konflikty různého druhu. Skupinové a přátelské vztahy významně působí na morální vývoj a formování celé osobnosti,⁴⁴ ulehčují přechod z prostředí rodinného do školního, pracovního atd.⁴⁵ V některých případech však má skupina na jedince negativní vliv. Jedná se o společenství, které ke svým hlavním hodnotám řadí prvky rizikového chování. Každý potenciální uchazeč o členství v takovéto skupině musí nejprve projít zkouškou, zda je chopen vykonat některou z rizikových činností, např. pokud bude chtít být určitá osoba přijata ke skupině, jež překračuje společností uznávané a dodržované normy, bude muset jednat v rozporu s psanými pravidly, např. bude muset něco ukrást, poškodit veřejné prostranství či soukromý majetek. Touha nezůstávat osamocený může působit mnohem silněji než vědomí nutnosti dodržovat společenské normy.⁴⁶ Členství ve skupinách tohoto typu často vede i k poškození vlastního zdraví, což v některých případech zanechává trvalé následky.

Na utváření návyků, osvojování si určitých dovedností, na celkové chování a vystupování mají velký vliv vzory a ideály, které ukazují dětem a dospívajícím, co se od nich očekává, mají je upoutat a nejlépe přivést k jejich následování.⁴⁷ Jedinec si na základě vlastních preferencí volí a posléze napodobuje určitý vzor, s nímž se může později i ztotožnit. Získává podle něho model, jak se orientovat ve světě, řešit problémy a různé konflikty. Jeho ideál představuje určitý způsob života, předkládá jisté názory,

43 HADJ-MOUSSOVÁ, Zuzana. Sociální psychologie. Praha : Univerzita Karlova v Praze – - Pedagogická fakulta, 2003, s. 27.

44 ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 278-282.

45 PROKOP, Jiří. Sociologie výchovy a školy. Liberec : Technická univerzita v Liberci, 2001, s. 55.

46 Jako příklad uvádím scénu z filmu Lucie postrach ulice (POLÁK, Jindřich. 1983.), kdy malá dívka při pokusu sblížit se partou „výtržníků“, aby nebyla neustále doma sama, dostala za úkol zcizit jeden předmět z obchodního domu.

47 HELUS, Zdeněk. Úvod do sociální psychologie (Aktualizovaná témata pro studující učitelství).

Praha : Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, 2001, s. 98.

(24)

přesvědčení, hodnoty a hodnotové orientace a etické zásady. Silný vliv modelu spočívá v jeho konkrétnosti a emocích, jež vyvolává. Do opozice ke kladnému vzoru se staví model záporný. Jedná se o člověka s negativními znaky, které mohou vyvolávat odpor. Zpravidla jde o jedince, jenž dlouhodobě na dítě působil frustračně. V některých případech rodiče sami předkládají svým potomkům záporný vzor s cílem vyvolat u nich odmítavý postoj, a zabránit tak možnému nežádoucímu chování a jednání. Někteří však z různých důvodů v určitých ohledech s daným modelem sympatizují, jeho chování akceptují, protože se domnívají, že by jim takový způsob vystupování mohl pomoci při společenském vzestupu, nejen, v rámci vrstevnické skupiny.⁴⁸ Jisté nebezpečí nastává v případě tzv. „vystřízlivění“

z ideálu. Tímto termínem označujeme uvědomění si neexistence ideálu, což má za následek ztrátu smyslu života. Reakcí na tento stav bývá zoufalství, ztráta zájmu o veškeré dění, cynismus, deprese atd. Děti i dospívající si vybírají vzory podle své hodnotové orientace, životního zaměření a lidí, na nichž jim záleží.⁴⁹ Myslím si, že každý potřebuje mít nějaký vzor, ke kterému se chce svým jednáním, vstupováním a mnohdy i vzhledem přiblížit. Obdiv jisté osoby, literární či filmové postavy atd. podněcuje snahu být jako ona. Jedinec usiluje o osvojení si alespoň přibližného množství jejích vědomostí, sociálních dovedností, touží dosáhnout přinejmenším částečně jejího úspěchu, uznání a obliby. Získává tak určitý cíl, k němuž směřuje, jenž může významně přispět k vytvoření jistého životního řádu a odolnosti vůči negativním vlivům. O nevhodném působení vzorů viz níže.

IV. 1. 5. Spánek IV. 1. 5. 1. Spánek

Jedním ze základních předpokladů dobrého zdraví je kvalitní a pravidelný spánek.⁵⁰ Jedná se o pasivní formu odpočinku, kdy lidský organismus znovu získává síly vynaložené na předcházející fyzické či psychické činnosti.⁵¹ MuDr. Martin Anders spánek definuje jako:⁵² „…stav klidu s minimální pohybovou aktivitou v určité poloze, se sníženým vnímáním okolního prostředí a se změněnou duševní činností oproti stavu bdělému.“⁵³ Během spánku dochází k poklesu krevního tlaku, změně dechové a tepové frekvence,

48 ČÁP, Jan; MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2007, s. 261-262.

49 HELUS, Zdeněk. Úvod do sociální psychologie (Aktualizovaná témata pro studující učitelství).

Praha : Univerzita Karlova v Praze – Pedagogická fakulta, 2001, s. 99-100.

50 ANDERS, Martin. Nespavost. Praha : Jan Vašut, 2000, s. 3.

51 KUBRICHTOVÁ, Lenka; MARÁDOVÁ, Eva. Hygienické návyky. Péče o zdraví pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 9.

53 Tamtéž.

(25)

hladiny hormonů v krvi, výkyvům v tělesné teplotě, snižuje se spotřeba energie,⁵⁴ uvolňuje se svalové napětí, klesají reakce nervového systému na podněty různého druhu, proměňuje se metabolismus a činnost ledvin atd.

Rozlišujeme dva základní druhy spánku – stav hlubokého a lehkého spánku.

Hluboký zklidňující spánek se běžně označuje zkratkou nREM (non REM).⁵⁵ V jeho třetí fázi je nesnadné spícího probudit pomocí zvuků, které mu nejsou blízké. Oproti tomu na své jméno nebo pláč dítěte reaguje téměř okamžitě. Výskyt snů v tomto cyklu je méně častý. Snové děje však více odpovídají realitě. Význam nonRem spánku spočívá v obnovení fyzických sil. Platí přímá úměra mezi stupněm tělesné zátěže a nutnou délkou spánku.⁵⁶ Lehký neboli aktivovaný neklidný spánek má zkratku REM (rapid eye movements). Během něho dochází k rychlým očním pohybům, ať již při přivřených nebo zavřených očních víčkách, k mírným svalovým záškubům na končetinách a v obličeji.

Pokud člověk spí REM spánkem, zdají se mu sny, které díky silným emocím, jež je doprovází, napomáhají k odstranění přetrvávajícího denního citového napětí. V průběhu noci se oba druhy spánku několikráte prostřídají,⁵⁷ jedná se zpravidla o pět cyklů po sedmdesáti minutách. K nREM spánku dochází v první polovině noci.⁵⁸

Potřeba spánku závisí na věku, zdravotní způsobilosti, individuální potřebě i jeho průběhu. Děti staršího školního věku by měly denně spát devět až deset hodin.⁵⁹ Zamezování spánku negativně ovlivňuje zdravotní stav,⁶⁰ způsobuje projevy podobné stárnutí, urychluje průběh nemocí např. cukrovky, vysokého krevního tlaku, obezity;⁶¹ výsledky duševní práce, pozornost a vyrovnanost.⁶² Nekvalitní spánek vyvolává chronickou únavu, psychické poruchy a snižuje přirozenou obranyschopnost organismu.⁶³ Zamezování spánku je tedy z hlediska psychohygieny nevhodné.⁶⁴ Jedinci, kteří spí pravidelně sedm až osm hodin, vykazují známky lepšího tělesného i duševního zdraví než ti, co spánku věnují méně.⁶⁵ Spánek je nejúčinnějším přírodním prostředkem k uklidnění.

Ne nadarmo se v lidovém rčení říká „Ráno moudřejší večera.“ Řešit různé problémy

54 Tamtéž, s. 7.

59 KUBRICHTOVÁ, Lenka; MARÁDOVÁ, Eva. Hygienické návyky. Péče o zdraví pro 5.-9. ročník základní školy. Praha : Fortuna, 1992, s. 9. Vzhledem k individuálním zvláštnostem není možné stanovit dobu spánku, která nejvíce přispívá k udržení dobrého zdravotního stavu. PRAŠKO, Ján; ESPA-ČERVENÁ, Kateřina; ZÁVĚŠICKÁ, Lucie. Nespavost. Zvládání nespavosti. Praha : Portál, 2004, s. 18.

61 ANDERS, Martin. Nespavost. Praha : Jan Vašut 2000, s. 8.

(26)

a úkoly večer, po celodenní námaze, se ukazuje jako neproduktivní. Spánkem si jedinec odpočine, po té je schopen efektivněji uvažovat. Pokud je však daná osoba vystavena přílišnému stresu, její spánek bývá nekvalitní a velice často nedostatečný. V důsledku nepřiměřené školní zátěže může být spánek omezován na minimum. Je pravděpodobné, že některé děti, jejichž rodiče, učitelé atd. kladou přílišný důraz na výborný školní výkon, jsou jejich požadavky natolik vytíženy, že se je snaží zvládat na úkor spánku. Mylně se domnívají, že zůstanou-li o trochu déle vzhůru, a zkrátí tak dobu určenou ke spaní, dokáží splnit více úkolů. Nevědí však, že práceschopnost šedé kúry mozkové se s déletrvající usilovnou činností snižuje a k další námaze organismus odpočinek potřebuje. Ony si ho ale ve snaze dokončit uloženou práci nedopřejí. Ponocování však očekávaný výsledek nepřináší, spíše přivodí stres. Jednak proto, že daný úkol nesplnily, jednak z důvodu, že druhý den budou více unavené a jejich výkon se ještě sníží, dostaví se výčitky svědomí, čímž se stresová situace zhorší. V extrémním případě může nastat obava ze spánku způsobená strachem z nočních můr, kdy je vědomí nesplněného úkolu pronásleduje ve snech, často budí a bojí znovu usnout. Tuto situaci nejsou schopny v žádném případě vyřešit samy. Je nezbytně nutné, aby jim rodiče, blízcí příbuzní, pedagogický pracovník či jiná osoba vysvětlili, že takto ničeho nedosáhnou. Jakmile jedinec tuto skutečnost přijme⁶⁶, musí se mu odpovídajícím způsobem upravit denní režim a dbát na dostatek spánku. Brzy sám pozná mnohé výhody, které takto získá. Jakákoli náprava vyžaduje spolupráci a důslednost obou, jak dítěte, tak dospělého. Děti by neměly být školními požadavky nebo nároky rodičů zahlcovány. Podle mého názoru by se mělo dbát na to, aby znaly význam spánku v životě, jeho přínos pro lidský organismus, aby věděly, že v každém případě se spát musí.⁶⁷

Za zdravý spánek se považuje spánek hluboký, plynulý, nerušený hrůzostrašnými sny a pocením, realizovaný ve vhodném prostředí. Doporučuje se dodržovat stále stejná doba uléhání a vstávání, nekonzumovat obtížněji stravitelná jídla a alkohol tři až čtyři hodiny před spánkem, nápoje zahrnující ve svém obsahu složku kofeinu šest až osm hodin před ulehnutím, převlékat se do lehkého, volného oblečení z přírodních materiálů, v zimě používat navíc ponožky, ležet na zdravotní matraci,⁶⁸ volit přiměřeně naplněný polštář⁶⁹

66 Domnívám se, že k nápravě nežádoucího návyku je nutné, aby jedinec uznal jeho negativa. Pokud by zůstával přesvědčen o jeho možném, i když zatím se nedostavujícím přínosu, snažil by se veškerá doporučení a opatření obcházet a jakákoli pomoc by byla neefektivní.

67 Pokud se něčeho, např. pololetní písemné práce, hněvu rodičů za špatné vysvědčení atd. bojí, do takové míry, že nemohou spát, navrhuji říci si tuto větu: „Teď v noci to stejně nevyřešíš, vyspi se, pak určitě přijdeš na to, jak všechno dobře zvládnout.“

68 Tamtéž.

(27)

a nejlépe vlněnou nebo bavlněnou přikrývku, vyvarovat se sledování televize a četbě napínavých knih, těsně před usnutím dodržet patnáctiminutovou relaxaci.⁷⁰ Neméně důležitou úlohu má též volba vhodného prostředí, pro nějž je charakteristický klid, tma, teplota v místnosti okolo šestnácti stupňů Celsia a dostatečný přísun čerstvého vzduchu.⁷¹ Na kvalitu spánku mají vliv také klimatické podmínky.⁷²

IV. 1. 5. 2. Poruchy spánku

Poruchy spánku do značné míry ovlivňují zdravotní stav jedince. Některé jsou krátkodobé a přechodné, jiné déletrvající, některé neškodné, jiné nebezpečné. K základním poruchám spánku řadíme insomnii, nadměrnou denní spavost, parasomnii a dyssomnii.⁷³

IV. 1. 5. 2. 1. Insomnie

Termín nespavost pojímá celou řadu potíží, které mají vliv na kvalitu, trvání nebo plynulost spánku. Projevuje se poruchou usínání, přerušovaným spánkem a následnou neschopností znovu usnout či časným probouzením.⁷⁴

Následkem nespavosti dochází k únavě, denní spavosti, poklesu energie, motivace a podnikavosti, poruchám soustředění, paměti, sociálních činností, výkyvům nálad, napětí, bolestem hlavy, gastrointestinálním symptomům,⁷⁵ poruchám dýchání a kardiovaskulárního systému.⁷⁶ Všechny tyto problémy se mohou projevovat izolovaně nebo v libovolných kombinacích. Intenzita nespavosti je proměnlivá, proto se nepostradatelným ukazatelem nemoci stává změna ve vnímání spánku daným jedincem.

Ne každá nespavost však musí být diagnostikována, a z toho důvodu, že některým lidem připadá brzké vstávání naprosto přirozené, jindy je nespavost doprovodným znakem jiné choroby. Může být tedy jak symptomem, tak syndromem. Zpravidla se stanovuje s ohledem na tíži, častost a trvání problémů a působení na jedincovy aktivity v průběhu dne. Aby mohl být abnormální stav označený za insomnický, měly se jednotlivé potíže vyskytovat minimálně třikrát týdně v časovém rozmezí jednoho měsíce. Toto kritérium však nelze použít striktně, protože vždy záleží na individuálním pohledu a pocitech konkrétního člověka.⁷⁷

72 PRUSIŃSKI, Antoni. Nespavost a jiné poruchy spánku. Praha : MMAXDORF, 1993, s. 17.

73 Tamtéž, s. 24.

74 NEVŠÍMALOVÁ, Soňa; ŠONKA, Karel et al. Poruchy spánku a bdění. Praha : Galén, 2007, s. 87-88.

75 Tamtéž, s. 87.

76 Tamtéž, s. 95.

77 Tamtéž, s. 88.

(28)

Insomnii v běžné praxi dělíme na akutní a chronickou, primární a sekundární.

Americká společnost pro poruchy spánku stanovila jedenáct základních typů nespavosti.

Jedná se o insomnii akutní (insomnii z poruchy přizpůsobení), psychofyziologickou (primární), paradoxní (mispercepci spánkovou), idiopatickou, insomnii způsobenou duševní poruchou, neadekvátní spánkovou hygienou, užíváním léků, tělesným stavem (organickou), insomnii nespecifikovanou neorganickou, nespecifikovanou organickou (fyziologickou), insomnii behaviorální v dětství.⁷⁸ MuDr. Martin Anders využívá třístupňové dělení podle intenzity výskytu problémů. Rozlišuje nespavost mírnou, střední a těžkou. Dále ji rozděluje podle délky trvání na přechodnou, krátkodobou, dlouhodobou.⁷⁹

Nespavost způsobují tyto faktory: přítomnost stresoru, který je možné identifikovat, nepřiměřená zaměřenost na spánek a strach z něj, ztížená schopnost usnout v domácím prostředí či mimo lůžko, negativní vlivy prostředí, přítomnost tíživých myšlenek či silných emočních zážitků a neschopnost se od nich odpoutat, zamezení odpovídajícího zklidnění, jež předchází spánku, zvýšený práh probuditelnosti, osvojené asociace neumožňující spánek, výskyt duševní poruchy či fyzického onemocnění, opakovaný spánek během dne, nedodržování denního režimu, užívání návykových látek a léků, náhlé nutné vysazení medikace, bolest omezující hybnost,⁸⁰ syndrom nočního ujídání/pití,⁸¹ gravidita, menopauza a další. V některých případech není příčina známá.⁸² Profesor Parkes člení příčiny nespavosti do osmi kategorií. Jedná se o příčiny fyziologické, psychologické, psychiatrické, fyzické, farmakologické, parasomnii, primární insomnii neznámé příčiny, zdánlivou nespavost.⁸³

Výskyt nespavosti u dětí závisí do značné míry na rodinném prostředí a školní neúspěšnosti. Nedostatek spánku se mimo jiné u nich projevuje poruchami chování, nejčastěji hyperaktivitou nebo výbušností, což může vést k mylným předpokladům výskytu syndromu ADHD. U dětí se insomnie zpravidla vyskytuje v kojeneckém a batolecím věku.⁸⁴ Hlavními příčinami nárůstu nespavosti v období dospívání jsou fyziologické, společenské a psychické změny; syndrom zpožděné fáze usínání, syndrom neklidných

78 Tamtéž, s. 88-96.

79 ANDERS, Martin. Nespavost. Praha : Jan Vašut, 2000, s. 10. Přechodná nespavost vymizí do jednoho týdne, krátkodobá do tří týdnů a dlouhodobá přetrvává déle než jeden měsíc. Tamtéž.

80 NEVŠÍMALOVÁ, Soňa; ŠONKA, Karel et al. Poruchy spánku a bdění. Praha : Galén 2007, s. 90-95.

81 PRAŠKO, Ján; ESPA-ČERVENÁ, Kateřina; ZÁVĚŠICKÁ, Lucie. Nespavost. Zvládání nespavosti.

Praha : Portál, 2004, s. 37.

82 NEVŠÍMALOVÁ, Soňa; ŠONKA, Karel et al. Poruchy spánku a bdění. Praha : Galén, 2007, s. 95-96.

83 PRUSIŃSKI, Antoni. Nespavost a jiné poruchy spánku. Praha : MMAXDORF, 1993, s. 28.

84 NEVŠÍMALOVÁ, Soňa; ŠONKA, Karel et al. Poruchy spánku a bdění. Praha : Galén, 2007, s. 109.