Specifika obchodu a podnikání ve Finsku

Specifika obchodu a podnikání ve Finsku

Bakalářská práce

Studijní program: B6208 – Ekonomika a management

Studijní obor: 6210R015 – Ekonomika a management mezinárodního obchodu Autor práce: Markéta Kopalová

Vedoucí práce: Ing. Jaroslav Demel, Ph.D.

š

š

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že texty tištěné verze práce a elektronické verze práce vložené do IS STAG se shodují.

29. 3. 2019 Markéta Kopalová

Anotace

Bakalářská práce se zabývá rozebráním specifik obchodu a podnikání ve Finsku. První část stručně popisuje teoretická východiska pojmů obchod a podnikání. Druhá část se věnuje charakteristice Finska a Finů, která se znatelně promítá do místního podnikatelského prostředí. V další části jsou rozebrána daná specifika obchodu a podnikání finského trhu.

Poslední část bakalářské práce se zaměřuje na ukázku specifik obchodu a podnikání Finska v praxi. Pro tento účel byla zvolena analýza založení Osakeyhtiö, neboli společnosti s ručením omezeným ve Finsku. Současně také porovnání založení Osakeyhtiö ve Finsku a společnosti s ručením omezeným v České republice. Cílem této práce je zkoumání specifik obchodu a podnikání ve Finsku, jejich základů ve finské historii a kultuře a jejich fungování v praxi na daném příkladu v porovnání s jinou zemí, v tomto případě Českou republikou.

Klíčová slova

Finsko, formy podnikání, Osakeyhtiö, specifika podnikání, společnost s ručením omezeným

š

Annotation

Specifics of trade and business in Finland

This bachelor thesis examines the specifics of trade and business in Finland. The first part briefly describes theoretical basics of trade and business topic. The second part deals with the characteristics of Finland and Finns, which is noticeably reflected in the domestic business environment. The next part examines given specifics of trade and business of the Finnish market. The last part of the thesis focuses on demonstrating the specifics of trade and business in Finland in practice. For this purpose, the analysis of the founding of Osakeyhtiö, a limited liability company was chosen. At the same time, the founding of Osakeyhtiö in Finland and a limited liability company in the Czech Republic are compared. The purpose of this thesis is examination of the specifics of trade and business in Finland, their basics in Finnish history and culture and also functioning in practice on a given example compared to another country, in this case the Czech Republic.

Key words

Finland, forms of business, limited liability company, Osakeyhtiö, specifics of business

Obsah

Seznam tabulek ... 9

Seznam zkratek a značek ... 10

Úvod... 12

1 Obchod, vymezení pojmů a teoretických východisek ... 13

1.1 Mezinárodní obchod a investice... 14

1.2 Daňová politika státu v oblasti mezinárodního obchodu a investic ... 15

1.3 Jednotný vnitřní trh Evropské unie ... 16

2 Podnikání, vymezení pojmů a teoretických východisek... 18

2.1 Typologie podniků ... 18

2.2 Právní formy podnikání ... 19

2.3 Financování podniku v mezinárodním obchodě ... 20

2.4 Daně v podnikání v rámci Evropské unie ... 20

3 Obecná charakteristika, kulturní a obchodní zvláštnosti Finska ... 21

3.1 Obecná charakteristika Finska ... 21

3.1.1 Nejdůležitější události finské historie ... 21

3.1.2 Momentální jazyková situace ... 23

3.2 Kořeny finské kultury ... 24

3.3 Zvláštnosti obchodního jednání ... 25

3.4 Finsko dnes ... 26

4 Analýza specifik obchodu a podnikání ve Finsku ... 27

4.1 Nástroje podpory obchodu a podnikání ... 27

4.1.1 Organizace Business Finland... 28

4.1.2 Slush ... 29

4.2 Mezinárodní obchod a investice... 30

4.3 Vztah země s Evropskou unií ... 31

4.4 Daňový systém ... 32

4.4.1 Typy přímých a nepřímých daní ... 33

4.5 Právní formy podnikání ve Finsku ... 34

8

1.1 Základní otázky ovlivňující výběr právní formy podnikání ... 35

5 Porovnání založení společnosti ve Finsku a Česku ... 37

5.1 Založení Osakeyhtiö ve Finsku ... 37

5.2 Založení společnosti s ručením omezeným v České republice ... 38

5.3 Zhodnocení výsledků... 40

Závěr ... 42

Seznam použité literatury ... 44

Seznam tabulek

Tabulka 1 Zahraniční obchod Finska (v mil. EUR)... 30 Tabulka 2 Daňové sazby u státní daně z příjmu fyzických osob... 33 Tabulka 3 Vynaložené prostředky pro založení společnosti ... 40

10

Seznam zkratek a značek

Ay Avoin yhtiö

DPH Daň z přidané hodnoty

EEA The European Economic Area (Evropský hospodářský prostor)

EHS The European Economic Community (Evropské hospodářské společenství)

EU European Union (Evropská unie)

Euratom The European Atomic Energy Community (Evropské společenství pro atomovou energii)

GATT The General Agreement on Tariffs and Trade (Všeobecná dohoda o clech a obchodu)

GCR Clobal Competitiveness Report (Zpráva o globální konkurenceschopnosti)

KELA Kansaneläkelaitos (Ústav sociálního zabezpečení)

Ky Kommandiittiyhtiö

NBPR National Board of Patents and Registration

OECD Organisation for Economic Co-Operation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj)

OEEC Organisation for European Economic Co-operation (Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci)

Ok Osuuskunta

OSVČ Osoba samostatně výdělečně činná

OSN United Nations (Organizace spojených národů)

Oy Osakeyhtiö

Oyj Julkinen Osakeyhtiö

WEF The World Economic Forum (Světové ekonomické fórum)

WTO The World Trade Organization (Světová obchodní organizace)

12

Úvod

Finsko patří k nejbohatším státům Evropy. Také patří již několik let k nejlépe konkurenceschopným státům světa. Podle každoroční zprávy vydávané agenturou OSN je nejšťastnější zemí na světě. Neoficiální prvenství jí patří také v rámci vzdělávacího systému.

Finsko obsahuje přední příčky většiny zpráv či průzkumů. Tento důvod, společně s faktem, že autorka této práce v rámci programu Erasmus+ půl roku ve Finsku žila a studovala, se promítly do tématu této bakalářské práce, kterým jsou specifika obchodu a podnikání ve Finsku.

Cílem této práce je na základě teoretické rešerše a následného uvedení problému do reálného prostředí objasnit specifika obchodu a podnikání ve Finsku. Pro lepší porozumění je použita komparace daných specifik s Českou republikou. V poslední části dále detailní komparace založení Osakeyhtiö a společnosti s ručením omezeným v České republice.

Práce je členěna do pěti částí. První a druhá část je v rámci uvedení do tématu věnována stručnému shrnutí teoretických východisek v oblasti obchodu a podnikání.

Třetí částí začíná analytický blok práce, který je nejprve zaměřen na detailní charakteristiku Finska a Finů, která je důležitá v rámci spojitosti se specifiky podnikatelského prostředí Finska. Popisuje historii Finska jako bitevního pole Švédska a Ruska, a jak tato historie ovlivnila charakter a kulturu Finů. Navazuje na to, jak jsou specifika obchodu, podnikání a obchodního jednání touto kulturou a charakterem ovlivněny dnes.

Čtvrtá část je věnována specifikům obchodu a podnikání Finska. Nejprve jsou popsány nástroje podpory obchodu a podnikání, které jsou důležitým znakem specifik finského podnikatelského prostředí. Dále se zaměřuje na podporu mezinárodního obchodu a investic, a zároveň na vztah země s Evropskou unií, který mezinárodní obchod značně ovlivňuje. Také je rozebrán daňový systém Finska a tuzemské právní formy podnikání, spolu s důležitými otázkami pro zvolení vhodné právní formy podnikání.

Pátá, závěrečná část analýzy na základě důležitosti volby právní formy podnikání porovnává založení Osakeyhtiö ve Finsku a její obdoby v České republice, společnosti s ručením omezeným.

1 Obchod, vymezení pojmů a teoretických východisek

Obchod je nedílnou součástí dnešního světa a jde ruku v ruce spolu s podnikáním. Historie obchodu je však daleko delší než historie podnikání. Dá se říci, že nebýt obchodu, nebylo by podnikání. Obchod jako lidská činnost existuje již od pradávna.

Mluví-li se o obchodu z historického hlediska, například Jakubec (2002) mezi nejstarší lidské činnosti řadí výměnu či směnu zboží, tedy obchod. Vývoj obchodu byl vždy závislý na politické situaci. Mezi nejvýznamnější faktory, ovlivňující stav a úroveň obchodu, však patřila technická zdokonalení, jako například dopravní prostředky a cesty. Dále také organizace obchodu, a to specializované obchodní podmínky dle druhu zboží. V neposlední řadě také obchodní transakce, tedy peněžní operace.

Na základě definic dnešní společnosti je podle Záboje (2006) obchod specifická ekonomická činnost, díky které se uskutečňuje prodej a koupě zboží a poskytnutých služeb za určitou protihodnotu. Zahrnuty jsou všechny činnosti spojené s nabídkou a poptávkou uskutečňované mezi prodávajícím a kupujícím, vedoucí k realizaci sjednané transakce za předem dohodnutých podmínek. Kromě toho představuje i činnosti, při kterých se obchoduje i se službami, s informacemi či s energií, s cennými papíry a podobně. Proto lze tvrdit, že v nejširším slova smyslu patří do obchodu i služby. Jde o služby souvisící s prodejem zboží (například rezervace zboží, úprava velikosti, montáž.). Obchod lze dále vymezit ze dvou pohledů, a to národohospodářského nebo podnikatelského. Národohospodářský pohled zajímá zejména centrální orgány státu, které jeho činnost usměrňují, popřípadě stimulují.

Podnikatelský pohled zahrnuje širokou oblast specifických činností spojených s předmětem podnikání a zároveň výsledky dosažené z těchto činností.

Jakubec (2002) uvádí, že současný stav mezinárodního obchodu byl ovlivněn zejména druhou světovou válkou. Po ní prošel velkými změnami. Značně ho ovlivnila Všeobecná dohoda o obchodech a clech (GATT), která v celosvětovém měřítku koordinovala odstraňování obchodních bariér. Zakládajících 23 zemí této dohody tvořilo 80% veškerého světového obchodu. GATT v roce 1993 nahradila Světová obchodní organizace (WTO) s cílem volného obchodu. Roku 1947 vznikla jako koordinační orgán při realizaci Marshallova plánu na hospodářskou rekonstrukci Evropy Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci (OEEC). Ta se po skončení plánu přeměnila v Organizaci pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). Jako výsledek podepsání dvou Římských smluv

14

roku 1957 bylo zřízeno Evropské hospodářské společenství (EHS) a Evropské společenství atomové energie (Euratom). Dohodou v Maastrichtu roku 1991 bylo dosaženo přetvoření EHS v Evropskou unii. Finsko se stalo členem EU roku 1995.

Všechny tyto organizace, společenství či unie nevyvratitelně kladným způsobem ovlivnili či ovlivňují mezinárodní obchod.

1.1 Mezinárodní obchod a investice

Svatoš (2009) uvádí, že první ekonom, který definoval úlohu mezinárodního obchodu, byl Adam Smith ve svém díle Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Podle něj spočívá tajemství blahobytu světa v tom, že se každý stát zaměří na výrobky, pro jejichž výrobu má nejlepší předpoklady. Čím je země větší a čím více má obyvatel, tím je míra závislosti na vnější ekonomiky a vnějších ekonomických vztazích menší. To lze mimo jiné vyjádřit poměrem objemu zahraničního obchodu vůči HDP. U velkých ekonomik je tento podíl relativně malý. Naopak pro země středně velké nebo malé, s počtem obyvatel do dvaceti miliónů, kam lze zařadit i Finsko, je zahraniční obchod nutnou součástí zdravého ekonomického vývoje. U těchto zemí tedy vláda mezinárodnímu obchodu a vztahům věnuje mimořádnou pozornost. Stát zasahuje do vnějších ekonomických vztahů různými formami.

To mohou být plány, programy, národohospodářské nebo oborové koncepce, daňová politika, měnová a finanční politika, obchodní politika či administrativně-právní nástroje. Tyto formy mohou napomoci nebo být překážkou pro vývozní úsilí.

Jako pravděpodobně nejjednodušší a hlavně tradiční formou vstupu firem na zahraniční trhy uvádí Machková (2009) právě vývozní a dovozní operace. Vývoz je často chápán jako forma vstupu na trh, se kterou nejsou spojeny žádné investice. Pravdou však je, že pro úspěch na zahraničním trhu je nutné investovat značné zdroje například do mezinárodního marketingu, vybudování distribučních cest či stanovení vhodné cenové strategie. V tomto případě má podnik na výběr několik různých obchodních metod, které jsou realizovány na základě smluvních vztahů s obchodními partnery. Těmi jsou prostředníci, výhradní prodejci, obchodní zástupci, komisionáři, mandatáři či další subjekty. Dalšími formami vstupu na zahraniční trh jsou například licence, smlouvy o řízení, franchising, výrobní kooperace, zušlechťovací operace nebo formy spolupráce v oblasti výroby. Tyto formy jsou kapitálově nenáročné a používané v případě, kdy podnik nechce v zahraničí investovat, ale přesto chce více upozornit na přítomnost svých výrobků či služeb na cílovém trhu jinak, než vývozními

operacemi. Možností je také vstup kapitálový. Je to nejvyšší stupeň internacionalizace aktivit podniku, který je z důvodu investiční náročnosti charakteristický zejména pro velké firmy.

Nejčastěji jde o přímé nebo portfoliové investice. Zahraniční investice značně ovlivňují rozvoj světové ekonomiky.

Jak Potužáková et al. (2016) zmiňuje, zdroje financování podnikání je možno klasifikovat z nejrůznějších hledisek. Mluví-li se o nejužívanější klasifikaci, člení kapitál na vlastní a cizí, vychází z právního postavení poskytovatele kapitálu a je užívána v pasivech rozvahy podniku.

Podle této klasifikace patří k vlastnímu kapitálu mimo jiné i vklady profesionálních investorů, tedy výše zmíněné investice.

Přímé zahraniční investice mají pro ekonomiky celou řadu pozitivních efektů. Toho si jsou státy dobře vědomi, a proto zahraniční investice podporují. Většina státu má proto státní organizace věnující se této problematice. V České republice je to CzechInvest a ve Finsku Invest in Finland.

Jako motivaci investorů státy mimo jiné používají daňovou politiku.

1.2 Daňová politika státu v oblasti mezinárodního obchodu a investic

V minulosti podle Svatoše (2009) daně představovali hlavní zdroj příjmů státu a dodnes je jejich vliv na státní příjmy prakticky všech zemí rozhodující. Současný význam daňové politiky je však více v oblasti ekonomické. Cílem je měnit strukturu užitého společenského produktu a také měnit teritoriální strukturu ekonomického potencionálu. To je v mnoha zemích naprosto klíčovým úkolem. Jedna z možných forem realizace globálních cílů státu je zavedení daňových úlev nebo daňových prázdnin. Jejich prostřednictvím se stát snaží získat domácí i zahraniční podnikatele. Naprosto zásadní význam má daňová politika pro zahraniční firmy, které se rozhodnou zpracovávat konkrétní trh přímo prostřednictvím vlastních subjektů, jako například afilace nebo filiálky. Tím se stávají daňovým subjektem dané země se všemi výhodami a nevýhodami. Za hlavní nevýhodu lze považovat fakt, že nedodržování nebo obcházení principu daňové politiky má velmi nepříjemné následky, včetně trestních sankcí. Neznalost zákonů a předpisů nebo skutečnost, že podnikatel je cizinec nemá na postih žádný polehčující vliv, spíše naopak. Potřebné informace ohledně daňového režimu jsou zakotveny v daňových zákonech. Ty jsou zpravidla velmi obsáhlé a komplikované. I pouhá četba těchto zákonů vyžaduje velmi dobrou znalost ekonomického či daňového jazyka.

16

Vzhledem k tomu je prakticky nezbytné získat vhodného daňového poradce. Investice vložené do daňového poradce by se podle zkušeností měly vrátit. Ne jen ve financích, ale také v klidu podnikatele, který se může soustředit na své hlavní poslání.

Machková a Černohlávková (2014) dále uvádějí, že v rámci Evropské unie funguje jednotný systém daně z přidané hodnoty, který se vztahuje na výrobu a distribuci zboží a služeb v rámci Evropského společenství. Tento systém se řídí směrnicí Rady č. 2006/112/ES.

Dle uvedené směrnice hradí DPH konečný odběratel, nikoli zahraniční dodavatel zboží či poskytovatel služeb, a to jako stanovené procento z konečné ceny. Tento proces je také nazýván jako obrácené zdanění. Operace v členské zemi EU, ve které zdanění probíhá, je zdaněna sazbou a za podmínek platných v dané členské zemi. Na každé dodavatelské faktuře musí být viditelně uvedena povinnost příjemce vykázat a odvést daň. Stanovení předmětu daně, výše daňové sazby, ale i principy jejich vyměřování a inkasa jsou v členských zemích stále v procesu vývoje. Proto jsou stanoveny pouze jen základní principy daňové povinnosti, praktické provádění fiskálních opatření je poté do značné míry přenecháno v působnosti jednotlivých členských států EU. Plnění, která jsou od daňové povinnosti zčásti nebo úplně osvobozena jsou jmenovitě uvedena v daňových předpisech.

1.3 Jednotný vnitřní trh Evropské unie

Cihelková a Jakš (2004) uvádí obchod jako klíčový stimul ekonomické dynamiky Evropské unie.

Podle Svatoše (2009) lze obchod Evropské unie rozdělit na dvě samostatné části. První je obchod v rámci EU, neboli intra obchod. Tím je obchod realizovaný mezi členskými státy EU, mezi nimiž v teoretické rovině neexistují žádné bariéry omezující vzájemnou obchodní směnu. Druhá je obchod s nečlenskými zeměmi EU, takzvanými „třetími“ zeměmi, neboli extra obchod. Evropská unie v tomto případě vystupuje jako jednotný trh, tedy všechny členské země jsou vnímány jako pouze jeden jediný trh zemí EU.

Cihelková a Jakš (2004) dále uvádějí, že intra obchod je realizován v souladu s principy a pravidly vnitřního trhu EU. De facto se nejedná o zahraniční obchod. Obchod s třetími zeměmi, tedy extra obchod, je realizován na základě společné obchodní politiky a na základě dohod různého typu uzavíraných s jedním či skupinou států.

Intra trh se řídí pravidly jednotné vnitřního trhu Evropské unie. Cílem Evropské unie (2019) je, aby její občané mohli žít, pracovat, studovat a pobírat důchod v kterékoli členské

zemi a rovněž nakupovat a využívat výrobky z celé Evropy. Z tohoto důvodu je v rámci jednotného vnitřního trhu EU zajišťován volný pohyb zboží, služeb, kapitálu a osob. Po odstranění právních, administrativních a technických překážek občanům umožňuje také svobodně obchodovat a podnikat. Rovněž vytváří unii kapitálových trhů, díky které mají malé podniky jednodušší přístup k finančním prostředkům, a tím se stává Evropa atraktivnějším místem pro zahraniční investory.

Jak Euroskop (2019a) uvádí, na správě vnitřního trhu a jeho dokončování se společně podílejí skoro všechny instituce Evropské unie. Iniciátorem legislativy vnitřního trhu je především Komise, a to buď z vlastní iniciativy, nebo velmi často na základě doporučení Evropské rady či žádosti Rady ministrů.

18

2 Podnikání, vymezení pojmů a teoretických východisek

Mendelova univerzita v Brně (b.r.) uvádí, že podnikání se spolu s jeho definicí vyvíjelo v souvislosti se společenskými změnami a má určitou historii. Do těchto definic se promítá celá řada faktorů. Teorie a poznatky různých vědeckých oborů a praxe jsou často rozporuplné a protichůdné se stanovisky druhých. Proto podnikání jinak vnímají ekonomové, psychologové, politici, a zcela odlišné je pojetí legislativní. Ucelená teorie zatím neexistuje.

Ekonomická teorie popisuje co se děje a co vzniká podnikatelským jednáním a jaký to má dopad na celkový ekonomický systém. Definic je tedy celá řada, téměř všechny se ale shodují v tom, že podnikání je jednání, u kterého se projevují určité společné znaky.

To potvrzuje Salachová (2012) tvrzením, že podnikání lze obecně definovat jako činnost, která v sobě zahrnuje určité znaky, které musí být současně naplněny. Umožní tak identifikovat, zda je daná činnost opravdu činností podnikatelskou, či nikoli.

Hlaváčková (2006) vymezuje podnikání následujícími znaky. Podnikání je poté činnost prováděná za účelem dosahování zisku, vyznačující se soustavností, samostatností, prováděním na vlastní jméno a na vlastní odpovědnost. Jeho podstatou je samostatné rozhodování o průběhu podnikání na základě hledání, objevování a využívání podnikatelských příležitostí.

2.1 Typologie podniků

Typologie je vymezení charakteristických znaků podniku. Podniky lze podle Hlaváčkové (2006) dělit dle různých hledisek:

1. dle sektorů

 primární (statky jsou získávány z přírody, v těžebním průmyslu, zemědělství, lesnictví),

 sekundární (zpracovány jsou statky vyrobené v primárním sektoru na výrobní prostředky nebo spotřební předměty),

 terciární (služby),

2. dle hospodářského odvětví

 zemědělství, rybolov, lesní hospodářství nebo myslivosti,

 průmysl, stavebnictví a energetika,

 služby,

3. dle převládajícího podílu výrobního faktoru

 podnik s pracovně náročnou výrobou,

 podnik s investičně a materiálově náročnou výrobou,

4. dle velikosti

 malé

 střední

 velké

2.2 Právní formy podnikání

Právní formy podnikání každého státu se od sebe liší, zatím neexistují ustálené mezinárodně platné právní formy podnikání.

Jednotlivé právní formy podniků se podle Hlaváčkové (2006) odlišují především:

 počtem zakladatelů,

 způsobem přebírání rizika a rozdělování zisku,

 rozsahem ručení za závazky podniku,

 způsobem řízení podniku,

 způsobem vytváření základního kapitálu,

 povinností vytvářet rezervní fond,

 možností získání úvěrů a dalších cizích zdrojů,

 daňovým zatížením podniku,

 povinností zveřejňovat údaje účetní závěrky a výroční zprávu,

 správními náklady.

Z tohoto důvodu jsou některé tyto odlišnosti, které autorka považuje za nejdůležitější, později použity v této práci pro porovnání právních forem podnikání ve Finsku.

20

2.3 Financování podniku v mezinárodním obchodě

Potužáková et al. (2016) upozorňuje na skutečnost, že při zapojení podniku do mezinárodního obchodu, tedy internacionalizace, jsou na něj kladeny nové nároky. S tím jsou ale také spojeny nové příležitosti, jako například jak optimalizovat svou kapitálovou strukturu či dosahovat uspokojivé míry výkonnosti a jak naplňovat svůj potenciál. Oproti národnímu obchodu se obchod mezinárodní setkává se zvýšenými požadavky na finanční zdroje. To je především také dáno vzdáleností mezi místem produkce a spotřeby. Také časová náročnost přepravy je delší, při které je kapitál stále vázán v obchodním případu. Rozvoj a využívání úvěrových vztahů mezi exportérem a importérem, které mohou znamenat rozhodující konkurenční výhodu pro získání kontraktu, s sebou také nesou dodatečné nároky. Kromě času se zde promítá i další z vrcholů takzvaného magického investičního trojúhelníku, a to riziko.

Úkolem financování mezinárodního obchodu je především obstarat dostatečný objem finančních zdrojů s odpovídající dobou splatnosti, k pokrytí zvýšeného časového nesouladu mezi výdaji a příjmy. Stále se však jedná o součást celkového finančního ekosystému podniku. Proto může mít financování mezinárodních operací zásadní dopad na celkový výsledek hospodaření společnosti nebo i na vývoj disponibilních peněžních prostředků.

2.4 Daně v podnikání v rámci Evropské unie

V rámci cíle Evropské unie na dosažení jednoty evropských národů je mimo jiné snaha o harmonizaci daní v EU.

To má podle Euroskopu (2019b) zatraktivnit EU pro investory a pracující, a také posílit společný trh. K vyššímu stupni harmonizace se EU zatím dopracovala pouze u nepřímých daní, neboť ty mají bezprostřední dopad na volný pohyb zboží a služeb. Základem jsou společná ustanovení o minimálních sazbách a daňovém základu u DPH a spotřebních daní, která jsou platná již řadu let. Od roku 2008 je zabezpečena neutralita daní, a to spolu s platnosti nové kodifikace pravidel pro společný systém DPH (směrnice č. 2006/112), díky které lze odečíst DPH prostřednictvím systému částečných plateb.

3 Obecná charakteristika, kulturní a obchodní zvláštnosti Finska

Jak již předchozí kapitola zmiňuje, pojetí a specifika obchodu a podnikání Finska lze důkladně pochopit jen tehdy, pokud známe povahu, zvyky a zejména charakter Finů, který se jednoznačně promítá do jejich přístupu k obchodu a podnikání, a je důsledkem historie tohoto zbytkem světa obdivovaného národa.

3.1 Obecná charakteristika Finska

Dle zeměpisného hlediska patří Finsko částí do proslulé Skandinávie. O Skandinávský poloostrov se dělí hlavně Norsko a Švédsko, ale k nim bývá přiřazováno i západní území Laponska, které zasahuje kromě severních částí těchto dvou zemí také do Finska. Skandinávie je známá svými předky, a to válečníky a zdatnými obchodníky raného středověku – Vikingy.

Nejde si nevšimnout, že severské země jsou zdatnými obchodníky dodnes.

3.1.1 Nejdůležitější události finské historie

Parnella (2012) vše začíná historií tohoto národa, během které se Finsko dostalo do pozice, která rozhodně ovlivnila jejich kulturu. Finské dějiny jsou totiž příběhem země, která celá staletí sloužila jako bitevní pole, na kterém si poměřovali síly dva velikáni: Švédsko a Rusko.

Z jejich sevření se však dokázalo vymanit a stát se jednou z nejpokrokovějších a nejvíce prosperujících zemí světa. Toto jsou nejdůležitější body finské historie.

 100 n. l. – Nejstarší písemná zmínka o Finsku. Popisuje kočovný národ, pravděpodobně Sámy.

 1155 – Švédsko vysílá do Finska první křížovou výpravu. To se opakuje a dalších šest staletí je Finsko v podstatě pod švédskou nadvládou.

 1527 – Švédský král Gustav Vasa přijímá luteránskou víru.

 1539 – Mikael Agricola se vrací z Německa. Je hlavní postavou finské reformace.

22

 1637 – Finským guvernérem se stává Per Brahe a zakládá mnoho nových měst.

 1700 – Karel XII. Švédský se účastní velké severní války. To znamená začátek konce švédského impéria.

 1714 – Začátek sedmiletého okupování Finska Ruskem, známé jako Velký hněv.

Po uzavření míru si Rusko přivlastní jižní Karélii.

 1741 –1743 – Finsko je znovu obsazeno Ruskem. Konflikt nazývaný Malý hněv roku 1743 ukončuje smlouva z Turku, podle které se Finsko vzdává části provincie Savo.

 1808 – Napadeni Ruskem. V roce 1809 se Finsko stává velkovévodstvím Ruského impéria. Car se smlouvou z Porvoo zavazuje respektovat jeho autonomii.

 1853 – Finsko je jako součást Ruského impéria zasaženo krymskou válkou (1853 – 1856).

 1899 – Car se snaží o politiku rusifikace a zavedení ruštiny. Výsledkem je sílící boj za nezávislost a protesty.

 1917 – Vyhlášena nezávislost. Krátce poté vypukne občanská válka mezi vládními bílými a komunistickými rudými.

 1920 – Normalizace vztahů se sovětským Ruskem mírovou smlouvou. Finsko získává oblast Petsamo a má tak největší rozlohu ve své historii.

 1939 – Sovětský svaz útočí na Finsko – zimní válka. Po 15 týdnech je Finsko poraženo a donuceno vzdát se velké části území.

 1948 – Podepsání smlouvy se Sovětským svazem o „Přátelství a vzájemné spolupráci.“

 1950 – Urho Kaleva Kekkonen se stává premiérem. Následně je roku 1956 zvolen prezidentem. Úřad vykonává 25 let.

 1971 – Ve finských městech žije poprvé v historii více obyvatel než na venkově.

 1973 – Poprvé se schází delegace Sámů neboli předchůdce sámského parlamentu.

 1995 – Finsko vstupuje do Evropské unie. Stalo se tak po celonárodním referendu v říjnu 1994 s 57% souhlasem voličů.

 2000 – Je zvolena první finská prezidentka, Tarja Halonen. Za obliby občanů vykonává prezidentský úřad celých dvanáct let.

 2002 – Finsko se po 142 letech loučí s finskou markou a s několika dalšími evropskými zeměmi přijímá jako svoji měnu euro.

3.1.2 Momentální jazyková situace

This is Finland (2018) uvádí, že historie napovídá, že oficiálním jazykem Finska není pouze finština, ale i švédština. Finsky hovoří 87.9%, švédsky pouze 5.2% obyvatel. Přibližně 1 900 obyvatel, členů domorodých sámských národů severního Laponska poté hovoří saštinou.

Podle Symingtona a Parnella (2012) sámské jazyky jsou s finštinou příbuzné. Momentálně se ve Finsku používají tři sámské jazyky, a to sámština kildinská, inarská a skoltská.

Navzájem nejsou zcela srozumitelné.

Le Nevez (2018) dodává, že finština (finsky suomi) svou specifičností odlišuje Finsko od ostatních skandinávských sousedů. Řadí se do výlučné skupiny ugrofinských jazyků, k nimž dále patří pouze maďarština a estonština.

Lappänen (2011) uvádí, že Finsko se postupně stává vícejazyčnou společností: podle finského ministerstva spravedlnosti se v roce 2009 v zemi mluvilo 120 jazyky. Během posledních dvaceti let počet osob mluvících cizím jazykem neustále roste. Největší skupinu tvořili v roce 2009 ruští mluvčí. Druhou největší skupinu tvořili estonští mluvčí, a třetí místo obsadili angličtí mluvčí.

Lappänen (2011) poukazuje na zajímavý fakt. I když anglicky mluvící osoby obsadili v průzkumu až třetí místo, daleko více Finů mluví anglicky nežli rusky či estonsky. Anglicky mluví většina Finů. Zejména v oblasti podnikání. Angličtina je druhý oficiální jazyk většiny finských firem. Hlavním důvodem je všeobecná mezinárodní orientace finských firem.

24

3.2 Kořeny finské kultury

Vorhees, Le Nevez a Maxwell (2018) konstatují, že finské tradice za mnohé vděčí skandinávské a ruské kultuře. Novodobí Finové jsou ale naprosto nezávislí. Dlouhý boj Finů o zrovnoprávnění společně s neustálým zápasem o život v drsných životních podmínkách, to oboje přispělo k vytvoření spořádané společnosti, která řeší své problémy po svém. S tím je spojená i typická povahová vlastnost Finů, neboli sisu. Sisu je často překládané jako „kuráž“

nebo odolnost přežít dlouhodobé útrapy, a to dokonce i tehdy, kdy vše vypadá ztraceně.

Finové statečně bojují až do úplného konce. Jako dokonalý příklad lze uvést jejich hrdinný odpor proti Rudé armádě během zimní války.

Parnell (2018) zdůrazňuje, že Finové prosazují rovnost a odmítají společenskou separaci.

Po staletí trvající konflikty s Ruskem a Švédskem, životní prostředí, které neustále uděluje lekce. Raději se přizpůsobit a přežít, než mrhat energií pro zápas s nepřemožitelnými živly.

Tyto zásadní změny mají hluboce vryty do svých duší, a možná právě proto nemají strach z ničeho nového. Důkazem je i to, že britský týdeník The Economist zařadil Finsko na třetí místo ve světovém žebříčku nejinovativnějších zemí. Inovaci ve Finsku podporuje především organizace Business Finland, o které práce pojednává později. Stanoviskem národní polity je nezapojovat se do zahraničních konfliktů, ale právě naopak, hledat mírová řešení. Finsko výraznou mírou přispělo k mírovým dohodám na Balkáně a v Severním Irsku. Finsko není součástí žádného mezinárodního paktu o vzájemné obraně. O to důležitější je pro ně zajištění vlastní bezpečnosti. Proto stále trvá povinná vojenská služba. Ta je povinná pro všechny muže starší 18 let a to na 165, 225 nebo 347 dní

Vorhees, Le Nevez a Maxwell (2018) poukazují na to, že Finové jsou známi svou hlubokou a trvalou láskou k přírodě, jejich lesům a jezerům. Finové se nikdy nestali velkými cestovateli. Proč by také po dlouhé a drsné zimě chtěli přijít o to nejlepší, co jim jejich země nabízí. V červenci je totiž Finsko jedno z nejlepších míst na světě, kde si lze odpočinout. Od letního slunovratu až do konce červencových prázdnin se masově vydávají na své letní chaty, neboli mökki. Většina Finů jakéhokoli věku se dokáže po hodině vynořit z lesa se spoustou lesních plodů, hub a pravděpodobně i s jednou či dvěma rybami. I Finové žijící ve městech si udržují kontakt s přírodou více než je v Evropě běžné.

Vorhees, Le Nevez a Maxwell (2018) dále uvádí, že s přírodou je spojen starodávný finský kodex – Jokamiehenoikeus. Doslovně přeloženo jako „právo každého člověka.“ Dle něj má každý právo chodit, lyžovat, jezdit na kanoích, pramicích, kajacích, koupat se, stanovat nebo

jezdit na kole kdekoliv v přírodních oblastech a lesích. To platí dokonce i na soukromé pozemky, chováte-li se zodpovědně.

Přestože Finsko nepatří k zemím s nejvyšší spotřebou alkoholu (na rozdíl od Čechů), počet případů alkoholismu je vysoký. Kvůli nedostatku světla v zimě trpí mnoho obyvatel Finska pocity smutku a deprese. Tomuto stavu se říká sezónní afektivní porucha, a jejím důsledkem je větší množství sebevražd, než by se vzhledem k uspokojivé životní úrovni dalo očekávat.

V důsledku toho Finové hledají všemožné aktivity, aby v tomto období zaměřili svou pozornost na něco jiného, například obchod či podnikání.

I když se stereotyp o „mlčenlivém Finovi“ v průběhu let dost zveličil, je pravdou, že Finům je mlčení příjemné. Pokud konverzace přirozeně ustane, nebudou se jí snažit rychle na něco převést. To se promítá i do zvláštního obchodního jednání.

3.3 Zvláštnosti obchodního jednání

Gullová (2013) upozorňuje na zvláštnosti finské povahy. Zdvořilostní konverzace, takzvaný „small talk“ pro navození příjemné atmosféry pro Finy není zvykem. Důvodem je finský smysl pro věcnost, v tomto ohledu související s tendencí k hospodárnému využití času.

Veškeré formality jsou považovány za zdržování. Zásluhu na tom jistě má jejich národní povaha. Není tomu tak dávno, kdy byli Finové považování za introvertní a mlčenlivé. To dnes již zcela neplatí. Přesto jsou však stále velmi přímočaří a nezávazná konverzace je schopnost, kterou postrádají. Pokud se s nimi však dostanete do sauny, kde jim nedělá problém vést obchodní jednání, možná vás překvapí svou otevřeností, upřímností a výřečností. Věcnost je vyžadována také u obchodní korespondence. Na začátku obchodního jednání jsou zpočátku poněkud rezervovaní a málomluvní. To rozhodně neznamená, že by nevnímali, naopak.

Finové jsou lepšími posluchači než řečníky, a na své právo poslouchat nedají dopustit. Pokud však mluví, přerušování je bráno jako velmi nezdvořilé. Ctí názory jiných, ale berou je jako součást lidské osobnosti. Pokud tedy pochybují o vašem názoru, pochybují i o vaší osobě.

Veřejně ho však kritizovat či zpochybňovat nebudou. To také souvisí se zvláštní důležitostí verbální komunikace, mluvené slovo má váhu doručené písemné zprávy. Jednání s Finy bývají vstřícná a otevřená. Jednají totiž v kooperativním duchu, kde je důležité vytvoření pevného vztahu na principu vzájemného respektu a výhodných podmínek pro obě strany.

Agresivní metody či otevřené konflikty nesnášejí, považují je za nevychovanost a snaží se jim vyhnout. Jak jejich charakteristické vlastnosti, kterými jsou pracovitost, houževnatost a

26

vytrvalost napovídají, pevně si stojí za svým rozhodnutím. S ústupky nepospíchají, jsou si ale vědomi, že jednání nesmí být jednostranné. K uzavření smlouvy potřebují více kol jednání.

Před uzavřením smlouvy si totiž chtějí své partnery dobře prověřit, a zároveň s nimi navázat dlouhodobé vztahy. Výjimkou jsou velké, dobře známé firmy. Znakem finských obchodníků je jejich obchodní morálka. Nepoctivé obchodní jednání a korupce ve Finku téměř neexistují.

Neradi uznávají autority, proto není vhodné dávat najevo nadřazenost. Jedná-li se o řešení konfliktů a problémů, jako je například reklamace, finský přístup je jednoznačný. Snaží se všechny chyby okamžitě odstranit, a vše uvést do perfektního stavu. Vysoká kvalita, technická úroveň, spolehlivost výrobku a také zajištění a úroveň servisu či poradenství, to jsou předpoklady nezbytné pro vstup na finský trh. Dodržování pravidel je ve Finsku naprosto běžné, a to se promítá i do obchodního a pracovního prostředí. Striktní dodržování sjednaných podmínek a termínů je tedy nezbytností. To také přispěje k získání jejich důvěry, která je klíčová a rozhodně ji jen tak po telefonu či písemně nezískáte. Špatné zkušenosti se na malém finském trhu totiž velmi rychle šíří.

3.4 Finsko dnes

Symington a Parnell (2012) poukazují na to, že ze zemědělsky stagnující oblasti Ruského impéria se Finsko stalo jednou z nejvíce prosperujících zemí na světě. Nemluvě o vysoké životní úrovni, světově vyhlášeným kvalitním školstvím, zdravotnictvím, nízkou kriminalitou, hluboce zakořeněným smyslem pro ekologii a rozmachem technologického průmyslu. Finové mají stále v paměti boje za svobodu, zejména ty s Ruskem. Proto berou povinnou vojenskou službu, a obecně armádu velmi vážně. Vojáků, kteří bojovali v zimní a poté pokračovací válce si stále váží jako hrdinů.

Finsko je stále hrdé na silné základy své společnosti. Mají sice vysoké daně, odměnou je za to však dobrá životní úroveň a pevná sociální síť.

Více o daňovém systému a dalších specifikách obchodu a podnikání pojednává následující kapitola. Ta by měla být díky této kapitole srozumitelnější, neboť tato kapitola nabízí souvislosti a pohled na to, proč je finský obchod a podnikání takové, jak ho známe dnes.

4 Analýza specifik obchodu a podnikání ve Finsku

Business advice (2019) upozorňuje na to že, podle Zpráv o globální konkurenceschopnosti (GCR), které jsou pravidelně vydávány Světovým ekonomickým fórem (WEF), patří Finsko již několik let k top ekonomikám světa. Není tomu divu, vše začíná už na školách. Finsko obsazuje přední příčky mimo jiné i v hodnocení vzdělávacího systému. Patří mu neoficiální titul země s nejlepším vzdělávacím systémem na světě. Studenti mají pravidelně možnost své podnikatelské plány přihlásit do mnoha soutěží či projektů zaměřených na podnikání a získat tak finanční podporu. Podnikající student je tedy ve Finsku naprosto běžnou věcí.

Podporování v tomto směru nejsou však jen studenti.

Na bezplatné poradenství ohledně obchodu a podnikání má ve Finsku právo každý.

Poradenství je poskytováno organizacemi jako například New Enterprise Centres, Centres for Economic Development, Transport and the Environment, Employment and Economic Development Offices nebo Enterprise Finland. Tyto organizace poskytují poradenství lidem se zájmem o podnikání po celém Finsku. Odborníci zájemcům pomohou zdokonalit podnikatelský nápad, provést průběžný průzkum trhu a ziskovosti, a také zmapovat možnosti financování. Jsou také nápomocni při tvoření podnikatelského plánu a rozhodnutích týkajících se samotného založení podniku.

Business Finland (2019a) poukazuje na to že, přístup ke stejným výhodám jako finští občané a společnosti mají i mezinárodní společnosti a jsou ve Finsku srdečně vítány. Sami Finové jsou vysoce mezinárodně orientovaní. Jak již bylo v kapitole 2.1.2 zmíněno, angličtina je společným druhým jazykem podnikatelské komunity.

4.1 Nástroje podpory obchodu a podnikání

Jak již bylo zmíněno v úvodu 3. kapitoly, Finsko své občany aktivně podporuje a motivuje k podnikání. V kapitole 2.2 je zmíněn nedostatek světla v zimním období, který Finové řeší hledáním všemožných aktivit či vymýšlením nových nápadů, včetně těch podnikatelských.

Jak Education (2019) uvádí, ve Finku se nepodniká za účelem zbohatnutí, ale za účelem vyřešení každodenních společenských problémů, které jsou obvykle opomíjeny. Podpora na školách a pomoc již uvedených organizací však není to jediné. Tato kapitola představí dva výrazné hráče, co se podpory podnikání ve Finsku týče. Business Finland a Slush.

28

4.1.1 Organizace Business Finland

Business Finland (2019b) píše, že tato veřejná organizace řízená finským ministerstvem práce a hospodářství vznikla 1. ledna 2018 sloučením dvou organizací: Finpro, nabízející služby pro internacionalizaci, investice a podporu cestovního ruchu, a Tekes, který financoval inovační aktivity. Cílem je rozvíjet Finsko jako nejatraktivnější a nejkonkurenceschopnější inovační prostředí, ve kterém jsou společnosti schopny růst, měnit se a uspět. Toho se snaží docílit podporou a financováním podniků usilujících o globalizaci. Špičkoví odborníci a data z nejnovějších výzkumů umožňují firmám využít příležitosti trhu a proměnit je ve svůj prospěch. Organizace zaměstnává 600 odborníků ve 40 kancelářích v zahraničí, a ve 20 regionálních pobočkách po celém Finsku.

Business Finland poskytuje 6 různých služeb a to v oblasti financování, vytváření sítě kontaktů, objevování příležitostí, inovace, vstupu na trh a rozsahu podnikání.

Financování nabízí společnostem se snahou o růst na mezinárodních trzích a rozvoj podnikání prostřednictvím inovací. Jsou to společnosti se skvělými týmy, know-how, touhou pro růst, schopností přijmout rizika a nedostatek zdrojů samofinancování. Jsou také poradci při žádostech o evropské a jiné mezinárodní financování. V rámci financování poskytovatelů veřejných služeb umožňují zlepšit kvalitu služeb a rozvíjet nové organizační postupy. Přesněji je toto financování k dispozici pro obce, společné obecní úřady a nemocnice. Také financování malých, středních či začínajících podniků, to ale pouze působících ve Finsku.

Také velké společnosti registrované ve Finsku mají možnost financování, a to na obnovu a rozvoj či náročné projekty. Business Finland také poskytuje finanční prostředky na projekty výzkumných organizací, jejichž výsledky přinášejí prospěch jak jim, tak i společnostem, a vytvářejí tak nový obchodní a mezinárodní růst.

Poskytují pomoc při vytváření sítí s místními podniky na nových trzích. V neposlední řadě spojují mezinárodní výzkumné organizace a společnosti v úsilí o zvýšení mezinárodního obchodu.

Více než sto odborníků po celém světě ve spolupráci s finským ministerstvem zahraničních věcí vyniká při určování relevantních obchodních příležitostí, pevných obchodních příležitostí a budoucích trendů.

V inovaci podporují jak firmy, tak výzkumné organizace a veřejné subjekty. Financují projekty řízené veřejnými výzkumnými organizacemi a dalšími veřejnými agenturami, které poskytují výsledky, které mohou být využity soukromými společnostmi. Pro firmy je financování možné v rámci půjčky či grantu.

Business Finland (2019b) upozorňuje na to, že před vstupem na nový trh je dobré definovat cílový trh a zákazníka, cenovou nabídku pro zákazníky a jaký produkt nebo službu představit na novém trhu. Je také důležité zvážit obchodní model, distribuční kanály a logistiku, aniž byste zapomněli na doplňkové služby a marketing - a samozřejmě na nezbytné finanční zdroje. To může znít pracně. Business Finland však nabízí pomoc i v tomto směru.

Pomoci se dostane také společnostem s problémem vývoje. V určitém okamžiku může společnost dosáhnout bodu, kdy model, který dobře fungoval při vstupu na trh, přestane fungovat. Nebo je chtěný růst podnikání agresivněji než dříve, ale současné distribuční kanály to nedovolují. Pokud tomu tak je, může být užitečné přehodnotit takové věci, jako jsou distribuční kanály, marketing, řízení prodeje, logistika, produktová portfolia, služby podpory prodeje a zdroje.

Z toho všeho vyplývá, že Business Finland pomáhá zejména již fungujícím firmám. Na začínající podniky je ale také myšleno. V tomto ohledu funguje Slusch.

Obdobou v České republice je agentura CzechInvest (2019a). Ta pomáhá začínajícím inovativním podnikatelům a start-upům v rozvoji a to prostřednictvím vlastních programů. Je nápomocná při realizaci investičních projektů, poskytuje zahraničním investorům poradenství při vstupu na český trh a již působícím investorům poskytuje takzvané After Care služby.

Spravuje také databázi českých dodavatelských firem a podnikatelských nemovitostí.

V neposlední řadě také investorům zprostředkovává kontakt s orgány místní či státní samosprávy. Stejně jako Business Finland všechny své služby poskytuje zcela zdarma.

4.1.2 Slush

Slush (2019) na svých webových stránkách uvádí, že je jednou z největších start-up akcí v Evropě. Dále se popisuje jako střet festivalu a konference nebo také společenství lidí, kteří milují to, co dělají. Je řízen mladými lidmi, kteří chtějí ve svých společnostech něco změnit.

Během posledních sedmi let se společnost Slush rozrostla z 300 osob na globální komunitu pořádající více než 75 akcí s více než 40 000 účastníků po celém světě. Kromě globálních komunitních akcí v Helsinkách, Tokiu, Šanghaji a Singapuru se Slush rychle rozšiřuje do dalších částí světa. Spoluorganizují akce společně s nejvýznamnějšími start-up centry na všech kontinentech. V loňském roce se zúčastnilo 3 141 start-upů z více než 87 zemí, aby své společnosti posunuli na další úroveň. Během týdne Slush se uskutečnilo více než 10 000 předběžně uspořádaných schůzek s investory a tisíce dalších setkání.

30

Jak aktivity Business Finland, tak aktivity Slush potvrzují již zmíněný fakt, Finsko mezinárodní obchod a spolupráci podporuje.

V České republice v tomto ohledu funguje interní projekt agentury CzechInvest (2019b),

„Podpora start-upů“. Nikoli však formou festivalu či konference. Tento projekt je spolufinancován z prostředků Evropského fondu pro regionální rozvoj v rámci Operačního programu Podnikání a inovace pro konkurenceschopnost. V projektu fungují 4 čtyři samostatné aktivity CzechStarter, CzechAccelerator, CzechMatch a Czech Demo. V rámci těchto aktivit mají podnikatelé možnost získat zvýhodněné služby mentorů a poradců v České republice i zahraničí. Ti jim předají své podnikatelské know-how, rady a zkušenosti pro urychlení rozvoje podnikatelských aktivit. Mezi další projekty spadající pod CzechInvest, podporující start-upy je CzechStartups.org, který poskytuje ucelené informace o českém start- up ekosystému. CzechLink Start, nástroj zvýšení příchozích investic od zahraničních či domácích investorů a nabízeny zvýhodněné služby mentorů a poradců v ČR i v zahraničí, kteří předávají své podnikatelské know-how, zkušenosti a rady za účelem urychlení rozvoje podnikatelských aktivit či ESA BIC Prague, podnikatelský inkubátor.

4.2 Mezinárodní obchod a investice

Mezinárodní obchod Finska v roce 2017 zaznamenal oproti předešlému roku znatelný nárůst. I přesto že došlo k výraznému zvýšení vývozu, vzhledem k nárůstům dovozů zůstal deficit obchodní bilance v téměř nezměněné výši. Jak již bylo v předchozích kapitolách zmíněno, mezinárodní obchod je podporován a zahraniční společnosti vítány. V porovnání s rokem 2016 se obrat vzájemného obchodu zvýšil o téměř 14 %.

Tabulka 1 Zahraniční obchod Finska (v mil. EUR)

2013 2014 2015 2016 2017

Vývoz 55 903 55 829 53 829 51 780 59 554

Dovoz 58 168 57 608 54 256 54 669 62 051

Bilance -2 265 -1 780 -427 -2 889 -2 497

Obrat 114 071 113 437 108 085 106 449 121 605

Zdroj: Vlastní zpracování podle BusinessInfo (2018a)

BusinessInfo (2018a) uvádí, že k investování motivuje finská vláda zahraniční investory celou řadou daňových a lokálních pobídek. Kapitola 2.2 poukazuje na Finy prosazovanou rovnost a odmítání společenské separace, která se projevuje i v podnikatelském prostředí. To se řídí zásadou rovnoprávného přístupu domácích a zahraničních investorů. Na území EU zaručují volný pohyb kapitálu jednotná pravidla vnitřního trhu. S většinou ostatních zemí, které nejsou členy EU, má Finsko uzavřené dohody o podpoře investic a zabránění dvojího zdanění. Zahraniční firmy, působící ve zpracovatelském sektoru, díky kterým se snižuje nezaměstnanost a zavádějí náročnou výrobu na výzkum a rozvoj, mohou žádat o podporu z fondu organizace Business Finland. Aktivity v rámci podpory přílivu zahraničních investic ve Finsku koordinuje organizace Invest in Filand. Její experti společně s finskými ministerstvy a dalšími institucemi státní správy spolupracují na propagaci Finska jako ideální země pro zahraniční investory.

Finsko nemá zóny volného obchodu, ale řídí se společnou obchodní politikou EU. V rozvoji obchodních vztahů s jednotlivými státy a skupinami států se v rámci této politiky angažuje prostřednictvím EU.

platí nová kodifikace pravidel pro společný systém DPH, směrnice č. 2006/112.

Podle BusinessInfo (2018c), je na rozdíl od některých jiných evropských zemí ve Finsku kladen větší důraz na kvalitu zboží a na trhu je menší množství dováženého levného zboží z Asie, než například v České republice.

4.3 Vztah země s Evropskou unií

BusinessInfo (2018b) uvádí, že Finsko je členem Evropské unie od roku 1995. Jeho zájmy jsou reprezentovány v rámci společné hospodářské politiky EU. Obchodní vztahy k ostatním členům se řídí pravidly jednotného vnitřního trhu, ty se vyznačují vysokým stupněm otevřenosti. Liberalizace obchodu v rámci pravidel jednotného vnitřního trhu však neznamená vlastní výklad pravidel a nařízení platných ve Finsku. Finské orgány mohou například běžně provést test na užívání alkoholu (zejména po příjezdu trajektů z Německa, Estonska či Švédska), nebo kontrolovat zatížení nákladních vozidel a zajištění nákladu. Členstvím v EU není nijak ovlivněn daňový systém.

Česká republika je členem Evropské unie od roku 2004. Z toho pro ni plynou stejná pravidla a stanoviska jako pro Fisnko.

32

4.4 Daňový systém

Euroskop (2008) objasňuje některá důležitá fakta. Nejčastěji obhajovaná a zároveň nejčastěji kritizovaná kapitola finské fiskální politiky? Finský daňový systém. Spolu s vysokou zaměstnaností patřil mezi hlavní pilíře hospodářské politiky státu, zajišťující relativně vysokou životní úroveň. V době nejhlubší poválečné krize počátkem 90. let dokázaly daňové zdroje dostatečně zpevnit záchrannou sociální síť. I v momentě kdy míra nezaměstnanosti překročila 19%, díky tomu nedošlo k vážnějším sociálním nepokojům.

Společně s klesající mírou nezaměstnanosti a potřebou harmonizovat daňový systém po celé EU se objevily návrhy kroků, vedoucích ke snížení těžkého daňového břemena. To by pravděpodobně na jedné straně vedlo k posílení motivace pracovních sil, avšak na druhé straně oslabilo pozici státu jako pečovatele a „přerozdělovatele“ státních financí. To si mnoho obyvatel vůbec nedokáže představit.

Zastupitelský úřad ČR v Helsinkách (2018) upozorňuje na zařazení Správy daňového systému, která spadá ve Finsku do kompetence ministerstva financí. Včetně úřadu Daňové správy vybírá daně a poplatky také Celní správa, a to spotřební a dovozní daně. Dále také daně týkající se vozidel, které jsou vybírány Centrem pro správu vozidel. V neposlední řadě pojišťovny v rámci důchodu a sociálního pojištění.

Euroskop (2008) uvádí, že osobní příjmy se dělí na výdělečné a kapitálové. Výdělečné příjmy jako například mzda, důchod či sociální požitky jsou daněny progresivně podle daňové stupnice. Kapitálové příjmy, jako například příjmy z pronájmu či prodeje majetku, jsou naopak daněny pevnou sazbou 29%. Právnické osoby odvádí daně podle pevně stanovené procentuální sazby. K odpočtu výdajů souvisejících se získáním nebo údržbou svých příjmů mají právo všichni daňový poplatníci. Zaměstnavatel, který chce začít vyplácet pravidelné mzdy a platy musí podat oznámení místnímu daňovému úřadu. Oznámením sdělí základní informace, na základě kterých bude registrován. Po registraci mu bude přiděleno takzvané číslo společnosti, které se používá v rámci všech důležitých informací. Toto oznámení je povinen podat zaměstnavatel, který zaměstnává dva nebo více zaměstnanců v průběhu celého kalendářního roku, nebo více než 5 zaměstnanců, jejichž pracovní poměr netrvá celý kalendářní rok.

4.4.1 Typy přímých a nepřímých daní

Euroskop (2008) poukazuje na to, že přímou daní je daň z příjmu, na kterou se tato kapitola v souvislosti se specifiky obchodu a podnikání zejména zaměřuje. Ve Finsku existuje hned několik daní z příjmu, a to daň z příjmu fyzických osob, místní daň z příjmu, církevní daň, takzvaná daň odváděná u zdroje a daň z příjmu právnických osob.

Daň z příjmu právnických osob je pevně stanovena na 20%. Daň z příjmu fyzických osob, neboli valtion tuloverot patří mezi daně výdělečné. Proto je daněna progresivně dle daňové sazby, jak je zmíněno již dříve v kapitole 3.6. Příspěvky na zdravotní a důchodové zabezpečení jsou odváděny z příjmu současně s daní z příjmu. Tento příspěvek je dále převáděn Ústavu sociálního zabezpečení, neboli Kansaneläkelaitos (KELA).

Tabulka 2 Daňové sazby u státní daně z příjmu fyzických osob

Daňové sazby u státní daně z příjmu fyzických osob Zdanitelný příjem

(EUR)

Odvod daně při příjmu na dolní hranici (EUR)

Sazba daně pro příjem v příslušném rozmezí

12.600 – 20.800 8 EUR 9%

20.800 – 34.000 705 EUR 19,50%

34.000 – 62.000 3.213 EUR 23,50%

více než 62 000 9.793 EUR 31,50%

Zdroj: Vlastní zpracování podle (Euroskop, 2008)

Euroskop (2008) píše, že místní daň z příjmu, neboli kunnallisvero se pohybují mezi 16 – 21 %.

Církevní daň, neboli kirkollisvero platí pouze členové evangelicko-luteránské a ortodoxní církve. Činí 1 – 2,25 %.

Daň odváděná u zdroje, neboli rajoitetusti verovelvollisen lähdeveroe je daň ve výši 35%

z příjmu, kterou odvádějí cizinci pracující ve Finsku maximálně po dobu 6 měsíců. Platí také pro úrokové příjmy, a to ve výši 28%.

Daň z příjmu právnických osob, neboli yhteisöjen činí 26%.

Mezi další přímé daně patří daň z nemovitosti (kiinteistövero), daň z převodu nemovitostí, dědická daň (perintö – ja lahjavero) a poplatek za péči o les.

Euroskop (2008) k nepřímým daním řadí daň z přidané hodnoty (arvonlisävero), registraci plátce DPH, spotřební daň za tabákové výrobky (tupakkavero), spotřební daň z nealkoholických nápojů (virvoitusjuomavero), spotřební daň z kapalných paliv (nestemäisten

34

polttoaineiden valmistevero), spotřební daň z elektřiny a jiných vybraných energetických zdrojů (sähkön ja eräiden polttoaineiden valmisteverospotřební), daň z alkoholu a alkoholických nápojů(alkoholi- ja alkoholijuomavero), daň z vybraných odvodů pojistného (eräistä vakuutusmaksuista suoritettava vero), daň z určitých motorových vozidel (moottoriajoneuvovero), daň z paliv (polttoainemaksu) a daň z vozidel (ajoneuvovero).

Daně ovlivňují podnikání v závislosti na zvolené právní formě daného podnikání.

V České republice je podle Finančního rádce (2014) daň z příjmu fyzických osob pevně stanovena na 15% a osob právnických na 19%. Na rozdíl od Finska, kde je daň z příjmu fyzických osob stanovena na základě výše příjmu. Mezi další přímé daně v České republice patří daň z nemovitosti, daň z převodu nemovitosti, darovací daň, dědická daň a daň silniční.

Nepřímé daně tvoří DPH, daň spotřební a ekologická.

4.5 Právní formy podnikání ve Finsku

Suomi.fi (2019) upozorňuje na to, že při zakládání podniku je velmi důležité promyslet jakou právní formu podnikání zvolit. Tato volba může v budoucnu jak ulehčit, tak zkomplikovat podnikatelskou činnost. Nejjednodušší a nejméně finančně náročná je forma Toiminimi, obdoba české OSVČ. Vhodná je při relativně malých obchodních aktivitách založených se značnou mírou na vlastním pracovním vstupu. Pro o něco větší obchodní operace, při usilování o expanzi a při více zakládajících členech je vhodná Osakeyhtiö - Oy., obdoba české společnosti s ručením omezeným. Pojí se s ní menší finanční rizika, ale založení je jak formálně tak finančně náročnější. Julkinen Osakeyhtiö – Oyj, neboli akciová společnost. Je zpravidla využívána při větších obchodních operacích. Její založení je formálně i finančně náročné. Avoin yhtiö – Ay, obdoba veřejné obchodní společnosti je vhodná při působnosti v relativně malém měřítku s absolutní důvěrou mezi obchodními partnery. Jedná se o lehčí formu společnosti než je například Osakeyhtiö - Oy. Mezi další lehčí formy podnikání patří Kommandiittiyhtiö – Ky, komanditní společnost. Obchodní aktivity ze značné míry založené na vlastním pracovní vstupu a relativně malé aktivitě, ale se zapojením investora. V neposlední řadě Osuuskunta – Ok, družstevní svaz. Je vhodný při spolupráci s dalšími subjekty. Umožňuje prodávat odborné znalosti snadno a bez rizika.

1.1 Základní otázky ovlivňující výběr právní formy podnikání

Suomi.fi (2019) uvádí, že možností je mnoho, a proto je potřeba zodpovědět základní otázky, které pomohou určit vhodnou formu podnikání pro daný podnikatelský záměr.

1. Kolik osob je potřeba pro založení?

2. Jaký počáteční kapitál je potřeba?

3. Kdo je odpovědný za dluhy společnosti?

4. Kdo rozhoduje o počínání společnosti?

5. Jak jsou rozděleny zisky společnosti?

Toiminimi

1. Minimálně jedna osoba.

2. Není stanoven.

3. Zakladatel ručí celým svým majetkem.

4. O společnosti rozhoduje zakladatel.

5. Veškeré zisky jsou ve prospěch zakladatele.

Osakeyhtiö – Oy

1. Minimálně jedna osoba, současně minimálně jedna další v rámci představenstva společnosti.

2. Minimální základní kapitál činí 2500 EUR.

3. Společníci ručí pouze do výše nesplaceného vkladu.

4. V závislosti na dané situaci rozhoduje valná hromada, představenstvo, dozorčí rada nebo výkonný ředitel. Společnost zastupuje představenstvo a jednatel společnosti.

5. Pokud je zákonem stanoveno, ze zisku může vyplácet dividendy.

Avoin yhtiö – Ay

1. Minimálně 2 osoby.

2. Není stanoven.

3. Společníci ručí celým svým majetkem

4. Obecně se rozhodujete společně s ostatními partnery. Každý partner má právo společnost zastupovat, pokud není v dohodě o partnerství uvedeno jinak.

5. Zisk je rozdělen mezi společníky dle společenské smlouvy.

36

Kommandiittiyhtiö – Ky

1. Minimálně 2 osoby, komplementář a komanditista.

2. Není stanoven. Komanditista vkládá kapitál v předem domluvené výši.

3. Komplementář ručí celým svým majetkem, komanditista jen do výše vkladu.

4. Dle dohody o partnerství je rozhodováno jednotlivě nebo společně s ostatními partnery.

5. Komanditisti dostanou svůj podíl na zisku jako první. Následně se komplementáři podílejí na zisku dle společenské smlouvy.

Osuuskunta – Ok

1. Minimálně jedna osoba, současně minimálně jedna další v rámci představenstva společnosti.

2. Není stanoven. Každý člen vkládá kapitál v různé výši, určující jeho podíl ve společnosti.

3. Společníci ručí ve výši vkladu.

4. V závislosti na dané situaci rozhoduje valná hromada, představenstvo, dozorčí rada nebo výkonný ředitel. Společnost zastupuje představenstvo a jednatel společnosti.

5. Zisky jsou rozděleny nebo jsou v souladu s pravidly družstva vyplaceny úroky.

Julkinen Osakeyhtiö – Oyj

1. Minimálně jedna osoba, má-li společnost základní kapitál nad 80 000 EUR, správní rada musí mít více než 3 členy, z nichž musí být více než 50% rezidenty

Evropského hospodářského prostoru (EEA), a jednatele společnosti.

2. Minimální základní kapitál činí 80 000 EUR.

3. Akcionáři neručí za závazky společnosti.

4. Obecně rozhoduje správní rada 5. Dle rozhodnutí valné hromady

5 Porovnání založení společnosti ve Finsku a Česku

Předchozí podkapitola upozorňuje na důležitost volby právní formy podnikání při zakládání podniku. Je naprosto zřejmé, že bez založení podniku nelze podnikat. Obecně nejčastěji volenou formou je společnost s ručením omezeným, ve Finsku tedy Osakeyhtiö.

Proto bude tato forma podnikání použita při sledování jak je založení Osakeyhtiö ovlivněno specifiky obchodu a podnikání ve Finsku, a hlavně porovnána se založením společnosti s ručením omezeným v Česku.

Z hlediska snadnosti podnikání podle World Bank Group (2019a) je Finsko na 17. místě se skórem 80.35 ze 100. Česko až na místě 35. se skórem 76.10 ze 100. Skóre snadnosti podnikání porovnává pomocí ukazatelů regulační výsledky napříč 190 ekonomikami od roku 2005. Mezi ukazatele patří založení společnosti, řešení stavebních povolení, získání elektřiny, registrace majetku, získání úvěru, placení daní, obchodování přes hranice, vymáhání smluv a řešení platební neschopnosti. Snadnost podnikání se odráží na stupnici od 0 do 100, kde 0 představuje nejnižší a 100 představuje nejlepší výkon.

5.1 Založení Osakeyhtiö ve Finsku

Tato kapitola na základě průzkumu World Bank Group (2019b) zjišťuje počet procedur, vynaloženého času a nákladových požadavků pro založení malé a středně velké vzorové společnosti. Jako vzorovou společnost lze brát společnost se sídlem v Helsinkách s minimálním kapitálovým požadavkem ve výši 2 500 EUR.

První procedurou je vklad základního kapitálu a platba registračního poplatku v bance.

Podle zákona o společnostech, musí být plně zaplacený základní kapitál na bankovní účet společnosti. Pro otevření bankovního účtu je nutné poskytnout alespoň kopii společenské smlouvy. Při otevírání účtu je většinou třeba bance poskytnout následující materiály: Zápis z jednání představenstva, včetně rozhodnutí o otevření účtu a identifikace osob oprávněných k používání bankovního účtu. Dále stručný popis budoucích bankovních transakcí, popis oboru podnikání společnosti, dostatečné informace o akcionářích a ředitelích společnosti a kopie pasů pro osoby oprávněné používat bankovní účet. Základní kapitál může být zaplacen na bankovní účet mimo Finsko. Bankovní účet by však měl odpovídat bankovnímu účtu finské depozitní banky nebo pobočce zahraničního úvěrového ústavu ve Finsku. Přijetí platby