• No results found

Rozvoj malého a středního podniku na venkově

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "Rozvoj malého a středního podniku na venkově"

Copied!
116
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

Rozvoj malého a středního podniku na venkově

Diplomová práce

Studijní program: N6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208T085 – Podniková ekonomika

Autor práce: Bc. Petra Nováková

Vedoucí práce: doc. Ing. Petra Rydvalová, Ph.D.

Liberec 2017

(2)

Developement of small and medium-sized enterprises in rual area

Master thesis

Study programme: N6208 – Economics and Management Study branch: 6208T085 – Business Administration

Author: Bc. Petra Nováková

Supervisor: doc. Ing. Petra Rydvalová, Ph.D.

Liberec 2017

(3)
(4)
(5)
(6)

Poděkování

Tímto bych ráda poděkovala vedoucí práce doc. Ing. Petře Rydvalové, Ph.D. za věnovaný čas, cenné připomínky a odborné rady, kterými přispěla k vypracování této diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala jednateli podniku panu Jakubovi N. za vstřícnost, spolupráci a poskytnuté informace, které byly podkladem pro praktickou část této práce.

(7)

Anotace

Diplomová práce je zaměřena na problematiku rozvoje malých a středních podniků ve venkovském prostoru. Podnikání na venkově s sebou nese určitá specifika, kterými se odlišuje od podnikání ve městech. Práce tato specifika podnikání na venkově konkretizuje a objasňuje jejich vliv na podnikání malého venkovského podniku ve středočeské obci Tišice. Součástí práce je analýza vnitřního a vnějšího podnikatelského prostředí vybraného venkovského podniku se zohledněním specifik venkova. Analyzování prostředí v daném oboru podnikání je nezbytným krokem před tvorbou podnikatelského plánu, na který je tato práce zaměřena. Výstupem práce je vlastní návrh podnikatelského plánu rozvoje vybraného venkovského podniku, neboť bylo při konzultaci s vedením podniku zjištěno, že tento strategický dokument podnik postrádá.

Klíčová slova

Venkovský prostor, malé a střední podnikání, rozvoj malého a středního podniku, podnikatelský plán.

(8)

Annotation

Development of small and medium-sized entterprises in rural area

Diploma thesis is focused on the development of small and medium-sized enterprises in rural area. Rural business entails certain specific features which set it apart from the business in the cities. The diploma thesis particularizes the specific features of rural businesses and explains their impact on the business of a small rural enterprise in the Central Bohemian village Tišice. The work includes analysis of internal and external business environment of the selected rural enterprise into account the specificities of the rural environment. Analysing of the business environment is a necessary step before the formation of the business plan, to which is the work concentrated. The outcome of the work is the own draft business plan for the development of selected rural enterprise, by reason it was found in consultation with the management, that the company lacks this important strategic document.

Key words

Rural area, small and medium-sized enterprises, development of small and medium-sized enterprises, business plan.

(9)

9

Obsah

Seznam obrázků ... 11

Seznam tabulek ... 12

Seznam zkratek ... 13

Úvod ... 14

1 Význam malých a středních podniků ... 15

1.1 Kvantitativní vymezení malých a středních podniků... 15

1.1.1 Dělení MSP v rámci OECD ... 17

1.1.2 Dělení podniků dle zákona o účetnictví ... 17

1.2 Vývoj počtu malých a středních podniků ... 18

1.3 Přínosy malých a středních podniků ... 21

1.4 Podpora MSP po vstupu České republiky do EU ... 22

2 Venkovský prostor ... 24

2.1 Vymezení venkovského prostoru ... 24

2.1.1 Zákon o obcích ... 25

2.1.2 Vymezení venkovského prostoru dle ČSÚ ... 25

2.1.3 Definice venkovského prostoru dle OECD ... 27

2.1.4 Definice venkovského prostoru dle MMR ... 27

2.1.5 Definice venkovského prostoru dle statistického úřadu EU ... 28

2.1.6 Vymezení venkovského prostoru dle dalších dělení ... 28

2.2 Nástroje rozvoje venkovského prostoru ... 30

2.3 Venkovský prostor v České republice ... 31

2.4 Specifika podnikání na venkově ... 33

2.5 Faktory ovlivňující podnikání na venkově ... 35

3 Podnikatelský plán ... 37

3.1 Základní otázky před tvorbou podnikatelského plánu ... 38

(10)

10

3.2 Podnikatelský plán pro drobné podnikání ... 39

3.3 Metodický postup tvorby vlastního podnikatelského plánu ... 42

4 Analýza vnitřního a vnějšího prostředí ... 43

4.1 Analýza podnikatelského prostředí ... 45

4.1.1 Analýza vnitřního prostředí ... 46

4.1.2 Analýza vnějšího prostředí – PEST analýza ... 50

4.1.3 Porterův model pěti sil ... 58

4.1.4 SWOT analýza ... 61

5 Vlastní návrh podnikatelského plánu rozvoje vybraného venkovského podniku ... 66

5.1 Představení podniku ... 66

5.2 Finanční plán podnikání ... 78

5.2.1 Historická data venkovského podniku XY ... 78

5.2.2 Plán toku hotovosti (Cash Flow) ... 81

5.2.3 Plánovaný výkaz zisků a ztrát ... 85

5.2.4 Analýza poměrových ukazatelů... 90

Závěr ... 95

Seznam použité literatury ... 98

Seznam příloh ... 104

Příloha A: Obsah podnikatelského plánu ... 105

Příloha B: Ceník zařízení od společnosti Express Alarm s.r.o. ... 111

Příloha C: Rozvaha a výkaz zisků a ztrát ke dni 31. 12. 2014 ... 115

(11)

11

Seznam obrázků

Obr. 1: Přehled počtu MSP v letech 2012 – 2015 ... 20

Obr. 2: Venkovské regiony dle hustoty zalidnění dle ORP s kritériem 150 obyv./km² ... 31

Obr. 3: Venkovské regiony dle hustoty zalidnění dle ORP s kritériem 100 obyv./km² ... 32

Obr. 4: Vnitřní a vnější podnikatelské prostředí... 45

Obr. 5: PEST analýza ... 50

Obr. 6: Vývoj sazby daně z příjmu právnických osob v % za léta 2003 – 2015 ... 53

Obr. 7: Vývoj sazby daně z přidané hodnoty v % za léta 2007 – 2016 ... 54

Obr. 8: Porterův model pěti sil ... 58

Obr. 9: Organizační struktura podniku XY ... 75

(12)

12

Seznam tabulek

Tab. 1: Vymezení podniků dle počtu zaměstnanců v různých zemích světa ... 17

Tab. 2: Počet obcí v ČR k 1. 1. 2016 ... 26

Tab. 3: Velikostní a polohové typologie venkova ... 28

Tab. 4: Kritéria vymezení venkovských obcí v ČR... 29

Tab. 5: Vývoj počtu obyvatel v obci Tišice... 43

Tab. 6: Inflační cíle České národní banky ... 55

Tab. 7: Míra inflace za poslední desetiletí ... 55

Tab. 8: Počet obyvatel dle věkových kategorií v obci Tišice pro rok 2015 ... 56

Tab. 9: SWOT analýza vybraného venkovského podniku ... 63

Tab. 10: Ceník internetového připojení k 1. 1. 2017 ... 68

Tab. 11: Ceník aktivace připojení a ostatních prací ... 68

Tab. 12: Ceník instalace televizní a FM antény ... 69

Tab. 13: Cenová nabídka instalace kamerového systému podniku XY ... 72

Tab. 14: Cenová nabídka kamerového systému konkurenční firmy ... 73

Tab. 15: Náklady na reklamní panel ... 74

Tab. 16: Návrh mzdy administrativní pracovnice ... 76

Tab. 17: Návrh mzdy servisního IT technika ... 77

Tab. 18: Rozvaha podniku XY ve zkráceném rozsahu ke dni 31. 12. 2015 (v Kč) ... 79

Tab. 19: Rozvaha podniku XY v plném rozsahu ke dni 31. 12. 2016 (v celých tis. Kč) .... 80

Tab. 20: Plánované příjmy a výdaje za kalendářní rok ... 81

Tab. 21: Přehled režijních nákladů za kalendářní měsíc ... 83

Tab. 22: Odpisy služebního automobilu ... 84

Tab. 23: Přehled pravidelných měsíčních příjmů z poskytování tel. služeb ... 85

Tab. 24: Výsledovka podniku XY ke dni 31. 12. 2015 ... 87

Tab. 25: Výkaz zisků a ztrát v plném rozsahu ke dni 31. 12. 2016 (v celých tis. Kč) ... 88

Tab. 26: Plánovaný výkaz zisků a ztrát na 3 roky dopředu – pesimistická varianta ... 89

Tab. 27: Ukazatele rentability podniku XY za léta 2014 – 2016 ... 91

Tab. 28: Ukazatele likvidity podniku XY za léta 2014 – 2016 ... 92

Tab. 29: Ukazatele aktivity podniku XY za léta 2014 – 2016 ... 93

Tab. 30: Ukazatele zadluženosti podniku XY za léta 2014 – 2016 ... 94

(13)

13

Seznam zkratek

ČNB Česká národní banka ČSÚ Český statistický úřad ČTÚ Český telekomunikační úřad DPH Daň z přidané hodnoty

EU Evropská unie

EUROSTAT Statistický úřad Evropské unie

FO Fyzická osoba

HDP Hrubý domácí produkt IT Informační technologie

MF ČR Ministerstvo financí České republiky MMR Ministerstvo pro místní rozvoj

MPO ČR Ministerstvo průmyslu a obchodu České republiky MSP Malé a střední podnikání

OECD Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj ORP Obec s rozšířenou působností

PO Právnická osoba

POU Pověřené obecní úřady

(14)

14

Úvod

Diplomová práce na téma Rozvoj malého a středního podniku na venkově se soustředí na rozvoj malého venkovského podniku ve středočeské obci Tišice. Ten spočívá v rozšíření portfolia poskytovaných služeb vybraného podniku na venkově a následné tvorbě vlastního návrhu podnikatelského plánu rozvoje vybraného venkovského podniku.

Cílem práce je vyhodnotit zvláštnosti fungování malé či střední firmy ve venkovském prostoru a navrhnout možnost jejího dalšího rozvoje. Prvním dílčím cílem je zpracování analýzy podnikatelského prostředí v dané oblasti podnikání. Druhým dílčím cílem je návrh struktury rozvoje podnikatelského plánu vybraného podniku působícího na venkově pro nově poskytované služby. Jak bylo na základě konzultací zjištěno, podnik strategický dokument podnikatelského plánu ve psané podobě nemá. Výstupem diplomové práce je jeho vytvoření a následné zapracování podmínek nově poskytované služby.

První tři kapitoly této práce jsou soustředěny na teoretickou část problematiky malých a středních podniků s jejich konkrétními specifiky ve venkovském prostoru. Další kapitoly jsou věnovány analýze podnikatelského prostředí vybraného podniku na venkově.

Provedeny jsou analýzy vnitřního prostředí na základě charakteristiky stávajícího stavu čtyř nástrojů marketingového mixu, analýzy vnějšího prostředí pomocí postupu PEST analýzy a analýzy konkurenčního prostředí na základě Porterova modelu pěti sil. Výstupy uvedených analýz jsou shrnuty pomocí metody SWOT analýzy a vzájemně konfrontovány.

V praktické části je vypracován vlastní návrh podnikatelského plánu rozvoje vybraného venkovského podniku. V této části je podnik představen, je popsána služba, na kterou se podnik nově zaměřuje, distribuční kanály, cílová skupina, místo poskytování této služby, existující konkurence a konkurenční výhoda vybraného venkovského podniku, cena a její tvorba, ukázka ceníku poskytovaných služeb. Současně je autorkou diplomové práce ve vazbě na realizaci nové služby předložen návrh formy propagace, je opodstatněna potřeba zaměstnanců včetně popisu náplně jejich práce a předpokládaných osobních nákladů a návrh nové organizační struktury, v neposlední řadě je vypracován také finanční plán podnikání. V závěru práce autorka hodnotí reálnost vlastního návrhu podnikatelského plánu a jeho ekonomickou proveditelnost při zohlednění rozšíření portfolia služeb.

(15)

15

1 Význam malých a středních podniků

Malé a střední podniky (dále také MSP) jsou pro ekonomiku státu velmi významnou součástí. Hrají roli především při tvorbě pracovních míst, ekonomickém růstu a tvorbě konkurenceschopnosti dané země. Malé a střední podniky jsou důležité pro regionální rozvoj. Politika malých a středních podniků byla zpracována v Evropském aktu pro malé podniky (Small Business Act) v roce 2008. Klíčovou myšlenkou tohoto aktu je aktivně a silně podporovat MSP na všech úrovních Evropské unie (dále také EU) a jejích členských států a vytváření přátelských podmínek pro podnikání. Soustředí se především na zlepšení konkurenceschopnosti malých a středních podniků, snižování administrativní zátěže, vzdělávání malých a středních podnikatelů, finanční gramotnost a podporu inovací (Vochozka, 2012).

1.1 Kvantitativní vymezení malých a středních podniků

Malé a střední podnikání je z hlediska kvantitativního definováno v Zákoně o podpoře malého a středního podnikání č. 47/2002 Sb., v novelizovaném znění, a to v návaznosti na legislativu EU. Účelem je vymezení možných příjemců podpory vybraných dotačních programů a dále rovněž možnost porovnávání statistických dat v rámci zemí EU.

Evropská komise člení malé a střední podnikání na drobné, malé a střední podniky (European Commission, 2015).

Střední podnikatelé zaměstnávají méně než 250 zaměstnanců a jejich aktiva/majetek nepřesahují korunový ekvivalent částky 43 mil. EUR nebo mají obrat/příjmy nepřesahující korunový ekvivalent 50 mil. EUR.

Malý podnikatel je definován jako podnikatel zaměstnávající méně než 50 zaměstnanců a jeho aktiva/majetek nebo obrat/příjmy nesmí přesahovat korunový ekvivalent 10 mil. EUR.

Drobný podnikatel je definován jako podnikatel zaměstnávající méně než 10 zaměstnanců a jeho aktiva/majetek nebo obrat/příjmy nesmí přesahovat korunový ekvivalent 2 mil. EUR (European Commission, 2015).

(16)

16

Tyto změny vstoupily v platnost 1. 1. 2005. V roce 2015 vyšla aktualizovaná verze. Výše zmíněná ekonomická kritéria jsou stanovena na základě korunového ekvivalentu vypočítaného dle kurzu vyhlášeného Evropskou národní bankou.

Při stanovení velikosti subjektu MSP je zohledněna tzv. nezávislost ekonomického subjektu. Rozlišovány jsou tři typy malých a střední podniků.

Podniky propojené – jeden podnik drží většinu hlasovacích práv podniku jiného.

Jako typický příklad bývá uváděna 100% dceřiná společnost.

Podniky partnerské – jeden z podniků drží podíl větší než 25 % základního kapitálu či hlasovacích práv podniku jiného a zároveň tyto podíly nepřevyšují 50 %.

Podniky nezávislé – tyto podniky nevlastní žádné podíly v jiných podnicích a ani jiné podniky nevlastní podíly v tomto daném podniku anebo vlastní méně než 25 % (European Commission, 2015).

Na základě tohoto dělení jsou kritéria velikosti podniků dále upravována.

(17)

17

1.1.1 Dělení MSP v rámci OECD

Konvence OECD (The Organisation for Economic Co-operation and Develoment) uvádí dělení malých a středních podniků, které je uvedeno v tabulce 1.

Tab. 1: Vymezení podniků dle počtu zaměstnanců v různých zemích světa

Mikro Malé Střední MSP Velké

Země EU, Island, Norsko,

Švýcarsko 1 – 9 10 – 49 50 – 249 1 – 249 250 +

Austrálie 0 – 9 10 – 49 50 – 199 0 – 199 200 +

Kanada 0 – 9 10 – 49 50 – 499 0 – 499 500 +

Japonsko 4 – 9 10 – 49 50 – 249 1 – 249 250 +

Korea 5 – 9 10 – 49 50 – 199 5 – 199 200 +

Mexiko 0 – 10 11 – 50 51 – 250 1 – 250 251 +

Nový Zéland 1 – 9 10 – 49 50 – 99 0 – 99 100 +

Turecko 0 – 19 20 – 49 50 – 249 1 – 249 250 +

Spojené státy americké 1 – 9 10 – 99 100 – 499 1 – 499 500 + Zdroj: Berisha (2015, s. 20)

Mezi všemi definicemi malých a středních podniků, jednou z nejčastěji využívaných metod dělení MSP, je dělení podniků dle vymezení EU. Každá země si může svobodně zvolit konkrétní definici malých a středních podniků (viz tabulka 1). To je důvodem, proč se teorie MSP potýká s řadou odlišných definic v různých zemích světa (Berisha, 2015).

1.1.2 Dělení podniků dle zákona o účetnictví

Od 1. 1. 2016 na základě změny Zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, jsou ekonomické subjekty členěny ve vazbě na vedení účetnictví (MF ČR, 2016). Ekonomické subjekty, které jsou účetními jednotkami, jsou členěny na mikro, malé, střední a velké jednotky.

Toto vymezení se netýká osob samostatně výdělečně činných, které vedou daňovou evidenci.

(18)

18

Mikro účetní jednotka je jednotka, která k rozvahovému dni nepřekračuje alespoň dvě z uvedených hraničních kritérií:

a) aktiva celkem 9 000 000 Kč,

b) roční úhrn čistého obratu 18 000 000 Kč,

c) průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období 10.

Malá účetní jednotka je jednotka, která není mikro účetní jednotkou a k rozvahovému dni nepřekračuje alespoň dvě z uvedených hraničních kritérií:

a) aktiva celkem 100 000 000 Kč,

b) roční úhrn čistého obratu 200 000 000 Kč,

c) průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období 50.

Střední účetní jednotka je jednotka, která není mikro účetní jednotkou ani malou účetní jednotkou a k rozvahovému dni nepřekračuje alespoň 2 z uvedených hraničních kritérií:

a) aktiva celkem 500 000 000 Kč,

b) roční úhrn čistého obratu 1 000 000 000 Kč,

c) průměrný počet zaměstnanců v průběhu účetního období 250.

Dále zákon definuje velké účetní jednotky, kterými se autorka práce nezabývá, neboť práce je zaměřena na malé a střední podniky. Jak je patrné, při kurzovém převodu euro jsou kritéria obdobná jako u stanovování velikosti ekonomického subjektu za účelem podpory malého a středního podnikání.

1.2 Vývoj počtu malých a středních podniků

Malé a střední podniky tvoří většinu podniků celkově. Podle údajů z roku 2004 v Evropě fungovalo zhruba 19 milionů malých a středních firem, což celkově přestavuje 99,8 % všech firem v rámci Evropské unie. Významné jsou také společenské přínosy malých

(19)

19

a středních podniků. Malí a střední podnikatelé podnikají na svou zodpovědnost, jakákoliv chyba znamená jejich osobní neúspěch. Můžeme je tedy označit jako protipól ekonomické a politické moci. Malé a střední podniky mohou být také označeny jako ty, které stabilizují společnost. Výrazné politické a ekonomické změny jsou pro tyto podniky značným zdrojem rizik a mohou způsobit i boj o přežití. Pro malé a střední podniky není charakteristické, že by byly vlastněny zahraničními subjekty. Jedná se o podnikání v určitém regionu, pro který je provoz daného podniku přínosem. V této souvislosti se hovoří o regionální podpoře malého a středního podnikání v konkrétních oblastech.

Zpravidla se jedná o ten region, ve kterém podnikatel bydlí a zároveň také podniká. Tyto firmy často sponzorují různé místní akce a aktivity, jako jsou například dětské dny, dny obcí a podobně. Podnikatel se tak dostává do všeobecného povědomí obyvatel daného regionu a každý jeho krok může jeho podnikání pozitivně, ale samozřejmě i negativně ovlivnit (Veber, 2012).

Vochozka (2012) uvádí, že v roce 2010 byl podíl MSP na celkovém počtu podniků v České republice 99,84 %, podíl MSP na tvorbě hrubého domácího produktu (dále také HDP) činil 35,00 % a podíl zaměstnanců v MSP na celkovém počtu činil 60,88 %. Dále Vochozka (2012) uvedl, že z celkového počtu MSP tvoří 95,5 % mikropodniky, 3,7 % malé podniky a 0,8 % tvoří střední podniky. Údaje pochází ze stejného roku, tedy z roku 2010.

Dle souhrnných dat Českého statistického úřadu (dále také ČSÚ) činil celkový počet fyzických osob (dále také FO) a právnických osob (dále také PO), které vykonávaly podnikatelskou činnost k 31. 12. 2014, 1 124 380 osob. Z toho počet FO činil celkem 877 519 osob a počet PO činil 246 861 osob. Podíl MSP činil celkově 99,84 %. Podíl MSP na zaměstnanosti ČR činil 59,39 %, podíl přidané hodnoty MSP na celku ČR činil 53,11 % (MPO, 2015a).

Pro porovnání v čase jsou nyní uvedeny souhrnné údaje pro rok 2015. V roce 2015 podnikalo v České republice celkem 1 139 330 právnických a fyzických osob, z toho počet FO činil celkem 881 813 osob a počet PO činil 257 515 osob. Podíl MSP činil celkově 99,83 %. Podíl přidané hodnoty MSP činil 54,12 % a na zaměstnanosti se MSP podílely 58,90 % (MPO, 2016).

(20)

20

Z výše uvedených dat plyne, že malí a střední podnikatelé se na ekonomice České republiky skutečně podílejí z velké části. Tvoří četné pracovní příležitosti pro místní obyvatelstvo.

Podrobný vývoj počtu malých a středních podnikatelů v letech 2012 – 2015 přináší obrázek 1. Pro úplnost údajů je potřeba zmínit souhrnné údaje za léta 2012 a 2013. V roce 2012 v ČR podnikalo celkem 1 122 511 osob, z toho 851 178 FO a 271 333 PO. V roce 2013 v ČR podnikalo celkem 1 124 910 osob, z toho 869 279 FO a 255 631 PO.

Obr. 1: Přehled počtu MSP v letech 2012 – 2015 (MPO, 2013 – 2016) Vlastní zpracování

Uvedený graf na obrázku 1 přináší přehled o vývoji MSP za období let 2012 – 2015. Je zřejmé, že počet malých a středních podniků v České republice stále roste. V roce 2015 byl zaznamenán nárůst MSP o 5 280 podniků oproti roku 2014 (MPO, 2016).

0 200 000 400 000 600 000 800 000 1 000 000 1 200 000

2012 2013 2014 2015

Počet MSP celkem FO

PO

(21)

21

1.3 Přínosy malých a středních podniků

Z kvalitativního hlediska je pro malé a střední podniky typická jejich flexibilita, schopnost pohotového přizpůsobení a adaptace na nové podmínky a skutečnosti. Právě díky rychlé adaptaci může být vyhověno individuálním přáním jednotlivých zákazníků. Podniky jsou schopny okamžitě reagovat na neustále se měnící potřeby dnešní společnosti. Proto jsou tyto podniky považovány za dynamický článek ve struktuře podnikatelských subjektů.

Malé a střední podniky mohou být označeny jako protipól monopolů (Veber, 2012).

Monopolem bývá označována firma s výsadním postavením na trhu a značnou tržní silou, díky níž může ovlivňovat cenu nabízeného zboží. Zatímco malé a střední podniky jsou pouze jedním z mnoha výrobců, kteří přebírají cenu stanovenou na trhu zboží na základě nabídky a poptávky. Jedná se tedy o dvě naprosto odlišné tržní struktury (protipóly).

Značné množství malých firem však využívá velkých firem jako subdodavatelů, bez jejich spolupráce nejsou schopny fungovat (Veber, 2012).

Při hodnocení MSP Vochozka (2012) vymezil následující typické charakteristiky pomocí SWOT analýzy. Mezi silné stránky lze zahrnout obecné výhody malého a středního podnikání, jako je například rychlé přizpůsobení se požadavkům trhu, znalost místních trhů, tvorba nových pracovních míst, motivace vlastníků firem k produktivitě, adaptabilita pracovníků, kvalita výrobků či inovační potenciál.

Jako slabou stránku malých a středních podnikatelů lze uvést nedostatek kapitálové vybavenosti, malý důraz na marketing, omezené technické vybavení, ochranu práv duševního vlastnictví, nízkou motivaci pro další profesní vzdělávání, převahu výroby s malou přidanou hodnotou a nízkou kooperaci mezi malými a středními podnikateli.

Mezi příležitosti lze zahrnout možnost expandování na zahraniční trhy, možnost spolupráce s jinými podniky, obchodními partnery či výzkumnými organizacemi, inovace v podobě nových produktů, služeb, technologií či vysokou podporu MSP rozmanitou škálou podpůrných dotačních programů.

(22)

22

Jako největší hrozby jsou označeny nedostatek investičních prostředků, kvalifikovaných pracovníků (především v technických oborech), administrativní náročnost a velká konkurence (Vochozka, 2012).

1.4 Podpora MSP po vstupu České republiky do EU

Zásady pro poskytování podpory malým a středním podnikům jsou upraveny v Zákoně č. 47/2002 Sb., o podpoře malého a středního podnikání, ve znění pozdějších předpisů (Česko, 2004a). Pro zachování a zvyšování konkurenceschopnosti malých a středních podniků je v zemích Evropské unie poskytována podpora podnikání MSP. Jáč (2005) rozlišuje dvě formy podpory, a to podporu přímou a nepřímou.

Přímá podpora

Jedná se o nástroje, jež usnadňují přístup malých a středních podniků k finančním prostředkům potřebným pro realizaci investičních záměrů či k takovým prostředkům, které snižují náklady malých a středních podnikatelů v těch oblastech, jež jsou definovány v podpůrných programech. Přímá podpora může být financována buď ze státního rozpočtu České republiky na podporu podnikání či ze strukturálních fondů EU (Jáč, 2005).

Nepřímá podpora

Jedná se o vytváření prostředí vhodného pro malé a střední podnikání. Tohoto prostředí může být dosaženo zjednodušením administrativy, zmírňováním nepříznivých dopadů nových právních předpisů, ulehčením přístupu k informacím, ke vzdělávání a poradenství.

Zahrnout lze i průmyslové zóny, vytvořené pomocí dotačních a úvěrových forem podpory a podpory rozvoje investičních služeb pro podnikatele (Jáč, 2005).

 Další formy podpory

Bankovní záruky: zvýhodněné záruky na bankovní úvěry, dotace, záruky za kapitálový vstup, záruky za návrh do obchodní veřejné soutěže,

zvýhodněné úvěry: bezúročné úvěry, podřízené úvěry, úvěr s nižší úrokovou sazbou,

(23)

23

finanční podpory: dotace, příspěvky na rozvoj lidských zdrojů, zvýhodněné vzdělávací a poradenské služby, návratné finanční podpory při vstupu na zahraniční trh (Staňková, 2007).

(24)

24

2 Venkovský prostor

Z historie vzniku a formování venkova je nutné zmínit období, kdy se zemědělské osady měnily v trhová střediska, kde se soustřeďovala řemeslná výroba, vyrůstaly náročnější stavby, zajišťovala se obrana budováním hradeb aj. K hlavním změnám venkovského prostoru došlo během průmyslové revoluce. Docházelo k přeměně agrární společnosti na společnost industriální. Právě tato skutečnost může být označována jako největší zlom ve způsobu života. Industrializace se projevila nejen ve zvýšení územní koncentrace obyvatel, ale také urbanizací. Jak uvádí Binek (2007), venkov se stal tzv. zbytkovým prostorem. Při této modernizaci docházelo k soustředění škol do měst, ve vesnicích zůstávali méně vzdělaní lidé. Poměr mezi obyvateli měst a venkova zůstával až do první světové války stejný, poté docházelo ke značnému rozvoji měst a depopulaci venkova (Binek, 2007).

Za poslední desetiletí se výrazně mění život společnosti. Binek (2007) tento posun označuje jako posun od modernity k postmodernitě. Ten spočívá především v přemístění pracovních příležitostí ze sekundárních do terciárních a kvartérních oblastí, nárůstu důležitosti informací, rozvoji a šíření telekomunikačních technologií, přesunu od masové výroby k výrobě specializované, globalizaci ekonomické produkce a vyšší složitosti práce.

2.1 Vymezení venkovského prostoru

„Venkovský prostor, zjednodušeně označovaný jako venkov, je územím, tvořeným mozaikou sídel a krajiny mezi nimi.“ (Binek, 2007, s. 19).

Venkovem je obecně označována oblast volné nezastavěné krajiny a venkovských osídlení, která může být vymezena jako souhrn venkovských sídel, lesů, vodních a zemědělských ploch, ploch místních komunikací a ostatních míst, která se nachází v tomto prostoru. Pro venkov jsou typické např. nižší hustota zalidnění, menší sídla, zaměstnanost bývá vyšší v zemědělství, popřípadě v lesnictví či rybolovu. Existuje určité semknutí obyvatel s místní krajinou a přírodou, architekturou a životním stylem (ČSÚ, 2008a).

(25)

25

Binek (2007) ve své publikaci také uvádí, že venkovský prostor a jeho vymezení lze vysvětlit pomocí dvou přístupů. Prvním z nich je přístup technický, který bývá využíván v regionální politice a specializuje se na jednu nebo jen několik charakteristik. Druhý přístup je zaměřen na kvantitativní a kvalitativní rysy hospodářské, sociální, krajinné a sídelní oblasti.

2.1.1 Zákon o obcích

Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích, vymezuje obec jako základní územní samosprávné členství občanů. Tvoří územní celek, který je vymezen územní hranicí obce. Obec, která čítá alespoň 3 000 obyvatel a více, je poté označována jako město (Česko, 2000). Z této definice vychází celá diplomová práce, neboť se konkrétně soustředí na venkovskou obec, která čítá 2 225 obyvatel (ČSÚ, 2016a). Za výchozí hranici je tedy považována venkovská obec, která má počet obyvatel do 3 000. V České republice se však častěji setkáváme se statistickou hranicí 2 000 obyvatel (viz následující kapitola 2.1.2 Vymezení venkovského prostoru dle ČSÚ).

Z makropohledu je celá Česká republika považována za venkovské prostředí, výjimkou je pouze hlavní město Praha. Proto je pro regionální účely využíváno měřítko s počtem menším než 2 000 obyvatel (Binek, 2007). V České republice dále existuje pojem městys.

Svou velikostí je městys území mezi obcí a městem. Nejsou stanoveny žádné limitní hodnoty pro minimální či maximální počet obyvatel. Pro zajímavost kupříkladu nejmenším městysem v ČR je (dle údajů z roku 2014) městys Levín s počtem 129 obyvatel a největším je městys Veverská Bítýška s počtem 3 126 obyvatel (ANON., 2014).

2.1.2 Vymezení venkovského prostoru dle ČSÚ

Český statistický úřad ve svých statistikách pracuje s hranicí 2 000 obyvatel. Dle údajů k 1. 1. 2016 bylo v České republice evidováno celkem 6 258 obcí. Přehled počtu měst, městysů a venkovských obcí, vycházející z údajů ČSÚ, poskytuje tabulka 2.

(26)

26 Tab. 2: Počet obcí v ČR k 1. 1. 2016

Kraj Obce do 2 000 obyvatel

Obce nad 2 000

obyvatel Počet městysů Počet měst

Hlavní město Praha 0 1 0 1

Středočeský 1 032 112 50 84

Jihočeský 573 51 21 55

Plzeňský 458 43 12 57

Karlovarský 108 26 1 38

Ústecký 301 53 10 59

Liberecký 183 32 3 39

Královéhradecký 405 43 12 48

Pardubický 416 35 9 38

Kraj Vysočina 673 31 42 34

Jihomoravský 588 85 40 49

Olomoucký 357 45 12 30

Zlínský 253 54 6 30

Moravskoslezský 222 78 3 42

Česká republika 5 569 689 221 604

Zdroj: ČSÚ (2016b) Vlastní zpracování

Tabulka 2 dokládá, že počet obcí, které mají počet obyvatel do 2 000, je v České republice celkem 5 569. Obcí, které mají počet obyvatel nad 2 000, existuje v České republice celkem 689. V úhrnu je tedy v České republice celkem 6 258 obcí, z čehož je 221 městysů a 604 měst, zbytek lze označit jako venkovské obce (ČSÚ,2016b).

Podle údajů ČSÚ, spadalo na konci roku 2008 do venkovského prostoru 91,8 % obcí, které představovaly 78,8 % celkové výměry ČR, v nichž žilo celkem 29,8 % obyvatelstva (ČSÚ, 2008b). Dle aktuálních údajů z roku 2016 činí počet obyvatel žijících v obcích 26,3 %.

Z uvedených dat je zřejmý úbytek venkovského obyvatelstva o 3,5 % (ČSÚ, 2016c).

(27)

27

2.1.3 Definice venkovského prostoru dle OECD

OECD ve své definici využívá pouze jedno kritérium, tím je hustota zalidnění obyvatelstva. Venkovem je tedy oblast, která má dle příslušného kritéria hodnotu nižší než 150 obyvatel/km². OECD rozlišuje 3 typy regionů:

 regiony, ve kterých více než 50 % obyvatelstva žije na venkově, jsou označovány jako výrazně venkovské,

 regiony s podílem 15 – 50 % venkovanů bývají označovány jako venkovské oblasti,

výrazně městské oblasti, kde je pouhých 15 % obyvatel žijících na venkově.

V České republice je však tato hranice snížena na pouhých 100 obyvatel/km², a to právě kvůli možné aplikaci na místní regiony (Binek, 2007). Viz kapitola 2.3 Venkovský prostor v České republice.

2.1.4 Definice venkovského prostoru dle MMR

Ministerstvo pro místní rozvoj (dále také MMR) rozšiřuje statistickou hranici 2 000 obyvatel a metodiku OECD o typologii dle polohy venkovských obcí. Rozlišovány jsou následující tři typy venkovských oblastí:

příměstský venkov – označuje venkovské oblasti v zázemí velkých měst, které jsou ovlivňovány zejména suburbanizací a zaznamenávají významný nárůst své populace,

mezilehlý venkov – označuje průměrně rozvinuté venkovské oblasti ve větší vzdálenosti od velkých sídelních center, existuje však dobré dopravní spojení, nachází se zde rekreační potenciál,

odlehlý venkov – označuje periferní venkovské oblasti, které jsou řídce obydlené a izolované od měst a hlavních dopravních sítí (ČSÚ, 2008a).

(28)

28

2.1.5 Definice venkovského prostoru dle statistického úřadu EU

Definice statistického úřadu EU (dále také EUROSTAT) využívá dvě kritéria:

1. kritéria hustoty zalidnění, 2. absolutní počet obyvatel.

Na základě těchto dvou kritérií se dále rozlišují:

 hustě obydlené zóny – pokud je hustota zalidnění vyšší než 500 obyvatel/km² a počet obyvatel nejméně 50 000,

 přechodné zóny – pokud je hustota zalidnění vyšší než 100 obyvatel/km² a počet obyvatel nejméně 50 000,

řídce obydlené zóny – zahrnují všechny ostatní obce, které nesplňují výše uvedená kritéria. Řídce obydlené zóny Binek (2007) specifikuje následovně:

extrémní venkovské osídlení – do 8 obyvatel/km²,

méně zalidněné venkovské oblasti – zde je uváděn požadavek na 8 – 50 obyvatel/km²,

venkovské oblasti – ty čítají 50 – 100 obyvatel/km².

2.1.6 Vymezení venkovského prostoru dle dalších dělení

Základní typologie venkova je založena na tzv. velikostní a polohové diferenciaci obcí.

Polohovou diferenciací můžeme chápat dopravní polohu obcí (Binek, 2007). Přehled přináší tabulka 3.

Tab. 3: Velikostní a polohové typologie venkova

Velikostní kategorie Polohová kategorie

1 0 – 199 A Zázemí měst

2 200 – 499 B Obce s velmi dobrou dopravní polohou 3 500 – 999 C Obce s průměrnou dopravní polohou 4 1 000 – 1 999 D Obce se špatnou dopravní polohou 5 2 000 – 2 999

Zdroj: Binek (2007, s. 24)

(29)

29

Perlín (1998) ve své publikaci vysvětluje vymezení venkovských obcí v České republice na základě příslušných kritérií (viz tabulka 4).

Tab. 4: Kritéria vymezení venkovských obcí v ČR

Kritérium Hlavní charakteristiky

Urbanistické

Sídlo s typickou urbanistickou strukturou nízkopodlažní zástavby, vysoký podíl rodinných domů, málo vyvinutá uliční síť. Náves je považována za centrum společenského a kulturního dění. Je zde vysoký podíl zeleně.

Architektonické

Dominance nízkopodlažní zástavby v individuálních rodinných domech, které nemají parter (přízemí). Typický venkovský dům s hospodářským zázemím, odděleným dvorem a zahradou s odlišným využitím.

Sociální Participování obyvatel, užší sociální kontakty, dlouhodobá neformální sociální kontrola.

Ekonomické Rozhodující je zemědělská činnost a primární výroba potravin. Velký počet ekonomicky aktivního obyvatelstva dojíždí za prací mimo toto sídlo.

Historické Pokud sídlo získalo v minulosti městská práva, jedná se o město, pokud nezískalo, jedná se o vesnici.

Administrativní Města definuje stát, mají právo používat městský znak a mají výše uvedená práva. Jinak se jedná o venkov.

Statické Obce, které mají méně než stanovený počet obyvatel.

Zdroj: Perlín (1998, s. 3)

Sociologický časopis od V. Hrušky pojímá venkov jako prostor, který je svým charakterem striktně oddělen od městského. Venkovský prostor se oproti městu vyznačuje svými typickými charakteristikami:

 dominantní extenzivní využití půdy (zemědělství, lesnictví),

 malá venkovská sídla s extenzivně využívanou krajinou (hospodářské venkovské stavby),

 způsob života typický svou soudržností místních obyvatel, morálkou a úctou k lokální krajině (Hruška, 2014).

(30)

30

2.2 Nástroje rozvoje venkovského prostoru

Jedná se o tzv. pomůcky k podpoře a výkonu určité činnosti, díky nimž lze dosáhnout stanovených rozvojových cílů na daném území. Dosud neexistuje žádná pevná klasifikace rozvojových nástrojů. Binek (2009) navrhl následující členění nástrojů rozvoje:

 administrativní nástroje, kam mohou být zařazeny organizační normy, závazné procedury a postupy, legislativa,

 koncepční nástroje – koncepční dokumenty, územně-plánovací dokumenty, pozemkové úpravy,

 institucionální nástroje – instituce zabývající se rozvojem příslušné oblasti, struktury managementu (např. regionální management), struktury spolupráce,

 věcné nástroje – pronájem nebo prodej objektů či pozemků, zajištění infrastruktury, schválení a povolení k provádění určitých aktivit, pomoc se zprostředkováním potřebných kontaktů či při vyjednávání s úřady,

 sociálně-psychologické nástroje – zde se jedná o tři klíčové oblasti: komunikace, motivace a vzdělávání,

 finanční nástroje – dotace (evropské, národní, krajské), systémy finančních podpor, granty.

Dále Binek (2009) využívá členění na finanční a nefinanční nástroje rozvoje venkova.

Nástroje finanční: neinvestiční a investiční pobídky (dotace, úvěry, záruky, granty), kapitálové podílnictví, rozpočtová zvýhodnění (dotace), daňová zvýhodnění (slevy na daních, daňové prázdniny).

Nástroje nefinanční: administrativní (legislativa), institucionální (strategické plánování, programování, instituce, řízení rozvoje), věcné a ostatní nefinanční nástroje (propagace, poradenství).

(31)

31

2.3 Venkovský prostor v České republice

Pro potřeby České republiky se k vymezení pojmu venkovský prostor používají kritéria hustoty zalidnění. Za vhodné je považováno vymezení menších jednotek správních obvodů pověřených obecních úřadů (dále také POU) či správních obvodů úřadů obcí s rozšířenou působností (dále také ORP). S přihlédnutím ke struktuře české sídelní soustavy je potřeba snížit hustotu zalidnění ze 150 obyvatel/km² na 100 obyvatel/km². Názorné zobrazení rozložení jednotlivých venkovských regionů s přihlédnutím k hustotě zalidnění je k vidění na obrázcích číslo 2 a 3.

Obr. 2: Venkovské regiony dle hustoty zalidnění dle ORP s kritériem 150 obyv./km²

(32)

32

Obr. 3: Venkovské regiony dle hustoty zalidnění dle ORP s kritériem 100 obyv./km² (Perlín, 2009)

Při hodnocení hustoty zalidnění dle ORP je v 99 obcích s rozšířenou působností průměrná hustota zalidnění vyšší než stanovená limitní hodnota (100 obyvatel/km²) a v celkem 107 obcích je zjištěná hodnota nižší.

Z výše uvedených map České republiky (obrázků 2 a 3) je patrné, že pokud dojde ke snížení kritické hodnoty ze 150 obyvatel/km² na 100 obyvatel/km², pozmění se rozložení jednotlivých regionů. Počet „významně venkovských“ ORP poklesne, tím pádem se zvýší počet „významně městských“ regionů (Perlín, 2009).

Za povšimnutí stojí odlišnost používané terminologie. Převážně venkovské regiony byly vymezeny jako výrazně venkovské (více než 50 % obyvatelstva žije na venkově), významně venkovské regiony byly označeny jako venkovské oblasti (ve venkovském prostoru žije 15 – 50 % obyvatel) a významně městské regiony byly pojmenovány jako výrazně městské oblasti (na venkově žije méně než 15 % obyvatel). Tato skutečnost potvrzuje, že terminologie venkovského prostoru není jednotně definována a může docházet k menším odlišnostem, neboť různí autoři používají různé definice venkovského prostoru.

(33)

33

2.4 Specifika podnikání na venkově

Venkovské oblasti se oproti městským vyznačují určitými specifiky. V těchto oblastech je značně zredukována veřejná doprava (především autobusová). Horší dopravní dostupnost omezuje především mobilitu starších obyvatel a občanů bez vlastních automobilů. Venkov se vyznačuje nižším podílem obyvatel v produktivním věku. Může to být důsledek přemísťování mladých občanů do měst kvůli nedostatku pracovních míst (Svobodová, 2014). Kolář (2013) uvádí názor, že úbytek venkovských obyvatel je zapříčiněn převážně tím, že lidé odcházejí za prací do větších měst, anebo tím, že studenti zůstávají po ukončení studia ve městech, kde studovali.

Na druhou stranu velká výstavba nových satelitních zástaveb vylidňování venkova stabilizuje, přináší nové příležitosti kvalitního bydlení. Obce z velké většiny případů disponují pouze základní občanskou vybaveností. Často dochází k odlivu základních služeb (obchod, mateřská škola), což je zapříčiněno nízkou poptávkou. Problémy venkovských obcí mohou být řešeny vytvářením podmínek vhodných pro příchod mladých obyvatel (technické podmínky pro bydlení, mateřské a základní školy, kulturní, společenské, sportovní a zájmové aktivity, péče o seniory, příjemné prostředí v obci, podpora zaměstnanosti a zaměstnatelnosti, zlepšení dopravní dostupnosti (Svobodová, 2014). Kolář (2013) uvádí i další možná řešení odlivu venkovských obyvatel. Těmi může být dostatečná výše příjmů v porovnání s příjmy ve městech (např. podpora lokálního obchodu s nabídkou regionálních potravin), maximální využití venkovského potenciálu, zapojení místní mládeže do různých projektů rozvoje obce, podpora podnikání a řemesel, zapojení mládeže do rozvoje cestovního ruchu a agroturistiky aj.

Venkov má pro podnikání značný potenciál. Nejen proto, že venkovské obyvatelstvo mívá pracovní návyky už od útlého dětství, protože život na vesnici vyžaduje určitou míru zručnosti a dovedností. Ve vesnicích se nachází řada hospodářských stavení, vhodných k provozování živnosti. Další předností je dostatek času venkovských obyvatel. Na vesnicích nejsou velké možnosti volnočasových aktivit, lidé tráví oproti městskému obyvatelstvu většinu času doma a věnují péči své zahrádce či hospodářství (Kolář, 2013).

Zmíněná specifika dokládá i nejnovější výzkum Predikce udržitelnosti zaměstnanosti v odlehlých venkovských oblastech v cestovním ruchu. Ten potvrzuje, že dochází

(34)

34

k vylidňování odlehlých oblastí České republiky, ke kterému dochází v důsledku migrace mladých lidí do měst. Jako klíčový nástroj k zastavení vylidňování venkova je shledáváno lepší využití přírodního a turistického potenciálu odlehlých lokalit. Malí a střední podnikatelé by tak vytvořili nové pracovní příležitosti v oblasti cestovního ruchu (SOCR ČR, 2017).

Podle webu Podnikator.cz, který se věnuje pomoci v podnikání, na venkově existují velké možnosti k dalšímu růstu. Objekty jsou v porovnání s městy o poznání levnější a podnikatel si je může přestavět podle svého uvážení, prostoru bývá dostatek. Venkov je doplněn krásnou čistou přírodou, proto se i řada velkých firem uchyluje právě tam. Co se týká optimální lokality, nejlepším umístěním jsou obce zhruba ve vzdálenosti 20 km od velkých měst. Důvodem je dostupnost hromadné dopravy (ANON., 2016a).

Binek (2007) uvádí, že každá venkovská obec vlastní své specifícké místní zdroje. Tyto zdroje mohou být pojaty třemi různými způsoby resp. třemi různými úhly pohledu.

Z pohledu místních obyvatel se jedná například o pracovní příležitosti v dané oblasti, dopravní dostupnost, možnosti bydlení, volnočasové aktivity, příjemné prostředí, blízkost přírody, klid, kvalitu životního prostředí aj. Podnikatelé hodnotí dostupnost objektů a pozemků vhodných pro podnikání, kvalitu dopravní komunikace, dostupnost inženýrských a dopravních sítí v dané oblati, kvalifikovanou pracovní sílu, atraktivitu místní přírody a možnosti rekreace. Návštěvníci hledí především na přitažlivost vybrané venkovské obce, včetně kulturních, historických a přírodních zajímavostí, možnosti sportovního vyžití, stravovací a ubytovací kapacity. Specifickými místními zdroji, jež se vyznačují určitými jedinečnými charakteristikami, mohou být například chráněná území, lázeňské lokality, památkové rezervace a zóny, místní kulturní a společenské tradice, které mají historickou vazbu k danému uzemí aj.

Místní zdroje mohou být z metodologického hlediska rozděleny do tří skupin:

 lidské zdroje,

 přírodní zdroje,

 hospodářské zdroje.

Lidské zdroje tvoří podstatu pro vytváření a implementaci rozvoje venkovského prostoru.

Jsou primární hybnou silou celého procesu, od nich se odvíjí kvalita ostatních zdrojů.

(35)

35

Přírodní zdroje jsou tvořeny krajinnými zdroji (přírodní reliéf nebo klima, jedná se především o estetické aspekty) a surovinnovými zdroji. Jedná se o neobnovitelné zdroje, proto je kladen důraz na jejich šetrné využívání a zachování venkovského rázu krajiny.

Hospodářské zdroje jsou ovlivněny zdroji lidskými. Ekonomicky aktivními subjekty jsou především lidé, kteří v dané obci žijí a pracují. Pro oživení a rozvoj venkovkého prostoru je klíčovou složkou právě místní podnikání, které zajišťuje pracovní příležitosti v dané oblasti (Binek, 2007).

2.5 Faktory ovlivňující podnikání na venkově

Na základě výzkumu stavu drobného, malého a středního podnikání na venkově, který vychází z dat v letech 2006 – 2007, byly zjištěny určité problémy, se kterými se podnikání na venkově potýká. Výzkum odhalil některé faktory ovlivňující MSP na venkově. Mezi ně patří neúnosně vysoké odvody státu, vysoké daně, špatná dopravní infrastruktura (zejména v odlehlých oblastech), nedostatečná technická a základní infrastruktura na venkově. Pro podnikatele je významná existence velkých obchodních řetězců a supermarketů v blízkém okolí, která ovlivňuje venkovské podnikání negativním směrem, případně i konkurence zemí, které zaměstnávají levnější pracovní sílu. Dalším bodem je přílišná byrokracie, kupříkladu pracovní právo a živnostenské právní předpisy. Nesmí být opomenuta výrazně nižší kupní síla na venkově, některé druhy produktů či služeb není možné zaplatit (Svoboda, 2008). Jak již bylo zmíněno v publikaci J. Koláře (2013), venkov se potýká s nedostatkem kvalifikovaných pracovníků v daném oboru podnikání, provedený výzkum toto tvrzení potvrzuje. Velká většina mládeže odchází za prací do větších měst z důvodu nedostatečně pestré nabídky pracovních míst. Posledním bodem provedeného výzkumu jsou finanční zdroje a finanční gramotnost. Venkovští podnikatelé často mívají nedostatečné informace o úvěrových možnostech v rámci svého podnikání či o podporách vycházejících z krajských, národních či evropských intervenčních programů, které by v rámci svého podnikání mohli čerpat (Svoboda, 2008).

Binek (2011) uvádí faktory, které působí na podnikatelské prostředí na národní, regionální a obecní úrovni. Na národní úrovni se jedná o zákony a vymahatelnost práva všeobecně,

(36)

36

dále daňové a administrativní zatížení podniků. Na regionální úrovni a úrovni obcí se jedná o následující faktory:

 vzdálenost k zákazníkům a trhům,

 kvalita a dostupnost pracovní síly,

 přístup k finančním a materiálně-technickým zdrojům,

 profesionalita územní samosprávy (otevřenost, transparentnost, předvídatelnost),

 infrastruktura a její kvalita.

Dále je důležité zvážit, které faktory mohou ovlivňovat umístění provozovny v obci. Pokud se jedná o podnikání v oblasti obchodu a služeb, je nezbyté zodpovědět následující otázky:

 Jaká je potenciální poptávka?

 Jaká je vzdálenost od konkurence?

 Jaké je nájemné v dané lokalitě?

 Je daná lokalita vhodná? Je dostupná pro zákazníky (parkování, veřejná hromadná doprava)?

 Je provozovna na viditelném místě? Má označené vchody, východy apod.?

Pro podnikání jsou přitažlivější obce, které zaznamenávají rostoucí počet obyvatel. Firma poté může očekávat rostoucí potenciální poptávku po svých produktech či službách (Binek, 2011). Daná zjištění v oblasti specifik podnikání na venkově budou dále zohledněna v rámci tématu tvorby podnikatelského plánu.

(37)

37

3 Podnikatelský plán

Podnikatelský plán je písemný dokument, který se sestavuje především proto, aby se podnikatel ujistil, zda je daný podnikatelský nápad reálný a životaschopný. Podnikatel jej vypracuje, aby zajistil chybějící finanční prostředky, nalezl společníka, informoval obchodní partnery či zaměstnance apod. Sestavení podnikatelského plánu může napomoci začínajícímu podnikateli v získání potřebné podpory a financí, ale také jemu samotnému.

Podnikatel si uspořádá jednotlivé potřebné kroky, které jsou pro něj a jeho podnikání stěžejní. Příkladem mohou být otázky typu: Jak oslovím své zákazníky? Kde, na kterých trzích budu nabízet své výrobky? Jak se odlišuji od konkurenčních firem? Kolik zaměstnanců budu potřebovat? Na základě zodpovězení těchto otázek podnikatel zjistí, kde se nyní nachází, čeho a jakým způsobem chce docílit (Srpová, 2011).

„Podnikatelský plán je písemný dokument, který popisuje všechny podstatné vnější i vnitřní okolnosti související s podnikatelským záměrem. Je to formální shrnutí podnikatelských cílů, důvodů jejich reálnosti a dosažitelnosti a shrnutí jednotlivých kroků vedoucích k dosažení těchto cílů.“ (Orlík, 2011, s. 14).

Forma podnikatelského plánu není pevně stanovena, proto se jednotlivé podnikatelské plány odlišují svým obsahem. Podrobný doporučovaný obsah podnikatelského plánu je obsažen v příloze A.

Agentura CzechInvest uvádí 5 variant podnikatelského plánu, lišících se v detailnosti vysvětlení svých záměrů (ANON., 2005). Rozlišuje se:

prezentace ve výtahu (Elevator pitch) – zhruba minutu trvající verbální prezentace,

 executive summary – písemný dokument, který má podnikatel vždy při sobě pro případ, že se setká s potenciálním investorem, maximální formát A4,

zkrácený podnikatelský plán – obsahuje všechny body plného podnikatelského plánu, je však pouze stručný, může být použit například pro tzv. business angels,

(38)

38

plný podnikatelský plán – poskytuje detailní popis výrobních technologií, procesů, duševního vlastnictví, předkládá se těm investorů, kteří se zavázali smlouvou o utajení informací,

internetová verze – firmy mohou podnikatelské plány zveřejňovat na svých webových stránkách, někteří investoři tuto variantu vítají, jiní ji spíše odsuzují pro

„zavánějící zoufalství“ (Prokop, 2005).

3.1 Základní otázky před tvorbou podnikatelského plánu

Blackwell (2011) ve své knize uvádí, že podnikání není jen o penězích, peníze nejsou tím hlavním a jediným důvodem podnikatele k jeho činnosti. Člověk si může svůj vlastní život zpříjemnit tím, že stvoří produkt, díky kterému bude jeho vlastní život stát opravdu za to, bude se cítit užitečně.

„Set yourself a target.“ (Blackwell, 2011, s. 3). Volně přeloženo: zaměřte sami sebe jako cíl svého podnikání. Podnikatelova strategie by měla odrážet jeho vlastní osobní cíle.

Sepsání toho, v co opravdu věří, dává podnikatelskému plánu prvotní formu. Je potřeba zeptat se sám sebe, jaké zdroje budou k dispozici (lidské i materiální), zvážit svou povahu a dané vlohy pro podnikání. Jak mohu podnikání ovlivnit? Jsem přátelský člověk, který dokáže vycházet se svými kolegy? Dále je potřeba zvážit marketingové záležitosti, zjistit, co si zákazníci opravdu přejí a dát jim právě takový produkt, o kterém sní (Blackwell, 2011).

Daný produkt (či služba) by se měl vyznačovat některým ze svých specifických atributů, kterými vynikne nad konkurenčními výrobky. Jak toho lze dosáhnout? Existuje celá řada možností, jak se odlišit. Mezi nejznámější Blackwell (2011) řadí:

 oslnit zcela novým nápadem,

 vylepšit verzi něčeho, co již existuje,

 být levnější než ostatní produkty,

 být spolehlivější z hlediska doručení produktu a poprodejních služeb,

 být snadněji dostupný pro místní zákazníky.

(39)

39

Soulad výše uvedených předpokladů je klíčem k úspěchu podnikání a důkladné plánování pomůže k dosažení stanovených cílů. Podnikatel by si měl uvědomit, že právě jeho předložený dokument je jedním z mnoha, které banky, správci fondů a jiní věřitelé obdrží.

Podnikatelský plán musí čtenáře zaujmout a udržet jeho pozornost. Blackwell (2011) uvádí, že podnikatelský plán by měl být:

jasný (jednoduchost vyjadřování, nevkládat příliš mnoho nápadů do jedné věty, logická návaznost vět, opatrnost při používání přídavných jmen, uspořádanost),

stručný (čtenář se při čtení nesmí začít nudit, hloubkové průzkumy nejsou vhodné, je potřeba text ořezávat a ponechat jen opravdu nezbytná fakta),

logický (nápady a dané skutečnosti na sebe musí navazovat v logickém pořadí, nesmí si v rámci textu protiřečit),

pravdivý (držet se zásady nezveličovat a nepřehánět),

podložený čísly všude, kde je to jen možné (snaha o pečlivou kvantifikaci všeho, co může být vyjádřeno čísly, investoři uvažují právě spíše v číslech).

3.2 Podnikatelský plán pro drobné podnikání

Web Bplan.cz, který napomáhá v začátcích podnikání, na svých stránkách zveřejňuje vzor podnikatelského plánu, sloužící drobným podnikatelům. Jedná se o zjednodušenou verzi podnikatelského plánu. Autoři článku vychází z praxe a z reálných zkušeností. Podle doporučeného postupu pro tvorbu podnikatelského plánu drobné firmy se plán skládá z následujících 9 částí (Cimala, 2011).

1. Úvod

Elevator pitch – představuje verbální výstižnou a zkrácenou verzi toho, kdo firma je, co dělá, v čem je dobrá a jak na tom dokáže vydělat. Cílem je během několika sekund či málo minut oslovit zákazníka, partnera, zaměstnance, dodavatele či investora. Tato část nemusí být zpracována písemně.

1.1. Krátké představení projektu (shrnutí) – zkrácený podnikatelský plán obsahuje řešený problém, způsob řešení (tj. popis služby), konkurenční výhodu, popis týmu,

(40)

40

business model, představení základních finančních ukazatelů. Z toho vyplývá, že tento krok se vypracuje až na konec. Základem je srozumitelnost a jistota projevu.

2. Služba (či produkt)

2.1. Poslání & problém – Jaký problém prostřednictvím své služby či produktu zákazníkům firma řeší? Kdo je cílovou skupinou?

2.2. Produkt, služba – podrobný popis produktu (služby), tj. řešení problému, základní charakterové vlastnosti, v případě technologie bližší popis. Čím chce firma uspět?

V případě závislosti produktu na dodavatelích je nutné popsat distribuční cesty.

2.3. Klíčové faktory úspěchu – procesy a činnosti, které vedou ke spokojenosti zákazníka. Jak dlouhodobě udržet přidanou hodnotu? Základem je kvalita produktu a vnímání toho, co zákazníci požadují.

3. Trh & zákazník

3.1. Trh – klíčové faktory na daném trhu (velikost trhu, počet zákazníků, objem tržeb, ceny, segmentace, bariéry vstupu, dynamika, charakter, potenciál v budoucnosti, identifikace konkurence aj.)

3.2. Zákazník – uvědomit si, KDO je zákazníkem, specifikovat KDO má problém, který firma řeší. Co vše firma musí splnit, aby byl zákazník opravdu spokojený?

4. Místo & konkurence

4.1. Místo – popis lokality, ve které bude daná služba (produkt) nabízena. Jedná se o frekventovanou lokalitu s dostatkem potenciálních zákazníků?

4.2. Konkurence – přehled stávající konkurence, porovnání konkurenčního řešení problému, kvality, ceny. Stanovit přímé a nepřímé konkurenty, jejich postavení na trhu, klíčové faktory jejich úspěšnosti, porovnání řešení reprezentativní firmy vs.

řešení konkurenční firmy, jakou firma zaujme tržní pozici (segment).

4.3. Konkurenční výhoda – v čem spočívá, jak velká je konkurenční výhoda, udržitelnost. Popis konkurenční výhody, vyjádření o kolik je firma lepší než konkurence, v čem spočívá udržitelnost.

4.4. Cenová politika – porovnání cenové politiky firmy s politikou konkurenčních firem (firma by neměla soutěžit cenou, ale kvalitou produktu).

(41)

41

5. Vstup na trh & marketing (Jak bude produkt či služba propagována?)

5.1. Vstup na trh – strategie vstupu na trh, jaké kroky firma udělá před uvedením na trh a následně po uvedení na trh.

5.2. Marketingový plán – marketingová strategie, využité distribuční kanály, tj. jakým způsobem se firma k zákazníkovi dostane, čím ho osloví. Základem je spokojený zákazník (na základě produktu samotného).

6. Lidé

6.1. Popis klíčových osob, jednotlivých členů týmu včetně zkušeností, dosažených úspěchů, oblasti, za kterou budou zodpovědní. Úspěšné podnikání je založeno na klíčových osobách. Proto by měla být zdůrazňována důležitost talentovanosti těchto osob a jejich zapálenost pro produkt.

6.2. Ostatní personální zajištění – další osoby, které firma najme (např. asistentka).

7. Business model

Může být využita řada volně dostupných modelů, autoři uvádí například model Canvas (česky chápáno jako „schéma podnikatelského modelu“), případně vlastní rozepsání. Zde je nutno zachytit, jak firma na daném produktu (službě) vydělá, jaká bude marže, reálně odhadovat, jaká je prognóza prodejů v prvním roce. Měl by být udržován jednoduchý model typu: za 1 Kč koupím, za 2 Kč prodám, případně hrubá marže činí 20 %. Jedná se o model, který je doporučován při podnikatelských aktivitách start-up projektů.

8. Finanční plán

8.1. Počáteční kapitál – kolik bude firma potřebovat na „rozjezd“, kde tyto zdroje firma opatří (investor, rodina, banka, přátelé), případně jaké investice již byly provedeny a kdo je poskytl.

8.2. Podrobné vypracování nákladů, potřebných pro zajištění projektu (podrobný přehled nákladů v prvním roce, jejich rozdělení na fixní a variabilní), podrobný přehled výnosů v prvním roce (tabulkový přehled). Projektovány bývají náklady a výnosy zpravidla tři roky dopředu. Je nutno uvést, z jakých metrik a předpokladů firma vychází. Cash Flow (co firmě „přitéká“ a co jí „odtéká“ z bankovního účtu).

8.3. Finanční ukazatele – bod zvratu (rovnost příjmů a nákladů, zisk je nulový).

(42)

42 9. Plán realizace

9.1. Časový plán – možno graficky zpracovat přehled časového plánu realizování projektu.

9.2. Reálné posouzení celého projektu pomocí SWOT analýzy.

Těchto devět zmíněných bodů má podnikateli napomoci vytvořit podnikatelský plán pro jeho drobné podnikání. Pro porovnání s rozsáhlejším a podrobněji propracovaným podnikatelským plánem je přiložena příloha A.

3.3 Metodický postup tvorby vlastního podnikatelského plánu

Metodický postup pro navazující praktickou část spočívá v charakteristice vybraného podniku na venkově, který se zabývá myšlenkou rozšíření svého portfolia. Použitými metodami pro analýzu podnikatelského prostředí se zaměřením na specifika venkovského prostoru je strategická analýza okolí podniku působícího na venkově. Ta zahrnuje analýzu vnitřního a vnějšího okolí na základě SWOT analýzy a PEST analýzy a analýzu konkurence pomocí Porterova modelu pěti sil. Z výsledků provedených rozborů, aktuální tržní situace a cílů firmy následně vychází vlastní návrh podnikatelského plánu pro již existující podnik. Jeho podstatou je myšlenka rozšíření stávající nabídky poskytovaných služeb v daném podnikatelském prostředí.

Co se týká konkrétních specifik ve venkovském prostoru, autorka práce vymezila na základě analýz zjištěné dysfunkce, např. problematiku neexistence dostatečně kvalifikované pracovní síly, problematiku dopravní dostupnosti, možnost bydlení, volnočasové aktivity, atraktivitu prostředí, dostupnost objektů vhodných pro podnikání a dostupnost inženýrských sítí. Pozornost je zaměřena také na poptávku v dané oblasti, existenci konkurence či vhodnost dané lokality k podnikání. Jelikož se práce soustředí na obec, která rok od roku zaznamenává rostoucí počet obyvatel, autorka práce předpokládá, že prostředí bude pro rozvoj venkovské podnikatelské činnosti přijatelné. Viz kapitola 4.

References

Related documents

Finanční analýza umožňuje posoudit ekonomickou situaci podniku. Pro vypracování byla zvolena ve vazbě na rozsah podnikání metoda poměrových ukazatelů. Poměrové ukazatele

V oblasti komunikace jsou nezbytné zm ny v rámci propagace firmy na ve ejnosti. Internetové stránky vina ství Kraus jsou jedním z mála prost edk využívaných k propagaci

Osobní prodej je založený na osobní komunikaci uskutečněné mezi kupujícím a prodávajícím. Cílem komunikace ze strany prodávajícího, nejčastěji firmy, je

Jelikož smyslem této práce je přeorganizovat marketingovou komunikaci podniku ovlivňující životní cyklus přímo, bude celý návrh velice striktně vycházet z

U otázky dvanáct (viz Obrázek 10), která měla ukázat, jestli je nabídka brigády společnosti Aqualand Moravia dostatečně informující, odpověděla většina ze 112

Hlavním důvodem je také fakt, že činnosti konané v prostředí interního personálního marketingu ovlivňují nejen spokojenost stávajících zaměstnanců, ale

březnu 2016 při příležitosti setkání regionálních výrobců z Českého ráje byl dosavadní počet nositelů této ochranné známky na čísle 51, přičemž většina výrobců

Jestliže jeden ze tří jednatelů opustí svou funkci (ředitel výroby, obchodní ředitel pro export, obchodní ředitel pro Českou republiku a Slovensko) bude