• No results found

- 1 - - 2 - - 3 -

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "- 1 - - 2 - - 3 -"

Copied!
93
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)
(2)
(3)
(4)
(5)

DROGOVÁ PROBLEMATIKA NA II. STUPNI ZÁKLADNÍ ŠKOLY

Resumé

Diplomová práce shrnuje poznatky o návykových látkách a jejich riziku. Jádrem jsou kapitoly zabývající se závislostí a souvisejícími vlivy. Součástí práce je výzkum

realizovaný metodou dotazníku na vybraných základních školách. Cílem dotazníku bylo zjištění a porovnání výskytu drog u dětí na základní škole ve větším městě a na malé obci, dále pak zmapování drogové informovanosti těchto ţáků a zhodnocení vlivů, které s drogovou problematickou souvisí.

THE PROBLEM OF DRUGS AT ELEMENTARY SCHOOL

Summery

This Diploma Thesis sums up the knowledge about addictive substances and their risks.

The merits are the chapters engaged in dependence and related factors. Part of the work is the investigation realised throught the metod of question-forms in choosen basic schools.

The aim of the questin-forms was the lacation and comparison of the occurrence of the drugs by the children of the basic school in a bigger city and in a small village, further the mapping of the drug informedness of the pupils and evaluating of the influences, that hang together with the drug dilemma.

DIE DROGENPROBLEMATIK AUF DER GRUNDSCHULE

Zusammenfassung

Die Diplomarbeit fasst die Erkenntnisse über die Gewohnheitsstoffe und ihre Risiken zusammen. Der Kernpunkt sind die Kapitel, die sich mit der Abhängigkeit und den zusammenhängenden Einflüssen beschäfigen. Ein Bestandteil der Arbeit ist die Untersuchung, durch die Methode der Fragebogen an den auserwählten Grundschulen realisiert. Das Ziel der Fragebogen war die Feststellung und Vergleichung des

Vorkommens der Drogen bei den Kindern an der Grundschule in einer größeren Stadt und in einer kleinen Gemeinde, weiter dann die Aufnahme der Drogeninformiertheit der Schüller und die Auswertung der Einflüsse, die mit der Drogenproblematik

zusammenhängen.

(6)

Obsah

1 ÚVOD ... 8

2 NÁVYKOVÉ LÁTKY ... 10

2.1 Drogy ve starém Řecku a Římě ...11

2.2 Návykové látky a jejich riziko ... 13

2.2.1 Skupina stimulačních drog ... 14

2.2.2 Skupina halucinogenních drog ... 15

2.2.3 Skupina opiátů ... 16

2.2.4 Alkohol a děti ... 17

2.2.5 Tabák ... 18

2.2.6 Konopí a jeho produkty ... 20

2.2.7 Konopí a média ... 22

2.3 Drogová závislost ... 24

2.3.1 Vznik závislosti ... 25

2.3.2 Abstinenční syndrom ... 27

2.4 Drogová závislost a související vlivy ... 28

2.4.1 Závislost a dědičnost ... 30

2.4.2 Vliv prostředí a rodiny ... 32

2.4.3 Vliv závislosti rodičů na děti ... 35

2.4.4 Vliv vrstevníků, party a kamarádů ... 36

2.5 Prevence ... 38

2.5.1 Primární prevence ... 39

2.5.2 Prevence na základních školách ... 40

2.5.3 Realizace preventivních programů ve školách a šk. Zařízení ... 45

3 CÍLE A HYPOTÉZY PRÁCE ... 48

3.1 Charakteristika testovaných souborů ... 49

3.2 Metody výzkumu ... 51

3.3 Analýza a zpracování výsledků na základě dotazníku... 52

3.4 Zpracování dílčích výsledků na základě dotazníku ... 54

3.4.1 Analýza informovanosti ... 54

3.4.2 Rozsah zkušenosti s drogou ... 58

3.4.3 Analýza rodinného zázemí ... 61

3.5 Vzájemné porovnání výsledků ... 64

(7)

4 VÝSLEDKY A DISKUZE ... 67

5 ZÁVĚR ... 74

6 SLOVNÍK POJMŮ ... 77

7 LITERATURA ... 80

8 SEZNAM GRAFŮ ... 83

9 SEZNAM TABULEK ... 85

10 PŘÍLOHY ... 86

(8)

1 ÚVOD

Zprávy o tom, jak stále mladší děti zneuţívají drogy jiţ na základní škole, jsou v 21.

století alarmujícím faktem. Nacházíme se v 21. století a ptáme se, jaké bude to příští, jaký asi bude ţivot v dalším století a jaké problémy a nástrahy přinese a připraví. Lidé se vţdy snaţili najít moţnost, jak dosáhnout pocitu štěstí, uniknout na chvíli z reality či navodit výbornou pohodu. Velkým „lákadlem“, nejen současných dětí, byl vţdy pocit dospělosti a mimořádných záţitků.

Školy a školská zařízení na sebe přebírají čím dál tím větší zodpovědnost za výchovu ţáků. Je tedy často nejen na výchově rodičů či právě na učitelích, aby jejich informovanost i informovanost dětí o nebezpečí působení a škodlivosti návykových látek byla dostatečná.

Právě rodiče i učitelé mohou podat nezkreslené informace o nebezpečí drog, o tom, co dětem mohou drogy zdánlivě dát, ale především o tom, co jim styk s jakoukoliv drogou zaručeně vezme. O pocity štěstí a radosti, díky kterým stojí za to ţít, by nemělo být ochuzeno ţádné dítě. Nacházíme se v postmoderní době, která se zdá být pragmatická.

Můţeme pozorovat nechuť k určitým ideologiím doby. Výchovné modely se zdají být značně neurčité, dnešní doba sebou přináší nutné zaměření na výkon a úspěch

v konkurenci. Doba klade čím dál tím větší nároky na výkonnost člověka.

Kaţdý člověk by měl usilovat o posílení svého zdraví a nezanedbávat celkové zdravé pojetí ţivota. Vyšší ţivotní úroveň spojená s nebezpečným fenoménem nesoucím název konzumerismus, směřuje ke zhoršení stavu obyvatelstva nejen zdravotnímu. Ţivot si musíme neustále uvědomovat, vysvětlovat a být aktivní v řešení problémů, které současný svět přináší. Náš ţivot by neměl spočívat v pouhé ideologii či spotřebě informací.

Vzhledem k faktu, ţe ţáci základní školy jsou nejohroţenější skupinou drogové závislosti, nemělo by proto docházet k podceňování profesí protidrogové prevence na školách.

Učitelé základních škol by měli především ovlivnit celkový přístup ţáka k ţivotu, tzn. vést ho ke zdravému ţivotnímu stylu, naučit ho komunikaci nejen ve skupině, ale i v rodině.

Učitelé by neměli zapomínat na rozvoj sociální a osobnostní, měli by se snaţit o utváření pozitivního klimatu školy, které vede nepochybně k minimalizaci kázeňských problémů ţáků ve škole i mimo ni.

Diplomovou práci jsme vzhledem k aktuálnosti drogové prevence na základních školách zaměřili na rozsah informovanosti dětí o drogové problematice. Dále jsme zjišťovali a porovnávali míru výskytu drog u dětí na základní škole ve městě a na malé obci. Zaměřili jsme se také na zhodnocení moţností uplatnění protidrogové prevence na jednotlivých školách s odlišnou lokalitou Libereckého kraje. Cílem této práce je zjistit a provést

(9)

srovnání rozsahu informovanosti, zkušenosti s drogou a zhodnotit tak vlivy, které s drogovou problematikou souvisí. Pokud budeme vědět, jak ţáci k danému problému prostřednictvím programů prevence přistupují a jak moc jsou schopny si z ní odnést, budeme moci lépe ovlivnit jejich chování a také postoje v oblasti návykových látek.

(10)

2 NÁVYKOVÉ LÁTKY

„Neexistuje žádná součást života, která neobsahuje lekce. Dokud jste naživu, máte se co učit.“

Chérie Carter Scott Drogy provázely vývoj naší civilizace od samého začátku. Je všeobecně známé, ţe byly uţívané jiţ starými kulturami Babyloňanů, Inků a Egypťanů. S vývojem člověka naší civilizace se objevují stále nové drogy, které jsou neoddělitelným prvkem našeho současného ţivota. Varování před alkoholem byly nacházeny jiţ v papyrech starého Egypta.

Orientace v problematice drog není jednoduchá, proto volíme na začátek několik základních pojmů, které jsou s tímto tématem úzce spojeny. Slovo droga je ţenského původu. V této souvislosti Riesel (Riesel, 1999, s. 15) s jistou nadsázkou a fantazií o droze říká, ţe od ní čekáme totéţ jako od matky – hýčkání, odpuštění, únik z obtíţné skutečnosti, odpuštění viny. Očekáváme, ţe uklidní naši nespokojenost, ţe nám zvýší sebevědomí, zbaví nás povinnosti být zodpovědný, takţe dobrá droga (špatná matka) nám umoţní setrvat v dětské roli, v bezstarostnosti, nezodpovědnosti a neschopnosti stávat se dospělým s nutností převzít zodpovědnosti a umět řešit problémy vlastního ţivota k prospěchu svému i jiných (Riesel, 1999, s 15).

Drogy v obecném slova smyslu můţeme chápat jako, jakékoliv látky přírodní či uměle vyrobené, které pokud jsou vpraveny do organismu, mění funkce orgánu nebo systému.

Drogy v uţším slova smyslu jsou látky, které se zneuţívají ke změně duševního stavu a nálady (Riesel, 1999, s.15). Tyto změny jsou způsobeny vlivem drog na centrální nervovou soustavu, jejíţ funkčnost a výkonnost se projevuje kvalitou duševní činnosti.

Aby některá přírodní či uměle vyrobená látka byla pro organismus významná v uţším smyslu drogy, musí splňovat některé náleţitosti psychotropních a somatotropních účinků ( Riesel, 1999, s.7). Jak se k této problematice vyjadřuje Heller, jsou to látky, jejichţ účinné sloţky vyvolávají pocity opojení, otupení či povzbuzení a celou řadu různých pocitů a proţitků (Heller, 1996, s.36).

Další důleţité pojmy v drogové problematice jsou užívání (konzumace, úzus). Uţívání můţe být občasné, náhodné, víkendové či pravidelné. Uţívání je chápáno v míře poţívání, neškodící jednotlivci ani společnosti. Jako příklad můţeme uvést zdůvodněné uţívání léků.

Jakékoliv záměrné uţití drogy s účelem toxikomanickým je uţ samotné zneužití.

(11)

Ve své publikaci Riesel (Riesl, 1999, s. 9) pro zneužívání (abúzus) uvádí, ţe při zneuţívání drog s motivem „hédonistickým“(coţ znamená působící potěšení) nebo toxikomanickým (vytvářející si stav otravy drogou, při které dochází ke změně duševního stavu) se jedná jiţ o nadměrné a také časté užití, které nepříznivě ovlivňuje duševní a tělesný stav a sociální stavy. A aby látka mohla být jako droga zneuţita, musí jít o takové poţívání, které neospravedlníme lékařskými důvody. Závislost bude rozebrána v

následujících kapitolách.

Kdyţ by kolem nás neexistovaly ţádné návykové látky ovlivňující psychiku, těţko by vznikl drogový problém. V naší civilizaci je taková situace relativně nepřípustná a nezdá se, ţe by v tom budoucnost mohla cokoliv změnit. Kaţdý z nás se musí smířit s tím, ţe drogy jsou opravdu všude kolem nás. Otázkou času je jen to, jak budou ukazovány a vnímány. Na kaţdého z nás je ale také kladena klíčová zodpovědnost, a to zodpovědnost za vlastní chování. Pokud se podíváme na drogy zcela obecně, bez ohledu na jejich legalitu či ilegalitu v jakékoliv společnosti a době, je všeobecně známo, ţe jakákoliv droga je „dobrý sluha, ale špatný pán“. A je jen na nás, kdo komu v této společnosti bude slouţit.

2.1 DROGY VE STARÉM ŘECKU A ŘÍMĚ

„Vtrhl jak nezvaný host, schopný srovnat se zemí dům, v němž mu nabídli přístřešek. “

Friedrich Nietzsche Také tak bychom mohli přiblíţit tajemství drog ve starém Řecku. Jiţ ve starém Řecku bylo zdánlivě poklidné uţívání drog spojeno s problémem toxikomanie.

Hippokratova škola, chápající nemoc a její léčbu jako výsledek přirozených procesů a zbavujíce se vlivu magie a náboţenství, odmítající jakoukoliv léčbu zaloţenou na symbolickém přenesení nemoci z někoho na něco jiného, nepovaţovala drogy za něco nadpřirozeného. Ve starém Řecku byly drogy chápány jako látky, které vyvolávaly teplo, spánek, chlad, a uvolnění. Byly chápány jako látky ohroţující organismus, ale zároveň jako látky, které léčí. Pokaţdé byl nejdůleţitější správný vzájemný poměr mezi aktivní a

smrtelnou dávkou. Toto podané mnoţství odlišovalo jed od léku, tak jak je tomu ostatně dodnes.

Staří Řekové slavili různé obřady a hry konopím, pivem a vínem, někdy pouţívali lilkovité rostliny, jako jsou například mandragora a blín. Pro povzbuzení míchali výtaţky hašiše s myrhou a vínem. Ţádná droga se nicméně nedočkala takové obliby jako opium.

(12)

Opium se pouţívalo jiţ v prvních Asklépiových chrámech, podobající se pozdějším nemocnicím. Pacienti byli podrobováni tzv. „léčivému snění“.

Z dějin starého Řecka se dozvídáme, ţe především víno jako symbol Dionýsa bořilo zábrany mezi jednotlivci a bylo podnětem k bouřlivým oslavám. Opravdoví básníci jako Homér, Anakreón či Aischylos, nekončíce napájeni pro svou inspiraci šťávou z kvašených hroznů, ţili ve stavu nekončící opilosti. Uchovejme si raději jejich tvorbu, neţ linii jejich ţivota.

Je patřičné, ţe Římané převzali postoj k drogám od Řeků. Ve starém Římě platil obecný předpis, platný aţ do doby úpadku říše. V tomto předpisu je droga uváděna jako něco, slouţící k zabití, k léčení i k výrobě nápojů lásky. V porovnání s Římem, Řekové

přistupovali k návykovým látkám více účelově. V době císařské se při různých setkáních kouřívala marihuana, prý k pozvednutí potěšení a zábavy. Tento zvyk tedy mohl přijít jak z athénské společnosti, tak od Keltů.

V souvislosti s drogami patřily mezi základní rostliny ve starém Řecku mák a vinná réva.

Víno je původce všech osobních i společenských konfliktů. Bylo zde velmi oblíbené, avšak přes tuto veleoblíbenost zakazováno ţenám a mladším třiceti let. V dějinách je uváděno, ţe Markus Aurelius údajně na doporučení svého osobního lékaře Galéna začínal kaţdé ráno dávkou opia, velkou jako egyptský bob a rozpuštěnou ve vlaţném víně ( Escohotada, 1996 , s.23 ). Mohli bychom říci, ţe historie návykových látek okolo významných osobností této doby sebou nese linii neuvěřitelných opakujících se informací, například ţe prakticky všichni jeho předchůdci uţívali denně různé protijedy jiţ od svítání. Jiţ ve starém Římě poptávka drog převyšovala nabídku, a proto se drogy často ředily. Velmi zajímavé je, ţe opium stejně jako mouka bylo zboţím s kontrolovanou cenou. Obrovská spotřeba té doby však nevytvářela problémy veřejného práva ve společnosti. Opium v této době uţívají miliony lidí, přesto se z dějin dočítáme, ţe tito lidé nejsou stavěny na okraj společnosti, a ţe zvyk spojený s uţíváním drogy se neodlišuje od jakéhokoliv jiného zvyku, proto raději zavřeme brány odstrašujícího Říma a vstupme do reality.

(13)

2.2 NÁVYKOVÉ LÁTKY A JEJICH RIZIKO

Všechny drogy na sebe váţou různou míru rizika. Ztráta kontroly nad původní

konzumací a postupný vznik závislosti jsou přítomny u kaţdé drogy. Bohuţel si mladiství často neuvědomují, ţe toto riziko existuje i u těch nejvíce tolerovaných a zdánlivě zcela neškodných drog. Jak ve své publikaci uvádí Presl je právě míra rizika vzniku závislosti hlavní kritériem pro dělení drog na tzv. „měkké a tvrdé, či lehké a těžké“ ( Presl, 1995.s.10).

V rozdělení drog podle rizika vzniku závislosti existují dvě základní skupiny:

Drogy měkké (drogy s akceptovatelným rizikem), mezi které zařazujeme např. kávu, alkohol, tabákové výrobky a produkty konopí. U alkoholu je jiţ zřejmá, často zapomenutelná hranice v rozporu. Alkohol bychom mohli, s ohledem na jeho negativní účinek na tělesné i duševní zdraví, zařadit jako drogu na rozhraní lehkosti a tvrdosti.

Drogy tvrdé (drogy s neakceptovatelným rizikem), kam patří např.

heroin, kokain, crack a pervitin, apod. U těchto druhů omamných drog je riziko vzniku závislosti jednoznačně vysoké a mělo by být dostatečně varující.

Z hlediska působení na organismus rozlišujeme 3 základní skupiny drog:

halucinogeny

stimulancia CNS

narkotická analgetika (opiáty)

Můţeme se setkat s dělením drog podle reakce společnosti:

drogy tolerované

drogy netolerované

Právě tolerance je časté téma dnešní společnosti, která občas působí jako zmatená v míře tolerance a vytváří si tak automatickou adaptaci na drogové pojetí, v jejich lepším

hledisku, jako odstrašující skutečnost. V tom horším dochází k adaptaci jedince, který je pohlcen všemocnými „lákadly“ doby.

(14)

2.2.1 Skupina stimulačních drog

Tyto přírodní či syntetické návykové látky působí se základním efektem stimulačně na naši centrální nervovou soustavu. Jako přírodní návykovou látkou si pro představu

můţeme uvést kokain. Příkladem syntetické látky v této skupině je pervitin, v němţ jsou obsaţeny látky příbuzné amfetaminu. Není nic neznámého na tom, ţe jde o drogy velmi oblíbené a na celém světě v různých podobách četně zastoupené. Po poţití stimulačních látek se dostavuje tzv. euforie spolu s ústupem únavy, chuti k jídlu a také potřeby spánku.

Tyto látky způsobují zvýšení představivosti, aktivity, zlepšují sebevědomí. Při předávkování stimulačními drogami nastává chaotické myšlení.

Kokain je přírodní droga, jedná se alkaloid obsaţený v listech keře Erythroxylon coca.

Jak uvádí Presl (1995, s. 17), zajímavostí této drogy je, ţe její uţívání v původní podobě, tedy ţvýkání listů obsahujících kokain, je klasickým příkladem tzv. společenského abúzu, tedy společensky tolerovaného dlouhodobého uţívání drogy spjatého s určitou kulturou, v tomto případě s kulturou jihoamerických Indiánů. Presl ve své publikaci dále o kokainu uvádí, ţe díky jeho výraznému stimulačnímu psychotropnímu efektu, se stal kokain v Evropě velmi populárním a rozšířil se v období první světové války téměř po celém světě.

V této době byl kokain zkoušen jako prostředek pro léčbu opiátových závislostí, coţ vedlo u mnoha pacientů k tzv. „zkříţené závislosti“( Presl, 1995, s. 19), tedy závislosti na obou drogách. Způsob aplikace kokainu jsou různé a podléhají módním vlivům, časté je šňupání, ale ani injekční aplikace nebyly a nejsou výjimkou.

Stimulační drogy jako takové patří mezi drogy výrazně návykové. U těchto drog vzniká tzv. psychická závislost, která přirozeně vede postupem času k neodbouratelné potřebě opakovaného uţívání. U stimulačních drog se na rozdíl od narkotických analgetik příliš neprojevuje tzv. fyzická závislost. Po různě dlouhé době nadměrného uţívání (abúzu) se u stimulačních drog paranoidně objevuje, jak uvádí Višňovský, (1998, s. 36) halucinatorní syndrom, tzv. „stíha“, přecházející do tzv. „toxické psychózy“. Jedná se o závaţné duševní onemocnění, jehoţ příčinou je déle trvající zneuţívání drog. Toxická psychóza se dá

většinou léčit nasazením vhodné léčby. Višňovský rozdělil drogovou závislost na látkách s centrálně stimulačním účinkem následovně (Višňovský, 1998) :

kokainový typ

amfetaminový typ

kathový typ

závislost na methylxantinech

závislost na betelu

(15)

2.2.2 Skupina halucinogenních drog

Jedná se o skupinu látek jak přírodních tak i syntetických, deformující vnímání objektivní reality. Presl o vnímání uvádí, ţe pokud je porušeno do určité hloubky, můţe intenzita změny vyvolat obraz toxické „halucinatorní psychózy“, coţ bychom mohli přirovnat k těţkým duševním onemocněním (Presl, 1995, s. 39). Jde o látky s

nevyzpytatelným účinkem. Díky této vlastnosti hrály podstatnou roli i v minulosti jako boţské rostliny. Lékařům staroamerických indiánských říší a asijských nomádským kmenům slouţily boţské rostliny k odhalení a napravení rebelů. Nemálo těchto drog slouţilo k zastrašování. Všechny měly halucinogenní účinek a mohly ublíţit při

nevhodném dávkování. Jak uvádí Višňovský, dějiny halucinogenů jsou zčásti dějinami náboţenství kulturních národů (Višňovský, 1998, s. 25). Halucinogenní drogy, jsou látky navozující při vysokých dávkách falešné představy a halucinace. Můţe se jednat o vjemy zrakové, čichové, chuťové i sluchové. V psychiatrii se za nejvýznamnější halucinace pokládají halucinace sluchové. Můţe se jednat o hlasy, které nemocným radí, stále něco našeptávají, apod. Pro halucinogeny se často také uţívá termín psychotomimetika pro označení schopnosti těchto látek napodobovat duševní choroby, od lékařů často nazývané jako psychózy.

Halucinogeny zahrnují, jak uţ bylo zmíněno, velice rozsáhlou skupinu drog získávaných jak z přírodních zdrojů, tak synteticky. Podle jejich chemické struktury je můţeme rozdělit na:

1. deriváty indolových alkaloidů – LSD (dietylamid kyseliny d-

lysergové), chanoklavin, amid kyseliny d-isolysegové, psilocin, psilocybin, harmin, DMT (dimetyltryptamin), DPT (dipropyltryptamin), AMT ( a- metyltryptamin), DET

(dietyltryptamin), bufotenin, ibogain.

2. deriváty piperidinu a tropanové alkaloidy- atropin, skopolamin, hyoscyamin, fencyklidin, ketamin, benactyzin, ditran.

3. deriváty fenyletylaminu – mezkaline ( Višňovský, 1998).

(16)

2.2.3 Skupina opiátů

Tato skupina drog je takto nazývána proto, ţe se jedná o alkaloidy, přírodní látky

zásadité povahy, získávané z tzv. surového opia. Připravované opium z nezralé makovice a vyuţívání jeho psychotropních účinků je známo jiţ po tisíciletí. Jiţ v 9. století př. n. l. se o něm zmiňuje slavný Homér.

Opium na rozdíl od jiných drog nebylo nikdy spjato s náboţenskými rituály. Bylo od nepaměti pouţíváno jako lék nebo na druhé straně jako omamná droga, umoţňující chvilkový únik od strastí běţného ţivota. Opium obsahuje řadu alkaloidů, ze základních můţe uvést morfin, kodein, papaverin, thebin, meconidin atd. Základním představitelem této skupiny je účinná směs drivátů kodeinu (dikodid, dihydrokodeinon, hydrokodon), označovaná přezdívkou „ braun“. Tuto přezdívku si vyslouţila kvůli nahnědlé nebo hnědavé barvě. Morfin byl podáván jiţ v době první světové války jako prostředek tišící bolest. Dalším klasickým představitelem této skupiny drog je diacetylmorfin- heroin.

Mezi nejznámější příznaky závislosti na opiátech patří poruchy a neobvyklé změny v chování, velké výkyvy nálady, deprese, podráţděnost, ztráta hmotnosti, mohou být

přítomny známky abstinenčního syndromu, tzv. opiátového typu (bolesti svalů a kloubů, pocení). Příznaků je objeven nespočet a s budoucností jen přibývají.

Závislost na opiátech je málo kdy zdařile léčitelná a dosaţení v některých případech trvalé a úplné abstinence je prakticky nemoţné. Existují však vţdy moţnosti, jak postiţeným pomoci a zlepšit jejich celkovou ţivotní situaci.

(17)

2.2.4 Alkohol a děti

Alkohol jako droga nabízí široké spektrum účinků. V oblasti psychiky dodává pocit zvýšeného sebevědomí, dokáţe odstranit špatnou náladu, má hypnotický účinek a odstraňuje také úzkost. Alkohol má anestetické a analgetické účinky. Alkohol způsobuje celkový útlum činnosti CNS, podrobněji řečeno, od mozkové kůry přes podkorová centra, mozeček aţ po centra vitálních funkcí v prodlouţené míše. Alkohol je název pro skupinu organických látek, které jsou odvozeny od uhlovodíků nahrazením atomu vodíku skupinou OH. Etylalkohol (etanol) je v malých dávkách slučitelný s lidským ţivotem a zdravím.

Větší dávky a následné předávkování spočívá v útlumu center CNS.

V dnešní době je alkohol dětmi vnímán jako pravidelný společník oslav. Dítě můţe poţívat alkohol z příčiny přizpůsobit se společenským zvyklostem, popřípadě jsou mu účinky pití zkrátka příjemné. Alkohol můţe být obrazem našeho postoje k pohostinnosti a společenství. Člověk můţe být v kolektivu často vnímán trapným nejen jako opilec, ale i zásadový abstinent. Coţ je častý případ dětí na druhém stupni základních škol. Alkohol je

„tradiční droga“ v našich krajích, mající své příznivce, ale také odpůrce. Na 2. stupni základních škol se s ním setkalo nespočet dětí, jiţ v prepubescenci.

Mezi látkami ovlivňující psychické funkce má alkohol výjimečné postavení. Višňovský (1999, s. 99) uvádí, ţe z hlediska návykového potenciálu se alkohol nachází uprostřed škály tvrdých drog. Při zneuţívání se alkohol můţe stát stejně nebezpečný jako nejtvrdší drogy. Z odborných posudků lékařů můţeme častokrát slyšet, ţe při pravidelných mírných dávkách konzumace, má alkohol pozitivní účinky na zdravotní stav, zejména na

kardiovaskulární systém.

Dosaţení stavu tzv. opilosti znamená u kaţdého člověka jiné mnoţství vypitého alkoholu. Pokud budeme vycházet z názoru, ţe toxikomanie je choroba, konzumenty alkoholu můţeme rozdělit následovně na: abstinenty, příležitostné konzumenty, nadměrné konzumenty a alkoholiky (Višňovský, 1998, s.100 ).

Vedlejší účinky alkoholu u dětí vedou k onemocnění jater, objevuje se vysoký krevní tlak, onemocnění trávícího ústrojí, onemocnění nervového systému, apod. Z hlediska alkoholové konzumace je u dětí ve hře především fyziologický faktor. Jedná se o faktor velmi důleţitý a podstatný, který jak uvadí Heller, ( Heller, 1996, s. 46) je vedle faktoru sociálního a popřípadě psychického velmi zásadní. Někteří lidé štěpí alkohol hůře a mají problémy i po konzumaci minimálního mnoţství. Ostatní snesnou i vysoké dávky bez větších problémů nepříjemných stavů. Je všeobecně známo, ţe člověk se rodí vybaven schopností metabolizovat alkohol. Podle Hellera (1996, s. 46 ) se tato schopnost dokáţe

(18)

rozvíjet postupně a asi v pěti letech člověk získá základní výbavu enzymu

alkoholdehydrogenázy. Přítomnost a mnoţství této látky a látek dalších dává jedinci schopnost alkohol metabolizovat a určuje kolik alkoholu a jak rychle dokáţe organismus strávit či zpracovat.

Pohybujeme se ve společnosti běţné dennodenní konzumace alkoholu, kterou naše okolí postupem času čím dál tím více akceptuje. Lidé by měli více zapřemýšlet o zákonech příčin a následků alkoholu a především odpovědnosti za konkrétní lidské chování, které sebou přinášejí veškeré podoby drog. Kdyţ se zamyslíme nad rostoucí spotřebou alkoholu v naší zemi, napadne snad kaţdého, ţe podstatný vliv rostoucí nabídky alkoholu je

podporován čím jiným neţ reklamou, která by měla přinášet jiné nutné změny ve společnosti neţ v současné době přináší.

2.2.5 Tabák

O rozšíření tabáku v Evropě se zaslouţil v 16. století francouzský vyslanec v Portugalsku Nicot, odtud pak pochází název „nikotin“. Tabák byl pěstován jako okrasná rostlina, jako lék i droga. Účinnou látkou je nikotin a další mnoţství látek anorganických a organických.

Nikotin je velmi silná účinná látka obsaţená v tabákových listech. Sám nikotin účinkuje silně a prudce na srdce a cévy. I zlomek mnoţství nikotinu obsaţeného v cigaretě, který se do organismu dostane, má mnoho výrazných účinků, jako např. bledost, bolesti hlavy, zvracení, apod. Jak uvádí ve své publikaci Riesel, nikotin můţe být chápán ve své podstatě jako jed. K smrtelné otravě stačí 50 mg látky. To je mnoţství obsaţené v 1 cigaretě, z ní se při kouření vstřebávají pouze 2 mg nikotinu, z doutníků ale aţ 10 mg. Pokud člověk tzv.

opravdu „šlukuje“, zvyšuje se mnoţství vstřebávaného nikotinu aţ 8x (Riesel, 1999, s.46).

Nikotin způsobuje velmi závazné psychotropní účinky, které slouţí jako podklad závislosti a návyku pro další drogu. Oxid uhelnatý, který vzniká při nedokonalém spalování tabáku v cigaretě, je jedovatý svým účinkem na krevní barvivo, coţ zvyšuje riziko nejen

poškození srdce. Otravu nikotinem rozeznáme podle studeného potu a bledosti, bolestí hlavy. Můţe se objevit časté zvracení a nápadná skleslost.

Kouření bylo v první polovině minulého století společensky akceptováno natolik, ţe kuřáci nebyli posuzováni jako toxikomani. Aţ kdyţ vycházely najevo souvislosti mezi kouřením a závaţnými chorobami, jako jsou zejména choroby cév a srdce nebo rakovina plic, uvědomovali si lidé postupem času, ţe není moţné povaţovat kouření za nevinný návyk. Jako nejzávaţnější následek kouření můţeme uvést známý chronický zánět

(19)

průdušek. Centrum pro výzkum veřejného mínění v roce 2008 uvedl přehled podpory zákazu kouření na vybraných místech. Jak graf 1 naznačuje, v roce 2008 by převáţná většina populace zakázala kouření na místech denně navštěvovaných, na nádraţí,

zastávkách, ale také v restauracích a kavárnách. Doufejme jen, ţe tito lidé budou pozitivně ovlivňovat i zbylý počet procent, kterým zatím kouření neomezuje ţivot.

Graf 1 : Přehled podpory zákazu kouření na vybraných místech

95

94 76 70

59

39 24

4

4 17 24

37

55 68

1

2 7 6

4

6 8

0% 20% 40% 60% 80% 100%

D ivadla, kina

V eřejná doprava

P racoviš tě

Nádraží, zas távky, letiš tě

R es taurace

B ary, kavárny

V enkovní veřejné pros tory

Mělo by být zakázáno Mělo by být povoleno Neví

(Výroční zpráva o stavu ve věcech drog v ČR, 2008)

Kouření je mezi dětmi stále více oblíbeno, ať uţ z důvodu moderního trendu, tak z důvodu lehké dostupnosti. Je to kromě alkoholu jediná „legalizovaná“ droga pro dítě takřka snadno dostupná (v současnosti upravená zákonem č. 46/1989). Nebezpečí návyku je u dětí obvykle podpořeno vlivem kamarádů v partách, kde se často společně kouří a vzájemně podporuje v tomto návyku. Mezi dětmi je potlačena bezohlednost kuřáků, která poškozuje okolní nekuřáky, sdílející jejich společný prostor. Ve školní populaci je kouření ve srovnání s alkoholem ještě výraznější a častější problém. Cigareta je podle dětí určitý symbol dospělosti.

V kaţdém ročníku základní školy kaţdoročně přibývají mezi ţáky další pravidelní či nepravidelní kuřáci. Je všeobecně potvrzeno, ţe k prevenci uţívání drog a alkoholu je nezbytná prevence kouření. Děti bohuţel nedostávají objektivní informace o kouření a jeho významu. Nebezpečnost kouření je celonárodně podceňována. Snad je to tím, ţe kouření nezpůsobuje okamţitou devastaci osobnosti, tak jako ostatní drogy. V současném světě, ve kterém ţijeme, jsme obklopeni věcmi módy. Postupem času přicházejí různé módní

výstřelky, proto si přejme, aby se „nekuřáctví“ stalo intenzivně velmi oblíbenou „módní záleţitostí“ nejen u dětí, ale základem u jejich rodičů.

(20)

2.2.6 Konopí a jeho produkty

Cannabis sativa je rostlina pocházející původně z Himalájí a z Kašmíru. Jedná se o nejstarší rostlinu pěstovanou pro její psychotropní účinky. Marihuana nebo hašiš patří do skupin drog označovaných jako drogy lehké, nebo, jak bylo uvedeno dříve, do skupin látek s tzv. „akceptovatelným rizikem“. Produkty konopí byly historicky spojeny s náboţenskými obřady. Presl ( 1995) ve svých publikacích uvádí, ţe hinduistickému a islámskému náboţenství nahrazují konopné produkty alkohol. A to jak rituálně, tak kulturně. Jde o nejvíce rozšířenou psychotropní drogu, jejíţ uţívání se rozšířilo po celém světě. Starověkým Číňanům slouţila tato rostlina pro vyuţití v medicíně, ale také jako koření. Stonek spotřebovávali pro textil, provazy a papír, semena pak na jídlo a olej, později i k výrobě mýdla.

Existují její různé formy, které se liší obsahem pryskyřice a mnoţstvím účinné látky THC - tetrahydrocannabinol. Hašiš je zformován ze samičích rostlin konopí. Podle Bečkové v Orientu rozlišují 3 druhy hašiše (Bečková, 1999): charos – coţ je čistá

pryskyřice, ganja - sušené samičí květy a bhang - sušené listy včetně semen. U nás na trhu je tato droga k dostání obvykle ve formě tvrdých lisovaných kostek nebo placiček

světlehnědé aţ tmavohnědé barvy, mírně mastného povrchu. Marihuana, ve slangu dětí nazývaná například jako „hůlo, ganja, tráva“, apod., je ve své podstatě samotné květenství a sušený upravený list rostliny. Koncentrace účinné látky v marihuaně závisí na části rostliny, z které byla odebrána. Nejvyšší koncentraci účinných látek obsahují květy a malé lístky na vrcholu rostliny. Dá se všeobecně říci, ţe hašiš obsahuje ve srovnání s

marihuanou větší obsah THC.

Jak uvádí Nešpor, po vykouření jedné cigarety marihuany je prokazatelné 40-50 % THC v buněčných membránách po 4 – 8 dnech, a 10 aţ 20 % drogy po 30 dnech (Nešpor, 1994, s. 60). Děti se častokrát divily faktu, ţe 1 % této látky je prokazatelné dokonce po 48 – 138 dnech. Jak o THC uvádí Bečková, samotná tato látka je vysoce rozpustná v tucích, a proto je snadno vychytávána povrchovou výstelkou v plicích (Bečková, 1999). Při kouření účinné látky pronikají drogy přes alvelokapilární membránu plic do krve. Vysoká rozpustnost v tucích způsobuje hromadění v lipidových kompartamentech těla, takţe se metabolity mohou vylučovat ještě déle. Dále Bečková uvádí, aţ 70 % dávky THC se vyloučí během 72 hodin, z toho 40 % stolicí a 30 % močí. Zbývající THC je kumulován v tukových tkáních (Bečková, 1999, s.78) Podle Nešpora obsahují marihuanové cigarety o polovinu více rakovinotvorných látek neţli tabák (Nešpor, 1994,s. 60). K velkým

sociálním rizikům marihuany a hašiše patří podněcování sklonu k násilnosti. Dále také

(21)

nezájem, apatie a poruchy paměti. Setkali jsme se s odporujícími názory autorů na

psychickou a fyzickou závislost této drogy. Nešpor uvádí, ţe na rozdíl od laických názorů, drogy z konopí vyvolávají obě závislosti, tedy jak psychickou, tak i fyzickou. V

publikacích Nešpora (Nešpor, 2001) jsou uvedeny švédské výzkumy, které prokazují, ţe mezi lidmi dlouhodobě zneuţívajícími marihuanu, je vyšší výskyt schizofrenie. I tyto výzkumy prokazují oba druhy závislosti. Apatie a nezájem jsou dostatečně varující rizika pro děti školního věku, která mohou přinášet nespočet problémů, vznikajících postupně během školní docházky.

Drogy z produktů konopí mají svá pozitiva i negativa, jako kaţdá jiná droga. Jak uvádí ve svých publikacích také Višňovský, cannabis má svá pozitiva, pokud je chápán jako léčivo (Višňovský, 1998, s. 24). Existují moţnosti, jak tuto látku vyuţít v léčbě zvracení, křečí a bolestí. Byly také vyvinuty některé terapeutické látky odvozené do cannabisu.

Účinky marihuany si vyzkoušelo značné procento naší populace, proto je nejlépe můţe popsat individuálně kaţdý osobitě, efekt závisí často na osobnosti kaţdého jedince. Mezi nejznámější účinky první intoxikace patří suchost v ústech, smích, zvýrazněné vnímání okolí, ale i nepříjemné tělesné proţitky a závratě. Dochází k mírnému poklesu krevního tlaku a tělesné teploty, častokrát se objevuje zrychlení srdeční frekvence. Někdy se mohou objevit určité poruchy vnímání s výraznou euforizací a tendencí k smíchu, tento stav je dětmi označován jako „vysmátost“. Krátkodobá paměť je poškozená, poruchy paměti mohou přetrvávat aţ týdny. Při dlouhodobých vysokých dávkách mohou vznikat projevy úzkosti, pocit neklidu, který můţe vyústit aţ v panické reakce.

Záleţí vţdy na mnoţství obsahu THC a individuální vnímavosti. Na českém trhu speciálně šlechtěné odrůdy pěstované v indoor podmínkách dosahují koncentrace THC v průměru 8-14%. Konzumace konopí mezi dětmi není neobvyklá. Marihuana se konzumuje v podobě kouření, častokrát slyšíme mezi dětmi oblíbené slovní spojení „ ubalit brko“, coţ znamená, smíchat marihuanu s tabákem do tvaru cigarety a následně si společně zakouřit.

Méně obvyklá je suspenze konopí v parfémovaném sirupu či alkoholu, ochuceném anýzem. Dále se droga pojídá a to ve formě různých zavařenin nebo cukrovinek. V

současnosti jsou mezi staršími dětmi oblíbeny recepty marihuanového pečiva. Lze vyrobit čaj, mléčný nápoj či polévku, apod. Jak se vyjadřuje k tomuto tématu Višňovský (1998, s.

22), ti co marihuanu kouří pravidelně, rozeznají účinek jiţ dvou nebo tří vdechů. Účinky vzrůstají s pokračujícím kouřením. Faktem zůstává, ţe kouření této drogy je

nejrizikovějším způsobem uţití. Zkrátka neexistuje droga bez rizika a není bezpochybně lepší volba, neţ drogy jednoduše nikdy nebrat.

(22)

Graf 2: Charakteristika osob, které podporují legalizaci marihuany – srovnání let 1996 a 2006

12,4

7,6

17,7

15,5

3

8,4

5,8

0 23,5

15,7

35,5

31,9

15,5 14

10,7

6,5

0 5 10 15 20 25 30 35 40

muž i ž eny 15-24 let 25-34 let 35-44 let 45-54 let 55-64 let 65+ let

1996 2006

(Prajsová a Csémy, 2008)

2.2.7 Konopí a média

Po roce 1989 se kouření marihuany značně rozmohlo a stalo se jakousi módou, či běţným doprovodem různých společenských akcí. Dnes je tato droga vnímána více

konzumně. Výrazným rozdílem oproti kouření marihuany dříve a nyní je nejspíše potlačení funkce sociální aţ rituální drogy. Naskytují se v současnosti moţnosti v chápání marihuany jako zboţí, které lze koupit za peníze v hodnotě módní radosti. Čas od času se v televizních zprávách či novinách objeví krátký spot obvykle doprovázející informace o novém, vysoce nebezpečném druhu marihuany, který má být distribuován i mezi stále mladší školáky.

Většina mediálních zpráv na toto téma pracuje často s nepodloţenými informacemi.

K divákovi, ať uţ jakéhokoliv věku, se tak častokrát dostává velmi zkreslený,

deformovaný a občas záměrně matoucí obraz dané skutečnosti. Toho pak vyuţívá policie a soudy k tomu, ţe hrozí vysokými tresty lidem, pěstující konopí k léčbě chorob, kterými trpí.

V dnešní době „internetového rozmachu“ se mnohdy od dětí dozvídáme informace o drogové problematice, pocházející právě z internetových serverů. Je zcela logické, ţe pokud si dítě přečte zprávu, v prvoplánu ho nenapadne nadsázka, s kterou je daná

informace uvedena, aby vlastně v dnešní době přesyceného trhu kaţdodenních informací čtenáře vůbec upoutala. I dítě je do jisté míry nutno chránit od ovlivnitelnosti médiích a zcela nepochybně celoţivotně posilovat jeho sebevědomí. Dítě by mělo být ve své podstatě

(23)

stále „kontrolováno“ v oblasti přijímání informací. Bohuţel asi neexistuje cesta jak dítě ochránit od dezinformací, ať uţ přijímaných z internetu, televize či jiných mediálních

„strašáků“. Existují však způsoby, jak tyto deformované a častokrát neúplné aţ matoucí informace redukovat na minimum. Ať uţ pravidelným dohledem či kontrolou počítače a televize, tak i občasným názorovým dialogem rodičů s dětmi. Jde přece vţdy o

komunikaci, která má fungovat i přes současné přehlcení informací z internetu.

Mohli jsme se setkat s články, obsahující dezinformace o ďábelsky silné marihuaně, pěstované vietnamskými přistěhovalci. Podle zpráv uváděných dokonce i v tisku, měla tahle silná marihuana obsahovat aţ 40 % THC. Přestoţe kaţdý, kdo o této droze něco ví, musí v prvoplánu odhadnout, ţe jde opět o fatální dezinformaci. Neboť 40 % obsahu THC v rostlině je zcela vyloučeno biologicky. Bohuţel dítě toto neodhadne, a tak se tedy naráţí na známou skutečnost, ţe je démonizováno a informací záhy pohlceno.

V médiích se objevují zprávy o tom, jak je marihuana škodlivá a jaké způsobuje poruchy paměti. Ale vezmeme-li si na porovnání zprávy o alkoholu, ţádná zpráva nám nenabízí tak působivé informace, jako o marihuaně. Proč raději nenazývat titulní články například takto: „Marihuana dělá z nadaných průměrné, z průměrných hloupé a z bojovníků

poraţené (Nešpor, 1994) a nechat tak pracovat fantazii dětí alespoň tím správným směrem.

Jistě by si z toho dítě odneslo více, neţ ze čtyřicetiprocentní „turbomarihuany“. Důleţité informace by se k lidem měly dostávat bez nadsázky a jakéhokoliv zkreslení. Kaţdá informace dítětem přijatá je podstatná. Bohuţel jsou media v nadsázce nekompromisní a sází na ní jako na „hlavního koně“, který musí v první řadě šokovat, aby vůbec upoutal pozornost části populace dnešní společnosti.

Pokud nad problémem přemýšlíme hlouběji, docházíme k závěru, ţe není nic divného na tom, kdyţ nejen bulvárně orientované tiskoviny vidí v drogovém problému pouze

zajímavost pro čtenáře. Vyhotovit senzaci je totiţ, bohuţel, smyslem a zdrojem dnešního tisku. Je zde stále zakotvená tendence rozhodovat o tom, jak a co se smí a nesmí prostý konzument společnosti dozvědět. Bohuţel pak se naše společnost jeví jako zcela

neschopná rozhodovat sama o sobě. Je pravda, ţe zneuţít se dá prakticky všechno, proto jsme svědky strašáků v podobě výherních automatů či přehlcených reklamních nástrah číhajících na kaţdém kroku. Míra pragmatismu naší společnosti zkrátka chybí. Marihuana je droga, které má velmi konkrétní rizika, které je dobré u dětí znát. Je dobré, aby si kaţdý zjistil, jaký vztah k marihuaně a všeobecně k návykovým látkám má.

Mělo by se řešení drogové problematiky v České republice vrátit z rukou soudců a policistů do rukou odborníků, lékařů a psychologů. To by nepochybně prospělo i ostatním

(24)

oborům lidské činnosti, ať je to věda, kultura či zdravotnictví a nepochybně by to byl také velmi zajímavý přínos pro média.

2.3 DROGOVÁ ZÁVISLOST

„ Život je sled lekcí, které je nutno prožít, abychom je pochopili. “

Helen Kellerová

Setkali jsme se s celou řadou pojetí a definic drogové závislosti či závislosti na návykových látkách. V jednom se však všichni shodují, závislost je onemocnění.

Podíváme-li se na tuto problematiku z medicínského hlediska, můţeme nepochybně zmínit, ţe závislost na alkoholu a na jiných návykových látkách byla zařazena na seznam Mezinárodního klasifikačního onemocnění. Nejpodstatnější pro drogovou závislost jsou tato rizika:

nezvladatelná, neodolatelná touha po opakovaném brání drogy

tendence ke zvyšování drogy

existence psychické či fyzické závislosti na určité droze vyjádřená přítomností tzv. abstinenčního syndromu psychického nebo fyzického typu

negativní důsledky pro jedince a společnost

Mezi další důleţité faktory, podílející se na vzniku závislosti Heller uvádí (Heller, 1996, s.

12) osobnostní struktury postiţeného. Prostředí a tolerantní postoje společnosti, na které je zapomínáno. V neposlední řadě je to faktor drogy a její dostupnosti a faktor „podnět- startér“. Rozhodujícími prvky v dynamice vývoje závislosti jsou dva mechanismy, které se typicky mění v jednotlivých stadiích vývoje. Jsou to tolerance a kontrola. Kontrola je naše schopnost kriticky a reálně vyhodnocovat situaci z hlediska potřeb a osobních i společenských povinností. Tolerance organismu se mění vlivem drogy a je ve svém stoupajícím trendu typickým projevem přizpůsobování tělesného metabolismu nové látce.

Podle Hellera můţe postupně organismus tolerovat takové mnoţství drogy, které by pro něj znamenalo ohroţení ţivota (Heller, 1996, s.12.) Tolerance se v terminálním stadiu opět sniţuje, avšak jak uvádí také Heller, zpět do výchozí úrovně se jiţ nevrací (Heller, 1996, s.12).

Důleţité u drogové závislosti je neopomenout fakt, ţe jednotlivá kritéria závislosti jsou vyjádřena u různých typů drog různou intenzitou. Jak jsme uváděli dříve, známe drogy s tendencí ne příliš velkou ke zvyšování dávek, skupinu drog (halucinogeny), u které o

(25)

závislosti klasického typu vlastně nelze mluvit a také drogy, u kterých není přítomen, jiţ zmíněný „abstinenční syndrom“ (kapitola 2.3.2). Dá se všeobecně říci a souhlasit také s názorem Presla ( Presl, 1995, s.11), ţe příroda v tomto směru pracuje dokonale, a to tak, ţe jestliţe dala některým drogám vysoký potenciál vzniku závislosti, jako například opiátům, ubrala ve srovnání s ostatními drogami na míře tělesného a psychického poškození

organismu. Presl (1995, s. 11) se konkrétně k této problematice vyjadřuje objektivně, ţe v celé oblasti návykových látek se jaksi nelze vyhnout skutečnosti, ţe neexistuje jen

„černobílé hodnocení“, které je pouze výsledkem bohuţel příliš častého zjednodušování situace.

2.3.1 Vznik závislosti

„ Neexistují žádné chyby, žádné shody okolností, všechny události jsou požehnání, které je nám dáno, abychom se z něj učili.“

Elisabeth Kübler-Rossová Pokud budeme na vznik závislosti přihlíţet ze stejného hlediska jako Heller (1996, s. 38), z hlediska „nebezpečnosti účinků alkoholu a drog“, setkáme se nejčastěji se dvěma

informacemi, vzájemně si odporujícími. Jednou z nich je informace o menší odolnosti dětského organismu a snadnějšímu vzniku závislosti. Druhá se týká mnoţství jednotlivců s následky vzniku závislosti. Zde Heller zastává názor, ţe se ţáci základní školy sice s drogou setkávají, opět jí však spontánně opouštějí. Ti ostatní sice drogu opustí, další však, bohuţel, v častých případech jen podmínečně. Otisk v psychické sféře zůstává, a k droze se vrátí v době, kdy jiţ nejsou síly ke zvládání ţivotních poţadavků a nároků. Boj s kaţdou závislostí, ať uţ na droze měkké či tvrdé, si musí vyřešit a „vybojovat“ kaţdý sám za sebe.

Ve válce s drogou chce být kaţdý generál, ale po určité době je tato hodnost kaţdému

„malá“. Jakékoliv zneuţívání návykových látek můţe podle Hellera (1996, s.39) u dítěte rušivě zasáhnout do psychosociálního nebo fyzického vývoje a vyvolat neodvolatelné problémy. Jde o zneuţívání drogy jako sekundárního projevu. Droga je obvykle prostředkem k dosaţení některých osobních cílů u jedinců zvýšeně poţivačných, nezdrţenlivých aţ sociopatických jedinců se sníţeným frustračním prahem. Můţe být popřípadě i prostředek ke sniţování úzkostí či řešení momentálních problémů.

Klasifikace abúzu drog obvykle vychází z teoretických hypotéz čtyř kategorií (Heller, 1996, s.38):

biologické, kde je podmíněnost biologickými poruchami

psychodynamické – nerozřešení psychického traumatu a neuspokojení potřeb časného ţivota s následným rozvojem neurotických konfliktů

(26)

sociální, na úrovni mikrostruktur a makrostruktur, většinou jako výsledek sociálního učení

sociologické – teorie o sociálních deviacích.

Tyto výchozí hypotézy se zapracovávají do komplexní sociobiologické hypotézy na podkladě evoluční teorie. Tehdy pak, jak uvádí ve své publikaci Heller, abúzus drog můţe být zaloţen na geneticky přenášeném chování, které původně zajistilo přeţití lidstva(

Heller, 1996, s.39). Tato teorie vyuţívá pojetí fenotypu a genotypu ve vztahu k zevnímu prostředí a je podporována poznatky o účincích látek, které organismus sám produkuje, jako jsou endorfiny, biogenní aminy apod. Pro pochopení je důleţité si uvědomit, ţe fenotyp je vytvořen vývojem a genotyp je spojen s dědičností a adaptační schopností organismu reagovat na působení zevního prostředí. Proto je toto téma velmi sloţité.

Důleţitá je také motivace, jako zásadní podmínka a součást vývoje návyku a závislosti.

Motivací můţe být podstatně mnoho, pokusili jsme se vystihnout alespoň ty nejdůleţitější pro naši praxi (Heller, 1996, s.40):

motivace emocionální – jedná se o uvolnění od psychické bolesti, uvolnění od špatné nálady, sníţení úzkosti, velmi účinná je emocionální relaxace

motivace interpersonální – jde o přání proniknout interpersonálními bariérami, získat uznání od vrstevníků, komunikovat s nimi, vzdorovat autoritě

motivace fyzická – ve smyslu přání fyzického uspokojení, fyzického uvolnění

motivace intelektuální – velmi důleţitá v ţivotě současného ţáka na 2.

stupni základní školy, znamená uniknout nudě, zkoumat své vlastní vědomí a podvědomí, apod.

motivace sociální – jedná se o motivaci, ve které jde o potřebu prosadit si sociální změny, identifikovat se s určitou subkulturou a také snaţit se unikat z

nesnesitelných podmínek prostředí

motivace kreativně estetická – zaloţená na základě vylepšení umělecké tvorby, zvýšení poţitku z umění, ovlivnění a rozšíření představivosti

motivace spirituálně mystická – dnes velmi oblíbená v podobě uznávání určitého stylu módního trendu, vyznává ortodoxní víru, prosazuje a váţe spirituální náhled

motivace specifická – coţ je osobní potřeba proţít dobrodruţství, jinak nevyjádřené proţitky. Znamená získat ocenění u určitých osob apod.

(27)

Konzumace drog způsobuje určitou odchylku od stylu ţivota některých jedinců v ţivotních podmínkách pro ně náročných (Heller, 1996, s. 41). Ať uţ při zneuţívání

nikotinu, alkoholu či jiných návykových látek je cílem této aktivity ovládnutí meziosobní komunikace, někdy také ale omezení stresů a psychické bolesti. U mladistvých jde

především o ovlivnění nudy, tak jak jsme se setkali v konkrétních případech pedagogické praxe, ţák se nesmí ve škole ani mimo ni za ţádnou cenu nudit. Mělo by nám jít o

minimalizaci negativních a maximalizaci pozitivních zkušeností dětí ve škole i mimo ni!

Podle Hellera poţaduje „vývojová perspektiva“ pečlivou orientaci v kontinuitě i

diskontinuitě vývoje v raném věku, dětství, dospívání i v ţivotě v dospělosti (Heller, 1995, s. 42).

2.3.2 Abstinenční syndrom

Tento pojem v hovorové řeči můţeme častokrát zaslechnout jako „absťák“. S tímto syndromem se setkáváme v oblasti psychické i fyzické. Jedná se tedy, jak jiţ bylo zmíněno dříve, o jeden z projevů jiţ patrné drogové závislosti. Pro upřesnění jsme pouţili tvrzení dle Presla (Presl, 1995, s.12), ve které popisuje jednu ze základních vlastností drog, coţ je schopnost nejen proniknout do organismu a ovlivnit jeho funkce, ale postupně se stát dokonce součástí jeho látkové přeměny. Organismus si na původně novou látku, se kterou se opakovaně setkává, zvyká. U většiny drog dochází k tzv. „vzestupu tolerance“

( Presl, 1995, s. 12). Jedná se o to, ţe u většiny drog dostatečné dávky se stávají

nedostatečnými. To vede dle Presla (1995, s. 11) k nutnosti zvyšovat dávky drogy potřebné k dosaţení očekávaného efektu. Následný nepříjemný stav je proţíván pokaţdé při

nedostatku drogy. Jde tedy o syndrom tzv. „odnětí“ (Presl, 1995). Droga se stává nutností, vzniká plíţivě syndrom abstinence, který zná v určité míře třeba i kaţdý kuřák cigaret.

Tento „syndrom odnětí“ můţeme rozdělit, tak jak Presl ve své publikaci (1995, s. 12), na tzv. „fyzický a tzv. psychický. Fyzický syndrom se vyznačuje nejrůznějšími tělesnými obtíţemi, objevují se křeče, pocení apod. Psychický je projev úzkosti, neklidu a

podráţděnosti. U dětí se obvykle vyskytuje agresivita, únavnost, vyčerpanost a následná pasivita. Abstinenční syndrom je celkově výrazně komplikovaný problém, uvedeme-li například opět zmiňované stimulační skupiny, charakteristické právě výrazně rozvinutým abstinenčním syndromem psychickým. Fyzický je zde srovnatelně téměř nepřítomen v porovnání například s opiáty.

(28)

2.4 DROGOVÁ ZÁVISLOST A SOUVISEJÍCÍ VLIVY

„Učit je možno slovy, ale vychovávat jenom příkladem.“

J. de La Bruyere Mnozí odborníci se shodují v tom, ţe návyk a jeho vystupňovaná chorobná forma - závislost, vznikají a vyvíjejí se na základě kombinace různých faktorů. Riesel (1999, s.18) o návyku uvádí, ţe je výsledkem vzájemného působení vlivu drogy na osobnost v čase za přispění zpomalovacích či urychlovacích prvků ze strany společnosti a prostředí, ţivotních podmínek a spouštěcích mechanismů. Společným a obecným prvkem při rozvoji návyku je opakování užití drogy, a tedy učení se proţívat ţivot s drogou, s její pomocí a účastí.

Postihujícím faktorem je pozitivní počáteční zkušenost s drogou, její dostupnost a také snadnost uţívání drog ve společnosti, která je k tomuto jevu čím dál více tolerantní. Z těchto faktorů vychází postoj k závislým na těchto drogách. Celé toto téma je podstatně sloţitější. Můţeme na celou věc nahlíţet jako na fenomén naší společnosti, který má tu moc, ovlivňovat naše postoje.

Ve spoustě publikací jsme se snaţili naleznout odpověď na častou otázku dětí „ proč vlastně lidé berou drogy?“. Jednoduchá odpověď objevena bohuţel nebyla. Pokaţdé se však jako odpověď naskytují nespočty faktorů, které působí na jedince. Nalezli jsme však spousta teorií, které vysvětlují vznik závislosti na drogách. Podle Presla (1995, s. 46) z pohledu analytické psychologie souvisí závislost s procesem sebeuskutečnění. Právě analytická psychologie studuje a popisuje proces individuace. Podle Nerada ( Nerad, 1989, s.107) příbuznost procesu individuačního a iniciačních rituálů minulosti vede k úvahám o tom, ţe závislost nemusí být spojena pouze s návykovými látkami, ţe můţe představovat změnu ve způsobu uţívání látky, která byla původně pouţívána v očekávání magického, archetypálního při rituálech či obřadech. V současné době jsou mezi dětmi populární různé rituály, které jsou spojeny s vyznávání módního stylu. Nejedná se tedy ani o získanou, ani kulturně podmíněnou, nýbrţ jde o tzv. „parareligiozní potřebu“( Presl, 1995, s.47). Tato parareligiozní potřeba podle Nerada (1989) není ani získaná ani kulturně podmíněná, má archetypální kořeny, které u starších jedinců drogově závislých stojí v pozadí tvorby fanatismu, pseudoideologie, rituálů apod. ( Presl, 1995). V oblibě současných dětí je kaţdého osobitý styl, který je častokrát spojován s určitou módou uznávající rituální potřeby. Biologické modely, které vycházejí z představ komplementarity mezi drogou a jedincem, jsou ovlivněny jednoznačně jednoduchou rovnicí, a to, jak uvádí Presl (1995,s.

47): není-li vhodná droga k dispozici, závislost nevznikne. A naopak, jestliţe se jedinec s určitou drogou setká, závislost vzniká neodvolatelně. Pokud bychom na okraj propojili

(29)

pojednání s prevencí, mohli bychom zmínit specifickou souhru okolností, bez které by závislost nevznikla. Podle Presla (1995, s.47) tato souhra okolností spojená s přítomností určité drogy působí na organismus příslušného jedince tak silně, ţe bariéry prevence se rozpadají a vzniká závislost. Nesmíme opomenout existující model moţné příčiny drogové závislosti, a to konkrétně u starších dětí, které například dokončují 9. třídu základní školy a chystají se opustit kvůli budoucí škole rodinné pohodlí a vyměnit ho za internát. Jak uvádí Presl (1995, s. 48 ) tyto problémy s drogami se často objevují ve chvíli, kdy se v rodině začíná dostávat ke slovu diskuse o moţném odchodu dospívajícího

potomka z domu. To pak přispívá k prohloubení původně třeba jen přechodného drogového experimentu a postupný vývoj této rodinné patologie vede k tomu, ţe potomek není

schopen rodinu opustit. Závislost na drogách můţe být přímým důkazem dramatických poruch komunikace a „neschopnosti porozumění“ ač jen drogového experimentu. O experimentu s drogou, abúzu drog i o vzniku závislosti, jak také uvádí Presl (1995, s.48) lze říci, ţe příčina závislosti leţí někde ve vzájemné kombinaci těchto 3 okruhů :

 dědičnost – osobnostní charakteristiky

vlivy prostředí

přítomnost drogy a její charakteristiky

Biopsychosociální model závislosti a návykových látkách (ČR ve světe drog, 1995, s.104):

droga

člověk prostředí

(30)

2.4.1 Závislost a dědičnost

„Bože, dej mi sílu, abych změnil to, co změnit mohu. Dej mi trpělivost, abych snášel to, co změnit nemohu. A dej mi moudrost, abych to dokázal správně rozlišit.“

Gilbert Keith Chesterton

Neexistuje bohuţel osobnost, která by byla stoprocentně doţivotně chráněna proti vzniku závislosti na drogách. Presl o závislosti říká, ţe závislost lze v podstatě vypěstovat za určitých podmínek u každého člověka (Presl ,1995, s.49). Tento fakt by měl být

důkazným odstrašením jakéhokoliv experimentu s drogou, ale bohuţel ani tento se spousty dalšími, nepřesvědčí a neodradí některé od pokusu uţití drogy. Je nezbytně nutné zabývat se také strukturou osobnosti jedince dosud nezasaženého drogou. K této problematice existuje rozsáhlá odborná literatura, shodující se v citaci sklonů k poruchám v emoční sféře, především pak náchylnost k patologickému smutku, k tzv. depresím. Faktorů existuje nespočet, zmiňme tedy např. sníţenou odolnost vůči běţné denní zátěţi, nezdrţenlivost, nestálost, zvýšená sebestřednost apod. Tyto osoby se dají nazývat jako osoby s problémy, která mají „premorbidně stanovitelnou psychiatrickou diagnózu“ (Presl, 1995, s. 49). Tyto predisponované osobnosti bychom mohly zařadit do dvou hlavních skupin: První skupina osob jsou osoby zranitelné, úzkostné, citlivé, mající pocity vlastní nedostačivosti vůči svému okolí. Druhá skupina osob jsou extrovertní osobnosti, se sklony k impulzivitě a dramatizování spolu se zvýšenou sebestředností, často se zde projevuje zvýšená dráţdivost.

Zvýšena aktivita, projevující se nevhodným způsobem, vede k problémům jiţ ve školním věku a rodiče tak často musí čelit konfliktům s okolím.

Pojednáme-li nejprve o lidech zranitelných, po přečtení moţných publikací se

shodujeme, ţe tito lidé mají problém jiţ ve zmiňované komunikaci. U lidí, patřících do této skupiny nalézáme zraňování ve vztazích a také k autoritám. Dost často trpí svojí neschopností navázat pravý vztah s rodiči. Z tohoto je jiţ patrné, ţe stav intoxikace poskytuje překonání nepřekonatelného. U starších dětí dochází k podstatné proměně osobnosti. Jiţ samotná charakteristika stimulačních drog, u kterých je vyjádřen tzv.

psychický abstinenční syndrom, který můţeme objasnit, jako „nutkavou touhu vracení se znovu do stavu intoxikace“, je riziková vznikem závislosti. O obrovském riziku závislosti hovoří Presl (1995, s. 49), který konstatuje, ţe pokud člověk bere drogu jako způsob řešení svých problémů, riziko závislosti je opravdu enormní.

(31)

Psychiatrická terminologie pojednává o osobách, spadající do druhé skupiny, jako o osobách anomálních. Jsou to osobnosti s psychopatickými vývoji. Sem samozřejmě také patří jiţ zmíněná agresivita, která vede k významným záţitkům nejen dětí, ale i rodičů.

Takto strukturované osobnosti se častěji setkávají s drogami tlumivého typu, především s opiáty, moţná asi pro jejich proţití nepoznaného stavu vnitřního klidu a míru, relaxaci a harmonii s okolím. Podobně jako u první skupiny je zřejmé, ţe pro disponované dítě je setkání s příslušnou drogou významným jevem neţ pro osobu, které tyto dispozice chybějí a která je vůči drogám v neutrálním postoji.

V souvislosti se všeobecnou závislostí na drogách je nutné uvést tzv. „polymorfní způsob braní drog“ (Riesl, 1995, s. 50). Coţ znamená, ţe jedinec bere více drog, není tedy zaměřen na jednu konkrétní skupinu. V praxi mnoha autorů se setkáváme s popisem oblíbených kombinací zcela odlišně působících drog, ve kterých jde pravděpodobně spíše o překrytí neţádoucích efektů jedné drogy drogou druhou. Jako názorný „polymorfní

abúzus“ drog je běţná situace skoro kaţdého, kdo kouří. O stejné věci mluvíme za situace, kdy si člověk zakouří u sklenky alkoholu.

Pokud se dostáváme do diskuze o různých preventivních akcích s lidmi, jejichţ zkušenost v terminologii závislosti je minimální a jsou většinou odkázáni na často výše zmíněné matoucí články v médiích, mohli bychom podobně jako Presl (1995) přirovnat

„nelegální drogy k alkoholu“. I podle Presla (1995, s. 51) jde totiţ o problémy a situace nejen srovnatelné, ale prakticky totoţné. Nabízí se nám tedy často slýchaná otázka, zda k drogové závislosti inklinují pouze osobnosti v jistém smyslu odlišné. Pokud přihlédneme k významnému působení příčinných faktorů, můţeme po shodě s různými autory

konstatovat, ţe drogovou závislost riskuje kaţdý obyčejný jedinec. Na základě pozorování a potvrzení různých faktů jsme dospěli k závěru, ţe problém není v odlišnosti samotné drogy, ale vţdy v člověku samotném.

Dnešní děti se ocitají v prostředí plném lákadel, které současnost přináší, a proto se ve školním věku častěji objevuje selhávání, ať uţ ve škole, tak v rodinném prostředí.

Samotný fakt zneuţívání drog dětmi přirozeně poškozuje proces vyzrávání sociálního, duševního i tělesného (Sovinová, Vinař, 1990). Pedagogové i rodiče by se měli

individuálně zaměřit na pozornou výchovu směřovanou k tomuto problému, a snaţit se vţdy o objektivní hodnocení konkrétního problému.

(32)

2.4.2 Vlivy prostředí a rodiny

„ Člověk se může stát člověkem pouze výchovou.“

Jan Amos Komenský Můţeme bezpochybně říci, ţe na vzniku problémů s drogami či závislosti se podílejí faktory rodiny a prostředí z nejvýraznější části. Je přece velmi důleţité, kde se právě člověk s drogou setkává. Toto téma je široké, proto se pokusíme obsáhnout alespoň to podstatné ze všeho, co nás obklopuje. Uţ dříve zmíněné média v podobě rozhlasu, televize či tisku, ale také rodiče a sourozenci, vrstevníci, škola, parta kamarádů, zaměstnání, to vše jsou faktory formulující náš postoj k světu. Jak uvádí nespočet autorů, děti si vytvářejí vlastní postoj postupně v procesu učení. Tento proces probíhá nejintenzivněji tam, kde vlivy prostředí jsou nejsilnější, tedy v rodině.

Rodina by měla být pevným základem pro vývoj dítěte. Rodiče můţeme chápat, jako poskytovatele základních identifikačních vzorů, ve kterých vznikají modelové situace. Na základě jejich řešení postupem času dochází k posilování vhodných či nevhodných reakcí ( Presl, 1995, s. 51).

Bohuţel ne kaţdé dítě, vyrůstá v tzv. úplné rodině. V praxi jsme se častokrát setkali s dětmi ţijícími pouze s jedním rodičem, či s prarodiči. Nadále jsme se setkali s fakty, ţe v tzv. úplné rodině můţe být častokrát nahlíţeno na jednoho z rodičů jako na pasivnějšího člena rodiny. Prostor, který uvolňuje pasivnější z rodičů, je rychle vyplňován aktivnější polovinou. Mnohdy jde o tzv. „dysfunkční rodiny“ ( Presl, 1995, s. 51), kde vnitřní vazby selhávají a rodina funguje pouze navenek. O to více by se na toto fungování mělo nahlíţet jako na důleţité a měla by mu být přikládána nadměrná pozornost. Pokud jeden rodič chybí, druhý pak zastává automaticky i jeho identifikační roli ( Presl, 1995, s. 52). Z toho vyplývá i skutečnost z praxe, v debatě se ţáky jsme se častokrát setkali s výpověďmi, ţe u některých tzv. „velí“ maminka a naopak, v některých rodinách má výhradní postavení otec. V rodině, kde jeden z rodičů chybí, jsme se mohli setkat s názory dětí, které většinou potvrzovaly výpověď, ţe matka se snaţí nahradit otce a opačně. To vede postupně k mnoha problémům. Jsou však rodiny, kde existuje závislost jednoho člena rodiny. Z této

skutečnosti vyplývá fakt, ţe závislost jako taková se dotýká i ostatních členů takové rodiny. Závislost v rodině pak negativně ovlivňuje interakce v rodině a nese sebou hluboké následky na dětech nejen z hlediska sociálního a psychologického, ale také

ekonomického. V popředí zájmu odborníků často stojí otázka, jak mnoho závislost rodičů podmiňuje defektnost dítěte. Odedávna je dán fakt, ţe děti rodičů závislých na droze se stávají ve svém pozdějším ţivotě závislými častěji. Je otázkou, zda je to dáno genetickým

References

Related documents

• Žáky nejvíce zaujaly prezentace Proměny způsobu života, České pověsti, Celé hodiny a Roční období (pro 1. V pracovních listech měly úspěch

J: Ve všech třech těhotenstvích, která probíhala v letech 1992, 1994 a 1996, jsem hudbu neposlouchala nějak zvlášť často, spíš málokdy, přestože mám hudební vzdělání a

Primární data jsou získána výhradně na základě odpovědí výzkumných otázek, sekundární data jsou původně shromážděna k jinému účelu, než je daný projekt (Mervart,

Tato bakalářská práce se zabývá negativně působícími vlivy, které se vyskytují u povolání sestry a ovlivňují její zdraví. Povolání sester je velice náročné a těţké.

73 Masaryk píše: „Je chyba positivismu, že pro samou historii a samé počítání s fakty a dokumenty zapomíná na svědomí, jako by to nebylo faktem, nebylo

Během svých průběžných i souvislých praxí, na školách v Liberci a v místě mého bydliště, jsem pozorováním učitelek a učitelů dospěla k názoru, že

Zcela typickou charakteristikou OSV je , že učivem se stává sám žák a b žné situace každodenního života. Prvotním cílem OSV je p edevším utvá ení

Čím delší je doba barvení, tím větší je výsledná koncentrace barviva na vlákně po barvení a zároveň se snižuje množství sepraného barviva, což