Městský hřbitov v Jablonci nad Nisou od počátků do roku 2010 A Cemetery of City Jablonec nad Nisou from its Foundation to 2010

(1)

(2)

(3)

Technická univerzita v Liberci

Fakulta přírodovědně humanitní a pedagogická Katedra: Historie

Studijní program: Historická studia

Studijní obor: Kulturněhistorická a muzeologická studia

Městský hřbitov v Jablonci nad Nisou od počátků do roku 2010 A Cemetery of City Jablonec nad Nisou from its Foundation to 2010

Bakalářská práce: 12-FP-KHI-100

Autor: Podpis:

Tereza Bornová ---

Vedoucí práce: PhDr. Milan Svoboda, Ph.D.

Konzultant: Mgr. Anna Habánová Počet:

Stran Grafů Obrázků Tabulek Pramenů Příloh

109 0 37 0 8 37

V Lučanech nad Nisou Dne 15. dubna 2013

(4)

Čestné prohlášení

Název práce: Městský hřbitov v Jablonci nad Nisou od počátků do roku 2010 Pohřební ritus v regionálním tisku do roku 1945 a jeho odraz v sepulkrální reprezentaci vybraných hrobových míst

Jméno a příjmení autora: Tereza Bornová Osobní číslo: P09000685

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů zejména § 60 – školní dílo.

Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým dílem.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL, v tomto případě má TUL právo ode mě požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.

Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložila elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedla jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.

V Lučanech nad Nisou dne 15. dubna 2013: --- Tereza Bornová

(5)

Cíl práce:

Bakalářská práce nastíní historii jabloneckých pohřebišť v centrální části obce od druhé poloviny 17. století do počátku 20. století, kde se nejvíce soustředí na městský hřbitov, založený v roce 1899, který je používán dodnes. Zde autorka prozkoumá především architektonické a umělecké pojetí nejimpozantnějších sepulkrálních památek. Dále bude pozorovat změny pohřebního ritu u elit města, vnímání jejich smrti ve veřejném prostoru a v závěru podá nástin konkrétních případů uctění poslední památky zemřelého.

Práce vychází zejména z dobového tisku Gablonzer Zeitung, Gablonzer Tagblatt a z archivních materiálů.

Metoda práce:

Analýza pramenů a literatury, terénní výzkum

(6)

Poděkování

Ráda bych poděkovala pracovníkům SOkA v Jablonci nad Nisou, v čele s panem Mgr. Janem Kašparem, Mgr. Jakubovi Feigemu, poté i paní Mgr. Janě Mezerové, někdejší historičce Muzea skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou, a pracovníkům NPÚ, ú. o. p. v Liberci, za jejich vstřícnost a ochotu poskytnout materiály. Na závěr velký dík patří také Mgr. Anně Habánové za její vstřícnost a cenné rady.

(7)

Anotace

Bakalářská práce se snaží nastínit historii jabloneckých pohřebišť v centrální části obce od druhé poloviny 17. století do počátku 20. století.

Nejvíce se soustřeďuje na městský hřbitov, založený v roce 1899, který je používán dodnes. Zde autorka zkoumá především architektonické a umělecké pojetí nejimpozantnějších sepulkrálních památek. Dále pozoruje změny pohřebního ritu u elit města, vnímání jejich smrti ve veřejném prostoru a v závěru podává nástin konkrétních případů uctění poslední památky zemřelého. Práce vychází zejména z dobového tisku Gablonzer Zeitung, Gablonzer Tagblatt a ostatních archiválií.

Klíčová slova

Jablonec nad Nisou, hřbitov, sepulkrální památky, pohřební ritus, hrobka, náhrobek

(8)

Annotation:

This bachelor thesis outlines the history of burial grounds in the central part of Jablonec nad Nisou in the period from the 17^th century to the beginning of the 20^th century. It focuses on the city cemetery founded in 1899, which is still being used today. Here the author studies mainly the architectural and artistic conception of the most impressive sepulchral monuments. Then, the author watches the changes in funeral rite among city's elite citizens and the public perception of their death to show specific cases of the last relics honour in the conclusion part. The thesis is based on contemporary newspaper Gablonzer Zeitung and Gablonzer Tagblatt and on other archival documents.

Key words:

Jablonec nad Nisou, cemetery, burial chamber, historic sight, grave, tomb

(9)

Obsah

Úvod ... 10

1. Kritika pramenů ... 14

2. Kritika literatury ... 16

3. Obecné pojednání o vnímání smrti a proměně funerálních festivit v 19. století a na počátku 20. století ... 19

4. Pohřebiště v centrální části Jablonce nad Nisou ... 21

5. Charakteristika sepulkrálních plastik hlavního hřbitova ... 24

5.1. Obecná problematika při interpretaci sepulkrálních památek přelomu 19. a 20. století ... 24

5.2. Náboženské motivy – christologické a biblické motivy ... 26

5.3. Náměty ženských postav či andělů ... 27

5.4. Mezi andělem, mužem a géniem ... 30

5.5. Ikonografie dětí, alegorie Spánku a Smrti, puttó ... 32

5.6. Inspirace další ikonografií ... 32

5.7. Kříže ... 33

6. Konkrétní realizace rodinných hrobek ... 34

6.1. Hrobka rodiny Josefa Baraka ... 34

6.2. Hrobka rodiny Josefa Hübnera a Wilhelma Zascheho ... 37

6.3. Hrobka Pfeiffer a Kral... 40

6.3.1. Osobnost JUDr. Carla Krale ... 43

6.4. Hrobka obchodníka Eduarda Dresslera a jeho rodiny ... 45

6.4.1. Osobnost Eduarda Dresslera staršího ... 48

6.4.2. Osobnost Adelheid Dresslerové ... 50

6.4.3. Osobnost Adolfa Dresslera ... 51

6.5. Místo posledního odpočinku rodiny bratří Preisslerů ... 52

6.5.1. Osobnost Antona Preisslera mladšího... 54

6.5.2. Osobnost Ferdinanda Preisslera ... 56

(10)

6.5.3. Osobnost Josefa C. Preisslera ... 59

6.6. Místo posledního odpočinku rodiny Haasis ... 60

6.6.1. Osobnost Carla Williho Richarda Erdmunda Haasise ... 61

6.7. Hrobka Bruno Pfeiffera ... 65

6.7.1. Osobnost Bruno Pfeiffera ... 66

6.7.2. Osobnost Josefa Pfeiffera staršího i mladšího ... 68

6.8. Hrobka okresního zastupitele Carla Zappeho ... 71

6.9. Hrobka rodiny Jacoba Mahly ... 74

6.9.1. Osobnost Jacoba Mahly ... 75

6.9.2. Osobnost Anny Mahlové ... 77

6.10. Hrobka Franze Ledwinky ... 77

6.10.1. Osobnost Franze Ledvinky ... 79

Závěr ... 80

Seznam pramenů a použité literatury ... 84

1. Seznam pramenů ... 85

2. Seznam použité literatury ... 85

Seznam příloh ... 88

Přílohy ... 90

(11)

Úvod

Téma smrti nás provází celým životem. V médiích o ní slýcháme téměř denně. Smrt je nedílnou součástí života všech lidí, ale málokdo z nás si uvedený fakt plně uvědomuje. K obratu dochází až v době, kdy začnou umírat osoby nám blízké. Tato událost každého z nás nepochybně velmi zasáhne, i když se jedná o věc plně přirozenou. I přesto je smrt v současné době vnímána jako problematika tabuizovaná a do jisté míry i odpudivá. I v dějinách lidstva smrt znamenala cosi všudypřítomného, s čímž bylo nutné počítat. Lidé ji přijímali s větší pokorou jako věc zcela přirozenou. Například vysoká dětská úmrtnost měla nepochybně vliv na soudobou mentalitu lidí. I vzdělaní lidé často nevěděli, kolik přesně měli dětí či sourozenců. Ještě celé 19. století pak byli pozůstalí utěšováni faktem, že prostřednictvím nevinných potomků získávají cenného přímluvce u Boha, i když docházelo k nezadržitelné sekularizaci společnosti.¹ Dle demografického výzkumu se jednalo až o jednu čtvrtinu či polovinu živě narozených dětí, jež umíraly před završením svého prvního roku.² Popisy historických pohřebních rituálů i zdobnost a nákladnost míst posledního odpočinku zesnulých dokazují, že pozůstalí dovedli vzdát svým příbuzným náležitou úctu i po smrti.

Smrt byla, je a bude nedílnou součástí lidského bytí týkající se každého z nás. Ať už jako pozůstalí volíme skromný obřad v kruhu rodiny nebo honosné rozloučení za účasti širší veřejnosti, jednoduchý náhrobek či pompézní hrobku.

Rozloučení i místo posledního odpočinku vyjadřuje úctu k zesnulým.

Nezapomínáme v dnešní uspěchané době na pravý význam hřbitovů jako míst posledního odpočinku lidských bytostí? Neopomíjíme těmto místům vzdát tichý obdiv a úctu? Uvědomujeme si, že mnohé náhrobky a hrobky mají svoji cenu nejenom pro pozůstalou část rodiny, ale také architektonickou a uměleckou

1 Maur, Eduard: Smrt ve světle demografické statistiky, in Fenomén smrti v české kultuře 19. století, Praha, KLP, 2001, s. 251.

2 Horská, Pavla: Žena a smrt, in Fenomén smrti v české kultuře 19. století, Praha, KLP, 2001, s. 256.

(12)

hodnotu? Proto jsem jako téma své bakalářské práce zvolila námět pohřebního rituálu a hřbitovů v Jablonci nad Nisou.

Ve své bakalářské práci s názvem „Městský hřbitov v Jablonci nad Nisou od počátku do roku 2010“ a podtitulem „Pohřební ritus v regionálním tisku do roku 1945 a jeho odraz v sepulkrální reprezentaci vybraných hrobových míst“

se zabývám nejenom reflexí smrti v dobovém tisku Gablonzer Zeitung a Gablonzer Tagblatt v Jablonci nad Nisou, ale i architektonickým a uměnovědným popisem některých náhrobků a hrobek jabloneckého hřbitova.

U uměleckých realizací se nabízí otázka kritérií, podle kterých jsem dané hrobky vybírala. Prvotní výběr byl dán subjektivním estetickým hlediskem.

Zvolila jsem přibližně dvacet pět realizací, které mě zaujaly během terénního výzkumu. Dalším kritériem, které zúžilo počet realizací na deset, byla dostupnost materiálů o jednotlivých zemřelých ve zvolených hrobkách. Tyto rodinné hrobky jsem pak v práci seřadila postupně dle místa uložení na jabloneckém hřbitově. Jedná se o rodinu stavitele Baraka, Josefa Hübnera

& Wilhelma Zascheho, sklářského exportéra Adolfa Pfeiffera & právníka Carla Krale, obchodníka s bižuterií Eduarda Dresslera, bratry Preisslerovy, podnikatelskou rodinu Richarda Haasise a Bruno Pfeiffera, dále Carla Zappeho, vývozce bižuterie Jacoba Mahlu a podnikatele Franze Ledwinku. Dalším hlediskem se stala i míra reprezentativnosti jejich hrobek a také uměnovědné a architektonické zpracování, které tvoří další podstatnou část mé práce.

Na jabloneckém hřbitově se setkáváme s dvojím druhem realizací - katalogovou a méně častější uměleckou. Umělecká tvorba je použita pouze u nejhonosnějších realizací, jejichž majitelé měli dostatek financí i četné styky s umělci a mohli si honosnou a finančně náročnou stavbu dovolit. Tato díla však ve valné většině nejsou signována autorem a z architektonických záměrů se mi podařilo dohledat pouze jeden (viz hrobka rodiny Jacoba Mahly).

Katalogová tvorba je pak méně finančně nákladná a sloužila k reprezentaci spíše

(13)

středních vrstev. Díla jsou ve valné většině signovaná buď jménem Wilhelma Spölgena či libereckého kameníka Josefa Elstnera. Ve své práci se těmito realizacemi zabývám pouze okrajově v kapitolách o symbolickém výkladu uměleckého provedení náhrobků a hrobek (např. u rodiny Endler, Josefa Webera nebo u rodiny Pitlik).

V kapitole „4. Pohřebiště v centrální části Jablonce nad Nisou“

své bakalářské práce podávám stručný nástin historie jabloneckých pohřebišť, a to od roku 1669, kdy vznikl první doložený hřbitov na místě zvaném Am Kirchberg (Pod Kostelním vrchem) u kostela svaté Anny, následně přemístěném na Gewerbeplatz (Horní náměstí) a v závěru kapitoly i hřbitovu založeném v roce 1899 u městské nemocnice. Zpracování celkové historie pohřebišť v centru Jablonce nad Nisou, z nichž se dochoval do dnešních dob pouze jediný, sice tvoří pozoruhodné téma, ale při detailnějším prozkoumání naráží na řadu determinujících faktorů. Hlavním z nich je úplná absence informací o vývoji hřbitovů na Jablonecku před rokem 1669 a nadále velmi sporé údaje o hřbitovech samotných, většina archivních materiálů se totiž věnuje kostelům a přilehlým farám. Informace o prvních pohřebištích v centru Jablonce nad Nisou přinášejí autoři Adolf Benda a Adolf Lilie ve svých vlastivědách,³ historickým pramenem o hřbitově založeném v roce 1899 jsou články v dobovém tisku Gablonzer Zeitung a Gablonzer Tagblatt. Nejobšírněji se věnuji v kapitole „6. Konkrétní realizace rodinných hrobek“ novému hřbitovu u městské nemocnice. V jednotlivých podkapitolách pojednávám nejenom o uměnovědné stránce sepulkrálních památek, ale u nejvýznamnějších představitelů jablonecké honorace uvádím volný překlad dobových nekrologů otištěných v Gablonzer Zeitung a Gablonzer Tagblatt.

3 Benda, Adolf: Geschichte der Stadt Gablonz und ihrer Umgebung, Gablonz an der Neisse, Josef Rössler, 1877.

Lilie, Adolf: Altes aus der Gablonzer Ortsgeschichte in neuzeitlicher Betrachtung, Gablonz an der Neisse, S. I.

1910.

Lilie, Adolf: Der politische Bezirk Gablonz, ihre Heimatskunde für Schule und Haus, Gablonz an der Neisse, Verlag des Gablonz-Tanwalder Lehrervereines, 1895.

(14)

Neméně důležitý fakt tvoří také časové a teritoriální vymezení.

V oficiálním zadání bakalářské práce je časové období ohraničeno lety 1899, tj. založení stávajícího jabloneckého hřbitova, až rokem 2010. Uvedené rozmezí však představuje pouze zachycení stavu mého bádání, nikoliv zkoumání změn způsobu pohřebního ritu až do tohoto roku. Proto by bylo přesnější vymezit část práce, zabývající se uměnovědnou a architektonickou stránkou hřbitova, lety 1899 – 1921. Jedná se o období realizace většiny hrobek, jimiž se ve své práci nadále zabývám. V případě práce s dobovým tiskem Gablonzer Zeitung a Gablonzer Tagblatt Jablonecka bych pak práci vymezila lety 1899 – 1945.

Od roku 1899 do vzniku Říšské župy Sudety – tedy do října roku 1938, se tisk pravidelně věnuje úmrtí významných osobností, obsahuje i několikastránkové nekrology. Ty naopak zcela mizí v období Říšské župy Sudety, dobový tisk je zaměřen výrazně pronacisticky a události Jablonecka ustupují dění v říši.

Teritoriálně je bakalářská práce zaměřena pouze na centrum Jablonce nad Nisou, jelikož i tak je toto téma velice obsáhlé.

Jako pozoruhodné téma se nabízí i zpracování životopisných medailónků osobností, jimiž se dále zabývám. I zde se setkávám s problémem nedostatku odborné literatury, kde se jako nejobsáhlejší zdroj ukázal dobový tisk Gablonzer Tagblatt a Gablonzer Zeitung, který reflektoval nejdůležitější události Jablonecka. V novinách se setkáváme s obsáhlými nekrology, které vytyčují základní mezníky života, avšak bez objektivního pohledu. Hlubší kritické zhodnocení není možné, jelikož další prameny prakticky neexistují.

(15)

1. Kritika pramenů

Základní zdroj pramenů tvořily archivní materiály uložené ve Státním okresním archivu v Jablonci nad Nisou, které jsou k této problematice velice obsáhlé. Jedná se především o velké množství spisů, účtenek, blokových pokut za prodlení platby hrobového místa či další žádosti nejrůznějšího typu. Tento druh materiálů sice tvoří velice zajímavou část bádání, ale sám o sobě nepřináší žádné zásadní skutečnosti přínosné pro moji práci. Většinou se jedná o řadové hroby a majitele, jež nejsou cílem mého bádání.

Mezi pozoruhodnou část písemných pramenů se bezesporu řadí i složka Stavebního úřadu města Jablonce nad Nisou s architektonickými nákresy nejimpozantnějších hrobek i řadových urnových hrobů. Chybějí zde nákresy z let 1899 až 1920, kam spadá valná část mnou zpracovávaných hrobek. Návrhy nejstarších sepulkrálních památek jabloneckého hřbitova jsou zřejmě nenávratně ztraceny.

Historické prameny, které by mohly být podkladem pro vypracování četnosti rakvových pohřbů a pohřbů žehem, nejsou v archivu SOkA v Jablonci nad Nisou k dispozici. Je možné, že některé z těchto pramenů vlastní Hřbitovní správa jabloneckého hřbitova, která však odmítá komunikovat a badatele neustále odkazuje na Archiv SOkA v Jablonci nad Nisou, který však tyto materiály nevlastní.

Stěžejním pramenným materiálem, ze kterého práce vychází, se stal dobový tisk, který od počátků reflektoval nejdůležitější události Jablonecka, mezi které samozřejmě zařazoval i úmrtí významných regionálních osobností a členů jejich rodin. Pro lokalitu Jablonce nad Nisou se jednalo o dva deníky - Gablonzer Zeitung a Gablonzer Tagblatt. V obou z nich nalezneme rubriku zvanou Sterbefall (úmrtí), která každý den informuje o skonu významných osobností Jablonecka prostřednictvím parte. V případě, že se zemřelý těšil větší

(16)

veřejné úctě, je v periodiku otištěn i nekrolog, vypovídající o životě a zásluhách zemřelého a v neposlední řadě také o průběhu funerálních festivit. Tento druh materiálu podává velmi cennou výpověď, i když spíše subjektivního charakteru, s výrazem notné úcty k zemřelému. Nekrology proto využívají celou řadu paušalizujících zdvořilostních frází, jež mrtvé předkládají za vzor živým. Proto je nutné uvedený typ informací chápat velice obezřetně a kriticky jej zhodnotit.

Při detailnějším zkoumání nekrologů však můžeme vypozorovat určité tendence plynoucí nejenom ze statutu příslušné společenské vrstvy, ale také z odlišného náboženského, národnostního či etnického vyznání.

V závěru je nutné objasnit fakt, že v případě regionálně významných osob je velice těžké najít prameny, jež by hodnotily jejich lidské kvality, jelikož každý z nich byl vnímán především prostřednictvím své profese a v tomto pojetí se pak nese i jejich historický odkaz.

V dobovém tisku lze velmi dobře vypozorovat obecné vnímání smrti jako nedílné součásti lidského života, jež od sledované doby, tudíž od roku 1899, zaujímá poměrně velkou část společenských rubrik. Výjimku pak prokazatelně tvoří meziválečná léta 1914–1918, kdy je více dávána přednost aktualitám z bojišť, nežli úmrtím významných regionálních osobností. Stejná situace se pak opakuje i v období 1939–1945, kdy se prioritou stává rozpínavost Třetí říše a Gablonzer Tagblatt se tak stává výrazně pronacisticky orientovaný. Ani zde nenalezneme téměř žádné nekrology.

(17)

2. Kritika literatury

Nezbytný zdroj pro vypracování tématu tvořila regionální vlastivědná literatura. Pro zpracování historie pohřebišť v centrální lokalitě Jablonce nad Nisou mi nejvíce posloužily knihy jabloneckých vlastivědců druhé poloviny 19. století Bendy, Lilieho a Ressla.⁴ Na jejich výkladu historie však není patrná komparace pramenů a publikace tím spíše spadají do skupiny tištěných pramenů bez známek objektivního historického přístupu. Zmínky o hřbitovech bývají velmi útržkovité a v publikacích se o nich píše spíše v kontextu náboženství a výstavby přilehlých kostelů.⁵Tyto čtyři knihy prakticky přinášejí totožné a spíše velmi sporé informace k dané problematice, a to až od roku 1669. O dřívějších místech posledního odpočinku se autoři nezmiňují. Ani další historické prameny nejsou zaměřeny na místa pohřbívání před rokem 1669.

O novém hřbitově založeném v roce 1899 se nenacházejí vknihách Bendy, Lilieho a Ressla zmínky, jelikož obě vlastivědy byly sepsány již o několik let dříve před jeho založením.

V sekundární literatuře věnované městu Jablonec nad Nisou⁶ existují zmínky o hřbitovu, náležící k lokalitě Am Kirchberg (Pod Kostelním vrchem)⁷, který přiléhal ke kostelu svaté Anny. O tomto místě se pak dočteme poměrně mnoho, avšak pouze v souvislosti s výstavbou fary a rozšiřováním barokního

4 Benda, Adolf: Geschichte der Stadt Gablonz und ihrer Umgebung, Gablonz an der Neisse, Josef Rössler, 1877.

Lilie, Adolf: Altes aus der Gablonzer Ortsgeschichte in neuzeitlicher Betrachtung, Gablonz an der Neisse, S. I., 1910.

Lilie, Adolf: Der politische Bezirk Gablonz, ihre Heimatskunde für Schule und Haus, Gablonz an der Neisse, Verlag des Gablonz-Tanwalder Lehrervereines, 1895.

Ressel, Josef: Geschichte der Kirche und Schule in Gablonz und einiger Kirchen und Schulen der Umgebung mit einem Anhange über das Gablonzer Armenwesen, Gablonz an der Neisse, Josef Rössler, 1878–1879.

5 Tamtéž.

6 Kašpar, Jan a kolektiv: Průvodce Jabloncem nad Nisou: vybrané stavební zajímavosti města, Jablonec nad Nisou, Informační centrum MÚ v Jablonci nad Nisou, 1998.

Kober, Jan: Kapitoly ze stavebního vývoje Jablonce nad Nisou, Jablonec nad Nisou, Informační centrum MÚ v Jablonci nad Nisou a Spolkem přátel města Jablonce nad Nisou, 2004.

Scheybal, Josef – Scheybalová, Jana: Památky Jablonecka, přehled historických památek okresu Jablonec nad Nisou, Liberec, Severočeské muzeum, 1969.

7 Státní okresní archiv v Jablonci nad Nisou: fond Města Jablonce nad Nisou, F 07.05.

(18)

kostela, ale nikoliv o pohřebišti samotném.

Problém nastal i u literatury týkající se obecně historie smrti, pohřbívání a pohřebního ritu. Bohužel v české odborné literatuře chybí komplexní zpracování dané tematiky. Z tohoto důvody mi nejvíce posloužila díla francouzského historika Phillippa Ariése a také amerického sociologa Douglase Daviese, jejichž knihy shledávám jako vhodný úvod do problematiky.⁸

Velice kladně hodnotím i publikace, zabývající se sklářským a bižuterním průmyslem, které mi poodhalily fakta podnikání a výroby v Českých zemích.⁹ Neméně přínosné statě k dané problematice napsal i hlavní kurátor Muzea skla a bižuterie PhDr. Petr Nový, jehož práce se zabývají konkrétně historií, obchodem se sklem a bižuterií v dané lokalitě.¹⁰

Velmi pozoruhodná je i část pozůstalosti terénního výzkumu Dr. Marianne Neunerové z devadesátých let 20. století, jež se nachází v knihovně SOkA v Jablonci nad Nisou. Jedná se především o několik fotografií, k nimž jsou přidány stručné popisky s architektonickým zařazením stavby a zevrubná charakteristika aktivit pochované rodiny. Práce Dr. Neunerové potvrdila fakta získaná během mého terénního výzkumu, nepřinesla však žádné nové informace.

Dalším typem publikací, jež mi byly nápomocné při tvorbě práce, jsou knihy zabývající se tématem dějin umění a problematikou náboženských symbolů, jež byly nepostradatelné pro interpretaci architektonické a ikonografické stránky hrobky.¹¹

8 Ariés, Philippe: Dějiny smrti II., Zdivočelá smrt, Praha, Argo, 2000.

Davies, Douglas: Stručné dějiny smrti, Praha, Volvox Globator, 2007.

9 Drahotová, Olga: Historie sklářské výroby v českých zemích, I. díl., Praha, Academia, 2005.

10 Nová, Jana – Nový, Petr: Otcové města Jablonce, Jablonec nad Nisou, Muzeum skla a bižuterie, 2007.

Nový, Petr: Jablonecká bižuterie, Praha, Grada, 2008.

Nový, Petr: Historie a současnost na Jablonecku, Tanvaldsku a Železnobrodsku, Žehusice, Městské knihy, s. r. o., 2007.

11 Baleka, Jan: Výtvarné umění – Výkladový slovník, Praha, Academia, 1997.

Becker, Udo: Slovník symbolů, Praha, Portál, 2002.

Blažíček, Oldřich – Kropáček, Jiří: Slovník pojmů z dějin umění, Praha, Odeon, 1991.

(19)

Neméně užitečná byla i kniha Alfreda Cattabianiho Florarium, v níž je poodhaleno tajemství symbolického výkladu spjatého s květinami a rostlinami.¹²

Literaturou, která se řadí spíše mezi inspirativní, se stala publikace Sepulkrální památky okresu Prostějov.¹³ V uvedené publikaci autorka reflektuje svůj regionální průzkum, kde poukazuje na lokální odlišnosti architektonického pojetí staveb a zejména na rozbor a výklad sepulkrální plastiky. Nutné je však zdůraznit fakt, že Morava byla více nábožensky determinovaná nežli ostatní oblasti Čech v rámci Rakouska-Uherska a později Československa.

Velmi kladně hodnotím i knihu Romana Prahla Umění náhrobku v českých zemích let 1780–1830, která sice dobově nespadá do mnou zpracovávaného období, ale autorovy poznatky mi poskytly velmi přínosné informace zejména v oblasti výkladu symboliky sepulkrálního umění.¹⁴

Další dvě monografie, jež jsem v práci použila, napsal Pavel Bedrníček a Miroslava Jandovská.¹⁵ Opět se jedná o knihy, jež nebyly mé práci příliš přínosné a nahlížím na ně spíše jako na zdroj primárních informací, jenž je dobrým úvodem k tématu.

Gibson, Clare: Symboly a jejich význam – Klíč výkladu motivů a znaků u umění, Praha, Slovart, 2010.

Hall, James: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Praha, Mladá fronta, 1991.

Herout, Jaroslav: Staletí kolem nás – Přehled stavebních slohů, Praha, Panorama, 1981.

Lurker, Manfred: Slovník symbolů, Praha, Knižní klub, 2006.

12 Cattabiani, Alfredo: Florarium – Mýty, legendy a symboly spjaté s květinami a rostlinami, Praha, Volvox Globator, 2006.

13 Skřebská, Renata: Sepulkrální památky okresu Prostějov, Přerov, ELAN spol. s. r. o., 2010.

14 Prahl, Roman a kolektiv: Umění náhrobku v českých zemích let 1780–1830, Praha, Academia, 2004.

15 Bedrníček, Pavel: Vyšehradský hřbitov, Praha, Volvox Globator, 2008.

Jandovská Miroslava: Upravujeme hroby, Praha, Brázda, 2002.

(20)

3. Obecné pojednání o vnímání smrti a proměně

funerálních festivit v 19. století a na počátku 20. století

S myšlenkou plánovitého uspořádání hřbitova se setkáváme již v období baroka. Kolem roku 1800 se navzdory osvícenské filosofii většina lidí modlila za „dobrou smrt“ a součástí nábožensko-etické výchovy stále zůstávalo „ars bene moriendi“, tedy umění dobře umírat. Křesťanské principy kladly velký důraz na to, aby smrtelník odešel z tohoto světa v pokoji, oklopen svými blízkými a smířen s Bohem. Ještě v druhé polovině 19. století smrt doma v okruhu blízkých tvořila nedílnou a téměř každodenní součást života všech lidí.¹⁶ Struktura obyvatelstva starších padesáti let tvořila pouze 15,8% celkového počtu. Ještě kolem let 1860–1870 připadalo na 1000 narozených dětí 261 mrtvých.¹⁷

V druhé polovině 19. století se pojetí smrti nezadržitelně sekularizuje.

Důkazem toho je i změna místa umírání. Obyvatelé měst už neumírají doma v kruhu rodiny, ale stále častěji na nemocničním lůžku. Smrt v nemocnici už přestává být společensky degradující. I péče o tělesné ostatky zemřelého přechází z rodiny na specializované pohřební ústavy. Teprve tehdy byla nastoupena cesta k dnešnímu chápání smrti, jež je pro většinu lidí něčím izolovaným a odpudivým.¹⁸

Pravidla pohřbívání v Českých zemích vycházela z osvícenských zásad.

Zemřelí byli kategorizováni do 3 tarifních tříd reskriptem Marie Terezie z roku 1743. V roce 1756 byl vydán reskript dvorský přikazující, že tělesné ostatky nesmějí být pohřbeny do 48 hodin po skonu, aby se předcházelo pohřbu osob zdánlivě mrtvých. Stanoviska z přelomu 18.–19. století povolovaly zakládání

16 Tamtéž, s. 15.

17 Maur, Eduard: Smrt ve světle demografické statistiky, in Fenomén smrti v české kultuře 19. století, Praha, KLP, 2001, s. 246–247.

18 Vlnas, Vít: Druhý život barokního pohřbu, in Fenomén smrti v české kultuře 19. století, Praha, KLP, 2001, s. 16.

(21)

soukromých pohřebišť a hřbitovů spravovaných pouze příslušnými magistráty bez možnosti zásahu náboženské obce. V roce 1850 dekretem Františka Josefa I.

byla opět církvi navrácena veškerá pravomoc nad hřbitovy. K vysvěcení sekularizovaných pohřebišť však nedošlo.¹⁹

Funerální festivity měly představovat úchvatné divadlo a v případě úmrtí známých osobností se jednalo o věc veřejnou. Pohřební kondukt odrážel svým složením a početností sociální postavení zemřelého. Památku chudého člověka přišla uctít pouze rodina a několik blízkých přátel, zatímco pohřeb bohatého byl vystrojen s pompou a obyčejně za účasti poloviny města. Průvod mnohdy procházel městem celé hodiny, což dalo dostatečný prostor k realizaci zejména duchovním a kapele. Za rakví nebožtíka kráčela nejen rodina, blízcí, ale také zastupitelé města, kněží a další význačné osobnosti regionu.²⁰

Hrobky obyčejných lidí se staly objektem kultu soukromého, hroby význačných osobností předmětem kultu veřejného. Sepulkrální plastika 19. století v sobě nepochybně nezapře vzdálené barokní kořeny, i když se liší pojetím rázu pohřebiště. Příměstské hřbitovy se tak stávají galeriemi umění a místem meditací pod širým nebem. Hojně se využívalo i jakési paralely s barokními sochami slavných architektů éry 17. –18. století, konkrétně Matyáše Bernarda Brauna, Johanna Bernarda Fischera z Erlachu či Ferdinanda Maxmiliána Brokofa. Přejímány jsou také tradiční alegorie a nové využití našel i náhrobní portrét zemřelého.²¹

19 Tamtéž, s. 17.

20 Tamtéž, s. 16.

21 Tamtéž, s. 20–21.

(22)

4. Pohřebiště v centrální části Jablonce nad Nisou

První hřbitov v Jablonci nad Nisou založila již roku 1669 hraběnka Maria Polyxena Des Foursová. Uvedený areál byl situován na rovinaté místo pojmenované Am Kirchberg (Pod Kostelním vrchem)²² (viz příloha č. 1.1). Zde nechali vystavět také dřevěný katolický kostel zasvěcený svaté Anně. Ten byl v roce 1685 přebudován do zděné podoby. K rekonstrukci byla využita i část starého kostela. V roce 1706 k této stavbě přibyla také kamenná věž a později, během první poloviny 19. století, i sakristie a oratoř. Dle nejstarší dochované rytiny z roku 1738 byl kostelík obehnán kamennou zdí a k jeho areálu náležela i jednoduchá hřbitovní kaple. Opodál stála fara, na jejíž zahradě se nachází Getsemanské sousoší z roku 1829. Jako pohřebiště sloužila také kostelní krypta, kde spočinula celá řada významných osobností tehdejší doby, např. hraběnka Des Foursová. K definitivnímu zrušení hřbitova došlo až v roce 1861, kdy byly prováděny rozsáhlé exhumace. Ostatky byly pak dodatečně přeneseny na nový hřbitov na Gewerbeplatz, dnes Horní náměstí.²³

Již od roku 1809 se však začal používat hřbitov nový. Důvodem byla nepostačující rozloha a údajně také realizace výstavby Neuer Markt (Dolní náměstí).²⁴ Jako vhodné místo byla zvolena severní část poutního návrší Kalvarienberg, dnešní Horní náměstí, kam směřovala četná procesí za sochou svatého Jana Nepomuckého. Toto pohřebiště bylo slavnostně otevřeno dne 10. října 1809 za hojné účasti místní honorace. Přítomen byl i vikář a farář Josef Ultsch, který nové místo odpočinku vysvětil. Prvním pohřbeným se stal další z rodu Feixů, páter Franz. Dle dochovaných fotografií byl hřbitov obehnán nejprve litinovým plotem a v roce 1845 došlo k jeho prvnímu rozšíření.

23 Benda, Adolf: Geschichte der Stadt Gablonz und ihrer Umgebung, Gablonz an der Neisse, Josef Rössler, 1877, s. 362.

(23)

Následně v roce 1853 přibyla zděná márnice a také masivní žulová zeď.²⁵

O deset let později byl vztyčen i litinový, novogotický kříž s postavou ukřižovaného Ježíše Krista (viz příloha č. 1.2). Z dochovaných archiválií a dobových propagačních katalogů můžeme usuzovat, že tento kříž byl vyroben na zakázku slévárenskou firmou z Blanska již kolem roku 1850. Cena byla vyčíslena na téměř 669 zlatých. ²⁶

V roce 1875 otevřel jablonecký farář Anton Mitsche novou část hřbitova a následně byl přistavěn také malý domek pro hrobníka. Posledním pohřbeným se stal dvaaosmdesátiletý Franz Preissler z Nové Vsi nad Nisou. Toto místo posledního odpočinku tedy sloužilo nepřetržitě až do roku 1891, kdy přestalo vyhovovat jak rozlohou, tak hygienickými normami, jelikož stávající hřbitov se nacházel přímo v centru vilové zástavby a neměl se kam rozšiřovat. Již od roku 1880 se pak rozběhla debata o umístění nového hřbitova. Zatím však bezúspěšně. V období následujících sedmi let 1892 až 1899 Jablonec neměl žádné oficiální pohřební místo. Definitivně byl hřbitov na Gewerbeplatz uzavřen až 28. května 1898. K oficiálním exhumacím pak docházelo až během třicátých let 20. století, během Zascheho realizace výstavby kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova, kdy byl hřbitovní areál přeměněn na park.²⁷

Později, v roce 1891, byla v Jablonci postavena také židovská synagoga, k níž též přiléhal rozlehlý hřbitov. Tato stavba vznikla na tehdejším náměstí Goethegasse (ulice Jiráskova). Židé zakoupili tento pozemek přímo od starosty Adolfa Heinricha Posselta a realizací synagogy byl pověřen vídeňský architekt Wilhelm Stiassny. Celá stavba byla inspirována orientálním maurským stylem se secesními prvky. Synagoga však padla za oběť nacistickému běsnění během Křišťálové noci 10. listopadu 1938. Terčem ničení se stalo i mnoho náhrobků.

25 Státní okresní archiv v Jablonci nad Nisou: fond Města Jablonce nad Nisou, Gablonzer Zeitung, ze dne 3. července 1899, Jablonec nad Nisou, s. 4–5.

26 Tamtéž.

27 Tamtéž.

(24)

K definitivnímu zrušení hřbitova došlo teprve v roce 1968, kdy areál podlehl jiným veřejným zájmům, zejména výstavbě bytů a veřejného parkoviště.²⁸

Třetí a poslední městský hřbitov byl založen na tzv. „zeleném drnu“, vedle městské nemocnice, v té době hraničící s politickým okrskem Rýnovice (viz příloha č. 1.3). Místo vyhovovalo jak normám hygienickým, tak i rozlohou, která nebyla omezena žádnou další zástavbou. Tomu nahrával i fakt svažitého terénu s žulovým podložím, který se nedal využít k žádným stavebním realizacím.²⁹

Nový hřbitov byl slavnostně otevřen v neděli 1. července 1899 v deset hodin za hojné účasti jablonecké honorace. Mezi přítomnými stanul i stavitel komplexu Johann Schwalm, který předal hřbitov někdejšímu starostovi Adolfu Heinrichu Posseltovi. Starosta Posselt pak pronesl slavnostní řeč a poté pozval všechny návštěvníky na obhlídku areálu i přilehlých staveb. První pohřbenou osobou se stala mladá, teprve sedmnáctiletá dívka, Maria Breuerová z Jablonce nad Nisou. Zemřela v brzkých ranních hodinách v den otevření pohřebiště. Jako další zde spočinul šedesátiletý muž, Raimund Rössler, jeden z významných členů Wanderverein (Spolku turistů). A v neposlední řadě také Helena Hoffmanová, která skonala jako šedesátiletá na zápal plic.³⁰

Tento nový hřbitov byl vytvořen na ploše 13 762 m², zatímco původní hřbitov na Kalvarienberg, neboli Gewerbeplatz, byl téměř třikrát menší. Prostor jednoho hrobového místa byl vypočítán na 2 m² na osobu, což podléhalo dobovým nařízením. Celý areál byl ohrazen nejprve kovovým plůtkem a ke hřbitovu přináležely i dvě neoklasicistní stavby se vstupní branou. První z nich byla márnice a druhá domek pro hrobníka. Příjemný vzhled místa měla zajišťovat stromová výsadba.³¹

28 Tamtéž.

29 Tamtéž.

30 Tamtéž.

31 Tamtéž.

(25)

Dále se v bakalářské práci nabízelo i srovnání současného stavu hřbitova se stavem krátce po založení v roce 1899. V Muzeu skla a bižuterie v Jablonci nad Nisou se dochovalo pouze několik kusů dobových fotografií. Toto malé množství fotografií nám jen těžko může osvětlit původní rozlohu hřbitova a stav hrobek krátce po jejich výstavbě. Na fotografiích je ve valné většině k vidění pouze svažitá pláň, obehnaná litinovým plůtkem a kdesi v dáli hroby prvních zemřelých.

5. Charakteristika sepulkrálních plastik hlavního hřbitova

5.1. Obecná problematika při interpretaci sepulkrálních památek přelomu 19. a 20. století

Oblast severních Čech tvořila specifický celek, jenž nebyl svázán pouze jedinou náboženskou konvencí, proto můžeme na jabloneckém hřbitově vedle sebe vidět např. hroby katolíků i evangelíků. Větší časové rozpětí, ve kterém nejvýznamnější z památek jabloneckého hřbitova vznikaly, nabízí ukázku mnoha architektonických stylů. Proto je nutné brát ohled na všechna uvedená hlediska i v následné symbolické interpretaci sepulkrálních památek.

Při interpretaci sepulkrálních památek jabloneckého hřbitova výklad není tak jednoznačný, jako v případě hrobek zbudovaných o století dříve. Není zřejmé, zda si zadavatelé či umělečtí tvůrci na přelomu 19. a 20. století byli vědomi ikonografického a náboženského výkladu sepulkrálních symbolů, nebo si výzdobu hrobů a náhrobků volili čistě z estetického hlediska. Interpretaci symboliky by mohl objasnit dobový katalog umělce či kameníka, kde by vedle realizace byla uvedena i symbolika. Při řešení otázky, jak dané hrobky a náhrobky co nejlépe interpretovat, jsem vedle čistě architektonického popisu volila i ikonografický výklad zaměřený na náboženskou stránku, abych lépe vystihla emotivní hodnotu hrobového místa. Inspirací mi byla publikace Renaty Skřebské popisující sepulkrální památky na Prostějovsku první poloviny

(26)

20. století.

O tom, že oblast Jablonecka tvořila nábožensky nekonvenční celek, svědčí i fakt, že zemřelí byli pochováváni na jedno místo, bez ohledu na to, ke které náboženské obci patřili. Výjimku netvořili ani Židé, ačkoliv ti byli od roku 1891 do roku 1938 pohřbíváni na židovském hřbitově na Goethegasse (ulice Jiráskova). Nedošlo zde ani ke striktnímu rozdělení hřbitova na dvě části, katolickou a evangelickou, jako bylo běžné pro příhraniční oblasti Německa, po jehož vzoru byly evangelické hřbitovy, ležící na území českých zemí, realizovány po polovině 19. století. Každá část hřbitova mívala svůj vlastní vchod a vlastní polovinu stavby márnice. Dělící zeď byla stejná jako zdi obvodové, až později byla nahrazena studnou.³²

Pro čistě evangelické hřbitovy se staly typickými aleje stromoví a ohradní zeď nahrazoval pouze živý plot. Pohřbívalo se zde s výrazem rovnosti zemřelých, proto byla vyloučena realizace rodinných hrobek, kaplových hrobů či reprezentativních plastik. Zesnulí byli pohřbíváni chronologicky podle data skonu, vlevo od vchodu muži, vpravo ženy, což platilo pro oblasti Saska ještě na sklonku 19. století. Podle Jindřicha Nolla se v leckterých oblastech, zvláště na Moravě, jednalo spíše o koncentraci nemajetné sociální vrstvy obyvatelstva, která si nákladné náhrobky zkrátka nemohla dovolit, nežli o myšlenku rovnosti před Bohem.³³

Striktní rozdělování dle pohlaví přestalo být na počátku 20. století aktuální a vlivem vytváření občanské společnosti a sekularizací docházelo k postupnému uvolňování striktního rozdělení hřbitovů, což je patrné i v případě hřbitova jabloneckého.³⁴

Nejpočetnější skupinu pohřbených však bezesporu tvořili katolíci,

32 Noll, Jindřich: Několik poznámek k evangelickým hřbitovům, in Fenomén smrti v české kultuře 19. století, Praha, KLP, 2001, s. 107–108.

33 Tamtéž, s. 106–107.

34 Tamtéž, s. 109.

(27)

u jejichž náhrobků je nejčastěji se opakujícím motivem téma Ježíše Krista či náměty týkající se mariánského kultu. Christologické a biblické motivy jsou vůbec nejčastěji zobrazované motivy na sepulkrálních památkách.

5.2. Náboženské motivy – christologické a biblické motivy

Postava Krista je zpodobněna hned v několika typech expresivního pojetí.

První a bezesporu nejhonosnější realizací se stal Kristus stojící před monumentální hrobkou rodiny Preisslerových (viz příloha č. 2.1). Zobrazen je v nadživotní velikosti s otevřenou náručí, jako by vítal zemřelé do Božího království.

V podobném postoji je zobrazen i Kristus stojící na náhrobku rodiny Endlerů (viz příloha 2.2), kde se jedná o menší napodobeninu realizace Spasitele z Preisslerovy hrobky. Socha je zhotovena jabloneckou firmou Galvanoplastik, sídlící v ulici Geislingerově.

Christologický motiv se nachází i na hrobce rodiny Machytkovy (viz příloha č. 2.3), kde je zobrazen Ježíš Kristus nesoucí na zádech břímě v podobě kříže.³⁵

Přechod od klasického pojetí k modernistickému tvoří náhrobek Josefa Webera (viz příloha č. 2.4), kde byla zvolena Kristova trpitelská tvář jako motiv výplně oválného reliéfu. Ježíš má na hlavě trnovou korunu symbolizující smrt a utrpení. Korunovace trním spadá mezi poslední scény patřící k Soudnímu řízení s Kristem.³⁶ V pozadí je vytesán latinský nápis „Ecce Homo“ – („Hle, člověk“). Uvedená slova vyřkl Pilát Pontský, římský místodržitel v Judsku, k Židům shromážděným před palácem, poté co nechal zbičovat Krista.³⁷

Obdobně řešena je i náhrobní výzdoba u rodiny Morichetto (viz příloha č. 2.5) a také u Franze Zajíčka. Mezi velmi zdařilé návrhy se řadí i hrobka

35 Hall, James: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Praha, Mladá fronta, 1991, s. 91.

36 Tamtéž, s. 227–228.

37 Tamtéž, s. 126.

(28)

rodiny Pitlikovy (viz příloha č. 2.6), kde je měděný reliéf zasazen do kříže zhotoveného z černého mramoru. I zde má Kristus na hlavě trnovou korunu odkazující na jeden z posledních pašijových výjevů, po němž byl odveden k ukřižování.³⁸

5.3. Náměty ženských postav či andělů

Tematika ženských postav je v sepulkrálním umění asi nejfrekventovaněji využitou ikonografií. Ženy mohou představovat nejen příbuzné zemřelých, ale také zpodobňovat pochované či vyjadřovat postavy inspirované antickou a křesťanskou mytologií. Jednalo se především o plačky, jejichž atributem je smuteční rouška či kapesník, nebo o jednotlivé personifikace abstraktních jevů, jako například Víra, Meditace, Láska, Naděje, Spravedlnost či Laskavost.³⁹

Ženy jsou dále znázorněny jako bytosti andělské, múzy, matky či jako éterické bytosti. Také se zde poměrně často objevuje motiv matky s dětmi neboli charitas, které bdí nad hrobem a zdobí jej smutečním kvítím. Tento námět se stal inspirací i pro impozantní reliéf místa posledního odpočinku exportérského rodu Dresslerů (viz příloha č. 3.1), kde je žena vyobrazena spolu se dvěma putti, na nichž je patrné introvertní a extrovertní pojetí smutku, rys tolik typický pro tyto bytosti.⁴⁰ Zmíněnou realizací se podrobněji zabývám na dalších stranách bakalářské práce.

U několika starších realizací z přelomu 19. a 20. století se můžeme setkat se spojením ženy a anděla, např. éterická postava u hrobky Bruno Pfeiffera (viz příloha č. 3.2). Sedící andělská bytost je zpodobněna i na hrobce někdejšího starosty Adolfa Heinricha Posselta (viz příloha č. 3.3). Kvalitním provedením se vykazuje i plastika dalšího ženského anděla, a to u hrobu rodiny Josefa Weisse (viz příloha č. 3.4). Secesní socha drží v rukou pozoun svolávající zemřelé

38 Tamtéž, s. 227–228.

39 Prahl, Roman: Umění náhrobku v českých zemích let 1780–1830, Praha, Academia, 2004, s. 147.

40 Tamtéž, s. 140.

(29)

k Poslednímu soudu. Pro uvedené dílo je charakteristické spojení civilního pojetí a subtilní výrazové výmluvnosti.⁴¹

Andělskou bytost zvolil i profesor architekt Max Kühn v případě rodinné hrobky podnikatele Jacoba Mahly (viz příloha č. 3.5), kde byla plastika včleněna do bronzového reliéfu zasazeného do empírového štítu stavby. Žena sedí a u jejích nohou se nachází pelikán s mláďaty symbolizující křesťanskou lásku či Kristovu oběť.⁴²I touto stavbou se zabývám v další z kapitol.

Příklon ke zlidštění andělské bytosti je patrný na ženské plastice náhrobku lékárníka Josefa Ulbricha (viz příloha č. 3.6). Starší žena zde klečí a v rukou drží kříž s kalichem personifikující Víru.⁴³ Bolest je znatelná nejen z výrazu její tváře, ale také na odevzdané řeči těla. Jedná se o typický příklad truchlící matróny za zemřelé příbuzné.⁴⁴ Dílo je signováno dílnou libereckého kameníka Josefa Elstnera.

Jako velmi kvalitní a dobově pojatá práce působí i dívka poklekávající na náhrobek rodiny Michálkovy a Šimonovy (viz příloha č. 3.7), která klade na hrob kytici smutečního kvítí. V případě této realizace se viditelně jedná o zdařilou kovoliteckou práci, kterou zhotovila firma H. Wadereho.

Étericky a s půvabem je zpodobněna i mladá žena u hrobu zakladatele pivovaru Světovar Jana Kleissla (viz příloha č. 3.8). V tomto případě se nejedná o celobronzový odlitek, ale o úspornější variantu pokovování firmou Galvanoplastik, sídlící kdysi v ulici Geislingerově.⁴⁵ Dívka je zde včleněna do pozoruhodné kompozice s žulovou mohylou. Zpodobněna je prostovlasá a oděná do dlouhého splývavého šatu. V levici třímá knihu a v pravici brk.

Jedno z nejskvostnějších zpodobnění truchlící éterické dívky je zhotoveno

41 Tamtéž, s. 133.

42 Tamtéž, s. 147.

43 Hall, James: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Praha, Mladá fronta, 1991, s. 238–239.

45 Galvanoplastika - jedná se o elektrolytické pokovování pomocí mědi.

(30)

na rodinné hrobce Zimmer und Matuschek (viz příloha č. 3.9). Socha dívky, ani samotná rodinná hrobka, nejsou signovány autorem.

Další velmi propracovanou realizací se stala i socha u hrobky rodiny Gewisovy (viz příloha č. 3.10). Žena je vyobrazena se subtilní výrazovou výmluvností a působí antikizujícím dojmem. Hrobka i plastika jsou signovány šluknovskou firmou Wilhelm Spölgen. U realizace stavitel využil působivého kontrastu bílého mramoru u ženské plastiky a černého leštěného kamene v dalších částech náhrobku.

Firma Wilhelma Spölgena realizovala také místo posledního odpočinku rodiny Mádlových (viz příloha č. 3.11), kde se nachází další z éterických truchlících postav. Žena je opět vyobrazena v dlouhých šatech s dlouhým závojem přes hlavu. V levé ruce drží povadlý květ růže, což může znamenat paralelu s uhasínajícím životem bližního. Komu hrobka patřila původně, se mi zjistit nepodařilo.

V případě antikizující hrobky rodiny Böhme (viz příloha č. 3.12) byl použit oválný plastický reliéf z bronzu, kde je zpodobněna sedící matka, jež si zakrývá rukama zoufalou tvář. Základní strategií je vyjádřit smutek nad smrtí blízké osoby a současně toto truchlení vyvážit odkazem na silná rodinná pouta.⁴⁶ Bronzový reliéf není signován autorem.

Pozoruhodnou kompozici s rodinnou hrobkou Schierů (viz příloha č. 3.13) tvoří meditativní plastika ženy – plačky, jež sedí na straně náhrobku, zhotoveného z černého mramoru. Sochu vyrobila firma Galvanoplastik, sídlící v ulici Geislingerově, technikou galvanoplastiky.

Další plastický reliéf je zhotoven i na andesitové hrobce Franze Hübnera (viz příloha č. 3.14), jejíž projekt navrhl kamenosochař Karl Hübel, jehož firma sídlila na Radlerstraße 14 (ulice Turnovská).⁴⁷ Do štítu hrobky byla vsazena

47 Státní okresní archiv v Jablonci nad Nisou, fond Města Jablonce nad Nisou, F 07.05

(31)

sádrová plastika zobrazující anděla s pozounem klečícího u rakve. V dáli se nachází Křížová cesta s ústředním křesťanským motivem ukřižování Krista a s vycházejícím sluncem symbolizujícím atribut nové pravdy.⁴⁸ Plastický reliéf není signován.

Mezi zdařilé realizace patří i ženská andělská bytost stojící na náhrobku rodiny Bergsovy (viz příloha č. 3.15). Tato postava je oděna do dlouhého splývajícího pláště a v levici drží květy, které již od starověku odkazovaly k životu v Ráji.⁴⁹ Dále symbolizují prchavost lidského života a také jsou atributem personifikované Naděje.⁵⁰

5.4. Mezi andělem, mužem a géniem

Název této kapitoly naznačuje jeden z klíčových okruhů historické ikonografie sepulkrální architektury. Prolínají se zde tradice antické mytologie a křesťanské věrouky. Postava anděla je vnímána především jako pokračovatel starého římského génia. Rozdíl je patrný i v tom, že génius byl v antickém světě často spjat s určitým místem, zatímco andělova křídla charakterizují nezávislost na času a prostoru. Andělé jsou poslové Boží a biblické bytosti téměř nedotčené lidským pozemským životem.⁵¹

Pozoruhodná je i symbolika dvojice géniů. Ti bývají vyobrazováni ve významově se doplňujícím duševním rozpoložení. Jedním z nich je pojetí génia Slávy a génia Smrti či pojetí Smrti a Spánku, jejichž atributy tvoří uhasínající pochodeň a mák. Pojetí andělů a géniů se dále liší i v projevu truchlení. Génius je v sepulkrální architektuře spíše zlidštěn a obvykle bývá zobrazen jako truchlící či ronící slzy. Jeho atributem se stávají uhaslé pochodně, louče či smuteční rouška, zatímco bytosti andělské jsou zpodobňovány jako strážci a nejsou u nich patrné projevy smutku. Jejich tváře jsou spíše vážné,

50 Hall, James: Slovník námětů a symbolů ve výtvarném umění, Praha, Mladá fronta, 1991, s. 243–244.

51 Prahl, Roman: Umění náhrobku v českých zemích let 1780–1830, Praha, Academia, 2004, s. 139–142.

(32)

nikoliv však truchlící. Atributem těchto bytostí často bývá pozoun, kterým měli svolávat duše zemřelých k Poslednímu soudu.⁵²

Přejdeme-li ke konkrétním realizacím, opět je zde několik provedení zhotovených technikou elektrolytického pokovování mědí,tzv. galvanoplastikou, vyrobených firmou Galvanoplastik. Jedná se zejména o sochy umístěné na náhrobcích rodiny Hanse Ratschky (viz příloha 4.1) a rodiny Adolfa Bergmanna (viz příloha č. 4.2). Obě plastiky andělů jsou si velice podobné a i v případě náhrobků byla práce zadána stejnému kameníkovi Wilhelmu Spölgenovi ze Šluknova, což nesporně svědčí o výběru z katalogové nabídky.

Inspirace antickým pojetím je patrná na náhrobku rodiny Vitů, kde je zpodobněn zamyšlený anděl držící v rukou palmový list znázorňující Kristovo vítězství nad smrtí, obecněji vítězství křesťana nad smrtí či smrt Panny Marie.⁵³ Kromě toho může symbolizovat i strom, jenž spojuje nebesa, zemi a peklo, živí vesmír a je prostředníkem Božích požehnání.⁵⁴

Impozantní socha byla vytvořena i v případě místa posledního odpočinku rodiny Johanna Jelinka (viz příloha č. 4.3). Do mělkého výklenku tvořeného dvěma sloupy s dórskými hlavicemi a architrávovou římsou je včleněna postava poutníka, zhotovená z kontrastního bílého mramoru. Muž stojí v pomyslné bráně či před dveřmi dělícími život od smrti, respektive zásvětí. Jeho atributem se stala hůl, nemá však mošnu ani klobouk. Tuto práci opět zhotovila firma Wilhelma Spölgena ze Šluknova z bílého a kontrastního černého mramoru.

Plastický reliéf byl zasazen i do niky rodinné hrobky Wenzela a Franze Strnadových (viz příloha č. 4.4). I v tomto případě neznámý autor využil typického motivu letícího anděla, jenž v rukou drží palmovou ratolest, symbol

52 Tamtéž, s. 142.

53 Tamtéž, s. 134.

54 Cattabiani, Alfredo: Florarium – Mýty, legendy a symboly spjaté s květinami a rostlinami, Praha, Volvox Globator, 2006, s. 87.

(33)

života a samotného Ježíše Krista.⁵⁵

5.5. Ikonografie dětí, alegorie Spánku a Smrti, puttó

Velmi častý motiv tvoří také ikonografie dětí. Toto zobrazení může znamenat odkazování potomků na zemřelého manžela či příbuzné, nebo dokonce zpodobnění samotných zesnulých dětí. V mytologické a lidové vrstvě si tyto děti dlouho udržovaly své výsadní postavení, a to až do 19. století.

Jelikož byly neviňátky, mohly se přimlouvat za spásu svých příbuzných.

V mnoha případech jsou děti zobrazeny jako plačící s úplně skrytými tvářemi do dlaní, vyjadřující krajní žal nad ztrátou milované osoby.⁵⁶

Jednou z nejrozšířenějších inspirací od dob antiky jsou také dětské mytologické dvojice, nazývaná Éros a Anterós, dle znamení Zvěrokruhu Castor a Pollux a později alegorie Spánku a Smrti. Tato dvojice, nazývající se též puttó, zastávala na náhrobcích drobné funkce – např. nosívala kartuše, rodinné erby či pokládala květiny na hrob. Poměrně často jsou zobrazováni v protichůdných duševních rozpoloženích, jak je patrné u reliéfu hrobky exportérského rodu Dresslerových (viz příloha č. 5.1), které se podrobněji věnuji na dalších stranách své bakalářské práce. Putto může být dále znázorněn i sám, obvykle v úloze ztělesňující melancholii a marnotratnost.⁵⁷

5.6. Inspirace další ikonografií

Velmi pozoruhodnou část tvoří i skupina obecné symbolické roviny, kde je typickým příkladem secesní hrobka rodiny Hübnerových a Zascheových (viz příloha č. 6.1). Hlavní zdobný prvek této hrobky tvoří rozkvetlý vlčí mák, symbolizující metaforu Smrti a Spánku.⁵⁸

Impozantní je i pískovcový plastický reliéf, jenž je vyobrazen

57 Tamtéž, s. 140–141.

58 Tamtéž, s. 134.

(34)

na funkcionalismem inspirované hrobce Schwalm^–Fridrichových (viz příloha č. 6.2). Jedná se o reliéf starce na sklonku života, čekajícího na smrt, jenž se bradou opírá o hůl. Tělo má velmi vyzáblé a šlachovité. Pas mu obepíná pouze roucho, které volně splývá až k zemi. Nad jeho hlavou je zobrazen vavřín, symbolizující ideu Kristova vítězství nad smrtí.⁵⁹

Působivě zhotovený je také bronzový reliéf v nice náhrobku rodin Pfeifferovy a Kralovy (viz příloha č. 6.3), vyrobený na zakázku vídeňskou firmou Othmara Schimkowitze (2. 10. 1864 – 24. 4. 1947) v roce 1902. Této realizaci se detailněji věnuji v kapitole vypovídající o místu posledního odpočinku rodiny Pfeiffer a Kral.

5.7. Kříže

Velký okruh náhrobní plastiky tvoří kříže, symbolizující Kristovu oběť.⁶⁰ Velmi kvalitní kompozicí se prokazuje i kříž na náhrobku rodin Josefa Ungera a Josefa Wünscheho (viz příloha č. 7.1). Náhrobní kříž z černého mramoru zhotovila šluknovská firma Wilhelma Spölgena.

Práce inspirovaná historizujícími slohy, konkrétně gotikou, zdobí hrob rodiny Bendových (viz příloha č. 7.2). Náhrobek je zdoben reliéfní plastikou s akanty a liliemi symbolizujícími čistotu a neposkvrněnost.⁶¹ Lilie je spjatá zejména s postavou Panny Marie a dalšími panenskými světicemi Klárou z Assisi, Kateřinou ze Sieny, Anežkou z Montepulciana, Eufémií a Filoménou.⁶² V obecnější rovině pak může znamenat i symbol církve, věrné duše a též Kristovu dokonalost a jeho lidství.⁶³

Jednoduchý kříž se tyčí i na náhrobku rodiny Zappeovy (viz příloha č. 7.3). Další z více zdařilých realizací se nachází u náhrobku rodiny Franze

59 Tamtéž.

61 Tamtéž, s. 250.

63 Tamtéž, s. 140.

(35)

Ulbricha (viz příloha č. 7.4) či na impozantní rodinné hrobce hoteliéra Gustava Gelinga (viz příloha č. 7.5). Ani jedno z těchto děl však není signováno autorem.

6. Konkrétní realizace rodinných hrobek

6.1. Hrobka rodiny Josefa Baraka

K prvním bezesporu významným stavbám jabloneckého hřbitova patří hrobka architekta Josefa Baraka (viz příloha č. 8) a jeho rodiny (pole K, hřbitovní místo 1). Zbudována je ve stylu empíru a řadí se tak k jedněm z mála realizací uskutečněných v tomto stylu na jabloneckém hřbitově.

Uvedená hrobka je vystavěna z masivního bloku šedého žulového kamene. Základ tvoří čtyři polosloupy dórského řádu, opatřené osobitou květinovou výzdobou, dobově ovlivněnou secesí. Jedná se zejména o motiv popínavé růže.

Na každé ze stran náhrobku jsou umístěny komolé hranoly, zhotovené z neomítnutého kvádříkového zdiva.⁶⁴ Po stranách jsou zasazeny červené mramorové desky ledvinovitého tvaru, které jsou velmi typické pro ornamentální secesi.⁶⁵

Celá tato hrobka je posazena na masivním žulovém podstavci, kde se nachází i vstup do podzemní části krypty s ostatky zemřelých. Na kamenném hrobovém závěru je opět vyobrazen reliéf latinského kříže jako základní symbol křesťanství.⁶⁶ K hrobce následně vedou dva kamenné schůdky zhotovené ze šedé žuly. Hrobka je opatřena litinovým plotem klasického secesního tvaru.⁶⁷ I zde jsou vyobrazeny vegetabilní ornamenty s tzv. ledvinovým motivem a listy

64 Herout, Jaroslav: Staletí kolem nás – Přehled stavebních slohů, Praha, Panorama, 1981, s. I/1 65 Tamtéž, s. VII/7.

67 Herout, Jaroslav: Staletí kolem nás – Přehled stavebních slohů, Praha, Panorama, s. VII/7.