TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI
Ekonomická fakulta
D I P L O M O V Á P R Á C E
2011 Bc. Kateřina Kolčavová
TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI
Ekonomická fakulta
Studijní program: N 6208 Ekonomika a management Studijní obor: Podniková ekonomika
Lidský kapitál a financování vysokoškolského vzdělávání Human Capital and Financing of Higher Education
DP-EF-KPE-2011-17 Bc. Kateřina Kolčavová
Vedoucí práce: Ing. Maršíková Kateřina, Ph.D. Katedra podnikové ekonomiky Konzultant: Ing. Řehořová Pavla, Ph.D. Katedra podnikové ekonomiky
Počet stran: 94 Počet příloh: 1
Datum odevzdání: 6. května 2011
Vložit zadání …
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.
V Liberci, 6. května 2011
__________________________
Poděkování
Touto cestou bych chtěla poděkovat všem, kteří se podíleli a byli nápomocni při zpracování mé diplomové práce. Dovoluji si poděkovat Ing. Kateřině Maršíkové, Ph.D.
za odborné vedení a cenné rady při vypracování diplomové práce.
Poděkování patří také mé rodině, která mi vždy byla a je oporou. Dále pak mým blízkým přátelům a známým, kteří mi byli po celou dobu studia nakloněni a morálně mě podporovali.
Anotace
Diplomová práce se zabývá lidským kapitálem, analýzou systému vysokého školství v České republice a Velké Británii a problematikou financování vysokoškolského vzdělávání. V úvodní části diplomová práce shrnuje na základě dostupné literatury a internetových zdrojů ty okruhy, které s daným tématem úzce souvisí. Jedná se o syntézu poznatků z oblasti lidského kapitálu a měření návratnosti investice do vzdělání. Další část práce je věnována systému školství v České republice, kde je konkrétněji rozebráno vysoké školství, jeho financování a vývoj v otázkách reformy. Třetí část informuje o systému školství ve Velké Británii se zaměřením na vysoké školství, jeho financování a v neposlední řadě shrnuje informace o reformě školství a jejím zhodnocení a následném srovnání s ČR. Poslední část je věnována výpočtům návratnosti investice do vysokoškolského vzdělání na základě reálných a očekávaných výdělků a jejich zhodnocení.
Klíčová slova
financování vysokoškolského vzdělávání, lidský kapitál, návratnost investice, odložené školné, reforma školství ve Velké Británii, systém školství v ČR, školné, vysoké školství, vzdělání
Annotation
The diploma thesis deals with the human capital, the analysis of higher education system in the Czech Republic and Great Britain, and the issue of funding of higher education.
Based on printed and online sources available the introductory part of the thesis summarizes the domains that are closely connected with the topic. These are the synthesis of findings from the field of human capital and measurement of recoverability of investments in education. The next part deals with the system of education in the Czech Republic. It analyses in detail the higher education system, its funding and the development of reforms. The third part informs about the system of education in Great Britain, particularly the higher education and its funding. It also summarizes information about reform in education, its evaluation and subsequent comparison with the Czech Republic. The last part is dedicated to the calculation of recoverability of the investments in the higher education on the basis of real and anticipated incomes, and their evaluation.
Key Words
funding higher education, human capital, recoverability of the investments, deferred tuition fee, reform of educational framework in Great Britain, higher education system in Czech Republic, tuition fee, higher education, education
OBSAH
SEZNAM ZKRATEK 11
1 ÚVOD 13
2 TEORIE LIDSKÉHO KAPITÁLU 15
2.1 DEFINICE LIDSKÉHO KAPITÁLU 15
2.1.1 Mikroekonomický pohled 19
2.1.2 Makroekonomický pohled 21
2.2 MĚŘENÍ NÁVRATNOSTI INVESTICE DO VZDĚLÁNÍ 22
2.2.1 Metody měření návratnosti investice 23
2.3 VZDĚLÁNÍ JAKO LIDSKÝ KAPITÁL 26
3 VYSOKÉ ŠKOLSTVÍ V ČR 27
3.1 SYSTÉM VYSOKÝCH ŠKOL 28
3.1.1 Soukromé školy 30
3.1.2 Veřejné školy 34
3.2 FINANCOVÁNÍ VŠ VZDĚLÁNÍ V ČR 37
3.2.1 Investice do VŠ vzdělání z pohledu studenta 37
3.2.2 Investice do VŠ vzdělání z pohledu školy 38
3.3 REFORMA VŠ 40
3.3.1 Bílá kniha terciárního vzdělávání 42
3.3.2 Systém odloženého školného 43
3.4 AKTUÁLNÍ VÝVOJ V OTÁZKÁCH REFORMY 45
4 VYSOKÉ ŠKOLSTVÍ VE VELKÉ BRITÁNII 50
4.1 SYSTÉM ŠKOLSTVÍ VE VB 50
4.1.1 Vysoké školství 54
4.2 FINANCOVÁNÍ VŠ VZDĚLÁNÍ VE VB 56
4.2.1 Školné 57
4.3 REFORMA FINANCOVÁNÍ ŠKOLSTVÍ VE VB 59
4.3.1 Důvody a cíle reformy 59
4.3.2 Hlavní směry reformy 60
4.3.1.1 Variabilní poplatky 61
4.3.1.2 Půjčky 64
4.3.1.3 Dostupnost studia 66
4.4 ZHODNOCENÍ REFORMY 67
4.5 SROVNÁNÍ PODMÍNEK REFORMY ČR A VB 69
5 NÁVRATNOST INVESTICE DO VYSOKOŠKOLSKÉHO VZDĚLÁNÍ 71 5.1 VÝPOČET NÁVRATNOSTI REÁLNÝCH A OČEKÁVANÝCH VÝDĚLKŮ 71
5.1.1 Použitá data a vzorec 71
5.1.2 Přehled průměrných a mediánových výdělků 74
5.1.3 Porovnání výdělků přátel s vybranými ukazateli 76 5.1.3.1 Očekávané výdělky a míra návratnosti studentů 78 5.1.3.2 Výpočet návratnosti investice dle dat společnosti Merces 80 5.1.3.3 Výpočet návratnosti investice dle ISPV 81
5.1.3.3.1 Podnikatelská sféra 82
5.1.3.3.2 Nepodnikatelská sféra 83
5.2 VÝPOČET NÁVRATNOSTI INVESTICE PŘI ZAVEDENÍ ODLOŽENÉHO
ŠKOLNÉHO 84
6 ZÁVĚREČNÉ ZHODNOCENÍ 87
7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY 89
8 PŘÍLOHY 94
Seznam použitých zkratek
CZK Česká koruna
č. číslo
ČKR Česká konference rektorů
ČR Česká republika
EU Evropská Unie
EUR Euro
event. Eventuelně GBP Britská libra
HEFCE Higher Education funding council (Rada pro financování vysokého školství) ISPV Informační systém o průměrném výdělku
Kč Koruna česká
kol. kolektiv
MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ODS Občanská demokratická strana
OECD Organisation for Economic Cooperation and Development (Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj)
o.p.s obecně prospěšná společnost
p. pan
PO právnická osoba
Sb. Sbírky
SŠ střední škola
SVŠ soukromá vysoká škola
TUL Technická univerzita v Liberci
UK United Kingdom (Spojené království)
USA United States of America (Spojené státy americké)
VB Velká Británie
VOŠ vyšší odborná škola
VŠ vysoká škola
VV Věci veřejné
Seznam tabulek
Tabulka 1 Seznam soukromých vysokých škol 32 - 33
Tabulka 2 Seznam veřejných vysokých škol 36 - 37
Tabulka 3 Kategorie zdrojů příjmu VŠ ve Velké Británii 57
Tabulka 4 Počet oslovených respondentů na vybraných vysokých školách
v jednotlivých letech 72
Tabulka 5 Počet odpovědí dotazujících se na výdělky přátel na uvedených vysokých
školách v jednotlivých letech šetření 73
Tabulka 6 Výdělky přátel v jednotlivých letech výzkumu dle vysokých škol 75
Tabulka 7 Výdělky přátel v letech 2008 – 2010 77
Tabulka 8 Průměr a medián výdělků SŠ dle ISPV pro roky 2008 – 2010 77 Tabulka 9 Míra návratnosti výdělků přátel v letech 2008 – 2010 77
Tabulka 10 Očekávané výdělky studentů 2008 – 2010 78
Tabulka 11 Míra očekávané návratnosti studentů 20008 – 2010 79 Tabulka 12 Přehled hrubých mezd a návratnosti dle MERCES 80 Tabulka 13 Hrubá měsíční mzda v podnikové sféře dle vzdělání 82 Tabulka 14 Míra návratnosti investice dle mezd v podnikatelské sféře 83 Tabulka 15 Hrubá měsíční mzda v nepodnikové sféře dle vzdělání 83 Tabulka 16 Míra návratnosti investice dle mezd v nepodnikatelské sféře 84 Tabulka 17 Mediánové hodnoty očekávaných výdělků VŠ a SŠ v roce 2010 84 Tabulka 18 Míra návratnosti s ohledem na zavedení školného 86
Seznam obrázků
Obrázek 1 Schéma vzdělávací soustavy České republiky 27
1 ÚVOD
Stále častěji se v dnešní době setkáváme s rostoucím významem pojmu lidský kapitál, který určuje hodnotu společnosti a její konkurenceschopnost v celosvětovém měřítku.
Proto by mělo být cílem lidský kapitál neustále rozvíjet a zdokonalovat. V různých literaturách je k dispozici mnoho definic, z obecného hlediska se uvádí, že lidský kapitál jsou znalosti a dovednosti, kterými jedinec disponuje. Z toho vyplývá, že je mimo jiné výsledkem vzdělávání a dosažených znalostí. Proto v současné době může být úspěšná jen taková společnost, která dlouhodobě a efektivně investuje do vzdělávání obyvatelstva a především toho vysokoškolského.
Standard vzdělávání představuje jeden z významných nástrojů péče státu o kvalitu vzdělání poskytovaného školami, které připravuje mladou generaci na život. Vysokoškolské vzdělávání je v dnešní společnosti čím dál víc důležitější a v současné době se dostává většímu počtu lidí, a to je, bez ohledu na spory o kvalitě, dobře. Každý rok na vysoké škole dává studentovi čas, aby se rozvíjel a zdokonaloval své schopnosti, dovednosti a znalosti.
Člověk se vždy učil, protože musel reagovat jak na své vlastní biografické a vývojové změny, tak i na měnící se společenské situace. Zanedbatelné není i to, že na počátku životní dráhy, vzdělávání a jeho dosažená úroveň určují pozici ve společnosti.
Význam všech důvodů vzdělávání roste s dosaženou vzdělanostní úrovní. Proto je i nutné celý vzdělávací systém vylepšovat a rozvíjet a snažit se, aby student jako jeho výstup byl konkurenceschopný ve světové společnosti.
V České republice by ke zlepšení a zkvalitnění školského systému měla pomoci plánovaná reforma školství, avšak její osud a průběh je v tuto chvíli díky častým politickým změnám nemožné určit. Jedním z cílů diplomové práce je přiblížení mimo jiné celého školského systému v České republice, jeho financování a nastínění hlavních bodů navrhovaných v plánované reformě. V návaznosti je rozebrán systém školství ve Velké Británii a hodnocení již proběhlé reformy školství se zaměřením na její přínos, pozitiva i negativa.
Dalším cílem je zhodnocení výsledků získaných výpočty návratnosti investice do vysokoškolského vzdělávání, včetně výpočtů zahrnujících školné.
Práci jsem strukturovala do několika kapitol, které mají následující sled. V úvodní kapitole shrnuji teoretické poznatky z oblasti lidského kapitálu, který je postupně podrobněji rozebrán z pohledu makroekonomického a mikroekonomického hlediska. Zaměřila jsem se také na možnosti měření návratnosti investice do vzdělání, z kterých budou vycházet výpočty v závěrečné části práce. V následujících dvou kapitolách jsem se podrobně zaměřila na systém školství a jeho financování. Nejprve v České republice, kde budou součástí i informace o plánované reformě a jejím aktuálním stavu a poté ve Velké Británii, kde jsem se také věnovala již proběhlé reformě, jejímu zhodnocení a v závěru srovnání s podmínkami v ČR.
Poslední část je postavena na výpočtech návratnosti reálných a očekávaných výdělků, na jejich porovnání a následném zhodnocení. K výpočtům jsem použila již shromážděná data z anketních šetření prováděných v roce 2010.
Ke zpracování diplomové práce jsem využila historickou metodu, která vychází ze sběru a třídění dat z literárních a jiných pramenů. Dále jsem použila metodu sekundární analýzy, což znamená využití informací z již hotových prací a výzkumů. Upotřebila jsem také studii dokumentů písemného i grafického charakteru.
Tato diplomová práce byla zpracována v rámci standardního grantového projektu číslo 402/09/1123 financovaného grantem GA ČR s názvem „Návratnost investice do vysokoškolského vzdělání: komparace očekávaných a reálných výdělků v české republice a vybraných zemích“ a prezentuje výstupy projektu za rok 2010.
2 TEORIE LIDSKÉHO KAPITÁLU
Pojem lidský kapitál se v dnešní době stal součástí terminologie v obchodní a manažerské oblasti a stejně tak je již nedílnou součástí ekonomické teorie dvacátého století. [14]
Jedním z průkopníků lidského kapitálu je ekonom Theodore William Schultz, který začal používat v ekonomii koncept kapitálu k vysvětlení úlohy vzdělávání a odbornosti pro blahobyt a hospodářský růst společnosti. [4], [13]
Schultz společně s Gary S. Beckerem použili roku 1964 metodu neoklasické analýzy a vytvořili ucelenou teorii lidského kapitálu, která byla dále rozpracována ekonomy a v současnosti patří do standardní ekonomické vědy. Teorie lidského kapitálu přináší také nový pohled na zdroje ekonomického růstu a na celou teorii růstu jako takovou.
2.1 DEFINICE LIDSKÉHO KAPITÁLU
Lidský kapitál je termín, který je starý jen několik málo desetiletí. První vyjádření myšlenek sice nalezneme již od 18. století v díle skotského ekonoma Adama Smithe, který ukázal, že vzdělání pomáhá zvýšit produktivní kapacitu pracovníků, ale jako plnohodnotný ekonomický pojem se objevuje až koncem 50. let 19. století. Výklad tohoto pojmu i přes jeho důležitost v ekonomice není ještě příliš ustálený. To znamená, že ho různí autoři interpretují odlišně. [4], [13], [14]
Obecně se uvádí charakteristika, že lidský kapitál jsou znalosti a dovednosti, kterými jedinec disponuje. Toto konstatování je velice úzké, jelikož lidským kapitálem můžeme rozumět i produktivní schopnosti člověka a další jeho složky. Rozšířená forma definuje širší lidský kapitál, kterým se rozumí potencionál rozvíjet a uplatňovat své vlastnosti, schopnosti a dovednosti. Toto vymezení se postupně zpřesňovalo např. do podoby, které uvádí OECD. Lidský kapitál chápe jako znalosti, dovednosti, schopnosti a vlastnosti jedince, které usnadňují vytváření osobního, sociálního a ekonomického blaha. [5], [9]
Jak uvádí Dlouhá [29, s. 3], „lidský kapitál je na rozdíl od ostatních druhů kapitálu, vázán na svého nositele, jeho osobnost, vlastnosti a povahové rysy. Člověk jej získává v procesu učení se, který zahrnuje nabývání znalostí a rozvíjení schopností jak formálním vzděláváním na všech stupních škol, tak poznatky a zkušenostmi. Lidský kapitál je vzděláváním a kultivací utvářen na základech přirozeného nadání a je zušlechťován dalšími osobnostními, ať už fyzickými či psychickými vlastnostmi, jako jsou např. síla, vytrvalost, cílevědomost, ctižádostivost a schopnost komunikace“.
Lidský kapitál je tedy výsledkem vzdělávání, vrozených schopností a rodinného a sociálního prostředí. Když budeme chtít lidský kapitál měřit, měli bychom vzít v úvahu všechny tyto vlivy. Jenomže ohodnotit vrozené schopnosti a rodinné a sociální prostředí neumíme a tak si pomáháme předpokladem, že lidský kapitál je především výsledkem vzdělávání. Měřit bychom měli to, co se jedinec naučí, tedy objem znalostí a dovedností.
Jenomže to je také v některých případech obtížné. Jako ukazatel vzdělání lze použít například délku vzdělávání. [16]
Měření lidského kapitálu má své ekonomické opodstatnění. Rozlišujeme dva hlavní efekty jeho existence – na úrovni jedince a na úrovni společnosti – a to soukromou a společenskou (sociální) míru návratnosti investic do lidského kapitálu. Na úrovni jedince se vyšší lidský kapitál projevuje zejména vyššími výdělky a vyšší zaměstnatelností, na úrovni společnosti pak vyšší produkcí. VŠE v jednom ze svých dokumentů [16, s. 48]
uvádí „Soukromá návratnost investic do lidského kapitálu se měří vnitřní mírou návratnosti, což je diskontní míra, která činí současnou hodnotu přínosů rovnou současné hodnotě nákladů“. Z různých studií vyplývá, že vnitřní míra soukromé návratnosti se pohybuje okolo 10%. U společenské návratnosti se posuzuje závislost produkce na délce vzdělávání. [7]
Evropská komise nahlíží na lidský kapitál jako na soubor znalostí, dovedností, kompetencí a předností, které formují ekonomickou, sociální a osobnostní stránku jedince. Lidský kapitál tedy vymezuje kvalitu pracovníka a vysvětluje, proč jsou lidé různě produktivní.
Znalosti a dovednosti se stávají hlavním zdrojem bohatství lidí, jejich zaměstnavatelů a celé ekonomiky. V dnešní době jsou vyžadovány investice do vytváření, šíření
a využívání takových znalostí a dovedností. Jde zejména o vzdělání, které určuje kvalitu a dostupnost lidského kapitálu. Samotné vzdělání bývá posuzováno například podle jeho nejvyšší dosažené úrovně. Jedná se vlastně o proces vzdělávání, při kterém se nabývají jednotlivé obecné znalosti, dovednosti a schopnosti. Naproti tomu proces kvalifikace je přípravou na budoucí povolání a formování specifických znalostí pro daný druh zaměstnání nebo činnost. Další rozvoj lidského kapitálu je orientován na získání širší palety znalostí a dovedností a je zaměřen na zvládnutí komplexních problémů, které překračují kvalifikaci daného oboru. Právě v rámci školení v zaměstnání a celoživotního vzdělávání by se měla přizpůsobovat schopnost jedinců využívat nejnovější technologie, aktualizovat dosažené vzdělání a rozšiřovat svou kvalifikaci nad rámec své specializace.
[10]
Pro lidský kapitál nejvhodnější ekonomické vymezení. Toto vymezení však nevystihuje mnohé další aspekty lidského života a společnosti. Ty jsou ale velmi obtížně určitelné a kvantifikovatelné. Už samotné ekonomické vymezení není snadné přesně definovat, natož změřit, přesto však právě toto vymezení bývá používáno nejčastěji a to hlavně v empirických pracích. Takto definuje lidský kapitál jako souhrn znalostí, dovedností a schopností, kterými je vybaven jednotlivec a které mají vztah k ekonomickým činnostem.
Stejně tak se lidský kapitál zabývající se kvalitou jedince vymezuje od sociálního kapitálu, který se zabývá sítí společenských vztahů. Tyto dva pojmy spolu velmi úzce souvisí a v mnoha teoretických definicích bývají označovány jednotně za lidský kapitál. [8]
Ekonomická teorie, jak už bylo naznačeno, nabízí mnoho teoretických vyjádření pojmu lidský kapitál. Liší se zejména v šíři pojetí lidského kapitálu, jeho vlivem na dlouhodobý růst a pohledu na jeho měřitelnost. Nejužším a také asi nejpoužívanějším vyjádřením je pojetí lidského kapitálu jako zásoby technických znalostí a dovedností ztělesněných v pracovních silách celé země, jež jsou výsledkem formálního vzdělávání a získané praxe v zaměstnání. Zjednodušení definice pouze na složky získané vzděláváním a praxí v zaměstnání ani zdaleka neobsáhne celou šíři tohoto pojmu. Jde o účelové zjednodušení, které se soustřeďuje hlavně na vnímanou produktivitu a hodnotu jedince, ale nezahrnuje už ostatní složky lidského kapitálu ovlivňující jak celkovou hodnotu jedince, tak dopady na společnost. Tato definice bývá často používána autory empirických prací, neboť takto
lze lidský kapitál jednoduše změřit a vyjádřit jej např. v peněžních jednotkách. Otázka zní, zda-li toto zjednodušení je smysluplné a použijeme-li širší definici lidského kapitálu, dokážeme jej také kvantifikovat? V širší definici je lidský kapitál chápan jako soubor vrozených a získaných vlastností, znalostí a dovedností určujících hodnotu jeho nositele na všech existujících trzích v daných institucionálních podmínkách a při dané úrovni technologického pokroku. [1], [6]
V souladu s touto širší definicí Balcar ustanovil složky lidského kapitálu, kterými jsou institucionální podmínky, daná úroveň technologie, znalostní, zkušenostní, osobní, společenský, kulturní, informační a somatický kapitál.
Podle Beckera nejvýznamnější součást lidského kapitálu tvoří znalostní kapitál spolu se zkušenostním kapitálem. Osobní kapitál se podle Beckerovy teorie preferencí spolu s minulou spotřebou podílí na rozhodování jednice. Společenský kapitál představuje sociální vztahy a sítě, do kterých je jedinec zapojený. S tím souvisí i kulturní kapitál jako hodnoty, chování a preference jedince, které jsou v souladu s obecně přijímanými hodnotami a normami chování. Informační kapitál představuje všechny informace, které mohou zvyšovat hodnotu lidského kapitálu, zejména pak informace o možnosti uplatnění jedince. Somatický kapitál představuje především zdraví a to jak fyzické, tak psychické.
Nelze rozlišovat, které složky lidského kapitálu mají větší důležitost. Zásadní je, jak se akumulují a přispívají pro celkovou hodnotu lidského kapitálu, přičemž mezi nimi existují vzájemné vztahy. Podle Balcara a jeho rovnice lidského kapitálu si lze však těžko představit kvantifikovatelnost jeho jednotlivých složek. Proto i zde je nutné zavádět zjednodušení k umožnění měření lidského kapitálu. [1]
Stejně jako se různí názory na definici lidského kapitálu, je to i s jeho složkami.
A tak každý autor nahlíží na skladbu lidského kapitálu rovněž jinak. Lidský kapitál je koncept zahrnující mnoho různých typů investování do lidí. Například zdraví a výživa jsou také součástí investic, zvláště v rozvojových zemích, kde bývají překážkou úspěšného rozvoje lidského kapitálu a produktivity. Přes složitost pojmu lidský kapitál bývá v mnoha empirických pracech zjednodušován. Klíčové složky lidského kapitálu, tedy znalosti
a dovednosti, jsou vtěleny do jedince a akumulovány díky vzdělávání, praxi, školení a zkušenostem. [30]
Z ryze ekonomického hlediska lze lidský kapitál chápat jako efekt akumulace investic do vzdělání, pracovní přípravy, zdravotní péče a jiných faktorů zvyšujících produktivitu jedinců. Z tohoto pohledu jsou lidé aktiva, jejichž hodnotu lze zvýšit v procesu investování. Cílem takového investování, podobně jako u investic do jiných aktiv, je maximalizace čisté výhody v procesu podstupování rizika při oběti nákladů a dosahování výnosů. Všechny náklady spojené se zvětšováním rozsahu, zvyšováním efektivnosti a prodlužováním fungování lidského kapitálu v ekonomickém procesu se považují za investice do lidského kapitálu.[1]
2.1.1 MIKROEKONOMICKÝ POHLED
Mikroekonomický pohled se zaměřuje především na hodnocení návratnosti pro jednotlivce i společnost. Na této úrovni také hovoříme o pozitivním vlivu vzdělávání.
Mikroekonomický pohled zkoumá zejména souvislosti lidského kapitálu jako součást jedince. Existují různé názory na tento vztah. Spíše exaktní názorový proud považuje lidský kapitál za měřitelnou veličinu, kterou lze vyjádřit pomocí rovnic a změřit.
Společenská větev naopak tvrdí, že každý člověk je subjektivní jedinec a nelze jeho znalosti a dovednosti vyjádřit matematickým zápisem. Tyto názory se pomyslně setkávají, kdy existuje část lidského kapitálu, která je měřitelná, ale pak jsou tu ty složky lidského kapitálu, které lze jen stěží vyjádřit. Dalo by se tedy říci, že akumulace lidského kapitálu jedince je výsledkem náhodných procesů (dědičnost, domácí prostředí nebo využití příležitosti), ovlivnitelné vlastní volbou investování do svého lidského kapitálu (vzdělání, zaměstnání, péče o zdraví, schopnost efektivně využít akumulované znalosti a dovednosti) a volbou jiných (osudové náhody nebo volby jiných). To vše se děje jako proces, kdy hledáme optimální míru akumulace lidského kapitálu při vlastních preferencích, minimalizaci nákladů a očekáváním budoucích výnosů. Přitom se dostaneme k otázkám jako je podoba výnosů z investic do kapitálu a na základě čeho se daný jedinec rozhoduje pro investice do daného vzdělání, zaměstnání apod. [2], [4]
Obecně jsou výnosy z investic širokým pojmem, ale matematická větev mikroekonomie sleduje zejména návratnost investic jedince do vzdělání, jako nejlépe změřitelnou složku lidského kapitálu. Rozhodování o takovýchto investicích se děje na základě nákladů obětovaných příležitosti, tedy obětováním současných výdělků pro další studium s cílem vyšších výnosů v budoucnosti. [3]
Za nejvýznamnější výnosy takovýchto investic lze považovat:
1. Růst mzdy v závislosti na délce vzdělávání.
2. Růst zaměstnatelnosti jedince v závislosti na úrovni vzdělání.
3. Ostatní netržní výnosy ze vzdělávání. [3]
Rozlišujeme tři základní typy lidského kapitálu, které může jedinec během svého života akumulovat. Je to počáteční lidský kapitál získaný dědičností, rodinnou výchovou a získaný ze svého okolí, lidský kapitál nabitý ve vzdělávacím procesu, lidský kapitál získaný v průběhu zaměstnání a pracovní kariéry jako např. praxe, zaškolování a trénink.
Většina studií se však zabývá především vzděláním a počtem vystudovaných let jako náklad investic a mzdou jako výnos z nich. Mzdy tedy podle nich odrážejí jednak úroveň dosaženého vzdělání, ale také i produktivitu práce jedince. Vyšší úroveň vzdělání je rovněž doprovázena větší ekonomickou aktivitou a menší pravděpodobností nezaměstnanosti. [3]
Ekonomická teorie se snaží zachytit vliv délky a celkové úrovně vzdělávání na výši mzdy jakožto výnos z investic do lidského kapitálu. Problémem takové měřitelnosti je však fakt, že na velikost těchto výnosů mají současně vliv i další složky lidského kapitálu jako jsou schopnosti a dovednosti nebo počáteční lidský kapitál. V empirických výzkumech této problematiky se kromě jiných metod nejčastěji setkáme s modelem mzdové regrese, jehož autorem je ekonom Jakob Mincer: [11]
(1)
Kde: W = výdělky a = absolutní člen
S = délka vzdělání v rocích,
EXP = délka pracovních zkušeností v rocích,
X = vektor ostatních faktorů ovlivňujících výdělky, e = náhodná složka
b,c, d = regresní koeficienty [33]
Zajímavý je regresní koeficient b, který představuje růst mzdy v procentech při nárůstu vzdělání o další rok bez ohledu na kvalitu vzdělání. Tento parametr Mincer označuje také jako míra návratnosti investic r* v podobě výnosu z délky studia. Tuto míru návratnosti investic můžeme vyjádřit takto: [33]
r* = exp (b) – 1
(2)Mincerova míra návratnosti se však může v čase měnit, a to na základě vývoje v ekonomice a její odvětvové struktury, což představuje technologický vývoj jednotlivých odvětví a poptávku po lidech v jednotlivých odvětvích ekonomiky. Současně existuje mnoho modifikací Mincerova modelu míry návratnosti investic, které se snaží zahrnout i další složky lidského kapitálu v podobě proměnných jako je např. rodinné zázemí, příjmy rodiny, schopnosti apod. Dá se říci, že Mincerova rovnice je jedním z nejpoužívanějších přístupů k lidskému kapitálu na mikroekonomické úrovni. Prezentovat výsledky měření míry návratnosti investic do vzdělání však není cílem mé práce a proto přejdu k makroekonomickému pohledu na lidský kapitál. [7]
2.1.2 MAKROEKONOMICKÝ POHLED
Makroekonomický pohled zkoumá vztah mezi investicemi do vzdělávání a jeho přínos a vliv na ekonomický růst. Většina makroekonomických studií ukazuje pozitivní vztah mezi investicemi a výstupy.
Makroekonomický pohled zkoumající vliv lidského kapitálu už nenahlíží na zdroje ekonomického růstu pouze jako na přírodní a surovinové bohatství, práci a fyzický kapitál.
Do popředí zájmu se dostávají informace, využití nových technologií a lidský kapitál, jež vedou ke zvýšení produktivity a k ekonomickému růstu. Lidský kapitál si však zaslouží
největší pozornost ekonomické teorie, neboť je to on, kdo přispívá k využívání nových technologií a zvyšování produktivity práce a kapitálu. [30]
Pokud tedy rozvoj a efektivní využívání lidského kapitálu přináší zvyšování životní úrovně a ekonomického růstu, vyvstává otázka, jak tento vliv změřit. V první řadě jde o jeho působení na růst hrubého domácího produktu jako základní makroekonomické veličiny, která nám ukazuje míru ekonomického růstu. Lidský kapitál však působí v mnohem širším měřítku a jeho vliv je těžké změřit. Je však jisté, že lidský kapitál má značný vliv na dlouhodobý ekonomický růst. Právě tímto vlivem se zabývá makroekonomické pojetí lidského kapitálu. Přesto, že se v ekonomické teorii mluví o vlivu lidského kapitálu v modelech ekonomického růstu čím dál více a lidský kapitál tak zaujímá nezpochybnitelné místo mezi zdroji růstu, v praxi se tuto hypotézu stále nedaří jednoznačně prokázat. Existuje mnoho empirických studií, které hledají nové směry a možnosti měření vlivu lidského kapitálu i přes problémy s kvalitou dat a výběru správných matematických a ekonometrických modelů. [30]
2.2 MĚŘENÍ NÁVRATNOSTI INVESTICE DO VZDĚLÁNÍ
Cílem je kvantifikovat ekonomickou hodnotu lidí pro organizaci, jak účinně organizace využívají svůj lidský kapitál a odhadnout či ocenit hodnotu budoucích příležitostí k výdělku. Ve své základní modelové formě se modely účetnictví lidských zdrojů pokoušejí vypočítat příspěvek, který lidské jmění přináší firmám kapitalizací mzdových výdajů. [31]
Klíčové faktory pro výpočet jsou:
soulad – měří, zda je řízení lidských zdrojů ve shodě celkovým cílem podniku,
náklady – měří současné skutečné náklady na lidské zdroje, vč. nákladů získávání, mzdových a za personální práci,
hodnota – odhaduje hodnotu výsledků, které lidské zdroje přinášejí, [31]
2.2.1 METODY MĚŘENÍ NÁVRATNOSTI INVESTICE
Jak uvádí Urbánek [33, s. 4], „je nutné rozlišit soukromou, společenskou a fiskální mírou návratnosti investice do vzdělání: soukromá míra návratnosti investice do vzdělání bude zahrnovat na straně nákladů soukromé náklady studenta na vzdělání, na straně výnosů potom výdělky po zdanění. Společenská míra návratnosti investice do vzdělání bude zahrnovat na straně nákladů všechny náklady na vzdělání, na straně výnosů potom hrubé výdělky plus externality (ty je ovšem těžko odhadnout peněžně, proto obvykle zůstáváme u hrubých mezd). Případné školné je pro kalkulaci společenské návratnosti investice do vzdělání pouze transferem. Fiskální míra návratnosti investice do vzdělání zahrnuje náklady a výnosy, které vzniknou státu v souvislosti s podporou vysokoškolského vzdělání“.
Zkrácená metoda výpočtu návratnosti investice do vzdělání:
(3)
kde AE jsou průměrné výdělky na i-té, resp. j-té úrovni vzdělání S je doba vzdělání.
Pro výpočet návratnosti vysokoškolského vzdělání ve srovnání se vzděláním sekundárním by index i příslušel absolventům vysokých škol, index j středoškolákům. [33]
Přesnější výsledky dává rovnice
(4)
Metoda funkce příjmů zahrnuje odhad regresní rovnice, do níž lze dosadit příslušná data (vzdělání, pracovní zkušenost apod.) a vypočítat regresní koeficienty; z nich potom lze dále kalkulovat míra návratnosti investice do vzdělání. Tato rovnice, nazvaná podle jejího tvůrce Mincerova rovnice, je nejčastěji užívanou metodou. Její všeobecný tvar jsem uvedla v předchozím textu, viz vzorec 1.
Předmětem zájmu v této rovnici je regresní koeficient b, který za určitých okolností je aproximací soukromé návratnosti investice do vzdělání r*. Tvar rovnice všeobecně ovlivňuje velikost b a pro malá b je přesnější použít tvar viz rovnice 2 v předchozím textu.
Vzhledem k tomu, že vzdělání se obvykle měří v uzavřených celcích (jako vzdělání základní, sekundární nebo terciární), jsou v rovnici Mincerova typu roky vzdělání S nahrazeny třemi dichotomickými proměnnými (dummy variables) S1, S2, S3, kde S1 má hodnotu 1 pro osoby se základním vzděláním, jinak je 0; S2 má hodnotu 1 pro osoby se sekundárním vzděláním, jinak je 0; S3 má hodnotu 1 pro osoby s terciárním vzděláním, jinak je 0. [33]
Rovnice má potom tvar
(5)
Návratnost vysokoškolského vzdělání je vypočítána z rovnice
r* = (b3 – b2)/(n3 – n2)
(6)kde: n2 je délka středoškolského vzdělání
n3 je délka vysokoškolského vzdělání v rocích
Další modifikace rovnice funkce příjmů jsou velmi četné a zahrnují proměnné jako rodinné prostředí, pohlaví, výdělky rodičů, schopnosti (vyjádřené např. jako výsledky na předchozích stupních vzdělání atd.). Studií, článků, příspěvků ve sbornících je velké množství a zdá se, že rovnice Mincerova typu je nejčastěji užívanou regresí v ekonomické literatuře posledních let, určitě v literatuře o lidském kapitálu. [33]
Rozlišují se dva efekty lidského kapitálu – na úrovni jedince a na úrovni společnosti. Hovoří se o soukromé návratnosti a o sociální návratnosti
investic do lidského kapitálu.
Na úrovni jedince se vyšší lidský kapitál projevuje především vyšším příjmem a vyšší zaměstnatelností, na úrovni společnosti pak vyšší produkcí. [16]
Soukromá návratnost (tedy na úrovni jedince) se měří tak, že se srovnávají příjmy (získané díky vyššímu vzdělání) a náklady (vynaložené na toto vzdělání). Problémem je faktor času. Náklady jsou vynaloženy jednorázově, ale příjmy budou získávány po určitou dobu.
Tyto příjmy musíme tedy převést na současnou hodnotu. Teprve pak je možné porovnávat náklady a příjmy. [16]
U sociální návratnosti (na úrovni společnosti) se posuzuje závislost délky vzdělání
na produkci. Každý člověk se vzdělává z určitého důvodu. Zde je jako ekonomický přínos vzdělání bráno zvýšení produkce. Jeden rok vzdělání
by tedy měl přinést určité navýšení.
Z řady provedených analýz vyplývá, že každý rok vzdělání navíc představuje navýšení produkce o 3 – 6 %. Přitom toto navýšení je odlišné. Vysvětlením by mohla být především kvalita vzdělání. [16]
Tím ovšem vzniká další problém – jak měřit kvalitu vzdělávání. Jako kritérium se logicky nabízejí výsledky vzdělávání. Proto se v posledních zhruba patnácti letech objevilo několik šetření, jejichž cílem bylo zjistit výsledky vzdělávání měřením gramotnosti. Ovšem gramotnosti nikoli v úzkém slova smyslu, čímž se rozumí znalost čtení a psaní, tedy jen ano, nebo ne, nýbrž gramotnosti odstupňované do několika pásem a navíc rozlišené podle typu. Rozlišuje se gramotnost čtenářská, počtářská, informační (tím se rozumí schopnost vyhledávat informace v různých dokumentech) a v poslední době i gramotnost přírodovědná. [16]
Obvykle se rozeznává 5 stupňů gramotnosti. Například u čtenářské
gramotnosti nejvyšší,
tj. pátá úroveň znamená, že jedinec je schopen vyhledat a třídit
informace, které je obtížné
v textu najít, pochopit, co je podstatné, zhodnotit text a formulovat
hypotézy. Jedinec
s nejnižší, tj. první úrovní je schopen řešit pouze nejjednodušší čtenářské úlohy – vyhledat v textu konkrétní informaci a pojmenovat hlavní téma.
Někdy se přidává ještě nultá úroveň – když jedinec není schopen řešit ani ty nejjednodušší čtenářské úlohy. [16]
2.3 VZDĚLÁNÍ JAKO LIDSKÝ KAPITÁL
Nejdůležitějším druhem lidského kapitálu je vzdělání. Jako všechny formy kapitálu i vzdělání představuje výdej zdrojů v určitém okamžiku, který má zvýšit produktivitu v budoucnu. V ekonomické teorii jsou často charakterizovány investice do vzdělání jako investice do lidského kapitálu. [34]
Z ekonomického pohledu je vzdělávání chápáno jako investice, která musí být pro všechny zúčastněné strany výnosná. Leží před námi otázka investic do vzdělávání z pohledu současné veřejné a soukromé sféry. [29]
Obecné kategorie lidského kapitálu z pohledu života jedince lze rozdělit takto:
předškolní investice do lidského kapitálu – zdroje při péči a rozvoje dítěte v předškolním věku
formální vzdělání – přechod z předchozí kategorie
investice do vzdělání na trhu práce a po dobu pracovního života jedince
další podpůrné vzdělávací aktivity během života jedince [35]
3 VYSOKÉ ŠKOLSTVÍ V ČR
Vzdělávání v České republice spadá pod Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy.
Vysoké školy se řídí zákonem o vysokých školách (č. 111/1998 Sb.) ve znění pozdějších předpisů. Činnost vysokých škol dále upravují i jejich vnitřní předpisy, které na zákon navazují a podléhají registraci Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. [37]
Obrázek 1 Schéma vzdělávací soustavy České republiky Zdroj: [36]
3.1 SYSTÉM VYSOKÝCH ŠKOL
Zákon člení vysoké školy na dva typy – instituce univerzitní (univerzity), kam se počítají vysoké školy, na kterých se uskutečňují všechny typy vysokoškolských studijních programů (to jsou bakalářský, magisterský i doktorský program) a na spoustě z nich i celoživotního vzdělávání. Na těchto školách má důležité postavení praktický výzkum a vývoj. Dále pak neuniverzitní, které naopak zpravidla nabízejí převážně jen bakalářské studium a kurzy dalšího vzdělávání. Svou nabídku řídí regionální poptávkou po odborných profesích. Jsou to všechny české soukromé vysoké školy a veřejná Vysoká škola polytechnická Jihlava. [12] [37]
Vysoká škola uskutečňuje akreditované studijní programy a programy celoživotního vzdělávání (orientované na výkon povolání nebo zájmově). Všechny vysoké školy uskutečňují vedle studijních programů i činnosti výzkumné, vývojové, umělecké, popř. další tvůrčí činnosti. [38]
Studijní program podléhá akreditaci, kterou uděluje ministerstvo na základě stanoviska Akreditační komise zřízené vládou. V rámci akreditace se rozhoduje i o oprávnění přiznávat akademické tituly. Součástí studijního programu je dále zpravidla jeho členění na obory. [37]
Studijní obory se člení podle celostátně schváleného číselníku Klasifikace kmenových oborů vzdělání. Na vysokých školách se uplatňuje přes 150 kmenových studijních oborů.
Třídění kmenových oborů odpovídá v podstatě tradičnímu třídění vědních oborů, např. na humanitní vědy, společenské vědy, přírodní vědy, lékařské vědy, pedagogické vědy a učitelství, matematické vědy, informatiku, technické vědy, ekonomické vědy, zemědělské vědy, vojenské a policejní vědy, umění a architekturu, tělesnou výchovu a sport. [37]
Zákon nepředepisuje délku studia pro žádný konkrétní obor. V rámci realizace Boloňské deklarace je podporován rozvoj bakalářských programů a co nejvyšší prostupnost studia.
Na všech univerzitních vysokých školách je zavedeno třístupňové studium (bakalářské, magisterské a doktorské). [37]
Bakalářský studijní program je zaměřen na přípravu k výkonu povolání a ke studiu v magisterském studijním programu. Studium trvá 3-4 roky. Magisterský studijní program je zaměřen na získání teoretických poznatků založených na soudobém stavu vědeckého poznání, výzkumu a vývoje, na zvládnutí jejich aplikace a na rozvinutí schopností v tvůrčí činnosti; v oblasti umění je zaměřen na náročnou uměleckou přípravu a na rozvíjení talentu. Magisterský studijní program navazuje na bakalářský; standardní doba studia je 1-3 roky. [38]
Doktorský studijní program může následovat po ukončení magisterského. Je zaměřen na vědecké bádání a samostatnou tvůrčí činnost v oblasti výzkumu a vývoje nebo na samostatnou teoretickou a tvůrčí činnost v oblasti umění. Uskutečňuje se pouze na univerzitní vysoké škole. Standardní doba studia je 3-4 roky. [38]
Na veřejných a soukromých vysokých školách studovalo v akademickém roce 2008/09 369,6 tisíc studentů. Z nich 8 % mělo cizí státní občanství. V prezenční formě studovalo 264,3 tisíc studentů, 109,2 tisíc ve formě kombinované nebo distanční. Struktura studujících podle typu programu byla v prezenčním studiu následující: 161 402 studentů v bakalářském, 49 407 v dlouhém magisterském, 45 990 v navazujícím magisterském a 10 571 v doktorském studijním programu. [37]
Minimální podmínkou pro přijetí na vysokou školu je ukončené střední vzdělání s maturitní zkouškou. Přijetí k magisterskému studiu navazujícímu na bakalářské je podmíněno řádným ukončením bakalářského studijního programu, přijetí k doktorskému studiu je podmíněno řádným ukončením magisterského studijního programu. [38]
Uchazeči se mohou hlásit do více oborů. O počtu přijímaných studentů a o konkrétních podmínkách přijímacího řízení (výsledky přijímací zkoušky, prospěch na střední škole, uznání kreditů z předchozího studia v jiném oboru nebo na vyšší odborné škole apod.)
rozhodují vysoké školy samy, podmínky jejich financování však toto rozhodování ovlivňují.
V roce 2009 absolvovalo veřejné vysoké školy celkem 69 647 studentů. Nejvíce absolventů bylo v technicky zaměřených oborech (25,8 %), ekonomických oborech (23,1 %), v humanitních a společenskovědních oborech (13,6 %) a pedagogických a učitelských oborech (13 %). [40]
Úspěšní absolventi všech studijních programů mohou najít uplatnění na pracovním trhu, nebo v případě bakalářských či magisterských programů pokračovat ve studiu. [37]
Přehled vysokých škol:
Státní VŠ: pouze 2 školy, nespadají pod MŠMT, ale pod příslušná ministerstva
Veřejné VŠ: 26 škol, získávají akreditace od MŠMT a financovány jsou především ze státních dotací
Soukromé VŠ: 46 škol, také získávají akreditace od MŠMT, ale stát se na jejich financování vůbec nepodílí (peníze získávají od studentů – školné) [40]
3.1.1 SOUKROMÉ VYSOKÉ ŠKOLY
Soukromé vysoké školy může provozovat pouze PO, která má sídlo v některém z členských států EU a musí jí k provozu činnosti udělit souhlas Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy na základě žádosti. Žádost musí mít tyto náležitosti:
název VŠ,
sídlo VŠ,
typ VŠ,
právní forma VŠ a její statutární orgán,
studijní programy,
návrh vnitřních předpisů,
dlouhodobý záměr VŠ,
údaje o zajištění činnosti SVŠ (finanční, materiální, personální) [13]
Když do 2 let od nabytí právní moci souhlasu nezačne škola svou činnost, tak souhlas zaniká. Ministerstvo musí o podání žádosti rozhodnout ve lhůtě 150 dnů od doručení žádosti. Povolení k provozování soukromé vysoké školy je nepřevoditelné a nepřechází na právního nástupce pokud dojde ke sloučení, rozdělení, splynutí, atd. Ministerstvo může souhlas odejmout pokud škola vykazuje ve své činnosti závažné nedostatky, nebo pokud závažným způsobem porušuje povinnosti, které jí ukládají právní předpisy. [38]
V České republice takto působí 44 soukromých vysokých škol a jejich počet neustále narůstá. Tři z nich jsou univerzitního typu, což znamená, že mohou udělovat i velké doktoráty. Počet soukromých VŠ výrazně převyšuje počet škol veřejných, ale z pohledu počtu studentů výrazně vedou veřejné VŠ, na kterých studuje 14x více studentů, což je celkem 90% všech vysokoškolských studentů. [40]
Soukromé VŠ jsou naopak jednoznačně zaměřeny na praxi a požadavky trhu, což potvrzuje nejen převaha bakalářského typu studia, ale i významný podíl studia kombinovaného či distančního (až 50% oproti cca 20% na veřejných VŠ).
Soukromé VŠ mají krátkou historii. Ve vědecké a výzkumné činnosti se veřejným VŠ nemohou, a často ani nechtějí rovnat a za svůj primární cíl považují zajistit svému zákazníkovi – studentovi – dobré uplatnění na trhu práce. [41]
Soukromé VŠ se snaží svoji kvalitu neustále zvyšovat především usilováním o kvalitu absolventů a jejich dobré uplatnění v praxi (absolventi jsou pro tyto školy, které nemají tradici a zvučná jména, jejich jedinou vizitkou). Ačkoliv soukromé VŠ nabízejí oproti těm veřejným některé výhody jako např. individuálnější přístup, mnohdy menší anonymitu a větší vstřícnost, někdy i zázemí mezinárodní akreditace, finanční výhoda veřejné školy není zanedbatelná.
Soukromé VŠ díky svému malému podílu na „trhu vzdělávání“ a téměř žádné tradici a jménu nejsou schopny tento monopol překonat.
Soukromé školy si můžou stanovit poplatky jaké chtějí. Druh a výše poplatků jsou uvedeny ve vnitřních předpisech. [13]
V tabulce 1 jsem uvedla seznam soukromých vysoký škol pro rok 2011, který zveřejňuje na svých stránkách MŠMT. Celkový počet škol, jak jsem již výše zmínila, je 46. Více jak polovina, konkrétně 24 škol má své sídlo v hlavním městě Praze. Zbytek škol je rozprostřen po celé republice, větší počet vysokých škol má také Brno, kde se jich nachází 6. Obor studia na těchto školách je různý. Opakují se ekonomické školy, kterých je 5. Další školy se zaměřují například na cestovní ruch, bankovnictví, právo či zdravotnictví.
Tabulka 1. Seznam soukromých vysokých škol
ČÍSLO ŠKOLA
1 Bankovní institut vysoká škola, a.s. v Praze
2 Evropský polytechnický institut, s.r.o. v Kunovicích 3 Vysoká škola hotelová v Praze 8, s.r.o.
4 Vysoká škola finanční a správní, o.p.s. v Praze 5 Vysoká škola Karlovy Vary, o.p.s.
6 Vysoká škola podnikání, a.s. v Ostravě
7 ŠKODA AUTO a.s. Vysoká škola v Mladé Boleslavi
8 Literární akademie (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého), s.r.o. v Praze 9 Vysoká škola cestovního ruchu, hotelnictví a lázeňství, s.r.o. v Praze
10 Soukromá vysoká škola ekonomických studií, s.r.o. v Praze 11 Vysoká škola obchodní v Praze, o.p.s.
12 Akademie STING, o.p.s.v Brně 13 Metropolitní univerzita Praha, o.p.s.
14 Univerzita Jana Amose Komenského Praha, s.r.o.
15 Vysoká škola Karla Engliše v Brně, a.s.
16 Anglo-americká vysoká škola, o.p.s. v Praze
17 Pražská vysoká škola psychosociálních studií, s.r.o. v Praze 18 Vysoká škola aplikovaného práva, s.r.o. v Praze
19 Vysoká škola ekonomie a managementu, o.p.s. v Praze 20 University of New York in Prague, s.r.o.
21 Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky, a.s. v Praze
22 Vysoká škola mezinárodních a veřejných vztahů Praha, o.p.s.
23 Středočeský vysokoškolský institut, s.r.o. v Kladně 24 v Praze
25 Západomoravská vysoká škola Třebíč, o.p.s.
26 Academia Rerum Civilium - Vysoká škola politických a společenských věd, s.r.o. v Kolíně
27 Vysoká škola evropských a regionálních studií, o.p.s. v Českých Budějovicích 28 Rašínova vysoká škola s.r.o. v Brně
29 Vysoká škola regionálního rozvoje, s.r.o. v Praze 30 Filmová akademi Miroslava Ondříčka v Písku, o.p.s.
31 Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, s.r.o. v Praze 32 NEWTON College, a.s. v Brně
33 Vysoká škola logistiky, o.p.s. v Přerově 34 Vysoká škola zdravotnická, o.p.s. v Praze 35 B.I.B.S., a.s. Brno International Business School 36 Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo, s.r.o.
37 Moravská vysoká škola Olomouc, o.p.s.
38 Vysoká škola obchodní a hotelová, s.r.o. v Brně 39 CEVRO Institut, o.p.s. v Praze
40 Unicorn College s.r.o. v Praze
41 Vysoká škola aplikovaných ekonomických studií v Českých Budějovicích, s.r.o.
42 Vysoká škola realitní - Institut Franka Dysona s.r.o.
43 Vysoká škola sociálně-správní, Institut celoživotního vzdělávání Havířov, o.p.s.
44 Vysoká škola cestovního ruchu a teritoriálních studií v Praze, spol. s.r.o.
45 AKCENT College, s.r.o. v Praze 46 Archip, s.r.o.
Zdroj: [39]
Podle přehledu soukromých vysokých škol (viz Příloha č.1) je možné konstatovat, že školné na těchto vysokých školách je velmi rozmanité. Každá škola má jiný systém určení poplatku. Jejich výše se dle školy odvíjí nejčastěji podle druhu (bakalářské či magisterské) a formy studia (prezenční či kombinovaná), nebo dále například podle oboru (viz Vysoká škola zdravotnická, o.p.s., Akademie STING, o.p.s.), podle jazyka studia
(viz Unicorn College s.r.o, Bankovní institut vysoká škola v Praze), podle počtu kreditů (viz Anglo-americká vysoká škola, o.p.s.) a v některých případech i podle města studia (viz Evropský polytechnický institut, s.r.o., CEVRO Institut, o.p.s.). V přehledu škol se samozřejmě najdou i takové, které nijak nerozlišují následující kritéria a mají stanovené jednotné školné za semestr či rok. V mnoha případech dochází i ke kombinaci výše uvedených kritérií.
Obecně je možné ze zmíněného přehledu vyčíst, že školné je u většiny škol nižší pro bakalářské obory, u menšiny z nich je to naopak. U všech škol, které pro školné rozlišují formu studia je kombinovaná levnější než prezenční. Pokud škola rozlišuje výši školného podle jazyka výuky, je studium v českém jazyce vždy nižší.
Z pohledu výše školného mezi nejdražší školy patří jednoznačně Anglo-americká vysoká škola, o.p.s v Praze, Mezinárodní baptistický seminář Evropské baptistické federace, o.p.s.
v Praze a Archiv, s.r.o. v Praze. Naopak nejnižší školné mají například Vysoká škola sociálně-správní, Institut celoživotního vzdělání Havířov, o.p.s., Soukromá vysoká škola ekonomická Znojmo, s.r.o. nebo Moravská vysoká škola Olomouc, o.p.s.
3.1.2 VEŘEJNÉ VYSOKÉ ŠKOLY
Veřejné vysoké školy jsou zřizovány a rušeny zákonem. V České republice je 26 veřejných vysokých škol. Většina z nich je univerzitního typu, pouze Vysoká škola polytechnická v Jihlavě je neuniverzitní. Veřejné vysoké školy jsou financovány především dotacemi ze státního rozpočtu. Dalšími zdroji jejich financí mohou být poplatky spojené se studiem, výnosy z majetku, příjmy ze státních fondů a z rozpočtů obcí, výnosy z doplňkové činnosti a dary. [13]
Veřejné vysoké školy mají několik orgánů. Konkrétně se jedná o akademický senát, rektora, vědeckou radu, disciplinární komisi, správní radu a kvestora.
Akademický senát
Akademický senát je složen z členů akademické obce, kterou tvoří pedagogové a alespoň 1/3 studentů. Ty pak volí konkrétní členy senátu, kterých musí být alespoň 11 členů a jejich funkční období je 3 roky. Členem nemůže být rektor, prorektor, děkan a proděkan.
[13]
Mezi úkoly akademického senátu patří schvalovat vnitřní předpisy VŠ, zprávu o činnosti VŠ, dlouhodobý záměr VŠ, rozpočet VŠ, členy vědecké rady a disciplinární komise a navrhovat do funkce rektora a také jeho odvolání. [38]
Rektor
Rektor je vrcholným představitelem vysoké školy, který je jmenovaný a odvolávaný prezidentem a to na návrh akademického senátu. Jeho funkční období je 3 roky, kdy může být do funkce jmenován pouze dvakrát po sobě. [13]
Vědecká rada
Vědecká rada je tvořena významnými představiteli oboru, ve kterém daná vysoká škola působí. Jejich funkční období není konkrétně stanoveno. Mezi hlavní činnosti patří projednávání dlouhodobých záměrů VŠ a zpráv o činnosti VŠ. [13]
Správní rada
Správní rada je tvořena lidmi, kteří na té dané vysoké škole nepůsobí. Jedná se o představitele veřejného života, státní správy a samosprávy, kteří jsou jmenováni ministrem školství. Musí mít alespoň 9 členů a zabývá se majetkovými otázkami, konkrétně schvaluje nabytí nemovitostí, převod nemovitostí, dává souhlas k nabytí hmotného majetku a schvaluje zřízení předkupního práva nebo věcného břemene. [13]
Disciplinární komise
Disciplinární komise je složena z akademické obce, kterou tvoří pedagogové a alespoň
½ studentů. Jejich funkční období je 2 roky. Jejím úkolem je projednávat disciplinární přestupky studentů. [13]
Kvestor
Kvestor je jmenován rektorem a zodpovídá za vnitřní správu a hospodaření vysoké školy.
Na veřejných VŠ absolvuje většina studentů bakalářský i magisterský typ studia. Dále je pak někdy možnost pokračovat v doktorandském studiu. Výuka je zaměřena spíše na hlubší teoretickou a vědeckou přípravu.
Veřejné VŠ mají dlouhou tradici, jsou jakousi „alma mater“ intelektuální elity společnosti a základnou vědecké a výzkumné činnosti ČR. [41]
Celkový počet veřejných vysokých škol v roce 2011 je 26, jejich výčet jsem uvedla v tabulce 2. Opět jich je nejvíce v Praze, konkrétně se jedná o 8 škol, následuje Brno s 5 školami. Po dvou školách najdeme v Ostravě a v Českých Budějovicích. Ostatní města již mají po jedné škole a patří mezi ně například Liberec, Hradec Králové, Olomouc a jiné.
Možností výběru pro obor studia je velké množství, ve většině případů je na jedné škole k dispozici mnoho studijních programů.
Tabulka 2. Seznam veřejných vysokých škol
ČÍSLO ŠKOLA
1 Akademie múzických umění v Praze 2 Akademie výtvarných umění v Praze 3 Česká zemědělská univerzita v Praze 4 České vysoké učení technické v Praze
5 Janáčkova akademie múzických umění v Brně 6 Jihočeská univerzita v Českých Budějovicích 7 Masarykova univerzita v Brně
8 Mendelova zemědělská a lesnická universita v Brně 9 Ostravská univerzita v Ostravě
10 Slezská univerzita v Opavě 11 Technická univerzita v Liberci 12 Univerzita Hradec Králové
13 Univerzita Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem 14 Univerzita Karlova v Praze
15 Univerzita Palackého v Olomouci 16 Univerzita Pardubice
17 Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně
18 Veterinární a farmaceutická univerzita Brno
19 Vysoká škola báňská-Technická univerzita Ostrava 20 Vysoká škola ekonomická v Praze
21 Vysoká škola chemicko-technologická v Praze
22 Vysoká škola technická a ekonomická v Českých Budějovicích 23 Vysoká škola umělecko-průmyslová v Praze
24 Vysoké učení technické v Brně 25 Západočeská univerzita v Plzni 26 Vysoká škola polytechnická Jihlava Zdroj: [42]
3.2 FINANCOVÁNÍ VŠ VZDĚLÁNÍ
V následující textu se jsem se zabývala problematikou investice do vysokoškolského vzdělávání. V jednotlivých podkapitolách jsem rozebrala investice nejprve z pohledu studenta a pro něj stanovených poplatků a z pohledu vysokých škol a jejich financování.
3.2.1 INVESTICE DO VŠ VZDĚLÁNÍ Z POHLEDU STUDENTA
Studium na státních VŠ je prakticky zdarma, pokud jsou studenti v průběhu studia v policejní či vojenské službě. Na veřejných školách se školné neplatí, ale je třeba počítat s náklady spojenými se studiem. Mezi tyto výdaje se počítají platby za dopravu, bydlení, stravu, školní pomůcky apod. I když jsou ceny studentům uzpůsobeny například díky stravování v menzách či ubytování na koleji nebo využití různých studentských slev na dopravu a jiné služby, je konečná částka, jak ukazuje výzkum MŠMT, poměrně významná. Výzkum, který realizovalo MŠMT, mezi 11 743 studenty ukazuje, že celkové náklady při denním studiu na veřejné VŠ činí v průměru 8 163 Kč měsíčně. [19]
Na soukromých školách je třeba, kromě nákladů jako u veřejných VŠ, počítat ještě se školným. Zde mají studenti dle výzkumu MŠMT náklady v průmětu ve výši 11 591 Kč měsíčně (očištěno od školného). [19]
Veřejným vysokým školám stanovuje poplatky zákon. Samy mohou stanovit jen poplatky za úkony spojené s přijímacím řízením a poplatky za studium v případě, že student bakalářského nebo magisterského studijního programu studuje delší dobu než je standardní doba studia zvýšená o 1 rok nebo, že absolvent bakalářského nebo magisterského studijního programu studuje další bakalářský nebo magisterský program. Také pokud škola uskutečňuje výuku v cizím jazyce, může si účtovat poplatek. [13]
Dále je veřejná vysoká škola povinna zveřejnit výši poplatků spojených se studiem na příští akademický rok ještě před termínem podávání přihlášek. Poplatky jsou příjmem stipendijního fondu školy. Rektor může rozhodnout o prominutí, snížení poplatku nebo odložení splatnosti při ohledu na studijní výsledky a sociální situaci studenta. [38]
Soukromé vysoké školy si mohou stanovit poplatky, které chtějí. Druh a výše poplatků jsou uvedeny ve vnitřních předpisech, viz dále kapitola 3.1.1.
3.2.2 INVESTICE DO VŠ VZDĚLÁNÍ Z POHLEDU ŠKOLY
Financování vysokých škol je upraveno zákonem o vysokých školách (zákon č. 111/1998 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V jeho § 18 odst. 3 a 4 je uvedeno, že veřejná vysoká škola má nárok na dotaci (ze státního rozpočtu) na uskutečňování akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání, s nimi spojenou vědeckou, výzkumnou, vývojovou, uměleckou nebo další tvůrčí činnost a na rozvoj vysoké školy.
Ve stávajícím systému, jak jsem se již zmínila, dostávají státní dotace pouze veřejné VŠ a to na každého studenta. Jedná se o sytém financování „na hlavu“, který „nutí“ vysoké školy k přijímaní stále většího počtu uchazečů a jejich udržování ve škole. Financování je nepochybně příčinou masovosti, ale jistě to není motivující k tomu, aby zvyšovaly kvalitu
vzdělávání, jelikož jim to nepřináší žádný dodatečný užitek. Veřejné vysoké školy tak mají jakýsi „monopol“ na vzdělávání a nemusejí bojovat o studenta v konkurenčním prostředí tak jako soukromé vysoké školy.
Veřejné vysoké škole se také může poskytnout dotace na ubytování a stravování studentů. Pro výši dotací je rozhodný dlouhodobý záměr veřejné vysoké školy, dlouhodobý záměr vzdělávací a vědecké, výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti pro oblast vysokých škol vypracovaný Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a jeho každoroční aktualizace, typ a finanční náročnost akreditovaných studijních programů a programů celoživotního vzdělávání, počet studentů a dosažené výsledky ve vzdělávací a vědecké nebo výzkumné, vývojové, umělecké a další tvůrčí činnosti a její náročnost. [38]
Soukromé vysoké školy mají dva typy příjmů. Převážně jsou financovány především z vlastních zdrojů, kam patří školné, výnosy z majetku a z doplňkové činnosti. Druhým typem příjmu je poskytnutí dotace ze státního rozpočtu, která se uděluje pouze na základě podání žádosti, o které rozhodne ministerstvo a určí v jaké výši bude poskytnuta. [13]
Pro soukromé vysoké školy zákon omezuje financování ze státního rozpočtu pouze na možnost, nikoliv nárok dostat dotaci na vzdělávací činnost a s ní spojenou činnost tvůrčí (nikoliv na ubytování a stravování), a to pouze na ty z nich, které působí jako obecně prospěšné společnosti. [38]
Zákon dosud neumožňuje veřejným vysokým školám vybírat „školné“ s výjimkou poplatků za studium ve studijním programu uskutečňovaném v cizím jazyce, poplatků za studium absolventa bakalářského nebo magisterského studijního programu v dalším bakalářském nebo magisterském studijním programu (nejde-li o studium v navazujícím magisterském studijním programu nebo o souběh studijních programů) a poplatků za studium v bakalářském nebo magisterském studijním programu, které o více než jeden rok překročilo standardní dobu studia.
3.3 REFORMA VŠ
Koncept reformy vysokého školství uvádí [43, s. 2], že reformou vysokého školství rozumíme takové změny, které povedou ke zvýšení konkurenceschopnosti vysokých škol především v rámci evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání, ale i k posílení role vysokých škol jako hlavního zdroje inovací nutných pro ekonomický a sociální udržitelný rozvoj státu, včetně zajištění sociální soudržnosti.
Reforma by proto měla zahrnovat celé spektrum změn, které se začaly v ČR dynamičtěji realizovat od roku 1999 (např. zavedení dvou stupňů studia, bakalářského a navazujícího magisterského místo tradičního pětiletého cyklu, změny v systému akreditací studijních programů, umožnění vzniku soukromých vysokých škol, internacionalizace a větší otevřenost vysokých škol apod.).
Závažnou proměnu vysokého školství představuje také rostoucí význam výzkumu a vývoje realizovaného na vysokých školách. Významně se na této činnosti podílejí zejména studenti doktorských studijních programů. Tyto změny povedou ve svém důsledku především k přirozené strukturaci vzdělávací činnosti na:
profesně i všeobecně orientované základní (bakalářské) vysokoškolské studium, (bezprostředně uplatnitelné na pracovním trhu),
pokročilá studia vedoucí ke kvalifikaci pro výkon povolání na magisterské úrovni,
přípravu pro činnost ve výzkumu a vývoji i kariéru akademického pracovníka, resp. pracovníka v oblasti výzkumu a vývoje popř. ve vyšších pozicích ve státní správě. [43]
Pro nepřímé řízení vysokých škol ze strany státu slouží jako hlavní nástroj financování.
S jeho současným stavem není možné výše zmíněné změny uskutečnit. Proto je nyní nezbytným krokem reforma financování. Rozumíme jí takové nastavení mechanismu financování, které umožní pokračování reformy vysokého školství i další průběžné a nutné inovace sledující mezinárodní vývoj. Předpokladem je postupné navyšování prostředků z veřejných zdrojů vkládaných do vysokých škol, které se bude přibližovat poměrům obvyklým ve vyspělých státech. To ale samo o sobě nestačí. Dále je nezbytné efektivní
