• No results found

VOLNOČASOVÉ AKTIVITY ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "VOLNOČASOVÉ AKTIVITY ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI"

Copied!
53
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI

FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

VOLNOČASOVÉ AKTIVITY ZDRAVOTNĚ POSTIŽENÝCH

Liberec 2009 MONIKA FINGROVÁ

(2)
(3)
(4)
(5)
(6)

Poděkování

Děkuji PhDr. Vladimíru Píšovi za odborné vedení a cenné rady a připomínky při řešení a zpracování bakalářské práce. Děkuji také všem ostatním, kteří mi poskytli část svého drahocenného času a byli ochotni se se mnou podělit o cenné zkušenosti.

(7)

Název bakalářské práce: Volnočasové aktivity zdravotně postižených Název bakalářské práce v angličtině: Leisure time activities for the disabled Jméno a příjmení autora: Monika Fingrová

Akademický rok odevzdání: 2009

Vedoucí bakalářské práce: PhDr. Vladimír Píša

Anotace

Bakalářská práce se zaměřuje na možnosti trávení volného času postižených a na specifické přístupy k určitým postižením.

Cílem práce bylo zmapování možností trávení volného času postižených a jaké nabídky jim poskytují různé sociální instituce.

Práce má následující strukturu:

1.část se zabývá teoretickým zpracováním literárních pramenů.

2.část praktická se snaží o zmapování volného času konkrétních osob.

Klíčová slova Péče o postižené Úloha vychovatele Mentální retardace

Prevence mentálního postižení Centra pro mentálně postižené Výzkum

(8)

Annotation

The bachelor's thesis focuses on disabled people's options of spending their leisure time, and specific approaches to people that are disabled in a particular way.

The goal was to map disabled people's possibilities of spending their leisure time, and what options are offered by diverse social institutions.

The thesis has the following structure:

1.One part works on theoretical material, retrieved from literary sources.

2.One group maps the leisure time of specific individuals.

Keywords

Taking care of the disabled The educator's role

Mental retardation

Prevention of mental diseases

Mental health-care centres(UK) centers(US) Research

(9)

Annotation

Die Bakzlaurusarbeit konzentriert sich auf die Möglichkeiten der Freizeitaktivitäten der Behinderten und auf die spezifischen Aspekte von bestimmten Behinderungen.

Zeil der Arbeit ist die Feststellung der Freizeitaktivitäten der Behinderten und das von den Sozialinstitutionen gebotenen Möglichkeiten.

Die Struktur der Arbeit:

1.theoretisches Teil-Verarbeitung der Literarqullen

2.praktisches Teil-Freizeitverbringen von bestimmten Personen

Schlüsselwörter Pflege um die Behinderten Aufgabe des Erziehers Mentale Behinderung

Prevenz der mentalen Behinderung Zentren der mentalen Behinderungen Wissenschaft

(10)

OBSAH:

1. Úvod………....12

2. Teoretická část……….…..13

2.1 Historie péče o postižené osoby………13

2.2 Zákony a právní předpisy péče o postižené………...14

2.3 Funkce výchovy ve volném čase………...14

2.3.1 Výchovná funkce………....14

2.3.2 Zdravotní funkce……….15

2.3.3 Sociální funkce………....15

2.4 Možné formy trávení volného času na základních školách praktických....17

2.4.1 Úloha vychovatele………...19

2.5 Psychologická hlediska při výchově mentálně postižených dětí………....20

2.6 Mentální retardace………..20

2.6.1 Mentální retardace a její dělení………....21

2.6.2 Nejčastější příčiny mentálního postižení……….23

2.6.3 Prevence mentálního postižení………....24

2.6.4 Centra pro mentálně postižené, aneb svět bez ústavů…………..24

3. Praktická část………..27

3.1 Handicapcentrum srdce Poděbrady……….27

3.2 Speciální domov mládeže Chotěšice………...28

3.2.1 Volnočasové činnosti týdenního stacionáře………..29

3.2.1.1 Základní režim dne letního tábora pro handicapované..30

3.2.1.2 Rámcový program rehabilitačního tábora pro handicapované……….30

3.2.1.3 Úplný scénář letního tábora pro handicapované……...32

3.3 Výzkum jako vodítko k odlišnému přístupu k jedincům………32

3.3.1 Kazuistika Martin……….33

3.3.1.1 Dotazník volnočasových aktivit………36

3.3.2 Kazuistika Zuzka………..38

3.3.2.2 Den mentálně postiženého člověka………...41

3.4 Shrnutí výsledků praktické části………..45

3.5 Návrh opatření……….46

4. Závěr……….47

5. Seznam použitých zdrojů………....48

(11)

5.2 Výroční zprávy a sborníky………..49 5.3 Internetové odkazy………..49 6. Seznam příloh

7. Přílohy

(12)

1. ÚVOD

Nestačí znát, je nutné poznané užít, nestačí chtít, je nutné chtěné uskutečnit.

J.W.Goethe

Volný čas je v dnešní moderní společnosti velmi diskutovanou součástí života lidí.

Vzniká mnoho nových institucí a organizací, které nabízejí alternativní nabídky a stále zajímavější formy trávení volného času. Z praxe ovšem víme, že nezáleží na kvantitě, ale na kvalitě daného programu. Tento trend se nevyhnul ani využití času zdravotně postižených osob, jejichž smysluplné trávení volného času díky jejich nesamostatnosti závisí především na okolí.

Teoretická část bakalářské práce přibližuje mentálně postižené a možnosti trávení jejich volného času. Také se zaměřuje na péči o postižené, jež upravuje zákon číslo 108/2006 Sbírky o sociálních službách. Práce vychází ze zpracování dostupných literárních pramenů souvisejících s danou tematikou.

Praktická část bakalářské práce se zaměřuje na možnosti trávení volného času postižených a na specifické přístupy k určitým postižením. Cílem praktické části práce bylo analyzovat jedinečnost přístupu ke každému mentálně postiženému jedinci a zjistit teoretické i praktické možnosti, jak mohou mentálně postižení realizovat přiměřené volnočasové aktivity.

Smyslem celé práce bylo zaměřit se na pomoc rodičům mentálně postižených dětí a navrhnout taková opatření, která by mohla zlepšit kvalitu života mentálně postižených vzhledem ke snaze plnohodnotně trávit volný čas.

(13)

2. TEORETICKÁ ČÁST

2.1 Historie péče o postižené osoby

V určitých obdobích nacházíme různé přístupy a péči o postižené osoby. Tento vývoj nám napovídá, které přístupy postižené pomáhaly integrovat do běžné společnosti, které je naopak segregovaly. Popis a dělení historie a péče o postižené na následující přístupy uvádí ve své knize (Slowík, 2007, s. 12 – 14).

Represivní přístup - ve starověku bývá spojován se zbavováním se nemocných a postižených. Ve starověké Spartě například zabíjeli slabé děti, které by nevydržely tvrdou

výchovu. Toto se dělo vzhledem k úrovni a zvláště malé dostupnosti lékařské a výchovné péče. Jinak tomu ale bylo v Mezopotámii, Babylonu, Řecku a Římě, kde se z dochovaných dokumentů dají vyčíst přísná opatření, která zaručovala povinnou ochranu a péči pro postižené jak ze strany státu, tak ze strany rodinných příslušníků.

Charitativní přístup - ve středověku je charakteristický svými postoji ochranitelství a pomoci vůči nemocným a postiženým, především díky církvi, která byla propojena se státem. Jsou zakládány klášterní špitály, hospice. Stále však přetrvávala různá úroveň péče o postižené.

Humanistický přístup - v novověku zdůrazňuje komplex složky fyzické, psychické,

duchovní a sociální. Rozvíjí se medicína a vědecké poznání. Péče o postižené se specializuje v přístupu k jedincům s různými druhy handicapů. Rozsáhle se zakládají

ústavy, školy.

Rehabilitační přístup - je příznačný pro období 19. a 20. století, které je charakteristické snahou o „re-habilitaci“ neboli „znovu-uschopnění“ handicapovaného člověka pro život v běžné společnosti. Ten, kdo nebyl schopen rehabilitovat se dostatečně, byl umístěn do ústavního zařízení. Ve druhé polovině 20. století tak došlo k segregaci různě postižených lidí. Následky jsou zřetelné dodnes.

Preventivně-integrační přístup - období po 2. světové válce je spojeno s prevencí vzniku postižení a integrací znevýhodněných osob do společnosti. U nás se tato tendence projevuje až od 90. let minulého století.

(14)

Inkluzivní přístup - znamená přirozené začleňování handicapovaných osob do společnosti.

Současný globální trend je mezinárodní spolupráce a výměna zkušeností, u nás zvláště po vstupu do Evropské unie.

2.2 Zákony a právní předpisy péče o postižené

Péče o postižené se řídí zákonem číslo 108/2006 Sbírky o sociálních službách, který říká, že každá osoba má nárok na bezplatné poskytnutí základního sociálního poradenství (§37 odst. 2), o možnostech řešení nepříznivé sociální situace nebo jejího předcházení.

Dále se řídí vyhláškou číslo 182/1991 Sbírky, kterou se provádí zákon o sociálním zabezpečení a zákon České národní rady o působnosti orgánů České republiky v sociálním zabezpečení. Tato vyhláška upravuje život postižených poskytnutím takových podmínek a pomůcek, které umožní sebeobsluhu, popřípadě pomůcky na přípravu a realizaci

pracovního uplatnění. V neposlední řadě se péče o postižené řídí zákonem číslo 110/2006 o existenčním minimu, který stanovuje životní minimální hranici peněžních příjmů

fyzických osob a existenční minimum, které se považuje za nezbytné k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb na úrovni umožňující přežití.

2.3 Funkce výchovy ve volném čase

2.3.1 Výchovná funkce

Na výchovu v oblasti pedagogiky volného času se klade obzvlášť velký důraz. Jsou otevírány různé kroužky a vychovatelé v nich usměrňují a kultivují, uspokojují zájmy a potřeby dětí. Motivují je prostřednictvím zajímavých a přitažlivých činností. Na základě praktických činností a zkušeností si děti vytvářejí vlastní názor na svět (volně podle Pávkové, kolektiv, 1999, s. 41 – 42).

Nejen zdraví, ale i postižení mají dnes taktéž obrovské možnosti jak smysluplně trávit svůj volný čas, záleží však hodně na konkrétní instituci a konkrétním vychovateli, jelikož každý handicap si žádá svůj vlastní přístup.

(15)

2.3.2 Zdravotní funkce

Výchova mimo vyučování má za úkol také plnit funkci zdravotní, podporovat zdravý tělesný a duševní vývoj. To je například ve střídání činností různého charakteru, tělesné činnosti, práce a odpočinku. Prospěšný je pobyt na čerstvém vzduchu, kdy kompenzuje sezení v lavici při vyučování. Velký význam má i zdravá životospráva a dodržování základních hygienických pravidel. Spolu s pobytem v příjemném prostředí mezi příjemnými lidmi mohou volnočasové aktivity nejen bavit, ale i uspokojovat všechny potřeby dítěte (volně podle Pávkové, kolektiv, 1999, s. 41 – 42).

2.3.3 Sociální funkce

Kroužky a zájmové činnosti ve volném čase mají možnost stírat rozdíly mezi chudšími a bohatšími žáky i mezi psychologickými podmínkami v rodinách. Pomáhají tím hlavně dětem z méně zaopatřeného nebo problémového prostředí. Obzvlášť důležitá ze sociálního hlediska jsou ta zařízení, ve kterých dítě tráví více času, nebo ta, které trvale nahrazují rodinu. Například školní družiny, domovy mládeže nebo dětské domovy (volně podle Pávkové, kolektiv, 1999, s. 41 – 42).

Myslím si, že zařazení postižených do společnosti ještě donedávna vzbuzoval v některých lidech údiv a bohužel někdy i nepochopení. To z několika důvodů. Jedním z nich je jakýsi nezvyk, jelikož tito lidé byli dlouhá léta zavření v ústavech. Někoho může zarazit i chování těchto lidí. Nicméně, řekla bych, že je jen otázkou zvyku a času, kdy společnost bude brát postižené jako součást života a nepodivovat se například neosvojeným formám chování. Těmi formami myslím zejména chování ve styku s lidmi, osvojení jazyka a hodnot společnosti. V této socializaci se formují poznávací procesy i emoce a celá osobnost. Toto vše probíhá již od raného dětství v rodině, ve škole a dále v různých společenských skupinách. Postižení lidé by měli mít šanci být více do této společnosti zařazeni, aby se také jejich celá osobnost, pokud je to možné, mohla vyvíjet.

Jedním z pokroků v péči a výchovu o děti postižené defekty v oblasti mentálního rozvoje je i výměna zkušeností teoretických i praktických nejen mezi jednotlivými školami a mimoškolními institucemi, ale i mezi národy. Nejenže bychom se sami jako národ měli snažit o zdokonalení péče o postižené a snažit se jim vždy vycházet vstříc, ale zároveň sledovat rozvoj a úroveň této péče i v jiných zemích.

(16)

Jak těmto dětem ale pomoci? Na co se vlastně zaměřit, abychom pomohli lepšímu začlenění do této společnosti? U postižených dětí je to bezpochyby pomalost a úzký rozsah vnímání, tedy počitky a vjemy. Základem vnímání je vytváření zásoby podmíněných reflexů. U normálního dítěte je tento proces rychlý a bouřlivý. U dětí s poškozenou nervovou soustavou se počitky a vjemy vytvářejí pomalu a velmi zvláštně, nedostatečně.

Počitky a vjemy jsou prvním stupněm poznání světa. Tento stupeň je důležitý i v dalších

letech života. Opožděná, omezená schopnost vnímání, která je charakteristická pro mentálně zaostalé děti, má velký vliv na celý průběh jejich psychického vývoje.

Mentálně zaostalé děti se nedovedou pozorně dívat, neumějí se odpoutat od poutavých stránek nějakého objektu, který v daném okamžiku není potřebný. Dokonce i hmatové vjemy a pohyby jsou zaostalé a špatně koordinované. Jak pedagogika volného času, tak i samotné vyučování ve škole pomáhá těmto postiženým dětem srovnávat tyto nedokonalé počitky a vjemy s dětmi z „normální“ společnosti (Rubinštejnová, 1973, s. 119 - 124).

Lidé, kteří mají nějaké postižení, vnímají svět trochu jinak než my. Ale co třeba lidé se zrakovým postižením? Vždyť mají porušen jeden ze základních prvků poznávání.

Nevidomým lidem zrakové postižení ztěžuje celé jejich sociální fungování, mohou být osamocení a izolovaní. Podporu těmto lidem může přinést rozvoj jejich dovedností, což jim umožní žít mezi zdravými lidmi. Zde mohou být pomocí různé programy volnočasových aktivit, tedy smysluplné trávení volného času. Najít takové aktivity, které by mohli sdílet zdraví i zrakově postižení. V České republice je prozatím nedostatek chráněných dílen pro zrakově postižené a konkurenceschopnost na pracovním trhu je také problematická. Já sama pocházím z menšího lázeňského města, kde naštěstí nabídka pro vyžití ve volném čase jak zdravých, tak postižených spoluobčanů je poměrně bohatá.

Máme tu handicap centrum a chráněné bydlení určené pro klienty handicap centra.

Součástí lázeňských procedur a také možností, jak využít volný čas zrakově, jinak postižených i zdravých lidí je například fyzioterapie, muzikoterapie, lázeňský bazén, perlivé koupele a podobně. Také na základní praktické škole, kde jsem pracovala, mají děti velké možnosti, jak svůj volný čas využít. V prvé řadě se vyučuje v bezbariérovém prostředí, o děti se starají pedagogové, asistenti, trampoterapeut (v případě využití trampolíny), klinický logoped, fyzioterapeut (zdravotní a tělesná výchova). Ve volném čase mají možnost využití počítačů, na škole probíhá kroužek anglického jazyka, hry na hudební nástroj, keramický a výtvarný kroužek, hipoterapie, psychologicko-pedagogické

(17)

ježdění na koni, canisterapii, barevnou terapii, snoezelen1 a biofeedback. To vše se přizpůsobuje postižením určitého dítěte.

Je důležité, aby se dítě zapojilo do různých činností a našlo si nějaké koníčky.

Nejenže má tak poskytnuté nové podněty pro rozvoj, ale je to i způsob, jak z něj vychovat všestrannějšího člověka. Některé aktivity mohou napomáhat k lepšímu vyrovnání se s postižením. Často jsou „vstupenkou“ do světa ostatních lidí a dávají dítěti dobrou příležitost, aby se seznámilo s dalšími lidmi a profesemi (Kerrová, 1997, s. 112).

Velmi však záleží na duševní a fyzické vyspělosti dítěte, na jeho momentální náladě i na směrech, kterými se ubírají jeho zájmy, bude-li mít chuť určitou hru hrát. Dítě ani sebe do hry nikdy nenutíme. Ani při sebevětším zápalu během hry nezapomínáme na takt a citlivost. Je to především věcí nás, dospělých, zajistit při hře atmosféru tolerance, vzájemné důvěry a pohody

(Šimanovský, Mertin, 2000, s. 7).

Děti, které si dokážou hrát, účelně využívají svůj mozek – funguje smyslové vnímání, přijímají komplex podnětů z okolního světa a jsou schopné pomocí myšlenkových operací a vlastní fantazie přenést svět, který vnímají, byť zkresleně a nepřesně, do svých her. Děti hrou získávají informace různého druhu, hra je aktivní přístup k okolí a různým životním situacím. Pomocí hry se učí vžívat se do role někoho, využívat fantazii ke konstruování různých předmětů. Hra učí chápat správně danou situaci a také učí dodržovat určitá pravidla, což je dobré pro budoucí život dítěte (Műller, 2005, s. 248 – 249).

2.4 Možné formy trávení volného času na základních školách praktických

V následujícím textu jsem čerpala jak z osobních zkušeností v níže zmíněné základní škole praktické v Poděbradech, tak z jejich internetových stránek.

Cílem bylo nastínit možné formy trávení volného času v podobných institucích.

Rozhodně však neplatí, že děti volný čas tímto způsobem tráví ve všech zařízeních tohoto nebo podobného typu. Na této škole se mi líbil její přístup k inovativním metodám, proto jsem se rozhodla na ni poukázat v následujícím textu.

1Snoezelen je speciální psychorelaxační místnost využívající metodu snoezelen. Tato metoda byla vytvořena v Holandsku pro klienty s těžkým zdravotním postižením. Název snoezelen vznikl spojením dvou holandských slov: Snuffeln - znamenající větřit nebo čuchat a Doezelen - což znamená podřimovat nebo klimbat.

(18)

Hipoterapie - forma fyzioterapie prostřednictvím koně. Ovlivňuje normalizaci svalového napětí, zlepšení vzpřimovacích reakcí, zlepšuje pohybovou symetrii, koordinuje pohyb a celkově ovlivňuje psychiku postiženého dítěte.

Psychologicko-pedagogické ježdění - formuje rozvoj osobnosti, uvolňuje fyzické i psychické napětí. Vhodné pro děti s poruchami učení, s narušenou komunikační

schopností, hyperaktivní děti, děti se smyslovými vadami.

Zdravotní a tělesná výchova - vhodná pro děti s těžším postižením, slouží nadstandartní pomůcky a přístroje (rehabilitační stůl, terapy master, chodítka, motomed, rotoped).

Canisterapie - pozitivní působení psa na zdraví člověka. Klade důraz na řešení problémů psychologických, citových a sociálně-integračních. Uplatňuje se při řešení různých situací v případě, že jiné metody nejsou účinné nebo použitelné. Například navazování kontaktů s pacienty, kteří obtížně komunikují a při práci s citově deprivovanými dětmi, autisty, mentálně postiženými, při apatii, u dlouhodobě nemocných.

Barevná terapie - aura-soma - patří k moderním terapiím. Tato metoda je syntézou léčby drahými kameny a minerály, léčby energií rostlin a barevné terapie. Zabývá se odstraněním nemocí a problémů vzniklých psychickou, duševní nebo mentální nerovnováhou. Tyto nerovnováhy mají své příčiny, které lze pomocí Aura Somy odstranit.

Arteterapie - uvolňuje, zbavuje stresu. Arteterapie v sobě zahrnuje léčbu výtvarným

uměním. Využívá umění a nejrůznější výtvarné techniky při tvorbě. Komunikace a možnost vyjádření prožitků se stává v arteterapii součástí celého projevu. Každý obraz,

symbol, barva, tvar, nese v sobě své sdělení, jen je zapotřebí zkusit to pojmenovat. Člověk poznává sám sebe.

Při výše zmíněných volnočasových a terapeutických činnostech je velmi důležitá funkce vychovatele. Ten má za úkol poskytnout dětem a mládeži takovou aktivitu, která by je zaujala, vzdělávala a pobavila. V neposlední řadě by měl připravit prostředí, ve kterém se všichni budou cítit uvolněně a bezpečně. Následující kapitola popisuje náročnou úlohu vychovatele a jeho působení na děti a dospívající mládež.

(19)

2.4.1 Úloha vychovatele

I postižení se již podílejí na kulturním a společenském životě. Film a televize otevírají obzory neslyšícím i jinak postiženým. Bezbariérové přístupy a doprava jim

dovolují docházet do práce, cestovat. Nevidomí se mohou vzdělávat knihami pro nevidomé, které si mohou zapůjčit ve speciální knihovně v Praze.

Lidé, kteří žijí v dnešní společnosti, se nemohou obejít bez kontaktu s jinými lidmi.

Komunikující lidé na sebe určitým způsobem působí. V praxi to znamená, že vychovatel může působit na dítě a nějakým způsobem ho ovlivňuje a snaží se měnit jeho chování.

Základy komunikace v oblasti mimo vyučování probíhají dobrovolně, z iniciativy dětí.

Vychovatel ve volném čase dětí má více šancí, jak je ovlivnit, protože, narozdíl od učitele

nemá stanovené osnovy, jen metodické materiály, které slouží jako doporučení.

Při plánování činností vychovatel nechává prostor pro zájmy mládeže, pouze je usměrňuje.

Co nejméně poroučí a zakazuje, získává si děti svým osobním vystupováním, přitažlivým námětem činností a hezkými společnými vztahy. Špatná komunikace s postiženými lidmi může záviset na zpomaleném tempu řeči a chudosti slovní zásoby. Víme přece, že řeč se váže na myšlení. Člověk myslí a poté pomocí řeči vyjadřuje své myšlenky. Rozvoj správného myšlení mentálně zaostalých dětí je obtížný, ale řešitelný úkol. Lze ho splnit pomocí speciálních postupů vyučování, které rozpracovala psychopedie. Důležité je názorné předvedení problému a poté jeho převedení do teorie. Mentálně zaostalé děti začínají v důsledku nedostatečného rozvoje myšlení chápat pozdě otázky morálky. Jejich představy o tom, co je dobré a co zlé mají v mladším školním věku dost povrchní ráz.

O tom, co smí a co ne se dovídají od učitelů, vychovatelů, rodičů, knih a televize, ale ne vždy se dovedou podle těchto pravidel chovat. Proto se stává, že mentálně zaostalé děti z nerozumnosti nebo nevyužití volného času podléhají špatným vlivům a nesprávně jednají. Někdy těchto dětí využívají zločinecké živly a dělají z nich vykonavatele svých zločinných záměrů. A tak velký počet mentálně zaostalých či psychicky méněcenných dětí patří k provinilcům. Proto učitelé a vychovatelé pečují nejen o vyučování, ale i volný čas dětí, snaží se je vychovávat. Snaží se u nich vytvořit kladné charakterové rysy (volně podle Švarcové, 2006, s. 37 - 50).

Nezáleží snad na nás všech, jak tento svět bude v budoucnu vypadat? Děti se mají stát čestnými, pracovitými a ohleduplnými k sobě navzájem. Vyprávět jim pouze o tom, jaké mají být, je jen část věci. Je třeba v nich vypěstovat rysy jako samostatnost, pracovitost. Myslím, že je to možné, ale ne lehké. Vychovávat kladné charakterové rysy

(20)

u žáků s postižením je obtížnější, než u zdravých dětí. Pokud se ale někdo domnívá, že charakter těchto žáků nezávisí na výchově, hrubě se mýlí.

2.5 Psychologická hlediska při výchově mentálně postižených dětí

Ve skupině dětí mohou být některé, se kterými má vychovatel výchovné problémy.

Ty mohou být přechodné a souviset s určitým životním obdobím, jako je puberta nebo s nějakou životní událostí (problémy doma). U ostatních případů jde o dlouhodobou obtíž.

Tradiční přístup, kdy špatné chování zasluhuje trest je neefektivní nejen u postižených žáků. Nepřiměřené chování dítěte signalizuje, že existuje problém v jeho životě (volá si tak o pomoc). Přeje si lidský vztah s porozuměním. Pro vychovatele není snadné chovat se takovým způsobem k problémovému dítěti, když to se chová nepřiměřeně. Ale místo zavrhování a odsuzování může pomoci vztah s důvěrou, díky kterému je možný další lepší vývoj. Vychovatel i ve volném čase dítěte může odhalit některé problémy ve vývoji dítěte.

Potom je nutná pomoc psychoterapeuta. Nicméně vychovatel by svým dobrým vztahem k dítěti mohl léčení dosti podpořit.

Každé dítě potřebuje porozumění, ať už od svého vychovatele, pedagoga či od rodiny. Chce se cítit bezpečně a dělat ty věci, které ho baví, uspokojují a přinášejí

radost. Tyto činnosti patří především do sféry volného času dětí, jde o to, aby těmto dětem byla nabídnuta alternativa, jak mohou tento čas využít. Nikdo přece nechceme, aby docházelo ke zbytečným úrazům, experimentováním s drogami nebo věcem, které překračují zákon. Nabídněme proto dětem takovou alternativu, která se bude co nejvíce dotýkat jejich zájmů a bude tyto zájmy účinně uspokojovat (volně podle Švarcová, Slabinová, 2006, s. 37).

Dále budu věnuji svou práci jednomu specifickému mentálnímu postižení, protože se o něj již několik let aktivně zajímám a věřím, že má budoucí práce bude směřovat do volnočasové oblasti postižených lidí.

2.6 Mentální retardace

Za mentálně retardované se považují jedinci slabomyslní, zaostalí (opoždění) [latinsky retardo-zdržovat, re-; tardus-zdlouhavý] (Vokurka, 1994, s. 212).

Mládež i dospělí s mentální retardací představují mezi postiženými jednu

(21)

postižení jednotlivých funkcí je u nich individuálně odlišná. Příčinou mentální retardace je organické postižení mozku. Podle vývojového období, v němž k mentálnímu postižení osob došlo, se rozlišuje oligofrenie, která se zpravidla pojímá jako opoždění duševního vývoje na základě dědičném a vrozeném, a demence, jež se chápe jako důsledek poškození mozku různého druhu v průběhu života jedince. Pseudooligofrenie je duševní opoždění, ale ne na základě poškození mozku, například děti výchovně zanedbané (Švarcová, Slabinová, 2006, s. 24).

2.6.1 Mentální retardace a její dělení

Mentální retardace se dle (Švarcová, Slabinová, 2006, s. 27 - 31) dělí na šest základních kategorií, ze kterých vycházíme.

 lehká mentální retardace

 středně těžká mentální retardace

 těžká mentální retardace

 hluboká mentální retardace

 jiná mentální retardace

 nespecifikovaná mentální retardace

Lehká mentální retardace IQ 50 – 69

Lidé takto retardovaní jsou schopni užívat účelně řeč v každodenním životě.

Většinou dosahují úplné nezávislosti v osobní péči a domácích dovednostech, i když opožděně. Potíže mívají při teoretické práci ve škole. V různé míře se u těchto lidí mohou projevit i stavy, jako je autismus, epilepsie, poruchy chování nebo tělesné postižení.

Středně těžká mentální retardace IQ 35 – 49

Tito lidé mají výrazně opožděn rozvoj chápání a užívání řeči. Omezena je také schopnost starat se sám o sebe. Práce ve škole je taktéž limitována, žáci si ale i přesto mohou osvojit základy čtení, psaní a počítání. V dospělosti jen žřídka mohou vést úplně samostatný život. U značné části těchto lidí je přítomen dětský autismus nebo jiné poruchy.

Tělesná postižení, epilepsie, bývají také časté.

(22)

Těžká mentální retardace IQ 20 – 34

Podobné středně těžké mentální retardaci, pouze výrazně horší motorika. Výchova a vzdělávání je omezeno.

Hluboká mentální retardace IQ je nižší než 20

Omezená schopnost porozumět požadavkům okolí. Většina těchto lidí je imobilní, bývají schopni pouze neverbální komunikace. Vyžadují stálou pomoc a dohled. Mohou se podílet na domácích pracích, sebeobsluze. Výchova je omezená. Mívají tělesné nedostatky, epilepsie, poškození zraku a sluchu, autismus.

Jiná mentální retardace

Pokud je nemožné pomocí obvyklých metod stanovit stupeň retardace, používá se tato kategorie. Například u nevidomých, neslyšících, nemluvících, lidí s poruchami chování, autistů, u těžce tělesně postižených.

Nespecifikovaná mentální retardace

Užívá se v případě, kdy je mentální retardace prokázána, ale není dostatek informací, aby bylo možné pacienta zařadit do jedné ze základních skupin.

U značné části mentálně retardovaných se projevují určité společné znaky, které závisí na druhu retardace, jejím rozsahu. Mentální retardace se klinicky projevuje zpomalenou chápavostí, sníženou schopností logicky chápat a dávat si věci do souvislostí, těkavostí pozornosti, nedostatečnou slovní zásobou, poruchami pohybové koordinace, impulzivností, hyperaktivitou, nebo zpomaleností chování, citovou vzrušivostí, opožděným psychosexuálním vývojem, zvýšenou potřebou uspokojení a bezpečí, poruchami v mezilidských vztazích a komunikaci, malou přizpůsobivostí k sociálním požadavkům a dalším. Ale i mentálně retardované děti se v průběhu svého života vyvíjejí.

Charakteristické pro tyto děti jsou opozděné veškeré kognitivní procesy, jako je vnímání, jelikož mají poškozenu nervovou soustavu, dále myšlení, protože mají porušenu poznávací činnost a velmi omezenou zásobu představ a paměť. Osvojují si vše velmi pomalu, potřebují mnoho opakování, rychle zapomínají a nedokáží zapamatované věci využít v praxi.

(23)

Ve většině jsou děti s mentálním postižením emočně nevyspělé a chovají se jako děti mladší. Cizí prostředí, neznámé osoby nebo podněty u nich často vyvolávají strach, který je někdy až panický, může ho doprovázet třes. Jejich city se také nacházejí na úrovni mladšího dítěte. Bývají často náladoví, ale přesto dokážou mít rádi osoby v jejich blízkosti, dokážou jim pomáhat a to velmi rádi a nezištně.

Při každém onemocnění centrální nervové soustavy působí na dítě nejprve biologické projevy a potom také projevy podmíněné vývojem a způsobem života dítěte, které jsou s biologickými faktory ve vzájemném propojení. Charakter dítěte záleží na výchově a podmínkách jeho života v prostředí, ve kterém žije. To znamená, že na charakteru dítěte se podílí jeho rodina. V rodinné výchově často převládají krajní přístupy. Buď rodiče své děti příliš litují a vytvářejí tak dítěti prostředí, ve kterém se ničemu nenaučí, nebo se k nim naopak chovají přísně, zlobí se na ně a vytvářejí tak neúměrné požadavky. Nejlepší cestou, jak pracovat s postiženým je dle mého názoru naučit ho správným návykům ještě dříve, než si osvojí návyky špatné, jelikož u mentálně retardovaných se špatné návyky odstraňují velmi těžko (Švarcová, Slabinová, 2006, s. 35 - 50).

Rodiče by měli mít důvěru ve své rodičovské schopnosti a dovednosti, měli by se spoléhat na intuitivní vnímání potřeb a tužeb svého dítěte. Rodiče zkrátka hrají v životě

dítěte bezkonkurenčně hlavní roli, přičemž nejúčinnější pomoci se dítěti dostává při spolupráci odborníků s rodiči s ohledem na potřeby dítěte (Newman, 2004, s. 19).

2.6.2 Nejčastější příčiny mentálního postižení

Mentální opoždění mohou způsobit jak vlivy vnitřní, tak vnější. Vnitřní příčiny jsou už předem zakódovány v genetické informaci v pohlavních buňkách matky a otce, jejichž spojením vznikne nový jedinec. Vnějších činitelů může být více. Od početí, přes celou graviditu, porod, poporodní období i rané dětství. Nejčastější příčiny mentální retardace jsou následky infekcí a intoxikací (toxoplazmóza), následky úrazů, poruchy výměny látek, růstu, výživy, nemoci způsobené nespecifickými prenatálními vlivy (hydrocefalus), anomálie chromozomů (Downův syndrom), nezralost, vážné duševní poruchy, psychosociální deprivace (špatné sociokulturní podmínky).

Mentální postižení poměrně často vzniká na základě výchovné nepodnětnosti, zanedbanosti. Jde obvykle o děti podobně postižených rodičů, jejichž intelekt a vzdělání je

(24)

nízké. Tito rodiče své děti nepříznivě ovlivňují svou výchovou a horšími genetickými předpoklady (Švarcová, Slabinová, 2006, s. 51 - 52).

2.6.3 Prevence mentálního postižení

Zaměření na prevenci je v současné době velmi silným trendem. Takovou možnost nabízí především moderní medicína (zvláště oblast genetiky). Silně se zde však projevuje i snaha společnosti nesmiřovat se pasivně s existencí vad a poruch u člověka, a pokud je to možné, udělat vše proto, abychom se těchto deficitů nejenom zbavili (léčbou, nápravou), ale také se pokusili předejít a zabránit jejich vzniku (Slowík, 2007, s. 48).

Prevence může zahrnovat primární zdravotní péči, prenatální a postnatální péči, výživu, kampaň proti přenosným onemocněním, bezpečnost v pracovním prostředí i jinde, životní prostředí. Prevenci mentálního postižení prosazuje Mezinárodní liga pro mentálně postižené (ILSHM). V jejím programu je 10 bodů (zásad), jejichž dodržováním lze omezit vznik mentálního postižení.

 Návštěva lékaře 3 měsíce před plánovaným otěhotněním.

 Správná strava.

 Žádný alkohol!

 Včasné očkování.

 Žádné kouření!

 Genetická poradna.

 Neužívat zbytečně léky!

 Žádné RTG záření!

 Vyhýbat se infekčním nemocem.

 Navštěvovat pravidelně lékaře (Švarcová, Slabinová, 2006, s. 53 - 54).

2.6.4 Centra pro mentálně postižené, aneb svět bez ústavů

Služby pro mentálně postižené by měly být pružné, individuálně stavěné podle zvláštních potřeb konkrétního člověka, měly by využívat vlastních zdrojů. Nové možnosti

a přístupy umožňují dokonce i lidem s nejnaléhavějšími potřebami, aby mohli žít ve vlastních domovech. Přístup, který by se dal nazvat „podporovaný způsob života“, dává

(25)

lidem to, co chtějí, potřebují. Stojí méně než ústavní péče a současně poskytuje neskonale vyšší kvalitu života (Cháb, s. 12).

Následující rozdělení služeb pro mentálně postižené jsem čerpala ze stránek Ministerstva práce a sociálních věcí ČR [online].

Speciálně pedagogická centra - jsou to speciální školská zařízení, zpravidla jako součást speciálních mateřských škol a speciálních základních škol. Poskytují poradenské služby školám a školským zařízením pro mentálně postižené, rodičům postižených dětí, orgánům státní správy ve školství i dalším resortům zabezpečujícím péči o mentálně postižené.

Předškolní výchova dětí s mentální retardací - speciální předškolní zařízení pro děti s mentálním postižením. Speciální mateřská škola, běžná mateřská škola, nebo speciální třída pro mentálně postižené děti při mateřské škole.

Základní školy praktické - vzdělávají žáky s takovými rozumovými nedostatky, pro které se nemohou s úspěchem vzdělávat v základní škole.

Základní školy speciální - vzdělávají žáky s těžkým mentálním postižením, žáky s více vadami a autismem, a to se souhlasem zákonného zástupce a na základě písemného doporučení odborného lékaře a školského poradenského zařízení.

Speciální třídy při základních a zvláštních školách a ústavech sociální péče - základní školy umožňují otevřít speciální třídu pro žáky s mentálním postižením pod vedením odborné výuky speciálním pedagogem.

Centra denních služeb - poskytují ambulantní služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby.

Denní stacionáře - poskytují ambulantní služby jako centra denních služeb.

Týdenní stacionáře - poskytují pobytové služby.

(26)

Domovy pro osoby se zdravotním postižením - poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pravidelnou pomoc jiné fyzické osoby.

Sociálně-terapeutické dílny - jsou ambulantní služby poskytované osobám se sníženou soběstačností z důvodu zdravotního postižení, které nejsou z tohoto důvodu umístitelné na otevřeném ani chráněném trhu práce. Jejich účelem je dlouhodobá a pravidelná podpora zdokonalování pracovních návyků a dovedností prostřednictvím sociálně-pracovní terapie.

Po ukončení povinné školní docházky mají postižení možnost pokračovat ve vzdělávání v přizpůsobených jedno až tříletých učebních oborech. Lehce mentálně

postiženým nabízejí pomoc úřady práce, nutností je vždy potvrzení od lékaře, zda jsou kompetentní k výkonu určité profese. Pokud jsou již vyčerpány všechny možnosti pro vzdělávání dítěte, jako nejvhodnější pro zařazení do pracovního procesu se nabízí práce v chráněných dílnách, protože dítě potřebuje dohled, který mu pomáhá řešit pracovní úkoly (volně podle Frančeová, 2002, s. 6).

Významnou roli ve zlepšení péče o mentálně postižené vedle státních institucí hrají i zájmová sdružení, církevní organizace, občanské iniciativy i nadace. Doufejme a věřme,

že se i nadále tento proces bude rozvíjet a spolu s pomocí nás všech přispěje ke zdokonalení péče o mentálně postižené.

V praktické části mé práce jsem si vybrala jednu organizaci v místě mého bydliště, kam dochází i klientka, se kterou jsem později prováděla rozhovor a pozorování. Tato organizace je výborným vodítkem pro jiné, zatím začínající volnočasové instituce, která obsahuje všechny složky péče o postižené spoluobčany. Také může dobře posloužit pro představu jedné fungující volnočasové oblasti našich postižených spoluobčanů. Na ní jsem se proto rozhodla ukázat a definovat, jak také může vypadat život postižených lidí.

Možná si mnozí z nás uvědomí, zrovna tak jako já, že tito lidé, nazvěme je třeba klienti, žijí úplně normální život, mnohdy i bohatší než my, ostatní. Toto prostředí na mne velmi silně zapůsobilo, jelikož je koncipované na vzájemné spolupráci zdravých i postižených.

V následujím textu se věnuji Handicapcentru srdce v Poděbradech a Speciálnímu domovu mládeže v Chotěšicích.

(27)

3. PRAKTICKÁ ČÁST

3.1 Handicapcentrum srdce Poděbrady

Poskytuje ucelenou péči pro osoby s mentálním a kombinovaným postižením.

Zahrnuje tak denní stacionář, chráněnou dílnu, podporuje samostatné bydlení a též slouží jako sociální poradenství. Handicapcentrum srdce vznikalo za pomoci Rotary2 klubu Poděbrady, který je celosvětovou organizací vedoucích osobností z podnikatelských a odborných kruhů, kteří poskytují humanitární služby a pomoci svým spoluobčanům, prosazují ve všech oblastech vysoké etické zásady a napomáhají vytváření vzájemné důvěry a míru na celém světě. Je také společenstvím, do něhož je zapojeno na 1,2 milionu mužů a žen, organizovaných v téměř 30 000 klubech, působících prakticky ve všech zemích světa.

Denní stacionář - slouží pro klienty ve věku od 16 let neomezeně. Klienti z denního stacionáře mají pro každý den připravenou různorodou činnost. Mohou se věnovat ergoterapii, keramice, fyzioterapii, volný čas tráví v kroužku vaření, chodí za nimi pejsek na canisterapii, zazpívat a zahrát si mohou v rámci hudební výchovy, tělo protáhnou při rehabilitačním plavání, ale neméně důležitý je také nácvik sebeobsluhy či trénink paměti. Samozřejmostí se staly i časté výlety, exkurze, soutěže a pravidelné rahabilitační pobyty v tuzemsku i zahraničí. Klienti denního stacionáře též svými službami pomáhají i lidem z okolí. A nejsou lhostejní ani k přírodě a zvířatům, čemuž velmi dopomáhá pravidelné setkání s různými zajímavými lidmi, kteří se starají o ohrožené druhy zvířat.

Cílem pracovníků v denním stacionáři je maximálně možný rozvoj klientů do samostatného života (Příloha č. 1).

Chráněná dílna - je určená pro osoby se zdravotním postižením bez omezení věku a všem, kteří mají chuť do práce. Již deset let slouží lidem, kteří díky svému postižení nebo zdravotnímu stavu mají znevýhodněný vstup na trh práce. Za práci samozřejmě náleží

2Rotariáni se scházejí jako přátelé pravidelně každý týden, aby jednali o aktuálních tématech a projektech, zaměřených na pomoci a služby místního i mezinárodního dosahu. Členy klubu jsou představitelé různých oborů a profesí, zastoupených v dané obci. Také připravují a uskutečňují množství pozoruhodných projektů humanitárního, vzdělávacího nebo kulturního zaměření, přičemž usilují prostřednictvím výměnných programů o obohacení života svých spoluobčanů na místní i mezinárodní úrovni. Nadace Rotary vynakládá každým rokem kolem 90 milionů dolarů na zahraniční stipendia, na kulturní výměnné akce a na humanitární programy a projekty, které slouží ku prospěchu milionů lidí. Rotary si získalo celosvětové uznání jakožto největší poskytovatel mezinárodních vzdělávacích stipendií. Rotary si vepsalo do štítu ústřední heslo:

(28)

patřičná finanční odměna. V dílně je k dispozici i osobní asistent, přestože práce není fyzicky ani psychicky náročná. Práce je rozdělena mezi čtyři hlavní dodavatele, jedním z nich je kupříkladu automobilový závod Škoda, pro který klienti vyrábí potahy na sedadla.

Stále se rozšiřuje i nabídka vlastních výrobních programů. Trh prorazili kupříkladu novou technologií výroby svíček. V rámci ekologické recyklace přešívají poničené automobilové potahy na kabelky a obaly. Vyrábějí košíky z pedigu a nově díky sponzorskému daru-vyšívacím stroji, vyšívají dle zakázek různých firem z okolí loga, značky a mnoho dalšího. Pro ostatní, běžné zákazníky založili krásnou tradici, kdy v létě a na podzim prodávají všechny výrobky v exluzívních prostorách lázeňské kolonády, kdy skvěle prezentují svou celoroční činnorodou práci. Za zmínku také stojí zařazení do kategorie

„class A“ od jejich největšího dodavatele práce. Je to nejvyšší hodnocení kvality za dobře odvedenou práci. Takto doceněná práce je proto nábojem i do další činnosti.

Samostatné bydlení - slouží lidem se zdravotním postižením. Několik uživatelů tak může celoročně žít v přirozeném prostředí plně zařízených bytů s péčí osobního asistenta, která ovšem není celodenní. Koncepce těchto bytů vychází z nejmodernějšího trendu v sociálních službách.

Sociální poradenství - slouží všem, kdo potřebují podat pomocnou ruku a radu v sociální oblasti (Výroční zpráva Handicapcentra srdce, o.p.s., 2008).

3.2 Speciální domov mládeže Chotěšice Je týdenní stacionář a praktická škola.

Týdenní stacionář - slouží pro mladé lidi s mentálním a kombinovaným postižením po ukončení základní školní docházky ve věku 16 – 35 let. Připravuje absolventy základních a speciálních škol s mentálním a kombinovaným postižením pro uplatnění na trhu práce ve čtyřech záučních oborech. A to kuchař, zdravotník, zahradník a provozní pracovník. Mimo přípravy klientů pro pracovní trh stacionář dále nabízí fyzioterapii, canisterapii, aktivní využití volného času, například vodácký tábor, tuzemské i zahraniční pobyty a výlety, plavání v bazénu, muzikoterapii a sociální poradenství. Klienti jsou zde ubytovaní od pondělí do pátku a mohou využít i vzdělání v praktické škole sídlící ve stejné budově (Příloha č. 2, 3).

(29)

Praktická škola - je určena pro žáky po ukončení základní školní docházky do 26 let s mentálním a kombinovaným postižením. Ve školním roce v rámci pobytu v týdenním stacionáři. Obor je dvouletý a umožňuje studentům upevňovat a rozvíjet již získané znalosti a dovednosti, které vedou k maximální možné míře samostatnosti a pracovnímu uplatnění. Výuka je velmi pestrá díky častým exkurzím a praxím v detašovaných zařízeních.

Činnosti zejména týdenního stacionáře jsou opravdu pestré. Kupříkladu vodácký tábor, který se koná již poněkolikáté a účastní se ho postižené děti i rakovnického domova.

Program tábora měl několik „zlatých hřebů“ a připravoval se několik měsíců předem.

Hrálo se a zpívalo jako každoročně u ohně, lákala i olympiáda PROBO-OPEN- HANDICAP3. Ranní rozcvičky u zdravých dětí nepatří k oblíbeným, ale u postižených se těší docela velkému zájmu. Stejně tak i koupání v místní řece a bazénu. K dispozici bylo 6 raftů „Colorado“. Plavba na nich pokaždé vzbouzí největší emoce u všech účastníků.

Zvláště když je uspořádána za svitu měsíce po klidné a temné hladině k trosečníkům, kteří čekají s pochodněmi na ostrůvcích na vysvobození. Každý se také těšil, až přijede policista

Marek a odhalí něco z tajů kriminalistiky, dokonce sehraje živou scénku s pouty a rozehraje tak paint-ballovou přestřelku, která nese název „branné odpoledne“. Nebylo

málo ani ručních prací, kdy si klienti mohli vyzkoušet spoustu zajímavých technik barvení, batikování a malování. Tábor uzavírala pyžamová diskotéka zakončená táborákem poslední večer.

V návaznosti na předchozí text a pro představu zde vkládám základní režim dne letního tábora a rámcový program rehabilitačního tábora handicapovaných klientů týdenního stacionáře.

3.2.1 Volnočasové činnosti týdenního stacionáře

Volnočasové činnosti týdenního stacionáře nabízejí rozmanité trávení volného času pro různé věkové kategorie a různá zdravotní omezení. Ve velkém množství aktivit najdou zalíbení jak mladší, tak starší ročníky. Programy myslí jak na sportovní vyžití, tak na výchovnou a integrační složku programu.

3 Sportovní hry handicapované mládeže sponzorované koncernem PROBO.

(30)

3.2.1.1 Základní režim dne letního tábora pro handicapované

Základní režim dne na tomto táboře splňuje svůj pravidelný denní režim, který je při práci s postiženými nutný pro zachování jejich mentální stability.

7.30 – 7.45 Budíček 7.45 – 8.15 Ranní hygiena 8.15 – 9.00 Snídaně

9.15 Kolečko, nástup

9.30 – 11.45 Dopolední zaměstnání, klid 12.00 – 14.00 Oběd, polední klid

14.00 – 16.00 Odpolední zaměstnání dle programu 16.00 Svačina

16.30 – 18.00 Zaměstnání dle programu 18.00 – 20.00 Večeře, hygiena

20.00 – 21.00 Večerní program 21.00 Večerka

3.2.1.2 Rámcový program rehabilitačního tábora pro handicapované

Rehabilitační pobyty mentálně postižených slouží k celkovému ozdravení a podpoře rozvoje osobnosti každého účastníka. K tomuto cíli směřuje program pobytu, který je konkrétně rozpracován a podle místních podmínek realizován v následujících oblastech.

1. Tělovýchovné aktivity

1.1 skupinová zdravotní tělesná výchova 1.2 individuální zdravotní tělesná výchova

1.3 hrové činnosti (např. míčové hry, orientační hry, apod.)

2. Otužování

2.1 pobyt ve vodě, případně plavání

2.2 pobyt na čerstvém vzduchu, dechová cvičení 2.3 individuální masáže

(31)

3. Výchova ke zdravému způsobu života 3.1 zdokonalování návyků sebeobsluhy

3.2 správná výživa, pitný režim, vhodná skladba stravy, stravovací návyky, apod.

3.3 dodržování ozdravného režimu dne

4. Rozvíjení jednotlivých složek osobnosti formou speciální výchovy cíleně zaměřené na oblasti:

4.1 rozumovou a smyslovou, tj. rozvíjení poznávací činnosti, vnímání a řeči

4.2 citovou a volní, zvláště rozvoj spolupráce ve skupině, přejímání individuálních úkolů jako součást skupinové činnosti

4.3 estetickou a mravní, tj. vnímání krás přírody, harmonie v přírodě a společnosti, vzájemná podpora, úcta, apod.

(32)

3.2.1.3 Úplný scénář letního tábora pro handicapované

(Sborník Handicapcentra srdce Poděbrady, 2008.)

Dle mých zjištění, které jsem prováděla metodou rozhovoru je následující program, který v handicapcentru s malými obměnami využívají již několik let stále srovnatelný až

nadprůměrný než některé programy jiných center po ČR a je dokonce srovnatelný i na mezinárodní úrovni, hlavně v oblasti sportů, přesněji vodáckých sportů. Bohužel tato

organizace nijak nespolupracuje se zahraničními kolegy, což její úroveň drží na stále stejném místě.

3.3 Výzkum jako vodítko k odlišnému přístupu k jedincům

V návaznosti na předchozí text a pro lepší představu trávení volného času

(33)

postiženého a druhá je doplněna výzkumem uskutečněným metodou pozorování a rozhovorem s postiženou. Jednou z nich je kazuistika žáka základní školy praktické

v Poděbradech, jehož budoucnost není zatím zcela jasná, a druhým je klientka Handicapcentra, na jejímž životě se dá velmi dobře popsat situace i jiných, podobně postižených lidí. Možná jen s tím rozdílem, že tato klientka má obrovskou podporu ve své rodině, což nelze říci o všech ostatních. Zároveň život této mladé ženy může posloužit jako vodítko pro rodiče a přátele mladších handicapovaných lidí, i jako představa o smysluplné budoucnosti jejich dětí.

3.3.1 Kazuistika Martin

Údaje k sestavení této kazuistiky jsem získala z mého pozorování a osobních zápisků při dvouleté asistenci právě u tohoto žáka, četnými rozhovory s jeho rodiči a také z katalogových listů žáka.

Osobní anamnéza:

Chlapec Martin navštěvuje 6. ročník pomocné školy, je mu 14 let. O své budoucnosti a přípravě na povolání zatím ještě nemá zcela ucelené představy, ale uvědomuje si nutnost dále se vzdělávat nejenom z důvodu získávání nových informací, ale i z důvodu sociálních.

Další vzdělávání chápe nejenom jako možnost pohybovat se v okruhu svých vrstevníků, ale jako zákonité postupné odpoutávání se od rodiny. Není si vědom malého počtu vzdělávacích zařízení a omezeného výběru učebních oborů vzhledem ke svému handicapu.

U Martina byla zjištěna diagnóza lehké až středně těžké mentální retardace asi v 6 letech, kdy už navštěvoval speciální (dnes základní školu). Až do páté třídy se vzdělával podle výukového programu praktické školy, poté na doporučení výchovné

poradkyně a zprávy z PPP přešel na výukový program školy pomocné.

Z psychologického vyšetření pedagogicko-psychologické poradny:

Toto vyšetření prováděla psycholožka na základě návrhu dětského lékaře pro posouzení adekvátního psychického vývoje dítěte dítěte.

Při vyšetření snadno navázal kontakt, po celou dobu vyšetření spolupracoval.

V sociálním kontaktu vstřícný a přiměřeně iniciativní, má adekvátní komunikační

dovednosti. V úkolové situaci pozornost mírně kolísavá, u jednodušších úkolů i při samostatné práci dosti vytrvalý, zejména u nových činností ovšem potřebuje

(34)

individuální vedení a delší dobu zácviku. Při volné hře klidný, pozitivně laděný, soustředěný, celkově bez kvalitativně abnormních projevů v chování.

Aktuální intelektové výkony celkově pásmu středně těžké mentální retardace (při horní hranici pásma) s převahou v oblasti dovedností krystalických. Výraznější obtíže především u úkolů náročných na flexibilitu a myšlení a základní abstrakci. V řeči dosti bohatá slovní zásoba (až na úrovni 6-7 let mentálního věku), se zřetelnou správnou artikulací. Jemná motorika ruky dostatečně koordinovaná, kvalita grafických projevů odpovídá celkové mentální kapacitě.

Ve škole pracuje s individuální asistencí. Má základy školských dovedností (čtení, psaní, počty). Bez behaviorálních problémů.

Závěr psychologického vyšetření z pedagogicko-psychologické poradny:

V závěru zprávy z psychologického vyšetření se píše, že jde o chlapce se závažným vývojovým postižením, kognitivní kapacita odpovídá pásmu středně těžké mentální retardace (při horní hranici pásma) s dosti rovnoměrným profilem, osobnostně kooperativní, vstřícný a pozitivně laděný chlapec, bez behaviorálních problémů.

Navštěvuje základní školu - v příštím roce nastupuje do 7.třídy základní školy, kde je dobře adaptován. Ve škole doporučen zcela individuální přístup s určitou potřebnou redukcí celkových nároků (s důrazem na zvládnutí důležitých základních dovedností), přítomnost asistenta plně indikována.

U chlapce se tedy jedná o závažné celkové postižení, vedoucí k celkovému omezení jeho samostatnosti a adaptivního fungování - u většiny běžných aktivit, včetně orientace a komunikace mimo domov potřebuje dopomoc a individuální vedení.

Rodinná anamnéza:

(Sestavila jsem ji s pomocí svých postřehů a s přispěním zpráv z katalogových listů žáka.)

Otec i matka zdrávi. Jeden starší bratr právě studuje práva na vysoké škole. Rodiče se dítěti velmi pečlivě věnují. Matka má středoškolské vzdělání v oboru ekonomie. Otec vyučen. Matka od dětství pracuje doma, aby mohla synovi věnovat veškerou možnou a dostupnou péči. Absolvovali léčebné metody jako je akupunktura, kineziologie, hipoterapie atd. Každá příležitost, o které se dozvěděli, byla pro ně spásnou nadějí na zlepšení zdravotního stavu Martina.

Zprvu byla informace o Martinově mentální retardaci pro rodinu nepřijatelná

(35)

Celá rodina velmi ráda cestuje. Martin nadšeně poznává přírodní krásy naší země.

Z poznávacích rodinných cest si přivážel dřevěné turistické známky. Rád na internetu vyhledává další dostupná místa, kam by se s rodiči mohli vypravit. Pomáhá tak plánovat rodinné výlety. Matka udává, že z rodinných výletů je nadšený. Společně navštěvují i sportovní akce a kulturní pořady.

Schopnosti, dovednosti:

Sebeobsluha a sociální rozvoj

Zjistila jsem, že Martin stále vyžaduje dopomoc jiné osoby. Potřebuje pomoc při mytí vlasů, při domácích úkolech a přípravě do školy. Je schopen se sám spořádaně najíst, obsluhovat některé přístroje, kreslit a vykonávat další podobné činnosti. Ve třídním kolektivu je velmi šťastný a je rád, když může ostatní bavit svými kousky. Rád ostatní poučuje, to ale spíše pramení v jeho papouškování toho, co vyslechne doma či někde mimo školu. Čas po vyučování tráví svými koníčky. V rámci kroužků navštěvuje keramiku, rád jezdí na kole, či chodí chytat ryby.

Dále jsem při své dvouleté asistenci zjistila, že rodiče Martinovi doma vytváří takové rodinné zázemí, které ho podněcuje do dalších činností.

Čtení – Je výborným čtenářem. Je schopen samostatné práce s textem formou tichého čtení. Čte s porozuměním a písemný text se stal pro něho zdrojem poznání.

Psaní – Píše úhledně tiskacím písmem, dle svých možností s výbornou úpravou.

Pomalejším tempem zvládne opis, přepis, diktát. Rychleji dokáže psát na počítači.

Počty – Pracuje podle osnov pro jeho ročník. Početní operace umí použít i ve slovních úlohách, které nemají složité texty.

Přírodověda – Bez problémů pracuje společně se třídou, má zájem o činnosti.

S dopomocí zvládá i řešení úkolů v pracovním sešitě. Je velmi zvídavý a chtivý nových informací.

Řečová a komunikační výchova – V dokumentaci Martina je uvedeno, že jeho řečový projev je relativně velmi dobrý, řečové schopnosti jsou rozvinuté, stavba vět je jednoduchá, s chudostí slovníku, artikulační neobratnosti. Občas nechápe slovní instrukci.

Při delší zátěži šaškuje, odbíhá. Rozvoj výukových dovedností vyžadovalo snížení obsahové náročnosti učiva, proto byl také Martin přeřazen do Pomocné školy.

Hudební výchova – Z mých postřehů a zápisků Martin rád poslouchá hudbu, zapojuje se také do rytmizace a hry na dětské hudební nástroje, ale nerad zpívá.

Tělesná výchova – Jeho tělesná výchova dle mého zjištění probíhá běžnou formou jako u ostatních dětí. Rád se účastní plavání v rehabilitačním bazénu.

(36)

Výtvarný projev – Všimla jsem si, že velice rád na hodinách vždy přebírá a třídí různé předměty a materiály, sestavuje mozaiky, kdy si procvičuje jemnou motoriku prstů.

Rád, ale s nepřesností stříhá – velmi si oblíbil techniku koláže a její tisk. Jinak má rád veškeré výtvarné aktivity.

Pro větší představu o Martinově trávení volného času kazuistiku ještě doplňuji o osobní dotazník, který jsem pořídila při rozhovoru s Martinovou matkou. Tento dotazník měl za úkol zjistit a popsat chlapcovy volnočasové aktivity a zájmy od raného dětství, včetně předpokládaného vývoje do budoucna tak, jak jej viděla a popsala jeho matka.

Jedná se o autentickou, nezměněnou výpověď.

3.3.1.1 Dotazník volnočasových aktivit

 Jaké měl zájmy v 3, 5, 7, 9, 10,... letech? V pěti letech Martin začal rybařit, v šesti letech jezdit na kole, v deseti letech přišel na řadu bohužel jeho oblíbený počítač, postupně se přidávaly zájmy jako flétna, keramika,..

 Jak se tyto zájmy měnily a lišily se něčím od jiných dětí? Ničím podstatným se jeho zájmy od ostatních dětí nelišily.

 Byl pasivní nebo spíše aktivně vyhledával zábavu, hry a činnosti? Vyhledával kamarády a hry s nimi velmi často. V rodině jsme ho ve všem velmi podporovali.

 Chtěl trávit volný čas se svými vrstevníky? Ano, sám je pokaždé vyhledal.

 Jakou formu zábavy upřednostňoval? Odmalička byl všestranně zaměřen.

S přihlédnutím k jeho handicapu byl celkem zručný jak v ručních pracích, tak ve sportovních aktivitách. V hudební oblasti ale nevynikal.

 Jak většinou dlouho u hry (aktivity) setrval? Nebo se činnost musela neustále obměňovat?

U činností, které ho bavily a přinášely mu potěšení, setrval i několik hodin, u ostatních činností jinak měl problém setrvat třeba pár minut.

(37)

 Pokoušel se „švindlovat“ nebo hrál fair-play a dodržoval stanovená pravidla?

Od útlého věku se snažil švindlovat tak, aby se na to nepřišlo.

 Uměl prohrávat? S prohrou měl a má do dneška stále problémy. Prohrávat se mu nelíbí a nechce.

 Uchvátil se někdy pro nějakou činnost tak, že v ní byl velmi dobrý? Ano. Dá se říci, že je velmi dobrý v rybaření a také v plavání.

 Tušíte, jakým směrem směřuje vaše dítě, o jaké aktivity se bude zajímat do budoucna? Myslím si, že syn bude stále pokračovat ve svém rybaření, což ho neopustilo od jeho 5 let, a též se zajímá o přírodu a vše s ní spojené. Podnikáme například výlety na kolech do přírody a tam Martin rád objevuje její krásy. Jízda na kole je též jeho oblíbenou činností, které se určitě bude věnovat i do budoucna.

Zatím je ještě dosti hravý, takže jezdí na tábory, kde se věnují spoustě her a dalších činností. Prozatím ho jeho zájmy uspokojují.

 Zaměření, co nejraději dělá, jaký typ kroužků navštěvuje:

1. výtvarné aktivity - navštěvuje z velké části (keramika, výtvarný kroužek)

2. hudební kroužky a aktivity - rád by navštěvoval, zkoušel flétnu, ale později jsme s paní učitelkou zjistily, že Martin není schopný se soustředit

3. tělovýchovné kroužky - chodí pravidelně na plavání

Martin, chlapec, který prozatím navštěvuje základní školu a jehož budoucnost není zcela jasná. Díky programu pomocné školy, kam byl v minulém roce přeřazen z výukového programu školy praktické, mu nyní umožňuje lépe a hlavně jeho životním (pomalejším) tempem chápat nové věci. Má šanci se tak lépe rozvíjet v oborech, které mu jsou bližší, ale na které až doposud díky rychlému tempu učiva v praktické škole nezbýval čas. Nejraději se věnuje keramice, malování, dokonce pomáhá tatínkovi na zahradě. Díky vstřícnému přístupu paní vychovatelky začal Martin pravidelně navštěvovat různé kroužky a zúčastňovat se dokonce víkendových akcí a táborů, kde děti mají široké spektrum vyžití.

Martin je velmi kamarádský a přátelský, s přihlédnutím k jeho postižení vyniká ve výtvarných činnostech.

Řekla bych, že vše je jen o přístupu laskavých pedagogů a vychovatelů a jejich spoluprácí s rodiči dětí. Pokud by Martinovi rodiče již dříve probrali danou situaci

(38)

s pedagogy a již dříve přijali daná opatření, na chlapce nemusel být tak dlouho vyvíjen tlak ve škole, který byl pro něho nezvládnutelný. Tudíž se i dříve mohl zařadit mezi kolektiv svých vrstevníků. Také jeho dovednosti ve výtvarných oblastech mohli být na ještě vyšší úrovni. I na tomto případě je tedy vidět, jak je nutná spolupráce a komunikace mezi vychovateli, pedagogy a rodiči postižených.

Dále svou práci zaměřím na jednu mladou ženu, klientku handicapcentra, která měla podobný životní start jako Martin. Ten se jednou možná také vydá ve šlépějích Zuzky a bude si tak budovat co možná nejvíce samostatný život plný radostí a zážitků.

Na kazuistiku jsem navázala popisem dne Zuzky, kde jsem využila hlavně metodu pozorování a rozhovoru.

3.3.2 Kazuistika Zuzka

Údaje k sestavení této kazuistiky jsem získala metodou pozorování, rozhovoru a stejně jako u Martina z katalogových listů.

Osobní anamnéza:

Mladá dívka, navštěvuje denní stacionář, kde tráví den se svými kamarády.

Po skončení denního pobytu ve stacionáři odchází do chráněného bydlení, kde je už několikátým rokem. Zuzka se narodila s diagnózou mentální retardace středního stupně podmíněnou chromozomální aberací, Morbus Down, jde tedy o poruchu trvalou, léčebně neovlivnitelnou, poruchu, kde lze počítat jen s malou možností jistého ovlivnění péčí a výchovou.

Zuzka nastoupila do školy v 8 letech, vyšla ve 4. třídě zvláštní školy, měla tam individuální výuku, aby jí mohli mít doma. V denním stacionáři nemá emoční stresy, nepláče. Když pláče, rozzlobí ji bratr. Nyní má hocha z denního stacionáře a je šťastná.

Občas se vzteká, nemluví, vyhrožuje. Je to kvůli televizi nebo podobným věcem.

Zuzka zatím i nadále bude docházet do denního stacionáře, kde se jí velmi líbí.

Má ráda společnost a společnost má ráda ji. Je to žena, která oplývá bohatostí svých zájmů, a to i přes veškeré své postižení.

Z psychologického vyšetření:

Šlo o pravidelné psychologické vyšetření psycholožky, na základě kterého napsala

References

Related documents

Univerzita rozvíjí základní a aplikovaný výzkum v oborech daných složením jejích fakult a cítí svoji zodpovědnost za etické, morální, sociální a kulturní stránky

Obsah a aktualizace Dlouhodobého záměru pro rok 2003 do značné míry souvisí s ukončením šestiletého volebního období současného vedení Technické univerzity v Liberci..

Výzkumná část se věnuje výzkumu s cílem zjistit, zda všeobecné sestry na standardních oddělení znají varovné známky náhlého zhoršení zdravotního stavu

Pokud chceme, aby program GMSH vytvořil trojúhelníkovou síť u nějaké pukliny, je potřeba načíst vstupní soubor, jehož formát je popsán v kapitole 3.1.5 nebo lze

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL. Užiji-li bakalářskou

- odstranit dekorační předměty apod.. Pacient by měl mít pocit, že je vnímám a respektován, i když trpí demencí. Je vhodné se přizpůsobit jeho individuálním

Tyto schopnosti spočívají v uvolnění pohybů paží a rukou, ve schopnosti rytmických úderů na bicí hudební nástroje a v dovednosti rozdělit čtvrťovou do- bu na dvě

Pro potřeby školské integrace je zlomovým a nejdůležitějším zákonem Zákon č. Ten vymezuje tři základní kategorie dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami. V