Start-up podnikání z pohledu podnikových cílů
Bakalářská práce
Studijní program: B6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208R085 – Podniková ekonomika Autor práce: Karolína Kyselová
Vedoucí práce: Ing. Jan Mačí, Ph.D.
Liberec 2017
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Ráda bych tímto poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Janu Mačímu, Ph.D. za ochotu, čas a věcné připomínky, které mi během konzultací poskytoval. Dále bych chtěla poděkovat přátelům a rodině za jejich podporu a věcné rady.
Anotace
Tato bakalářská práce se zabývá problematikou start-upů. Start-upy představují pojem v současné době velmi skloňovaný. Práce se věnuje vytyčení pojmu start-up jakožto vývojové fázi firmy, jeho gramatickému významu i definici. Zaměřuje se na samotný průběh vzniku start-upu, od počátečního nápadu až po celkové financování a realizaci.
Práce se rovněž zaměřuje na start-upovou situaci jak na území České republiky, tak rovněž na území severské země Finsko. Teoreticky jsou popsány druhy podnikových cílů a funkcí podniku. S ohledem právě na podnikové cíle se v práci lze setkat s porovnáním dvou start-upů, přičemž jeden z nich je ve fázi před uvedením produktu na trh, a druhý se na trhu nachází již druhým rokem. Rovněž se práce kromě samotné komparace cílů obou start-upů věnuje vzniku jejich nápadu, realizaci týmu a způsobu financování. Na základě provedených rozhovorů se zástupci zvolených start-upů došlo k zjištění, že se přístup k podnikovým cílům liší vzhledem k odlišnosti vývojové fáze obou start-upů.
Klíčová slova
Start-up, realizace, nápad, tým, finance, cíle, podnik.
Annotation
Start-up business from the perspective of business objectives
This bachelor thesis aims to explain the issue of start-up business. Nowadays start-ups are used very frequently as a tool for building new businesses. The thesis explains the term start-up itself along with its definition nevertheless most of the content is dedicated to detailed description of start-ups in terms of an evolution phase of a company. It concentrates on formation of start-ups from an initial idea to a way of financing and realization. In addition, the thesis focuses specifically on start-ups in the Czech Republic and Finland. Furthermore, business objectives as well as company functions are theoretically described. Following the business objectives there is a comparison of two chosen start-ups where one of them is currently in an initial phase and has not entered the market yet. On the other hand, the second one has been on the market for two years that can be considered successful. Each of these two start-ups is described in terms of the initial idea, team formation and the way of financing. Finally, the outcome based on the research is presented. The main finding can be then identified in different approaches to business objectives that resulted from dissimilar evolution phases of both companies.
Key words
Start-up, realization, idea, team, finance, objectives, company.
8
Obsah
Úvod ... 10
1 Start-up jako vývojová fáze firmy ... 12
1.1 Gramatický význam ... 13
1.2 Kroky při plánování vlastního start-upu ... 14
1.3 Fáze vývoje při budování start-upu... 16
1.3.1 Nápad ... 16
1.3.2 Budování týmu ... 17
1.3.3 Nabízený produkt ... 18
1.3.4 Realizace ... 18
1.4 Zdroje financování ... 19
1.5 Vymezení pojmu start-up ... 20
2 Start-upy ve vybraných ekonomikách ... 23
2.1 Česká republika ... 23
2.1.1 Start-up v České republice ... 24
2.1.2 Situace v České republice ... 25
2.1.3 Státní podpora ... 25
2.1.4 Chyby týkající se start-upů ... 28
2.1.5 České start-upy v číslech ... 29
2.2 Zahraničí ... 30
2.2.1 Podnikání v zahraničí ... 30
2.2.2 Start-upy ve Finsku ... 31
2.2.3 Podpora start-upů ... 32
2.2.4 Způsob podpory ... 32
2.3 Start-upové inkubátory a akcelerátory ... 34
3 Podnikové cíle a funkce podniku ... 36
3.1 Podnikové cíle ... 36
3.1.1 Druhy cílů ... 37
3.1.2 Funkce, činnosti podniku ... 39
4 Start-upy vybraných subjektů... 41
4.1 Start-up Binder ... 42
9
4.1.1 Definice start-upu ... 42
4.1.2 Nápad, budování týmu, finance ... 42
4.1.3 Cíle start-upu Binder ... 45
4.2 Start-up Biano ... 46
4.2.1 Definice start-upu ... 47
4.2.2 Nápad, budování týmu a finance ... 48
4.2.3 Cíle start-upu Biano ... 50
4.3 Porovnání start-upů Biano a Binder z pohledu podnikových cílů ... 52
Závěr ... 54
Bibliografie ... 56
Seznam příloh ... 59
10
Úvod
Název „Start-up podnikání z pohledu podnikových cílů“ představuje zaměření této práce.
Jedná se o pojem vyskytující se ve velké míře a pravdou zůstává, že počet start-upů se neustále navyšuje, přičemž jejich celkový počet je těžko zjistitelný. Přehled o jejich vznicích a zánicích je mnohdy obtížně udržitelný. Ačkoli se shledává mnohdy obtížným pojem start-up jasně definovat, v následujících kapitolách se pracuje se start-upem jako se vstupem inovativního produktu na trh, který svou originalitou ovlivní zaběhnuté standardy na trhu. Bakalářská práce se v souvislosti se start-upy nadále věnuje podnikovým cílům.
Nejprve uvádí jejich obecnou charakteristiku a druhy cílů. Následně práce podnikové cíle zasazuje do problematiky start-upů.
Hlavním cílem bakalářské práce je na základě metody komparace zjistit, jak se podnikové cíle liší v případě odlišné vývojové fáze start-upu. Dílčí cíl představuje formulování definice start-upu vzhledem k faktu, že náhledů na vytyčení pojmu start-up existuje vícero. Dalším dílčím cílem lze shledat získání informací o tom, jak vzniká start-up, od nápadu, přes budování týmu, až po financování.
Samotný úvod práce se věnuje pojmu „start-up“, jako vývojové fázi firmy, kde se uvádí několik mezníků životního cyklu podniku. Dále se práce zaměřuje na gramatický význam slova „start-up“. V internetových zdrojích, v monografiích a nejrůznějších článcích se lze setkat s odlišnými způsoby psaní pojmu „start-up“ i přesto, že se tím stále míní ten stejný termín. Následně se práce zabývá jednotlivými fázemi start-upu. Nejprve se věnuje fázi, ve které se formuje podnikatelský plán, dále popisuje fáze vzniku start-upu, od popisu a charakteristiky produktu, přes budování týmu, přes uvedení možných zdrojů financování a následně až po podnikové cíle. Dále je pozornost věnována definici start-upu. Nejdříve se na definování pojmu nahlíží z širšího a následně užšího úhlu pohledu.
Práce navazuje zasazením problematiky start-upů do českého podnikatelského prostředí s uvedením druhů finanční podpory ve státě, i k jakým chybám nejčastěji na českém území dochází ve spojitosti se start-upy. Další vybranou start-upovou ekonomiku představuje ze zahraničních států Finsko, země velmi atraktivní a příznivá pro nadějné start-upisty.
11
V obou případech se jedná o výskyt státních organizací napomáhajících mladým podnikatelům získat finanční zdroje.
Následná a poslední část teoretické části práce je věnována druhům podnikových cílů a obecně funkcím podniku, souboru činností vedoucích k dosažení firemních cílů.
Praktická část práce představuje dva start-upy, s jejichž autory byl veden strukturovaný rozhovor dle připravených otázek, které jsou k naleznutí v příloze. Jeden z nich se nachází v situaci po výhře v soutěži o nejlepší start-up v rámci Student Business Clubu na Technické univerzitě v Liberci a plánuje jednotlivé kroky pro to, aby svůj produkt uvedl v dohledné době na trh. Produktem je sportovní pouzdro Binder, jehož autorem je Martin Skalník. Oproti tomu druhý představený start-up působí na trhu již druhým rokem.
Start-upová firma se jmenuje Biano a dotazovaným byl její výkonný ředitel pan Jan Davídek.
Praktická část práce se zaměřuje na získání informací, jak by pan Davídek z Biana a vítěz Martin Skalník s Binderem sami definovali pojem start-up z důvodu, že se jedná o pojem, u nějž není definice jasně stanovena. Následně se v případě obou start-upů cílí na jejich vývoj se zaměřením na charakteristiku a vznik nápadu, budování týmu, způsob financování a následně na podnikové cíle Biana a Binderu.
Z hlediska podnikových cílů je v práci každý ze start-upů shrnut a následně jsou oba start-upy s ohledem na své podnikové cíle porovnány. Výsledek komparace podnikových cílů obou start-upů představuje podklad pro formulaci hlavního cíle bakalářské práce.
12
1 Start-up jako vývojová fáze firmy
Start-up jakožto slovo anglického původu lze přeložit jako podnik, či business, který se právě nastartoval nebo který právě startuje. „Start-up jako vývojová fáze firmy“ vypovídá o tom, že start-up v sobě skrývá celý proces, sled činností a momentů, který v konečném důsledku může vyústit ve fungující firmu. Je-li zájem podnikat a nastartovat prosperující podnik, vše začíná u stanovení si předmětu podnikání. Takový předmět podnikání představuje „nápad“, který je shledáván jako ten, který se prosadí a o který se bude jevit zájem. Nemusí se nutně jednat o tu tzv. díru na trhu, ale kupříkladu o něco, co se jeví jako nedostatkové v dané lokalitě, nebo chtěné.
Zajímavou myšlenku vyslovil autor knihy „The lean Startup“ Eric Ries, který o start-up úspěchu řekl následovné: „Úspěch startup není důsledek dobrých genů nebo bytím na správném místě ve správný čas. Úspěch startup může být projektován následným správným procesem, což znamená, že může být učen, což znamená, že může být vyučován.“ (Ries, 2011, s. 12)
Uvádí se, že “ekonomové dávají velmi detailního průvodce na užívání pomlčky, která je zahrnuta ve verzi start-up.” (Collins, 2014) Kupříkladu rozhlasová a televizní společnost the BBC nebo the NY Times (NewYork Times) používají verzi s pomlčkou, na druhou stranu the Financial Times nebo the Washington Post používá verzi s pomlčkou i bez ní.
V názvech knižních publikací nebo start-upových událostí převládá “startup” jako jedno slovo, pro příklad je možné uvést události jako “The Lean Startup1”, “The Startup Manifesto2” nebo “Startup Weekend3”.
Start-up jako vývojová fáze firmy naznačuje, že lze u firmy rozlišit několik mezníků. Jak uvádějí oficiální stránky Czechinvestu (CzechInvest, 2016), lze u firmy rozlišit fáze: seed, start-up, počáteční růst a fázi expanze.
1 The Lean Startup – událost pro podnikatele a inovátory rozdělená do jednotlivých workshopů; založeno Ericem Riesem.
2 The Startup Manifesto – manifesty pořádané po evropských zemích na podporu start-upů.
3 Startup Weekend – víkendy pořádané pro týmu chtějící rozvést svůj nápad a vytvořit start-up; vedené mentory.
13
Seed – seed fáze se jinak také nazývá raná fáze životního cyklu podniku. Podnikatel v této fázi získává základní představu o svém produktu/službě a svém podnikatelském záměru.
Převážná část zdrojů směřuje do vývoje a výzkumu.
Start-up – start-up fáze představuje založenou či právě zakládající se společnost, nejedná se tedy ještě o komerční prodej produktů. Značná část financí směřuje na komercionalizaci produktu.
Počáteční růst – v této fázi podnik vyrábí svůj produkt a firma má již navázané vztahy s obchodními či finančními partnery. Financování se orientuje především na samotný chod firmy a na pokrytí počátečních investic.
Expanze – expanze představuje růstovou fázi životního cyklu. Může zde dojít ke zdokonalení produktu či výrazně změně v celkové nabídce firmy. Financování se orientuje především na samotnou expanzi a růst podniku.
1.1 Gramatický význam
Gramatickému významu slova start-up je nutno se věnovat především z důvodů nejasností správného gramatického napsání daného slova. V rámci různých internetových zdrojů, v monografických publikacích či v různých novinových článcích se lze setkat s třemi způsoby psaní, a ačkoli nuance jsou vcelku nepatrné, u slova tolik skloňovaného je třeba si to alespoň uvést.
Vyskytují se celkem tři podoby, a to: startup (psáno dohromady), start-up (psáno s pomlčkou) a start up (psáno s mezerou a bez pomlčky).
Internetová stránka Cambridge Dictionary(Cambridge Dictionary, 2017), kde je k vidění význam britský, americký i podoba obchodní angličtiny, vysvětluje dané verze následovně:
„start up“ (bez pomlčky) znamená situaci, kdy podnik nebo jiná organizace začíná, nebo se nějaký jedinec začne, vytvoří a začne provozovat; „start-up“ (s pomlčkou) nese význam malé společnosti, která právě začala svou podnikatelskou činnost; poslední podobu představuje „startup“ (psáno dohromady), jehož překlad na stránkách Cambridge Dictionary není samostatně uveden, nicméně po jejím zadání se význam neustále s mírnými nuancemi nese ve stejné linii.
14
Práce bude pracovat s podobou slova „start-up“ s pomlčkou a jeho význam bude představovat situaci, kdy nejčastěji jedinec či skupina jedinců začne rozvíjet svůj nápad v podnikatelskou činnost a v mnohých případech s ním i vystoupí na nějaké konané události, aby o svém nápadu přesvědčil investory a získal určitý kapitál na rozvoj.
1.2 Kroky při plánování vlastního start-upu
Je-li nápad, zajímavou pomůckou pomáhající si setřídit myšlenkové pochody a jednotlivé kroky v začátcích je tzv. Canvas marketingový model (Lean Canvas, 2016), který jedince vede k úvaze o tom, aby nápad byl realizovatelný z různých úhlů pohledu. Jedná se o sestavení business plánu, který lze sestavit na velké množství stran nebo ho zrealizovat právě na jednu stranu díky této metodě. „Psaní business plánu je pouze jakési zapouzdření vašich dlouhodobých cílů, odhadů a předpovědí na papír. Jednou sis plán zapsal, není však nezbytné ho akceptovat jako definitivní. Předpovědi a cíle se mění jako nový kousek informace a vaše zkušenosti se vyvinou. Důležitým bodem je zapracovat svůj nejlepší odhad vzhledem k současnému stavu informací.“ (Williams, 2012) Následně daná metoda zahrnuje následující body s tím, že v různých zdrojích mohou být mírné nuance v názvech a rovněž i odlišně přiřazeno pořadí dle priorit, co řešit jako první a jak jednotlivě postupovat. Lze si vzhled této metody zobrazit na velké plátno a mít tak přehled o myšlenkových pochodech charakterizující vývoj nápadu:
Segment zákazníků. V tomto kroku se řeší zákazníci. Ti, kterým se bude „nápad“
v podobě služby, produktu či čehokoli jiného prodávat, poskytovat. Je nutno se zamyslet, kdo bude cílová skupina, na jaké potřeby se bude mířit, čí potřeby se budou uspokojovat.
Pak je možno cílovou skupinu správně charakterizovat.
Problém. Pojmem „problém“ se zde míní to, co se má daným produktem či službou řešit, uspokojovat. Lze vyplňovat něco, co chybí, co je chtěno či postrádáno. Něco nefunguje, nepracuje, chybí a nový „nápad“ tento problém vyřeší, usnadní, vylepší jeho řešení kupříkladu.
Nabízená hodnota. Pod nabízenou hodnotou se shledává ta podstata nápadu. Čím nápad představuje případně i nějaké know-how, řešení k tomu, v čem se nalézá problém či složitost. Podstatné je, co se nabízí navíc oproti například jiným verzím obdobného nápadu.
15
Řešení. Jakým principem, postupem, jakými kroky se zamýšlí daný problém řešit. Na základě jakých kvalit a vlastností nápadu je možné problém odstranit.
Marketingové kanály. Dalším podstatným krokem je volba marketingových kanálů, distribuce. Plán o doručení, dopravě daného nápadu ke konečnému zákazníkovi. Jaké prostředky dopravy se využijí, jestli kamenný obchod, elektronický obchod, využití maloobchodů či velkoobchodů apod.
Zdroje příjmů. Všechny užité prostředky, dopravní kanály, vstupní kapitály, to vše je zapotřebí zafinancovat, mít nějaký zdroj příjmů do začátku, který napomůže nápad nastartovat a pomalu ho měnit v prosperující business. Účast v obecně uznávané soutěži start-upů, ba dokonce výhra může patřit ke způsobům získat tyto potřebné finance, nicméně se to nepodaří všem takovým účastníkům a zájemcům.
Náklady. Náklady pochopitelně představují veškeré výlohy se startem spojené, kupříkladu zhotovení daného produktu, zprostředkování určité služby. Skrývají se pod tím rovněž různé poplatky na úřadech, zápisy do rejstříků, nákup materiálu kupříkladu či obecně zhotovení naší zamýšlené služby, produktu apod.
Klíčové metriky. Pod klíčovými metrikami si lze představit charakteristiky, dle kterých bude možno usoudit, zda se business jeví jako úspěšný nebo naopak. Jako příklad lze uvést počet uživatelů – jako klíčovou metrikou bude narůstající počet uživatelů, např. v případě zpoplatněné mobilní aplikace bude klíčovou informací fakt, že přibývá zainteresovaných uživatelů.
Nefér výhoda. Tento bod v sobě skrývá velice podstatný a nenahraditelný fakt.
Představuje charakteristiky, proč zákazníci budou čerpat, kupovat či využívat daný nápad.
Co má daná firma, daní jedinci a jiní ne, čím jsou zvláštní, ojedinělí, výjimeční oproti ostatním. Mohou být kupříkladu jediní výrobci v ČR, mohou mít již obstaranou databázi klientů nebo takové kontakty, které se budou ostatním jen těžko shánět a když, tak to bude pro ně představovat časovou nákladnost.
Všechny výše uvedené body představují možné jednotlivé kroky start-upu ve vývoji celého procesu podnikání. Je nezbytné si uvědomit, že tato fakta je nutné si před zahájením důsledně promyslet a stanovit. Na všechny body si je potřeba odpovědět a vědět, s čím, kam a jakými způsoby mířit a čím je plánováno financovat úplné začátky.
16
1.3 Fáze vývoje při budování start-upu
Start-up nese z anglického překladu význam začínajícího podnikání, fázi vznikajícího projektu nebo fázi tvorby podnikatelského záměru. Z úplně obecného pohledu si lze start-up jako takový rozdělit na etapy, v nichž dominuje ten tzv. nápad. Nápad představuje to „něco originálního“, co lze vymyslet a postupnými kroky a úsilím přeměnit ve fungující business. Pokud se nápad rozvede a začne vyžadovat zainteresování většího počtu lidí, nastane fáze budování týmu, jehož složení patří ke zcela klíčovým z důvodu, že dobře sestavený a schopný tým dokáže budovat a rozvíjet to vložené know-how daného podnikání. Z celého úsilí vystupuje produkt, za kterým se může skrývat hmotný produkt, služba i nehmotný produkt (např. mobilní aplikace, druh software apod.). V dalším kroku je nutno se zaměřit na provedení, realizaci, uskutečnění daného nápadu a za společné kooperace týmu vytvořit konečnou podobu produktu, služby či čehokoli jiného.
1.3.1 Nápad
Ať už v případě zájemců o vytvoření vlastního start-upu či zájemců nebýt zaměstnanci, ale mají zájem podnikat, na začátku podnikatelské cesty stojí nápad. Nápad představuje to, v čem je zájem podnikat, co bude případně prodáváno, distribuováno, vyráběno apod. Sam Altman, americký podnikatel, prezident společnosti Y Combinator, světově jednoho z nejmocnějších start-up „inkubátorů“ o nápadu na počátku tvorby start-upů říká následovné: „My zde hledáme jasné a výstižné odpovědi. Ty tě dokážou vyhodnotit jako zakladatele a nápad jako takový. Je důležité být schopný myslet a komunikovat jasně jako zakladatel – budete to následně potřebovat k najímání nových členů, vydělávání peněz, k prodeji apod. Nápady se obecně potřebují rozšiřovat jasné, a následně soubor nápadů jsou většinou vždy ve znamení zmatku, a tím tvoří problém. Pokud nápad skutečně nenadchne alespoň nějaké lidi v moment, kdy o něm uslyší, je to špatně.“ (Altman, 2015)
Nápad se musí rovněž otestovat potažmo reakcí potenciálních zákazníků. Možností je nápad vpustit na trh a pozorovat, co přijde za zpětné reakce nebo ho zkusit prodávat a zjišťovat kupní sílu a úroveň poptávky. Důležitým krokem je nechat rozvinout vlastní nápad na základě zpětné vazby od uživatelů, přeci jen jsou to právě oni, kdo utvoří počet, který bude podstatný pro určení a měření úspěšnosti. Shledává se nutným své uživatele znát velice dobře, charakterizovat co nejlépe cílový segment a cílit produkt, službu atd.
17
přesně na jejich potřeby a požadavky. Rozvést start-up od prvotní myšlenky je samozřejmě obtížné i časově náročné. Je nutné vkládat do toho intenzivní úsilí, v případě vícečlenného týmu, kooperovat týmově. Zakladatelé i případní zaměstnanci potřebuji mít sdílený smysl pro udržení poslání celého start-upu. Rovněž podnikatel Sam Altman dodává v souvislosti s originalitou některých nápadů: “Rovněž se ptáme a zajímáme, zdali společnost bude jednoho dne v pozici monopolu. Jasně, nechceme vás vést k tomu, aby se vaše společnost chovala neeticky vůči svým konkurentům. Místo toho hledáme způsoby podnikání, které se stávají stále mocnějšími ve svém rozsahu a je obtížné je napodobit či okopírovat.” (Altman, 2015)
Rovněž co se prvotního nápadu týče, je odborníky preferováno začít či prosazovat něco nového než odvozeného. Většina velkých společností začíná s něčím v podstatě novým.
Pokud se totiž objeví deset různých společností začínajících ve stejný čas se stejným plánem či úmyslem, může se smýšlení o úspěchu těchto firem zdát spíše skeptické.
Nejlepší nápady mohou v první moment znít nevýrazně, ale ve skutečnosti bývají opravdu dobrými. Sam Altman říká, že klíčovou myšlenkou je fakt, že existuje nejméně tisíckrát vice lidí s dobrým nápadem než těch, kteří jsou schopni učinit takové kroky, aby svůj nápad přeměnili v úspěšnou společnost. (Altman, 2015)
Zajímavou otázkou je, jak činit v případě, že daný jedinec nepřichází s nápadem, s něčím inovativním a zajímavým, a přesto má zájem začít vlastní start-up. V takové situaci je obvyklejší se do samotné realizace start-upu nepouštět. Důvod je velice prostý. Mnohem vice perspektivní je situace, kdy přijde idea, nápad a start-up představuje pouze způsob, jak to celé přeměnit v podnikatelskou činnost.
1.3.2 Budování týmu
Pravdou je fakt, že průměrné týmy velké úspěšné společnosti nebudují. Základní charakteristiky dělající ze zakladatele toho s těmi nejlepšími dispozicemi, jsou nezadržitelnost, pevné odhodlání, umění ohromit a produkovat nápady. Rovněž vysoko se umisťují znaky jako inteligence, touha a vášeň.
Sam Altman se k charakteristikám schopného vedoucího vyjadřuje a říká: „Dobří zakladatelé mají nespočet zdánlivé protichůdných či rozporuplných rysů. Jeden velice
18
důležitý příklad je tvrdost a přísnost versus flexibilita. Samozřejmě chcete být silně přesvědčeni o jádru společnosti a jeho poslání, ale přesto být stále velice flexibilní a ochotni učit se nové věci.“ (Altman, 2015)
Další fáze připadá na výběr spoluzakladatele nebo spoluzakladatelů, což se vyznačuje značnou důležitostí. Nevylučuje se tím samozřejmě skutečnost, že je možné celý projekt start-up převzít na jednu osobu a za vše převzít veškerou zodpovědnost.
1.3.3 Nabízený produkt
Nápad stojící na počátku celého procesu při tvoření start-upové společnosti v sobě skrývá produkt různého charakteru. Může se totiž jednat jak o hmotný výrobek jako je např. auto, může se ale rovněž jednat o službu, např. cestovní kancelář do exotických destinací. Může se samozřejmě hovořit i o nehmotných produktech, kterými jsou například nejrůznější mobilní aplikace či počítačové softwary s různými zdokonaleními, funkcemi usnadňujícími dosavadní práce právě s mobilními telefony či počítači. Sam Altman ve své elektronické
„Playbook“ uvádí fakta týkající se nabízeného produktu, jsou jimi např. „Zde je tajemství úspěchu – mít skvělý produkt. Je to jediná věc, kterou mají všechny skvělé společnosti.
Pokud nevybudujete produkt, který si zákazníci zamilují, patrně neuspějete. I přesto že zakladatelé mnohdy hledají nějaké triky. Start-upy jsou mezníkem ve vašem životě, kde triky přestávají fungovat.“ (Altman, 2015)
Možnost, díky které lze dosáhnout dlouhodobého růstu, představuje právě dobrý produkt.
Společnosti narůstají velikostí i perspektivností v tom, že nabízí produkt, který je lidmi ve velké míře žádán. Zde je nutno hledat ten klíč k tomu, aby zájemci o start-up jednou vybudovali velkou a úspěšnou společnost.
S problematikou produktu je spojena i práce se zákazníky, zjišťování zpětné vazby o tom, jaké reakce produkt mezi nimi vytváří.
1.3.4 Realizace
Samozřejmě završení celého procesu představuje realizace, převedení nápadu do fungující společnosti. Představuje to uplatnění předchozích kroků k výběru právní formy podnikání
19
a splnění veškerých právních náležitostí vzhledem ke zvolené formě. Vysoká poptávka může způsobit, že se repertoár nabízených služeb či produktů může rozšiřovat nebo se pracuje na zdokonalování již toho, s čím se na trh vstoupilo.
1.4 Zdroje financování
Ať už se nadále budou start-upy vztahovat k území České republiky či k zahraničí, zdroje financování mohou být mnohdy podobné. S následujícími pojmy bude nadále pracováno, proto to lze považovat za obecnou charakteristiku start-upů. Co se týče zdrojů financování, je možné se setkat s pojmy, kterými jsou business angels, fondy rizikového kapitálu či crowdfunding.
Business Angels
„Business Angels, neboli privátní investor, přináší kapitál potřebný na rozvoj rychle rostoucích společností nebo nově založených firem. Investice je obvykle aktivní, přičemž investor chce být zainteresovaný v podniku, do kterého investoval a to buď přímo, nebo jako mentor.“ (Vědeckotechnický park Brno, 2016)
Rizikový kapitál
V anglickém znění se lze setkat s pojmem Venture capital funds. Jedná se tedy o fondy rizikového kapitálu. Představují buďto fondy či subjekty pomáhající začínajícím či malým firmám tím, že jim poskytují financování. Tyto malé či začínající firmy se vyznačují výjimečným růstovým potenciálem. Vložený kapitál nepředstavuje jen peněžní charakter, ale rovněž se jedná o zkušenosti manažerského či technického charakteru. Fond získává většinou menšinový podíl svým financováním. Investor pak díky tomu působí jako podílník v dané podporované firmě.
Crowdfunding
Jedná se o metodu, která postupem času získává více na popularitě. Jedná se způsob, „jak získat peníze na zajímavý projekt, produkt nebo společnost. Díky internetu vám může malými částkami přispět velký počet nadšenců, kteří za svůj příspěvek mohou dostat poděkování, odměnu, úrok nebo dokonce podíl ve vaší firmě“. (Crowder, 2016)
20
Jinými slovy se crowdfundingem míní seskupení lidí z široké veřejnosti za účelem financování určitého projektu či podniku. Slouží k tomu crowdfundingová platforma sloužící ke styku zúčastněných stran, a to „investorů“ – lidí, kteří chtějí finančně přispět a na druhé straně zákazníků neboli osob, kteří o ten příspěvek žádají.
1.5 Vymezení pojmu start-up
Definovat pojem „start-up“ se shledává velice obtížným. Jak se výše uvádí dle anglického významu, jedná se o něco, co vzniká, co je v počátcích, co nějakým způsobem startuje.
Hovoří se o projektu, o podnikání, o nějakém nápadu, který se následně bude rozvíjet dál.
Lze se s ním setkat čím dál tím více. Je možno slyšet, jaké nesčetné množství start-upových společností vzniklo a nadále vzniká. Nicméně bez možnosti jasně si definovat, co přesně start-up znamená a jaký přesný význam s sebou nese, co přesně musí společnost splňovat za prvky a rysy, aby se start-upem mohla nazývat, je obtížné se v počtech a celkové situaci start-upů zorientovat.
Definici start-upu lze uchopit v určitém širším a užším pojetí na základě toho, jak se start-up v různých odkazech vnímá a uchopuje. Nejprve se následující dělení zaměří na to obecnější a širší uchopení pojmu. To se vyznačuje tím, že ta specifikace toho, co je start-up, a co naopak není, nepůsobí v tom selektování příliš přísně a vzniká tím mnohem více případů, které lze za start-up označit.
a) „Start-up je společnost pracující na řešení problémů, kde to řešení není zcela zřejmé a úspěch není zaručen.“ (Blumenthal, 2013) Start-up naopak přestává být start-upem v momentě, kdy lidé přestanou mít pocit, že to, co dělají, již nemá vliv na okolí. Nicméně toto pojetí patří k těm obecným a je možné pak za start-up označit širší škálu začínajících podnikatelů.
b) „Start-up je společnost nacházející se v první fázi své činnosti. Tyto společnosti jsou mnohdy zpočátku financovány samotnými zakladateli, kteří se snaží vydělávat na vyvíjející se výrobek či službu, pro které věří, že existuje poptávka. Vzhledem k mnohdy omezeným příjmům a zároveň většinou vysokým nákladům, většina z těchto podniků malého měřítka nejsou udržitelné v dlouhodobém horizontu bez
21
dodatečného financování z rizikového kapitálu.“ (Investopedia, 2017) Následně pak několika typickými prvky je například potřeba investice do času a peněz do výzkumu, vyžaduje komplexní podnikatelský plán nastiňující mise, budoucí vize a cíle, stejně tak management a marketingové strategie.
c) Start-up lze také shrnout, jak uvádí Business Dictionary (WebFinance, 2017), jako dá se říct ranou fázi životního cyklu podniku. V této fázi se sám podnikatel pohybuje od počátečního nápadu postupně k zajištění finančních prostředků.
Těmito kroky si stanoví základní strukturu podniku a zahájí provoz a obchod.
Mnohdy až s odstupem času a získáním určitého povědomí o úspěchu svého nápadu přijdou na řadu veškeré legislativní a právní stanoviska, bez kterých v daném podnikatelském prostředí nelze působit. Rovněž až po určité zkušenosti s vlastním produktem či službou domýšlí daný jedinec kupříkladu právní formu vhodnou ke svému podnikání.
Na druhé straně lze na vymezení start-upů nahlédnout z užší perspektivy, vlivem které se množství start-upů o něco zúží a budou se vyznačovat o něco konkrétnějšími charakteristikami.
a) Zapotřebí je uvědomit si fakt, kolik různých organizací a agentur vzniklo právě za účelem pomoci start-upům, a pořádají proto různé události, kam jedinci se svým nápadem přichází a snaží se přesvědčit investory, a získat tak jejich podporu. Poté lze start-up popsat jako začínající nápad, projekt, s kterým jedinec či skupina jedinců vystoupí na organizované akci a pokusí se o přesvědčení investorů o jedinečnosti svého nápadu, aby je podpořili po finanční stránce. Start-up může mít tento rys, ale jak si lze všimnout, není zdaleka klíčový.
b) Aktuálně v článku Hospodářských novin (Horáček, 2017) byl zaznamenán rozhovor se zakladatelem start-upu Twisto Michalem Šmídem. V článku si čtenář může udělat další a velice zajímavý pohled na vymezení pojmu start-up. „Za start-up se zpravidla považuje nová rychle rostoucí firma s unikátním produktem, která zejména díky technologiím zásadně mění zaběhnuté praktiky na tradičních trzích. Slovo, bez něhož
22
se start-upy neobejdou, zní „disrupce“ – převrácení starých pořádků vzhůru nohama“
(Horáček, 2017). Je to zároveň i definice, ke které se bakalářská práce přiklání nejvíce.
c) Za start-up se rovněž považuje mladá začínající společnost na počátku svého rozvoje.
Obvykle jsou start-upy malé a na počátku financovány a provozovány malou skupinou lidí či pouhým jedincem. Takováto firma nabízí produkt či službu, které se v danou dobu nenachází nikde jinde na trhu nebo se zakladatelé domnívají, že pokud ano, tak se vyskytují v horší kvalitě. V raném stádiu rozjezdu je běžné, že náklady začínající společnosti přesahují či inklinují k přesažení příjmů. Neustále se vyvíjí, testuje a pracují na zdokonalování nápadu, což vyžaduje finanční zdroje. (Investopedia, 2017)
Kapitola byla věnována obecné problematice start-upů. Byly uvedeny obecné charakteristiky, s kterými se lze setkat v případě start-upů. Následující kapitola zasadí start-upy do vybraných ekonomik a zaměří se na jejich způsob podpory v daných státech.
23
2 Start-upy ve vybraných ekonomikách
Vybrané ekonomiky budou v dané práci představovat dvě země. Nejprve se práce zaměří na podmínky a prostředí České republiky, následující zemí bude země zahraniční, severoevropská republika Finsko. Nastíní se podnikatelské podmínky a organizace, které start-upy finančně podporují a snaží se motivovat většinou mladé začínající podnikatele.
V následujících kapitolách bude vykreslena Česká republika.
2.1 Česká republika
V případě České republiky se nejdříve uvedou a popíšou zákonná vymezení na daném území a následně krátce charakterizuje podpora podnikání, se kterou se zde lze setkat.
Zákonná vymezení
Základní terminologie z oblasti soukromého práva je od 1. 1. 2014, a to včetně podnikání, uvedena v Občanském zákoníku. Na druhé straně Zákon o obchodních korporacích specifikuje od 1. 1. 2014 jednotlivé právní formy právnických osob, konkrétně se jedná o ty spadající do kategorie „obchodní korporace“ (akciová společnosti, společnost s ručením omezeným apod.).
Dle zaměření podnikatelské činnosti ji lze zahájit v režimu živnostenského zákona či jiného než živnostenského zákona podle zvláštních předpisů. Živností, živnostenským rejstříkem, překážkami provozování živnosti, všeobecné podmínky provozování živnosti či druhy živností a předmětem podnikání se následně zabývá v českých podmínkách tzv.
Živnostenský zákon.
Českému podnikatelskému prostředí dominují tzv. malé a střední podniky. „Nejčastěji bývají podniky rozdělovány dle kvantitativních hledisek např. dle počtu zaměstnanců, výše obratu, aktiv (rozvaha). Je potřeba si však uvědomit, že odlišnost chápání malého a středního podniku je dána rovněž předmětem podnikání (odvětvím), velikostí státu sídla podniku, stylem řízení podniku, apod.“ (Rydvalová, 2014, s. 21)
24 Podpora podnikání
Podpora podnikání v České republice se vyskytuje ve dvou formách, a to přímé a nepřímé.
V případě nepřímé formy podpory se jedná o vytváření příznivého prostředí pro malé a střední podniky zjednodušením administrativy, zmírňováním možných nepříznivých dopadů nové legislativy na malé a střední podniky ulehčujícím přístupem k informacím, vzdělávání či poradenství. Jako příklad lze uvést snižování daní z příjmů fyzických a právnických osob, zjednodušení administrativy týkající se účetnictví, daňové agendy či výkaznictví, rozvoje trhu nemovitostí pro podnikání, vytváření průmyslových zón, podpory rozvoje informačních služeb pro podnikatele, atd.
Přímou finanční formu podporu představují zejména nástroje zvyšující přístup malých a středních podniků k finančním prostředkům na realizaci jejich investičních záměrů nebo snižující náklady malých a středních podniků v oblastech definovaných v programech podpory schvalovaných vládou České republiky. „Novelizované znění zákona o podpoře podnikání se odkazuje na definici malého a středního podniku dle Evropské unie podle Nařízení Komise (ES) č. 70/2001.“ (Rydvalová, 2014, s. 28)
2.1.1 Start-up v České republice
Stejně jako v zahraničí, rovněž prostředí České republiky eviduje vzrůstající počet zakladatelů start-upů. S rokem 2016 se hovoří o přibližném počtu dva tisíce start-upových firem. Celá řada událostí konajících se po území republiky nabízí jednak informace, vzdělávací příležitosti týkající se podnikání, ale rovněž příležitosti pro jedince, kteří mají nápad produktu, služby, něčeho co může něco již stávajícího zdokonalit či usnadnit a chtějí s tím vystoupit na trh a založit si svůj vlastní start-up.
Stále mezi nejvíce početné odvětví v oblasti start-upových firem patří technologie. Na druhou stranu je nutné zmínit, že vzrůstajícímu zájmu se dostávají např. oblasti gastronomické.
„Na českém start-upovém trhu je stále dostatek ochotných investorů i nápadů, které by se mohly prosadit v globálním měřítku. Tvrdí to alespoň pražský start-upový akcelerátor Start-up Yard, který letos (2016) vyhlásil již druhé kolo výběru firem s potenciálem,
25
start-upy z jeho programu přitom již letos získaly investice 81 milionů korun. Do druhého výběrového kola hodlá akcelerátor lákat i firmy z dalších zemí regionu CEE.“
(BusinessInfo.cz, 2016) CEE zeměmi se míní země střední a východní Evropy.
2.1.2 Situace v České republice
Úvodem vzhledem k situaci na území České republiky je důležitý fakt týkající se počtu start-upů v zemi. Dle „Speciální analýzy“ České spořitelny z října 2016 (Novák, 2016) je vytvoření statistiky, která by vyjadřovala počty start-upů, shledáváno obtížným. Důvodem je, že není ještě zcela jednoznačné, která firma má charakter start-upu, a která nikoliv.
Druhý důležitý bod tvoří fakt, že ty start-upy, které se stávají stabilními a životaschopnými společnostmi, se již start-upy nenazývají.
Nicméně aktuální přibližný početný stav start-upů na území České republiky byl vytvořen díky databázi portálu StartupJobs Jedná se o český portál napomáhající start-upům vzniklým v ČR vyhledávat zaměstnance. Tyto společnosti inzerují na webových stránkách volné pracovní pozice, přičemž největší množství těchto pozic je nabízena v oborech technologií, dále v e-Commerce, službách, médiích a tak dále. „StartupJobs využívá při hledání svých zaměstnanců zhruba 70 % start-upových firem v ČR (1 250 – 1 450 firem, které odpovídají definici start-upu). Z toho lze odhadnout aktuální počet start-upů v ČR na zhruba 1 800 – 2060.“ (Novák, 2016) Nejsou v těchto číslech ovšem zahrnuty ty start-upy zabývající se biotechnologií či nanotechnologií.
Zajímavým poznatkem byla skutečnost, že velká část českých start-upů chce své aktivity přesunout do Velké Británie či Spojených států amerických. Důvodů existuje několik, nicméně mezi ty hlavní patří vzrůstající zájem o nové trhy, ale i složitost daňového a právního systému na území České republiky, přičemž podmínky ve výše zmíněných zemích jsou shledávány mnohem jednoduššími, čímž vybízí k větší podnikatelské aktivitě.
2.1.3 Státní podpora
Co se státní podpory týče, hovořit je nutno o Ministerstvu průmyslu a obchodu a o CzechInvestu. CzechInvest spadá do státní podpory z důvodu, že se jedná o státní agenturu, která podporuje české start-upy na českém území. Nabízí mnoho programů,
26
kterými se snaží dané start-upy podpořit a rozvíjet. V prvním bodě bude řeč o Ministerstvu průmyslu a obchodu, následně se přejde na charakteristiku CzechInvestu.
Ministerstvo průmyslu a obchodu
„Ministerstvo průmyslu a obchodu je ústředním orgánem státní správy ve věcech komoditních burz s výjimkou věcí náležejících do působnosti ministerstva zemědělství.“
(Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2016)
Dané ministerstvo eviduje značné množství podřízených organizací, jako jsou např. Česká obchodní inspekce, Státní energetická inspekce apod. Do kontextu start-upů je další stěžejní podřízenou společnosti právě Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest.
S ohledem na jedny z důležitých kroků Ministerstva průmyslu a obchodu týkajících se posledních let lze zmínit např. v říjnu roku 2015 došlo ke vládnímu schválení návrhu podaného Ministerstvem umožňujícím vznik fondu pro podporu začínajících podnikatelů.
Došlo tak ke změně usnesení z roku 2011, kde toto podpořeno nebylo. „V Národním inovačním fondu bude alokováno 50 milionů EUR, tedy více než 1 350 milionů korun na podporu start-upů a komercionalizace výsledků výzkumu a vývoje. Fungovat by měl začít do roku 2017.“ (Ministerstvo průmyslu a obchodu, 2016)
Rovněž v říjnu roku 2015 došlo například k podepsání Memoranda týkajícího se porozumění regionální spolupráce v oblasti inovací a start-upů. Událost se týkala zemí Visegrádské skupiny, do které se řadí kromě České republiky rovněž také Polsko, Slovensko a Maďarsko.
CzechInvest
Celým názvem se nazývá Agentura pro podporu podnikání a investic CzechInvest. Jedná se o státní příspěvkovou organizaci podřízenou Ministerstvu průmyslu a obchodu České republiky. Tato organizace si dává za cíl posilovat konkurenceschopnost ekonomiky, a to díky podpoře malých a středních podnikatelů, podnikatelské infrastruktury, inovací a rovněž usiluje o získávání zahraničních investic týkající se oblastí, kterými jsou např.
27
výroba či technologická centra. Oficiální stránky CzechInvestu (CzechInvest, 2016) uvádí několik jejich základních služeb níže uváděných:
- informace o možnostech podpory pro malé a střední podnikatele, - formální poradenství k projektům,
- správa databáze podnikatelských nemovitostí,
- podpora subdodavatelů – správa databáze českých dodavatelských firem, - pomoc při realizaci investičních projektů,
- zprostředkování stání investiční podpory,
- AfterCare – služby pro zahraniční investory, kteří již působí v České republice, podpora při reinvestici.
Co se návaznosti na start-upy týče, výše uvedené aktivity a cíle CzechInvestu se vztahují rovněž k začínajícím projektům, k těm, kteří chtějí svůj podnikatelský nápad rozvíjet a vybudovat fungující a prosperující podnikatelskou činnost. K jejich činnostem se řadí rozvoj spolupráce firem, podpora výzkumu a vývoje, podpora investic atd. Nabízí několik programů a několik projektů napomáhajíc nejrůznějším způsobem lidem chtějícím rozvést svou podnikatelskou činnost. Mezi jeden nejvíce skloňovaný projekt patří tzv.
CzechAccelator.
CzechAccelator se řadí mezi úspěšné projekty agentury CzechInvest. Týkal se let 2011 až 2014. Projekt svůj hlavní cíl uvádí na svých oficiálních stránkách a je formulován následovně: „Cílem projektu byl rozvoj manažerských zkušeností a aktivit při komercionalizaci jejich vlastního produktu, praktické uplatnění podnikatelského plánu a posílení marketingových a manažerských schopností. Součástí poskytovaného poradenství byla i podpora v procesu získávání financování formou business angels či rizikového kapitálu.“ (CzechAccelelator, 2011) Základními předpoklady pro uchazeče pro to, aby byl zařazen do daného projektu, byly inovativní produkt, technická vyspělost a vhodný podnikatelský plán. CzechAccelator dále rovněž vybízí k vymezení dalších pojmů, kterými jsou start-upové inkubátory a akcelerátory.
28 2.1.4 Chyby týkající se start-upů
Chyby týkající se start-upů představují v mnoha případech špatně promyšlený počáteční plán při budování samotného start-upu. Při budování týmu může dojít k nejednoznačnému rozdělení rolí a následně mohou nastat obtíže s rozdělením kompetencí a následně zodpovědnosti za úspěchy či neúspěchy. Mnohdy je zaujímán neprofesionální přístup.
Týká se to často neznalosti právního systému daného státu. Vznikne-li vize, zrodí-li se nápad, pojí se s tím velké odhodlání rozvíjet to a budovat. Jen je zapotřebí mít na paměti okolnosti, které nejsou na první pohled příliš znatelné, nicméně jejich zanedbání se může odhalovat s postupem času.
Server Businessinfo.cz (Dostál, 2016) charakterizoval několik základních a nejvíce vyskytujících se chyb, kterých se start-upy dopouštějí. Níže se s nimi lze seznámit spolu se stručným popisem:
- Staví produkt, který nikdo nechce – představuje nedostatečné prozkoumání trhu a jeho potřeb.
- Nemají kompletní tým anebo vhodně rozdělené role v týmu – lze se setkat se špatně rozdělenými povinnostmi, kompetencemi či zodpovědnostmi.
- Nemají registrovaný dobrý a nezaměnitelný název společnosti – lze je nutno použit takový, aby se neshodoval s již existujícím názvem jiného subjektu.
- Výběr nesprávné formy obchodní společnosti – měla by se vybírat i s ohledem na budoucí vývoj firmy, což bývá často opomínáno.
- Ztráta know-how – týká dodržení etiky a smlouvy či dohody o mlčenlivost, aby nedošlo k vynesení např. výrobního tajemství mezi široké okolí.
- Nepoužívání standardizovaných smluv – představuje doporučení právního poradenství a řádné zamyšlení nad produkcí svých služeb či produktů, aby se daná smlouva týkala konkrétního případu, tudíž aby nebyla standardně a všeobecně nastavena.
- Protiprávní najímání zaměstnanců – je nutno si být vědomi faktů týkajících se najímání a propouštění zaměstnanců, co obnáší péče o zaměstnance, které odvody je nutné provést vůči státu vzhledem k zaměstnancům.
29
- Bez konzultace s advokátem – tato situace vybízí k tomu, aby některé právní náležitost nebyly v pořádku. Firma se tím vystavuje sankcím a různým jiným postihům.
- Neumí si řídit finance – nedostatek peněžní hotovosti, nedostatečný přehled o peněžních tocích, aby se o finančních problémech vědělo co nejdříve či se jim nejlépe předešlo.
- Zaměřují se jen na produkt a zapomínají na byznys – ať už je produkt jakkoli vylepšený a modernizovaný. Nesmí se zapomenout například na informovanost zákazníka o tom, jaké všechny přednosti daný produkt nabízí, v čem je natolik dobrý, aby si ho zakoupili.
2.1.5 České start-upy v číslech
Přesné počty českých start-upů nelze zformulovat do konkrétních čísel, jedna se totiž o tak dynamické prostředí, že je to jen těžko změřitelné. Mnoho start-upů zaniklo, další část teprve vzniká. Lze však charakterizovat prostředí, ve kterém se české start-upy nacházejí, ve kterých místech je jejich největší koncentrace či lze charakterizovat obecně lidi, kteří se rozhodnou mít svůj vlastní start-up a začít podnikat.
V prosinci 2016 časopis Forbes (Strouhal, 2016) ve svém článku shrnul obecné a společné informace týkající se české start-upové scény. Článek je založen na analýze (Staszkiewicz, 2016), kterou provedl Aspen Institute4. Analýzy se zúčastnilo celkem 550 start-upů.
Shrnou-li se ty nejvíce podstatné body analýzy, jedním z nich je bezesporu vzdělání a věk zakladatelů start-upů. S ohledem na zmíněné charakteristiky vyplynulo, že se až 80 % zakladatelů řadí do věkové skupiny 20 až 40 let a 30,2 % se nachází ve skupině v rozmezí 20 až 29 let s faktem, že až 73 % těchto lidí začíná svůj start-up se získaným vysokoškolským diplomem.
Co se pohlaví týče, v naprosté převaze jsou muži. Důvod může být i ten, že značná většina start-upů je zaměřená na techniku či různé technologie. Zajímavý údaj je spjat s největší
4 Aspen Institute – non-ideologická a nestranná instituce pro vysílání nových nápadů a rozdílných úhlů pohledu
30
koncentrací start-upů. Analýza ukázala, že téměř 60 % jich je umístěných v hlavním městě Praze, lehce přes 15 % se jich pak nachází v Brně.
Necelých 80 % zakladatelů start-upů využila na rozjezd svého podnikání výhradně vlastní finanční zdroje a téměř 60 % by veřejnou podporu více než uvítalo.
Další údaje neopomínají fakt, že český trh je pro velké množství start-upistů malý, díky čemuž vzniká výzva pro zakladatele dobývat zahraniční trhy a zkusit si vydobýt své místo.
Jedním z takových způsobů je uspět a dostat se do Spojených států.
Příklad konkrétního českého start-upu z Libereckého kraje, který se dostal do stavu úspěšné a prosperující firmy bude uveden a detailně charakterizován v praktické části bakalářské práce.
2.2 Zahraničí
Zahraničí samozřejmě představuje v podstatě všechny státy mimo území České republiky.
Každá země se vyznačuje něčím jiným, každá země je ve své podstatě výjimečná.
Z hlediska podnikání je někde podnikatelské prostředí více či méně vstřícné, o to více k začínajícím a nadějným jedincům, kteří přichází s něčím novým, a chtějí na tom postavit svou podnikatelskou činnost. Česká republika je všeobecně známa pro svůj ne příliš snadný legislativní a daňový systém, jak je i rovněž blíže uvedeno v kapitole předcházející.
A v kapitole nadcházející se lze dočíst, jak pan Eric Schmidt (Schmidt, 2016) nahlíží na rozdílný přístup ke start-upům, srovná-li obecně Evropu a Spojené státy americké například.
2.2.1 Podnikání v zahraničí
Podmínky pro podnikání v zahraničí můžou být pro české podnikatele mnohdy mnohem více výhodné, než kdyby tuto činnost vykonávali na území České republiky. Pro příklad lze uvést zemi výše uvedenou, a to Spojené státy americké. Prvním důvodem, který patří mezi ty více zřejmé, je daňová legislativa státu. „Vedle daňových výhod láká i obecně transparentnější legislativní rámec, stabilita, komunikace s finančními úřady, zástupci státní správy apod. Klesají i nároky na dokumentaci.“ (IPodnikatel.cz, 2011) Na druhou
31
stranu je pro české start-upy velice obtížné v zahraničí prorazit a uspět. Konkurence je velice ohromná. I to je důvod, proč když už se to někomu podaří, rovnou v zahraničí setrvá a podniká za hranicemi.
K situaci porovnávání přístupů ke start-upům mezi Evropou a Spojenými státy se vyjádřil Eric Schmidt, bývalý šéf Googlu a nyní výkonný předseda představenstva jeho mateřské společnosti Alphabet. Kromě horší podpory nadějných podnikatelů je „dalším důvodem, proč je podle Schmidta Evropa slabá v oblasti startupů a globálních podniků, je spousta omezení a komplikací ze strany státu a zákonů. Pro podnikatele je tu oproti USA vše složitější a náročnější, což znamená, že Google najímá spoustu skvělých inženýrů, kteří by v USA byli s velkou pravděpodobností už dávno součástí nadějných startupů.“ (Schmidt, 2016)
Ze zahraničí se práce zaměří na severoevropskou zemi Finsko. Je charakteristická vysoce industrializovanou ekonomikou, vyspělou průmyslovou výrobou a je velice známa pro úspěšné odvětví telekomunikace.
2.2.2 Start-upy ve Finsku
Finsko může v mnohých asociovat úspěšnou zemi v online a mobilních hrách. Jedná se o domovskou zemi herního studia Supercell vytvářející mobilní hry. Z těch nejvíce úspěšných lze uvést hry Angry Birds, Clash of Clans, Clash Royale či Boom Beach. Hry se snadno najdou v Google Play5, kde si je lze stáhnout. Například hra výše zmíněná Clash of Clans má přes více než 33,5 milionů uživatelů, kteří hru stáhli a ohodnotili.
Finsko se bezprostředně řadí mezi nejvíce atraktivní start-upové národy v Evropě, ne jen z důvodu úspěšných a známých mobilních her. Helsinky se považují za jedno z hlavních evropských start-upových středisek a rovněž místem vzniku start-upové události zvané Slush. Koná se každoročně a jedná se o dvoudenní start-upovou a investorskou událost.
Poslední událost proběhla začátkem prosince 2016, celkem přes 2 000 dobrovolníků tuto událost vybudovalo. „Tento rok je Slush mnohem více mezinárodní než kdykoli před tím.
Události byly již organizovány v Tokiu, Singapuru a Šanghaji. 60 % návštěvníků dorazilo
5 Google Play – online distribuční služba k poskytování aplikací pro chytré telefony či tablety s operačním systémem Android
32
ze zemí mimo Finsko, z celkem 124 zemí. Mezi zúčastněné země patří po Finsku a Švédsku, také Spojené státy, Spojené království či Rusko. Slush se zaměřuje na vytváření podmínek, kde největší hodnotu to přinese právě start-upům.“ (Techsauce, 2016)
Investoři sem přinesli finanční obnos v podobě fondů rizikového kapitálu neboli venture capital v hodnotě 1 bilion eur, pocházeli z celkem 60 zemí a navštívili právě Slush.
2.2.3 Podpora start-upů
Stejně jako je psáno v úplném úvodu teorie start-upů, i zde existují možnosti jak získat finance na rozjezd svého projektu. Jsou jimi fondy rizikového kapitálu, stejně tak business angels a rovněž se lze setkat s metodou crowdfunding, která již také byla vysvětlena.
Když přijde na vládní financování začínajících podniků – start-upů, lze se ve Finsku setkat s dvěma různými myšlenkovými směry. První se řídí tím, že by vláda neměla zasahovat do rychlosti rozvoje podnikání a tudíž je nijak nepodporovat. Na druhé straně tu jsou státy jako Jižní Korea či Finsko, jejichž vlády vkládají milionové částky do půjček, grantů a investic.
Jednu z dalších možností jak ve Finsku financovat svůj start-up představuje agentura pro financování technologií a inovací, agentura Tekes. „Tekes je nejdůležitějším veřejně financovaným expertem pro finanční podpory výzkumu, vývoje a inovací ve Finsku.“
(Tekes, 2016)
Ve Finsku se vyskytují dvě hlavní vládní organizace podporující podnikatele. Jednou z nich je právě Tekes neboli celým názvem The Finnish Funding Agency for Technology and Innovation a druhou je The Academy of Finland. Tyto společnosti společně distribuují finance pro výzkum ve Finsku.
2.2.4 Způsob podpory
V této podkapitole je pozornost zaměřena na jednu ze dvou výše uvedených agentur, a to na společnost Tekes. Nabízí jeden ze způsobů jak financovat a podporovat začínající projekty ve Finsku. Svou finanční podporu poskytují převážně start-upům, ta je v podobě
33
hlavně různých grantů či půjček. Na druhou stranu si ale nebere žádné vlastnictví na podniku, což znamená, že nijak neoslabuje vliv původních majitelů.
Mnoho firem ve Finsku funguje právě díky této podpoře. Během minulých pěti let tato společnost na start-upy přispěla přibližně 130 milionů eur ročně. Rozlišují celkem tři typy způsobů finanční podpory. (Tekes, 2016)
a) První podpora se pohybuje ve výši 50 000 eur. Může se zdát, že jde o poměrně malé množství peněž, nicméně s touto částkou lze otestovat zákaznickou základnu, vybudovat minimálně životaschopný produkt či službu a zajistit tým, který porozumí nově vznikajícím trhům.
b) Druhý typ financování je typ zaměřený na podporu výzkumu a vývoje. Jedná se o půjčku, kterou společnost musí platit nazpět. Výše půjčky se počítá jako podíl 50 až 70 % z ceny celého projektu. Společnosti mohou vyvinout business modely svých produktů či služeb. Pokud je společnost úspěšná, musí zaplatit půjčku zpátky a firma, která peníze zapůjčila, si nebere žádné spoluvlastnictví na podporované firmě. Návratnost je typická přibližně po třech letech.
c) Třetí způsob podpory je určen pro mladé inovativní společnosti, čímž je míněno pro ty nejvíce nadějné start-upy s dobře stanoveným business modelem, které mají potenciál globálního růstu. Tato dotace se pohybuje ve výši 1,25 milionů eur. Na této částce se podílí soukromí investoři.
Například výše zmíněné herní studio Supercell získalo na své začátky financování prvního typu. Celkově se Tekes doposud zapříčinil o financování u více než 60 % inovativních projektů ve Finsku. Kromě finančních dotací také poskytují podporu za pomoci pořádání událostí, kde mohou start-upové společnosti získávat kontakty od velkých a již úspěšných firem či soukromých investorů.
Žena působící v dané agentuře Tekes Marjo Ilmari, mající na starosti rozdělování peněz v případě příspěvkových aktivit, se vyjádřila k otázce, jakou radu má pro ostatní země, které by mohly mít případně nějaké finanční problémy a bylo by na řadě vládní
34
financování start-upů. Vyřkla, že „role vlády by neměla být tolik důležitá v podpoře stagnujících podniků. Pokud se tyto podniky nenajdou kreativní způsoby jak uspět či uplatňovat radikální inovace, organizace jako Tekes by je rovněž neměla podporovat.
Spíše jako ohnisko vzít právě tyto začínající podniky. Co je opravdu důležité, aby Finsko stále více chápalo význam ve spolupráci velkých korporací s ekosystémem start-upů. Stále častěji jsou to právě velké korporace, které hledají tyto způsoby, jak se podílet na start-upech a dodávat inovace.“ (Weinglass, 2015)
2.3 Start-upové inkubátory a akcelerátory
Inkubátory a akcelerátory se týkají jak území České republiky, tak rovněž zahraničí.
Následně budou uvedena fakta o každém z výše uvedených pojmů.
Inkubátory
Tzv. inkubátory se míní místa setkávání start-upů za účelem poskytování důležitých rad od odborníků. Jedná se o prostory, které jsou k dispozici za nepříliš vysoký poplatek a slouží začínajícím podnikatelům. Rovněž se zde konají start-upové akce. Pro představu lze uvést dva příklady. Co se zahraničních podmínek týče, mezi ty nejvíce známé patří Silicon Valley. Na druhou stranu, co se týče České republiky „Zlínský kraj je, co do počtu vědeckotechnických parků a podnikatelských inkubátorů, vedoucím na trhu. Působí zde 10 subjektů tvořící inovační infrastrukturu.“ (Konečný, 2017)
Jak bylo výše zmíněno, i Česká republika disponuje tzv. inkubátory. Jeden z inkubátorů nese název Technologické inovační centrum, které působilo jako první svého typu a bylo následně inspirací pro vznik dalších. Následně vznikla v České republice síť vědeckotechnologických parků nacházející se ve Zlínském kraji a podporující rovněž inovativní mladé jedince. Snaží se vytvářet novou podporující infrastrukturu pro začínající podnikatele.
Silicon Valley se přezdívá jižní část oblasti San Francisca zvané Bay Area v severní části Kalifornie ve Spojených státech amerických. Do češtiny se tato oblast překládá jako
„křemíková“. Název vznikl díky vysoké koncentraci společností zabývajících se křemíkovými mikročipy a počítači.
35
Silicon Valley nabízí prestižní inkubátor start-upů zvaný Runway, kam mají možnost se dostat i české start-upy. „Klíčovým rysem Silicon Valley je mix jak malých, tak velkých technologických firem.“ (Bresnaham, 2004, s. 34) Dostat do Silicon Valley české start-upy podporuje například Czech ICT Incubator, který představuje program tzv. Czech ICT Alliance úzce spolupracující s agenturou CzechInvest, o které je psáno v předchozích kapitolách. „Czech ICT Incubator startupům poskytuje nejen kancelářské prostory na 3 měsíce, ale také mentoring od široké škály expertů a zkušených podnikatelů.“ (Czech ICT Alliance, 2016)
Akcelerátory
Akcelerátory rozumíme např. již zmíněnou organizaci CzechAccelator. „Jedním z největších rozdílů je struktura každého individuálního programu. Akcelerátory mají obvykle nějaký časový rámec, ve kterém jednotlivé společností stráví od několika týdnů po několik měsíců spoluprácí se skupinou mentorů. Věnují se problematice budování businessu a jak předejít problémům s tím spjatými. Nejznámějšími akcelerátory jsou Y Combinator, Techstars a Brandery.“ (Forrest, 2014) Z českých podmínek lze uvést český akcelerátor patřící mezi ty nejvíce známé, a to StartupYard. Ten nabízí týmům kompletní zázemí včetně ubytování a soustředí se především na start-upy technicky zaměřené.
Být součástí akcelerátoru znamená pro start-up jako být jeden z nejlepších. Start-upy se dostanou do kontaktu se známými a významnými poskytovateli rizikového kapitálu a mají možnost před nimi působit určitou spolehlivostí vzhledem k tomu, že jsou součástí určitého akcelerátoru, kde se jim dostává mentoringu od profesionálů. Prokazují tím získání určité úrovně znalostí a zkušenosti. „Další velkou příležitostí, kterou start-upy získávají od akcelerátorů, představuje šance spolupráce s dalšími akcelerátory světové úrovně z jiných států. To samozřejmě napomáhá rozšířit si obzory a získat povědomí o fungování na ostatních trzích.“ (Chansomboon, 2017)
