Full text

(1)

1

(2)

2

(3)

3

(4)

4

(5)

5 Prohlášení

Byl(a) jsem seznámen(a) s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č.

121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracoval(a) samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.

Datum: V Jablonci nad Nisou dne 10. 12. 2009 Podpis

(6)

6

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí diplomové práce Mgr. Zuzaně Bubeníčkové za odborné vedení a konzultace, které mi při zpracování tématu diplomové práce poskytovala a také za ochotu a trpělivost.

Taktéţ děkuji Mgr. Zdeně Vackové, ředitelce ZŠ Sportovní Tanvald, a Mgr. Ivo Svatošovi, řediteli ZŠ Dobiášova Liberec, za umoţnění návštěv psů ve škole a ve výuce.

A taktéţ bych ráda poděkovala své sestře Kateřině Wlčkové za její pomoc a organizaci při výcvikových dnech na školách a za ochotu a trpělivost při sestavování celého programu a výchovných metod a za cenné rady a informace, které se týkaly výchovy psů a jejich zapojením do výuky.

Na závěr bych ráda poděkovala celé své rodině, která mě podporovala po celou dobu studia.

(7)

7

ANOTACE

Diplomová práce se zabývá moţnostmi vyuţití psa na 1. stupni základní školy jako interaktivního prvku výuky.

Diplomová práce je rozdělena na část teoretickou a praktickou. Teoretická se zabývá zooterapií, především jejím odvětvím canisterapií. Popisuje její historický vývoj, dělení, také její vyuţití v různých zařízeních, pouţívané metody canisterapie a její léčebné účinky. Jsou zde popsány i moţné právní problémy.

Druhou část vyplňuje muzikoterapie. Také je zde popsán historický vývoj a vyuţití v různých zařízeních.

V praktické části jsou popsány různé výchovné a vzdělávací metody, které navrhla autorka jako moţnosti práce s dětmi a psi. Druhou část tvoří dotazníkový průzkum, který se snaţí zjistit, zdali jsou učitelé nakloněni těmto metodám a zda mají nějakou zkušenost se psy, jako s interaktivními prvky výuky.

ANNOTATION

Thesis deals with usage a dog on the first level of primary school like an interactive element of education.

Thesis consists of theoretic and practical part. Theoretic part deals with zootherapy, first of all its line – canistherapy. It describes its historici development, dividing. Its usage in different arrangements too, used methods of canistherapy and its medical effects. There are described historici development and usage in different arrangement.

In practical part there are described different educational adn training methods, which the author designed like possibilities of working with children and dogs. The second part constructs questionnaire inquiry, which tries find out whether the teachers are hunged these methods and whether they have some experience with dogs like with interactive elements of education.

NOTATION

Die Diplomarbeit befasst sich mit Möglichkeiten der Verwendung von Hund, als Interaktiver Einheit, an der ersten Stufe der Grundschule.

Die Diplomarbeit ist in den praktischen, und theoretischen Teil zerteilt. Der theoretischer Teil befasst sich mit der Zootherapie, hauptsächlich mit der Canistherapie.

Dieser Teil beschreibt derer historische Entwicklung, Teilung und auch die Nutzung in verschiedenen Einrichtungen, die verwendete Methoden der Canistherapie und ihre heilende Wirkungen. Hier sind auch die Möglichkeiten der Rechtsfragen beschrieben.

Den zweiten Teil füllt die Musiktherapie aus. Auch hier ist die historische Entwicklung, und Ausnutzung in verschiedenen Einrichtungen beschrieben.

(8)

8

In dem praktischen Teil, sind verschiedene Erziehung und Bildungsmethoden beschrieben, die die Verfasserin als eine Möglichkeit der Arbeit mit Kinder und Hunde vorgeschlagen hatte. Zweiter Teil bildet eine Fragebogen Umfrage, die sich bemüht zu vermitteln, ob die Lehrer zu diesen Methoden geneigt sind, und ob diese eine Erfahrung mit Hunden und mit den interaktiven Elementen der Bildung haben.

(9)

9

OBSAH

Úvod ... 12

Teoretická část ... 13

1. Zooterapie ... 14

2. Dělení zooterapie ... 15

2.1 Animal assisted activities ... 15

2.2 Animal assisted therapy ... 15

3. Druhy zooterapie ... 17

4. Canisterapie ... 18

4.1 Historie canisterapie ... 18

4.2 Co je to canisterapie ... 19

4.3 Léčebné účinky canisterapie ... 20

4.4 Moţnosti vyuţití canisterapie ... 20

4.5 Pouţívané metodiky canisterapie ... 21

5. Canisterapeutický pes ... 23

6. Canisterapie a její právní problémy ... 27

7. Muzikoterapie ... 29

7.1 Historie muzikoterapie ... 29

7.1.1 Pravěk ... 29

7.1.2 Starověk ... 29

7.1.3 Středověk ... 29

7.1.4 Renesance a novověk ... 30

7.1.5 17. a 18. Století ... 30

7.1.6 19. a 20. Století ... 30

7.1.7 Současnost ... 30

8. Druhy muzikoterapie ... 31

8.1 Hudební autoterapie a heteroterapie ... 31

8.2 Aktivní a pasivní ... 31

8.3 Individuální, skupinová, hromadná/kolektivní ... 31

9. Léčebné působení hudby ... 32

10. Spojení muzikoterapie s canisterapie ... 33

Praktická část ... 34

Úvod ... 35

11. Moje počátky se psy ... 36

12. Jak si vybrat správnou metodu výchovy a vzdělávání ... 37

13. Týdenní pobyt se psem ve škole ... 38

14. Návštěva psa 1x týdně ve třídě ... 41

15. Návštěva psa kaţdý den ve třídě (po dobu 1 týdne) ... 42

16. Přednáška o výchově psa ... 43

17. Vyhodnocení dotazníku pro ţáky ... 46

18. Vyhodnocení dotazníku pro učitele ... 52

19. Diskuse ... 64

20. Závěr ... 66

(10)

10

21. Seznam literatury ... 67 22. Přílohy ... 69

(11)

11

Psí modlitba

Můj pane,

říká se, ţe jsem nejlepší přítel člověka.

To je pravda. Dělám pro Tebe všechno, co mohu a co umím.

Uctívám Tě jako Boha.

V mých očích můţeš číst důvěru a lásku.

Snaţím se vracet Ti dobro, které mi poskytuješ.

Stárnu vedle Tebe a Tvých dětí, hlídám Tvůj dům, vodím nevidomé, zachraňuji lidi v troskách a lavinách, tahám sáně,

pomáhám dopadnout zločince, bavím lidi v manéţích cirkusů, snáším kruté bolesti v pokusných laboratořích pro Tvé zdraví.

Milionkrát vrtím ocáskem, abych Ti poděkoval za Tvou péči, abych Tě přivítal doma a dal Ti najevo radost.

Kdyby Tě všichni opustili, já s Tebou zůstanu aţ do smrti.

Prosím Tě, pane,

abys ani Ty mě neopouštěl a nechal mne u sebe doţít ten můj psí ţivot.

Budu Ti za to vděčný a věrný jako nikdo na celém světě.

¨

Jiří Šebánek, z dovětku ke knize Jeffrey M. Masson

„Psi v lásce nikdy nelžou“

(12)

12

(13)

13

ÚVOD

Má diplomová práce vznikla z potřeby a touhy zjistit, zda je moţné zapojit do výuky psa jako interaktivní prvek, nebo jeho prostřednictvím motivovat děti a zlepšit jejich vztah vůči spoluţákům, škole a sobě samým. Cílem mé diplomové práce bylo navrhnout několik moţností, jak zpestřit a zlepšit výuku prostřednictvím působení psa na ţáky.

Jako studentka jsem přišla do styku s mnoha dětmi. Některé byly hyperaktivní, jiné naopak pasivní, jiné vyrovnané, jiné neklidné a nesoustředěné. Během svého studia jsem nabývala přesvědčení, ţe skrze psa lze s dětmi navázat lepší vztah, ţe lze zlepšit komunikaci mezi učitelem a ţákem a mezi ţáky samotnými. Z těchto důvodů jsem se rozhodla navrhnout několik metod výchovy a vzdělávání a zapojit psa do výuky.

V teoretické části popisuji vznik a vývoj zooterapie a především pak jejího odvětví zvané canisterapie, ze které vychází moje cviky a metody v praktické části. Popisuji, jak všestranně se dá vyuţít canisterapie a jaký vliv má na klienty/pacienty/ţáky. V druhé části teoretické části popisuji muzikoterapii, coţ je vědní obor, zabývající se léčbou skrze hudbu.

Domnívám se, ţe spojením těchto dvou metod ve školách se dá dosáhnout většího soustředění u neklidných dětí a u hyperaktivních jedinců.

V praktické části popisuji mnou vyzkoušené metody, kde jsem prostřednictvím psa motivovala děti k lepší práci a po náročné práci děti příjemně uvolnila skrze hudbu a sálajícího tepla a energie z psa. Ve výzkumu se snaţím zjistit, jakou zkušenost mají učitelé s canisterapií a s jejím vyuţitím na školách a zda-li jsou nakloněni takovémuto stylu výchovy a vzdělávání.

(14)

14

TEORETICKÁ ČÁST

(15)

15

1. ZOOTERAPIE

Počátky zooterapie můţeme nalézt ve druhé polovině 20. století. Tento mladý vědní obor se zabývá všemi formami terapeutického vyuţití zvířat a předpokládá se, ţe klient/pacient naváţe pozitivní vztah s daným zvířetem a pomocí toho vztahu bude klient/pacient motivován k ţádoucí změně. B. M Levison, který dal vědecký základ zooterapie, tvrdil, ţe“ „zvířata sice nemohou vyléčit, ale působí jako sociální katalyzátor, který zahájí a podporuje sociální kontakty klienta.1

V anglické literatuře se můţeme také setkat s některými termíny, které se přestaly pouţívat pro jejich nepřesný význam. Nejčastější je pet therapy (terapie domácími mazlíčky). Domácí zvířata – mazlíčci sami o sobě nijak neléčí, pouze zlepšují psychický stav rodiny, kde se nacházejí. Přínosy zooterapie jsou u kaţdého jedince různé. Převáţně má za úkol udrţovat dobrou fyzickou i psychickou kondici příjemce. Významnou pomoc představuje pro osamělé děti v dětských domovech.

Převáţně nutí člověka přemýšlet nad někým jiným a nejen nad svým zdravotním stavem. 2

1 Galajdová L., Pes lékařem lidské duše, aneb, Canisterapie, Praha, Grada 1999

2 Nerandžič Z., Animoterapie, aneb , jak nás zvířat léčí, Praha, Albatros 2006

(16)

16

2. DĚLENÍ ZOOTERAPIE

2.1 ANIMAL ASSISTED ACTIVITIES ( AAA)

AAA – aktivity za asistence zvířat – probíhají v zařízení většinou formou návštěv proškoleného odborníka se speciálně vybraným zvířetem. Účelem AAA je zlepšit úroveň ţivota pacienta či klienta, tedy přinést lidem spokojenost a radost. Nemá naplánovaný určitý léčebný cíl, a proto lze výsledky vyjádřit pouze v pojmech radosti, spokojenosti a štěstí.

AAA se dělí na pasivní a interaktivní. Při pasivní AAA přináší kladný účinek pouhá přítomnost zvířete. Většinou to je akvárium s rybičkami nebo klec s ptáčkem. Tato forma zooterapie se začíná rozšiřovat např. v domovech důchodců. Při interaktivní AAA dochází ke kontaktu mezi klientem a zvířetem.

Tato forma se dále dělí na rezidentní a návštěvní typ.

Při rezidentním typu je zvíře nastálo v instituci. S tímto jsou v ČR problémy, neboť je tento typ AAA časově náročný pro personál. V zahraničí to je častější a většinou jsou vyuţívány kočky, morčata, králíci. Pes je méně vhodný, protoţe potřebuje stále´ho pána a pravidelný reţim. V 90. letech byla v Čechách speciálně vycvičena fenka švýcarského ovčáka Carmen, aby pobývala v domově důchodců ve Smrčné nad Sázavou. Fena tam byla pouze půl roku, protoţe ji obyvatelé překrmovali. Tento projekt prokázal moţnost pomoci zvířete v zařízení.3

Návštěvní typ AAA – v tomto případě dochází dobrovolník se svým zvířetem do zařízení. Velmi důleţitá je spolupráce s personálem zařízení. K návštěvní sluţbě bývá ze zvířat nejčastěji pouţíván pes. V ČR se ještě můţeme setkat s kočkou.

V zahraničí se běţně pouţívají morčata, králíci, ale i lamy, prasata či oslové.

2.2 ANIMAL ASSISTED THERAPY (AAT)

AAT – terapie za asistence zvířat – je cíleně řízená intervence. Zvíře je nedílnou součástí procesu. Profesionál v rámci svého zaměstnání řídí tuto terapii, kterou se snaţí zlepšit tělesné, sociální, emocionální či kognitivní funkce pacienta či klienta.

AAT se můţe provádět skupinově nebo individuálně. Cíle jsou určeny pro kaţdého pacienta zvlášť a celý postup je přesné zaznamenáván a hodnocen.

3 Galajdová L., Pes lékařem lidské duše, aneb, Canisterapie, Praha, Grada 1999

(17)

17

Výsledky AAT jsou objektivně pozorovatelné a měřitelné. Zvíře můţe vlastnit terapeut nebo dobrovolník, který se řídí přesně pokyny terapeuta.

(18)

18

3. DRUHY ZOOTERAPIE

Zooterapie dělíme podle zvířat, se kterými pracujeme, do několika skupin.

Nejdéle pouţívaná je hipoterapie, canisterapie se jiţ začíná sjednocovat. Felinoterapie (kočky) se v ČR skoro nevyskytuje, protoţe má velmi malou základnu. Terapie s ostatními zvířaty není příliš zastoupena, proto je nazýváme souhrnně zooterapiemi.

Felinoterapie – terapie s vyuţitím koček je poměrně málo rozšířená. Hlavním důvodem je častá alergie na kočky. V ČR však probíhá návštěvní sluţba, kterou provádí Nezávislý chovatelský klub v Mladé Boleslavi. Na Mezinárodním semináři o zooterapiích konaném 27.6 – 1. 7. 2003 mluvila D. Hybšová o loutkových pohádkách s kočkami. Loutky a kulisy jim vyrábí obyvatelé Domova důchodců v Olbrachtově ulici v Mladé Boleslavi. Kočky jsou na škrabadle s plošinkou a tunýlky. Texty jsou upravované tak, aby se dalo improvizovat, a do hry jsou zapojování i diváci (většinou děti). Tyto pohádky slouţí k rozvíjení emoční inteligence u dětí. 4

Terapie pomocí koně – hipoterapie – je jiţ uznanou součástí rehabilitace a psychologických či sociálních sluţeb. Vyuţívají se koně se speciálním výcvikem.

Většinou se tato terapie dělí do tří okruhů. Hiporehabilitace – je postavena na bázi fyzioterapie a vyuţívá se převáţně pro pacienty s tělesným postiţením. Pacient nedokáţe většinou koně sám ovládat, ale musí aktivně udrţovat sezení v sedle. Cílem je zlepšování rovnováhy apod. Voltižní a léčebné pedagogické jeţdění se vyuţívá k podpoře sebedůvěry ve cvičení obratnosti a samostatnosti u psychiatrických pacientů. V Německu se toto jeţdění vyuţívá k napravení problémového chování. Na jednoho koně připadá šest dětí, čímţ se děti učí spolupracovat. Rekreační a sportovní ježdění se vyuţívá k zlepšení psychického a fyzického stavu handicapovaných. Klienti jsou vedeni k tomu, aby ovládali koně, coţ má za následek, ţe si klienti více důvěřují i v běţném ţivotě.

4 Hybšová D., Loutkové pohádky s živými zvířátky, Děti a my, 2004, ročník 34

(19)

19

4. CANISTERAPIE

4.1. Historie canisterapie

Různé formy terapií za účasti zvířat měly své místo odnepaměti. Poprvé jsou dokumentovány z 9. století z Belgie. Nicméně soustavnější zájem o účinky zvířecí pomoci zejména na duševně nemocné pacienty probíhá aţ během století devatenáctého.

Zlomovým bodem se pak stávají světové války, po nichţ se pouţívání zvířat v nemocnicích rozšiřuje a je jasně prokázán obrovský účinek přítomnosti psa (případně jiného zvířete) na psychické zdraví pacientů (tehdy válečných veteránů), s čímţ se samozřejmě spojuje i jejich rychlejší rekonvalescence a návrat do ţivota. 5

Během 60. a 70. let 20. století se canisterapie dostává do středu zájmu odborné veřejnosti, vznikají centra zabývající se zvířecími terapiemi. V roce 1969 Boris M.

Levinson na základě svých pozorování vyslovuje teorii o funkci zvířete (psa) jako sociálního katalyzátoru, který umoţňuje rychlejší navázání kontaktu mezi terapeutem a pacientem. V 80. letech pak dochází k jasnému rozlišení mezi méně odbornou činností za účasti zvířat (AAA) a ryzí terapií pomocí zvířat (AAT). Canisterapie se také více profesionalizuje, dochází ke zvýšení spolupráce mezi psychology, lékaři, příbuznými klientů, kynology, etology, zkrátka mezi zúčastněnými a odborníky. Jsou vypracovány metodiky k výcviku a výběru psů.

To vše se týká především západní Evropy a USA, u nás k rozvoji canisterapie dochází hlavně po roce 1989. Od počátku devadesátých let se v časopisech objevují články o canisterapii, vznikají občanská sdruţení zabývající se touto činností, MUDr.

Lenka Galajdová vydává v roce 1999 knihu Pes lékařem lidské duše aneb Canisterapie.

Na řadě univerzit vznikají diplomové práce s touto tématikou. A samozřejmě činnost canisterapeutů se rozšiřuje, řada institucí si opatřuje vlastní rezidentní psy, jinam psi pravidelně docházejí a kaţdé léto se koná několik canisterapeutických táborů.

5 Galajdová L., Pes lékařem lidské duše, aneb, Canisterapie, Praha, Grada 1999

(20)

20

4.2 Co je to CANISTERAPIE?

Přesný význam slova canisterapie by se dal vyjádřit jako terapie psem. Jedná se o působení psa na člověka prostřednictvím jejich vzájemné interakce. Uplatňuje se hlavně jako podpůrná psychoterapeutická metoda v případech, kdy jiné způsoby terapií selhávají.

(6)

Existují různé canisterapeutické techniky hodící se pro různý typ práce s klienty.

V zásadě se canisterapie dělí na dvě oblasti. První z nich zahrnuje takzvané aktivity za účasti psa a probíhá formou stýkání klientů a psa za účasti jeho psovoda, který není odborníkem. Víceméně dobrovolně a většinou také bez nároku na odměnu dochází do nějakého zařízení se svým psem a nabízí tamním klientům sociální interakci. Druhá oblast uţ je terapií v uţším slova smyslu, je prováděna psovodem-terapeutem, tedy člověkem vlastnícím psa a zároveň odborně vzdělaným v psychologii, psychiatrii, pedagogice atd.

Další rozlišení canisterapie se týká umístění psa ve vztahu k zařízení, ve kterém působí. Buď totiţ můţe docházet na pravidelné návštěvy, coţ bývá nejčastěji jednou týdně na jednu aţ dvě hodiny. Nebo v zařízení přímo ţije, ale pak je nutné ustanovit jednu osobu, která se o něj stará a je jeho majitelem v plném významu tohoto slova.

No a konečně i podle způsobu, jakým pes na pacienty působí, se canisterapie dělí na dvě oblasti. Jednak pes můţe být pouze pasivně přítomen při různých aktivitách nebo je jejich přímým účastníkem, jedná se tedy o přímou interakci.

O blahodárném vlivu zvířat na člověka se ví uţ dávno. Bylo tedy jen otázkou času, kdy někoho napadne cíleně tohoto vlivu vyuţívat. Ve Velké Británii nebo v USA a dalších zemích má canisterapie uţ dlouholetou tradici, u nás se s ní začínáme setkávat zejména v devadesátých letech. Jiţ dříve určitě mnohde zvířata sehrávala důleţitou roli v ţivotě pacientů, ale to bylo jen jaksi mimochodem. Na skutečnou zooterapii si zvířata i pacienti museli počkat.6

Canisterapie dodnes prochází řadou změn, zejména stále větší profesionalizací.

6 Galajdová L, Canisterapie. Terapeutické působení psa na člověka, Praktický lékař 1997, ročník 77, číslo 12

(21)

21

4.3 Léčebné účinky canisterapie

Canisterapie přispívá k rozvoji hrubé a jemné motoriky, podněcuje verbální i neverbální komunikaci, rozvoj orientace v prostoru, nácvik koncentrace, rozvíjí sociální cítění, poznávání a sloţku citovou. Působí také v rovině rozvoje motoriky s atributem rehabilitační práce, v polohování a v relaxaci. Na druhou stranu ale tam, kde je to třeba, psi podněcují ke hře a k pohybu. Zároveň mají velký vliv na psychiku a přispívají k duševní rovnováze.

Canisterapie je určena pro tělesně postiţené (nejčastěji DMO, LMD, svalová dystrofie, epilepsie), pro mentálně postiţené, pro staré a nemocné. U autistů potom dlouhodobým působením můţe pes plnit roli prostředníka mezi jejich světem a okolím.

Nejvíce vyuţívaným plemenem pro tento typ terapie jsou retrieveři (golden retriever, flat- coated retriever a labradorský retriever). U společenské činnosti lze úspěšně pomáhat se psy všech ras, pohlaví a velikostí - podmínkou je jen dokonalé chování, povaha a zdraví.

4.4 Moţnosti vyuţití canisterapie

Canisterapie se dá vyuţít ve velkém mnoţství institucí, jako např. v nemocnicích, ve věznicích. Canisterapie bývá často úspěšná u pacientů, kde jiné terapie selhávají, protoţe pes navazuje kontakt sám. Významná pomoc psa je důleţitá pro děti i seniory, pro tělesně či mentálně postiţené.

Autismus – je psychické onemocnění, při kterém pacientovi chybí schopnost vcítit se, porozumět lidským citům. Ţije jakoby v jiném světě a nerozumí svému okolí. Autisté komunikují na zcela jiné úrovni, neţ jsme zvyklí, proto se k nim chováme nepřirozeně, coţ jim je nepříjemné. Avšak v přítomnosti psa, který se k nim chová naprosto přirozeně, s nimi můţeme lépe komunikovat. Mnoho mladých autistů má sklony k sebevraţdě, protoţe nechápou svoje okolí, nejsou schopni mu porozumět. Všechny citové projevy se musí nejprve naučit, a potom se je teprve uč rozeznávat u ostatních. Pes je pro ně naprosto pochopitelný, a proto můţe napomoci přiblíţit je ke zdravým lidem. Artisté, kteří mají psy, mají menší sklony k sebevraţdám a častěji se podílejí na aktivním ţivotě.

Děti, které byly týrány či zneužívány, bývají velmi uzavřené a nechtějí se nikomu svěřovat. Ale kdyţ se s takto postiţeným dítětem začne komunikovat prostřednictvím zvířete, poví zvířeti dítě téměř vše (u soudu se takováto výpověď povaţuje

(22)

22

za plnohodnotnou, pokud je zvukový záznam). Velmi často mají takovéto děti problém začlenit se do společnosti, protoţe mají strach ze svého okolí. V takovémto případě je vhodné, aby se někomu vypovídaly, aby měly stálého společníka, který je nikdy neodmítne. V přítomnosti psa si připadají silnější a více si věří. Postupně začínají komunikovat a ve většině případů se znovu začlení do společnosti.

Pes výrazně zlepšuje psychiku člověka při posttraumatech. Posttraumatické stresové poruchy nastávají s neodhadnutelným časovým odstupem po postiţení. Poprvé se mohou objevit několik týdnů, ale i několik let po stresové události. Dalším problémem jsou nejasné příznaky – mohou to být bolesti zad či břicha, ale i třes rukou, atd. – vše bez organického podkladu. Pes v tomto případě vycítí náladu člověka, naslouchá mu, nechá se pohladit, nevyvolává napětí, třebaţe dobrými, leč obtíţně realizovatelnými radami. „U uprchlíků z Jugoslávie, kteří proţili peklo obleţeného Sarajeva, pomáhali psi v humanitárním středisku i při denních můrách. Tj. při záţitcích vracejících se vzpomínek, citově neobyčejně silně podbarvených“.

Vyuţívání psů k nápravě vězňů začíná být čím dál více populárnější. K prvním případům patřily ţenské věznice s minimální ostrahou. V programu se pracuje s vězni, kteří jsou odsouzeni za nenásilný trestný čin. Vězni zařazeni do programu „Psi za mříţemi“ dostanou psa, kterého je třeba připravit na výcvik psa pro nevidomé. Vězeň má u sebe psa po dobu jednoho roku a socializuje ho. S výcvikem jim pomáhají dobrovolníci.

V neposlední řadě je pes velmi významný pro seniory. Pokud jsou senioři umístěni v domově důchodců, cítí se velmi osaměle. Někteří byli zvyklí mít psa, nyní se jim po něm stýská. Staří lidé mají často potřebu se vypovídat. Pokud za nimi zajde dobrovolník se psem, pes má z počátku pouze roli námětu k rozhovoru a jako sbliţovací prostředek.

Pokud za nimi dochází dobrovolník pravidelně, senioři se na jeho návštěvu připravují a čas jim proto rychleji ubíhá. „Programy návštěvních psů v domovech důchodců si nekladou za cíl vyléčení mnohdy celoţivotních chronických nemocí klientů, ale chtějí přispět k jejich psychické pohodě, coţ se jim daří. Psi do domovů důchodců přinášejí radost, lásku, pohodu, pocit spokojenosti.7

4.5 Pouţívané metodiky canisterapie

Polohování, způsob rehabilitace zaloţený na přímém kontaktu člověka a psa, se vyuţívá u tělesně postiţených, převáţně dětskou mozkovou obrnou. Jedinci s postiţením

7 Galajdová L., Pes lékařem lidské duše, aneb Canisterapie, Praha, Grada 1999

(23)

23

je přikládán k tělu pes, který svou teplotou a srstí uvolňuje lidské svaly. Osoba, která má křečovitě staţené svaly se při tomto cvičení velmi uvolní. Většinou potom následuje cvičení s rehabilitační sestrou. Pacient uvolněný po polohování dokáţe obrovské mnoţství cviků, které za normálních okolností nezvládá.

Metodika, která vznikla v ČR, spočívá v působení velké skupiny psů na velkou skupinu zdravotně postiţených. Vyuţívají ji v brněnském sdruţení Filia, které také pořádá tábory pro děti s postiţením. Těchto táborů bylo jiţ více neţ dvacet a těší se oblibě široké veřejnosti.

(24)

24

5. CANISTERAPEUTICKÝ PES

V současné době působí v České republice jiţ několik organizací zabývajících se canisterapií. Ačkoli neexistují ţádná oficiální pravidla, většina z těchto organizací má vytvořeny zkoušky, na jejichţ základě posuzuje vhodnost psa pro canisterapeutické vyuţití.

Nejedná se o přípravu na canisterapii, pouze dochází k výběru povahově vhodných jedinců. Zkoušky mají simulovat řadu situací, které mohou nastat při výkonu terapie.

Většinou je jejich součástí kontakt cizího člověka se psem a to i bez přítomnosti jeho psovoda, dále se testují sklony k agresivitě, které pes v ţádném případě nesmí projevit.

V opačném případě je pes jednou provţdy zhodnocen jako pro terapii nevhodný.

Opakovat zkoušku se většinou povoluje, pokud se pes lekne a kvůli tomu úkol nesplní, pak je moţné lépe ho pro příště připravit, naučit ho, ţe například invalidní vozík není nic hrůzostrašného.

Celkově se dá říci, ţe canisterapii by měl vykonávat pes klidný, vyrovnaný, přátelský, ochotný nechat se hladit, plnit povely zadané cizími lidmi. Samozřejmě tu hrají velkou roli dosavadní zkušenosti psa. Proto je víc neţ vhodné, pokud někdo plánuje terapeutické vyuţití svého psa, ho uţ od štěňátka přivykat na společnost dětí, na kontakt s lidmi různě pohybově i mentálně postiţenými apod. A nejen to, pes by se měl bez výjimky stát kaţdodenním společníkem člověka a být tak přítomen všem běţným ţivotním situacím, které ho lépe neţ jakýkoli výcvik na cvičišti vybaví pro jeho budoucí poslání.

Někdy panuje behavioristický názor, ţe povahu psů vytváří aţ člověk během výcviku, druhým protipólem je mínění, ţe se pes buď pro canisterapii narodí nebo ne a výchovou uţ se nic nezmůţe, takţe v principu je nejdůleţitější výběr psa a na dalším uţ příliš nezáleţí. Pravda bude zřejmě někde uprostřed. Psi se jistě rodí s určitými predispozicemi, ze kterých je třeba vycházet, ale není moţné se na ně zcela spoléhat. Je potřeba dále se psem pracovat. Výchova by se měla odehrávat formou pozitivního zpevňování. Těţko si lze představit, ţe pes cvičený „drilem“ bude spolehlivý a bezpečný pro své klienty.

(25)

25

Souvisí s tím i vycházení vstříc potřebám psa. Dnes uţ jsou součástí stanov canisterapeutických společností podmínky, za kterých je pes chován. Mimo těch nejzákladnějších potřeb (potrava, ubytování), které souvisí především s fyzickým zdravím, je nutné zabezpečit i psychickou pohodu psa. Sem spadá například kontrola pracovního vytíţení psa, kontrola zacházení se psem ze strany pacientů apod.

Zajímavé jsou taky preference pacientů. Podle několika výzkumů častěji vyhledávají kontakt se psy světlejšího zbarvení s jemnou srstí. O velké psy mají zájem aktivnější pacienti, naopak malé vyhledávají pacienti se sklony k opatrovnictví. Nedá se tedy říci, ţe by některé plemeno bylo vhodnější neţ jiné.

Co se týká speciálních dovedností psa, je většinou výhoda, pokud pes umí provádět nějaké zvláštní cviky, které je moţné vyuţít během terapie. Často jsou canisterapeutičtí psi cvičeni k provádění úkonů, které musí zvládat vodící psi.

Při výkonu canisterapie je nutné, aby byl pes řádně očkován i odčerven, na návštěvy musí docházet čistý. Je vhodnější ho vzít předem na delší procházku, aby vybil svou energii jinde a k pacientům uţ přicházel zklidněný.

V některých organizacích odmítají psi prošlé útulky, s čímţ lze do jisté míry souhlasit. Jestliţe má takový pes špatné zkušenosti s lidmi, nemůţeme po něm chtít, aby se stal ideálním canisterapeutem. Ale zase na druhou stranu nikdy nelze přesně říct, ţe daný pes je pro canisterapii vhodný nebo nevhodný. Můţeme pouze během zkoušek vyřazovat jedince evidentně agresivní, bázlivé, příliš temperamentní atd. Ale tím nic nekončí, po sloţení zkoušky je potřeba nadále nad psem bdít, neustále kontrolovat jeho chování a projevy vůči lidem.8

8 http://www.pomocnetlapky.cz/asistencni-psi-info/asistencni-psi.htm

(26)

26

Ukázka canisterapeutické zkoušky

Ovladatelnost psa – hodnocení 0-5 bodů

1. Přivolání psa ze hry s majitelem nebo pomocníkem a následné uklidnění 2. Přivolání psa ze skupiny hrajících si psů

3. Sedni, lehni

4. Odloţení (psovod ve vzdálenosti 10m)

5. Reakce psa na rušivé vlivy (neobvyklé zvuky, běhající děti apod.) Odborné cviky

1. Majitel uváţe psa a zajde do úkrytu. Kolem psa procházejí osoby zvířata a děti.(bez kontaktu se psem). Pes zůstane klidný a vyrovnaný.

2. Prohlídka psa jako u veterináře. Hodnotí se ochota psa k prohlídce (prohlídka zubů, varlat atd.) a spolupráce s cizí osobou. Pes zůstane klidný a vyrovnaný.

3. Ponechání psa s cizí osobou (pomocník, rozhodčí) v místnosti bez majitele s tím, ţe pomocník na psa promluví, pohladí ho. Pes zůstane klidný a vyrovnaný.

4. Reakce psa na rušivé vlivy za přítomnosti majitele (padající drobné předměty – klíče, gestikulující osoby apod.) Hodnotí se reakce psa na hluk a na nečekané podněty. Pes by se měl chovat adekvátně k síle rušivého podnětu (mírné uleknutí a následné uklidnění se nehodnotí jako chyba)

5. Aportování předmětu (oblíbené hračky) - a to jek majiteli, tak jiné osobě. Hodnotí se především ochota psa spolupracovat a hrát si s jinou osobou neţ s majitelem

6. Pes prokáţe, ţe toleruje omezení pohybu. Asistent psa pevně obejme, můţe se přidat i rozhodčí. U malého psa i zvednutí do náručí.

7. Chování psa mezi hrajícími si dětmi. Děti ho mohou hladit, mazlit se s ním a mohou i vykřiknout. Pes musí zůstat přátelský a klidný ke všem projevům dětí.

8. Podávání pamlsku a potravy psovi. Pomocník, dítě, nebo tělesně nebo duševně handicapovaný člověk podá psovi pamlsek. Hodnotí se opatrnost psa při převzetí pamlsku.

9. Kontakt psa s tělesně postiţeným na vozíku nebo s berlemi. Hodnotí se ochota psa ke komunikaci s touto osobou. Pes zůstává klidný a přátelský.

10. Kontakt psa s duševně postiţeným, který si s ním hraje. Hodnotí se ochota psa ke komunikaci s touto osobou. Pes zůstává klidný a přátelský.

(27)

27

11. Chování psa k leţící osobě. Hodnotí se snaha psa o kontakt s nemohoucí osobou.

12. Celkový dojem psa a psovoda v průběhu celé zkoušky.

(28)

28

6. CANISTERAPIE A JEJÍ PRÁVNÍ PROBLÉMY

Canisterapie přináší některá organizační, pracovní, ekonomická i medicínská rizika a problémy. Její zavedení a provádění musí být zakotveno v listině, ve které je stanoven rozsah činnosti, které je zařízení oprávněno a povinno poskytovat (registrace zařízení, zřizovací listina). 9

Provozní řád daného zařízení poté upravuje konkrétní podmínky, postupy a specifika tohoto postupu. Uzavřená pracovní smlouva uvádí, kdo a v jakém rozsahu bude tuto činnost provozovat.

První problémovou otázkou je, zda lze ukončit pracovní poměr se zaměstnancem, který se psa bojí, nechce tuto terapii z nějakého důvodu provádět, nebo zda je moţné ukončit pracovní poměr se zaměstnancem, který terapii přímo neprovádí, ale má alergii na psí chlupy. Jako pracovní úraz lze hodnotit poranění zaměstnance psem při provádění canisterapie.

Druhým problém bývá samotný canisterapeutický pes. Někteří klienti (ţáci, pacienti) jej v zařízení vítají, jiní k němu mají odpor. Jak v těchto případech postupovat, není stále dořešené. Je tu moţnost nařčení z diskriminace jedné nebo druhé skupiny, další moţností je odchod klienta (pacienta, ţáka) ze zařízení.

Třetím problémem je vlastnictví psa. Pokud psa vlastní samotné zařízení, je problémů méně. Pokud psa vlastní zaměstnanec, je potřeba toto vlastnictví ošetřit smlouvou.

Zaměstnanec je povinen se psem chodit na pravidelné kontroly k veterináři, na očkování a odčervení, je povinen hradit škody způsobené psem.

Je důleţité, aby se k zavedení a provozování canisterapie vyjádřil hygienik, který je jakoţto kvalifikovaná osoba schopen vyjádřit, zda je tato terapie vzhledem ke stavebnímu uspořádání zařízení vhodná a zda je schopno zajistit hygienické poţadavky na jeho správný chod.

Je doporučeno, aby zařízení, které chce zavést canosterapii., tento krok velmi zváţilo, zda canisterapie, bude přínosem a náklady a rizika budou vyváţena, zda je prostorově a personálně na tuto terapii připraveno. Při výběru psa by se mělo vycházet z doporučení veterinárního lékaře, také z vyjádření hygienika a všech zaměstnanců zařízení.

9 Vondráček L., Canisterapie a její právní problémy, Florence 2006

(29)

29

Canisterapii je nutné zakotvit ve vnitřních předpisech upravujících organizaci a činnost zařízení.

(30)

30

7. MUZIKOTERAPIE

Hudba patří ke kaţdodennímu ţivotu mnoha z nás. Posloucháme ji při práci, při relaxaci, při čtení, při jídle, při konverzaci. Jsou různé druhy hudby a kaţdý z nás poslouchá jiné ţánry. Některá hudba nás uklidňuje, jiná nás vybízí k tanci, jiná nás roztřese a zneklidní. Z těchto poznatků vychází muzikoterapie, která se pokouší léčit pomocí hudby.

7.1 Historie muzikoterapie 7.1.1 Pravěk

Jiţ od pravěku jsou hudba a rytmus pouţívány jako léčebné prostředky. Původně byla hudba chápana jako prostředek komunikace s nadpřirozenými silami. Lidé se snaţili zapůsobit na bohy a démony. Byl to také způsob boje s úzkostí a s chorobami.

Hlavní roli hrál rytmus, který byl vytvářen poměrně prostým způsobem, například tlučením holí do dutého kamene nebo o kámen. Měnila se intenzita a tempo a vše doplňoval šamanův zpěv. Ten obsahoval výrazově působící slova a rytmus úderů, tempo a dynamika zpěvu strhávaly ostatní k ţivelnému pohybovému projevu.

Postupně se tak vyvinuly určité formy rituálu, jeţ se dělily podle onemocnění.

7.1.2 Starověk

Terapii hudbou vysoce hodnotili v Egyptě, Asýrii, Babylonu, v Izraeli, Řecku a Římě. Ve Starém zákoně najdeme zmínky o vyléčení krále Saula z depresivních stavů za pomoci hry na harfu. V Egyptě uţ tři tisíce let před naším letopočtem plavili své nemocné po Nilu na loďkách za doprovodu uklidňující hudby, hrané na jednoduché nástroje.

V Řecku byl uctíván bůh hudby Apollon a zároveň byl uctíván jako bůh hudby.

Řekové chápali význam hudby jako prevenci v oblasti mentální hygieny. Hudební terapií se zabýval velcí myslitelé jako Pythagoras, Platon, Aristoteles a můţeme je pokládat za předchůdce muzikorapie.

Římané převzali tradici muzikoterapie od Řeků. Hudbu vyuţívali především k léčbě různých nemocí.

7.1.3 Středověk

Po pádu říše římské upadá tradice terapie hudbou v zapomnění. Z období středověku se dochovaly jen ojedinělé zmínky o vyuţití terapie hudbou.

(31)

31

7.1.4 Renesance a novověk

Muzikoterapie se postupně dostává do popředí. Anglický lékař R. Burton se zaměřoval na vyuţití hudby při duševních poruchách.

7.1.5 17. a 18. století

Během tohoto období se objevují mnohé teorie a metody. První ucelenou publikaci o systému muzikoterapie napsal anglický lékař R.Brocklesby.

7.1.6 19. a 20. století

V této době ţádná nová koncepce nevznikla. V některých psychiatrických léčebnách se praktikovala léčba hudbou ve formě aktivního zaměstnání za pomoci hudby. V druhé polovině 19. století se muzikoterapii nedařilo vůbec. Teprve na přelomu století se objevují snahy vyuţít muzikoterapii v medicíně.

7.1.7 Současnost

Roku 1948 je zaloţena švédská škola muzikoterapie A. Pontvikem a v témţe roce vzniká škola americká. Zaměřují se na problematiku chování. Švédská koncepce oproti americké pokládá muzikoterapii za centrální obor v psychologii, protoţe hudba dokáţe proniknout do duše hlouběji a bezprostředněji neţ slova.

V německy mluvících zemích reprezentují muzikoterapii hlavně jména H. G.

Jaedicke a F. A. Fengler.

V Rakousku vzniklo v roce 1959 První výchovné a výzkumné muzikoterapeutické centrum a muzikoterapie je zde na vysoké úrovni.

V Paříţí byl zaloţen roku 1969 Muzikoterapeutický ústav, jehoţ činnost se orientuje na terapii autismu u dětí a na pacienty s nevyjasněnou diagnózou a na skupinovou terapii.

V roce 1971 bylo zaloţeno Švýcarské muzikoterapeutické fórum, díky kterému spolu mohou komunikovat odborní muzikoterapeuti z různých léčebných zařízení po celém světě.

V roce 1971 byl zaloţen německý Výbor pro muzikoterapii a Společnost pro muzikoterapii.

Postupně si muzikoterapie získává respekt a prostor i ve zbývajících zemích Evropy a v zámoří. Postupně jsou vydávány mnohé časopisy, odborné publikace, konají se pravidelné semináře a kongresy.10

10 Linka A., Kapitoly z muzikoterapie, Praha, Portál 1994

(32)

32

8. DRUHY MUZIKOTERAPIE

Muzikoterapii můţeme třídit z různých hledisek.

8.1. Hudební autoterapie a heteroterapie.

Hudební autoterapie – neboli sebeléčba, kdy pacient poslouchá či provozuje hudbu v zájmu své mentální hygieny.

Hudební autoterapie – ve vztahu pacient /klient a terapeut¨

8.2 Aktivní a pasivní

Aktivní – léčený jedinec vyvíjí sám o sobě hudební aktivitu sólově nebo společně s terapeutem, nebo spolupacienty.

Pasivní – neboli receptivní, poslechová. Pacient /klient hudbu pouze vnímá a to dvěma způsoby. Buď poslouchá hudbu ţivou, ţivě hranou nebo poslouchá hudbu reprodukovanou.

8.3 Individuální, skupinová, hromadná/kolektivní

Individuální - pacient je sám, jen s terapeutem.

Skupina – 8, 15 aţ 20 pacientů/klientů.

Kolektivní – plný sál.

(33)

33

9. LÉČEBNÉ PŮSOBENÍ HUDBY

Hudba ovlivňuje vegetativní funkce, jako jsou srdeční rytmus, krevní tlak, dýchání, svalový tonus, motoriku, termoregulaci a podobně. Pouţívá se ke zmírnění bolestí, úzkosti a strachu.

V psychoterapii se hudby uţívá k léčbě adaptability, ke zlepšení komunikace, v souvislosti s neurózami apod. Hudba vlastně sama o sobě je prostředkem komunikace. Umoţňuje nám oslovení a porozumění tam, kde jsou narušeny běţné mezilidské kontakty.

K léčbě se vyuţívá nejen poslech hudby, ale také aktivní provozování hudby.

Hudba má na člověka mocný citový vliv. Vytváří a umocňuje v nás náladu, pocity, ovlivňuje veskrze naši psychiku.

Podle své povahy můţe hudba určitého druhu člověka stimulovat, aktivizovat, alarmovat, mobilizovat, naplňovat energií, relaxovat, uvolňovat, uklidňovat, konejšit, euforizovat, inspirovat atd.

Reprodukovaná hudba s následnou reflexí se uţívá při léčbě alkoholismu a toxikomanie. Aktivní muzikoterapie je účinná při rozvoji psychicky i somaticky zaostalých dětí. Významná je také léčba postavená na práci s vlastním hlasem, respektive zpěvem – hlasová terapie.

(34)

34

10. SPOJENÍ MUZIKOTERAPIE S CANISTERAPIÍ

Tyto dvě metody jsem se pokusila spojit v praktické části. Vyuţila jsem metodu polohování z canisterapie, kdy je k dítěti přikládán pes a zahřívá různé části jeho těla.

K tomu jsem přidala muzikoterapii, tedy pasivní poslech reprodukované hudby. Je zapotřebí vybrat vhodnou skladbu, která se bude líbit dítěti a bude na ni reagovat pozitivně.

Velmi se mi toto spojení osvědčilo. Většina dětí se zklidnila a nabila pozitivní energií.

Pouţila jsem skladby nejen pomalé, ale i rychlé, pokud jsem chtěla děti vybudit k lepší a rychlejší práci. Skladby jsem vybírala s pomocí dětí a většinou se na nich děti shodly jednohlasně.

Pes mezi dětmi nejprve procházel a poté si postupně lehal ke všem dětem a měnil polohy. Děti byly velmi nadšené, ty neklidné se dostaly aţ do stavu mírné a příjemné ospalosti a naprosto se uvolnily a poddaly příjemné atmosféře. Tato metoda se dá vyuţít nejen v tělesné výchově, ale i při jiných hodinách, je dobré mít ve třídě koberec, či jinou podloţku, na kterou si ţáci mohou lehnout.

(35)

35

PRAKTICKÁ ČÁST

(36)

36

ÚVOD

Praktická část mé diplomové práce se zabývá moţnostmi vyuţití psa jako interaktivního prvku ve výuce na 1. stupni ZŠ. Snaţí se nabídnout několik praktických cvičení a metody výchovy a vzdělávání prostřednictvím psa, která se dají vyuţít během výuky. Jsou zde popsány metodicky a zaznamenány fotografiemi a přiloţeným filmem na DVD.

V druhé části se praktická část zabývá výzkumem, zda je dle učitelů moţné zapojit psa do výuky a zda s tímto přístupem k výuce mají učitelé nějaké zkušenosti. Také jsou zde popsány metody, které učitelé pouţívají při hodinách a jejichţ součástí je „pes“.

(37)

37

11. MOJE POČÁTKY SE PSY

Moje vzpomínky na dětství jsou úzce spjaty se psy. Jako malá jsem se prý ihned batolila ke kaţdému psu, který se mi zdál milý a hodný.

Naším prvním psem byla Delinka, kříţenec knírače. Hned od prvního okamţiku jejího příchodu k nám do rodiny, jsme já a moje sestra zkoušely Deli cvičit a dělat s ní různá vystoupení. A tak se zrodil můj vztah ke psům, jako k rovnocenným partnerům, kteří dodávají energii a rozdávají úsměvy.

Jako dvanáctiletá jsem si vydobyla štěně rottweilera. Lépe řečeno jsem si jej vyslouţila za přijetí na gymnázium. 25. července jsem si odváţela malou černo- hnědou kuličku jménem Becky Hartau. A jako správný a poučený kynolog jsem začala spolu s Becky navštěvovat kynologické cvičiště. Naše začátky nebyly vůbec jednoduché. Přes nepřízeň okolí, dvanáctileté dítě má v rukou rottweilera, „bojové“

plemeno nemá vlastnit dítě, jsme se dopracovali k úspěšně sloţené zkoušce z poslušnosti. A tehdy jsem objevila sport zvaný agility. Je to parkúr, sloţený z menších překáţek, určený pro psy. Tomuto sportu jsme se věnovali osm let a díky němuţ jsme se dostaly mezi další kynology a objevily další mnohá odvětví kynologického sportu.

Nejvíce mne zaujala zooterapie, tedy léčba pomocí zvířat, a její odvětví canisterapie. Jelikoţ Becky má strach z lidí, kteří chodí o holi, či jsou na vozíčku, zkoušky z canisterapie pro nás padly. Ačkoli je Becky mírumilovná a nechá na sobě

„dříví štípat“, tento strach nám nedovolil zkoušky sloţit.

Poté jsem odmaturovala a nastoupila na Technickou univerzitu, fakultu přírodovědně-humanitní a pedagogickou. S nástupem na první praxi jsem zauvaţovala, jaké by to bylo, kdybych v hodinách mohla mít Becky a vyuţít jejího klidu ke zklidnění některých hyperaktivních dětí. A tak se zrodil nápad, pokusit se ukázat učitelům i rodičům, jak lze pomocí psa výuku zklidnit a zpříjemnit pobyt dětí ve škole.

Díky mnoho ochotným kantorům jsem si mohla vše potřebné vyzkoušet v praxi a to především během své souvislé 6-ti týdenní praxe. Zpracovala jsem veškeré své náměty do praktické části mé diplomové práce.

(38)

38

12. JAK SI VYBRAT SPRÁVNOU METODU VÝCHOVY A VZDĚLÁVÁNÍ

Neţ se přesunu k jednotlivým vyzkoušeným cvičením, je dobré mít na paměti, ţe si musíme nejprve uvědomit, jaká metoda je pro naši třídu ta správná a jakého psa si vlastně zvolit.

V teoretické části jsem popsala mnohé právní problémy spojené s přístupem psa do školy. Na začátku je důleţité si zjistit, zda máme ve třídě alergiky, kterým by kontakt se psem mohl činit problém. Je několik druhů alergií na psy. Některým dětem vadí psí srst, jiným přímo kůţe psa, jiným vadí například roztoči v srsti. Dle toho volíme psa. Pokud rodiče alergiků svolí, je moţné i s těmito dětmi pracovat. Vhodným psem je například čínský chocholatý nebo portugalský vodní. Pokud nemáme ve třídě ţádného alergika, můţeme vyuţít jakéhokoli psa, který je veden k výcviku, snáší křik a hluk dětí a především není agresivní.

Já osobně jsem vyzkoušela a následně je popíši, tyto metody výchovy a vzdělávání prostřednictvím psa:

1) Týdenní pobyt se psem ve škole v přírodě 2) Návštěva psa 1x týdně ve třídě

3) Návštěva psa kaţdý den ve třídě (po dobu 1týdnu)

4) Přednáška o výchově psa, spojená s praktickými ukázkami výcviku a závěrečným pomazlením

Díky ochotným ředitelům škol jsem měla moţnost si tyto mnou navrţené metody vyzkoušet v praxi a nejvíce se mi osvědčila návštěva psa 1x týdně ve třídě.

Dnes je ale velmi obtíţné tomu přizpůsobit nejen chod školy, ale i chod třídy. Je potřeba mít souhlas všech rodičů, souhlas ředitele/ředitelky školy a také hygieny. Toto vše je dobré zváţit, neţ se urychleně pro něco rozhodnout.

Další metodou výchovy dětí a vzdělávání, která se mi osvědčila, je týdenní pobyt se psem ve škole v přírodě. Zde je největší překáţkou nesouhlas nebo neochota majitelů rekreačních zařízení ubytovat psa. Ale pokud se podaří majitele přesvědčit, tento týden je nezapomenutelným záţitkem nejen pro děti.

Kaţdá metoda má svá pro a proti, svoje překáţky, svá plus a mínus.

V následujících řádcích kaţdou metodu popisuji a metodicky rozebírám.

(39)

39

13. TÝDENNÍ POBYT SE PSEM VE ŠKOLE

Týdenní pobyt patří dle mého názoru mezi nejlepší způsoby výchovy a vzdělávání děti. Důleţitou roli zde hraje změna prostředí, rodiče jsou daleko a mezi dětmi a psem se vytváří pouto mnohem rychleji a snáze. Na druhou stranu má tato metoda i své nevýhody. Především někteří majitelé ubytovacích zařízení nejsou vţdy nadšeni příchodem psa a i mnoho rodičů má mnohem větší strach o děti, kdyţ je nemají na očích. Příprava psa je o něco jednodušší, pes se cítí příjemně v přírodě a není omezen prostorem třídy. Navíc i učitel má mnohem více moţností, jak se psem pracovat.

Tuto metodu výchovy a vzdělávání jsem měla moţnost absolvovat s 2. A a s 2.

B Základní školy Dobiášova Liberec. Vyuţila jsem příleţitosti jet jako vychovatelka na týdenní pobyt do Kamenického Šenova a vzít s sebou psa. Předcházela tomu domluva s panem ředitelem a s učitelkami obou tříd, které dopředu informovaly téţ rodiče dětí.

První setkání dětí s Becky proběhlo u nástupu do autobusu. Rodiče měli moţnost si ověřit, ţe Becky je vycvičená a k dětem milá a bezproblémová. Malí ţáčci od počátku projevovali nadšení a s Becky se rychle sblíţili. Naše týdenní souţití mohlo začít.

Při příjezdu jsme se ubytovali a děti seznámili s pravidly ohledně chování k Becky. Děti se těmto pravidlům přizpůsobily naprosto bravurně a po celý týden nevznikl jeden jediný problém. Prvním pravidlem bylo, ţe nikdo nesmí být s Becky o samotě a nesmí ji hladit nebo krmit, pokud u toho nebudu já, nebo jiný dospělý.

Druhým pravidlem bylo, ţe pokud chtěly děti přijít za námi na pokoj, musely zaťukat a vyčkat na pozvání, z důvodu bezpečnosti, kdyby Becky byla na pokoji sama, jelikoţ kaţdý pes si hlídá své území. Děti toto pravidlo dodrţovaly bez výhrad. Tato pravidla byla prvním krokem k výchově, kdy se ţáci naučili a rychle zapamatovali jednoduchá pravidla slušného chování nejen ke zvířatům, ale i k lidem (klepání před vstupem do místnosti).

Před odjezdem jsem si připravila mnoho her, při kterých se děti učily, jak se chovat ke psům a jak se psem zacházet. Jednou z her byla „Ulička důvěry“. Děti si stouply do dvou řad naproti sobě a nechaly mezi sebou menší mezeru, kterou posléze procházela Becky. Poprvé bylo na některých dětech vidět, jak mají strach a nedůvěřují psovi. Dokonce se dívaly kamkoli jinam, jen aby nezahlédly psa. Bylo úţasné sledovat, jak se děti povzbuzují a drţí za ruce a dodávají si odvahu k tomu, aby se nebály. Během týdne se tato hra ujala a hrála skoro kaţdý den. Na konci týdne všechny děti stály naprosto v klidu, dívali se na Becky a nechaly ji projít bez známek strachu. Mezi dětmi, které měly skutečně velký strach, byla jedna dívenka jménem Verunka. Ta po celý týden odmítala veškerou komunikaci s Becky a aţ na úplném konci pobytu se odváţila, Becky pohladila a staly se z nich velké kamarádky. A dnes má tato dívenka doma ročního pejska labradorského retrievera.

Kaţdodenním rituálem bylo buzení a uspávání dětí. Tohoto úkolu se zhostila samozřejmě Becky. Kaţdé ráno vstoupila do pokojíčků dětí a zaštěkala na dobré ráno, poté prošla okolo dětí a zkontrolovala, zda jsou vzhůru. Neodmyslitelně k tomu patřilo

(40)

40

pomazlení a pohlazení. Na dobrou noc opět navštívila všechny pokojíčky, zaštěkala a obešla opět všechny děti. Pokud se náhodou stalo, ţe jsem vynechala s Becky nějaký pokojíček, děti mi okamţitě přišly říct, ţe jim Becky ještě nebyla dát dobrou noc.

Nejvíce jsem se obávala venčení a procházek. Děti ovšem překvapily nejen mne, ale i samotné pani učitelky. Pokud jsme šli na procházku, děti se o Becky nepřely, vymyslely si svůj dokonalý systém. Kaţdý vedl Becky určitý čas, který mu odměřovali ostatní počítáním do padesáti. Děti utvořily dlouhý zástup, který dodrţovaly, a nikdo nikoho nepředbíhal ani se nedomáhal postupu jen tak. Takto fungovala většina našich vycházek, pokud jsme nešli do města, kde děti okamţitě předaly Becky mně. Děti se naučily spolupracovat, nehádat se a vycházet si vstříc a respektovat jeden druhého.

Během týdne se objevil jeden malý problém. Becky projevovala ochranitelské pudy vůči dětem, pokud příliš hlučeli. Projevovalo se to kňučením a poposedáváním či pochodováním okolo dětí. Tento jev jsem vyuţila ke zklidnění dětí, kdyţ jsem potřebovala, aby mne vnímaly. Upozornila jsem je, ţe se Beckynce nelíbí, kdyţ takto křičí, ţe má o ně strach. Děti zareagovaly téměř okamţitě, a kdyţ slyšely kňučení, ihned se zklidnily a dávaly pozor. Během týdne si děti zvykly natolik, ţe se při práci zklidnily samy od sebe a byla s nimi mnohem lepší spolupráce a Becky vše pozorovala v klidu z povzdálí.

Několikrát se mi stalo, ţe se nějakému dítěti stýskalo. V tuto chvíli nastoupila Becky jako utěšovatel. Sedla si naproti dítěti a nechala se hladit a tiše naslouchala. Její klid a energie, kterou dítěti předávala, zafungoval okamţitě. Došlo ke zklidnění a následně ke krásnému dětskému smíchu.

Další hrou, která si děti získala, bylo vyhledávání samotných dětí. Kaţdý si ji během týdne vyzkoušel. Kaţdý ţák dostal piškot a něco svého mi odevzdal a poté se schoval kdekoli kolem chaty. Becky měla za úkol jej nalézt, pokud se nedařilo, ţák zapískal, nebo zavolal. Vţdy po nalezení čekalo Becky bouřlivé přivítání a pomazlení.

Děti si tímto upevnily vztah ke psu a navíc získala příjemný pocit, ţe je někdo hledal a našel. Navíc po celou dobu hledání doprovázely Becky ostatní děti, které také nadšeně tleskaly a jásaly, kdyţ se „ztracené“ dítě našlo, a tímto se upevňovaly i vztahy mezi dětmi.

Pro zklidnění dětí a dobytí energie jsem spojila muzikoterapii a působení psa na dítě. Vyuţila jsem k tomu velkou místnost na ubytovně, kde byl koberec. Děti si lehly na zem, pustila jsem jim oblíbené pomalejší skladby na cd a Becky mezi dětmi procházela a vţdy si k nějakému lehla na bok a zahřívala jej a předávala mu tím pozitivní energii. Většina dětí se po chvilce uklidnila a relaxovala. Většinou jsem tuto aktivitu pouţila po náročném odpoledni (výletu) a děti tak osvěţila před večeří a večerním programem.

Během pobytu se i mezi dětmi občas objevovaly hádky a neshody. Smírčím se skoro pokaţdé stala Becky, která na děti působila velmi zklidňujícím dojmem a předávala jim pozitivní energii.

Během týdne děti absolvovaly přednášku o výchově psa. Tu zde nebudu popisovat, je rozepsána samostatně v metodě číslo 4.

(41)

41

Tato metoda se mi velmi osvědčila a mohu ji doporučit. Je sice náročná z hlediska koordinace a spolupráce, její velkou výhodou je změna prostředí a děti se chovají jinak a jsou bezprostřednější.

(42)

42

14. NÁVŠTĚVA PSA 1X TÝDNĚ VE TŘÍDĚ

Tato metoda patří mezi náročnější z hlediska zajištění všech různých povolení a souhlasu rodičů. Jak jsem jiţ řekla v úvodu, problémem mohou být také děti alergici, jejichţ rodiče s těmito návštěvami nebudou souhlasit. Je také potřeba mít svolení ředitele či ředitelky školy. Také by o těchto návštěvách měl být informován pedagogický sbor, jelikoţ se budou také ostatní děti setkávat se psem, tedy pouze na chodbě. Přesto je dobré, vše dopředu domluvit.

Pokud jde o celkové působení a účinky této výchovné metody, patří k těm nejlepším. Děti se setkávají se psem pravidelně a postupně si zvykají na pravidla souţití. Různé návyky a dovednosti si osvojují mnohem rychleji a lépe, pokud se nějaké pravidlo opakuje. Tato metoda to umoţňuje.

Během těchto návštěv jsem se snaţila vlivem Becky třídu zklidnit na práci a motivovat uklidňující přítomností psa. První hodiny probíhaly ve velkém zmatku a nesoustředění. Kaţdý ţák si chtěl Becky pohladit a pomazlit se s ní. Ale v průběhu dne se to zlepšovalo a při příští návštěvě fungovalo vše perfektně.

Jak jsem jiţ zmínila, Becky jsem v těchto hodinách vyuţívala především jako silnou motivaci a pochvalu. Pokud ţáci dobře pracovali během hodiny, odměnou jim bylo pomazlení s Becky o přestávce. Při hodinách jsem děti chválila za například správnou odpověď a Becky na můj povel zaštěkala, coţ se vţdy setkalo s velkým ohlasem. Během hodin tělesné výchovy jsem opět spojila muzikoterapii s canisterapií.

Ţáci si lehli na ţíněnky, pustila jsem jim oblíbené písně a Becky je obcházela a lehala si k nim. U některých dětí došlo k obrovskému uvolnění a dostaly se aţ do stavu mírné a příjemné ospalosti. Postupně jsem během hodin měnila i systém odměn za správné odpovědi. Někdy Becky štěkala, jindy došla k dítěti a podala pac, jindy se šla jen pomazlit.

Pokud mohu soudit, tak tento způsob výchovy a vzdělávání se mi nejvíce osvědčil a není zas tak náročný na přípravu, co se týče metodiky. Děti byly po celou dobu návštěv velmi milé a vstřícné. Velmi rychle se naučily spolupracovat se mnou a s Becky a také se naučily i lepší komunikaci mezi sebou a lepší spolupráci. Zezačátku jejich spolupráce byla trochu chaotická, ale postupně se zlepšovala a dostávala ráz

„dospělácké“ spolupráce. Motivace byla pro ně obrovská, největší radost způsoboval štěkot a podání pac. A pokud jsme s Becky nebyly přítomny, ţáci se přesto chovali lépe a pracovaly s větší radostí a chutí.

(43)

43

15. NÁVŠTĚVA PSA KAŢDÝ DEN VE TŘÍDĚ (PO DOBU 1 TÝDNU)

Tato metoda je velmi shodná s předešlou popsanou metodou. Opět zde musíme mít na paměti všechna opatření a získat potřebná povolení a souhlas rodičů. Opět jsem vyuţívala stejné praktiky, stejné motivace a stejné odměny. Jediná změna je ta, ţe pes je s dětmi po celý týden, podobně jako ve škole v přírodě, ale ve školním prostředí.

Tato metoda je také velmi efektivní a ke zklidnění dětí a zlepšení spolupráce došlo během druhého dne návštěv. Její nevýhodou je, ţe děti vědí, ţe pes zde bude jen týden a poté nepřijde. Kdeţto u předešlé metody se děti těší kaţdý týden na příchod psa, který mají slíbený za dobrou práci a slušné chování. I velmi hyperaktivní děti se dokázaly koncentrovat a dobře spolupracovat. U této metody výsledný efekt neměl příliš dlouhého trvání. Děti si týden uţily a byly maximálně spokojené, ale postupně jejich nadšení, po týdenním odchodu psa, opadalo. Přesto se domnívám, ţe i tato metoda má své místo a je dobře uplatitelná ve školách, kde není moţné docházet se psem častěji a pravidelněji.

(44)

44

16. PŘEDNÁŠKA O VÝCHOVĚ PSA

Tato metoda je nejnáročnější z hlediska přípravy pedagoga. Je nutné si připravit mnohé pomůcky a také si dobře připravit informace, které budeme dětem podávat.

Tuto metodu se mnou absolvovala moje starší sestra Kateřina a její psí svěřenci.

Dopředu jsme si rozloţily práci a domluvily se na konkrétním postupu. Dohromady jsme měli s sebou pět psů, z nichţ dva byli moji a tři Katky. Také jsme rozdělili psům jejich úkoly a ti psi, kteří nepředváděli ţádné úkoly, byli dáni mezi děti, které je celou dobu hlídaly.

Tuto metodu jsem rozepsala do několika bodů, které odpovídají tomu, jak celá přednáška probíhala.

Jak jsem jiţ napsala v úvodu, měli jsme s sebou mnoho pomůcek, které si děti mohly osahat a prohlédnout. Jednalo se o obojky, vodítka, košíky, výstavní vodítka, stopovačku (dlouhé vodítko), oblečení pro psy, misky, granule, pamlsky, hračky, pelíšek, poháry, hřebeny, kartáče, kleště na drápy, šampón, kleště na klíště. Všechny tyto předměty byly dětem představeny a ukázány v praxi na psovi.

Během přednášky se před dětmi ukázalo celkem pět psů. Moje Becky-rottweiler 12 let, která dokazuje, ţe i „bojové“ plemeno umí být laskavé a milé, Budulínek – čínský chocholatý pes 1 rok. Moje sestra přivezla své tři psy – Bondy – kříţenec, 10 let, Amálka – portugalský vodní pes, 2 roky, Lupino – čínský chocholatý pes, 2 roky.

Kaţdý ze psů měl svůj úkol. Becky a Bondy předváděli poslušnost, agility a Becky také „sranda“ cviky, které vţdy velmi pobavily. Amálka dětem ukázala, jak se pejsek vystavuje, tedy předvádí v kruhu a jak se staví do postoje. A dva naši naháči se stali ţádaným a vhodným objektem pro mazlení. Celou přednášku jsem rozdělila do devíti částí, které by se měli rozvrhnout do pětačtyřiceti minut. Celé povídání ponechávám ve znění, tak jak jsem jej navrhla a pouţila během přednášky.

1) Přivítání

Všichni psi jsou nastoupeni, postupně jsou představováni.

„Dobrý den, milé děti. Rádi bychom Vás tady spolu s pejsky dnes přivítali. (štěkot psů), na ukázce výcviku psů a povídání o tom, jak se o pejsky starat a jak se k pejskům chovat.

Jmenuji se Tereza Wlčková a tohle je moje sestra Kačka Wlčková. My jsme k vám přijeli přestavit vám naše mazlíčky, pejsky, a ukázat vám, co naši čtyřnozí kamarádi umí.

Nejstarším členem smečky je Beckynka, RTW 12 let, potom Bondy 10 let, voříšek, Amálka, 2 roky portugalský vodní pes, Lupínek, 2 roky, čínský chocholatý pes, Budulínek 11 měsíců, čínský chocholatý pes.“(pes, který je představován zaštěká).

„A co nás tedy dnes čeká? Povíme si, jak se o pejsky starat, jak je krmit, jak je vychovávat, co dělat kdyţ jsou nemocní, ukáţeme si, jak se pejsci cvičí a jaká legrace se přitom dá uţít. A také si povíme, jak se máme chovat k cizím pejskům a jak se bránit před zlým pejskem.“

Figure

Updating...

References

Related subjects :