• No results found

2.2 Příčiny vzniku domácího násilí

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "2.2 Příčiny vzniku domácího násilí "

Copied!
106
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)
(2)

(3)
(4)
(5)

Poděkování:

Chtěla bych poděkovat především vedoucí mé bakalářské práce paní Mgr. Janě Pittnerové za její odborné vedení, věcné připomínky, cenné rady, trpělivost a pomoc při tvorbě bakalářské práce. Zároveň chci poděkovat Mgr. Zdeně Bednářové za její kritické a konstruktivní připomínky a za čas, který byla ochotna věnovat mé bakalářské práci včetně rozhovoru. V poslední řadě chci poděkovat svému synovi za trpělivost, kterou s maminkou v posledních měsících v době tvorby bakalářské práce, ale i po dobu celého studia, měl.

(6)

Název bakalářské práce: Žena a domácí násilí

Název bakalářské práce: Woman and Home Violence Jméno a příjmení autora: Adriana Andrová

Akademický rok odevzdání bakalářské práce: 2010/2011 Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Jana Pittnerová

Resumé:

Bakalářská práce se zabývá problematikou domácího násilí. Cílem bakalářské práce je charakterizovat domácí násilí a popsat okolnosti jeho vzniku. Dále práce přibližuje různé mýty, které převládají ve společnosti vzhledem k tomuto tématu a poukazuje na možné znaky domácího násilí a jeho příčiny.

Práci tvoří dvě hlavní části. Část teoretická pomocí odborných zdrojů popisuje samotný pojem domácího násilí a jeho různé formy. Teoretická část charakterizuje oběť násilného chování, ale i agresora.

Praktická část je zaměřena na názory žen, které mají zkušenost s domácím násilím.

Prostřednictvím nestandardizovaného dotazníku zjišťuje některé aspekty domácího násilí a podmínky vzniku, či jeho možné příčiny. Dotazníkového šetření se zúčastnilo celkem 37 respondentek, které se během svého života s tímto druhem násilí setkaly. Průzkumová část se opírá o analýzu sekundárních zdrojů, tedy výzkumy, které již byly na dané téma provedeny. Dále také využívá rozhovorů, pomocí kterých jsou získávány další cenné údaje, objasňující problematiku domácího násilí a zásahy do rodiny či výchovy dětí. Tyto získané poznatky pomohly ke stanovení konkrétních navrhovaných opatření v oblasti možného řešení domácího násilí.

Bakalářská práce přinesla řadu zajímavých poznatků nejen na základě vyhodnocení dotazníkové šetření, ale i na základě rozhovorů s ženami, které zažily domácí násilí.

Za největší přínos práce vzhledem k řešené problematice lze považovat, to že seznamuje veřejnost s tímto nebezpečným jevem a varuje před jeho důsledky a negativním dopadem.

Klíčová slova: domácí násilí, okolnosti vzniku, mýty, znaky, příčiny, formy, charakteristika oběti, charakteristika agresora, legislativa, důsledky.

(7)

The title of the bachelor thesis: Woman and Home Violence Author’s name: Adriana Andrová

Academic year of handing in of the thesis: 2010/00 Consultant of the bachelor thesis: Mgr. Jana Pittnerová

Summary:

The bachelor thesis deals with the topic of home violence. The aim of the thesis is to characterize home violence and describe circumstances of its origins and development.

Then the thesis elucidates different myths that prevail in the society in relation to this topic and shows various signs of home violence and its causes.

The thesis consists of two parts. The theoretic part uses various professional resources and with their help it describes the term of home violence and its different forms. The theoretical part characterizes the victim but also the aggressor of the violent behaviour.

The practical part is aimed at opinions of women who have experience with home violence. By means of a non-standardized questionnaire it looks for some aspects of home violence and conditions of its origins or its possible causes. 37 respondents took part in the questionnaire inquiry. All of them met this form of violence in their life. The inquiry part relies on an analysis of secondary resources, i.e. researches that have been already made on that topic. Then the thesis uses interviews that brought me other precious data explaining the problem of home violence and its effects on the family and education of children.

Newly obtained knowledge helped to formulate concrete measures in the field of possible solutions of home violence.

The bachelor thesis brought some interesting knowledge based not only on the questionnaire inquiry but also on interviews with women who experienced home violence.

The biggest contribution of this thesis to the discussed problem can be seen in introducing this dangerous phenomenon to the public and in warning from its consequences and negative effects.

Keywords: home violence, circumstances of origins, myths, signs, causes, forms, characteristics of a victim, characteristics of an aggressor, legislature, consequences .

(8)

Obsah:

1 ÚVOD……… 9

2 TEORETICKÁ ČÁST………. 10

2.1 Pojem domácí násilí……….. 10

2.1.1 Druhy domácího násilí………..………… 12

2.1.2 Znaky domácího násilí………...………….. 13

2.1.3 Formy domácího násilí………...……….. 15

2.1.4 Fáze domácího násilí………..……….. 17

2.2 Příčiny vzniku domácího násilí………..……. 19

2.3 Charakteristika agresora………. 20

2.4 Charakteristika oběti.………...…… 22

2.5 Děti jako svědci domácího násilí………. 25

2.6 Mýty a pověry o domácím násilí……….……… 29

2.7 Organizace zabývající se domácím násilím……… 33

2.7.1 Acorus……….. 34

2.8 Legislativa v České republice………. 35

3 PRAKTICKÁ ČÁST ………. 40

3.1 Cíl a předpoklady bakalářské práce……….. 40

3.2 Použité metody………. 40

3.2.1 Nestandardizovaný dotazník……… 41

3.2.2 Rozhovor………... 41

3.2.3 Analýza sekundárních zdrojů………... 41

3.2.4 Statistické metody……….... 42

3.3 Charakteristika zkoumaného vzorku………. 42

4 Vyhodnocení ……… 42

4.1 Vyhodnocení dotazníkového šetření………... 42

4.2 Vyhodnocení sekundárních zdrojů………. 57

(9)

4.3 Vyhodnocení rozhovorů………... 64

4.3.1 Vyhodnocení rozhovoru s ředitelkou Acorus……… 64

4.3.2 Vyhodnocení rozhovorů s ženami………...……….. 71

4.4 Vyhodnocení předpokladů……… 72

4.4.1 Předpoklad 1……….. 72

4.4.2 Předpoklad 2……….. 73

4.4.3 Předpoklad 3……….. 73

4.4.4 Předpoklad 4………. 74

5 ZÁVĚR………. 75

6 ZÁVĚREČNÁ DOPORUČENÍ………. 76

7 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY A OSTATÍCH ZDROJŮ……… 78

8 SEZNAM OBRÁZKŮ………. 81

9 SEZNAM PŘÍLOH………. 82

(10)

1 ÚVOD

Pracuji jako vedoucí asistentka pro rodiny s dětmi. Tato služba je dle zákona č.108/2006Sb., ve znění pozdějších předpisů registrována jako aktivizační služba pro rodiny s dětmi, jedná se o terénní službu. Během své praxe jsem se setkala již několikrát s domácím násilím. Převážně se jednalo o násilí na ženách, kdy tomuto útoku byly přítomny i děti. V dalších případech se jednalo o týrání, zanedbávání a zneužívání dětí (syndrom CAN).

Problematika násilí na ženách je českou veřejností považována za jev, který patří spíše do soukromí partnerů a proto je tolerován. Přitom násilí na ženách má mnoho forem a podob, které směřují mnohdy až k trestným činům. Domníváme se, že právě pro skryté nebezpečí si tato problematika zasluhuje zvláštní pozornost. Bakalářskou práci jsme proto věnovali všem ženám, které prožívaly nebo prožívají domácí násilí.

V předkládané práci se snažíme zjistit, jaké jsou okolnosti vzniku domácího násilí, jaké převládají ve společnosti mýty vzhledem k tomuto tématu, jaké jsou znaky domácího násilí a jeho příčiny. Teoretická část bakalářské práce se zabývá samotným pojmem domácího násilí, popisuje jeho znaky a různé formy. Dále též charakterizuje oběť i agresora násilného chování. Praktická část je zaměřena na názory žen, které mají zkušenost s domácím násilím. Prostřednictvím nestandardizovaného dotazníku zjišťujeme některé aspekty domácího násilí a podmínky vzniku, či možné příčiny. V průzkumové části se opíráme o analýzu sekundárních zdrojů, tedy výzkumy, které již byly na dané téma provedeny.

Získané poznatky pak srovnáváme a dále vyhodnocujeme. Metodou rozhovoru získáváme další cenné údaje, které pak dokreslují možné příčiny a dopady domácího násilí na rodinu a společnost.

Dnešní společnost občas ženu vnímá jako méně hodnotnou. Tu, která není v rovném postavení s mužem. V České republice byl donedávna problém násilí na ženách odsouván, jako nedůležitý. Dnes je již lépe právně i sociálně ošetřen, především díky nevládním a charitativním organizacím. Je přínosné, že i stát si poslední dobou uvědomuje nebezpečí násilí na ženách a dopad na rodinu a výchovu mladé generace. Především vyvstává nutnost připravit pro danou problematiku legislativní, sociální i ekonomické zákony, které budou směřovat k řešení domácího násilí pružně a hlavně účelně.

Doufáme, že tato práce a zpracovaný materiál poslouží k objasnění dané problematiky v očích veřejnosti.

(11)

2 TEORETICKÁ ČÁST 2.1 Pojem domácí násilí

Tento pojem není v České republice stále jednotně definován. Do roku 1989 jsme byli jako veřejnost informováni, že se nás tento problém netýká nebo jen z malé části. Teprve po tomto roce dochází díky neziskovým organizacím k otevření tohoto jevu a zjišťování skutečného stavu věcí. V trestním zákoně byl poprvé definován v roce 2004 jako týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě nebo osoby blízké. Osoba blízká je zde vnímána jako příbuzní v první linii, dále pak rodinní příslušníci, kteří žijí ve společné domácnosti (partneři, druh a družka atd.).1Avšak přesný a jasně definovaný pojem domácí násilí zde není stále uveden.

Od roku 2004 - 1.1.2010 byl v trestním zákoně uveden takto:

§ 215a Týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě

(1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společně obývaném bytě nebo domě, bude potrestán odnětím svobody až na tři léta.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým způsobem nebo na více osobách, nebo b) pokračuje-li v páchání takového činu po delší dobu. 2

V současné době je v platnosti od 1.1.2010 nový trestní zákoník, ve kterém došlo k jistým změnám:

§ 199 Týrání osoby žijící ve společném obydlí

(1) Kdo týrá osobu blízkou nebo jinou osobu žijící s ním ve společném obydlí, bude potrestán odnětím svobody na šest měsíců až čtyři léta.

(2) Odnětím svobody na dvě léta až osm let bude pachatel potrestán,

a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 zvlášť surovým nebo trýznivým způsobem, b) způsobí-li takovým činem těžkou újmu na zdraví,

c) spáchá-li takový čin nejméně na dvou osobách, nebo d) páchá-li takový čin po delší dobu.

1 BEDNÁŘOVÁ, Zdena, MACKOVÁ, Kateřina, PROKEŠOVÁ, Hana. Studijní materiál o problematice domácího násilí pro pracovnice a pracovníky orgánů sociálně - právní ochrany dětí. 1. vyd. 2006. s. 9.

2 Business center.cz. Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon. [online]. 2004-2010 [cit. 2010-12-12].

Dostupné z WWW: <http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni_zakon/cast2h6.aspx>.

(12)

(3) Odnětím svobody na pět až dvanáct let bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1

a) těžkou újmu na zdraví nejméně dvou osob, nebo b) smrt.1

Jedná se o fyzické, psychické násilí, sexuální zneužívání, slovní útoky, ekonomické násilí. Agresor a oběť jsou v citovém vztahu, jsou na sobě citově, ekonomicky a sociálně závislými.2 Zpravidla se odehrává právě skryto před zraky okolí, v domácnosti, za zavřenými dveřmi.

Jedná se o nadvládu jedné osoby nad druhou, zneužívání moci nad druhým člověkem, neustálou kontrolou nad životem druhého. Charakteristické pro domácí násilí je právě nadvláda, moc a kontrola jedné osoby nad druhou a hlavně opakování, dlouhodobost, stupňování a téměř každodenní přítomnost. 3 Děje se skryto před zraky okolí, právě za dveřmi domova, kde by měl být klid, bezpečí a pohoda. Oběť má strach a agresor tímto neustále udržuje veškerou moc nad obětí, tímto jednáním a chováním získává neomezené mocenské postavení, naprostou kontrolu nad životem oběti. Týrající získává moc nad obětí, snaží se její život vzít do vlastních rukou, kontrolovat jej, tak, aby se podřídila jeho vlastní vůli, jedná se o donucovací chování užívané jednou osobou k ovládání jiné osoby (jiných osob). 4

Bohužel je velikým problémem odhalit všechna domácí násilí a získat dostatek informací, odehrává se většinou za zavřenými dveřmi, beze svědků a v domácím prostředí.

Většinou mezi partnery nebo manžely, tam, kam se nedostane veřejnost, ve vztahu, který jeden z partnerů chce udržet jako cosi výlučného a uzavřeného.5

Problém může nastat, pokud se oběť rozhodne čin oznámit, situaci řešit. Násilí se může začít stupňovat a týrající se může již pak svých činů dopouštět i na veřejnosti. Právě protože se však většinou jedná o blízkou osobu, mezi oběma jde o citový vztah, intimní, málokdy se oběť rozhodne týrání oznámit.

1Business center.cz. Zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník. [online]. 2010 [cit. 2010-12-12].

Dostupné z WWW: <http://business.center.cz/business/pravo/zakony/trestni-zakonik/cast2h4.aspx>.

2 VOŇKOVÁ, Jiřina. Vaše právo-první pomoc ženám, obětem domácího násilí. 5. aktualizované a doplněné vyd. 2006. s. 6.

3 MATOUŠEK, Oldřich a kol. Sociální práce v praxi:specifika různých cílových skupin a práce s nimi.

1. vyd. 2005. s. 227.

4 tamtéž, s. 227.

5 tamtéž, s. 227.

(13)

Zpravidla se jedná o týrání a násilné jednání, odehrávající se mezi osobami blízkými, žijícími spolu ve společném bytě nebo domě, kdy jedna násilná osoba získává nad druhou moc a kontrolu. Jedná se o fyzické i slovní útoky, tělesné týrání, omezování osobní svobody, vydírání, sexuální zneužívání, výhružky apod. Toto chování vyvolává trvalý strach oběti ze svého trýznitele, což umožňuje násilníkovi udržovat nad obětí neomezené mocenské postavení a donutit ji, aby se podřídila jeho vůli. Kontrolu veškerého života oběti uplatňuje násilník jako svůj samozřejmý nárok. 1

2.1.1 Druhy domácího násilí

• Muži na ženách - Podle statistik jsou nejvíce ohroženy domácím násilím ženy a to až 94-96%. S jakoukoliv formou domácího násilí v partnerském vztahu se setkalo 38% žen.

• Ženy na mužích – Tento jev není až tak rozšířen. Spíše než o fyzickém násilí muži hovoří o psychickém. Muži pak 4-6%.

• Na dětech – Děti jsou další velikou ohroženou skupinou, jak ve smyslu syndromu CAN, ale také jako svědci, kteří jsou přítomni domácímu násilí. U 82% těchto vztahů s domácím násilím jsou přítomny násilí i děti.2

Syndrom CAN, ale i přítomnost dětí u domácího násilí je jistou formou psychického týrání. Rodina má být příkladem, má poskytovat zázemí, klid pocit bezpečí a jistoty.

Pokud je však dítě svědkem domácího násilí, dochází k narušení zdravého vývoje jedince.

Syndrom CAN znamená týrané, zneužívané a zanedbávané dítě, je definován jako poškození tělesného, duševního i společenského stavu a vývoje dítěte, které vznikne v důsledku jakéhokoli nenáhodného jednání rodičů nebo jiné dospělé osoby.3

Jde o různé akce proti dítěti a zároveň ale také o neakce. Což je především u zanedbávání, tj. nedostatečnou péči, nenáležité uspokojování jeho potřeb nebo opominutí

(většinou záměrné) splnit alespoň základní předpoklady pro přiměřený rozvoj sil a schopností dítěte. 4

1 BEDNÁŘOVÁ, Zdeňka, MACKOVÁ, Kateřina, WÜNSCHOVÁ, Petra, BLÁHOVÁ, Kateřina. Domácí násilí. Zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. 1. vyd. 2009. s. 6.

2 VOŇKOVÁ, Jiřina. Vaše právo-první pomoc ženám, obětem domácího násilí. 5. aktualizované a doplněné vyd. 2006. s. 6.

3 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3.vyd. 2004. s. 593.

4 DUNOVSKÝ, Jiří, DYTRYCH, Zdeněk, MATĚJČEK, Zdeněk. Týrané, zneužívané a zanedbávané dítě.

1. vyd. 1995. s. 16.

(14)

Jedná se o aktivní nebo pasivní ubližování dítěti. Buď fyzické, které je na rozdíl od ostatních celkem dobře identifikovatelné. Oproti tomu psychické týrání, sexuální zneužívání a zanedbávání je hůře rozpoznatelné. V každém případě se jedná o poškozování vývoje dítěte, o negativní důsledky špatného zacházení, které jsou pro společnost naprosto nepřijatelné. Vždyť nejvíce násilí na dětech je v jejich nejnižším věku, kdy se dítě nemůže samo bránit, ve věku do šesti let a vzpomínky na to pak trvají celý život.

• Senioři - Mezi další násilí zde pak patří také násilí mezi seniory, o kterém se mluví teprve v posledních letech. Toto procento se dle statistik pohybuje mezi 3-5%.1

• Zdravotně postižení

• A v neposlední řadě pak homosexuální partnerské vztahy.

Tato čísla jsou z roku 2006, dnes se mohou trochu lišit, ale troufáme si říci, že ve skutečnosti tato čísla mohou být dvakrát až třikrát vyšší. K násilí a týrání dochází za zavřenými dveřmi, skryto očím veřejnosti a jen malá část pronikne ven na veřejnost. Malé procento žen, dětí a seniorů vůbec, se odhodlá tuto situaci řešit a vyjít s tímto problémem na veřejnost. Mnohdy se bojí o svůj nebo o život svých nejbližších, stydí se. Bojí se, co tomu řekne okolí, lidé atd. Proto jsou tato čísla ve skutečnosti daleko vyšší.

U domácího násilí nejde jen, jak jsou mnohdy mylné představy, o násilí mezi nízko příjmovými skupinami nebo u lidí s nízkým vzděláním. Domácí násilí se týká všech bez rozdílu věku, pohlaví, národnosti, vzdělání. Je pak ale rozdíl ve způsobu vyhledávání pomoci. Dobře zajištěná vysokoškolačka, pravděpodobně nevyhledá pomoc v azylovém domě, ale přímo u organizace zabývající se domácím násilím, právníků apod.

2.1.2 Znaky domácího násilí

Aby se jednání mohlo označit jako domácí násilí, je třeba, aby vykazovalo určité znaky.

Pokud se jedná o jednorázové napadení během partnerské nebo manželské roztržky, kde proti sobě stojí dva rovnocenní partneři, nejedná se v žádném případě o domácí násilí.

Opakování - nejedná se nikdy jen o jednorázové napadení. Dochází k opakování, které se může rozdělit do několika fází. Mezi těmito fázemi se pak může objevovat fáze usmiřování, kdy se agresor „kaje“, omlouvá se, snaží se navodit opět láskyplnou a romantickou atmosféru. Mnohdy nazývána jako fáze zamilovanosti.

1 VOŇKOVÁ, Jiřina. Vaše právo-první pomoc ženám, obětem domácího násilí. 5. aktualizované a doplněné vyd. 2006. s. 6.

(15)

Eskalace násilí - nárůst, častější opakování. Doba mezi klidovou fází a násilím se mění a většinou zkracuje.

Blízkost osob - partneři, manželé, kteří žijí ve společné domácnosti. Spojuje je zázemí, ekonomická situace, kdy mnohdy mají společný účet, nezletilé děti, stejné přátele. Někdy i zaměstnání oběti v rodinné firmě bez příjmu.1

Kazuistika: Manžel založil firmu, já jsem v ní musela být zaměstnána, tedy pracovala jsem tam. Ale nedostávala jsem žádné peníze a neměla jsem ani smlouvu. O každou korunu jsem jej musela prosit a vždy mi vyčítal, na co to zase mám, na co to potřebuju. Neměla jsem nárok na nic.

Soukromí - většinou nikdy na očích veřejnosti. Proto je velice těžké zjistit přesné údaje o tomto problému.

Dlouhodobost - nikdy nejde o násilí páchané chvilku, jedná se o několikaleté trvání (podle zkušeností z praxe žena často vyhledá pomoc až po 7 a více letech trvání násilí).2 Kazuistika: Pro okolí to byl naprosto skvělý člověk, který byl komunikativní, uměl vést zábavu, společenský, veselý a pozorný muž. Doma se však proměnil v bestii, která mi mlátila hlavou o zem, kopala do břicha a škrtila mě. Když jsme se poznali, bylo to skvělé, pak začal být velice žárlivý. Kontroloval mi telefon, čuchal ke spodnímu prádlu, pokračovalo to urážkami. Bydleli jsme naproti jeho zaměstnání, byl číšník. Musela jsem večer každou chvíli blikat světlem, že jsem doma a nikam jsem nešla. Když jsem uklidila a vyprala ručníky, podezříval mě, že jsem tam někoho měla.

Toto se stále stupňovalo a přidávaly se k tomu nejdříve facky, pak bití pěstmi, kopance atd.

Pokaždé, když se to stalo, byl pak strašně hodný, litoval, byl pozorný, nosil mi dárky, ale pak se to zase opakovalo. Bála jsem se pak cokoliv dělat, mluvit, říkat, ale zároveň jsem mu pokaždé uvěřila, že se změní. Připadala jsem si jako omámená, celou mne ovládnul a já neuměla sama odejít. Bylo to jako když mám tělo, ale nemám mozek, jako když mě celou vlastnil a já se neuměla vzepřít.

Odešla jsem od něho díky své tetě, která mi pomohla strach překonat. To jsem již byla ve třetím měsíci těhotenství a po jeho kopancích do břicha jsem skončila v nemocnici. Byt byl naštěstí můj.

Vydržela jsem to s ním dva roky. Teta jej vyhodila z bytu. Po mém návratu z nemocnice se ke mně nastěhovala, dokud mi neuvěřila, že jej do bytu opět nepustím.

Ještě dlouho po rozchodu mne kontaktoval, volal, pronásledoval, kontroloval. Bohužel ještě nebyl v platnosti paragraf o stalkingu. Dneska jsem již vdaná a stále mi někdo volá na pevnou linku a pokaždé, když telefon zvednu, je ticho. Mám podezření, že je to on.

1 BEDNÁŘOVÁ, Zdena, MACKOVÁ, Kateřina, PROKEŠOVÁ, Hana. Studijní materiál o problematice domácího násilí pro pracovnice a pracovníky orgánů sociálně - právní ochrany dětí. 1. vyd. 2006. s. 14.

2 tamtéž, s. 13.

(16)

Podřízenost oběti - oběť je v naprosté kontrole agresora. Ovládnutí pomocí násilí druhého, který pak činí naprosto vše co druhý požaduje. Nadvláda agresora nad obětí.

Obrázek 11

2.1.3 Formy domácího násilí

Formy násilí jsou uváděny v každé literatuře trochu jinak, vybraly jsme tyto:

Psychické - je někdy nazývané jako emocionální újma.2 Tato forma má vést k narušení rovnováhy, ke snížení vnímání své osoby, narušení sebehodnocení,

sebevědomí, kdy agresor hodlá tímto docílit naprosté závislosti oběti na agresorovi.

Kritizovány jsou zde nejen vzdělání, ale také vzhled, vystupování, chování. Dále sem patří pohrůžky, vyhrožování, jednání, které způsobují psychickou újmu, ponižování, degradování. Vyhrožování nejen sobě samému, oběti, ale hlavně jejím nejbližším. Čím častěji muž použije psychické násilí, o to je pak větší pravděpodobnost fyzického napadení.3

1 Obrázek č. 1 BEDNÁŘOVÁ, Zdena, MACKOVÁ, Kateřina, WÜNSCHOVÁ, Petra, BLÁHOVÁ, Kateřina.

Domácí násilí. Zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. 1. vyd. Praha:

Acorus o. s., 2009. s. 10.

2 HAŠKOVCOVÁ, Helena. Manuálek o násilí. 1. vyd. 2004. s. 22.

3 LEHNER-HARTMANN, Andrea. Wider das Schweigen und Vergessen. Gewalt i der Familie.1. vyd. 2002.

s. 53.

(17)

Kazuistika: Šli jsme z manželské poradny, nadával mi, strašně jsem se styděla, protože mi nadával na ulici. Dokonce jednomu pánovi, který šel kolem řekl: „Můj bože, podívejte se na tuhle ženu, to je coura, nula.“

Psychické násilí je nejčastěji společné s ostatními formami násilí, nejvíce je však spojováno s násilím fyzickým nebo se může vyskytovat samostatně. V literatuře i od obětí se většinou dovídáme, že fyzickému týrání právě předcházelo psychické násilí. Je velice těžko rozpoznatelné.

• Fyzické - Nejvíce viditelné, protože zanechává stopy na oběti v podobě modřin, popálenin, tržných, řezných ran, otoků, ohrožování zbraněmi. Dochází při něm k ohrožování zdraví, ale i života.

• Emocionální - Toto násilí se týká především nejbližšího okolí týrané osoby. Ať v podobě osob (dětí, rodičů, kamarádek) nebo zvířat, které má oběť doma, dále pak ale také i věcí (podpálí dům, auto).

• Sociální - Zde dochází k naprosté kontrole nad životem oběti. Oběť nemůže chodit bez agresora ven, nemůže telefonovat, je jí kontrolován telefon. Je naprosto izolována od kamarádek, od společnosti. Ztrácí naprosto přehled co se ve světě děje. Zároveň je izolována od veškerého dění, přesněji nemá dostatek či dokonce žádné informace o možné pomoci.

• Sexuální - Stejně jako psychické, je velice těžko rozpoznatelné. Děje se za dveřmi domova. Jedná se zde o znásilnění, neustálé vynucování si sexu i přes odpor ženy atd.

• Ekonomické - U této formy násilí je zcela oběť finančně na agresorovi závislá.

Mají společný účet, ke kterému nemá oběť přístup. Veškeré finance musí požadovat na agresorovi. Veškeré účty a pohledávky hradí muž a žena je tímto vystavena každodennímu doprošování se o peníze. Mnohdy je donucena přestat studovat, je nezaměstnána. Což je na začátku vztahu mnohdy velice příjemné a žena má pocit, že se o ní muž chce postarat, nechce aby pracovala, aby na něj měla více času. Tímto ale získává nad ženou opět kontrolu a veškerou moc, žena je na něm závislá.1

1 BEDNÁŘOVÁ, Zdena, MACKOVÁ, Kateřina, PROKEŠOVÁ, Hana. Studijní materiál o problematice domácího násilí pro pracovnice a pracovníky orgánů sociálně - právní ochrany dětí. 1. vyd. 2006. s. 16-19.

(18)

Kazuistika:

Žena soudce. Můj strach být sama a opuštěna vyplýval z toho, že jsem neměla žádné peníze.

Neměla jsem žádné zaměstnání, v průběhu vztahu jsem se vzdala svého studia. Od něho mi bylo stále vnucováno, že vše co jsem, jsem díky němu. Pokud jeho nebude, tak nebude ani mě. Nikdy mě nebral vážně, když jsme diskutovali. Ani nechtěl diskutovat, vždycky jsem byla to kuře se skořápkou na hlavě, které nemá co mluvit.1

2.1.4 Fáze domácího násilí

Domácí násilí se dá rozdělit do tří fází, které se neustále opakují.

1. Fáze – napětí, které násilník vytváří, neustálá kontrola a zastrašování oběti, která se snaží situaci svým jednáním mírnit. V počátku vztahu se partner snaží ženu naprosto pobláznit, doprovází ji do práce a z práce, neustále jí telefonuje. Ženě toto jednání

imponuje a má pocit naprosto ideálního vztahu. Nemá ani ponětí, že se jedná jen o manipulaci, o naprosté kontroly nad jejím životem. Vždyť i žárlivost (pokud je mírná), je

nám milá a je brána jako určitý stupeň lásky. Opak je však pravdou, agresor si zde již buduje naprostou závislost oběti na sobě samém. Budoucí oběť si partnera naprosto idealizuje, má pocit naprostého štěstí a pro zachování této ideální lásky je ochotna udělat vše i popírat sebe sama.2

Kazuistika: Přítel byl velice pozorný, chodil mi naproti do práce, i přesto, že jsme společně ještě nebydleli, přijížděl dříve, aby mě do práce i doprovodil. Velice mi to lichotilo. Večer mi nosil kytky na balkon. Chtěl být stále jen se mnou, nechtěl chodit nikam do společnosti, stále jen zdůrazňoval, že chtěl být jen se mnou, těšil se na mne a já opět chci jít někam s přáteli. Zpočátku mi to velice lichotilo, líbilo se mi, že chce být jen se mnou, říkala jsem si, že mě opravdu miluje. Toto se však začalo stupňovat. Pokaždé, když jsem chtěla jít za kamarádkami, jen na dámský večer, spustila se žárlivá scéna. Z večera jsem neměla nic, protože mě neustále telefonoval nebo psal textové zprávy.

Ve smyslu, že on je sám a já se bez něj bavím a on chudák sedí sám v kuchyni. Dokonce, jak jsem později zjistila, chodil mě kontrolovat, zda jsem doma. Bydlela jsem v přízemí, stál ráno nebo večer před balkonem a telefonoval, kde jsem. Zda mu nelžu, atd.

1 LEHNER-HARTMANN, Andrea. Wider das Schweigen und Vergessen. Gewalt i der Familie.1. vyd. 2002.

s. 55.

2 BEDNÁŘOVÁ, Zdena, MACKOVÁ, Kateřina, PROKEŠOVÁ, Hana. Studijní materiál o problematice domácího násilí pro pracovnice a pracovníky orgánů sociálně - právní ochrany dětí. 1. vyd. 2006. s. 19.

(19)

Obrázek 21

2. Fáze - období týrání. Někdy je zde řazena ještě čtvrtá fáze, tím se fáze týrání posouvá na třetí místo a v této druhé fázi začínají slovní ataky, nervozita. Chování agresora se stává pro oběť již neúnosné, tím dochází ke střetům. Agresor ale vše popírá.

Žena zde pozoruje, že je partner neustále podrážděn a na každou maličkost reaguje negativně a výbuchem. Pokud se tyto přehmaty stupňují, začíná žena být nejistá, není schopna rozpoznat realitu a viní sebe samu.

Další fází je pak fáze samotného ataku – fáze týrání. Kdy se zlost agresora již vymyká vlastní kontrole a dochází zde k útokům. Zde může již docházet k útokům verbálním i na veřejnosti, zesměšňování, ponižování ženy před známými, ale i před ostatní veřejností.

Vyhledávání jakýchkoliv záminek k útoku. Žena se již sama naučí předvídat, jaké situace vyvolávají v partnerovi toto chování, mnohdy ale k ataku dojde naprosto bezdůvodně.

Agresor vinu za násilné útoky přenáší na oběť nebo na vnější okolnosti jako je alkohol, nepříjemnosti v práci apod. Oběť přijímá vinu na sebe a podrobuje se. Sama sebe vidí očima agresora, tzn. Jako neschopnou, ošklivou, hloupou apod.2

3. Fáze někdy jako čtvrtá fáze - znovu vytváření lásky a líbanek, aby oběť neuskutečnila svůj odchod a výhrůžky k řešení této situace, přechází násilník v této fázi do stavu omluv,

1 Obrázek číslo 2. BEDNÁŘOVÁ, Zdena, ČACKÁ – PAVLÍKOVÁ, Iva, HOLENDOVÁ, Olga, MACKOVÁ, Kateřina, PROKEŠOVÁ, Hana. Domácí násilí: manuál ke kurzům. Praha: Acorus o. s., 2003.

2 BEDNÁŘOVÁ, Zdena, MACKOVÁ, Kateřina, PROKEŠOVÁ, Hana. Studijní materiál o problematice domácího násilí pro pracovnice a pracovníky orgánů sociálně - právní ochrany dětí. 1. vyd. 2006. s. 21.

(20)

něžnosti, lásky atd. Oběť zde znovu zažívá období před násilím a věří, že se již násilí nebude opakovat a vztah bude klidný. Tyto všechny fáze se opakují, zkracují a násilí většinou narůstá.1

Wolkerová ve svých průzkumech vypozorovala, že během času tato fáze mezi láskou a odprošováním stále ubývala. Zatímco lítost a láska pomalu mizela, krutost a násilí se stále více objevovalo a nabíralo na frekvenci.2

2.2 Příčiny vzniku domácího násilí

Příčiny vzniku domácího násilí není snadné naprosto přesně vymezit, záleží na více faktorech. Jak již bylo uvedeno, domácí násilí není nový děj, ale je zde již od nepaměti, jen se v dřívějších letech o tento problém nikdo nezajímal. Teprve od 60 let dochází ke zkoumání tohoto fenoménu.

Určitě velice záleží v jaké společnosti se odehrává, jak se společnost k tomuto problému staví. Zda vnímá domácí násilí jako problém, o kterém je potřeba hovořit a zapojit do něho stát nebo jako problém jen dané rodiny.

Z výzkumu a dotazníkového šetření BKB vyplynulo, že – 31% klientek vidí jako hlavní příčinu povahové rysy agresora, 44% alkohol, 30% psychickou poruchu a 43% neshody ohledně domácnosti.3

Je velice důležité v jakých podmínkách daný jedinec vyrůstal, jaké normy a hodnoty mu byly vštěpovány. Jak probíhala jeho socializace, protože orientační rodina je hlavní v prvních částech života, která jedinci udává normy, hodnoty a vzory. Pokud se jedinec v dětství setkal s násilím v rodině, mohl si toto chování osvojit za vlastní. Dívka se mohla ztotožnit s rolí oběti a chlapec naopak s agresivním chováním svého otce nebo agresora.

Dále pak nesmíme opomenout charakterové vlastnosti jedince, jeho genotypové vlastnosti, které si sebou na tento svět přinesl. Odolnost organismu na situace, které vyvolávají stres, frustrace jako jsou například nezaměstnanost, špatné rodinné zázemí, problémy s bydlením, nemoc, špatná ekonomická situace. Dále pak nové situace, na které

1 BEDNÁŘOVÁ, Zdena, MACKOVÁ, Kateřina, PROKEŠOVÁ, Hana. Studijní materiál o problematice domácího násilí pro pracovnice a pracovníky orgánů sociálně - právní ochrany dětí. 1. vyd. 2006. s. 22.

2 LEHNER-HARTMANN, Andrea. Wider das Schweigen und Vergessen. Gewalt i der Familie.1. vyd. 2002.

s. 46.

3 MATOUŠEK, Oldřich a kol. Sociální práce v praxi:specifika různých cílových skupin a práce s nimi. 1.

vyd. 2005. s. 238.

(21)

není rodina připravena a tím je vystavena vysoké zátěži (například narození dítěte, smrt někoho z rodiny atd.).

Vše souvisí s vrozenými, získanými zkušenostmi. Nejvíce se odborná literatura přiklání převážně k předávání modelu a vzorového chování z orientační rodiny. Nejvyšší procento pak přesněji tam, kde otec bil matku a syn byl přítomen. Chlapci jsou tímto více ovlivněni a je zde vyšší pravděpodobnost, že i oni budou v partnerském životě vyžadovat poslušnost a budou užívat násilí vůči partnerce.1

Rizikové faktory: sociální izolace, kterou si vynutil právě agresor, finanční závislost na partnerovi, mateřská a rodičovská dovolená, zdravotní postižení a výchova dětí, nezaměstnanost, závislost agresora na oběti a tím neustálé uplatňování moci právě nad obětí, aby se stala závislou.

Příčiny vzniku se dají dělit také podle teorií, které byly buď vyvráceny nebo potvrzeny.

Jako první, která ale nebyla potvrzena je teorie individuálních faktorů, kde je potřeba znát osobnost, její charakterové vlastnosti a psychiku jedince.2

Další pak třeba teorie sociálně-psychologických faktorů, která se opírá právě o mezigenerační přenos. Tedy přesněji o naučené a převzaté zkušenosti, zážitky z dětství,

sociální učení.3

Ve feministickém pohledu na násilí jde o uplatňování moci a kontroly nad ženou.4 Neustálá kontrola nad jejím životem.

Další příčinou pak může být neustálá potřeba muže po nadvládě a moci v rodině.

Přesněji pak potřeba mužů být „hlavou rodiny“, mocenská hierarchie ve vztahu.

Zkrátka příčinou vzniku může být mnoho vlivů, které danou situaci ovlivní. Nesmíme ani opomenout alkohol a drogy, které nejsou příčinou, ale agresi, která byla do této doby skryta mohou spustit.

2.3 Charakteristika agresora

Velikou roli zde opět sehrávají převzaté a naučené role z dětství, nápodoba. Mnohdy se jedná o přenesené vzory a normy z původní rodiny - transgenerační přenos. Neumí jinak

1 BEDNÁŘOVÁ, Zdena, MACKOVÁ, Kateřina, PROKEŠOVÁ, Hana. Studijní materiál o problematice domácího násilí pro pracovnice a pracovníky orgánů sociálně - právní ochrany dětí. 1. vyd. 2006. s. 24.

2 HUŇKOVÁ, Markéta, VOŇKOVÁ, Jiřina, a kol. Domácí násilí v českém právu z pohledu žen. 2004.

s. 55-56.

3 tamtéž, s.56.

4 tamtéž, s. 56.

(22)

řešit problémové situace nežli násilím, neměl se to kde, ani jinak naučit, neumí navázat hlubší citový vztah, nemá empatii.

Většinou jde o muže, který se ve společnosti projevuje jako velice komunikativní a zábavný člověk, velice přátelský, tolerantní a pozorný člověk1, společností vyhledávaný. Je to muž „dvou tváří“, pro společnost milý a zábavný, za dveřmi domova despota a tyran, který vyžaduje hierarchii ve vztahu, zakládá si na tradičním dělení mužských a ženských povinností. 2 Výsledky šetření obětí v Bílém Kruhu Bezpečí ukazují, že 60% dotázaných obětí uvádí, že jejich partner má dva vzorce chování – laskavé a přátelské chování, které prezentuje na veřejnosti, a násilnické chování vůči své partnerce v privátním prostředí. 3

Násilník může být – pedant, naléhavý, stále chce mít partnerku pod kontrolou. Má velikou moc nad obětí, dominance ve vztahu, o všem rozhoduje sám je despotický, podle údajů obětí domácího násilí v ČR se zdá, že u nás převládá vyděračský surovec, který praktikuje fyzické a psychické týrání.4

Může se také jednat o osobu, která zneužívá návykové látky nebo o člověka s poruchami osobnosti. Alkohol a drogy nejsou důvodem domácího násilí, jak si mnohdy

někteří lidé domnívají. Agresoři se jen za tuto mylnou představu skrývají a snaží se na alkohol a drogy vymluvit. Alkohol a drogy však jen dokáží skrytou zlobu a agresi uvolnit.

Působí jako spouštěč násilí, tam, kde sklony k takovému jednání jsou, jen byly dočasně skryty. Abúzus k návykovým látkám odbourává zábrany.

Podle Zdeňky Bednářové se dá agresor podle těchto signálů rozpoznat.

Jedná se o:

• nadměrnou naléhavost – například velmi brzy po seznámení se muž snaží ženu k sobě připoutat, nastěhováním do společného bytu, zásnuby, svatba

• velkou dominanci ve vztahu – muž má ve všech ohledech ve vztahu na vrch, ve všem rozhoduje on, dokonce i o přátelích, se kterými se žena smí stýkat a se kterými ne

1 MATOUŠEK, Oldřich a kol. Sociální práce v praxi:specifika různých cílových skupin a práce s nimi.

1. vyd. 2005. s. 228.

2 tamtéž, s. 228.

3 tamtéž, s. 237-238.

4 MATOUŠEK, Oldřich a kol. Sociální práce v praxi:specifika různých cílových skupin a práce s nimi.

1. vyd. 2005. s. 229.

(23)

• vnímání žen jako méněhodnotných bytostí nebo pohrdavý vztah k ženám – například to co říká žena nemá pro muže význam, nehodlá se ženou diskutovat jako s rovnocenným partnerem

• narcistické zaměření osobnosti – není empatický, vnímá jen sám sebe svou osobu vše ostatní není podstatné

• extrémní polohy ve vztahu k vlastní matce – matka je buď v jeho životě na prvním místě nebo naopak svou matku nenávidí a chová se k ní nadřazeně

• nadměrnou kontrolu – muž chce ovládnout veškerý život ženy, chce vědět vše co dělá, čím se zabývala před seznámením a čím nyní, chce vědět a znát veškeré její kroky. Sleduje ji, doprovází do zaměstnání, kontroluje telefonáty atd.

• snaha o pozvolnou izolaci od sociálních kontaktů – partner se snaží odpoutat ženu od jejích zálib, od jejích přátel a rodiny.1

Kazuistika: Několikrát za noc (každou hodinu), když měl službu, mi telefonoval na pevnou linku a

kontroloval, zda jsem doma. Chodil pro mě každý den do práce a i do práce mi volal. Volal i kolegyním, aby si ověřil, zda jsem opravdu tam. Každý den mi kontroloval telefon.

Jako další rizikové vlastnosti uvádí nadměrné užívání alkoholu, užívání drog, špatnou pověst partnera nebo jeho přátel, rizikové nezodpovědné chování, inklinace k agresi, síle a moci, chování, které se vymyká normě. Manipulativní chování, kterým se snaží v ženě vzbudit pocit méněcennosti. Cokoliv žena řekne nebo udělá se snaží vyvrátit, vše je v jeho očích špatné. Snaží se ženu přesvědčit, že ona je špatná, slabá, nic neumí. Jeho potřebuje ke svém životu. Svým jednáním a chováním ženu přesvědčí, že je špatná a partner má právo s ní takto jednat, být zlý apod.2

2.4 Charakteristika oběti

Každý člověk si sebou na svět přináší určité vlastnosti. Je osobností, která se vyznačuje jedinečností, výlučností, neopakovatelností. V osobnosti se skrývá vše původní (zděděné, vrozené-genotyp) společně se získaným, to co se naučíme během svého vývoje, především během socializačního procesu (fenotyp).3

1 BEDNÁŘOVÁ, Zdeňka, MACKOVÁ, Kateřina, WÜNSCHOVÁ, Petra, BLÁHOVÁ, Kateřina. Domácí násilí. Zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. 1. vyd. 2009. s. 22-23.

2 tamtéž, s. 22-23.

3 ŠVINGALOVÁ, Dana. Kapitoly z psychologie II.díl, Psychologie osobnosti. 2. vyd. upravené. 2006. s. 9.

(24)

Osobnost a její psychický vývoj ovlivňuje prostředí, ve kterém žije, kde se nachází, pracuje atd. Závisí hlavně na kvalitě a délce působení, v souvislosti s vrozenými vlastnostmi. Jedná se o působení a přizpůsobení se tomuto prostředí tak, aby jedinec mohl v tomto prostředí žít a být spokojeným. Jedná se o proces sociálního učení. Probíhá od narození, nejútlejšího dětství až do konce života. Tudíž je to proces dlouhodobý, kdy si jedinec na svět přináší jisté dispozice, vrozené vlastnosti, ale dále je ovlivňován vnějšími aspekty, prostředím, lidmi, výchovou.

Pokud člověk vyrůstá v problémové rodině, kde jsou narušeny vazby, vztahy, je narušena komunikace a není dostatečně uspokojen pocit bezpečí a jistoty, dochází pak

k problémům v dospělosti. Pokud žena vyrůstá v takové rodině, kdy se pak setkala i s násilím, může v dospělosti trpět pocity méněcennosti, sníženým sebevědomím.

Matka, která neměla dostatek možností, jak předat dětem emoční podporu. Například právě z důvodu domácího násilí byla natolik děním v rodině vyčerpána, že již nedokázala psychicky uspokojovat děti v jejich potřebách. Protože dívky vidí matku v roli oběti, převážně se s touto rolí ztotožní a v budoucnu se stávají samy obětí.1 Bohužel jsou to právě ženy, které se v dospělosti s tímto potýkají a samy si pak vyhledávají stejné partnery se stejnými charakterovými vlastnostmi, jako byl jejich násilný otec.

Kazuistika: Že otec bije mou matku jsem věděla asi tak od 4 let. Asi tak kolem mých sedmi let začal bít i mě. To již bil matku i bratry a mě pak začal také. Zprvu jen nadávky, ponižování, pak se k tomu přidávalo bití, kopání, pěsti do břicha do obličeje. Tento zvrat jsem nechápala, byla jsem jeho milovaná dcera a on mě najednou začal ubližovat. Nechápu to do dnes a za to jej nenávidím.

U mého manžela jsem již před svatbou věděla, že je mu podobný, ale milovala jsem jej. Věřila jsem, že se vše po narození dítěte změní. Ale nezměnilo. Říkala jsem si ale, že jde jen o slovní napadání, žárlivost a pak se nám narodila druhá dcera. Můj muž začal nekontrolovatelně pít alkohol, začal se domů vracet v noci, mě začal bít. To vše jsem se rozhodla ještě snášet. Jednou se ale vrátil pozdě domů, mě začal škrtit a hrubě mi nadávat, to probudilo obě dcery. Přišly mi na pomoc. Mě pustil, ale začal škrtit mladší dceru, v této chvíli jsem se rozhodla. Nechtěla jsem opakovat, co jsem zažívala já.

Agresor vytváří na ženu neustálý nátlak, kontroluje celý její život a dochází během toho k útokům na ni. Žena díky tomu získává pocit, že si vše zaslouží, je to přeci právě ona, kdo partnera vyprovokoval svým nevhodným chováním, svými činy. Žena se s tímto naučí žít.

V mnohé literatuře se setkáváme s názvem „naučená bezmoc“, kdy oběť nechce nic,

1 BEDNÁŘOVÁ, Zdeňka, MACKOVÁ, Kateřina, WÜNSCHOVÁ, Petra, BLÁHOVÁ, Kateřina. Domácí násilí. Zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. 1. vyd. 2009. s. 18-19.

(25)

nechce nic změnit, je pro ni jakákoliv změna velice náročná. Naučí se s násilím žít. Raději se snaží a „neprovokuje“, neví, co by se stalo, kdyby věc někomu řekla, co bude dál, jaká bude pak její budoucnost. Mnohdy je to ale stud, žena se stydí, za to co se u nich doma děje, že se toto děje právě jí. Je na agresorovi závislá, jak citově, tak finančně, bojí se o budoucnost sebe i svých dětí, neví co s ní a dětmi bude dál.

Oběť mnohdy nesděluje pravdu, snaží se mluvit mírněji a neustále agresora omlouvá.

To co oběť sděluje, může být ve skutečnosti mnohem horší. Po velice dlouhou dobu oběť pachatele omlouvá, brání jej, snaží se jeho činy bagatelizovat, zmírňovat, popírat vůbec nějaké ubližování, odmítá jakoukoliv pomoc, dává vinu sama sobě, obviňuje sebe. Je velice potřeba, aby sama oběť pojmenovala co se doma děje, mnohdy ani neví, že toto chování je společensky nepřípustné, není v pořádku.

Velmi často lze u obětí pozorovat shodné či podobné znaky týkající se sociálního postavení, psychického stavu, verbálního i neverbálního projevu.1

Sociální postavení – oběť žije s agresorem ve společném bytě, kde je kontrolován každý její krok. Mnohdy nemá žádné finanční zajištění, v rodině je jeden společný účet, ke kterému má přístup právě jen agresor. Agresor svou oběť drží doma, ta nemá možnost dozvídat se o formách pomoci. Nestýká se s přáteli, s rodinou. Někdy i rodina je na straně agresora, protože ten se ve společnosti chová jako velice milý, pozorný společník. Oběť tudíž žije v sociální izolaci.2

Psychický stav – pocity méněcennosti, nízké sebevědomí, bojí se o své děti, své blízké, o budoucnost. Neví, zda je schopna změny, nevěří, že by cokoliv dokázala. Na jednu stranu partnera nenávidí, bojí se ho, na druhou stranu je na něm závislá. Protože se fáze násilí střídají, stále věří, že dojde ke změně, stále k agresorovi cítí náklonnost. Oběť trpí nespavostí, nechutenstvím, depresemi.3

Verbální projev – oběť popírá vinu agresora, minimalizuje následky týrání, nevěří v možnost jakékoliv pomoci, má pokřivené vnímání reality (naučila se sebe vnímat jako špatnou, méněcennou, tudíž si chování partnera vůči sobě zaslouží).4

Kazuistika: Trpím stále pocity méněcennosti, sebelítostí, nemám sebedůvěru. Nejsem k ničemu, nic nedokážu a nic neumím. Trpím únavou, poruchy spánku, bolestmi hlavy, zad, vznětlivostí,

1 BEDNÁŘOVÁ, Zdena, MACKOVÁ, Kateřina, PROKEŠOVÁ, Hana. Studijní materiál o problematice domácího násilí pro pracovnice a pracovníky orgánů sociálně - právní ochrany dětí. 1. vyd. 2006. s. 33.

2 tamtéž, s. 33-35.

3 tamtéž, s. 33-35.

4 tamtéž, s. 33-35.

(26)

podrážděností, pocity sebeobviňování. Mám tohle všechno, ne najednou, střídá se to. Ještě bych k tomu přidala pocity dušnosti, plačtivost a vnitřní třas. Mám pocit, že se udusím. Nikdy to nečekám. Přijde to náhle, průběh se střídá. V poslední době stále bolest hlavy. Znenadání třes, zimnice, vnitřní chlad a plačtivost. Tím samým jsem trpěla v dětství.

V tu chvíli se nemůžu ani hnout, nemůžu se ovládnout a vstát, mám pocit, že mě končetiny neposlouchají a neunesou mě. Raději buď jen sedím nebo ležím, nehýbu se nebo se pohybuji po čtyřech. Pokud přijdu z obchodu, nechci pak již vycházet ani ven, raději jsem sama doma.

2.5 Děti jako svědci domácího násilí

Že se násilí na ženě negativně projeví na dětech je vědecky dokázáno, to však musí ale ještě získat širší povědomí u společnosti.1

Rodina vytváří základní vzorce chování, podle kterých se člověk po celý svůj další život chová a jedná, získává své sebepojetí, sebehodnocení. Dítě vnímá a učí se role, které vidí v rodině, vztahy mezi členy rodiny a jejich chování mezi sebou. V rodině se učí rozvoji osobnosti v samostatnosti řešení problémů, co je správné, dobré a zlé, což se dále rozvíjí ve školním věku, dospívání. Vytváří si své ideály, vzory. Tyto veškeré poznatky pak interpretuje do vnějšího světa. Vidí a učí se chování členů v rodině mezi sebou, reakce na určité situace, učí se samo pomocí podnětů, učí se jak reagovat. Pokud dítě bude za své chování odměněno, pamatuje si to a podruhé to bude chtít také použít. Velice důležité je přijetí dítěte rodiči, jak dítě vnímají, zda je dostatečně vytvořena citová vazba, která je velice důležitá pro další rozvoj dítěte. Aby dítě netrpělo v dospělosti třeba nízkým sebevědomým, méněcenností atd. Primární socializací se učí řeč, jazyk, role pohlaví, hodnotové orientace, které si dítě osvojuje. Rodina formuje člověka na zařazení do společnosti, předává mu tradice, návyky. Dítě si velice dobře pamatuje, za co a jak bylo buď chváleno, nebo potrestáno. Za co bylo chváleno, si bude pamatovat a používat stále častěji. Je velice vnímavé na neverbální projevy, mimiku, gesta v určitých situacích. Naučí se rozeznávat co se smí, je dovoleno dělat, co se již nesmí a je nesprávné. V rodině vnímá, že každý člen má své místo, svou pozici a svou roli. Dítě vnímá vztahy v rodině, chování členů rodiny mezi sebou a také jaké podněty dává ten který člen rodiny samotnému dítěti.

Dítě nejdříve přijímá matku a potom sebe samo, jako samostatnou bytost, dochází k sebepojetí. Dítě se na svět rodí již s jistými předpoklady, v podobě zděděných genů,

1 LEHNER-HARTMANN, Andrea. Wider das Schweigen und Vergessen. Gewalt i der Familie.1. vyd. 2002.

s. 52.

(27)

vrozených vlastností, ale k nim se pak připojují vnější vlivy, které jedince formují. A tím je mimo jiné právě ona zmíněná rodina. 1

Jedná se o proces sociálního učení, ve kterém se člověk již od dětství učí, osvojuje si určité dovednosti, znalosti, návyky, normy a hodnoty, které mu pomáhají začlenit se do společnosti a aktivně se s touto společností sžít. Jedná se především o výchovu v rodině (rodiče, sourozenci, příbuzní, blízcí členové rodiny), ve které si dítě osvojuje hlavní návyky (třeba nápodobou nebo identifikací). 2

Dítě, které je jak přímo či nepřímo svědkem domácímu násilí, je také týráno, domácí násilí poškozuje děti. 3 Není mu umožněn normální klidný vývoj, který potřebuje pro formování svého já. Nemá možnost vyrůstat v pocitu bezpečí, jistoty, nejsou zde v dostatečné míře uspokojovány jeho potřeby. Opakovaná zkušenost s ponížením matky, která ji manipuluje do role bezmocné oběti, ji zároveň symbolicky zbavuje kompetencí ochránce dětského bezpečí.4 Někteří rodiče si myslí, že je malé a nedokáže vnímat situace v rodině. Tito rodiče se mýlí. Dítě je velice vnímavé a napětí mezi rodiči cítí a uvědomuje si je. I když se matka mnohdy snaží tomuto dítě ušetřit, dítě ví, že v rodině není něco v pořádku. Mnohdy si pak tuto situaci vysvětlí po svém, může se pak cítit vinno.

V každém případě, pokud žije dítě v rodině s domácím násilím, odrazí se vše v jeho dalším životě. Toto vše má jednoznačně vliv na jeho další vývoj.

Ukazuje se, že v rodinách, kde je přítomno násilí, je vyšší pravděpodobnost, že bude zraněno také dítě. Dítě je vůči domácímu násilí bezbranné, z tohoto pohledu je to nejslabší článek rodiny, protože samo nedokáže situaci reálně vyhodnotit a většinou nemá možnost

ani prostředky se účinně bránit. 5

Děti se identifikují s rodiči, přebírají jejich vzorce chování, učí se nápodobou. Jak pak mohou vnímat matku, která je ponižována a bita. Jaký vzorec chování si z tohoto vezme dívka? Jsou to právě většinou dívky, které jsou velice náchylné na přenos vzorců. Dívka se v dospělosti velice často ztotožní s rolí své matky a stane se v partnerském vztahu obětí.

Jak se asi chlapec, který vidí svého otce jako všemocného, který může cokoliv i matku zbít a ta si to nechá líbit, bude v dospělosti chovat ke své partnerce, ne-li ještě ke své matce?

Vidí, že vlastně díky síle, moci a násilí otec dosáhne všeho. Veliké procento těchto chlapců

1 KOHOUTEK, RUDOLF a kol. Základy sociální psychologie. 1998. s. 5,6.

2 tamtéž, s. 6.

3 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3.vyd. 2004. s. 644.

4 tamtéž, s. 644.

5 BEDNÁŘOVÁ, Zdena, MACKOVÁ, Kateřina, PROKEŠOVÁ, Hana. Studijní materiál o problematice domácího násilí pro pracovnice a pracovníky orgánů sociálně - právní ochrany dětí. 1. vyd. 2006. s. 39.

(28)

má problémy s agresivním chováním již mezi vrstevníky, v mateřských školkách a v dospělosti se stávají agresory vůči svým partnerkám.

Kazuistika: Nechápu to. Otec nás bil a bratr dělá to samé. Zbil i mě. Bil svou ženu, hodně pil. Byl opilý, nejdříve mě zbil, pak se mě se snažil zabít, stál nade mnou a chtěl na mě hodit skleněný stolek, ale v poslední chvíli si to rozmyslel. Je pravda, že od té doby, to již více neudělal, začal se léčit a dneska nepije a se svou ženou je dodnes. Ale nevím jestli s tím přestal…

70 % lidí, s nimiž se nezacházelo v původní rodině přiměřeným způsobem, má tendenci stejné vzorce přebírat.1

Ze statistik je známo, že syn, jehož otec se dopouští domácího násilí, přejme toto chování a v dospělosti se sám stane agresorem. Naopak dívka, se ztotožní s rolí matky a v dospělosti se stává s větší pravděpodobností obětí. Dochází k takzvanému transgeneračnímu přenosu, cykličnosti. Pro vysvětlení jde o přenos určitého jevu z jedné generace na druhou, např. při výchově dětí; u týraných dětí bývá často nalézáno týrání v anamnézách rodičů. 2

Rodina tvoří základ pro formování člověka, ukazuje mu normy, pravidla, vytváří dostatek podnětů pro učení, pro získávání zkušeností. Může mu pomoci ukázat správnou cestu do života, ale bohužel také i tu špatnou. Dítě se pomocí rodiny učí, jaký svět je.

Pokud se ale narodí do dysfunkční rodiny, získává negativní zkušenosti, pocit, že je svět špatný, zlý, jeho vývoj je ohrožen. Pokud jde o dítě, jehož osobnost se teprve rozvíjí, mohou mu v důsledku narušení rodinných funkcí určité významné zkušenosti chybět nebo jeho další vývoj může být deformován různými negativními vlivy.3 Ve vývoji dítěte hraje nenahraditelnou roli mateřská osoba a pokud ta selhává může nastat deformace jedince.

Díky domácímu násilí dochází k neuspokojení, nedostatku základních psychických potřeb, které nejsou uspokojovány po určitou dobu a v určité míře – deprivaci. Jde o určité strádání, nedostatek něčeho. Pokud toto neuspokojování trvá určitou dobu, dochází k nepříznivému vývoji jedince. Je nutno dodat, že ne každé dítě reaguje na stejný problém stejným způsobem. Každé dítě a člověk je jedinečnou bytostí, která se rodí se svým genetickým základem a vlohami a působením prostředí se dále vyvíjí. Reakce na stejný podnět jsou proto rozdílné. Je ale pravdou, že nevhodné chování rodičů či blízkých vůči

1 BEDNÁŘOVÁ, Zdena, MACKOVÁ, Kateřina, PROKEŠOVÁ, Hana. Studijní materiál o problematice domácího násilí pro pracovnice a pracovníky orgánů sociálně - právní ochrany dětí. 1. vyd. 2006. s. 41.

2 HARTL, Pavel, HARTLOVÁ, Helena. Psychologický slovník. 1. vyd. 2000. s. 465.

3 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3.vyd. 2004. s. 589.

(29)

dětem způsobuje právě nedostatek potřeb a deprivační zkušenost, která může pak ovlivnit celý jejich další život. Důsledky jsou různé, záleží na délce trvání, na intenzitě, na genetických vlohách, na věku, pohlaví a celkovém stavu dítěte.

Kovařík uvádí jednotlivé typy osobnosti deprivovaného dítěte. Typ relativně dobře přizpůsobený. Typ sociálně hypoaktivní - tyto děti jsou klidné, apatické, uzavírají se do sebe. Typ sociálně hyperaktivní – opakem předcházejícího. Typ sociálně provokativní – agresivní děti a typ náhradního uspokojení citových potřeb – hledání náhradního uspokojení.1

V ranném věku je velice potřeba kvalitní vztah matky s dítětem. Matka (oběť domácího násilí) má problémy sama se sebou, tudíž nedokáže tuto potřebu nasytit. Pokud nejsou tyto potřeby dostatečně saturovány, vzniká citová deprivace, emoční strádání. Tyto děti neumějí navázat kvalitní vztah, selhávají v navazování kontaktů s dalšími lidmi, bývají úzkostnější, méně radostné a mají tendenci reagovat stažením do sebe.2

Mnohdy nechápou samy sebe, své chování. Společnost má dané určité normy chování a postoje k daným situacím a rolím. Tyto děti je však neumějí, neměly je kde získat a naučit se jim. Co se týká chování, nemají žádné hranice, normy nepoznaly, žádné modely v chování, proto mnohdy reagují neadekvátními způsoby, impulzivně. Jsou díky zkušenostem emočně ploché, nedůvěřivé. Matky s nimi dostatečně nekomunikují, proto zaostávají i v komunikaci, neumějí dostatečně využívat řeč.

Tyto děti mají veliké problémy v sociální adaptaci, mají sklony k výbušnosti. Mohou být velice agresivní, hyperaktivní, špatně zvladatelné, jsou neposlušné, nedokážou řešit konflikty účelnějším způsobem 3, mnohdy nemají žádné kamarády. Výsledkem může být vznik hyperaktivity s poruchou pozornosti a tím také velice špatný prospěch ve škole, nedokáží se soustředit. Nemají dostatečnou motivací. S tímto pak úzce souvisí vznik specifických poruch učení. U menších dětí opožděný vývoj řeči. Děti, které jsou svědky domácího násilí velice často své problémy, stresy a starosti promítají do nemoci, jako je nejčastěji enuréza bez organického nálezu, střevní potíže, poruchy spánku, poruchy příjmu potravy, nadváha, podvýživa, deprese, bolesti hlavy, alergie, astma, suicidiální sklony.4

1 MARVÁNOVÁ-VARGOVÁ, Branislava, POKORNÁ, Dana, TOUFAROVÁ, Marie. Partnerské násilí.

2008. s. 84.

2 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 3.vyd. 2004. s. 644.

3 tamtéž, s. 644.

4 BEDNÁŘOVÁ, Zdeňka, MACKOVÁ, Kateřina, WÜNSCHOVÁ, Petra, BLÁHOVÁ, Kateřina. Domácí násilí. Zkušenosti z poskytování sociální a terapeutické pomoci ohroženým osobám. 1. vyd. 2009. s. 35-36.

(30)

Nejsmutnější na tom je právě fakt, že tyto děti si nesou následky po celý svůj život.

Získané zkušenosti v jedinci setrvávají až do dospělosti a i nadále trpí pocitem méněcennosti, nízkým sebevědomím, sebedůvěrou a nedostatkem sebeúcty. Opakem může být i agresivní chování.

Způsob, jakým rodič dítě vychovává a jak se k němu chová, do značné míry odpovídá způsobu, jakým se k němu chovali jeho vlastní rodiče. 1

2.6 Mýty a pověry o domácím násilí

Tento fenomén není ničím novým, nejedná se o novou problematiku, jen se v dnešní době tímto jevem zaobíráme a nahlížíme na něj zcela jinak než tomu bylo doposud. Přesto však zde máme stále jisté předsudky, mýty, které nás do jisté míry ovlivňují. Bílý kruh bezpečí uvádí podle výzkumů a srovnání z let 2001 a 2006, že došlo k jistému posunu právě v oblasti vnímání domácího násilí a předsudků. Ale je také pravdou, že neustále určité předsudky stále zůstávají. Proto Vám některé mýty a předsudky představujeme.

1. Jsou to primitivové, nemají žádné vzdělání. Násilí se vyskytuje jen mezi nízkými vrstvami s nízkým vzděláním. Ti, kdo bijí své ženy jsou chudí a nevzdělaní. Jen hlupák bije svou ženu a děti.

Na základě dvou representativních studií Gelles uvádí a shrnuje, že násilí je ve všech sociálních vrstvách, bez ohledu na vzdělání a nenechá se směřovat jen k jedné skupině.

Nejvíce však riziko násilí spatřuje tam, kde dochází k velikým stresovým situacím, jako je nezaměstnanost, chudoba, zaměstnanost v málo uznávaných profesích. S přihlédnutím k této teorii platí, že čím více stresových situací jedinec, osoba nebo rodina prožívá, tím je výskyt násilí vyšší.2

Domácí násilí se vyskytuje naprosto všude, bez ohledu na vzdělání – ve všech sociálních vrstvách. U vyšších sociálních vrstev je více skrýváno, je zde daleko více možností, více se využívá formy psychického násilí, sociálního a ekonomického, proti tomu u nižších vrstev jde spíše ve větší míře o fyzické násilí, v rodinách ze středních a

1 VÁGNEROVÁ, Marie. Psychopatologie pro pomáhající profese. 2004, s. 617.

2 LEHNER-HARTMANN, Andrea. Wider das Schweigen und Vergessen. Gewalt i der Familie.1. vyd. 2002.

s. 34.

References

Related documents

V rozhovoru s obětí domácího násilí může pomáhající profesionál ( na místě incidentu nebo ve své kanceláři) oběť informovat o základních bezpečnostních

U policistek jasně převaţovalo, ţe by velmi nerady komunikovaly s dítětem jako ohroţenou osobou. Zde zřejmě převaţuje silný mateřský a ochranitelský pud. V

Student zkušební komisi seznámil se základními aspekty své diplomové práce Fenomén domácího násilí.. Prezentoval zejména poznatky získané z provedeného průzkumu a

V rámci experimentu byly proměřeny vlastnosti, které vyplynuly z rešerše jako zásadní a je tudíž důležité je sledovat k zajištění prevence proti vzniku

Zároveň je poučena i ohrožená osoba o vykázání násilné osoby a také jí předá policista informace o institucích, které pomáhají ohroženým osobám domácího násilí

Edukační standard pro všeobecné sestry o problematice tromboembolické nemoci a užívání nízkomolekulárních heparinů zahrnuje informace o tromboembolické nemoci, její

Cílem bakalářské práce je charakterizovat problematiku domácího násilí a zjistit, kdo bývá jeho nejčastější obětí a jaké jsou nejčastější formy domácího násilí..

Zjistila, kdo bývá obětí a kdo původcem domácího násilí, formu a délku trvání domácího násilí, druhy psychického a fyzického násilí, kterému byli