Liberec 2015
AKTIVIZACE SENIORŮ UPOUTANÝCH NA LŮŽKO
Bakalářská práce
Studijní program: B7508 – Sociální práce
Studijní obor: 7502R024 – Sociální práce a penitenciární péče Autor práce: Michala Oravcová
Vedoucí práce: Mgr. Lenka Nádvorníková, Ph.D.
7
Obsah
Seznam tabulek ... 9
Seznam grafů ... 11
Úvod ... 13
1 Základní pojmy ... 15
1.1 Vymezení pojmu „senior upoutaný na lůžko“ ... 15
1.2 Stáří... 15
1.2.1 Změny ve stáří ... 16
2 Mobilita a imobilita ... 19
3 Základní druhy péče o seniora upoutaného na lůžko ... 21
3.1 Péče v pobytovém zařízení ... 21
3.2 Péče v domácím prostředí ... 22
4 Státní podpora péče o seniora upoutaného na lůžko ... 24
5 Pobytová sociální zařízení pro seniory upoutané na lůžko ... 27
6 Péče o seniora upoutaného na lůžko v domácím prostředí ... 28
6.1 Agentury domácí péče ... 28
6.2 Pečovatelská služba ... 29
6.3 Osobní asistence ... 30
6.4 Sociálně aktivizační služby ... 31
6.5 Péče v domácnosti poskytovaná rodinou... 31
7 Možnosti aktivizace seniorů upoutaných na lůžko... 33
7.1 Krátkodobá aktivizace ... 33
7.2 Bazální stimulace ... 34
7.3 Ergoterapie ... 35
7.4 Reminiscence ... 37
7.5 Zooterapie ... 38
7.6 Aromaterapie ... 39
8
7.7 Muzikoterapie ... 40
7.8 Arteterapie ... 41
7.9 Mozkový trénink ... 42
7.10 Další možnosti aktivizačních činností ... 43
Empirická část ... 44
8 Průzkumné šetření ... 44
8.1 Cíle průzkumného šetření a stanovení hypotéz ... 44
8.2 Realizace průzkumného šetření ... 45
9 Analýza a interpretace výsledků průzkumného šetření ... 47
10 Vyhodnocení hypotéz ... 93
11 Diskuze... 95
12 Navrhovaná opatření pro praxi ... 97
Závěr ... 99
Seznam použité literatury ... 101
Seznam příloh ... 105
9
Seznam tabulek
Tabulka 1 DS: Věk klienta ... 48
Tabulka 2 OA: Věk klienta... 49
Tabulka 3 DS: Pohlaví klienta ... 50
Tabulka 4 OA: Pohlaví klienta ... 51
Tabulka 5 DS: Délka využívání služby klientem ... 52
Tabulka 6 OA: Délka využívání služby klientem ... 53
Tabulka 7 DS: Způsob aktivizace nabízený klientovi ... 55
Tabulka 8 OA: Způsob aktivizace nabízený klientovi ... 57
Tabulka 9 DS: Jiné aktivity ... 59
Tabulka 10 OA: Jiné aktivity ... 60
Tabulka 11 DS: Aktivizační činnosti vykonávají ... 62
Tabulka 12 DS: Prošli jste nějakým kurzem? ... 63
Tabulka 13 OA: Prošli jste nějakým kurzem? ... 64
Tabulka 14 DS: Druh kurzu ... 65
Tabulka 15 OA: Druh kurzu... 67
Tabulka 16 DS: Které z nabízených možností aktivizace klient nejčastěji využívá ... 69
Tabulka 17 OA: Které z nabízených možností aktivizace klient nejčastěji využívá ... 71
Tabulka 18 DS: Klienta je třeba ke spolupráci přesvědčovat ... 73
Tabulka 19 OA: Klienta je třeba ke spolupráci přesvědčovat ... 74
Tabulka 20 DS: Kolik času celkem týdně tráví klient při aktivizaci ... 75
Tabulka 21 OA: Kolik času celkem týdně tráví klient při aktivizaci ... 76
Tabulka 22 DS: Je možné klienta vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku ... 78
Tabulka 23 OA: Je možné klienta vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku ... 79
Tabulka 24 DS: Klient má rodinu ... 80
Tabulka 25 OA: Klient má rodinu... 81
Tabulka 26 DS: Spolupráce rodiny při aktivizaci ... 82
10
Tabulka 27 OA: Spolupráce rodiny při aktivizaci ... 83
Tabulka 28 DS: Při aktivizaci jsou využíváni dobrovolníci ... 84
Tabulka 29 OA: Při aktivizaci jsou využíváni dobrovolníci ... 85
Tabulka 30 DS: V čem vidíte pozitivní vliv aktivizačních činností na klienta ... 86
Tabulka 31 OA: V čem vidíte pozitivní vliv aktivizačních činností na klienta ... 87
Tabulka 32 DS: V čem vidíte negativní vliv aktivizačních činností na klienta ... 89
Tabulka 33 OA: V čem vidíte negativní vliv aktivizačních činností na klienta ... 91
11
Seznam grafů
Graf 1 DS: Věk klienta ... 48
Graf 2 OA: Věk klienta ... 49
Graf 3 DS: Pohlaví klienta ... 50
Graf 4 OA: Pohlaví klienta ... 51
Graf 5 DS: Délka využívání služby klientem ... 52
Graf 6 OA: Délka využívání služby klientem ... 53
Graf 7 DS: Způsob aktivizace nabízený klientovi ... 55
Graf 8 - OA: Způsob aktivizace nabízený klientovi ... 57
Graf 9 DS: Jiné aktivity ... 59
Graf 10 OA: Jiné aktivity ... 60
Graf 11 DS: Aktivizační činnosti vykonávají ... 62
Graf 12 DS: Prošli jste nějakým kurzem? ... 63
Graf 13 OA: Prošli jste nějakým kurzem? ... 64
Graf 14 DS: Druh kurzu ... 65
Graf 15 OA: Druh kurzu ... 67
Graf 16 DS: Které z nabízených možností aktivizace klient nejčastěji využívá ... 69
Graf 17 OA: Které z nabízených možností aktivizace klient nejčastěji využívá ... 71
Graf 18 DS: Klienta je třeba ke spolupráci přesvědčovat ... 73
Graf 19 OA: Klienta je třeba ke spolupráci přesvědčovat ... 74
Graf 20 DS: Kolik času celkem týdně tráví klient při aktivizaci ... 75
Graf 21 OA: Kolik času celkem týdně tráví klient při aktivizaci ... 76
Graf 22 DS: Je možné klienta vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku ... 78
Graf 23 OA: Je možné klienta vysadit do křesla nebo do invalidního vozíku ... 79
Graf 24 DS: Klient má rodinu ... 80
Graf 25 OA: Klient má rodinu ... 81
Graf 26 DS: Spolupráce rodiny při aktivizaci ... 82
12
Graf 27 OA: Spolupráce rodiny při aktivizaci ... 83
Graf 28 DS:Při aktivizaci jsou využíváni dobrovolníci ... 84
Graf 29 OA: Při aktivizaci jsou využíváni dobrovolníci... 85
Graf 30 DS: V čem vidíte pozitivní vliv aktivizačních činností na klienta ... 86
Graf 31 OA: V čem vidíte pozitivní vliv aktivizačních činností na klienta ... 87
Graf 32 DS: V čem vidíte negativní vliv aktivizačních činností na klienta ... 89
Graf 33 OA: V čem vidíte negativní vliv aktivizačních činností na klienta ... 91
13
Úvod
„Člověk, který dovolí, aby láska zvítězila nad nenávistí, není slabý. Je velmi silný a stává se majákem naděje pro všechny ostatní“.
Lorna Byrne, irská mystička Stáří a stárnutí je v současné době stále více aktuálním tématem. Klesá porodnost a zároveň se prodlužuje délka života díky pokrokům v medicíně i díky zlepšení životních podmínek.
Stárnoucí populace se rozrůstá a je třeba jí věnovat stále větší pozornost, protože tento demografický vývoj bude stále pokračovat. Zároveň ale přibývá mnoho starých lidí, kteří pozbývají soběstačnost a potřebují pomoc jak z hlediska ošetřovatelského, tak i z hlediska sociálního. Proto bychom této části populace měli vytvořit takové podmínky, aby i v závěrečné etapě svého života mohli žít důstojně a smysluplně. K tomu patří nejenom zajištění péče v zařízeních pro seniory či jejich prostřednictvím nebo prostřednictvím rodin, ale i vhodné aktivizační činnosti. Aktivizace může seniorovi navrátit důstojnost, vědomí vlastní hodnoty, posílit psychickou i fyzickou kondici, zlepšit soběstačnost i sociální začlenění apod.
Aktivizačních činností je celá škála. Lze je provádět individuálně i skupinově.
Za aktivizačními činnostmi mohou senioři docházet nebo mohou být prováděny v domácím prostředí. Možností je mnoho. Tato bakalářská je zaměřena na skupinu seniorů, kteří jsou upoutáni na lůžko a vyžadují pomoc druhé osoby. Zajímá se zda, a jaké aktivizační činnosti jsou této skupině seniorů poskytovány. Zaměřuje se zde na porovnání způsobů aktivizace v případě, kdy je senior umístěn v domově pro seniory, a v případě, kdy senior zůstává doma ve svém přirozeném sociálním prostředí a jsou mu poskytovány služby osobní asistence.
Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a empirickou část. V teoretické části se nejprve zaměříme na charakteristiku cílové skupiny a vymezení pojmů. Dále se seznámíme s pojmy
„mobilita“ a „imobilita“. Dozvíme se, jaké základní druhy péče lze seniorům poskytovat v pobytových zařízeních a v domácím prostředí a jak podporuje tuto péči stát. Poté se podíváme na jednotlivá pobytová zařízení pro seniory upoutané na lůžko a na možnosti poskytování sociálních služeb v přirozeném sociálním prostředí. V poslední kapitole se budeme věnovat již samotným vybraným aktivizačním činnostem a jejich teoretickým východiskům. Druhá, empirická část, je zaměřena na kvantitativní výzkum. V první části se seznámíme s cílem bakalářské práce, se stanovenými hypotézami a s realizací
14
průzkumného šetření. Další část je věnována analýze a interpretaci výsledků. Na závěr je uvedena diskuze a doporučení pro další praxi.
15
1 Základní pojmy
„Způsob našeho života určí podobu našeho stáří. Můžeme skončit jako opuštěné město nebo jako štědrý strom – důležitý i tehdy, když už nedokáže stát rovně“.
Paulo Coelho, brazilský spisovatel
1.1 Vymezení pojmu „senior upoutaný na lůžko“
Pojem „senior“ není v odborné literatuře jednoznačně vymezen. Ve společnosti se tímto pojmem míní především starý člověk. Velmi pěkně definovali starého člověka například Pichaud a Thareauová v knize Soužití se staršími lidmi (1998, s. 25):“Starý člověk je ten, kdo v určitém společenství žije déle než ostatní“ nebo ten „který žil déle než většina v té době žijících lidí“.
Problematikou seniorů se v odborné literatuře zabývá například Zdeněk Kalvach nebo Iva Holmerová, ale ani zde není definován pojem „senior upoutaný na lůžko“ a proto si ho pro účely této bakalářské práce vymezíme. Seniorem upoutaným na lůžko je zde míněn starý člověk od 60 let a více (dle kategorizace Světové zdravotnické organizace), který je trvale plně ležící, není schopen samostatného pohybu a je odkázán na pomoc druhé osoby. Zařazeni jsou zde i senioři, kteří mohou pohybovat horními končetinami a kteří mohou být za pomoci druhé osoby vysazeny do křesla nebo do invalidního vozíku.
1.2 Stáří
Stáří je završením naší životní cesty. Člověk bilancuje a hodnotí svůj život. Čeho dosáhl, co se povedlo či nepovedlo, čím by eventuelně mohl ještě světu přispět. Mnozí senioři si pokládají otázky typu: „Měl můj život nějaký smysl?; Jsem připravený na jeho konec?“.
Pokud je uplynulý život hodnocen negativně, může být podzim života s vidinou své konečnosti velkým stresorem. Pokud se k tomu přidají ještě potíže s vlastní mobilitou, soběstačností a pocitem nepotřebnosti, může být stáří velmi emočně zatěžující. Záleží na individuálních okolnostech a postojích (Vágnerová 2008, s. 104).
Takovým společným jmenovatelem stáří je orientovanost do minulosti. Senioři většinou žijí vzpomínkami na svá aktivnější léta a nemají rádi, když se jejich okolí mění. Senior potřebuje svůj zažitý svět, protože ho vnímá jako bezpečný (Vágnerová 2008, s. 104 – 105).
Nejpoužívanější systém dělení stáří je na stáří biologické, kalendářní a sociální. Biologické stáří nelze přesně stanovit. Neexistují žádná vymezená kritéria. O biologickém stáří můžeme
16
hovořit na základě různých vnějších znaků, kterými je například změna postavy a postoje, prohloubení vrásek na obličeji, šedivění a vypadávání vlasů, uvolňování zubů z dásní, celkový pokles výkonnosti apod. Biologické stáří je z určité části ovlivňováno i jeho vlastním subjektivním vnímáním. Lidově řečeno člověk vypadá na tolik, na kolik se cítí (Čevela, Kalvach, Čeledová 2012, s. 25).
Kalendářní stáří je naopak oproti biologickému přesně dané. Rozmezí kalendářního stáří se vyvíjí v kontextu času v závislosti na zvyšující se hranici dožívaného věku. Podle Světové zdravotnické organizace dělíme stáří následovně (Čevela, Kalvach, Čeledová 2012, s. 25):
60 – 74 let rané stáří
75 – 89 let vlastní stáří (senium)
90 a více let dlouhověkost
Vágnerová (2008, s. 104) ve své vývojové psychologii hovoří o dvou etapách stáří:
60 – 75 let rané stáří
75 a více let pravé stáří
Věk nad 80 let označuje jako období čtvrtého věku, které bývá provázeno velkou ztrátou tělesných i kognitivních funkcí a s tím spojenými problémy.
Sociální stáří se většinou datuje k odchodu do důchodu, protože tímto životním mezníkem se mění naše sociální role ve společnosti. Změnou sociálních rolí a řadou sociálních změn z toho vyplývajících se také sociální stáří vyznačuje. Příkladem může být snížení životní úrovně následkem odchodu ze zaměstnání. Nebo zastarávání znalostí tím, že v důchodu není člověk nucen své znalosti doplňovat, pokud sám nechce. Dalším životním mezníkem je například i ztráta partnera následkem úmrtí apod. (Čevela, Kalvach, Čeledová 2012, s. 26).
1.2.1 Změny ve stáří
Tělesné změny. Tělesné změny (tzv. fenotyp stáří), ke kterým ve stáří dochází, jsou opět individuální. Záleží na genetických předpokladech a na událostech, které člověka během života zasáhly. Obzvláště pak ve vlastním stáří již není organismus tak odolný a jakákoliv nemoc může vést k závažnějším a chronickým onemocněním. Opotřebování organismu brání též hojení následků zranění způsobených například pády. Postupně dochází ke snižování celkové výkonnosti člověka, které může vést k omezení nebo úplné ztrátě soběstačnosti (Vágnerová 2008, s. 105 – 106).
17
Adresněji zde můžeme zmínit tělesné změny takového charakteru, kterými je snižování tělesné výšky, změny v tělesné hmotnosti, snížení procenta celkové tělesné vody, ztráta pružnosti vaziva, řídnutí kostí a degenerativní kloubní změny, pokles svalové síly, snížení kapacity plic, změny v krevním oběhu apod. (Matouš, Matoušová, Kalvach, Radvanský 2002, s. 11 – 12).
Kognitivní a emocionální změny. Stejně jako změny tělesné, i kognitivní a emocionální změny jsou individuální. Některé mohou být důsledkem biologických procesů a jiné důsledkem psychosociálních vlivů. Mnoho změn můžeme považovat za typický projev stáří.
Některé kognitivní a emocionální změny jsou však projevem závažnějších problémů, kterými je například stařecká demence (Vágnerová 2008, s. 106).
K úbytku kognitivních funkcí ve stáří dochází nerovnoměrně. Postupně klesat začínají kolem 60. roku života. K těm nejčastějším kognitivním změnám patří následující (Vágnerová 2008, s. 106 – 107):
Zpomalují se poznávací procesy. Staří lidé potřebují delší čas pro svá rozhodnutí.
Zhoršuje se zrak i sluch. Díky tomu mají staří lidé větší potíže s orientací i s přijímáním informací ze svého okolí. Jsou nuceni se více soustředit, což může být velmi vyčerpávající.
Narušuje se pozornost. Staří lidé se již nedokáží soustředit na více podnětů najednou, a pokud jsou k tomu nuceni, může to u nich vyvolat stres a depresivní stavy.
Snižuje se kvalita paměti. Toto snížení kvality paměti má vliv na učení. Staří lidé tak mohou mít problémy například v pochopení nových technologií. Nejčastěji bývá narušena paměť krátkodobá. Může dojít k situacím, kdy si staří lidé například nepamatují, zda si vzali léky. Narušena bývá ale i paměť dlouhodobá. Často se stává, že starý člověk vypráví, co kdysi zažil, ale různé příběhy vkládá do míst či časových období, ve kterých se neudály apod. Délka fungování paměťových funkcí je z velké části ovlivněna vzděláním. Trénovaná paměť si déle zachovává svou funkci.
Díky úbytku kognitivních funkcí mají staří lidé tendenci ulpívat na zažitých řešeních problémů a uchylují se ke stereotypu a rutině. Protože jen to, co je známé, je také bezpečné.
Emocionalita ve stáří a její změny je opět velmi individuální. Velmi záleží na životních okolnostech. Pokud se zhoršuje zdravotní stav, snižuje se míra soběstačnosti, přicházejí
18
finanční potíže, došlo k úmrtí celoživotního partnera apod., může být emocionalita starého člověka velmi nestabilní. U většiny starých lidí dochází k úbytku pozitivních emocí a k nárůstu emocí negativních. S postupujícím stárnutím dochází k určitému životnímu smíření a přijetí života takového jaký nyní je. To lze chápat i jako formu emoční obrany proti úbytku kompetencí a zhoršování kvality života. Jak ale stále zdůrazňujeme, vše je individuální a úzce závislé na životní situaci starého člověka i na jeho blízkém okolí (Vágnerová 2008, s. 109 – 111).
Sociální změny. V průběhu stárnutí dochází k zužování sociálních kontaktů. Takovým prvotním impulsem může být odchod do důchodu. Starý člověk kolem sebe najednou nemá tolik lidí jako doteď. Pokud je ještě mobilní a psychicky stabilní, mohou zůstat sociální kontakty přiměřené. Pokud je ale život starého člověka poznamenán i úbytkem fyzických a psychických sil, mohou být sociální kontakty omezeny jen na pár lidí z rodiny a pochopitelně souběžně s tímto problémem je ovlivněna i schopnost plánovat a provádět osobní aktivity. Následkem takové situace může dojít k úbytku některých sociálních dovedností. Velkou zátěží, která též ovlivňuje socializaci starých lidí, je úmrtí jednoho z manželů nebo jeho nemoc (Vágnerová 2008, s. 113 – 116).
19
2 Mobilita a imobilita
„Tělo není jen nosičem našeho pyšného Jáství, to je veliký karteziánský omyl, tělo to jsme my se svými temnými tendováními, to je náš rozvrh jednotlivých pohybů v jednotlivých situacích, to je to, co vidíme v sobě umírat, odcházet“.
Anna Hogenová, česká filosofka a fenomenoložka Mobilitu můžeme označit jako schopnost pohybu. Tato schopnost pohybu nám dává svobodu žití, protože bez možnosti samostatně se hýbat vzniká závislost na pomoci i péči druhých.
Poruchy mobility nebo její ztráta nejsou pouze doménou starých lidí, ale stáří s sebou přináší mnohá onemocnění, která k těmto poruchám vedou častěji než v jiných vývojových obdobích člověka.
Opakem mobility je imobilita, tedy neschopnost pohybu. K imobilitě může dojít vlivem nemoci nebo úrazu. Rozeznáváme imobilitu dočasnou, dočasnou dlouhodobou a trvalou.
Dočasná imobilita je způsobena krátkodobým vynuceným klidem na lůžku, ale nedochází při ní k závažným a trvalým změnám. Dočasná dlouhodobá imobilita je způsobena dlouhodobým vynuceným pobytem na lůžku (například při dlouhém bezvědomí). Pokud je během této doby rehabilitační i ošetřovatelská péče nedostatečná, může dojít k mnohým sekundárním změnám trvalého charakteru. Sekundární změny nejsou sice životu nebezpečné, ale ovlivňují funkční stav pohybového aparátu. Současně s tím ovlivňují negativně i psychiku člověka. Příkladem takové sekundární změny mohou být různé deformity končetin, omezená hybnost, oslabení svalové síly nebo funkce, osteoporóza, lomivost kostí apod. Dočasná dlouhodobá imobilita může způsobit i změny v chování, pokud člověk trpí nedostatkem podnětů a sociální interakce. Trvalá imobilita vzniká následkem závažného onemocnění, úrazu nebo vlivem vrozeného postižení a může ohrožovat člověka i na životě. Při trvalé imobilitě může dojít ke vzniku mnoha komplikací. Mezi takové komplikace řadíme pneumonii, která vzniká následkem nedostatečné ventilace plic a neschopnosti vykašlávat.
Dalším příkladem je embolie, která vzniká jako důsledek nehybnosti dolních končetin a nedostatečného žilního návratu. Časté jsou i záněty močových cest pro jejich nedostatečné vyprazdňování. Velmi častým jevem je vznik dekubitů (Klusoňová, Pitnerová 2005, s. 10 – 11).
Problémy spojené s imobilitou lze zmírnit preventivní péčí, zaměřenou na sekundární změny a následné komplikace, o kterých jsme hovořili výše. K nejdůležitějším úkonům preventivní péče u imobilních lidí patří polohování a změny poloh, vertikalizace, pasivní pohyby, dechová
20
cvičení, aktivní cvičení zdravých a částečně funkčních svalů, péče o kůži a osobní hygiena, péče o vyprazdňování, dietoterapie a pitný režim, aktivace fyzická i psychická a výcvik soběstačnosti (Klusoňová, Pitnerová 2005, s. 12).
Z fenomenologického hlediska bychom mohli říci, že pohyb je pro nás důležitý, abychom se mohli pohybovat po své životní cestě. Díky pohybu a pohybovým figurám, kterými vystupujeme ze svého těla, existujeme. Tedy uskutečňujeme svůj život směrem do světa (Kalábová 2011, s. 56).
21
3 Základní druhy péče o seniora upoutaného na lůžko
„Je naší povinností, abychom na sebe brali úlohu milosrdného Samaritána pro všechny, kteří zůstali ležet u cesty.“
Martin Luther King, americký baptistický kazatel Péče o seniora upoutaného na lůžko začíná u základních ošetřovatelských úkonů. Aby bylo možné u takového seniora provádět sociální aktivizaci, je potřeba nejprve zajistit jeho fyzické pohodlí a tím i pohodlí psychické.
3.1 Péče v pobytovém zařízení
Imobilní senior tráví svůj čas převážně na lůžku. To by mělo být pevné, pohodlné a umístěné tak, aby k němu byl snadný přístup ze tří stran, který umožní lepší manipulaci s ležícím seniorem. Mělo by být také dostatečně vysoké, abychom se k němu nemuseli ohýbat. Dobré je věnovat pozornost i takovým věcem, jako je intenzita osvětlení místnosti, úhel dopadu slunečního světla a směr přímého proudění vzduchu. Není třeba ležící seniory vystavovat tak nepříjemným věcem. Vzhledem k tomu, že v pobytových zařízeních fungují převážně vícelůžkové pokoje, tak musíme dbát na soukromí (hlavně při provádění hygienických úkonů). Přiměřeného soukromí můžeme dosáhnout například využitím zatahovacích zástěn (Nováková 2008, s. 40).
Základním vybavením lůžka v pobytových zařízeních jsou matrace v nepromokavém potahu, lehké a teplé přikrývky, které se snadno čistí, PVC podložka jako ochrana před promočením lůžka, vypnuté prostěradlo bez záhybů (prevence dekubitů) a plátěná podložka ve střední části lůžka (slouží k manipulaci s ležícím seniorem). Pro usnadnění práce personálu existují i pomocná vybavení na lůžku a kolem lůžka. Jsou jimi různé odkládací plochy (stolek, židle apod.), individuální osvětlení u každého lůžka, signalizační zařízení pro komunikaci s personálem, pomůcky k úpravě polohy (bednička, nastavitelný panel, válec, sáček s pískem), pomůcky k usnadnění pohybu u seniorů, kteří dokáží hýbat horní částí těla (uzdička, hrazdička, žebříček), pomůcky k prevenci dekubitů neboli proleženin (věnečky, antidekubitní podložky, antidekubitní matrace), pomůcky k zajištění bezpečnosti (postranice, popruhy) a pomůcky pro zpříjemnění pobytu na lůžku, např. jídelní stolek, stojánek na knihy, kapsa na drobné předměty, osobní rozhlasový přijímač apod. (Nováková 2008, s. 41 – 43).
Dalším důležitým úkonem pro fyzické pohodlí seniora upoutaného na lůžko je polohování.
Personál musí najít takovou polohu, která zmírňuje bolest a neklid, zabraňuje vzniku
22
dekubitů, usnadňuje dýchání a zajišťuje klidný spánek. Není dobré s ležícím seniorem manipulovat rychle a neopatrně. Nejdříve si musíme dopředu promyslet, jakým způsobem budeme s ležícím seniorem manipulovat, seniorovi to sdělit a získat ho pro spolupráci (v takové míře, v jaké je schopen) a odstranit všechny překážky, které by úkonu bránily.
V pobytovém zařízení rozhodně ležícího seniora nepřenášíme sami. Vždy tento úkon provádíme ve dvou nebo ve třech. Jako pomůcku lze použít popruhy z pevné látky nebo prostěradla (Nováková 2008, s. 47 – 49).
Svou roli v pohodlí seniora upoutaného na lůžko hraje i oděv. Oděv by měl chránit před chladem, horkem, vlhkem, před znečištěním i před úrazem. Nezapomínejme i na estetickou stránku věci (Nováková 2008, s. 57). Senior je dospělý člověk a není tedy vhodné oblékat ho ve stylu malého dítěte. Starší ženu, která vždy dbala na svůj vzhled, nebudeme oblékat do roztrhaných tepláků apod. Oděv musí být čistý, pohodlný a musí vyhovovat osobnosti seniora.
Zásadním úkonem v základní péči o seniora upoutaného na lůžko je hygienická péče. Její význam je zdravotní (prevence infekcí, prevence opruzenin, proleženin a kožních problémů), psychický (spokojenost, uvolnění, pocit svěžesti) a estetický (kladné přijímání okolím).
Hygienická péče sestává z ranního mytí, péče o chrup, koupání, péče o vousy u mužů, péče o vlasy a česání, péče o ruce a péče o hygienické vyprazdňování (Nováková 2008, s. 66).
3.2 Péče v domácím prostředí
V předchozí kapitole o základní péči v pobytovém zařízení jsme si řekli, jak má vypadat lůžko, jak důležité je polohování, vhodné odívání a hlavně hygiena. V domácím prostředí je potřeba se soustředit na stejné věci. Rozdíl je v tom, že péče v domácím prostředí je technicky mnohem náročnější než v pobytovém zařízení. V pobytovém zařízení je k dispozici školený personál a příslušné vybavení. To ovšem neznamená, že by péče o seniora upoutaného na lůžko byla v domácím prostředí nemožná. Dnes máme na trhu mnoho dostupných pomůcek, usnadňujících takovouto péči.
Běžné lůžko v domácím prostředí je většinou nízké, umístněné v prostoru bez možnosti přístupu ze všech potřebných stran, nemá postranice a matrace není antidekubitní a není omyvatelná. Je zde absence doplňkového vybavení. Jedno z možných řešení je úprava svépomocí, která vyžaduje šikovné ruce. Druhým řešením jsou firmy, které nabízejí prodej nebo zapůjčení zdravotnických pomůcek, mezi které pochopitelně patří i polohovací postel
23
s doplňkovým vybavením, antidekubitní matrace či pomůcky, hygienické podložky na lůžko i pleny či plenkové kalhotky apod.1
Důležitým aspektem péče v domácím prostředí je zácvik rodinných příslušníků. Ze začátku je více než vhodné využít služeb organizací, které zajišťují ambulantní ošetřovatelskou domácí péči nebo služeb terénních pečovatelských služeb. Všechny tyto organizace poskytují své služby v domácím prostředí, poskytnou profesionální rady a naučí péči o imobilního seniora (Dupalová 2012, s. 406).
1 Seznam firem v Liberci, včetně nabízených produktů a cenových relací, naleznete v příloze č. 1. V každé z nich je standardem poskytovat svým klientům informace o produktech a nabídnout vhodný produkt dle potřeb.
24
4 Státní podpora péče o seniora upoutaného na lůžko
Stát podporuje péči o seniory v pobytových zařízeních i v domácí péči několika nástroji.
Zmíníme zde čtyři z nich, které jsou v této práci pokládány za nejdůležitější. Prvním nástrojem je příspěvek na péči, druhým nástrojem je poskytování sociálních služeb, třetím nástrojem je příspěvek na pořízení zvláštní pomůcky a čtvrtým nástrojem je pomoc hrazená z veřejného zdravotního pojištění.
Příspěvek na péči je pravidelně se opakující měsíční dávkou, kterou upravuje § 7 - § 30 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění, a náleží osobám, které jsou závislé na péči druhých osob. Příspěvek na péči slouží k zajištění potřebné péče, která je mnohdy velmi nákladná. Péči může poskytovat jak fyzická, tak i právnická osoba. Právnická osoba musí být registrovaná v registru poskytovatelů sociálních služeb. Existují čtyři stupně závislosti na péči druhé osoby, které se stanovují podle počtu nezvládaných životních potřeb z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Posuzovaných životních potřeb je deset. Podle stanoveného stupně závislosti je přiznána i měsíční výše příspěvku na péči.
Žádost o příspěvek na péči se podává u místně příslušné pobočky Úřadu práce České republiky. Místní příslušnost se řídí trvalým pobytem žadatele, kterým je osoba, která potřebuje péči druhé osoby (Zákon č. 108/2006 Sb., § 7 – 30).2
Poskytování sociálních služeb upravuje také zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění. Sociální služby jsou poskytovány buď v pobytových zařízeních nebo jako ambulantní či terénní služba. Možností poskytování sociálních služeb existuje velká škála.
Zde zmíníme pouze ty, které jsou adekvátní pro seniory upoutané na lůžko. Adekvátním okruhem jsou služby sociální péče, jejichž hlavním úkolem je zajistit fyzickou a psychickou soběstačnost klientů a co největší míru zapojení do běžného života společnosti. Pokud to není možné, tak má za úkol zajistit důstojné prostředí a zacházení. Ze služeb sociální péče mohou senioři upoutaní na lůžko využít osobní asistenci, terénní pečovatelskou službu, tísňovou péči, terénní nebo pobytové odlehčovací služby, týdenní stacionáře, domovy pro seniory a sociální služby poskytované ve zdravotnických zařízeních sociálních služeb. Dalším okruhem jsou služby sociální prevence. Z tohoto druhu služby lze v určitých případech pro seniory upoutané na lůžku využít terénní sociálně aktivizační služby pro seniory a pro osoby se zdravotním postižením. Slouží ke zprostředkování styku se společenským prostředím a ke zprostředkování sociálně terapeutických činností. U veškerých poskytovaných sociálních
2 Celkový přehled podmínek nároku na příspěvek na péči a výše příspěvku naleznete v příloze č. 2.
25
služeb se dbá na pomoc při uplatňování práv a oprávněných zájmů klientů (zákon č. 108/2006 Sb., §32 - §70).
Příspěvek na pořízení zvláštní pomůcky se řídí zákonem č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, v platném znění. Seznam zvláštních pomůcek je upraven ve vyhlášce č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, v platném znění. Tento příspěvek umožňuje finančně zabezpečit technické zázemí při péči o seniora upoutaného na lůžko v domácím prostředí. V rámci naší problematiky lze zažádat o příspěvek na stavební práce spojené s uzpůsobením koupelny a wc, o příspěvek na stavební práce spojené s rozšířením dveří v bytě, o příspěvek na speciální komponenty osobního počítače (umožnění elektronického styku s okolím) a o příspěvek na pořízení stropního zvedacího systému včetně instalace (Vyhláška č. 388/2011 Sb., příloha č. 1 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., odst. I., písm. 1 – 5).
Příspěvek na zvláštní pomůcku může být přiznán osobě, která má těžkou vadu pohybového nebo nosného ústrojí nebo těžké sluchové či zrakové postižení. Podmínkou je, že se jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav (trvá nebo by měl trvat déle jak 1 rok) a pomůcka umožní lepší sebeobsluhu nebo lepší styk s okolím a je možné jí využívat v přirozeném sociálním prostředí žadatele. U stropního zvedacího systému je potřeba souhlas vlastníka nemovitosti s instalací a provozem, pokud není vlastníkem přímo žadatel. Další podmínkou je, že zvláštní pomůcka nesmí být zdravotnickým prostředkem a nesmí být ani částečně hrazena ze zdravotního pojištění. Příspěvek na pořízení zvláštní pomůcky se poskytuje na pomůcku v jejím základním provedení. Výše příspěvku závisí na celkové ceně pomůcky, na souhlasu žadatele s desetiprocentní finanční spoluúčastí a v některých případech i na příjmech žadatele a všech ostatních společně posuzovaných osob. O příspěvek na pořízení zvláštní pomůcky se žádá u místně příslušné pobočky Úřadu práce České republiky. Místní příslušnost se opět řídí trvalým pobytem žadatele (zákon č. 329/2011 Sb.,
§9 - §10).
Pořízení zdravotnických prostředků je hrazeno ze zdravotního pojištění a řídí se zákonem č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění. Poskytnutí zdravotnických prostředků je součástí hrazených služeb, jejichž cílem je zlepšit nebo zachovat zdravotní stav nebo zmírnit utrpení člověka. Podmínkou pro přiznání nároku na zdravotnický prostředek je jeho nejmenší ekonomická náročnost, kterou zjišťuje zdravotní pojišťovna průzkumem trhu.
Dále musí být zdravotnický prostředek předepsán na poukaz, který vypisuje ošetřující lékař, a to buď za účelem pokračování léčebného procesu nebo podpory stabilizace zdravotního
26
stavu nebo kompenzace či zmírnění následků zdravotní vady (zákon č. 48/1997 Sb., §13 -
§15). V příloze č. 3, oddíl C, zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, v platném znění, je uveden seznam všech zdravotnických prostředků, na které zdravotní pojišťovna přispívá v rámci zdravotního pojištění. U každého zdravotnického prostředku jsou uvedeny podmínky, které je třeba dodržet, i informace o procentuelní výši podílu zdravotní pojišťovny na úhradě. Příkladem takového zdravotnického prostředku jsou hygienické pomůcky při inkontinenci, stomické pomůcky, epitézy, ortézy, protézy, kompresní elastické punčochy, zdravotní kočárky, mechanické i elektrické invalidní vozíky, sluchadla, brýlové čočky, berle, hole, chodítka, polohovací lůžka, nástavce na WC, sedačky do vany, antidekubitní podložky apod. (zákon č. 48/1997 Sb., příloha č. 3, oddíl C ). U pomůcek, které jsou označeny „Z“ musí vyplnit lékař i žádost o schválení pomůcky. Teprve po schválení revizním lékařem dané pojišťovny je možno pomůcku předepsat a vyzvednout u prodejce. Složitý je i předpis elektrických vozíků, o které se žádá na speciálním tiskopisu o osmi stránkách a vyjadřují se k tomu i další odborní lékaři (Votava 2009, s. 55). Konkrétní typy pomůcek a maximální výše úhrad jsou upraveny v číselníku Svazu zdravotních pojišťoven ČR, který je dostupný na adrese http://www.szpcr.cz/ciselniky.php?c=lk_cis_pzt.
Číselník je pochopitelně také k dispozici na stránkách každé ze zdravotních pojišťoven.
27
5 Pobytová sociální zařízení pro seniory upoutané na lůžko
„Všude tam, kde je člověk, je místo pro dobrý čin.“
Seneca Lucius Annaeus, římský filozof, přírodovědec, básník a politik Existuje více typů pobytových zařízení pro seniory. My se zde budeme opět zabývat pouze těmi, které lze využít pro seniory upoutané na lůžko. Jedním takovým zařízením je týdenní stacionář, který funguje od pondělí do pátku, a senioři zde dostanou veškerou potřebnou péči.
O víkendech je poté senior v domácí péči. Týdenní stacionář je vhodným řešením tehdy, pokud má rodina seniora náročnou práci a nemůže poskytovat péči během týdne. Bohužel ale jen velmi málo týdenních stacionářů přijímá k pobytu seniory upoutané na lůžko. Senioři mohou využít i pobytové odlehčovací služby. Ty jsou ale spíše pomocí pro osoby, které o seniora pečují. V zařízení, kde jsou pobytové odlehčovací služby poskytovány, lze domluvit péči o seniora na dobu, kterou potřebuje pečující ke své psychické i fyzické regeneraci. Vše pochopitelně se souhlasem seniora. Dalším typem zařízení je domov pro seniory a domov se zvláštním režimem. V obou případech se jedná se o celoroční pobytovou službu. Opět se zde seniorovi dostane veškeré potřebné péče o vlastní osobu. V domově se zvláštním režimem jsou umisťováni senioři, kteří trpí některou z demencí nebo jiným duševním onemocněním.
V neposlední řadě patří mezi pobytová zařízení pro seniory i zdravotnická zařízení lůžkové péče. Zde se poskytují sociální služby tehdy, pokud senior již nepotřebuje být hospitalizován, ale nemá zajištěnu péči a sám se o sebe nepostará. Jedná se o tzv. sociální lůžka, která jsou většinou součástí oddělení LDN, a péče je poskytována do doby, než je zajištěna péče buď v domácím prostředí, nebo v domově pro seniory (zákon č. 108/2006 Sb., §44 - §52).
Velkým přínosem pro dnešní pobytová zařízení pro seniory je individuální plánování.
Každému klientovi je přidělen klíčový pracovník, jehož úkolem je zjistit individuální potřeby klienta. Na nich jsou poté postaveny poskytované služby. Zjištění klíčového pracovníka se zapisují do individuálního plánu, aby se jím mohl řídit i ostatní personál (Malíková 2011, s.
33).
28
6 Péče o seniora upoutaného na lůžko v domácím prostředí
„Tu však jsem náhle viděl, že mohu pro druhého něco znamenat už jenom tím, že tu jsem, a že ten druhý je šťastný, protože jsem u něho. Když se to takhle řekne, zní to velmi prostě, ale když pak o tom člověk přemýšlí, je to obrovská věc, která vůbec nemá konce. Je to něco, co člověka může úplně roztrhat a změnit. Je to láska, a přece něco jiného. Něco, pro co lze žít.
Pro lásku člověk žít nemůže. Ale pro člověka jistě!“
Erich Maria Remarque, německý spisovatel Přirozeným sociálním prostředím je myšlena domácnost seniora, jeho rodina a ostatní místa, ke kterým má citové a sociální vazby. Například místa, kde vykonává své běžné aktivity, místo kde se vzdělává, kde pracuje apod. U seniorů upoutaných na lůžko jde hlavně o domácnost, ve které žijí a jejich vazby k rodině. Pobytová zařízení nejsou v životě imobilního seniora jediným řešením. Sám senior má právo na to, aby si zvolil, kde chce žít.
Právo na volbu přirozeného prostředí upravuje i úmluva a charta práv (Nováková 2011, s. 50).
Ideálním řešením je kombinace všech služeb, které lze poskytnout v domácím prostředí.
6.1 Agentury domácí péče
Existuje několik způsobů, jak zajistit péči o seniora upoutaného na lůžko v jeho přirozeném sociálním prostředí. V první řadě nesmíme zapomenout zmínit domácí péči, poskytovanou agenturami domácí péče. Jedná se o zdravotní péči v domácnosti, která je předepsána buď seniorovým registrujícím praktickým lékařem pro dospělé, nebo ošetřujícím lékařem při hospitalizaci. Díky této možnosti nemusí senior zůstat ve zdravotnickém zařízení, ale může tak dostat zdravotní péči ve svém domácím prostředí v maximálním rozsahu, dostupnosti, kvalitě i efektivitě. Velkým pozitivem je i eliminace nozokomiálních (infekčních) nákaz, ke kterým může dojít při styku s ostatními pacienty ve zdravotnickém zařízení (Národní centrum domácí péče ČR 2014).
Domácí péče je financována ze systému veřejného zdravotního pojištění. Pokud senior není pojištěn nebo jsou u něj prováděny úkony, které nejsou v seznamu hrazených úkonů, musí si péči uhradit z vlastních zdrojů. Domácí péče je také podporována ze sponzorských darů, grantů nebo nadacemi (Národní centrum domácí péče ČR 2014).
Zdravotní péče poskytovaná prostřednictvím agentur domácí péče je personálně zajištěna kvalifikovanými zdravotními sestrami (Mlýnková 2011, s. 64). Vzhledem k tomu, že je potřeba zajistit nepřetržitou dostupnost zdravotní péče, tedy 24 hodin denně a 7 dní v týdnu,
29
tak je doporučený počet 5 pracovních úvazků kvalifikovaného zdravotnického personálu na jeden smluvní vztah. Kromě personálních standardů musí agentury domácí péče splnit i požadavky na technické a prostorové vybavení, musí splňovat podmínky bezpečnosti práce dle platných právních předpisů a musí být vybaveni přístroji k zajištění zdravotnických úkonů v domácnosti seniora (Národní centrum domácí péče ČR 2014).
Průběh péče se neodehrává bez spolurozhodování klienta ani jeho rodiny. Naopak s takovou účastí počítá, včetně aktivního zapojení do poskytování péče jako takové. Ke klientovi je přistupováno z holistického neboli celostního přístupu a je zohledněn jeho biologický, psychologický, sociální i spirituální aspekt osobnosti. Domácí prostředí i přítomnost rodiny velmi blahodárně působí na psychický a tím i na imunitní systém klienta. Nejběžnější frekvencí poskytování domácí péče je 3x1 hodina denně. Pokud je ze zdravotních důvodů nutné tuto frekvenci zvýšit, je možné požádat o navýšení úhrady a rozšířit tak péči třeba i na pět hodin denně. Žádost o navýšení úhrady domácí zdravotní péče schvaluje revizní lékař zdravotní pojišťovny. Pokud senior nemá rodinu nebo je jeho sociální prostředí nevyhovující nebo si takovou péči nepřeje, tak její indikace v takovém případě pozbývá svého smyslu a je lepší zajistit péči ve zdravotnickém zařízení nebo v pobytovém sociálním zařízení (Misconiová 2014).
6.2 Pečovatelská služba
Na rozdíl od péče poskytované agenturami domácí péče patří služby poskytované pečovatelskou službou do oblasti služeb sociálních a řídí se zákonem č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, v platném znění. Klient si jí hradí sám z vlastních zdrojů (zde lze využít příspěvek na péči - viz. kapitola 4). Může mít podobu ambulantní nebo terénní.
Pro seniora upoutaného na lůžko je pochopitelně adekvátní terénní pečovatelská služba.
K základním službám, které pečovatelská služba nabízí, patří (zákon č. 108/2006 Sb., §40):
pomoc při zvládání běžných úkonů péče o vlastní osobu,
pomoc při osobní hygieně nebo poskytnutí podmínek pro osobní hygienu,
poskytnutí stravy nebo pomoc při zajištění stravy,
pomoc při zajištění chodu domácnosti,
zprostředkování kontaktu se společenským prostředím.
Pokud chce pečovatelská služba zajistit i jiné služby, tak lze tuto situaci vyřešit službami fakultativními. Vše ale musí probíhat v mezích podmínek stanovených při registraci služby.
30
V opačném případě je nutné v registraci provést příslušné změny. Některé úkony navíc lze vyřešit stanovením vnitřních pravidel, za jakých podmínek a kdy je možné je poskytovat.
Nesmí se to ale stát pravidlem (Odbor 22 2014). Pod fakultativními službami si můžeme představit například dohled nad seniorem, pedikúru, relaxační masáž, přepravu firemním autem apod.
6.3 Osobní asistence
Osobní asistence je také sociální službou, jejíž využití si klient určuje sám. A to jak způsob, tak i rozsah pomoci. V podstatě je mu asistent „k ruce“, protože vykonává ty činnosti, které by vykonával klient sám, kdyby toho byl schopen. Osobní asistence je kompenzací sociálního handicapu, který vyplývá ze zdravotního postižení klienta, je poskytována bez omezení místem nebo časem a lze jí kombinovat s dalšími službami péče v domácnosti.
Nejlépe s činností pečovatelské služby. Buď je osobní asistence neřízená neboli sebeurčující, nebo řízená. Neřízenou osobní asistenci si řídí sám klient. Řízenou osobní asistenci řídí poskytovatel služby v případě, že toho není klient schopen. Pro řízenou osobní asistenci je potřeba odborná příprava. Osobní asistent pomáhá klientovi se zajištěním biologických i sociálních potřeb. Například polohování na lůžku, přesun z lůžka na invalidní vozík, oblékání, výkon fyziologické potřeby, kultura (čtení knížek, hudba, internet) apod. (Osobní asistence 2014).
Pro výkon osobní asistence není potřeba zvláštního vzdělání, a proto osobního asistenta může dělat v podstatě kdokoliv. Pro tuto službu není také potřeba žádná registrace jako u domácí pečovatelské služby. Služba je poskytována na základě smlouvy o poskytnutí pomoci.
Asistent by měl být fyzicky i psychicky zdravý, manuálně šikovný, empatický, ochotný, laskavý, vlídný, trpělivý, přizpůsobivý, vynalézavý, zodpovědný, spolehlivý, pozitivní, časově flexibilní a hlavně by ho měla práce bavit. Osobního asistenta si vybírá klient, nikoliv naopak. Pokud výběr činí klientovi potíže, tak je výběr proveden ve spolupráci s rodinou nebo poskytovatelem služeb. Veškerou činnost osobního asistenta kontroluje sám klient nebo jeho rodina. Pokud je nespokojen, tak má právo kdykoliv osobního asistenta vyměnit.
Nejlepší je mít asistenty dva (Osobní asistence 2014).
Osobní asistence je placenou sociální službou, jejíž výše činí maximálně 130 Kč za hodinu.
Platba se poměrně zkrátí, pokud poskytnutí služby netrvalo celou hodinu (vyhláška č. 505/2006 Sb., §5).
31
6.4 Sociálně aktivizační služby
Sociálně aktivizační služby jsou sociální službou a poskytují se zdarma na základě uzavřené smlouvy o poskytování sociálních služeb. Cílem je vytvořit přijatelnější, lepší a bezpečnější prostředí. Seniorům upoutaným na lůžko mohou například nabídnout pomoc v domácnosti, pomoc při zájmových, vzdělávacích a volnočasových aktivitách, pomoc při trénování jemné motoriky a zdravotních cvičeních a pomoc při sociálně terapeutických činnostech. Dále mohou organizace, nabízející sociálně aktivizační služby, pomoci podpůrnými rozhovory a aktivitami pro zlepšení paměti, edukačními hrami a sociálním a individuálním poradenstvím (Jelínková 2014).
Po zkontaktování sociální organizace, která sociálně aktivizační služby poskytuje, navštíví seniora v domácnosti sociální pracovníci, kteří zhodnotí, zda odpovídá jejich cílové skupině.
Dále zjistí potřeby seniora i rodiny, zhodnotí sociální prostředí a poskytnou veškeré možné informace o poskytované službě (Jelínková 2014). Sociálně aktivizační služby jsou poskytovány velké škále cílových skupin a ne všechny organizace se zaměřují právě na seniory.
6.5 Péče v domácnosti poskytovaná rodinou
Roli pečovatele na sebe mohou vzít i rodinní příslušníci. Je třeba si ale uvědomit, jakou zodpovědnost na sebe berou a zda tuto laickou péči dovoluje zdravotní stav seniora.
Rodina by měla vytvořit prostředí, které bude zabezpečeno po všech stránkách. Po stránce bytové, časové, finanční i sociální. Ten, který bude z rodiny pečovat, by měl mít i odpovídající fyzickou i psychickou odolnost, dobrou vůli, snahu hledat řešení a možnosti kvalitní péče a hlavně vědět, jak pomoci (Nováková 2011, s. 51 – 52).
Než se s péčí v rodině začne, tak je dobré zjistit informace, jak přizpůsobit domácí prostředí.
Jaké zdravotnické a kompenzační pomůcky budou potřeba. Jakým způsobem lze požádat o příspěvky na pomůcky. Jakým způsobem lze dále finančně podpořit péči o blízkou osobu.
Zjistit si způsoby náhradní péče, pokud bude potřeba načerpat fyzické a hlavně psychické síly.
Zpočátku je také určitě vhodné využít služeb výše zmíněných poskytovatelů zdravotnické a sociální péče, protože mohou poskytnout cenné rady a pečujícího rodinného příslušníka proškolit.
Stát tuto formu poskytování péče podporuje tím, že poskytuje určitou sociální ochranu pečujícím osobám. Příspěvek na péči, který slouží k financování péče o osobu blízkou (viz. kapitola 4), se nezapočítává pečující osobě do příjmů pro účely dávkových a daňových
32
systémů. Doba péče je také započítávána do doby sociálního pojištění pro přiznání důchodu, pokud je pečováno o osobu, které náleží příspěvek na péči ve stupni II, III. nebo IV. Pečující osoba je po dobu péče i zdravotně pojištěna a není omezena v pracovním uplatnění (Nováková 2011, s. 52).
Pochopitelně jsou zde i určitá rizika. Například horší technické vybavení domácnosti, absence komplexní péče, psychická a fyzická náročnost pro pečující osobu, méně času na volnočasové aktivity či odpočinek pečující osoby, ztráta některých sociálních kontaktů pečující osoby, riziko chudoby apod. (Nováková 2011, s. 52 – 53).
33
7 Možnosti aktivizace seniorů upoutaných na lůžko
„Bez druhých je život, láska a štěstí pouhou utopií. Jsme spolu navzájem propojeni tisíci vlákny. Jeden život závisí na druhém, žádný se bez druhého nemůže rozvinout.“
Bosmans Phil, belgický kněz Existuje mnoho způsobů aktivizace seniorů. Lze však některé z nich využít i u seniorů upoutaných na lůžko? Odpověď zní ano. Lze využít aktivit, které mohou „přijít“ za seniorem nebo na které je možné seniora odvézt na invalidním vozíku. Mnohé z nich je potřeba trochu upravit a přizpůsobit dané situaci a hlavně individualitám jednotlivých seniorů. Musíme si uvědomit, že pojem „senior upoutaný na lůžko“ je pouze velmi obecný. Senior upoutaný na lůžko může mít zachovanou hybnost některé části těla nebo také vůbec žádnou. Neexistuje tudíž žádný jednotný návod a postup, který by se dal praktikovat na každého.
Individuální přístup k seniorům upoutaným na lůžko by měl v první řadě vycházet z hierarchie jejich potřeb. Čím více klesají funkční schopnosti a soběstačnost, tím více je senior v uspokojování svých potřeb závislý na druhých. Taková situace může být, a je, velmi stresující a vyvolává u seniora pokles pocitu jistoty a bezpečí. Což jsou jedny ze základních lidských potřeb. Nejznámějším popisem hierarchie lidských potřeb je pyramida Abrahama Harolda Maslowa, amerického psychologa. Jeho teorie vychází z přesvědčení, že nejprve je potřeba zajistit uspokojení potřeb nižších a teprve poté potřeb vyšších (Dvořáčková 2012, s. 38 – 40).3
7.1 Krátkodobá aktivizace
Metodu krátkodobé aktivizace lze využít při každodenní péči o seniora v libovolných počtech krátkých kontaktních bloků. Posílíme tak u seniora pocit, že není zcela vyloučen ze společnosti a můžeme u něj dosáhnout větší vyrovnanosti. Díky krátkodobé aktivizaci nesestává každý den jen z pobytu na lůžku a touhy, aby už konečně skončil. Aktivizační bloky se mohou od sebe lišit. Záleží pouze na naší fantazii a znalosti osobnosti seniora, co do nich zařadíme, pokud dodržíme základní stavbu bloku. Příkladem krátkého aktivizačního bloku podle Wehnera a Schwinghamera (2013, s. 20 – 21) může být následující:
3Grafické znázornění pyramidy H. Maslowa, včetně popisu jednotlivých potřeb, naleznete v příloze č. 3.
34
Poté, co přijdeme k seniorovi, tak v první řadě uplatníme čtyři pilíře setkávání.
Těmi je kontakt „kůže na kůži“, kontakt „z očí do očí“, verbální sblížení a emoční sblížení.
Následně rozvineme se seniorem komunikaci, ke které můžeme využít jeho věci v pokoji nebo okolní vjemy. Například fotografie rodiny, výjevy za oknem apod.
Pokud senior komunikuje, můžeme se začít ptát na lidi na fotografii a nechat ho, aby nám o nich vyprávěl. Nebo můžeme zavést rozhovor o aktuálním ročním období.
Rozhovor se může točit i kolem věcí, které jsme se dozvěděli ze životopisu seniora, například kde se narodil, kde pracoval apod. Pokud senior nekomunikuje verbálně, tak je dobré si dopředu u rodiny zjistit potřebné informace. Můžeme tak hovořit o lidech na fotografii a pokládat otázky typu ANO/NE, pokud je senior schopen kývnout hlavou či zamrkat. Můžeme i některé předměty dát seniorovi do ruky a zaujmout tak jeho pozornost.
Dobré jsou i otázky na věci, které se staly v minulosti a podpořit tak paměť seniora.
Velmi záleží na tom, do jaké míry je senior schopen komunikovat. Nikdy ale nezapomínáme na to, že vždy existuje nějaká forma komunikace. Stačí jí pouze najít.
Závěrem poděkujeme seniorovi za společně strávený čas, za vyprávění příběhu nebo za jeho snahu o nalezení vyhovující formy komunikace apod. Důležité je podpořit vědomí důležitosti a potřebnosti u seniora. Rozloučíme se opět za pomoci čtyř pilířů setkávání.
7.2 Bazální stimulace
„Bazální stimulace je soubor ošetřovatelských technik, které vedou k podpoře vnímání klienta. Přispívají k jeho zklidnění a k uspokojení jeho potřeb a k rozvoji osobnosti“. Cílem bazální stimulace je podpora vlastní identity (uvědomování si sám sebe), umožnit navázání komunikace s okolím, zvládnout orientaci v prostoru a čase a zlepšit funkci organismu.
Základním kamenem je lidský přístup a uvědomění si, že každý člověk je jedinečnou osobností bez ohledu na duševní či fyzický stav a takto ke všem klientům přistupovat (Pečeňová 2009, s. 38 – 39). Bazální stimulace je ideálním řešením pro seniory upoutané na lůžko.
Základními prvky bazální stimulace je vnímání, komunikace a dotek. Vnímání může probíhat na různých úrovních (např. auditivní, olfaktorické, orální, optické, taktilně-haptické). Je nutné
