• No results found

VÝUKA FLORBALU NA 2. STUPNI ZÁKLADNÍCH ŠKOL - STARŠÍ ŽÁCI

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "VÝUKA FLORBALU NA 2. STUPNI ZÁKLADNÍCH ŠKOL - STARŠÍ ŽÁCI"

Copied!
55
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

VÝUKA FLORBALU NA 2. STUPNI ZÁKLADNÍCH ŠKOL - STARŠÍ ŽÁCI

Bakalářská práce

Studijní program: B7401 – Tělesná výchova a sport

Studijní obory: 7401R014 – Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání

7504R181 – Geografie se zaměřením na vzdělávání (dvouoborové) Autor práce: Ondřej Riljak

Vedoucí práce: Mgr. Tibor Slažanský, Ph.D.

Liberec 2014

(2)
(3)
(4)

Prohlášení

Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

PODĚKOVÁNÍ

Rád bych poděkoval vedoucímu bakalářské práce Bc. Mgr. Tiboru Slažanskému, Ph.D.

za jeho vedení a podporu při vzniku. Dále bych chtěl poděkovat učitelům základních škol a gymnázia v České Lípě, kteří mi umožnili vyplňování anket.

(6)

VÝUKA FLORBALU NA 2. STUPNI ZÁKLADNÍCH ŠKOL – STARŠÍ ŽÁCI Ondřej Riljak Vedoucí BP: Bc. Mgr. Tibor Slažanský, Ph.D.

Anotace:

Bakalářská práce se zabývá výukou florbalu na druhém stupni základních škol.

Hlavním cílem je analyzovat rozbor výuky florbalu na druhém stupni základních škol.

V teoretické části se práce zabývá analýzou podkladových dat o historickém vývoji, herních pravidel a charakteristikou výstroje a výzbroje v zahraničí i v České republi- ce. Praktická část je zaměřena na vytvoření úpravy a začlenění florbalu do tělesné vý- chovy a řešení problémů spojených s výukou. Na základě prostudování RVP a ŠVP jsem provedl anketní šetření na třech typech škol v České Lípě. Poté jsem vyjádřil své názory na určité problémy ve školní tělesné výchově. Zjištěné výsledky jsem analyzoval pomocí dostupné literatury a následně rozebral na jednodušší prvky. Výsledkem zjištění je, že florbal má v dnešní době oproti ostatním sportům stále velmi malé zastoupení ve výuce na základních školách. Mimo jiné může být tato práce předlohou i inspirací pro pedagogy vyučující tělesnou výchovu.

Klíčová slova: výuka, školní tělesná výchova, florbal

(7)

TEACHING FLOORBALL SECOND GRADE PRIMARY SCHOOL - OLDER STUDENTS

Abstract:

The bachelor thesis deals with teaching floorball in primary schools. The main objective is to analyze the teaching of floorball in primary schools. The theoretical part focuses on the analysis of the underlying data about the historical development, game rules and characteristics of the equipment and kit in the Czech Republic and abroad.

The practical part is focused on the creation and editing of floorball inclusion in physi- cal education and solving problems related to teaching. On the basis of studying the school and general education program I conducted surveys among the three types of schools in Česká Lípa. Then I expressed my opinions about certain issues in physical education. The results were analyzed by using the available literature and subsequently analyzed into simpler elements. The result is, that floorball compared to other sports still have very small representation in teaching in primary schools. Among other things, this work may be a model and inspiration for physical education teachers.

Keywords: teaching, school physical education, floorball

(8)

7

Obsah

Seznam použitých zkratek a symbolů ... 10

Úvod ... 11

1 Škola ... 13

1.1 Škola jako organizace ... 13

1.2 Historie školní tělesné výchovy ... 13

1.3 Vzdělávací programy ... 14

1.4 Rámcový vzdělávací program ... 14

1.5 Školní vzdělávací program ... 14

1.6 Klíčové kompetence ... 15

1.7 Základní princip ... 15

1.8 Šest klíčových kompetencí ... 16

1.9 Pedagogické dovednosti pro výuku tělesné výchovy ... 17

1.10 Efektivní učitel ... 18

1.11 Starší školní věk ... 18

1.12 Učivo a Metodicko-organizační formy ... 18

1.13 Aplikace metod věcné a časové strukturace ... 19

1.14 Didaktické styly a jejich následné využití ... 19

1.15 Zacházení s tělesným zatížením ... 21

1.16 Diagnostické určení ... 23

1.17 Vyučovací jednotka ve školní tělesné výchově ... 24

2 Florbal ... 26

2.1 Hra a její řízení ... 26

2.2 Cesta florbalu do České republiky ... 26

2.3 Charakteristika florbalu ... 26

2.4 Pravidla florbalu ... 27

2.5 Florbal vyučovaný ve školní tělesné výchově ... 29

(9)

8

2.6 Florbalové vybavení ... 30

3 Shrnutí ... 31

4 Začlenění florbalu ve školní tělesné výchově a problémy ve výuce ... 32

4.1 Ankety ... 32

4.2 Metodika ... 32

4.3 Základní informace o školách ... 33

4.3.1 Základní škola Partyzánská ... 33

4.3.2 Základní škola Lada ... 34

4.3.3 Gymnázium Česká Lípa ... 34

5 Analýzy zjištěným dat ... 35

5.1 Zájem o hraní florbalu ve školní tělesné výchově ... 35

5.2 Vhodnost vybavení tělocvičen k hraní florbalu ... 36

5.3 Řešení problému vybavení ... 37

5.4 Upravování pravidel ... 37

5.5 Velikost hodinové dotace ... 37

5.6 Školy v meziškolních turnajích ... 37

5.7 Problematika s dobou trvání vyučovací hodiny (45 min) ... 38

5.8 Navrhnutí lepšího začlenění florbalu do školní tělesné výchovy ... 38

5.9 Odlišnost organizace hodiny výuky florbalu a tréninkové jednotky ... 38

6 Shrnutí výsledků ... 39

7 Návrhy na zlepšení začlenění do školní TV a řešení problémů ve výuce florbalu . 40 7.1 Analýza RVP a ŠVP... 40

7.2 Posouzení začlenění do ŠVP na konkrétních školách ... 41

7.3 Navrhnutí začlenění florbalu do tělesné výchovy ... 41

7.4 Vybavení ve školních tělocvičnách ... 42

7.5 Tréninková jednotka versus školní hodina tělesné výchovy ... 43

7.6 Úprava pravidel pro TV ... 44

(10)

9

7.7 Volba gólmana ... 45

8 Diskuze ... 47

9 Závěr ... 48

10 Zdroje ... 49

10.1 Odborná literatura ... 49

10.2 Elektronické zdroje ... 50

11 Přílohy ... 51

11.1 Seznam příloh: ... 51

11.2 Příloha A ... 52

Seznam obrázku, tabulek a grafů

Obrázek 1: Ukázka florbalu ... 27

Obrázek 2: Florbal ve školní tělesné výchově ... 29

Obrázek 3: Florbalové vybavení ... 31

Tabulka 1: Počet anket ... 32

Obrázek 4: ZŠ Partyzánská ... 33

Obrázek 5: ZŠ Lada ... 34

Obrázek 6: Gymnázium Česká Lípa ... 34

Graf 1: Zájem o florbal na ZŠ ... 35

Graf 2: Vhodnost prostor a vybavení na školách ... 36

Graf 3: Problém s časem vyučovací hodiny ... 38

(11)

10

Seznam použitých zkratek a symbolů

IFF International Floorball Federation

(Mezinárodní florbalová federace)

RVP Rámcový vzdělávací program

ŠVP Školní vzdělávací program

TV Tělesná výchova

VJ Vyučovací jednotka

VŠE Vysoká škola ekonomická

ZŠ Základní škola

(12)

11

Úvod

Výběr tématu práce mi usnadnil fakt, že jsem stále aktivním hráčem florbalu.

Mám k tomuto sportu tedy velice blízko. Tato hra se dostává čím dál více do podvědo- mí lidí. Jedná se dokonce i o zařazení florbalu na letní olympijské hry. To nahrává po- pularitě hry ve školní tělesné výchově.

Pohyb ve školní tělesné výchově je velice důležitý. Aby člověk dokázal po skončení školy koordinovat svůj život, musí se nejprve naučit správně koordinovat své tělo. Díky pohybu se kladně rozvíjí rychlost rozhodování, psychická i fyzická odolnost a dochází k celkovému rozvoji zdraví, které je nepostradatelné. Pravidelná tělesná zátěž nám pomáhá předcházet většině civilizačních chorob, především obezitě. Velice důleži- tá je také stimulace kardiovaskulárního systému a v neposlední řadě socializace žáků díky výuce kolektivních sportů.

Má práce je zaměřená na zjištění, jakým podílem je florbal začleněn do tělesné výchovy a jak jsou řešeny problémy spojené s výukou. Zjištěné výsledky jsem posoudil, vylepšil a navrhnul své. Pomohl mi k tomu průzkum v podobě anketního šetření, kdy jsem se tázal šesti učitelů, aby se svěřili se svými zkušenostmi a poznatky. Při vyhodno- cování jsem vycházel z dostupné literatury, která se zabývá stejnou nebo alespoň po- dobnou problematikou. Rád bych, aby po dokončení má práce sloužila jako vzor pro další učitele.

(13)

12

Cíl práce

Cílem této práce je rozbor výuky na druhém stupni základních škol, navrhnout vytvoře- ní úpravy začlenění a řešení problémů florbalu ve školní tělesné výchově:

 analýza podkladových dat o historii, vývoji, herních pravidlech, charakteristiky výstroje a výzbroje,

 pomocí ankety na základních školách v České Lípě zjistit náhled učitelů na pro- blematiku začlenění florbalu do školní TV, zájem o florbal, problémy s organizací a vybavením na školách,

 navrhnout vlastní řešení a pohledu na věc.

(14)

13

1 Škola

1.1 Škola jako organizace

Můj záměr v této kapitole je zaměřit se na školu jako na sociální systém. Definic školy je nepřeberné množství. Pojí se k ní spousta podobných charakteristik jako u ostatních organizací, protože školy ve většině záležitostí fungují velmi podobně. Po- kud ale porovnáme školu s komerčními organizacemi, zjistíme rozdíl, který se musí respektovat (Pol, 1999). Rozdíly jsou viditelné v řízení, kdy dochází k závislosti mezi oblastí specifiky školy s problematikou a zákonitostmi řízení.

Škola se může nazvat také jako organizace, tvořená skupinou lidí, obsahující skupinu specialistů, kteří společnými silami chtějí dosáhnout stejného cíle (Drucker, 1994). Existence této organizace má za úkol dosáhnout určitého zisku.

Škola je vytvořena lidskou společností. Ta sleduje co se ve škole děje a má zá- jem školu regulovat a hodnotit. Školu lze nazvat sociální institucí, s hlavním cílem vzdělávat a systematicky socializovat děti (Helus, 2007).

1.2 Historie školní tělesné výchovy

Na internetové stránce Vybrané kapitoly z dějin tělesné kultury (2014) se uvádí, že první kroky tělesné výchovy nebyly vůbec snadné. Do roku 1861 měla TV podobu pouze jako nepovinný předmět. Až po pádu absolutistického režimu se mohl uskutečnit další rozvoj.

Po porážce v prusko-rakouské válce v roce 1866 se ukázalo, jak je neschopná organizace školství. Po tomto roce došlo k reorganizaci vyučování a ministerstvo dosta- lo nové jméno a nazývalo se Ministerstvo kultu a vyučování. Byla přijata nová ústava.

V roce 1868 byla konečně zavedena povinná školní tělesná výchova na školách.

Jednalo se o některé obecné a nově vytvořené učitelské ústavy.

Důležitý krok se stal 14. května 1869. Po složitém jednání byl přijat základní říš- ský zákon o školách. Tělesná výchova byla nyní zahrnuta do nižšího školství. V zákoně byla uvedena dotace dvou hodin TV týdně. Díky tomuto zákonu se začaly stavět nová hřiště, tělocvičny a přispělo to také ke kvalifikaci učitelů (Vybrané kapitoly z dějin tě- lesné výchovy, 2014).

(15)

14

1.3 Vzdělávací programy

Nový školský zákon týkající se vzdělávacích programů byl přijat v období po sametové revoluci po roce 1989. Kurikulární dokumenty, které vymezují cíle, obsah a jiné vlastnosti vzdělávání nikoliv pro jednotlivé předměty, ale pro širší oblasti vzdělá- vání (Průcha, 2009). Tyto dokumenty jsou vytvářeny ve dvou podobách: státní a školní.

Oficiální název státního programu je Rámcový vzdělávací program, dále jen RVP a Školní vzdělávací program, dále jen ŠVP.

1.4 Rámcový vzdělávací program

Tento program je vytvářen pro žáky od 3 do 19 let, pro jednotlivé obory základ- ních a středních škol, pro předškolní děti, jazykové školy a základní umělecké školy.

Důležitými body RVP jsou: plánování vzdělání, spojitost vzdělání s uplatněním naby- tých vědomostí a dovedností v praktickém životě, celoživotní studium. Konkrétním cílem je délka vzdělání, obsah vzdělávání, za jakých podmínek probíhá a je ukončováno vzdělání (což se týká i žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, tj. potřebami speci- fickými, potřeby specifické pro děti se zdravotním postižením, pro mimořádně nadané žáky, dospělé a děti z rodin imigrantů, aj.) (Průcha, 2009). Tyto komplexní pedagogické dokumenty by měly na všech školách docílit přibližně stejné úrovně vzdělávání. (Vaší- ková, Kasilová, 2011).

1.5 Školní vzdělávací program

Kurikulární politika umožňuje vytvořit školám svůj vlastní program. Školní vzdělávací program je učebním dokumentem, který si vytváří každá škola a realizuje podle něj požadavky rámcového vzdělávacího programu pro daný obor. Na školním vzdělávacím programu se podílejí učitelé, kteří čerpají na základě svých zkušeností.

ŠVP musí obsahovat následující závazné části: identifikační údaje, charakteristiku ško- ly, charakteristiku ŠVP, učební plány, učební osnovy, hodnocení žáků a autoevaluace školy. Obsah ŠVP lze při zpracovávání dělit podle předmětů nebo do jiných ucelených celků vycházejících z učiva (Vašíková, Kasilová, 2011).

Školní vzdělávací program má žákům umožnit vybrat si takovou školu, která svojí charakteristikou nejlépe odpovídá jejich požadavkům, čímž se předpokládá efek- tivnější vzdělávání a tak bude žák efektivněji vzděláván. Pro učitele jsou výhody v tom, že mohou lépe profilovat zaměření školy a tím mohou získat zaujatější žáky pro daný obor.

(16)

15

Dostál (2011) tvrdí že, výhodou pro učitele je lepší možnost profilace školy a možnost získat motivovanější žáky daného oboru, příležitost pro vytváření lepších a efektivnějších výukových obsahů, které nebudou mezi předměty zbytečně opakovány, ale budou vytvořeny na sebe navazující postupy, který na sebe bude navazovat (Dostál, 2011).

1.6 Klíčové kompetence

První zmínka o klíčových kompetencích je z roku 1974. Avšak až dnes nabývají významu ve školním plánování a vzdělávání. Obsahově jsou neutrální a je možno je použít na jakýkoliv obsah výuky. Získávání kompetencí je celoživotní proces, udržující dynamičnost nových poznatků, učení. Tyto klíčové kompetence jsou vymezeny v RVP (Belz, 2001).

1.7 Základní princip

Podle Belze (2001) klíčové kompetence představují souhrn vědomostí, doved- ností, schopností, postojů a hodnot důležitých pro osobní rozvoj a uplatnění každého člena společnosti.

Dále Belz (2001) tvrdí, že jejich výběr spočívá v tom, která z kompetencí napo- máhá osobnímu rozvoji jedince, jeho možnosti vzdělání k prospěšnému životu a ke správné funkci občana daného státu na základě obecných představ přijímaných a sdíle- ných společností.

Při ukončení základního vzdělání žák nedosáhne všech klíčových kompetencí. Je to proces osvojování a probíhá celý život. Ukončením základní školy se žákovi otvírá brána k získávání dalších klíčových kompetencí nejen během dalšího studia, ale také při vstupu do osobního života či pracovního procesu.

Smyslem a cílem je žáky vybavit souborem klíčových kompetencí na takové úrovni, které jsou schopni sami dosáhnout.

Klíčové kompetence jsou vzájemně propojené, nestojí osamoceně a mají mezi sebou určité vazby. Jejich naplnění lze docílit pouze dodržováním pravidel při procesu celkového vzdělávání. Je tudíž nutné, aby učební plán, obsah, aktivity a činnosti probí- hající ve škole směřovaly k jejich rozvíjení a utváření. (Belz, 2001).

(17)

16

1.8 Šest klíčových kompetencí

Na stránkách metodického portálu (2010) jsou v etapě základního vzdělávání za klíčové považovány: kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální, kompetence občanské, kompetence pracovní.

Na konci základního vzdělání žák má:

 kompetence k učení

- umí využít efektivní způsoby a metody k učení, ochotně přijímá celoživotní učení,

- získané informace dokáže zpracovat, využít v tvůrčích činnostech a i v osobním životě,

- má pozitivní vztah k učení, osvojuje si učivo a je schopný ho využít v jiných předmětech, praxi a reálném životě,

 kompetence k řešení problémů

- umí řešit problémy, vyhledávat a porovnávat informace vhodné pro řešení dané- ho problému,

- je schopen kritického myšlení, ví, co je zodpovědnost, a je schopen za své činy nést následky,

 kompetence komunikativní

- má rozšířenou slovní zásobu, kterou dokáže využít v mluveném i písemném pro- jevu, vyjadřuje své názory a myšlenky, bere v potaz kritiku a názory druhých, - jde s dobou, správně využívá informačních, komunikačních prostředků

a technologií pro kvalitní komunikaci,

 kompetence sociální a personální

- efektivně spolupracuje s ostatními žáky, v skupinové práci je ohleduplný, jedná s druhými a všichni dohromady si dokážou stanovit pravidla a cíle práce,

- kontroluje své jednání a chování, utváří si představy o ostatních a sobě samém,

(18)

17

 kompetence občanské

- je obeznámen se zákony a společenskými normami, uvědomuje si svá práva ve škole i mimo ni, je schopný se jimi řídit a ví, co je dobré a zlé ve společenském životě,

- uznává historické a kulturní tradice daného státu, je hrdý na svou vlast, uvědo- muje si problémy dnešního světa a státu, ve kterém žije (ekologické a environmentální problémy), kde jedná v zájmu podpory,

 kompetence pracovní

- při pracovní činnosti dodržuje všechna stanovená pravidla, poslouchá nadříze- ného, bezpečně používá nástrojů a materiálů,

-

užívá znalostí a zkušeností získaných při vzdělání, praxi v zájmu dalšího rozvoje a příprav na budoucnost, kde může rozhodnout o svém profesním životě (Meto- dický portál RVP, 2010).

1.9 Pedagogické dovednosti pro výuku tělesné výchovy

Mrhač (1982) tvrdí, že aby mohl učitel dokonale předávat své vědomosti dál, měl by disponovat určitými dovednostmi. Hlavní je schopnost přímo ukázat daný cvik a problematiku s tím spojenou. Žák získá v učiteli jistý vzor a ten na oplátku jeho uzná- ní. Důležité je, aby v hodinách vyučující správně používal řeč, vhodně volil gesta a vy- užíval mimiku, která je vyhovující. To slouží k nastolení prostředí pro dobré učení stu- dentů. Vše baví žactvo daleko více a absorpce vědomostí je daleko vyšší.

Dále Mrhač (1982) tvrdí, že pokud nemáme z jakéhokoliv důvodu vhodnou pří- pravu, výše zmíněné dovednosti nám nepomohou. Přípravě musíme vždy věnovat ma- ximální péči a realizovat do posledního bodu. Ve vyučování nastane spousta momentů, kdy se projeví šikovnost vyučujícího. Ten je nucen v různých nepředvídatelných situa- cích rychle zareagovat a ve vyučování se nebát improvizace. Tato dovednost se rozvíjí s přibývajícími zkušenostmi a velkým soustředěním. Je vhodné sledovat projevy jak jednotlivců, tak celého kolektivu. Cestu nám ukáže spousta indikátorů.

Vnímat je není jednoduché, ale pro další plnění možností studentů to je nezbyt- nost. Vše správně zhodnotit se může zdát jako individuální postoj, avšak též jeden z nejdůležitějších. Výborné hodnocení či pochvala, je pro studenta vysokou motivací.

Volit jednotlivé pohledy je vždy na učiteli. Schopnost pohybových dovedností a pohy- bových schopností ne vždy půjdou úplně všem. Proto na zvolení metru pro posuzování tolik závisí (Mrhač a kol., 1982).

(19)

18

1.10 Efektivní učitel

Tento pojem zahrnuje spoustu věcí. Je třeba si uvědomit, že děti si z hodiny lépe pamatují její konec. Začátek hodiny bývá obvykle zastřen. Takovýto učitel tedy zakon- čuje hodinu důležitými body z vyučování a přehledem co se nového naučili. Dále se zařadí tradiční nástup a pozdrav. Efektivnímu učiteli náleží charakteristické rysy, mezi nimi je například to, jestli dokáže realizovat učební cíle. Působí aktivně, cíleně, žáky motivuje, dává dopomoc. Pokládá žákům otázky a navozuje s nimi kontakt. Snaží se využít co nejvíce času z aktivního vyučování a zabraňuje jeho zbytečnému ztrácení.

Mezi důležité rysy můžeme jmenovat také například improvizaci a osobitý didaktický styl (Mužík, 1997).

1.11 Starší školní věk

Podle Skružného (2005) je starší školní věk charakteristický přechodem od dět- ství k dospělosti, který s sebou přináší velké změny a to jak v tělesném, tak psychickém vývoji hráčů. Na začátku tohoto období (do nástupu puberty) dochází ještě k snadnému učení dovedností v rámci „zlatého věku motoriky“. Kolem třináctého roku, z důvodu nerovnoměrného vývoje, se tato možnost omezuje. Do čtrnáctého roku je také vhodné věnovat se ve velké míře rozvoji rychlostních schopností, nejvhodnější období pro roz- voj koordinačních schopností končí již kolem třináctého roku.

Hráči staršího školního věku bývají také vnímavější a citlivější, proto je dobré vypustit jakékoliv ironizování a urážení dětí. U trenéra této kategorie není na místě uplatňování přílišné autority, měl by být spíše starším, zkušenějším a chápajícím příte- lem. Tato věková kategorie s sebou přináší i řadu problémů v chování hráčů, přičemž většina z obtíží je jen dočasného charakteru a souvisí s daným obdobím života, je tedy vhodné zasahovat jen tam, kde se již překračuje určitá mez. I zde platí, že vlastní trené- rův příklad je více než nekonečné domlouvání, co by hráči měli a neměli dělat (Skruž- ný, 2005).

1.12 Učivo a Metodicko-organizační formy

Psotta (2009) říká, že kontinuita učiva, stejně jako u jiných sportovních her, ur- čuje základní směr výukových programů ve florbalu. Nesmí chybět ani přizpůsobení podmínek pro učení a proporcionalita v tréninku. Pod kontinuitou se rozumí uspořádat učivo tak, aby v dlouhodobém či krátkodobém učebním procesu obsahoval souvislou návaznost k aspektům jednotlivých žáků, jako je jejich výkonnost a mentální úroveň.

(20)

19

Jde o takzvaný didaktický princip postupu od jednoduchého k relativně složité- mu obsahu sportovní hry. Základní bází pro začátečníka je součinnost družstva v obraně a útoku. Propustnost je důležitá pro vytváření klimatu pro učení, tak aby odpovídala herním dovednostem. Jedná se o propojenost technického a taktického umění v herní činnosti. K dosažení těchto cílů se využívá průpravných cvičení. Během této sportovní hry je nám nabízena široká škála, tzv. proporcionalita.

Jedná se o herní činnost jednotlivce či kombinace nebo herní systém. Celkově výuka směřuje k tomu, aby studenti pochopili význam v jednotlivostech tak i v souvislostech. K uskutečnění výukových programů florbalu musí docházet k respektování vztahu mezi tréninkem a utkáním. Jelikož utkání představuje finální po- dobu didaktického procesu, kde se dá zanalyzovat proč, jak a co se žáci v tréninku učí.

Utkání odehrávající se v rámci tělesné výchovy na základních školách nepovažují za tak důležité dodržování přesných pravidel a způsob nasazování družstev do soutěže. Mlu- víme spíše o modifikovaných pravidlech přizpůsobené utkání v rámci TV. Což nikterak nesnižuje význam pravidel, ale učí a podporuje to myšlenku o přizpůsobování herních podmínek a časovým a prostorovým omezením a zároveň to bere ohledy na výkon a mentální úroveň jednotlivých studentů. Během výuky florbalu musí docházet jak k pravidelnímu nácviku herních činností, tak i utkání, bez kterých by didaktický systém učiva sportovní hry postrádal smysl (Psotta, Velenský a kol., 2009).

1.13 Aplikace metod věcné a časové strukturace

Didaktické metody u sportovních her nejsou striktně dané, v samotné praxi při výuce florbalu spíš tedy záleží na pedagogické způsobilosti učitele a především na jeho zkušenostech při didaktických záměrech s výukou florbalu (Psotta, Velenský a kol., 2009).

1.14 Didaktické styly a jejich následné využití

Psotta a Velenský (2009) tvrdí, že způsobilost žáka a jeho celkovou připravenost pro herní výkon ovlivňuje kvalita učitele a jeho schopnost využívat širokou škálu didak- tických stylů. Reciproční styl je vhodný pro aplikaci, kdy se rozhodnutí, která užívá učitel, přenesou na žáka.

Jedná se o nejvíce užívaný styl v herních činnostech, kdy jeden z žáků provádí určitou činnost a jeho dvojice ho pozoruje a posuzuje jeho herní nácvik, dává svému spoluhráči tzv. zpětnou vazbu. Zpětná vazba nejen při výuce sportu je nejdůležitější

(21)

20

částí. Žák je teprve poté co se mu jí dostane, schopen sám zanalyzovat, zda se daný jev naučil správně a může na tom dále pracovat. Pokud se žák dostane do role ,,učitele“, je to také jedna z nejdůležitějších rolí. Nevidí sice sám sebe, ale ostatní a může tak zhod- notit co a jak dělají špatně, co by na herním nácviku zlepšil a naopak.

Reciproční styl se však využívá spíše u pokročilých hráčů, pro začátečníky je důležité, aby byli upozorněni předem na to, čeho si mají všímat.

Pro interpretaci pravidel florbalu či upřesnění taktických principů by se dal pou- žít právě reciproční styl, který zde zaznamenává své opodstatnění pro vzájemné pozo- rování u vyspělejšího výkonného stupně. Činnost pozorovatele nebo roli učitele nemusí vykonávat jeden student, ale může to být i skupina studentů. U skupiny si pak zadavatel neboli učitel musí dát pozor na práci ve skupině a dodržovat její správný postup, měl by předem určit role studentů.

Skupinové pozorování je vhodné užít při herních cvičeních a průpravných hrách, tzv. dva na dva, tři na tři apod. Dalším didaktickým procesem je styl se samostatným objevováním, kterého se docílí, když jsou žáci či skupiny vedeni k diskusi o nějakém herním problému. Při osvojování individuálních herních dovednostech či pro jejich sa- mostatné zlepšení se užívá styl se sebehodnocením. Tento styl je užíván pro hodnocení vlastní činnosti a pro korekce v jejím dalším provedení. Kritéria hodnocení vychází z představ o optimální realizaci, avšak nesmí být opomenuta srozumitelnost pro žáky.

Vhodným předmětem pro nácvik se u začátečníků stávají herní činnosti, jejichž prove- dení je zjevně viditelné.

Příhodným a jednoduchým příkladem u florbalu je přihrávka a střelba na přes- nost. Pokud má žák potíže se zpracováním míčku, nastává otázka, jestli je chyba na straně hráče, který přihrává nebo toho, kdo míček zpracovává. Studenti pak musejí hle- dat nejdříve chybu sami v sobě a poté diskutovat, jestli není chyba na straně druhé.

Dalším typem může být opakované vystřelení na branku výrazně mimo, zde by měl žák hledat chybu sám v sobě, pokud si stále neví rady a jak střelu zlepšit, návod by mu měl poskytnout učitel nebo může použít řízené objevování. Jde o další styl didaktic- kého spektra, při němž se jedná o sled několika otázek jdoucích za sebou, které jsou kladeny učitelem žákovi. Posloupnost otázek navádí k pochopení vlastních nedostatků a následnému odstranění.

Dalším stylem, který by se měl aplikovat do hry je styl s nabídkou, kdy význam a podstata se zakládá především na respektování inter-individuálních rozdílů. Tyto roz- díly vznikají mezi žáky různým stupněm osvojení herních dovedností. Při možnosti si

(22)

21

vybrat mezi několika odlišnými způsoby provedení předem určené herní dovednosti se nabídka objevuje ve všech případech vyučovacího postupu. Při situaci jeden na jednoho je hlavním klíčem obejetí soupeře, jestli si však žák zvolí možnost udělat kličku, obto- čit, obhodit či prohodit soupeře, už je jeho volba a zde právě aplikuje styl s nabídkou několika možností (Psotta, Velenský a kol., 2009).

1.15 Zacházení s tělesným zatížením

Psotta a Velenský (2009) prohlašují, že po stránce bioenergetického zabezpečení florbal charakterizuje intermitentní typ zatížení. Nadále této charakteristice odpovídá programové zaměření výuky (obsah, způsoby manipulace, struktura, činnostní spekt- rum, realizace), jíž se věnuje v rámci komplexního přístupu k rozvoji herních dovednos- tí u žáka.

V programové výuce se lze setkat s manipulací se zatěžováním nepřímou a ma- nipulací se zatěžováním záměrnou parciální. Na nepřímou manipulaci se dá narazit při výuce začátečníků či mírně pokročilých, jednoduše lze identifikovat danou interpretaci jako nenásilné propojení kondiční a dovednostní stránky herního výkonu. Koncipována by měla být tak, aby souběžně zajišťovala stimulaci bioenergetických, biomechanických a psychických dispozic žáka.

Zároveň by měla odpovídat věkovým a výkonovým specifikům žáka. V praxi se nabízí mnoho způsobů nácviku s využitím těchto dovedností. Honičky nejen ve dvoji- cích za použití míčku a hokejek, přebíhání z jedné strany tělocvičny na druhou s výstřelem z určitého místa na daný cíl nebo překážkové dráhy atd. Štafetové závody družstev mohou být značně efektivní pro skloubení kondiční a dovednostní stránky.

Během průpravných her by se mělo soustředit na pravidla, která umožní žákům jednoduchý průběh, plynulost a podnícení k vyššímu úsilí. Jedná se například o prů- pravnou hru bez gólmana, kdy podstatou hry je získání co nejvíce branek za určitý čas.

Co se týče záměrné parciální manipulace se zatížením, je v modulech určena spíše vyšší herně výkonové úrovni a starším žákům. I při této dovednosti je uplatňován nárok na rozvoj bioenergetického krytí herního výkonu paralelně s dovednostními aspekty.

Podmínky zatížení v utkání pak více přibližuje herní trénink. V učebních postu- pech se pozoruje střídání úseků činnosti nízké intenzity a vysoké. Zadanou vysokou intenzitu lze docílit vhodně uzpůsobenými úkony. Příkladem nám může sloužit pro- tisměrný sprint, kdy úkolem jedinců je získání míčku a řešení situace jeden proti jed- nomu. I zde jsou pravidla trochu poupravena a přizpůsobena potřebám pro daný nácvik.

(23)

22

Nabízí se menší počet hráčů, hra jednoho družstva proti početní převaze či dát do hrací plochy více branek. Střední nebo nízká intenzita má význam převážně v zotavné fázi.

Rozdíl mezi nízkou a vysokou intenzitou je spatřena v tom, že první se aplikuje v úsecích s rozdílným zatížením ale se stejnou činností a druhá nám prokládá nacviče- nou činnost v činnost jinou, zpravidla nespecifikovanou.

Smyslem k tomuto pojednání o zátěži není přinutit žáky provádět herní činnosti do úrovně, jak se slangově říká, „aby lezli po čtyřech“, ale jde o smysl manipulace v pojetí bioenergetického zatížení, kdy jsou žáci schopni se adaptovat na herní výkon v utkání. Při nácviku zatížení se nesmí opomenout zvažovat všechny možné okolnosti, kdy je dbáno na intervaly zatížení a odpočinku, počet opakování v jedné sérii či doby zotavné mezi sériemi (Psotta, Velenský a kol., 2009).

(24)

23

1.16 Diagnostické určení

Křiček (2009) říká, že aby se dala diagnostikovat florbalová herní dovednost v rámci tělesné výchovy na ZŠ, používáme známé metody pozorování, posuzování a dotazování. Jelikož je to poměrně nenáročné a možné s aktuální flexibilní reakcí na prováděnou herní činnost, je v praxi používáno nejvíce metody přímého, písemně nee- vidovaného pozorování. Jedná se o nejužívanější pedagogicko-diagnostický postup (Psotta, Velenský a kol., 2009).

Dále tvrdí, že výkon žáků je konfrontován a z toho vychází pojetí o optimální realizace činnosti, při poskytování zpětné vazby nebo jiné komunikaci se žáky o výkonu nabývá důležité role. Avšak k efektivitě při hodnocení a míře objektivity pro hodnocení didaktických jevů slouží metoda přímého pozorování s písemnou evidencí (Psotta, Ve- lenský a kol., 2009).

K hodnocení dochází slovně či číselně. Učiteli a následně žákovi to umožňuje získat přehled o postupu výkonnosti žáka, jeho zlepšení či zhoršení. Číselnou charakte- ristiku by mělo doprovázet grafické nebo tabulkové zpracování.

Pokud je potřeba zanalyzovat konkrétní herní prvek nebo zaznamenat přesnější údaje, je používáno videozáznamů nebo digitálních elektronických záznamů. Výhodou záznamu je možnost nalézt příčiny nedostatků, zároveň žák sebe samotného vidí v pozici, která se mu jindy neposkytne a i on sám je schopen analýzy svých mezer. Ne- výhodou digitálních záznamů může být časová náročnost, možnost přehrání záznamu s kvalitním rozlišením a její významnost v časových odstupech.

Další metodou nepřímého pozorování může sloužit metoda testování. Při této metodě můžeme zanalyzovat například herní výkon jednotlivců nebo posoudit jejich intenzitu pohybového zatížení při florbalu v rámci tělesné výchovy.

K doplnění testování můžeme přidat metodu dotazování, které je uskutečňované pomocí rozhovorů strukturovaných nebo otevřených otázek.

Diagnostika nemusí následovat po testování, jedná se o metodu apriorní, tj. o po- stup, který v rámci diagnostiky předchází pozorování. Z hlediska tvoření výzkumu se jedná o několik dalších dílčích metod sloužící k pořizování rozhovorů a jejich dílčí in- terpretaci. Pro učitele, ale hlavně pro samostatné žáky za hlavní diagnostický zdroj je považované samostatné florbalové utkání. Jedinečný celkový fenomén v didaktice spor- tovních her představuje právě utkání a jako takový zrcadlí vše, čemu se žáci učili po celou dobu v tréninku. Stávají-li se utkání úspěšnými a zlepšení herního výkonu je po-

(25)

24

zorovatelné přichází inspirativní základna pro výběr obsahu dalšího učiva a metodicko- organizačních forem v rámci dalšího tréninku. Mezi poslední diagnostické metody patří tzv. koučování. Jedná se o metodu pozorování diagnostického postupu, který je písemně neevidován.

Co a jakým způsobem učitel vnímá v daný okamžik, hraje největší roli, na zá- kladě toho může učitel žákům poskytnout objektivní pohled na průběh utkání, radí jim, podněcuje je k použití taktických variant, rozhoduje o střídání v utkání apod. Analogic- kým způsobem může učitel vstupovat do utkání ve školní tělesné výchově, zároveň se učitel mnohdy dostává při utkání do pozice rozhodčího a tak samotní žáci musejí být schopni samostatného projevu, objektivity a kritického myšlení.

Kromě testování pro diagnostiku herního výkonu v utkání lze uplatnit všechny výše uvedené metody. Důležitou roli však hrají okolnosti a záměr. Lze posuzovat, kont- rolovat a hodnotit individuální či skupinový výkon nebo týmového ducha (Psotta, Ve- lenský a kol., 2009).

1.17 Vyučovací jednotka ve školní tělesné výchově

Za základní organizační formu se v dnešní době považuje vyučovací jednotka (VJ). Jedná se o ucelený soubor učiva, který po určitý čas poskytujeme k získání mezi své vědomosti pro žáky. Na základních školách to bývá zpravidla 45-50 minut pro mladší žáky, pro starší se čas může protáhnout až na 90-100 minut. Během tohoto času lpíme na osvojení pravidel her, základního názvosloví, ale také správného názvu nářadí a náčiní. Vedeme žáky k fair play, netrpíme zákeřnosti a nečestné jednání. Rozvíjí se síla, rychlost, obratnost, vytrvalost. Vhodné rozdělení vyučovací jednotky máme podle tématu a obsahu, kterému se chceme věnovat. V našem případě to bude vyučovací jed- notka herní, ale existují i lyžařská, atletická (kde je vhodnost venkovního prostředí kombinovat s halou), plavecká a gymnastická. Plavecké se na většině škol věnují bohu- žel pouze na prvním stupni a to jen v prvním a druhém ročníku. Tyto všechny metody nelze učit pouze jedním způsobem, je vhodné použít další dělení podle vyučovacích metod (Rychtecký, Fialová, 1995).

Vyučovací jednotka má předem danou stavbu a je dobré se jí držet. Všechny části mají daný čas k věnování. Hlavní dělení se skládá ze čtyř částí. Úvodní části se věnujeme 3 - 5 minut a snažíme se do ní zařadit nástup vedený s přesnými povely, aby- chom zorganizovali žáky. Sdělíme cíle hodiny a snažíme se navodit zájem o následující činnost. Až navodíme pracovní morálku, přejdeme k části rušné. Zde již zapojujeme

(26)

25

různé honičky, běhy, skoky, překážkové dráhy. Cílem je zahřátí organismu a jeho pro- tažení, abychom předešli nepříjemným zraněním (Fajfer, 1997).

V intervalu 8 - 12 minut následuje část průpravná. Tady je důraz kladen na pro- cvičení a protažení celého trupu. Důležité je volit cviky tak, aby na sebe navazovaly.

Atletickou abecedu tedy zvolíme, pokud bude následovat běh na 60 metrů. Věnujeme se zlepšení kloubní pohyblivosti zejména použitím švihových cvičení (Rychtecký, Fialová, 1995).

Největší časové rozmezí patří hlavní části. Na nácvik kde dochází seznámení a procvičování nového učiva ukážeme novou techniku. Hlídáme, aby nedocházelo zby- tečně k velkému nárůstu tepové frekvence. Výcvik je vhodné provádět již s vyšší tepo- vou frekvencí, žáky se snažíme prohlížet a neopravovat. Rozvíjí se jim síla, rychlost, obratnost a to vše při vyšším stupni zatížení. Zařazujeme hru, trvající minimálně 3-5 minut. Poslední část je závěrečná. Snažíme se navodit maximální uklidnění orga- nismu, zařazujeme kompenzační cvičení. Na konci každé vyučovací jednotky provede- me nástup a zhodnocení hodiny (Rychtecký, Fialová, 1995).

(27)

26

2 Florbal

2.1 Hra a její řízení

Důležitá otázka ohledně hry jako takové je dozor a její řízení. Hráči by měli sa- mi přijít na to, co je fair, a co už je za hranicemi pravidel. Pokud je učitel nucen často zasahovat do hry, její význam se z velké míry vytrácí. Dítě si uvědomuje, že je v jakési pozici podřízeného. Aby hra vyhovovala různým prostorům a žáci jí zvládli bez potíží, mohou být pravidla upravena (Mužík, 1997).

2.2 Cesta florbalu do České republiky

První zmínky o českém florbalu jsou z roku 1984. Tehdy docházelo k výměnným pobytům studentům VŠE v Praze do Finska. Jedním z prvních hráčů u nás byl Michal Bauer. Čeští studenti dostali darem několik hokejek. Protože jich byl pouze omezený počet a tyto hokejky jsou náchylné k poničení, florbal na určitý čas upadl.

Vrátil se až v roce 1991. Nedlouho poté byl sehrán první zápas mezi amatérskými hráči z celé Prahy (Skružný, 2005).

2.3 Charakteristika florbalu

Florbal (anglicky floorball) můžeme popsat jako kolektivní hru, která se hraje s míčem, který se snaží družstvo na jedné straně, vsítit do branky protivníka. Vyhrává to družstvo, kterému se podaří nastřílet více branek. Brankáři se snaží chytat střely dosa- hující až 200 km/hod. Hraje se s florbalkami na hřišti ohraničeném 50 cm vysokými mantinely. Hráči na nejvyšší úrovni musí disponovat výbornou tělesnou zdatnos- tí a psychickou připraveností. Utkání zpravidla řídí dva sudí, se stejnými pravomocemi (Kysel, 2010).

(28)

27 Obrázek 1: Ukázka florbalu

Zdroj: www.florbal.707.cz

2.4 Pravidla florbalu

V roce 1986 byla založena florbalová federace a z toho roku jsou také první zmínky o prvních oficiálních florbalových pravidlech. Florbalová pravidla prochází stálým vývojem. Zatím poslední modifikace je datována v roce 2002, platící od 1. čer- vence. Pro florbal, který patří mezi nejrychleji se rozvíjející sporty, jsou stále okénka pro zlepšení a novou modifikaci pravidel, které se již v některých zemích zkouší v různých světových soutěžích (Skružný, 2005).

V prvně vzniklých pravidlech byla absence fyzického kontaktu dvou soupeřů.

S rostoucí trénovanosti hráčů se postupem času pravidla uvolňovala. Dnes se již dá o florbalu říci, že je to sport kontaktní. Hráči se běžně přetlačují rameny a to především v osobních soubojích u mantinelů. Poměrně letitou změnou (od poloviny devadesátých let) je zákaz přihrávky brankáři. Tato změna hru zrychlila. Současná pravidla se beze změn používají od roku 2010. Od tohoto roku je nejradikálnější změna, kdy při vylou- čení hráče se může nařídit i trestné střílení. Menší změna byla povolení ženám nošení sukýnek (Kysel, 2010).

Dle pravidel ČFbu (2010) platí pro hrací plochy rozměry 40 metrů na dél- ku a 20 metrů na šířku. Florbal se hraje v hale, a proto je nezbytná pevná a rovná podla-

(29)

28

ha. Vhodné jsou parkety, či gumový povrch taraflex. Hřiště je ohraničeno 50 cm vyso- kými mantinely, v rozích zaoblenými. Branky mají předepsané rozměry 160 cm do šíř- ky, vysoké jsou 115 cm a hluboké 65 cm v dolní části. V horní to potom dělá 40 cm.

Jsou vybaveny měkkou obvodovou a chytací sítí. Po obou stranách je vyznačeno malé a velké brankoviště, kde má brankář povoleno chytat rukama. V malém brankovišti se žádný jiný hráč nesmí vyskytovat. Hrací doba je vymezena na 3x 20 minut. Mezi třeti- nami jsou desetiminutové přestávky. Hra se hraje na čistý čas. Každý z týmů má právo vybrat si třicetisekundový time out (oddechový čas), během hrací doby. Pokud nastane situace, že utkání skončí nerozhodně a musí být známo vítězné družstvo, dochází k prodlužování hry, než jeden tým vstřelí vítěznou branku (ČFbU, 2010).

Dále podle Skružného (2005) se časový interval prodlužuje o 10 minut. Pokud ani v tomto časovém rozmezí nedojde k vsítění branky, za každý tým provede pět hráčů trestná střílení. Branka musí být vstřelena regulérně. To znamená, že míč musí přejít brankovou čáru celým objemem, mezi dvěma vyznačenými body pro tyčky. Jakmile dojde k závěrečnému rozhodnutí, je utkání ukončeno. Gólman nesmí používat k chytání hůl, musí být však vybaven helmou. K chytání může využívat speciální brankářské ru- kavice. Nejsou ovšem povoleny žádné lepivé části výstroje.

Hráčova hokejka splňuje jasně daná kritéria. Například k výrobě se používá syn- tetický materiál a její nejvyšší hmotnost 380 gramů se nesmí přesahovat. Míček je tak- též syntetický s váhou 23 gramů. Jeho barva je vždy jednobarevná. Je dutý s 26 otvory průměru 10 mm. Každý z týmů může nasadit maximálně 20 hráčů, kteří musí být za- psání v zápise o utkání. Na hrací ploše se vždy vyskytuje pět hráčů, doprovázené gól- manem. Jednotlivé družstvo musí mít svého řádně označeného kapitána páskou, jiné barvy než je dres. Ten smí jako jediný vhodným způsobem komunikovat s rozhodčími.

Na hrací ploše jsou vždy dva rozhodčí, kteří mají stejné pravomoci. Pokud dojde k tomu, že míček opustí hrací plochu, dochází k volnému úderu zahranému tak, aby nebyl „tahaný“. Při tomto úderu musí být bránící hráč alespoň tři metry vzdálený, včet- ně jeho hokejky. Dále se tímto úderem trestají přestupky, kdy hráč blokuje, nebo zvedá soupeřovu hokejku. Zvedne-li hráč hokejku přes soupeřovu hlavu, pokud dojde k přihrávce úmyslně nohou, pokud hráč úmyslně posune konstrukci branky, zasáhne-li hráč míček ve výskoku, dojde-li ke kontaktu hráčů jinou části těla než ramenem, pokud hráč brání ve výhozu brankáři, vloží-li hráč svou hokejku mezi chodidla, či nohy soupe- ře. Z tohoto úderu může padnout gól.

(30)

29

Přestupky se rozlišují na menší (dvouminutové) a větší (pětiminutové). Menší tresty se udělují za nebezpečnou hru, pokud se hráč snaží zasáhnout míček nad úrovní kolen a tak získat značnou výhodu, dojde-li k hrubému strčení na mantinel nebo branku, nesmí dojít k překročení počtu hráčů na hrací ploše, nesmí se provádět opakované pře- stupky trestané volným úderem. Větší tresty se udělují za násilné a nebezpečné údery hokejkou, hákování, pokud hráč strčí hrubě protihráče na mantinel nebo konstrukci branky. Největším trestem, který se uděluje, je osobní trest, jinak také vyloučení do konce utkání (Skružný, 2005).

2.5 Florbal vyučovaný ve školní tělesné výchově

Kysel (2010) říká, že školy obdržely nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělání žáků. Dřívější osnovy nahradily RVP (rámcové vzdělávací programy).

Z těchto programů vychází každá škola a vytváří si ŠVP (školní vzdělávací programy).

Snaží se tímto naplňovat takzvané klíčové kompetence. Díky sportovní hře by děti měly nabývat znalostí základního názvosloví a umí respektovat pravidla a jsou schopni pou- žívat správné vybavení.

Vyučování by mělo tvořit souvislé bloky o délce 8-12 hodin. Učitel si sestavuje tematické celky ze základního a rozšiřujícího učiva. Zahájit výuku je dobré vstupním utkáním, stejně tak je dobré hrou hodinu i končit. Do páté třídy se vyučují dívky i chlapci dohromady. Od druhého stupně se žáci již na hodiny tělesné výchovy dělí.

Tento dětský věk je velice důležitý. Je tedy třeba se věnovat intenzivnímu motorickému učení. Existuje několik forem, jež můžeme k učení zvolit. Jmenujme mezi ty hlavní imitační, instrukční, zpětnovazební, problémové a ideomotorické. Výukové metody se nazývají motivační, expoziční, fixační a diagnostická (Kysel, 2010).

Obrázek 2: Florbal ve školní tělesné výchově Zdroj: vlastní

(31)

30

2.6 Florbalové vybavení

Kysel (2010) říká, že i vybavení na florbal musí podléhat schválení, aby bylo vhodné k používání. To zaštiťuje společnost SP s certifikátem IFF. Pokud tímto výrobek projde, dostane štítek a schválení. Prochází tím veškeré vybavení na florbal, branky, míčky, hokejky, masky, výzbroj brankářů a také mantinely. Ty v dnešní době nejsou ještě zdaleka tak rozšířené, jedná se totiž o nákladnou investici.

Oficiální branky mají rozměry 160 cm do šířky, 115 cm do výšky, 650 cm do hloubky a váží zhruba 12 kilogramů. Florbalové míčky mají předepsanou barvu bílou a vanilkovou. Předepsané jsou i jeho rozměry včetně množství děr. Jedním z nejdůležitějšího vybavení je florbalová hůl. Ta je ve vyučování nenahraditelná.

Školy nakupují velké sety holí, ty však nemají často potřebnou kvalitu. Je nutné, aby hůl nepřesahovala váhu 380 gramů, splňovala bezpečnostní atesty.

Čepel hokejky je zahnutá buďto na levou stranu, či na pravou. Podle úchopu, jakou ruku má hráč dole, volí zahnutí vlevo nebo vpravo. Toto je velmi důležité respektovat přede- vším u výuky, když žák nemá své vybavení. Hole se vyrábějí v různých délkách. Výběr správné délky závisí na výšce jednotlivce. Každý učitel by měl znát délky doporučené výrobcem. K tomuto problému se zpracovávají přesné tabulky. Nejsnadnější pravidlo je ale to, že hůl žákovi sahá maximálně centimetr, až dva nad pas, pokud ji má opřenou o zem mezi nohama. Pružnost nám udává, jak je hokejka tvrdá. Tento ukazatel se uvádí v milimetrech průhybu/metr délky hole. Obecně platí, že čím menší číslo, tím je hůl tvrdší a k jejímu prohnutí je potřeba větší síly. Máme rozsah zhruba 23 - 44 mm. 27 mm používá již zkušenější hráč. Pro děti je doporučená pružnost 35 mm a více. Hokejka se drží za omotávku, vyrobenou z přilnavého materiálu, odvádějící pot. Po její opotřebo- vání se omotávka vymění. Lepší hole jsou vyrobeny z uhlíkových kompozitů. Čepele zase z plastu. Pokud se při hře poškodí (zlomí, nalomí) jednoduše se vymění. Zpravidla je čepel ukotvena dvěma šroubky.

Pro hraní florbalu je důležitá vhodná obuv. Doporučuje se halová na házenou, nebo košíkovou.

Na vybavení gólmanů by se nemělo šetřit. Míček je sice například oproti puku relativně lehký, ale létá obrovskými rychlostmi. Dbáme na pohodlnost a bezpečnost výzbroje. Každý výrobce nabízí ve své nabídce florbalovou přilbu. Proto je dobré pou- žívat masky pouze florbalové. Jsou lehké, ale přitom velice pevné. K výzbroji patří ko-

(32)

31

lenní chrániče. K rozlišení týmů používáme rozlišovací, různě barevné a prodyšné dresy (Kysel, 2010).

Zdroj: vlastní

3

Shrnutí

Vzhledem k vzrůstající všeobecné oblíbenosti florbalu jak na televizních obra- zovkách, tak pro hraní v tělocvičnách se i dostupná literatura rozšiřuje. Problematice okolo florbalu se věnuje stále více lidí. U nás jako jeden z hlavních představitelů je to Mgr. Zdeněk Skružný, nyní působící jako asistent trenéra u reprezentačního týmu mužů.

Pokud se ale zaměříme na florbal ve školní tělesné výchově, je jasné, že se svým mís- tem stále bojuje. Na základně školních dokumentů je jeho úloha zpracovaná, jako u ji- ných tradičnějších sportů. Zmínky v odborné literatuře však dosud chybí.

Obrázek 3: Florbalové vybavení

(33)

32

4 Začlenění florbalu ve školní tělesné výchově a problémy ve výuce

Následující kapitola se věnuje anketám, které byly rozdány mezi učitele základ- ních škol a gymnázia v České Lípě a jejich vyhodnocováním.

4.1 Ankety

Dotazováním na základních školách a gymnáziu v České Lípě byl zjišťován zá- jem o hraní florbalu v hodinách TV, vybavenosti a prostornosti školních tělocvičen, velikost hodinové dotace, problematika doby trvání hodiny 45 minut a názor učitelů, jak by šlo zlepšit začlenění florbalu do školní TV a odlišnost organizace hodiny při výuce florbalu od tréninkové jednotky. Z těchto údajů šlo následovně zhodnotit, zda se jedná o závažný problém. A dále jestli tomu učitelé věnují dostatečnou pozornost.

4.2 Metodika

Na anketě jsem nechal uvézt učitelovo jméno, na jaké škole vyučuje a jím dosa- žené vzdělání. Sestavena byla jak z otázek uzavřených, tak otevřených. (viz příloha A).

Anketa je postavena tak, aby v ní byly vždy snadno vyplnitelné alespoň některé z odpovědí. Je složena z celkově devíti otázek. Kladen důraz byl na otázky číslo dva, tři, čtyři, osm a devět. Jednalo se o otázky otevřené. Nebylo tudíž snadné jejich vyhodno- cování.

Tabulka 1: Počet anket

Škola Dodáno Vyplněno

ZŠ Lada 2 2

ZŠ Partyzánská 2 2

Gymnázium Česká Lípa 2 2

Celkem 6 6

Zdroj: vlastní

Ankety jsem rozdal na dvě základní školy v České Lípě (ZŠ Partyzánská a ZŠ Lada) a na Gymnázium Česká Lípa, na vyšší stupeň víceletého gymnázia. Celkem jsem rozdal šest anket. Navráceno mi jich bylo také šest. Všechny šly do výzkumu použít.

Ankety se mi dostaly zpět e-mailem a na škole ZŠ Lada jsem si je vyzvedl osobně. Při rozdávání anket byl přidělen stručný návod, jak anketu vyplnit. Jednalo se o kvalitativní výzkum.

(34)

33

Výsledky anket jsou zaznamenány seřazeně po otázkách, jak byly v anketě. Vy- hodnocování jsem si rozdělil do tří částí. První část, se týká zájmu o hraní florbalu na ZŠ, vybavení škol a prostorů, kterými disponují. Dále jsou vyhodnocené podle nutnosti úprav pravidel, což přímo souvisí s první otázkou. A na závěr jsem vyhodnocoval zá- jem o řešení začlenění florbalu do školní TV, názoru a postoje k této záležitosti. Všech- ny otázky byly konzultovány.

4.3 Základní informace o školách

Následující kapitola se věnuje základním školám a gymnáziu v České Lípě, na kterých byly rozdány ankety mezi učitele tělesné výchovy.

4.3.1 Základní škola Partyzánská

Tuto školu jsem si vybral z důvodu existence florbalové akademie. Spolupráce s Českolipským florbalovým týmem je velice úzká. Dochází k prolínání sestav i trenér- ského sboru. Trénink mají děti dvakrát týdně, formou volnočasové aktivity. Není tedy povinná jako školní tělesná výchova. O florbalový kroužek, stejně tak jako o florbal o hodinách TV je značný zájem. Dopad na to má jistě i fungování „tréninku s hvězdou“

Štěpánem Slaným. Je to bývalý florbalový reprezentant, jednou za měsíc uskutečňující pro florbalisty speciální trénink. Pravidelně je vysílán školní reprezentační tým, aby hrál o pohár České pojišťovny. Škola má k dispozici jednu tělocvičnu, poměrně dobře vyba- venou. Nejsou zde pouze mantinely. Do školy chodí děti především ze čtvrti Svárov, která vzhledem k dalším v České Lípě není nijak velká. V ročníku vždy existují dvě paralelní třídy. Dále zde existují další kroužky jako mažoretky a šachový klub.

Obrázek 4: ZŠ Partyzánská Zdroj: www.zspartyzanska.cz

(35)

34 4.3.2 Základní škola Lada

Základní škola Lada má status sportovní školy. Sportem, kterému se věnuje, je volejbal. Škola otevřená roku 1990 je moderní se skvělým sportovním zázemím. Dispo- nují dvěma tělocvičnami, venkovním areálem s běžeckou tratí, hřištěm na beach volej- bal a betonovým basketbalovým hřištěm. Od šestého do devátého Ročníku existuje vždy jedna sportovní třída. Žáci těchto tříd absolvují pravidelná sportovní soustředění o prázdninách i během školního roku. Účastní se pravidelně soutěží na úrovni kraje a republiky. Každým rokem pořádá kabinet tělesné výchovy lyžařské výcvikové kurzy pro žáky sedmých tříd a běžecké lyžařské soustředění pro žáky šestých tříd.

4.3.3 Gymnázium Česká Lípa

Gymnázium Česká Lípa má rozsáhlou minulost a dlouhou tradici sahající až do roku 1627. Gymnázium to je jak osmileté, tak čtyřleté. Mají k dispozici velkou a dobře vybavenou halu. Výstroj a výzbroj na florbal je ovšem znatelně zastaralá. Venkovní areál je velice pěkný. Najdeme zde běžecký ovál a hřiště na fotbal.

Obrázek 5: ZŠ Lada Zdroj: www.zslada.cz

Obrázek 6: Gymnázium Česká Lípa Zdroj: www.gymaziumceskalipa.cz

(36)

35

5 Analýzy zjištěným dat

Tato část se zabývá analýzou otázek mého anketního šetření. K analýze otázek číslo jedna, dva a sedm bylo vhodné použít graf, proto ho mají pouze ony.

5.1 Zájem o hraní florbalu ve školní tělesné výchově

V grafu je uvedeno, že byly zaškrtnuty čtyři odpovědi kladné a dvě záporné.

Kladné byly na základních školách Partyzánská a Lada. Záporné byly zaznamenány na gymnáziu Česká Lípa. To lze přikládat faktu, že jedna škola je sportovně zaměřená a na druhé existuje florbalová akademie. Zájem o hraní florbalu je tam veliký. Naopak zá- porná možnost se objevila od učitelů na Gymnáziu Česká Lípa. Důsledek byl ten, že je na škole velký zástup dětí, kteří navštěvují ve svém volném čase jiné sporty. Jednalo se o gymnastiku, plavání a atletiku. Tyto kroužky přímo vedou učitelé z gymnázia ve svém volném čase. Z tohoto důvodu je kolektivní sport jako florbal nebaví a neprojevují o něj zájem.

Graf 1: Zájem o florbal na ZŠ Zdroj: vlastní

0 1 2 3 4 5 6

Počet dotazovaných

Zájem o hraní florbalu na ZŠ podle názoru kantorů

ANO NE

(37)

36

5.2 Vhodnost vybavení tělocvičen k hraní florbalu

Z grafu je vidět, že vhodné vybavení bylo na dvou školách, tedy ve čtyřech pří- padech. Ve dvou případech, tedy na jedné škole vhodné vybavení není. Je to paradox, ale dvě ze čtyř kladných odpovědí na otázku jestli kantoři TV mají vhodné vybavení k výuce, bylo kladně odpovězeno na Gymnáziu Česká Lípa. To lze přisoudit především faktu, že zde trénuje zdejší florbalový klub FBC Česká Lípa. Tělocvična je totiž ze všem zřejmě nejvhodnější k hraní florbalu. Je nejprostornější a její na jedné straně vy- výšená tribuna společně se zdí na druhé, tvoří umělý mantinel. Z toho plyne vhodnost i dalšího vybavení, jako jsou branky a dostatečný počet holí. Na základní škole Lada bylo hodnocení též kladné. Je to zapříčiněno především tím, že mají dvě tělocvičny. Ty však ani zdaleka neodpovídají rozměry. Naopak správný počet branek, brankářského vybavení a florbalek je vynikající. Záporné hodnocení bylo pouze na škole Partyzánská.

Ta díky svému stáří, výbavě a nejmenším rozměrům tělocvična této školy ani jiné hod- nocení dostat nemohla. Pro potřeby florbalové akademie na škole Partyzánská jeden z trenérů pravidelně přiváží dvě branky z místní městské haly. Branky patří klubu FBC Česká Lípa. Je tu ovšem problém. Pokud není přítomen tento trenér, zpravidla nejsou k dispozici ani branky. Pro výuku florbalu ve školní tělesné výchově je výbava nedosta- čující.

Graf 2: Vhodnost prostor a vybavení na školách Zdroj: vlastní

0 1 2 3 4 5 6

Počet dotazovaných

Máte vhodné vybavení a prostory podle Vašeho názoru?

ANO NE

(38)

37

5.3 Řešení problému vybavení

Na otázku jak tento problém řešit jsem moc relevantních odpovědí nedostal.

Učitelé používají to, co mají k dispozici a jednoduše řečeno se o vytváření lepších pod- mínek pro hru moc nestarají. Soudím tak podle jejich postoje. Je množství alternativ- ních řešení, která uvedu ve svém názoru. Například i zdánlivě neřešitelný úkol prostor- nosti tělocvičny lze vyřešit.

5.4 Úprava pravidel

Tato otázka blízce souvisí s otázkou předešlou. Zabývá se tím, jak moc musí kantoři upravovat pravidla hry. Ve všech případech anketních otázek jsem se setkal pouze s odpovědí „redukce počtu hráčů“. Podle mého názoru se jedná jaksi o jistý typ omeze- nosti rozhledu a nápadů. V dnešní době ještě neexistuje žádná literatura, která se přímo tomu vzorově věnuje. Ovšem jistá prověřená řešení existují. Jedním z těch hlavních je samozřejmě snížení počtu hráčů na hřišti. Na to se ovšem váže spousta dalších úprav.

Těmto záležitostem se dál budu věnovat ve svém názoru na tuto problematiku.

5.5 Velikost hodinové dotace

Otázku na dotaci hodin jsem zařadil spíše jako doplňkovou. Chtěl jsem zjistit, zdali se shoduje učitelova odpověď s jejich ŠVP, která mám k dispozici. Ve všech pří- padech nebyla větší odchylka. Každá z mých dotazovaných škol preferuje výuku v delších blocích, trvající 2 - 3 měsíců, respektive 10 – 12 lekcí.

5.6 Školy v meziškolních turnajích

Každá ze škol se snaží zapojovat do meziškolních utkání a turnajů. Nejvýrazněji snaha zřejmě funguje na základní škole Partyzánská. Odpověď jejich učitelů byla smě- řována i ke spolupráci s FBC Česká Lípa. Jejich žáci navštěvující florbalovou akademii mohou prolínat soutěžní sestavu klubu. To se jeví jako výhodné jak pro klub, tak jako další impulz pro žáky školy. Též zde probíhá samozřejmě zapojení do poháru České pojišťovny. Tento turnaj figuruje pod známou zkratkou AŠSK. Na tento turnaj vysílají své reprezentační týmy i školy Lada a Gymnázium Česká Lípa. Gymnázium však pro nevalný zájem o florbal zvažuje neúčast v chlapecké skupině, sestavení jejich týmu je prý velice náročné. Není to snadné, protože v ŠVP každoroční účast a reprezentaci ško- ly mají předepsanou.

(39)

38

5.7 Problematika s dobou trvání vyučovací hodiny (45 min)

Z grafu vyplývá, že všech šest učitelů se shodlo na záporné odpovědi. Problém s dobou trvání vyučovací hodiny 45 minut nikdo nemá. Tento problém může nastat zřejmě jen u nezkušeného učitele. Problém se může objevit také u třídy s kázeňskými problémy. Kde ovšem nemá problém učitel, může mít problém student. Pro mne délka 45 minut je málo. Z vlastních zkušeností vím, že z reálných 45 minut se dá využít k nácviku nebo hře při nejlepším 20 minut. To podle mého názoru na osvojení a procvi- čení nových dovedností je zoufale málo.

Graf 3: Problém s časem vyučovací hodiny Zdroj: vlastní

5.8 Návrh lepšího začlenění florbalu do školní tělesné výchovy

Na tuto otázku jsem ani v jedné anketě nedostal žádnou odpověď.

5.9 Odlišnost organizace hodiny výuky florbalu a tréninkové jed- notky

Na tuto otázku jsem ani v jedné anketě nedostal žádnou odpověď.

0 1 2 3 4 5 6

Počet dotazovaných

Máte problém s dobou trvání vyučovací hodiny (45 min.)?

ANO NE

(40)

39

6 Shrnutí výsledků

Těší mě 100% návratnost. Komunikace při zadávání anketního šetření byla vel- mi dobrá se všemi školami a učiteli. Snažili se mi všichni vyjít maximálně vstříc. Díky tomu jsem získal další motivaci a impulz být dobrým učitelem. Získal jsem také nová přátelství s učiteli škol, ale například i ředitelem ZŠ Partyzánská v České Lípě.

Mile mě překvapila záporná reakce na problém s dobou trvání 45 minut vyučo- vací hodiny. Do tak krátké doby je totiž velice obtížné zařadit potřebné věci k vyučování. To zvládne učitel pouze s jistou praxí. Četnost zapojování škol do me- ziškolních utkání se mi také velice líbí a jsem rád, že tyto turnaje mají silného partnera jako je Česká pojišťovna. To zajistí dlouhodobé fungování turnaje a rozvoj florbalu ve školní tělesné výchově. Díky tomu se florbal dostane do popředí mezi sporty a pomůže mu to k tak už velké popularitě.

Bohužel mě netěší zjištění, že florbal ve školní tělesné výchově může i v dnešní době strádat. Například na otázku úprav pravidel jsem čekal daleko obsáhlejší odpovědi učitelů. Čekal jsem, že budu sám mile překvapen, kolik se toho dozvím od zkušených učitelů prověřenými dlouholetými zkušenostmi. Už jen díky velkému zájmu o hraní ve školní TV by se toto nemělo stávat. Očekával bych u učitelů zájem o další sebevzdělání a posunutí se dál. Zvláště když florbal má své místo v ŠVP. Hodinová dotace je všude podobná. Každá z jednotlivých škol se jí snaží plnit. Dlouho jsem se rozmýšlel, kam zařadit vybavení škol a vhodnost jejich tělocvičen k hraní florbalu. Kdybych si je neměl možnost všechny projít, asi by bylo hodnocení jiné. Hodnocení bylo sice záporné pouze na škole Partyzánská, ale i přes kladné hodnocení na zbývajících dvou je stále co dohá- nět. Oproti dostupnému vybavení za doby, kdy jsem byl na základní škole já, jsou změ- ny menší, než bych čekal.

Na otázky, jak by šlo navrhnout lepší začlenění florbalu do TV a čím vším se liší organizace hodiny při výuce florbalu od tréninkové jednotky, jsem žádnou odpověď neobdržel. Jedním z důvodů je časová vytíženost učitelů. Tyto otázky, kterým jsem při- kládal velký důraz, byly totiž složitější na zamyšlení a vyplnění. Nemyslím si, že by byly nějak špatně položeny, či nevhodně zvoleny. Přesto jsem zklamán, čekal jsem, že vyplnění bude pro učitele snadné.

References

Related documents

Velmi vhodné je také sestavování molekul využít v rámci pracov- ních činností, které jsou dnes na mnohých školách součástí školních vzdělávacích programů.. V rámci

V následující části budou popsány základní informace týkající se celé Afriky, jelikož ve fyzické geografii není potřeba dělit tento kontinent na regiony (jako tomu je

Negativní vztah ke škole je ovlivněn hlavně školní úspěšností. Žák ve škole tráví většinu svého všedního dne. Pokud je dítě ve škole úspěšné, nemá důvod chodit za školu.

(Družstvo musí hrát ve čtyřech hráčích do doby, než mu je měřen pouze jeden trest. Hráč, jehož trest uplyne, zůstane na trestné lavici až do následujícího přerušení

U výsledků z dnešního šetření víme, ţe dívky řadí na první místo zájmu tanec a následně jsou tomu stejné aktivity jako u dívek dříve.. Výsledky chlapců jsou

71 NEGASH S., et al., pozn. A Billion Wicked Thoughts: What the World's Largest Experiment Reveals About Human Desire. 76 PORNHUB INSIGHTS., pozn.. s rebelováním, je velmi

Současnou tělesnou výchovou se zabývá mnoho autorů, jako jsou: Vladislav Mužík, Vladimír Süss, Ondřej Ješina, Martin Kudláček, Vlasta Vilímová atd. Jejich

Bohuţel všechny děti mají ve svém ţivotě období, kdy se u nich vyskytují různé izolované projevy neţádoucího chování (lhaní, projevy agresivního