pomoc při vedení práce, cenné rady a poznámky. Dále bych ráda poděkovala celé své

(1)

(2)

(3)

(4)

(5)

Poděkování:

Zde bych ráda poděkovala zejména vedoucí práce PhDr. Radce Harazinové, Ph.D., za

pomoc při vedení práce, cenné rady a poznámky. Dále bych ráda poděkovala celé své

rodině a příteli za poskytnutou podporu. Zároveň děkuji svým respondentům za pomoc

při realizaci mé práce.

(6)

Abstrakt

Bakalářská práce se zabývá pozicí asistenta pedagoga v mateřské škole. Na základě studia legisla- tivních a kurikulárních dokumentů jsou vymezeny jeho pravomoce, kompetence a jeho práce s dětmi.

Dále jsou přiblíženy termíny inkluze a integrace. Zároveň se zde zabývám dětmi se speciálními vzdě- lávacími potřebami a dvouletými dětmi, které již navštěvují mateřskou školu. V praktické části dojde díky rozhovorům, které budu vést s učiteli mateřské školy a asistenty pedagoga, k ověření poznatků získaných z literatury.

Klíčová slova

Asistent pedagoga, inkluze, integrace, děti se speciálními vzdělávacími potřebami, dvouleté děti v mateřské škole.

Abstract

Bachelor thesis delineates work of nursery teacher’s assistant. Based on study of legislation and curricular documents there is definition of his competence of working with kids. Next there is depicti- on of terms inclusion and integration. Simultaneously I deal with children in need of special education and children who already attend to nursery school at the age of two. In practical part there will be ver i- fication of findings in documents simultaneously with interview of nursery teachers and their as- sistants.

Key words

Teacher’s assistant, inclusion, integration, children in need of special education, 2 year old children in nursery school

(7)

6

Obsah

1 Asistent pedagoga ... 11

1.1 Historie profese asistenta pedagoga ... 11

1.2 Vymezení pojmu asistent ... 12

1.3 Legislativní pozice asistenta pedagoga ... 12

1.4 Náplň práce asistenta pedagoga ... 14

1.4.1 Platové ohodnocení asistenta pedagoga ... 15

1.5 Jak získat asistenta pedagoga ... 15

2 Asistent pedagoga v mateřské škole ... 17

2.1 Kvalifikační a osobnostní předpoklady asistenta pedagoga ... 17

2.1.1 Kvalifikační předpoklady asistenta pedagoga ... 17

2.1.2 Osobnostní předpoklady asistenta pedagoga ... 18

2.1.3 Kompetence asistenta pedagoga ... 18

2.2 Spolupráce asistenta pedagoga s pedagogem ... 19

2.3 Spolupráce asistenta s rodinou dítěte ... 20

3 Integrace, inkluze ... 21

3.1 Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami ... 21

3.1.1 Formy speciálního vzdělávání ... 22

3.1.2 Individuální vzdělávací plán ... 22

3.2 Vzdělávání dětí mladších 3 let ... 25

4 Charakteristika výzkumu ... 29

4.1 Cíl výzkumu ... 29

4.2 Metodologie výzkumu ... 29

4.3 Výzkumné otázky ... 29

4.4 Realizace výzkumu ... 30

4.4.1 Charakteristika mateřských škol ... 31

4.4.2 Charakteristika participantů ... 31

4.4.3 Rozhovor s participantem – asistentem pedagoga 1 (A1) ... 33

(8)

7

4.4.7 Rozhovor s participantem – učitelkou mateřské školy 1 (U1) ... 37

5 SHRNUTÍ VÝSLEDKU VÝZKUMU ... 43

6 VYHODNOCENÍ OTÁZEK ... 45

(9)

8

Seznam zkratek

AP asistent pedagoga

IVP individuální vzdělávací plán

SVP speciální vzdělávací potřeby

UK Univerzita Karlova

MŠ mateřská škola

MŠMT Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy

(10)

9

Úvod

Téma asistent pedagoga jsem si vybrala z několika důvodů a jedním z nich je má zvědavost, jak probíhá práce asistenta pedagoga v mateřské škole. Jelikož je to vcelku nová profese, chtěla jsem zjistit, co je zapotřebí k tomu, aby mohl člověk toto povolání vykonávat. V současné době se setkáváme s různými názory, jak například zavést inkluzivní vzdělávání nebo jak vzdělávat děti mladší tří let.

Součástí těchto opatření je asistent pedagoga, který může dítěti se speciálními potřebami pomoci už na samém začátku s adaptací na nové prostředí. Zároveň mu je po ruce a může mu věnovat více času. To samé platí i pro děti dvouleté, které ještě nemají určité zvyky a nejsou natolik vyvinuté, aby se o sebe mohly postarat samy. I k těmto malým dětem je asistent pedagoga vzděláván a veden, aby jim byl nápomocný.

Cílem bakalářské práce je seznámit čtenáře s pojmy a zároveň poukázat na funkci asistenta pedagoga, která je pro děti, ale i učitele přínosem. Novým trendům, jako je inkluzivní vzdělávání, či již zmíněné vzdělávání dětí mladších tří let, slouží asistent pedagoga jako jedno z podpůrných opatření.

Bakalářská práce má teoretickou část a praktickou část. Na začátku teoretické části poukazuji na fakt, že máme více druhů asistentství. Dále jsem se zaměřila na historii asistentství, neboť je zajímavá už jen tím, jak se daná práce vyvíjela. Součástí jsou legislativní a kurikulární dokumenty, které umož- ňují funkci asistenta vykonávat, a zároveň se díky těmto spisům dovídáme, jaké možnosti asistent má.

Jelikož je asistent součástí veřejného sektoru, je zaměstnancem ve školství, musí mít i určité vzdělání, které v bakalářské práci také popisuji. Současně zmíním i vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a děti, které navštěvují mateřskou školu již jako dvouleté. Myslím si, že téma asistenta pedagoga je nyní vcelku nové a současně velmi diskutované. V praktické části povedu kvalitativní vý- zkum založený na rozhovoru, kde se budu tázat učitelek a asistentek pedagoga na věci, které mi přiblí- ží, jak je tato funkce v mateřské škole z jejich pohledu potřebná a co je jejím obsahem.

(11)

10

I. Teoretická část

(12)

11

1 Asistent pedagoga

První kapitola se věnuje funkci asistenta pedagoga a přiblížení obsahu práce, kterou vykonává. Na úvod budu hovořit o asistentovi pedagoga jako o pracovníkovi ve školství. Ve druhém úseku bych zmínila historii asistentství pedagoga. Další částí budou legislativní pozice asistenta pedagoga. Dále nastíním, jaká je náplň práce asistenta pedagoga a v posledním segmentu zmíním kvalifikační předpo- klady pro práci asistenta pedagoga.

1.1 Historie profese asistenta pedagoga

Po vzoru zemí jako je Dánsko, Velká Británie, Německo a další se naše země připojila k podmínkám inkluzívního a integrovaného vzdělávání. Do roku 1997 byla ve třídách pouze jedna pedagogická osoba a tou byl učitel. Zásluhou vyhlášky 127/1997 Sb., o speciálních školách a o speci- álních mateřských školách, která vešla v platnost v roce 1997, mohli být ve třídách dva pedagogičtí pracovníci.

V této době postavení asistenta na školách vykonávali pracovníci civilní služby, nejčastěji vojáci, kteří ale dohlíželi spíše na bezpečnost žáků, než že by se podíleli na jejich vzdělávání.

(Teplá M., Šmejkalová H., 2007, s. 5)

Na počátku devadesátých let se poprvé objevuje asistent pedagoga u dětí ze sociálně znevýhodně- ného prostředí, a to z počátku pro podporu romských žáků. Finance na podporu asistentů pedagoga nejprve darovala nezisková organizace Společenství Romů na Moravě a pražská nadace Nová škola.

Po určité době byla funkce asistenta na etnicitu zrušena, neboť se předpokládalo, že by bylo vhodnější, kdyby asistent pedagoga pocházel z prostředí stejného jako žáci.

(http://www.asistentpedagoga.cz/historie)

Podle modelu evropských zemí vyšly nové legislativní předpisy v roce 2004 a 2005. Legislativní předpis umožňoval dalšího pedagogického pracovníka pro podporu při vzdělávání žáků s těžkým zdravotním handicapem. Asistent pedagoga byl nápomocný při vzdělávání žáků s těžkým zdravotním postižením v běžných mateřských školách. (Teplá M., Šmejkalová H., 2007, s. 5)

V současné době vychází práce asistentů z legislativního sjednocení této profese, ke kterému došlo díky školskému zákonu a vyhlášce o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.

(http://www.asistentpedagoga.cz/historie)

Nyní je ze zákona dané, že existuje jednotná funkce asistenta pro děti se zdravotním postižením či pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí. Jediným rozdílem je financování asistenta pedagoga, které se rozlišuje na základě vzdělání asistenta pedagoga a na jeho odborné kvalifikaci.

(http://inkluze.upol.cz/ebooks/standard-pap/standard-pap.pdf)

(13)

12

1.2 Vymezení pojmu asistent

V České republice se nesetkáváme pouze s asistentem pedagoga, nýbrž i s osobním asistentem a školním asistentem.

Osobní asistent pomáhá osobám, které již nejsou schopny se o sebe dobře postarat. Jedná se o osoby s vysokým věkem, s onemocněním či se zdravotním postižením. Tato pomoc není nijak omeze- ná, osobní asistent člověku pomáhá, dokud to je potřeba. Bývá zvykem, že asistent chodí k dané osobě domů, neboť tam je jeho práce zapotřebí. Osobní asistent pomáhá s domácností, při osobní hygieně, ale zároveň může pomoci i se vzdělávací činností. Funkce osobního asistenta má napomoci lidem, kteří už nezvládají určité činnosti či práce, aby mohli žít životem, který se co nejvíce podobá životu, jaký žili předtím. (Hrdá, 2006, s.18, 19)

Školní asistent je sice zaměstnancem školy, ale není to pedagogický pracovník. Jeho činnost vy- plývá z práce asistenta pedagoga, ale školní asistent je spíše zaměřený na žáky ze sociálně znevýhod- něného prostředí a na komunikaci s rodiči a žáky. Jeho páce spočívá v přípravě žáků na hodinu (po- máhá připravit pomůcky), pomáhá žákům s oblékáním, pomáhá při přípravě výletů atd. (Kendíková, 2016, s. 39, s. 40)

„Asistent pedagoga je pedagogický pracovník a hlavně zaměstnanec školy nebo školského zařízení, jehož činnosti a statut jsou definovány v platné legislativě.“ (Kendíková, 2016, s. 37)

Jedná se o profesi, která je prospěšná hlavně pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a žá- ky nadané. Asistentovi pedagoga pomáhají výchovní poradci, speciální poradci a zároveň spolupracuje s pedagogicko-psychologickou poradnou, nebo se speciálně pedagogickým centrem. Asistent pedagoga pracuje dle instrukcí učitele a jeho funkci zřizuje ředitel školy. Ředitel školy je také osoba, která asistentovi pedagoga stanovuje práci dle potřeb žáka a zároveň asistenta pedagoga zařazuje do platové třídy. Asistent pedagoga je do platové třídy zařazen na základě svého vzdělání a odborné kvalifikace.

(Kendíková, 2016, s. 38)

1.3 Legislativní pozice asistenta pedagoga

Nyní se budu zabývat již čistě pozicí asistenta pedagoga, který je v této práci stěžejní. Díky záko- nům a vyhláškám máme možnost mít ve třídách asistenta pedagoga (dále jen asistenta). Nebylo tomu tak vždy. Tuto situaci řeší zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odbor- ném a jiném vzdělávaní, tedy školský zákon, který vymezuje pozici asistenta.

Zákon 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném

vzdělávání:

Asistentem se ve školském zákoně zabývá § 16, který říká, že „děti se speciálními vzdělávacími potřebami mají nárok na bezplatné poskytování podpůrných opatření zajišťovaných školou nebo škol- ským zařízením. Jedním z podpůrných opatření je využití asistenta pedagoga.“ (https://www.asistent-

(14)

13

pedagoga.cz/onb/33/legislativni-zabezpeceni-asistenta-pedagoga-v-resortu-msmt- uniqueidmRRWSbk196FNf8-jVUh4EtxOlbCI7SL1tYhjUG5U_Yo/?uri_view_type=5)

Zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících:

Zákon se zabývá odbornou kvalifikací asistenta. Rozlišuje dvě roviny této profese. V první části se jedná o asistenty, kteří vykonávají přímou práci s dětmi ve třídách, kde jsou žáci se speciálními vzdě- lávacími potřebami. Druhou částí jsou asistenti, kteří vykonávají pomocnou činnost. Asistent v prvním případě, který ve škole provozuje přímou pedagogickou činnost, musí mít středoškolské vzdělání za- končené maturitou a pedagogické vzdělání (například kvalifikační kurz). Asistent ve druhém případě, který je ve třídě nápomocný, musí mít ukončené základní vzdělání a musí si své vzdělání rozšířit o kvalifikační kurz asistenta pedagoga. (https://www.asistent-pedagoga.cz/onb/33/legislativni- zabezpeceni-asistenta-pedagoga-v-resortu-msmt-uniqueidmRRWSbk196FNf8-

jVUh4EtxOlbCI7SL1tYhjUG5U_Yo/?uri_view_type=5)

Zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce:

Tento zákon upravuje právní vztahy mezi zaměstnanci a zaměstnavateli. Jelikož je asistent státní zaměstnanec, jeho plat se odvíjí od platových tabulek. (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2006-262)

Nařízení vlády č. 75/2005 Sb.:

Je nové nařízení vlády z roku 2005, které informuje o rozsahu přímé pedagogické činnosti mezi 20- 40 hodin týdně. (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-75)

Nařízení vlády č. 222/2010 Sb.:

Nařízení úzce souvisí se zákonem č. 262/2006 Sb., kde se také jedná o platu asistentů. Toto naříze- ní vlády nejdeme v katalogu prací ve veřejných službách. Nařízení se vztahuje i na pedagogické pra- covníky. Asistent pedagoga, ale zároveň i osobní asistent a i asistent školní je státním zaměstnancem, takže se jeho plat odvíjí od platových tříd. (https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2010-222)

Vyhláška č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání:

Vyhláška nás informuje o podmínkách provozu mateřské školy, (dále jen „MŠ“) o podrobnostech organizace MŠ, o povinném předškolním vzdělávání, o stravování v MŠ a najdeme v ní i informace o fungování celé MŠ.

(https://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-14)

Vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poraden- ských zařízeních:

(15)

14

V této vyhlášce najdeme informace o tom, komu jsou poskytovány poradenské služby a v jakém rozsahu. Součástí je i to, že má asistent nárok na pomoc, kterou mu nabídne poradenské zařízení. (htt- ps://www.zakonyprolidi.cz/cs/2005-72)

Vyhláška č. 27/2016 Sb., o vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a žá-

ků nadaných:

Dne 30. 11. 2017 byla poupravena vyhláškou č. 416/2017 Sb., a to tak, že se upravuje práce asistenta pedagoga, který napomáhá žákovi se speciálními vzdělávacími potřebami a současně vymezuje, že žákovi nelze doporučit více než jednoho asistenta. (http://www.msmt.cz/dokumenty-3/vyhlaska-c- 27-2016-sb-o-vzdelavani-zaku-se-specialnimi-2)

1.4 Náplň práce asistenta pedagoga

Asistent, jak jsme již zmínili v předchozí části, je pedagogický pracovník, tudíž jeho povinnosti vycházejí ze školského zákona (zákon 561/2004 Sb.) a ze zákona o pedagogických pracovnících (zá- kon 563/2004 Sb.). O práci, kterou bude asistent vykonávat, rozhoduje ředitel školy, který asistenta seznámí s náplní práce a zároveň s ní seznámí i ostatní pedagogické pracovníky. Práce pro asistenta se definuje s ohledem na speciální vzdělávací potřeby daného žáka a bere se na zřetel posudek od škol- ského poradenského zařízení a individuální vzdělávací plán žáka. (Kendíková, 2017, s. 89)

Mezi hlavní činnosti asistenta patří dle vyhlášky č. 73/2005 Sb.:

 pomoc pedagogickým pracovníkům školy při výchovné a vzdělávací činnosti,

 pomoc při komunikaci se žáky a zákonnými zástupci žáků a s komunitou, ze které žák po- chází,

 podpora žákům při přizpůsobování se školnímu prostředí,

 pomoc žákům při výuce a při přípravě na výuku,

 nezbytná pomoc žákům s těžkým zdravotním postižením při sebeobsluze a pohybu během vyučování a při akcích pořádaných školou mimo její budovy.

(Kendíková, 2017 s. 89)

Tyto činnosti nejsou pokaždé stejné, mění se dle potřeby konkrétních žáků a také záleží na škol- ském zařízení, kde asistent pracuje.

Ředitel školy seznámí asistenta s žákem, kterému bude pomáhat a zároveň by ho měl nechat pro- studovat dokumentaci o žákovi. Asistent si zprávu prostuduje a na základě vlastních zkušeností usou- dí, zdali nepotřebuje pomoc od poradenských pracovníků.

Každý rok se individuální vzdělávací plán mění a asistent se může na jeho sestavování podílet.

(Kendíková, 2017, s. 96)

(16)

15

1.4.1 Platové ohodnocení asistenta pedagoga

Školské poradenské zařízení vydá doporučení na potřebu asistenta pro žáka se speciálními vzdělá- vacími potřebami. Poradenští pracovníci určí výši úvazku asistenta (v rozmezí 20-40 hodin týdně) a škola učiní opatření, aby měla finanční prostředky pro asistenta (není to však jediné opatření, které škola musí učinit, více informací zmiňuji v další kapitole). Jelikož je asistent zaměstnancem školy, je potřeba splnit všechny kroky, které souvisí se zákonem 262/2006 Sb., zákoníkem práce. (Kendíková, 2017, s. 86)

Jedná se o:

 platnou pracovní smlouvu na dobu určitou, nebo neurčitou

 sjednaný pracovní poměr

 zkušební dobu

 platové zařazení

S náplní práce souvisí i platové ohodnocení. Nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě zařadilo asistenta do platových tříd. Asistent se pohybuje ve 4. až 9. pla- tové třídě. O tom, v jaké platové třídě bude, rozhoduje ředitel školy.

Asistent je v platových třídách dle toho, jak náročnou práci vykonává, jaké dosáhl nejvyšší vzdělá- ní a kolik let praxe již má za sebou. (Teplá, Šmejkalová, 2010, s. 20)

Plat asistenta pedagoga se pohybuje od 12 310 Kč po 24 810 Kč.

(https://www.pedagogicka- komora.cz/2017/11/nova-tarifni-tabulka-pro-pedagogicke.html)

1.5 Jak získat asistenta pedagoga

S funkcí asistenta pedagoga souvisí i určité kroky, které je potřeba splnit. Jedním z kroků je získání asistenta pedagoga, dalším krokem je získání finančních prostředků na asistenta.

Postupy a řešení vznikají v momentě, kdy škola obdrží posudek od školského poradenského zaříze- ní, kde je pro žáka se speciálními vzdělávacími potřebami nabídnut asistent. V tomto dopise je také doporučení, kde je uvedena výše úvazku asistenta pedagoga.

Nejprve musí škola provést určité formální kroky, které uvádí Kendíková (2017). Mezi tyto kroky patří: „žádost o souhlas s využitím asistenta pedagoga, zápis údajů do školní matriky a vygenerování výkazu R-44-99.“ (Kendíková, 2017, s. 85)

Ředitel školy zasílá příslušnému krajskému úřadu žádost o souhlas s pozicí asistenta. Žádost obsa- huje určité náležitosti, které zmiňuje Kendíková (2016):

 „název a adresa školy,



celkový počet žáků, celkový počet tříd,



celkový počet žáků se speciálními vzdělávacími potřebami,

(17)

16



dosažené vzdělání asistenta,



předpokládaná výše platu,



zdůvodnění potřeby zřízení asistenta,



cíle, kterých chce ředitel školy zřízením funkce asistenta dosáhnout,



náplň práce asistenta.“

(Kendíková, 2016, s. 121)

Každý kraj vyhotoví formulář, který bývá formou tabulky, kterou vyplní škola. Každý formulář může vypadat po grafické stránce jinak, avšak obsah v nich musí být totožný.

Ke každé žádosti o asistenta ředitel přiloží posudek od školského poradenského zařízení. Následuje vyřízení a zpracování žádosti na krajském úřadu, který když žádosti vyhoví, sepíše písemný souhlas a předá ho řediteli školy. Souhlas, který krajský úřad vydal, se týká konkrétního žáka, avšak asistent je přidělen do třídy.

Jak uvádí Kendíková (2016) dochází k jistým mylným názorům, a to, že si rodiče představují asistenci pro své dítě spíše jako osobní asistenci než jako asistenci, která má být pravou rukou učiteli.

Asistence, stejně jako posudek, má omezenou časovou platnost. V některých krajích je platnost pouze na jeden rok, v jiných krajích se platnost shoduje s platností školského poradenského zařízení.

Školy současně každý rok musí podat žádost o přidělení finančních prostředků pro asistenty. Tato žádost se také podává krajskému úřadu. Na základě přidělení finančních prostředků obdrží škola od krajského úřadu peníze. (Kendíková, 2016, s. 122)

(18)

17

2 Asistent pedagoga v mateřské škole

2.1 Kvalifikační a osobnostní předpoklady asistenta pedagoga

Najít a vybrat správného asistenta pro děti, žáky, studenty není lehký úkol. Jelikož je to pedagogic- ký pracovník, měl by splňovat určité předpoklady, které jsou vhodné pro toto zaměstnání.

2.1.1 Kvalifikační předpoklady asistenta pedagoga

Asistent je jako pedagogický pracovník svázán zákonem 563/2004 Sb., o pedagogických pracovní- cích, a tudíž musí splňovat určité požadavky. Asistenti jsou rozděleni na dvě části, a to podle dosažené odbornosti. (Kendíková, 2017, s. 97, 98)

a) Vyšší úroveň – Jedná se o přímou pedagogickou činnost pro žáky se speciálními vzdělá- vacími potřebami či pro práci s integrovanými žáky. Asistent na této úrovni musí mít střední školu s maturitou a pedagogické vzdělání, ať střední pedagogickou školu, vyšší odbornou školu či kvalifikační kurz pro asistenty.

b) Nižší úroveň – Zde se setkáváme s asistentem, který vykonává nepřímou pedagogickou činnost, což znamená, že vykonává pomocné výchovné práce. Tomuto asistentovi stačí pouze základní vzdělání, nebo výuční list, ale musí mít také kvalifikační kurz pro asistenty.

(http://www.asistentpedagoga.cz/kvalifikacni-predpoklady)

MŠMT na svých stránkách zveřejňuje akreditované programy pro vzdělávání, které jsou důležité pro práci asistenta, díky nim se může člověk asistentem stát. (Teplá, Šmejkalová, 2010, s. 11)

Bradley (2016) upozorňuje na riziko, že tento systém není dobře zaveden. Říká: „Pokud asistentské kurzy fungují jen jako nezbytná formalita, která za nějaký poplatek zajistí nekvalifikovaným zájemcům o práci asistenta certifikát o absolvování kurzu, budou do škol proudit lidé, kteří jsou naprosto nekva- lifikovaní a nekompetentní a nebudou schopni nabídnout pomoc učiteli ani žákovi.“ (Bradley, 2016, s.

114)

Uvádí, jak probíhá vzdělání pro asistenty na vysoké škole v Americe a zároveň si myslí, že by to bylo přínosné i pro Českou republiku. (Bradley, 2016, s. 113)

Kendíková (2017) uvádí instituce, které organizují vzdělávání asistenta:

 Národní institut dalšího vzdělávání

 Centrum celoživotního vzdělávání

 Nová škola

 Pedagogická fakulta UK

 Služba škole Mladá Boleslav

 Vzdělávací institut Středočeského kraje

(19)

18

 Rytmus o.p.s

 Vysočina Education

2.1.2 Osobnostní předpoklady asistenta pedagoga

Troufám si říci, že kvalifikační předpoklady jsou samozřejmě velice důležité už jen proto, aby osoba, která chce tuto funkci vykonávat, věděla, jak se správně chovat a co tato práce obnáší, ale osob- nostní předpoklady jsou pro dítě mnohem důležitější.

Dle Kendíkové (2017) mezi nejdůležitější osobnostní předpoklady patří:

 Kladný vztah k dětem – asistent by neměl být člověk, kterému zbývá pracovat s dětmi jen proto, že nemá jinou pracovní nabídku. Práce s dětmi je určité poslání a člověk by se měl do dětí umět vcítit.

 Empatie – asistent by se měl umět vcítit do dětí a snažit se vidět svět dětskýma očima. Zá- roveň by měl mít určité povědomí o rodině, ve které dítě vyrůstá.

 Dobrá komunikace s dítětem, ale i s jeho rodiči – asistent by se měl snažit o dobré a part- nerské vztahy mezi školou a rodinou. Informace o žákovi by měl rodičům podávat jasně a zjednodušeně. S dítětem by měl asistent o věcech mluvit a měl by mít snahu a trpělivost při vysvětlování.

 Důslednost a razantnost – Tento předpoklad je důležitý spíše pro starší žáky, a to zejména proto, aby měl asistent určitou autoritu mezi dětmi.

 Spolupráce – asistent má nelehkou úlohu v tom, že pracuje pod vedením učitele, musí spo- lupracovat s ostatními pedagogy a zároveň poskytovat informace i ostatním kolegům. Za velmi důležité se považuje umět přijmout kritiku a zároveň své chyby již neopakovat.

2.1.3 Kompetence asistenta pedagoga

Kompetence asistenta určuje ředitel dané školy. Seznámí s nimi asistenta a zároveň ostatní členy školy.

Dle Valenty a Petráše (2012) se základní kompetence asistenta dělí na základě dosaženého vzdělá- ní:

 „orientace v roli asistenta pedagoga

 orientace v systému a organizaci školy

 orientace ve školských právních předpisech a vnitřních předpisech školy

 schopnost spolupracovat s učitelem při výchovně-vzdělávací práci ve třídě a podpora žáků při zvládání požadavků školy

 schopnost orientace v obecných zásadách pedagogické práce (příprava na výuku, podpora v průběhu vyučování, orientace v systému hodnocení žáka, pobyt dítěte ve škole)

(20)

19

 orientace v systému spolupracujících institucí (školství, poradenství, sociální a zdravotní péče, zařízení ústavní výchovy, policie, významné nestátní neziskové organizace atd.),

 schopnost cíleného pozorování zaměřeného na potřeby žáka

 schopnost pedagogicky pracovat v podmínkách školy s dětmi ze sociokulturně znevýhodně- ného prostředí

 schopnost pedagogicky pracovat s dětmi se zdravotním postižením

 schopnost spolupracovat s ostatními pedagogickými pracovníky v souladu s podmínkami školní práce“ (Valenta M., Petráš P., 2012, s. 13, 14)

Uzlová (2010) uvádí tyto kompetence:

 „asistent pracuje pod metodickým vedením učitele a řídí se jeho pokyny

 informuje učitele o výsledcích vzdělávání a způsobech začleňování žáka se SVP

 vyvíjí vlastní iniciativu, kreativitu a flexibilitu

 pracuje dle IVP

 podílí se na začleňování žáka do kolektivu i do společné práce všech dětí ve třídě

 pravidelně komunikuje se zákonnými zástupci

 dbá na správnou motivaci a relaxaci žáka se SVP

 vede si záznamy své pedagogické práce (pedagogický deník)

 snaží se poznat prostředí, v němž žák žije (zejména u žáků sociálně znevýhodněných)“

(Uzlová, 2010, s. 59)

2.2 Spolupráce asistenta pedagoga s pedagogem

Asistent je ve třídě vhodný a nápomocný hlavně znevýhodněným žákům, kterým napomáhá se za- pojováním do běžné výuky. V mateřské škole má asistent výhodu, že komunikuje s jedním či dvěma učiteli. Mohou společně více plánovat a spolupracovat. Komunikace je klíčem k dobré spolupráci. Je dobré, když si asistent s pedagogem najdou společnou chvíli, aby mohli komunikovat a dělat společné přípravy na další dny. To, že je asistent ve třídě, neznamená, že se učitel danému dítěti nevěnuje. Úkol, který má dítě udělat, také vysvětluje učitel, ale asistent mu to může zopakovat víckrát či mu jinak pomoci.

Rozdělení práce mezi učitele a asistenta by mělo být následovné:

 učitel pracuje se všemi dětmi a asistent se věnuje dítěti či dětem, které potřebují pomoc asistenta (děti s určitým znevýhodněním)

 asistent dohlíží na celou třídu v případě, že se učitel věnuje skupince dětí, kteří potřebují pomoc, jedná se o jakousi výměnu rolí, která slouží k tomu, aby měl učitel větší možnost věnovat se dětem se znevýhodněním

(21)

20

 asistent dělá další potřebné úkony, jako je například pomoc s přípravou pomůcek, pomoc dětem s úklidem a jiné. Tím učiteli dává větší příležitost a čas se věnovat dalším dětem.

(http://www.asistentpedagoga.cz/spoluprace-s-pedagogem)

2.3 Spolupráce asistenta s rodinou dítěte

Spolupráce asistenta s rodinou dítěte je jedna z nejdůležitějších součástí práce, kterou asistent vy- konává. Ve spolupráci, ale i v komunikaci velice záleží na znevýhodnění, které dítě má.

U žáků se zdravotním znevýhodněním asistent podává informace každý den. Sděluje informace o zdravotním stavu dítěte, o tom co se v MŠ dělo či co by se s dítětem mohlo více trénovat doma.

U dětí se sociálním znevýhodněním se objevuje problém s navázáním kontaktů. Rodiče se rozhovoru s učitelem či asistentem často brání a nechtějí znát žádné nové informace o svém dítěti. Tato situace vyžaduje, aby asistent věděl, v jakém prostředí dítě vyrůstá a jaké problémy rodina řeší. Pokud dítě pochází z jiných etnických minorit, je podstatné, aby asistent znal kulturní specifika.

(http://www.asistentpedagoga.cz/spoluprace-s-rodinou-zaka)

Děti se speciálními vzdělávacími potřebami mohou mít různé obtíže s komunikací. Je proto potře- ba, aby i zde asistent podával o dítěti rodině informace. Je dobré, když mají rodiče chvíli čas, aby asistent mohl zhodnotit den s dítětem a podat tak ústně informace. Ojediněle se setkáváme i s informacemi písemnými, ale to spíše na základní škole. Většinou v písemném sdělení asistent informuje rodiče o domácích úkolech, testech či zkoušeních.

Komunikace je velice důležitá při vzdělávání dětí se speciálními vzdělávacími potřebami. Ovšem klíčová je také komunikace mezi dítětem a asistentem. Velký důraz se klade na dobrý vztah mezi dítě- tem a asistentem, neboť je podstatné, aby mezi nimi byla vzájemná důvěra.

V mnoha MŠ si učitelé píší o dětech záznam, jak se vyvíjí, co zvládá či v čem má jisté mezery. Asis- tenti si také mohou vést dokumenty, kam si zaznamenávají podstatné informace o dítěti, kterému se věnují. (Kendíková, 2017, s. 103,104)

Kendíková (2017) považuje za důležité v komunikaci asistenta s rodinou dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami hlavně:

 „maximální otevřenost,

 způsoby a formy komunikace,

 pravdivost a relevanci poskytovaných informací,

 efektivitu a rychlost podávaných informací,

 jasné stanovení podmínek a způsobů vzdělávání,

 pravidelný kontakt se zaměstnanci školy, zejména s pedagogickými pracovníky,

 pravidelný kontakt s asistentem.“ (Kendíková, 2017, s. 103)

(22)

21

3 Integrace, inkluze

Integrace

Pojem integrace se nejčastěji vyskytuje ve spojení o společném vzdělávání dětí či žáků. Tento pojem vychází z latinského jazyka, kde v překladu znamená „znovu vytvoření celku“. (Uzlová, 2010, s.

18)

V pedagogickém slovníku, jak uvádí i Uzlová, se dozvíme, že: „Integrace jsou přístupy a způsoby zapojení žáků se zvláštními vzdělávacími potřebami do hlavních proudů vzdělávání a do běžných škol.“ (Uzlová, 2010, s. 18)

Lidé, kteří přišli s myšlenkou zapojování těchto žáků do běžných škol, požadovali pro děti a jejich rodiče svobodné rozhodování pro jejich další vzdělávání. Chtěli, aby se rodiče dětí mohli samostatně rozhodnout, zdali své dítě dají do běžné školy, či nikoliv. (Uzlová, 2010, s. 18)

Inkluze

S pojmem inkluze se velice často spojuje i termín integrace. Inkluze se ovšem na rozdíl od integrace týká všech dětí a žáků, nejen žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Inkluze se zaměřuje na všechny osoby, které se podílejí na vzdělávání. Smyslem inkluze je snaha poskytnout všem prvotřídní vzdělání, a proto se zde objevuje více individualizace. (Uzlová, 2010, s. 18,19)

S inkluzí souvisí i inkluzívní škola, kde se děti vzdělávají. Charakteristický je v tomto případě hlavně postoj, jaký škola zaujme. Jak uvádí Uzlová (2010), „je velice důležitá vstřícnost a otevřenost školy ke všem dětem, připravenost prostředí, odborná vybavenost a pozitivní přístup pedagogických pracovníků, jejich ochota vzdělávat se a zkoušet nové věci“. (Uzlová, 2010, s. 19)

Co se týče inkluzívní školy, je přínosná pro všechny děti. Díky ní se děti naučí respektovat druhé, pomáhat si, být tolerantní a ohleduplní. Inkluzívní škola pracuje s odlišnostmi jako s pozitivními prvky a to přináší užitek všem dětem, ale zároveň obohacuje i pedagogy.

3.1 Vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami

Na úvod nesmíme opomenout zmínit zákon č. 561/2004 Sb., § 16, který uvádí, koho se toto speci- ální vzdělávání týká. „Dítětem, žákem a studentem se speciálními vzdělávacími potřebami je osoba se zdravotním postižením, zdravotním znevýhodněním nebo sociálním znevýhodněním.“ (Kendíková, 2016, s. 9)

Do skupiny osob se zdravotním postižením patří osoby, které mají:

 mentální postižení,

 tělesné postižení,

 zrakové postižení,

 sluchové postižení,

(23)

22

 vady řeči,

 autismus,

 vývojové poruchy učení a chování.

Jako děti či žáci se zdravotním znevýhodněním se chápou ti, kteří mají dlouhodobou nemoc či lehčí zdravotní poruchy učení či chování, které by bylo potřeba zohledňovat při výuce. (Kendíková, 2016, s.

10)

Za děti ze sociálně znevýhodněného prostředí považujeme ty, které pocházejí z rodin s nízkým so- ciálně kulturním statusem. Dále jsou to děti, které mají ústavní výchovu. Do této skupiny dětí patří i děti s odlišným mateřským jazykem. (Kendíková, 2016, s. 10)

3.1.1 Formy speciálního vzdělávání

U dětí se speciálními vzdělávacími potřebami se rozhoduje, do které instituce bude dítě či žák chodit. Tento úkol má na starosti pedagogicko-psychologická poradna nebo speciálně pedagogické centrum. Tyto instituce zjistí rozsah a závažnost speciálních vzdělávacích potřeb konkrétního dítěte a na tomto základě rozhodnou o zařazení. Dítě může být vzděláváno:



„formou individuální integrace



formou skupinové integrace



ve škole samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením



kombinací výše uvedených forem“

(Kendíková, 2016, s. 11)

Individuální integrace je zařazení dítěte se speciálními vzdělávacími potřebami do běžné školy. Je na místě, aby škola zajistila vhodné podmínky pro dítě a psychologickou či speciálně pedagogickou péči.

Skupinová integrace probíhá ve speciálních třídách, které jsou ale v běžné škole. Výhodou této integrace je, že na některé části hodin či v MŠ na procházky mohou být všichni děti spolu.

Školy samostatně zřízené pro žáky se zdravotním postižením slouží pro děti s těžšími formami zdra- votního postižení. Velice záleží na rozsahu postižení, ale v těchto školách je dětem zřízena nejvyšší míra služeb. (Kendíková, 2016, s. 11)

3.1.2 Individuální vzdělávací plán

Individuální vzdělávací plán je jeden z nejdůležitějších dokumentů pro integraci dítěte se speciál- ními vzdělávacími potřebami. Individuální vzdělávací plán se musí obměňovat, doplňovat a revidovat.

Jedná se o spolupráci mezi rodinou, školou a odborníky, kteří se dohodnou, jak má správně vypadat

(24)

23

plán pro příslušného jedince. Školské zařízení vydá posudek a je na řediteli dané školy, zda doporučí vzdělávání podle individuálního vzdělávacího plánu.

Tvorba individuálního vzdělávacího plánu má jasná pravidla, která najdeme v § 6 vyhlášky č.

73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných. (Kendíková, 2016, s. 16, 17)

Individuální vzdělávací plán se vypracovává před nástupem dítěte či žáka do školy, nejpozději však 1 měsíc po nástupu dítěte do školy. Za individuální vzdělávací plán odpovídá ředitel školy, dodržování a naplňování individuálního vzdělávacího plánu sleduje školské poradenské zařízení dvakrát ročně.

Zároveň poskytuje pedagogům a zákonným zástupcům poradenskou pomoc. (Valenta, Petráš, 2012, s.

22)

Na druhé straně popisuje Bradley (2016), která byla asistentkou v USA, situaci individuálního vzdělávacího plánu dítěte v oblasti ergoterapie. Ergoterapeut stanoví spoustu cílů, kdy se má u dítěte zlepšit senzoricko-motorický pohyb a zároveň vnímání vlastního těla. Tento cíl je vcelku obecný, ale v praxi je rozepsáno do nejmenších detailů, jak cíl naplnit. Dílčí cíl je pak kupříkladu to, že se dítě naučí sáhnout na různé textury, jako je písek či lepidlo. Další dílčí cíl je například to, že se dítě naučí senzoricky tolerovat různé pohyby. Tento nácvik probíhá v tělocvičně a kontroluje se, zdali se dítě rozvíjí správně a jeho pokroky se zaznamenávají v procentech a také prostřednictvím písmenkové klasifikace. Tento individuální plán je sledován a konzultován s rodiči i dítětem. (Bradley, 2016, s.

107, 108)

Integrace dítěte s mentálním postižením

Integrace dětí s mentálním postižením bývá velmi často nelehkým úkolem, neboť problém je shle- dán v tom, že vzdělávací potřeby dětí s mentálním postižením bývají hodně odlišné a škola je nemůže mnohdy zajistit. Největší potíž se objevuje na druhém stupni při matematice, fyzice. Tyto názory ply- nou od lidí, kteří nejsou pro inkluzívní vzdělání, protože pro děti s mentálním postižením je v tomto případě nejdůležitější příjemné prostředí, spolupráce, komunikace aj., což je podstatou také pro děti, které se v takové škole vzdělávají. Asistent je dětem s mentálním postižením nápomocný. Děti s mentální poruchou mají problém se soustředěností, s komunikací, myšlením, pamětí. Proto mají asistenta, který jim dává jednoduché a jasné pokyny, snaží se je k práci motivovat, procvičují častěji mo- toriku, střídají činnosti. (Uzlová, 2010, s. 66,67)

Součástí integrace dítěte s mentálním postižením je i příprava prostředí a ostatních dětí na nového kamaráda.

Valenta a Petráš (2012) uvádí tři fáze při zařazování dítěte s mentálním postižením. První období je období přípravné. Jedná se o přípravu třídy a to po stránce materiálně-technické, kde se jedná o prosto- rové uspořádání třídy, aby zde dítě mělo vše potřebné, jako je například relaxační část, vhodné po-

(25)

24

můcky atd. Zároveň se jedná o přípravu po psychologické stránce, kde s dětmi již dopředu hovoříme o novém kamarádovi a předem s nimi mluvíme o jeho potřebách, které mohou být jiné, než mají oni.

Druhou etapou je přijetí dítěte s mentálním postižením do běžné mateřské školy. V této situaci je vhodné, když je přítomný i asistent, který aktivně zapojuje žáka a vytváří s učitelem pozitivní klima celé třídy. Přínosné je, když si učitel s ostatními dětmi připraví nějakou aktivitu, při které přivítají nového kamaráda mezi sebe. Tím mu dávají najevo, že je mezi nimi vítán.

Třetí a zároveň poslední fází je situace po zařazení dítěte s mentálním postižením. V tomto stádiu se asistent a učitel hlavně věnují poznání a diagnostice dítěte a klimatu ve třídě. Toto sledování dítěte je důležité hlavně proto, aby se dítěti mohl vypracovat vhodný individuální plán, který dítě bude rozví- jet správným směrem. (Valenta, Petráš, 2012, s. 26, 27)

Integrace dítěte s autismem

Dítě s autismem má většinou odlišné chování, na které je třeba děti upozornit ještě před vstupem dítěte s autismem do mateřské školy.

Uzlová (2010) uvádí projevy dítěte, na které si dát pozor:

 Děti s autismem potřebují zvýšenou péči, ať v rodině či v mateřské škole, tudíž je podpora asistenta nezbytná.

 Děti s autismem mají také komunikační handicap. Je proto nutností dítěti věci říkat co nej- jednodušeji a srozumitelně. Doporučuje se hodně artikulovat a hlavně si ověřit, zda dítě daný úkol pochopilo.

(Uzlová, 2010, s. 68, 69)

Před nástupem dítěte s autismem do mateřské školy je zapotřebí upravit prostředí tak, aby se dítě cítilo ve školce dobře.

Dítě s autismem má rádo situace, které se opakují, na které je zvyklé. Je tedy důležitým aspektem, aby dítě mělo stálý denní režim, což v mateřské škole funguje velmi dobře.

Další důležitou záležitostí je přesně a jasně vysvětlený úkol, který má dítě splnit. Součástí toho je i představa dítěte, kdy práce začíná a kdy končí, jinak by to pro něj bylo unavující a obtížné.

Učitel i asistent se musí přizpůsobit tempu, které dítě s autismem má. Neznamená to však, že budeme tolerovat pomalé tempo a dítě necháme jaksi bezprizorní. Děti s Aspergerovým syndromem mohou v některých oblastech přednést až nadprůměrný výsledek a z toho důvodu musí být učitel vždy připra- ven dát dítěti další práci, aby se nenudilo.

Co se týče motivace, musíme zjistit, co dítě zajímá, co ho baví, jakou má oblíbenou činnost. Na zá- kladě těchto informací můžeme dítě motivovat k dalším úkolům. (Hrdá, 2010, s. 68, 69)

(26)

25

3.2 Vzdělávání dětí mladších 3 let

Poslední kapitolu věnuji dětem, které navštěvují mateřskou školu již jako dvouleté, jelikož při svém bádání v praktické části jsem zvolila mnoho asistentů pedagoga, kteří jsou v mateřské škole hlavně pro děti mladší tří let.

MŠMT vydalo podrobnější informace o vzdělávání dětí od 2 do 3 let v mateřské škole. Zákonem č.

178/2016 Sb., se pozměnil zákon č. 561/2004 Sb., tedy školský zákon, kde se spravuje, že předškolní vzdělávání je pro děti od 3 do 6 let, nejdříve však od 2 let.

(http://www.msmt.cz/vzdelavani/predskolni-vzdelavani/podrobny-informacni-material-ke-vzdelavani- deti-od-2-do-3)

Dvouleté dítě

Dítě od 1 do 3 let je v období batolecím. Jedná se o jedno z nejbouřlivějších období dítěte, neboť se z mimina závislého na rodičích stává samostatně se pohybující dítě, které je schopno komunikovat a zvládá základní prvky sebeobsluhy. Dítě se v tomto věku snaží napodobovat druhé, čímž rozvíjí soci- ální dovednosti a empatii. Dítě umí chodit, skákat, běhat, učí se jezdit na tříkolce. Co se týče jemné motoriky, upevňuje si pinzetový úchop, manipuluje s drobnějšími předměty. Děti kreslí zhruba od konce prvního roku, ve dvou letech dokáže dítě nakreslit čáranici a zároveň jí přisoudí symbolický význam či ji pojmenuje. Rozvíjí se řeč. Dítě používá denně 1-2 nová slova. Stává se, že dítě vytváří tak zvané idiomorfy což jsou slova, kterými označuje předměty. Těmto slovům rozumí pouze dítě a jeho pečovatelé, kteří vědí, v jakém kontextu je používá. Ve hře se objevuje paralelní hra. Dítě je schopno hrát si s vrstevníky, napodobuje je. V batolecím období není dítě schopno regulovat své emo- ce. Dvouleté dítě má záchvaty vzteku až 9x týdně, trvají zhruba 4 minuty. (Thorová, 2015, s. 367-378)

Ukotvení v RVP PV

„RVP PV je souhrnný dokument, který poskytuje mateřským školám základní rámec pro pojetí, or- ganizaci a průběh předškolního vzdělávání.“ (Kropáčková, Splavcová, 2016, s. 65)

V České republice byla před rokem 1989 uskutečňována výchova a vzdělání dvouletých dětí. Vý- chova a vzdělání v této době byla realizována v jeslích a v mateřské škole. V roce 1978 zákon o škol- ských zařízeních kromě jeslí a mateřských škol zařazoval i společná zařízení jeslí a mateřských škol.

Díky RVP PV je mateřským školám poskytnuta větší autonomie a profilace dané mateřské školy. Sou- časně jsou pro mateřské školy jasně vymezená pravidla, která mateřské školy dodržují a kterými se řídí. (Kropáčková, Splavcová, 2016, s. 65, 66)

Podmínky pro vzdělávání dětí mladších 3 let

V dnešní době je čím dál více dvouletých dětí, které navštěvují mateřské školy. Plyne to z důvodu, že maminky si berou rodičovskou dovolenou na 2 roky a pak nastává problém, že musí své dítě umístit do mateřské školy. Odborníci, ale i rodiče si jsou vědomi faktu, že pro dítě má nezastupitelnou roli

(27)

26

rodinná výchova. Úkolem mateřské školy je doplňovat rodinnou výchovu a vytvářet dítěti podnětné prostředí k jeho rozvoji. O přijetí dvouletého dítěte do mateřské školy rozhoduje ředitel příslušné instituce. Ředitel by měl promyslet, zda budou dvouleté děti „integrovány“ do heterogenní třídy, nebo zda pro dvouleté děti vytvoří třídu homogenní. (Kropáčková, Splavcová, 2016, s. 72-74)

Věcné podmínky

Zahrnují uspořádání třídy. Je potřeba, aby ve třídě byl dostatek místa pro pohyb dětí, aby hračky byly ve výšce, kam dosáhnou všechny děti. Dvouleté děti rády lezou po věcech, nábytku a podobně, je tedy potřeba, aby učitelé zajistili bezpečné podmínky, které vedou k tělesné pohodě dítěte. Třída musí být vybavena většími předměty, neboť dvouleté děti rády strkají předměty do úst a může hrozit jejich vdechnutí. Vhodné jsou kočárky, stavebnice, auta, odrážedla. Pro podporu čtenářské pregramotnosti se pro dvouleté děti doporučují leporela. Je pravdou, že pro děti dvouleté jsou vhodné hračky, které vyu- žívají děti tříleté. Dvouleté děti, jak jsem již zmínila, rády napodobují druhé, tudíž jsou vhodné i ku- chyňky, kufřík s nářadím či kadeřnické potřeby. Rozdíl mezi dvouletým a tříletým dítětem je v oblasti udržování hygieny. Freud zařazuje dvouleté děti do tzv. análního stádia, které je svázáno s udržováním čistoty. Stává se, že děti v tomto věku mají pleny. Je nezbytné, aby v mateřské škole byl přebalovací pult a jelikož jsou pleny nebezpečným odpadem, musí se vkládat do samostatných odpadkových košů s nášlapným víkem. Potřebná je také samostatná popelnice. Vedle toalet by se měly nacházet nočníky.

Aby nedocházelo k navyšování nákladů, pleny si zajišťují rodiče sami. (Kropáčková, Splavcová, 2016, s. 75-80)

Životospráva

Úzce souvisí s psychomotorickým vývojem dětí. Jelikož děti mladší tří let potřebují více spánku, musí se tomu přizpůsobit i režim dne. Děti dvouleté je potřeba neustále vybízet k vyměšování, k tomu, aby se napily. Protože nemají děti v tomto věku ještě zcela vyvinutou termoregulaci, je opět na učiteli, aby na dítě dohlédl a případně mu doporučil změnu oblečení. Doporučuje se, aby se s dětmi chodilo spíše na zahradu, kde mají volný pohyb a jsou v bezpečném prostředí. Děti dvouleté i tříleté mají stra- vu vcelku podobnou. Pro děti mladší je doporučovaná větší konzumace masa, mléčných výrobků, ovoce a zeleniny, ale stačí, když tyto potraviny doplní rodiče doma. Učitel musí počítat s tím, že dítě bude muset nakrmit či dokrmovat, neboť se tyto návyky učí až v mateřské škole. (Kropáčková, Splav- cová, 2016, s. 80-84)

Psychosociální podmínky

„Bezpečné a jisté prostředí, respektování aktuálních potřeb dětí, vlídná a trpělivá komunikace, to je přesně to, co dítě raného věku potřebuje“ (Kropáčková, Splavcová, 2016, s. 84) Dítěti dvouletému trvá, než se adaptuje na nové prostředí. Optimální doba je 4-6 týdnů. Nejvýraznějším problémem bývá odloučení od rodičů, a tak je vhodné zařadit ještě před nástupem do mateřské školy tzv. zvykačku. To znamená, že dítě na pár hodin navštěvuje mateřskou školu zároveň s rodiči a zvyká si na nové prostře-

(28)

27

dí, na nové lidi. Když nastane situace, že dítě onemocní, je dobré opět zavést postupné zvykání. Je dobré o adaptaci dítěte mluvit s rodiči, aby se maminky nebály toho, jak to dítě zvládá. Je pravdou, že občas nesou odloučení hůře rodiče než jejich děti. (Kropáčková, Splavcová, 2016, s. 84,85)

(29)

28

II. Praktická část

(30)

29

4 Charakteristika výzkumu

Ve druhé části bakalářské práce budu ověřovat poznatky, které jsem získala v první části a budu si rozšiřovat povědomí o práci asistenta v mateřské škole na základě rozhovoru s učitelkami a asistenty pedagoga. Dotazovány budou učitelky a asistenti pedagoga v běžných mateřských školách.

4.1 Cíl výzkumu

Cílem práce je na základě analýzy legislativních dokumentů, které jsem řešila v teoretické části, vymezit funkci asistenta pedagoga v mateřské škole a porovnat ji se zkušenostmi v současných mateř- ských školách.

4.2 Metodologie výzkumu

Pro své bádání jsem si vybrala kvalitativně orientovaný výzkum. Jak uvádí Gavora (2010), „Kvali- tativní výzkum je často intenzivní nebo dlouhodobý a výzkumník z něj zhotovuje podrobný zápis.“ (Ga- vora, 2010, s. 181)

Výzkumník zaznamenává co nejvíce skutečností, které se odehrají v daném prostředí. Zaznamená- vá například audiofonní nahrávky, které potom analyzuje. Výzkumník se snaží vidět skutečnost očima zkoumané osoby a nestaví na svých vlastních pocitech a názorech.

Jako výzkumnou metodu jsem zvolila interview. Chráska (2007) zmiňuje „Interview je metoda shromažďování dat o pedagogické realitě, která spočívá v bezprostřední verbální komunikaci výzkum-

ného pracovníka a respondenta.“ (Chráska, 2007, s. 182)

Výhodou oproti jiným metodám je navázání osobního kontaktu s dotazovanou osobou, což výzkumní- kovi umožňuje hlubší proniknutí do postoje respondenta.

Současně jsem zvolila polostrukturované interview, které je částečně připravené, ale výzkumník má hotové i další rámcové otázky, kterých se nemusí přesně držet. Od respondentů se požaduje vy- světlení či zdůvodnění odpovědí na dotazy.

Dotazované osoby jsem si zvolila na základě záměrného výběru. Respondenty tvoří 4 učitelky ma- teřských škol a 4 asistentky pedagoga z běžných mateřských škol v Semilském okrese. Tyto participanty jsem oslovila pro jejich zkušenosti s integrací dětí se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, které navštěvují mateřskou školu jako dvouleté.

4.3 Výzkumné otázky

Na základě výše uvedených cílů budu zkoumat otázky, na které se v průběhu šetření pokusím od- povědět.

Hlavní výzkumná otázka:

Je funkce asistenta pedagoga potřebná?

Co je náplní práce asistenta pedagoga?

(31)

30 Rozhovor s asistentky pedagoga

1. V jakých oblastech se cítíte nejsilnější, a naopak, v jakých oblastech máte pocit, že ještě máte rezervy? (Př. Komunikace s dětmi, s rodiči, s učitelem, s vedením školy, v přípravách na čin- nosti.)

2. Spolupracujete i s jinými odborníky či organizacemi? S jakými a jak často?

3. Jak probíhá Vaše spolupráce s učitelkou? (Př. Přípravy)

4. Pracujete individuálně s dítětem, či se věnujete více dětem najednou?

5. Máte možnost komunikovat s rodiči dítěte, a pokud ano, jaké informace jim sdělujete?

6. Jak si myslíte, že pomáháte MŠ, ve které pracujete?

Rozhovor s učitelky mateřských škol

1. Jak dlouho spolupracujete s AP?

2. Máte nějaké předchozí zkušenosti s prací AP? Jaké?

3. Spolupracujete s AP i v přípravné fázi na činnost? Jak? Jak s ním činnosti reflektujete?

4. Spolupracujete i s jinými odborníky či organizacemi? S jakými a jak často?

5. Při jakých činnostech či situacích nejvíce uvítáte práci AP?

6. Může se lišit očekávání učitele od skutečné práce s asistentem? Jak?

7. V čem si myslíte, že Vám AP nejvíce pomáhá?

4.4 Realizace výzkumu

Všechny rozhovory jsem prováděla s participanty v únoru 2019. Tři paní učitelky mi poskytly rozhovor v mateřské škole, kde pracují, jedna paní učitelka mě pozvala k sobě domů. Asistentky pedagoga jsem také navštívila v mateřské škole, avšak jedna asistentka je nyní na mateřské dovolené, tudíž jsem ji také navštívila u ní doma.

Všechny dotazované osoby jsem obeznámila s bakalářskou prací a slíbila jsem jim naprostou ano- nymitu při mém šetření.

Paní učitelky i asistentky jsem požádala o souhlas, abych si jejich odpovědi mohla nahrávat na diktafon. Žádná z žen neměla s nahrávkou problém.

(32)

31

4.4.1 Charakteristika mateřských škol

Mateřská škola A B C D

Typ MŠ Vesnická MŠ Vesnická MŠ Městská MŠ Vesnická MŠ

Zřizovatel Obec Obec Město Obec

Celkový počet dětí v MŠ 25 dětí 26 dětí 20 dětí 26 dětí

Počet dětí, které mají asistenta 3 děti 3 děti 5 dětí 1 dítě Složení dětí dle věku Heterogenní

MŠ

Heterogenní MŠ

Homogenní MŠ

Heterogenní MŠ

4.4.2 Charakteristika participantů

Dotazované osoby jsem označila písmeny U (učitel) a A (asistent) a k těmto písmenům jsem přiřa- dila čísla.

Participant A1 – žena, 55 let, středoškolské vzdělání – střední pedagogická škola, obor vychova- telství, nyní si dodělává vysokou školu v Českých Budějovicích – Arteterapie. Asistentka pro děti mladší tří let.

Paní asistentka pracuje v MŠ 2 roky a v mateřské škole je kvůli dětem dvouletým. Dříve dělala v domě dětí a mládeže a poté pracovala jako OSVČ. Paní asistentka měla různorodé práce, protože chvíli pracovala i v sociálních službách jako sociální pracovnice. Nejdelší dobu strávila jako OSVČ, kdy malovala na sklo. Tuto paní asistentku jsem si zvolila, protože pracuje s dětmi mladšími tří let.

Zkušenost s takto malými dětmi je její první. Působí ve třídě heterogenní, kde je 25 dětí. Setkání se konalo osobně, a to v mateřské škole, ve které paní asistentka působí. Paní asistentka působila sebejis- tým a milým dojmem. Neměla problém ani s nahráváním odpovědí na diktafon. Rozhovor probíhal zhruba 25 minut.

Participant U1 – žena, 51 let, střední pedagogická škola v Liberci, obor učitelství pro mateřské školy, dále si dodělala jeden rok vychovatelství. V mateřské škole dělá asistentku pedagoga pro děti mladší tří let.

Po střední škole paní učitelka nesehnala práci v mateřské škole, a tak si udělala ještě jednu maturitu z oboru vychovatelství. Díky tomu mohla nastoupit do družiny, kde působila 7 let jako vychovatelka.

Poté pracovala ve školkách. Paní učitelka se přiznala, že tíhne k přírodě, a proto vždy působila ve školkách na vesnici. Nyní paní učitelka pracuje ve školce, kde působí již 15 let a zároveň je vedoucí učitelkou. Rozhovor probíhal na začátku března. Paní učitelka mne pozvala k sobě domů, byla velice milá, uvařila mi čaj a tak jsme si mohly popovídat a udělat rozhovor, který jsem nahrávala na diktafon.

(33)

32

Participant A2 – žena, 35 let, střední pedagogická škola v Liberci, dále učitelství pro 1. stupeň se speciální pedagogikou v Hradci Králové. Asistentka pro děti mladší tří let.

Po dokončení studia chtěla paní asistentka pracovat na základní škole, kde ale nesehnala místo, a tak šla do mateřské školy, kde rok dělala jako paní učitelka. Po roce dostala nabídku v Liberci ve škole pro děti s vadami řeči a sluchu, kde působila 2 roky. Paní asistentka poté založila vlastní rodinu a dostala nabídku do mateřské školy na pozici asistenta pedagoga.

Paní asistentka působí ve vesnické mateřské škole, kde je heterogenní třída. Působí pro děti mladší tří let. Paní asistentku jsem si vybrala z důvodu, že v mateřské škole je pro děti dvouleté a zároveň mi přišlo zajímavé, že i učitelkou na základní škole. Sešly u ní doma, kam mě pozvala, abychom měly na rozhovor klid. Rozhovor probíhal přátelskou formou a byly mi sděleny všechny informace, které jsem potřebovala.

Participant U2

– žena, 50 let, střední pedagogická škola v Nové Pace. Paní učitelka dělá asistenta pedagoga pro děti mladší tří let a pro děti předškolní.

Paní učitelka po střední škole ihned nastoupila do praxe. Celých 30 let dělá pouze v mateřských školách, kterých vyzkoušela více, protože v té době, kdy začala působit jako učitelka, dostávala umís- těnku pouze na rok. Dnes je za to vděčná, jelikož viděla více práce s dětmi. S paní učitelkou jsme se sešly v mateřské škole, kde působí. Provedla mě školkou a ukázala mi prostory, kde s dětmi tráví čas.

Paní učitelka byla jako i ostatní dotazované osoby velice milá a dovolila mi i nahrávání na diktafon.

Participant A3 – žena, 20 let, střední vzdělání – studovala obchodní akademii v Liberci, nyní si dodělala kurz asistenta pedagoga. V mateřské škole je pro děti s podezřením na ADHD, pro děti ze sociálně znevýhodněného prostředí.

Po střední škole paní asistentka zjistila, že je možné udělat si kurz a působit pak jako asistentka v mateřské škole. Kurz si tedy udělala a nyní může v mateřské škole pracovat s dětmi. Je ve školce, kde se nachází 24 dětí. I když má paní asistentka za sebou 2 měsíce praxe, měla jsem z ní pocit, že ví co a jak. Byla velice ochotná mi poskytnout rozhovor. Naše povídání trvalo asi 25 minut a sešly jsme se v prostorách mateřské školy.

Participant U3 – žena, 30 let, vyšší odborná pedagogická a sociální škola. Paní učitelka dělá ve třídě asistenta pedagoga pro děti s podezřením na ADHD a pro děti ze sociálně znevýhodněného pro- středí.

Paní učitelka nejprve vystudovala střední pedagogickou školu v Liberci. Jelikož si chtěla své obzo- ry rozšířit, tak ještě vystudovala vyšší odbornou školu. Paní učitelka, ačkoliv je mladá, vyzkoušela více mateřských škol. Působila v mateřské škole v Praze, v několika mateřských školách v Liberci.

(34)

33

Vždy chtěla poznat co nejvíce směrů, aby zjistila, co jí vyhovuje. Nyní působí v mateřské škole, kde je spokojena. Stejně jako s paní asistentkou pedagoga, jsem se sešla s paní učitelkou v prostorách mateřské školy. Byla také milá a rozhovor jsem si mohla nahrávat.

Participant A4 – žena, 55 let, střední pedagogická škola v Liberci. V mateřské škole působí pro chlapce, který trpí svalovou dystrofií.

Paní asistentka vystudovala střední pedagogickou školu v Liberci a poté působila celou dobu v mateřských školách. Po mnoha letech praxe však usoudila, že by chtěla zkusit něco nového, jiného, a tak nyní působí 2 roky jako asistentka pedagoga v mateřské škole. Paní asistentka je takto spokojená, neboť říkala, že v jejích letech je příjemnější věnovat se jednomu dítěti než 27 dětem. S paní asistentkou jsme se sešly v mateřské škole po její pracovní době. Bohužel jsem neměla možnost si celou škol- ku prohlédnout, protože děti v místnosti spaly.

Participant U4 – žena, 40 let, střední pedagogická škola v Litoměřicích. Paní učitelka dělá asisten- ta pedagoga pro dítě se svalovou dystrofií.

Paní učitelka po střední škole pracovala jako administrativní pracovnice, neboť nesehnala práci ve svém oboru. Poté dostala lukrativní nabídku působit ve školce, která byla součástí nemocnice. Jelikož chtěla pracovat s dětmi, tuto nabídku přijala. Pracovala zde asi 3 roky, protože pak nastoupila na mateřskou dovolenou. Nyní více než 7 let působí v této školce, kde jsem ji navštívila.

4.4.3 Rozhovor s participantem – asistentem pedagoga 1 (A1)

1. V jakých oblastech se cítíte nejsilnější, a naopak v jakých oblastech máte pocit, že ještě máte re- zervy? (Př. Komunikace s dětmi, s rodiči, s učitelem, s vedením školy, v přípravách na činnosti.)

Já jsem vždycky vnímala práci asistenta jako pomoc pedagogovi. Snažila jsem se mu do jeho prá- ce nezasahovat, ale zároveň být tam, kde byla potřeba. Pedagog byl v nějaké oblasti hodně dobrý a nebylo potřeba mu tolik pomáhat, ale kde jsem viděla, nebo jsem byla požádána o spolupráci, tak jsem pomáhala. Jelikož jsem byla asistentkou hlavně pro děti mladší tří let, tak tam byla nejvíce potřeba při obsluze dětí. Jinak při práci asistenta nedokážu úplně projevit své schopnosti, protože se to ode mě ani neočekávalo. Není to tak úplně potřeba, ale je potřeba aby ten den nějakým způsobem probíhal a všechno se odvíjelo, jak má. To co mi nejde, nejde mi toho víc, ale nedokážu to vyjádřit.

2. Spolupracujete i s jinými odborníky či organizacemi? S jakými a jak často?

Ne, nespolupracujeme, vůbec jsme s nimi nebyli v kontaktu, protože tady pracuje speciální pedagog ve škole a to je v jeho kompetenci. On mi dával informace o dětech, anebo přímo paní učitelka mě informovala.

(35)

34

3. Jak probíhá Vaše spolupráce s učitelkou – (Př. Přípravy)

Já jsem se vždy ptala co je potřeba, co bude potřeba a ať mi předá svou část nějaké přípravy, abych jí mohla pomoct. Domlouvaly jsme se většinou dva dny dopředu, tak jak bylo potřeba. Když měli program na celý týden, nějakou hru, která probíhala celý týden, tak to bylo potřeba připravit dopředu, ale když bylo něco jednoduššího, jednodušší program, tak to stačilo připravit den předem. Učitelé mi pře- dali informace o dítěti, které jsem měla na starosti a společně jsme pro něj vymýšleli program.

4. Pracujete nejčastěji individuálně s dítětem, či se věnujete více dětem najednou?

Byla jsem pro děti mladší tří let, ale zároveň jsem pomáhala, kde byla potřeba. Samostatně jsem byla i s dětmi, které přestaly nějakým způsobem fungovat, třeba jim nebylo dobře, plakaly nebo měly svoje dny. Aby to učiteli nenarušilo výuku, tak jsem si je vzala.

5. Máte možnost komunikovat s rodiči dítěte, a pokud ano, jaké informace jim sdělujete?

S rodiči jsem komunikovala v rámci předání dětí – to bych neměla dělat, ale když byl učitel ne- mocný, tak jsem, jelikož mám vzdělání pro mateřské školy, zastupovala i učitele. Avšak když tam byl učitel, tak jsem s dětmi nepracovala samostatně. Informaci o dítěti jsem předala učiteli a ten ji poté předal rodiči.

6. Jak si myslíte, že prospíváte dané MŠ, ve které pracujete?

Myslím si, že to je určitě užitečná profese, protože práce v mateřské škole je náročná a učitel když má možnost mít asistenta pedagoga, je to jedině výhra. V takových chvílích, kdy je potřeba pomoct, tak je vhodný. Asistent, i když je pro děti mladší tří let, tak slouží i jako pravá ruka učiteli.

4.4.4 Rozhovor s participantem – asistentem pedagoga 2 (A2)

1. V jakých oblastech se cítíte nejsilnější a naopak v jakých oblastech máte pocit, že ještě máte re- zervy? – (Př. Komunikace s dětmi, s rodiči, s učitelem, s vedením školy, v přípravách na činnosti.)

Občas neprobíhala vůbec komunikace s těmi rodiči, protože jsem se s nimi nedostala do styku. Pro- tože jsem přicházela déle a odcházela dříve než děti. Takže s rodiči jsem se tolik nesetkala. Akorát s jednou maminkou jsem jednala a u ní jsem se nesetkala s příjemným jednáním, kdy tvrdila, že její dcera je naprosto v pořádku a nepotřebuje ani odbornou pomoc, ani logopeda, prostě nic. Takže tam jsme s tou holčičkou dělali a nikdo o tom nevěděl. Nemohu říci, v čem jsem vynikala či naopak, pro- tože mám praxi a vystudované školy, tak jsem s dětmi pracovala více méně samostatně. Učitelky mi nezadávaly práci, dohodly jsme se, že si to vymyslím a připravím sama a měla jsem rozdělený týden dle učitelek. Učitelky mě nevedly, neříkaly mi, co mám dělat, ale to všechno jen díky mé praxi.

2. Spolupracujete i s jinými odborníky či organizacemi? S jakými a jak často?