B7401 – Tělesná výchova a sport
7401R014 – Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání
7504R181 – Geografie se zaměřením na vzdělávání (dvouoborové)
Mgr. Jaroslav Kupr
Liberec2014
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č.
121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci, nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Především bych chtěl poděkovat svému vedoucímu bakalářské práce Mgr.
Jaroslavu Kuprovi za připomínky, konzultace a rady při zpracování bakalářské práce.
Dále bych rád poděkoval paní Mgr. Kláře Kuprové, za konzultace při zpracování experimentální části bakalářské práce a nejmenším členům horolezeckého oddílu HO Větrník, které mi pomohly nafotit praktický materiál. Velké díky patří rodině za neustálou podporu.
BEZPEČNOST LEZENÍ NA UMĚLÝCH LEZECKÝCH STĚNÁCH DĚTÍ DO 15 LET
Ladislav Ličík 11–FP–KTV– 0050 Vedoucí BP: Mgr. Jaroslav Kupr
Anotace
Závěrečnou a hlavní částí práce je metodická příručka lezení dětí do 15 let. V první části práce je krátké představení lezení, jeho historie a postup stavba lezecké stěny. V další části je uvedeno jaký materiál a vybavení je pro lezce zapotřebí, pokud se chce vydat na umělou lezeckou stěnu. V kapitole Statistika úrazů jsou uvedeny a sepsány nehody, které se v oblasti lezení udály za posledních několik let. Mají zdůraznit narůstající počet nehod, který je způsoben nepozorností nebo nedbalostí. Kapitola Nejčastější chyby na umělých lezeckých stěnách je devatero nejčastějších chyb, kterých se lezci dopouští a na které je potřeba dávat pozor. Závěrečnou a hlavní prací je příručka lezení. Ta po jednotlivých krocích seznámí lezce se správnými postupy a naučí ho základní pravidla, která jsou nutná pro bezpečný pohyb na umělé lezecké stěně. Pro zpracování fotografií byly používány programy Adobe Light Room a Corel Draw Graphic Suite x6, následné zapracované pomocí MS Office 2013.
Klíčová slova: lezení; metodika; bezpečnost; Liberec, umělé lezecké stěny.
SAFETY CLIMBING ON ARTIFICIAL CLIMBING WALLS FOR CHILDREN UNDER 15 YEARS OF AGE
Ladislav Ličík 11–FP–KTV– 0050 Vedoucí BP: Mgr. Jaroslav Kupr
Anotacion
The final and main part of this thesis is a methodological climbing guide for children under 15 years of age. The first part is a brief introduction of climbing, its history and the way of building a climbing wall. The next section describes which material and equipment climbers need if they want to climb a climbing wall. The chapter Accidents statistics is dedicated to a brief description of accidents and injuries in recent years. This should point out the growing number of accidents caused by the inattention or bycarelessness. Chapter Common mistakes on artificial climbing walls is describing nine most common mistakes caused by the climbers which should be avoided. The final and main part of this thesis is a climbing guide. The climber is a step-by-step familiarized with the proper practices and the basic rules which are necessary for safe behavior on climbing walls. For photo processing was used programs Adobe Light Room and Corel Draw Graphic Suite x6, subsequently incorporated using MS Office 2013.
Key words: climbing; metodic; safety; Liberec, artificial climbing walls.
Obsah
ÚVOD ... 13
CÍLE PRÁCE ... 14
1.1 Hlavní cíl ... 14
1.2 Dílčí úkoly ... 14
ÚVOD DO PROBLEMATIKY ... 15
2.1 Charakteristika lezení na lezecké stěně ... 15
Klady a zápory ... 15
Vývoj a historie lezeckých stěn ... 16
Současné trendy ... 17
Technické požadavky ... 17
2.2 Lezecké vybavení ... 18
Lezecké úvazky ... 18
Lezecká lana ... 19
Jistící pomůcky ... 21
Karabiny ... 22
Lezecké boty ... 23
Přilba ... 23
2.3 Statistika úrazů ... 24
2.4 Nejčastější chyby na umělých lezeckých stěnách ... 27
2.5 Charakteristika lezce ... 30
Dospělý ... 30
Dítě ... 30
METODIKA PRÁCE (VYTVOŘENÍ PŘÍRUČKY) ... 31
3.1 Organizace sběru a zpracování dat ... 32
METODICKÝ MATERIÁL K LEZENÍ NA UMĚLÝCH STĚNÁCH ... 33
4.1 Oblékání sedacího úvazku ... 33
Přezky na bederním sedacím úvazku ... 35
Chyby při oblékání ... 36
4.2 Navázání lana k sedacímu úvazku ... 37
4.3 Ostatní uzle ... 40
Protisměrný uzel ... 40
Protisměrný osmičkový uzel ... 41
Vůdcovský uzel ... 42
Lodní uzel ... 43
Půllodní uzel... 44
4.4 Jištění TOP-ROPE (HMS, kyblík, GRI-GRI, Click-UP, Reverso) ... 47
Jištění kyblíkem ... 47
Komunikace v lezení ... 49
4.5 Nácvik jištění pomocí kyblíku ... 52
Jištění pomocí půllodního uzlu... 56
Jištění pomocí GRI-GRI ... 57
Jistící pomůcky na principu kyblíku ... 60
4.6 Nácvik lezení prvolezce ... 63
4.7 Nácvik jištění prvolezce ... 66
4.8 Sednutí do lana, nácvik pádu ... 71
4.9 Pádový faktor ... 72
ZÁVĚRY ... 73
POUŽITÉ ZDROJE ... 74
OBR. Č. 1: HOROLEZECKÁ STĚNA, (ZDROJ: LKP, 2011) ... 15
OBR. Č. 2: SPIESSOVO ŠIKMÉ ŠPLHADLO (ZDROJ: SPORTOVNÍ LEZENÍ, 2011) ... 16
OBR. Č. 3: TYPY SEDACÍCH ÚVAZKU (BEDERNÍ, PRSNÍ, CELOTĚLOVÝ), (ZDROJ: HUDY, 2014) ... 18
OBR. Č. 4: ZNAČENÍ TYPŮ LAN, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 20
OBR. Č. 5: TYPY JISTÍCÍCH POMŮCEK, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 21
OBR. Č. 6: TYPY HMS, (ZDROJ: VLASTNÍ)... 22
OBR. Č. 7: MAMMUT ELEMENT SMART HMS, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 22
OBR. Č. 8: LEZECKÉ BOTY, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 23
OBR. Č. 9: HELMA, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 23
OBR. Č. 10: STATISTIKA ÚRAZŮ V LETECH 2000 - 2013, (ZDROJ: HOROSVAZ, 2014) ... 24
OBR. Č. 11: POČET ÚRAZŮ V ROCE 2012 V RŮZNÝCH DISCIPLÍNÁCH LEZENÍ,... 25
OBR. Č. 12: STATISTIKA ÚRAZŮ PODLE VĚKU ZA ROK 2012, (ZDROJ: HOROSVAZ, 2014) ... 26
OBR. Č. 13: STATISTIKA ÚRAZŮ PODLE ZKUŠENOSTÍ ZA ROK 2012, (ZDROJ: HOROSVAZ, 2014) ... 26
OBR. Č. 14 ŠPATNÉ POSTAVENÍ JISTIČE, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 27
OBR. Č. 15: PARTNER CHECK, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 28
OBR. Č. 16: OBLÉKÁNÍ SEDACÍHO ÚVAZKU, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 33
OBR. Č. 17: TYPY SPON: A-KLASICKÁ, B- RYCHLOSPONA, C-ROCK-LOCK, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 35
OBR. Č. 18: SPRÁVNÉ ZAPNUTÍ KLASICKÉ SPONY, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 35
OBR. Č. 19: CHYBY PŘI OBLÉKÁNÍ SEDACÍHO ÚVAZKU (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 36
OBR. Č. 20: OSMIČKA (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 37
OBR. Č. 21: VÁZÁNÍ OSMIČKOVÉHO UZLU, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 38
OBR. Č. 22: NAVÁZÁNÍ LANA K SEDACÍMU ÚVAZKU POMOCÍ OSMIČKOVÉHO UZLU . 39 OBR. Č. 23: UZEL UIAA, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 40
OBR. Č. 24: PROTISMĚRNÝ OSMIČKOVÝ UZEL, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 41
OBR. Č. 25: VÁZÁNÍ VŮDCOVSKÉHO UZLU, (ZDROJ: VLASTNÍ)... 42
OBR. Č. 26: LODNÍ UZEL, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 43
OBR. Č. 27: PŮLLODNÍ UZEL NA KARABINĚ HMS, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 44
OBR. Č. 28: VÁZÁNÍ PŮLLODNÍHO UZLU, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 45
OBR. Č. 29: ŠPATNÉ ZALOŽENÍ JISTÍCÍHO UZLU DO KARABINY, (ZDROJ: VLASTNÍ) .... 46
OBR. Č. 30: SPRÁVNÉ VEDENÍ LANA V KYBLÍKU, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 47
OBR. Č. 31: DOBÍRÁNÍ LANA PŘES KYBLÍK, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 48
OBR. Č. 32: SPRÁVNÁ POLOHA JISTIČE PŘI SPOUŠTĚNÍ LEZCE, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 50
OBR. Č. 33 SPOUŠTĚNÍ S POMOCNÍKEM, KTERÝ HLÍDÁ JISTIČE, (ZDROJ: VLASTNÍ) .... 51
OBR. Č. 34 NÁCVIK JIŠTĚNÍ NA ŽEBŘINÁCH S PEVNÝM UKOTVENÍM LANA, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 53
OBR. Č. 35 NÁCVIK JIŠTĚNÍ NA ŽEBŘINÁCH S KOTVENÍM LANA PŘES KARABINU,
(ZDROJ: VLASTNÍ) ... 54
OBR. Č. 36: SPRÁVNÁ POLOHA PŘI JIŠTĚNÍ HMS, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 56
OBR. Č. 37 GRI- GRI 2, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 57
OBR. Č. 38 GRI- GRI 1, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 57
OBR. Č. 39 ZALOŽENÍ LANA DO GRI-GRI, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 58
OBR. Č. 40 SPOUŠTĚNÍ POMOCÍ GRI-GRI, ... 59
OBR. Č. 41 JIŠTĚNÍ POMOCÍ GRI-GRI, ... 59
OBR. Č. 42: MAMMUT SMART, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 60
OBR. Č. 43: SPOUŠTĚNÍ PŘES MAMMUT SMART, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 60
OBR. Č. 44: VEDENÍ LANA V CLICK-UP, ... 61
OBR. Č. 45: ZABLOKOVANÝ CLICK-UP, ... 61
OBR. Č. 46: SPOUŠTĚNÍ POMOCÍ CLICK-UP, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 62
OBR. Č. 47: SPRÁVNÉ A ŠPATNÉ CVAKNUTÍ LANA DO POSTUPOVÉHO JIŠTĚNÍ, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 63
OBR. Č. 48: CVAKÁNÍ LANA DO EXPRESKY, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 64
OBR. Č. 49: NÁCVIK LEZENÍ PRVOLEZCE S JIŠTĚNÍM TOP-ROPE, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 65
OBR. Č. 50 JIŠTĚNÍ PRVOLEZCE POMOCÍ METODY SPOTTING, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 67
OBR. Č. 51 LEZENÍ OD DRUHÉ EPXRESKY, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 68
OBR. Č. 52: POZICE RUKOU PŘI POVOLOVÁNÍ LANA (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 69
OBR. Č. 53: POUŽITÍ POMOCNÉHO ZÁVAŽÍ, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 70
OBR. Č. 54 NÁCVIK ODSEDNUTÍ, PÁDU DO LANA, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 71
OBR. Č. 55: PÁDOVÝ FAKTOR, (ZDROJ: VLASTNÍ) ... 72
Seznam zkratek
% procento Např. například Tv tělesná výchova
UIAA International Mountaineering and Climbing Federation ZŠ základní škola
Tzv. takzvanému
HMS velká karabina hruškovitého tvaru s pojistkou, vhodná pro jištění Expreska dvě karabiny spojené plochou smyčkou, používají se při postupovém
jištění
Spotting hlídání lezeckého partnera proti pádu na zem dokud necvakne první jistící bod
13
Úvod
Lezení patří k základním pohybovým dovednostem člověka už odpradávna. Při jeho provozování jsou zapojeny čtyři smysly (smysl pro udržování rovnováhy, hmat sluch a zrak). Lezení je pro člověka přirozeným pohybem. Již od pravěku se lidé lezeni věnovali například při sběru ovoce (stromy), nebo při záchraně vlastního života, pokud byli pronásledováni nepřítelem. V současné době, kdy se naše civilizace posunula o velký krok dopředu, nám při lezení pomáhají nejrůznější pomůcky, jako jsou žebříky, nebo lana. Ale touha po vertikálním pohybu je v nás neustále. Od raného dětství až po stáří. Lezení je pro člověka jakási výzva, forma překonávání jak už strachu, tak i vlastní odvahy. O to více si člověk sám sebe váží, když se mu to podaří a překoná sám sebe. Posílíme tím vlastní důvěru v sobě samém.
V dnešní době zažilo lezení jako sport ohromný vzestup. Pokud se porozhlédneme, tak v každém větším městě nalezneme alespoň jednu lezeckou stěnu. S tímto množstvím stěn také přibývá nehod, vyplývajících z mnoha aspektů (nepozornost, špatná metodika a zanedbaná bezpečnost), která mnohdy vede k vážným zraněním.
V současné době jsou na horolezeckých stěnách velmi časté úrazy, které jsou způsobeny nepozorností, nebo nedostatkem zkušeností. Časté nehody jsou
způsobené neznalostí základních pravidel lezení a v nesprávném používání jistících pomůcek.
Jelikož je práce zaměřená na mladší věkovou skupinu, práce bude učit děti lezení lehčí formou (formou hry). Jde tedy především o bezpečnost při lezení a jištění.
Hlavní důraz bude tedy kladen na tuto stránku, než na lezení samotné.
Dále poskytnout metodiku lidem, kteří nevědí, jak správně vysvětlovat bezpečnost při lezení.
14
Cíle práce
1.1 Hlavní cíl
Cíl práce:
Cílem práce je přispět k bezpečnosti provozu na umělých lezeckých stěnách s ohledem na lezce do 15 let.
1.2 Dílčí úkoly
1) Syntéza dostupných poznatků.
2) Vytvoření souboru bezpečnostních pravidel pro výuku lezení dětí do 15 let.
15
Úvod do problematiky
2.1 Charakteristika lezení na lezecké stěně Klady a zápory
Umělé horolezecké stěny byly budovány jako simulace skalního lezení a k nácviku těžkých kroků, nebo lezení v nepříznivém počasí. Výhodou těchto stěn je, že se na nich dá lézt za jakéhokoliv počasí. Nejsou tak psychicky náročné, jelikož jsou dobře zajištěné.
Na umělých lezeckých stěnách z hlediska tréninku a bezpečnosti najdeme mnoho pozitiv. Mezi hlavní nesporně patří bezpečnost a odborný dohled. Stěny jsou ze zákona nutné mít certifikaci o kontrole stěny a její bezpečnosti. Z hlediska lezení jsou dobré pro rozvoj síly obratnosti a nácviku modelových situací, které mohou nastat.
Stěny jsou také přístupné pro širokou veřejnost, ať již formou kurzů, nebo lezeckých škol a oddílů.
Oproti tomu se na stěně vytrácí smysl klasického skalního lezení. Odpadá zde motivace zdolat stěnu, vylézt nahoru jako vnitřní cíl. Stěna nás také nemůže plně připravit na skalní lezení, jelikož chyty a profily jsou jasně definované a oproti skalám méně rozmanité. Jedná se o jiný pohyb a chybí zde i psychický faktor, jelikož stěny jsou velmi dobře odjištěné a na skalách se můžeme většinou setkat s jištěním, které je od sebe vzdáleno i více než 5 metrů.
Obr. č. 1: Horolezecká stěna, (zdroj: lkp, 2011)
16
Vývoj a historie lezeckých stěn
Historie lezeckých stěn sahá až do středověku, kdy byl lezecký výcvik využíván pro obléhací účely. Nejvíce k rozvoji lezení přispěl Jahn - Eiselenův německý systém tělesné výchovy, který se sestával z překážkové dráhy a byl velmi intenzivně využíván pro vojenský výcvik. Nebo Spiessův systém, který vznikl ve Švýcarsku při zákazu turnerských cvičení. Dnešní podoba lezeckých stěn se datuje do roku 1937, kdy byla ve městě Camp Long v USA postavena Schurmanova skála, která byla osazena umělými chyty. Po tomto roce se začaly objevovat lezecké stěny na různých částech světa a sloužily spíše pro tělesnou výchovu. Ohromný rozmach byl v 80. letech, kdy vznikla i disciplína sportovního lezení. Stěny fungovaly jako tréninkové a závodní centra. Ohromnou výhodou byl celoroční provoz a bezpečnost lezců (Vomáčko, Boštíková, 2008).
Obr. č. 2: Spiessovo šikmé šplhadlo (zdroj: Sportovní lezení, 2011)
17
Současné trendy
Lezecké stěny mají primárně napodobit venkovní prostředí; k tomuto účelu se v dnešní době často používají nejrůznější materiály.
S rozmachem lezení v současné době se objevily nejrůznější lezecké disciplíny.
Mezi nejrozšířenější patří sportovní lezení, bouldering, lezení na rychlost, nebo drytooling (lezení za pomocí cepínů a maček), (Baláš, Strejcová, 2008).
Technické požadavky
Pro výstavbu lezeckých stěn platí Evropská norma ČSN EN 12572, (Horosvaz, 2014). V České republice je několik firem, které se výstavbou přímo zabývají, (TR Walls, Makak). Pro vybudování stěny je základem mít dostatečný prostor, jak plošný, tak výškový. Záleží, jakou formu stěny chceme vybudovat. Zda stěnu vnitřní, venkovní, závodní a pro jakou lezeckou disciplínu. Dalším bodem při výstavbě je použitý materiál, ze kterého bude stěna postavena. První je konstrukce, na kterou se používají buď svařované jacklové profily, nebo šroubované L- profily. Ty tvoří nosnou část stěny tzv. jádro. Na tuto konstrukci se montují desky tzv. plášť. Zde jsou nejběžnější materiály jako dřevo (OSB desky, překližka), laminát, nebo beton. U překližkových desek se používají tloušťky 18 nebo 22 mm. Novou metodou je stavět stěny z laminátu; tento materiál se dokáže natvarovat tak, aby co nejvěrohodněji napodobil skálu. Po opláštění stěny je nutné stěnu osadit jistícími prostředky. Na vrchol umístíme řetěz se dvěma karabinami zámky proti sobě nebo šroubovací karabinu se zámkem; na postupové jištění použijeme expresky. Pro umístění expresek se používá vzorec na výpočet vzdálenosti mezi expreskami. Dle normy musí být první expreska maximálně 3,10 m nad zemí. Poté se další expreska počítá dle vzorce (d=
(h+2/5), kde d znamená vzdálenost další expresky v metrech a h značí výšku poslední umístěné expresky.
Nakonec stěnu osadíme lezeckými chyty. Je mnoho typů a velikostí (micro – XXL, nebo struktury), nejčastěji se ale setkáme s chyty z plastbetonu, polyesteru, dřeva nebo kamene. Chyty se šroubují do předem předvrtané sítě děr na lezeckou stěnu. Pro uchycení se používají šrouby velikosti M10 a buldoky, které jsou z druhé strany stěny (Baláš, Strejcová, 2008).
18
2.2 Lezecké vybavení
Pro lezení na umělých stěnách budeme potřebovat vybavení, mezi základní patří lezecký úvazek, jistící pomůcku, lano, boty a vhodný sportovní oděv. Dále se můžeme vybavit i doplňky, mezi které patří magnésium, které zvyšuje tření při lezení.
Lezecké úvazky
Jedná se o vybavení, které slouží k jištění sebe sama, spolulezce a k zachycení pádu. Rozlišujeme tři typy základních lezeckých úvazku:
Bederní sedací úvazek („sedák“)
Skládá se z bederního pásu, ke kterému jsou okem přichyceny smyčky pro nohy.
Dále jsou na bederním úvazku přišitá nosná oka na materiál (malá nosnost; 5kg).
Takto konstrukce lezeckého úvazku při zatížení rozděluje síly na bederní pás a nohavice. Jedná se o nejčastěji používaný lezecký úvazek pro lezce.
Prsní lezecký úvazek („prsák“)
Používá se vždy s kombinací s bederním sedacím úvazkem. Při tomto použití se při pádu, nebo visu na laně udrží trup ve vzpřímené poloze. Chrání tak proti poškození páteře následkem pádu a tzv. „prolomení zad“.
Celotělový lezecký úvazek („celotělák“)
Jedná se o lezecký úvazek složený kombinací bederního a prsního úvazku, ale s nemožností oddělení. Je v celku. Velké zastoupení má u dětí a jako pracovní sedací úvazky (Frank, Kublák, 2007).
Obr. č. 3: Typy sedacích úvazku (bederní, prsní, celotělový), (zdroj: Hudy, 2014)
19
Lezecká lana
Horolezecké lano je dalším povinným materiálem pro každého lezce. Někdy se také nazývá pupeční šňůrou. Lezec je s lanem ve velmi silném poutu, protože do něj vkládá svou důvěru a život. K lanu neodmyslitelně patří uzel, který spojuje lano se sedacím úvazkem. Je součástí jistícího řetězce. Lezec by tedy měl znát uzly přesně a vědět k jakému účelu je použít, (Vomáčko, Boštíková, 2003).
Význam lezeckých lan je především při jištění a vertikální postupu v případech, kdy by pohyb byl nebezpečný. Při lezení má lano funkci jistící a zachycovací v případě pádu lezce. Obecně tedy lze říct, že je jakousi „dopravní cestou, bez níž není průstup vertikálou možný“. Na lezecká lana jsou kladeny velmi vysoké nároky z hlediska kvality zpracování a opotřebení (Frank, Kublák, 2007).
Rozdělení lan
Lana se dělí podle materiálu, ze kterého jsou vyrobeny, dále jak jsou konstrukčně stavěny a na jejich chování při zatížení. Nejdůležitější je zejména chování lana při zatížení, to je ovlivněno pružností lana (elasticitou), která závisí na použitém materiálu, jádru lana, stavbou opletu (vzor, hrubost) a koncovou úpravou, kterou můžou být například teflonové, nebo proti zamrzající úpravy. Dle výše uvedených vlastností můžeme lana rozdělit do dvou skupin. První jsou lana dynamická, která tzv.
„pruží“ a používají se pro lezení a na lana statická tzv. „pevná“, která jsou vhodná pro pracovní sektor (Frank, Kublák, 2007).
20 Dynamická lana
Jejich průtažnost se pohybuje v hodnotách 5-15%. Primární účel je pro lezení. Je kladen velký nárok na pevnost, pružnost a rázovou odolnost. Slouží především k zachycení padajícího lezce, kdy se snaží pádovou energii pohltit. Další hodnota pro lana je počet pádu, které jsou schopny zachytit dle normy1. Proto se dělí na tzv.
„málopádová“ a „mnohopádová“. Lana se testují v laboratořích na pádovém stroji.
Zkoušky jsou spíše orientační, jelikož nasimulovat opravdový pád se všemi odpovídajícími faktory je neproveditelné (Frank, Kublák, 2007).
Lana se dělí i podle jejich určení. Zda se používá na klasické lezení, na vícedélkové lezení, lezení v ledu, speleologii apod. Dělíme je na tři kategorie.
Lana jednoduchá (tzv. „single rope“)
Jedná se o nejběžnější lana, která mají využití při lezení na menších skalách, nebo stěnách, používají se v jednom prameni. Průměry se pohybují od 10 –11 mm.
Výhodou je, že lezec s sebou nese jedno lano, nevýhodou, že v případě přeseknutí lana, není již jištěn.
Lana poloviční (tzv. „půlky“)
Lano používané především v horách, nebo při lezení v nebezpečném terénu, kde hrozí poškození lana. Lana se používají v páru, tzn. lezec se naváže na obě dvě lana a jistič jimi jistí (musí mít vhodný jistící materiál, do kterého může vložit oba prameny lana). Při lezení se každý pramen cvaká do jiného jištění a střídavě. Průměry lan jsou obvykle 9 mm.
Lana dvojitá (tzv. „dvojčata“)
Tyto lana jsou s průměrem přibližně 8 mm. Při lezení se musí vždy vkládat do jednoho jištění, ne tedy jako u polovičních střídavě, (Frank, Kublák, 2007).
1 Norma EN 892 (pro Čr platí norma ČSN EN 892)
Obr. č. 4: Značení typů lan, (zdroj: vlastní)
21
Jistící pomůcky
Používají se na jištění, nebo na spouštění. Tyto pomůcky se rozdělují do několika skupin. Kyblíky, ATC, poloautomatická jistítka, karabina HMS, destičky. Funkce těchto pomůcek je při lezení nezbytná a je důležité, aby je lezec dokonale ovládal, (Info@HUDY, 2011).
U kyblíků a destiček je princip jištění způsobený provlečením lana skrz jistící pomůcku a procvaknutí karabinou se zámkem. Tím dochází ke zvýšenému tření v jistící pomůcce a následnému brždění lana.
Mezi další jistící pomůcky se řadí i postupové jištění, například vklíněnce, friendy a smyčky.
Obr. č. 5: Typy jistících pomůcek, (zdroj: vlastní)
22
Karabiny
Pro jištění jsou doporučované karabiny hruškovitého tvaru, které nemají žádný profil a jsou opatřeny zámkem proti samovolnému otevření „tzv. HMS“. Tento typ karabiny by měl být povinně vybaven každý lezec. Používá se při jištění, slaňování, nebo záchraně, (Info@HUDY, 2011).
Obr. č. 6: Typy HMS, (zdroj: vlastní)
Obr. č. 7: Mammut Element smart HMS, (zdroj: vlastní)
23
Lezecké boty
Pro jistý pohyb při lezení se vyvinuly speciální boty, které mají vyšší přilnavost a pevně fixují chodidlo, tak aby bylo možné využít i nejmenší stupy. Podrážka se vyrábí v různých tvrdostech, od měkkých po tvrdé. V závislosti na lezeném materiálu. Svršek boty se vyrábí z kůže, nebo syntetických materiálů. Lezecké boty se vyrábí v různých provedeních (tkaničkové, nazouvací, na suchý zip), (Info@HUDY, 2011).
Přilba
Přilba patří k nejdůležitější ochranné pomůcce, která chrání hlavu například před ulomeným chytem, úlomky skály. Musí přesně a pevně sedět na hlavě. Přileb existuje celá řada, proto je nutné používat pouze helmy uřčené pro horolezectví. Přilba musí mít certifikaci UIAA, nebo CE, (Schubert, 2010).
Obr. č. 8: Lezecké boty, (zdroj: vlastní)
Obr. č. 9: Helma, (zdroj: vlastní)
24
2.3 Statistika úrazů
Celkový počet úrazů v letech 2000- 2013
V tabulce jsou sepsány počty úrazů od roku 2000 do roku 2013. Jedná se o nahlášené úrazy na stránky Českého horolezeckého svazu.
V roce 2012 bylo evidováno 21 úrazů, z nichž byl jeden smrtelný. Z vyplněných formulářů se zjistilo, že nejvíce raněných bylo mužů (16) a nejméně žen (4). Věk zraněných byl v rozmezí 22 – 59 let. Ve statistice je i jeden dětský zástupce, ve věku 10 let.
V tomto roce se největší počet zranění odehrál na umělé lezecké stěně (celkem 5 případů). Ostatní případy se staly v terénu, horách apod. V následujících tabulkách jsou rozebrány faktory (věk, zkušenosti, terén, technické faktory, osobní faktory).
Lezení je adrenalinový sport, ve kterém je nutno počítat s mnoha vlivy, které mohou ztížit postup skalou nahoru. Přesto ale ve většině případů zranění se jedná o selhání lidského faktoru, který je způsoben nepozorností, nebo podceněním sil lezce.
Obr. č. 10: Statistika úrazů v letech 2000 - 2013, (zdroj: Horosvaz, 2014)
25
Počet úrazů v roce 2012 dle horolezeckých disciplín
Tabulka níže, nám ukazuje počet úrazů za celý rok 2012 v jednotlivých disciplínách v lezení. Zaměříme-li se na druhé místo, zjistíme, že to jsou umělé lezecké stěny, kde se stalo 36 nehod. Každým rokem toto číslo narůstá, je možné, že je to způsobeno tím, že lezecké stěny jsou v dnešní době dostupné široké veřejnosti a tím narůstá počet zranění. Začínající lezci si většinou nezaplatí lezecké kurzy, které jim pomohou naučit se základní lezecké dovednosti, častěji se setkáme se začínajícími lezci, kteří jsou vyučování lidmi, bez potřebné kvalifikace a tím narůstá riziko úrazu.
0 10 20 30 40 50 60
skalní a písk. Lez.
umělá stěna
boulderi ng
VHT lezení v horách
skialpinis mus
počet úrazů 54 36 17 16 12 5
Obr. č. 11: Počet úrazů v roce 2012 v různých disciplínách lezení, (zdroj:Horosvaz, 2014)
26
Rozdělení úrazů podle věku:
V následující tabulce máme rozdělení úrazů dle věkových skupin. Jako první máme úrazy lidí do dvaceti let. Je zde již zmíněný desetiletý chlapec. Toto číslo je pro někoho zanedbatelné, ale z hlediska věku zraněného vysoce alarmující. V tomto věku je dítě pod dozorem a nastává otázka, jak se úraz přihodil. Zda je na vině chyba lezce, jističe, nebo neovlivnitelná chyba prostředí. V takto nízkém věku musí být dítě pod neustálým dozorem a přísně kontrolováno. Například správné navázání lana k sedacímu úvazku, nebo při vycvakávání postupového jištění.
V posledním grafu vidíme statistiku úrazů, která je rozdělena podle roků, jak dlouho se lezec aktivně lezení věnuje. Je zajímavé, že nejvíce chyb mají na svědomí zkušení lezci.
Obr. č. 12: Statistika úrazů podle věku za rok 2012, (zdroj: Horosvaz, 2014)
Obr. č. 13: Statistika úrazů podle zkušeností za rok 2012, (zdroj: Horosvaz, 2014)
27
V roce 2013 (který je zatím nekompletní) se stalo 17 úrazů, z nichž byly dva smrtelné.
2.4 Nejčastější chyby na umělých lezeckých stěnách
S nárůstem umělých lezeckých center se zvýšil také počet nehod a úrazů. Většina chyb se stává neopatrností, nebo nepozorností. Zde je uvedeno několik nejčastějších chyb a situací, se kterými se na umělých lezeckých stěnách můžeme setkat.
1) Nepozornost, nebo nesoustředěnost
Při lezení nechává jistič velký průvěs lana, takže následný pád lezce jde na zem.
Při jištění je tedy důležité udržovat pozornost a kontakt s lezcem a při jakémkoliv náznaku nebezpečí raději dobrat lano a být připraven na pád, (Hudy, 2011).
2) Špatné postavení jistícího lezce
Jistič stojí daleko od stěny, následný pád lezce má za následek přitažení jističe a tím se zvyšuje i pád lezce. Správně by se jistič měl držet u stěny.
Obr. č. 14 Špatné postavení jističe, (zdroj: vlastní)
28 3) Lezení několika osob nad sebou
Pokud lezeme cestu, musíme dávat pozor, aby v cestě nikdo nelezl, nebo nelezl vedle a do cesty nám omylem nevlezl. Může nastat situace, kdy se na jedné cestě ocitnou dva lezci a při pádu může jeden druhé strhnout a způsobit oběma zranění.
Správně by se před lezením měl lezec kouknout, zda v cestě nikdo neleze, popřípadě komunikovat s ostatními lezci a upozornit je co poleze.
4) Krátké lano
Častá chyba, kdy je pro lezení na umělé stěně použito příliš krátké lano, které při jištění, nebo spouštění vyjede z jistící pomůcky. Pro zamezení chyby je nutné udělat na konci lana uzel (nejlépe osmičkový), tato pojistka zamezí nechtěné tragédii.
V současnosti je i velice používaná metoda, kdy se oba ve dvojici naváží na jeden konec lana, (Schubert, 2010).
5) Špatné navázání lana
Lezec zapomene uvázat osmičkový uzel (např. při hovoru s jiným lezcem), nebo uzel uváže chybně. V těchto případech je při pádu možné rozvázání a následný pád může být životu ohrožující. Proto je vždy důležitá vzájemná kontrola (tzv.
„PARTNER CHECK“) mezi jističem a lezcem. Na obrázku 1 vidíme kontrolu lezce jističem, který se ujišťuje, že má lezec provlečené lano všemi oky sedacího úvazku a správně uvázaný osmičkový uzel. Na obrázku 2 naopak kontroluje lezec jističe, zda má správně provlečené lano jistítkem a zda je jistítko zacvaklé do jistícího oka sedacího úvazku (TECH-INFO, 2014).
Obr. č. 15: Partner Check, (zdroj: vlastní)
29 6) Špatně procvaknuté lano v expresce
Chyba spíše začátečnická, lano do expresky založí lezec opačným směrem a při pádu hrozí riziko vycvaknutí postupového jištění.
Správně by si lezec měl nejdříve natrénovat správné cvakání expresek (lano odspoda nahoru). Popřípadě s jističem komunikovat a nechat se opravit.
7) Lano mezi nohama
Lezec leze s lanem mezi nohama. V případě pádu hrozí zamotání lana, popálení lana, nebo přetočení těla a nekontrolovaný pád.
Správně má být lano vedle lezce (tzv. přes stehno). V případě pádu nehrozí nebezpečí zamotání do lana, nebo přetočení lezce při pádu.
8) Nevybraná expreska
Druholezec při lezení zapomíná vycvakávat postupové jištění (expresky).
Důsledkem toho nemůže lézt výše, jelikož lano díky jističovi, nemá vůli být povolené do doby, než lezec lano z expresky vycvakne.
Správně by měl lezec i jistit dávat pozor a včas informovat o vycvaknutí expresky.
9) Špatná komunikace
Mnoho nehod je způsobeno špatnou, nebo žádnou komunikací mezi lezci. Pro komunikaci používáme základní povely, jako jsou: jistím, lezu, dober, sedám, spouštím, zruš. Při špatné komunikaci, je velké riziko úrazu. Proto s lezeckým partnerem mluvíme a máme předem dané povely pro úkony.
10) Black-Out (zatmění mysli)
Nejčastější chyby jsou při dolezení lana k vratnému jištění a následné vycvaknutí lana z něj (pád lezce na zem). Většinou tento problém nastává u druholezců, kteří ruší postupové jištění a v zápalu lezení zruší i poslední jistící bod. Zamezit nechtěnému vycvaknutí můžeme, když lezce, který leze k poslednímu jistícímu prvku, dobereme tak, aby lano bylo napnuté, a tímto zamezíme možnost lano vycvaknout.
30
2.5 Charakteristika lezce
V zásadě se lze říci, že výuka dětí a dospělých se liší, ať už se jedná o jakýkoliv předmět, nebo sport, kde je dodržování určitých pravidel nezbytné. Pokud se někdo učí lezení, jako dospělý jsou zde již odlišné metody, co se týče formy výuky.
Dospělý
Dospělí jsou vůči výuce zodpovědnější a chápou její důležitost. Na druhou stranu někdy mohou přecenit své síly a schopnosti. Výuka dospělých nemusí vždy probíhat zábavnou formou, spíše se jedná o jakousi instruktáž.
Dítě
U dětí je výuka lezení náročnější. Mladší posluchači jen tak neudrží pozornost, jsou roztěkaní a neustále je něco rozptyluje. Proto je vhodné zvolit pro výuku formu hry.
Zajistíme si tak jejich pozornost a nadšení, díky kterému si důležité informace lépe zapamatují. Také není vhodně je zatěžovat přebytečnými technickými detaily, např. u výuky uzlů, je na místě vymyslet například říkanku pro snadnější zapamatování.
I potom co se děti naučí všechny důležité úkony pro lezení, je nezbytné je neustále kontrolovat. S nabývajícím sebevědomím z naučené aktivity ztrácí koncentraci a začínají být laxní. Oproti tomu je třeba dodat jim pocitu samostatnosti a odpovědnosti;
to je může k aktivitě motivovat (odpovědnost začínají chápat zpravidla kolem 13 roku). Samozřejmě nesmíme zapomenout na pochvalu za dobře odvedený výkon. Na druhou stranu je nezbytné je důrazně upozornit na chyby, jelikož to může vést k špatným návykům a zafixování chybné techniky. Je vhodné jim vysvětlit, že jakákoliv chyba může vést ke zranění kamaráda; děti totiž mají tendenci závažnost svých chyb podceňovat. Musíme si uvědomit, že děti jsou trestně odpovědné až od 15 let, proto je nutné, jako vedoucí mít plnou kontrolu nad tím co děti v danou chvíli dělají a včas zasáhnout, ať se jedná jen o minimální chybu. Protože i malé chyby se u dětí mohou rychle zafixovat a v dalších letech mohou mít neblahé důsledky. Lze tedy říci, že jsme odpovědní za správný návyk bezpečnosti ve vývoji dítěte při lezení.
31
Metodika práce (vytvoření příručky)
Při vytváření metodické příručky pro děti do 15 let byla nejprve prostudována dostupná literatura, která se zabývá vyučování lezení od základů. Dalším studijním materiálem byly i zahraniční zdroje, dle kterých se porovnávaly shody a zkoušely postupy, které lze zakomponovat do práce. Pisatel jako vedoucí lezeckého oddílu praktikoval naučené zkušenosti na svěřencích a ověřoval, zda metody podle příruček jsou dobře chápány, nebo mají nedostatky. Tento průzkum probíhal od roku 2010 do roku 2013. Z nabytých zkušeností a zjištěných nedostatků pisatel vytipoval ty nejdůležitější chyby, na které se v této práci zaměřil a pokusil se je vysvětlit tak, aby byly pro děti lépe srozumitelné. Další částí bylo vytvoření her, které dětem usnadní zapamatování jednotlivých kroků. Text byl poté doplněn o nafocené materiály, které vychází z autorovy vlastní tvorby.
32
3.1 Organizace sběru a zpracování dat
Sběr dat probíhal pomocí dostupných publikací v českém i anglickém jazyce. Při práci se využívalo reálných situací a jejich popsání v modelových situacích.
Pozorováním a rozhovory s ostatními instruktory, které vedou lezecké školy a jejich postřehy při výuce dětí.
Fotografie byly pořizovány fotoaparátem Canon EOS 500D, který byl umístěn na přenosném stativu, kvůli odstranění šumů a zamezení pohybu fotoaparátu při pořizování snímků. Všechny fotografie byly pořizovány vlastním úsilím a ve všech případech se jedná o vlastní tvorbu. Foceno bylo nejčastěji na umělé stěně, která se nachází v areálu Katedry tělesné výchovy na Technické Univerzitě v Liberci.
Při focení byl největší problém se světlem; při focení docházelo k tomu, že fotka byla velmi tmavá, nebo velice světlá (při použití integrovaného blesku), proto jsem využil programu Adobe Photoshop Lightroom, ve kterém jsem se snažil tyto nedostatky lehce odstranit, abych dosáhl lepší kvality fotografií. To znamená, že byly zvyšovány hodnoty expozice, kontrastu a doostřoval se snímek do požadované kvality.
Na fotografiích autor spolupracoval s nejmenšími členy horolezeckého oddílu HO Větrník, ve kterém působím jako lektor. Děti byly použity pro zobrazení modelových situací, které jsou v práci uvedené a nejlépe vyjadřují autenticitu pro výslednou metodiku práce.
V programu Corel Draw Graphic Suite X6 byly pořízené fotografie převedeny na vektorové šablony, kde byly upraveny nejprve detailním trasováním do požadovaného výsledku. Bylo odstraněno pozadí, tak, aby obrázek zobrazoval jen nejdůležitější věci, na které je třeba se soustředit. Po úpravách byl obrázek zpět převeden do rastrové podoby, jelikož tento formát je méně náročný na velikost fotografie. Fotky byly poté použity jako materiál v práci.
Práce s dětmi byla velice příjemná a ačkoliv se pisatel bál, že nebudou spolupracovat, tak focení pro ně byla ohromná zábava a možnost se předvést nakolik zvládají jednotlivé postupy z hodin. I pro děti byla tato zkušenost velkým přínosem.
33
Metodický materiál k lezení na umělých stěnách 4.1 Oblékání sedacího úvazku
Před oblečením sedacího úvazku je nejprve nutné provést kontrolu. Tedy zjistit, zda sedák není poškozený (prasklé švy, porušené popruhy). Nesmíme zapomenout na kontrolu přezek, zda nejsou prasklé nebo jiným způsobem porušené (ostré hrany apod.). Pokud je vše v pořádku, můžeme sedák obléknout.
Sedací úvazek srovnáme tak, že bederní část úvazku dáme navazovacím okem (oko, které spojuje bederní část úvazku s nohavičkami), tak aby směřovalo od nás směrem ven (například ke stěně obr.č. A). Srovnáme nohavičky, aby nebyly zkřížené a otočené. Poté sedací úvazek položíme na zem a vkročíme do něj směrem od zadní části bederního úvazku (navazovací oko při oblečení bude na břišní části), (obr.č. B).
Nejprve vložíme nohy do nohaviček sedacího úvazku, potom rukama chytneme bederní část a zvedneme nahoru k bedrům (obr.č. C). Je důležité, aby bederní pás byl nad úrovní pánevní kosti (obr.č. D, E). Poté zapneme přezky a u nohaviček dbáme na dostatek místa, (nesmí nás škrtit) platí pravidlo, že se má mezi nohu a nohavičky vložit bez problému otevřená dlaň. U bederního pásu je nutné utáhnout popruh tak, aby nám sedák nespadl z boků „nedal se vysvléknout“ (obr.č. F). (Vomáčko, Boštíková, 2008)
Obr. č. 16: Oblékání sedacího úvazku, (zdroj: vlastní)
34
Výuka dětí:
Na zapamatování oblékání je nejlepší trénink. Vytváříme tedy pro děti hry, které jim k tomu pomohou.
Oblékání na rychlost:
Úkol je se na povel co nejrychleji obléknout do sedacího úvazku. Tzn. mít ho správně nasazený a dotažený. Můžeme čas oblékání stopovat a nejpomalejší bude mít třeba speciální úkol.
Oblékání v týmu:
Skupinku rozdělíme na půl a seřadíme je do zástupu. Před každý tým dáme sedací úvazek a úkolem je, aby každý z týmu oblékl sedací úvazek, poté se z něj vysvlékl a srovnal pro dalšího závodníka. Vyhrává tým, který kolo zvládne nejrychleji a sedací úvazek na konec úhledně srovná.
Oblékání poslepu:
Cvičení provádíme ve dvojicích. Jeden má zavázané oči a druhý mu říká jak sedací úvazek obléct a navádí ho. Cvičení je pro zapamatování postupu oblékání úvazku a slouží i k zdokonalení senzomotorických vlastností.
35
Přezky na bederním sedacím úvazku
Na trhu najdeme široký výběr úvazků od různých firem, kdy se každá firma snaží při výrobě vyvinout co nejjednodušší a nejspolehlivější systém zapínání s ohledem na maximální bezpečnost. Spony dělíme na tři kategorie podle typu zapínání.
Klasická spona (Obr.č. A): jedná se o nejstarší typ spony, jejíž zapínání probíhá provlékáním na třikrát (dva průvleky + jeden jako zámek). Nejčastější chybou je neprovlečení smyce napotřetí (překrytí nápisu DANGER). Při lezení hrozí rozvázání sedacího úvazku a následný pád.
Rychlosponu (Obr.č. B): Používaná nejčastěji u zahraničních výrobků.
Nerozepíná se, pouze povoluje nebo dotahuje. Je tím eliminována chyba neprovlečení poslední fáze nebo neprovlečení háčku.
Sponu typu Rock-Lock (Obr.č. C): Spona od firmy Singing rock, její zapínání probíhá protažením smyčky a přetažením přes zobáček a následném přitáhnutí.
U klasické spony musíme věnovat zvýšenou pozornost při zapínaní a provlečení ploché smyčky sponou. Nejprve provlečeme smyčku sponou, v této fázi máme odkrytý nápis DANGER, který nám signalizuje, že uvázání není bezpečné. Proto smyčku provlečeme ještě přes nápis, provlečene sponou a dotáhneme. Tímto je spona zamknutá a nelze jí povolit jinak než rozvázáním viz. Obr. č. 18.
Obr. č. 17: Typy spon: A-klasická, B- rychlospona, C-Rock-lock, (zdroj: vlastní)
Obr. č. 18: Správné zapnutí klasické spony, (zdroj: vlastní)
36
Chyby při oblékání
První chybou je oblečení sedacího úvazku obráceně. Jistícím okem směrem dozadu. Tato chyba je patrná ihned a stačí pouze do sedacího úvazku nastoupit správným směrem (obr. A).
Druhou chybou, která znepříjemňuje lezení, nebo jištění, je zkroucený sedací úvazek (obr. B), chybu opravíme sundáním sedacího úvazku a jeho srovnáním do správně pozice.
Třetí chybou, která již může ohrozit lezce při pádu je nedostatečné utažení sedacího úvazku (obr. č. C). Úvazek se tedy může přes pánevní kost vysvléct a v případě pádu lezce může nastat vysvléknutí lezce ze sedacího úvazku a následný pád, který může způsobit vážná zranění. Dbejte tedy zvýšené pozornosti při zapínání sedacího úvazku.
Vždy jej oblékněte tak, aby bederní pás byl nad pánevní kostí a dotáhněte přezku do pozice, aby Vás neškrtil a nemohl se vysvléknout, (zkontrolujeme mírným zatažení směrem k zemi). Na posledním obrázku (obr.č. D) je vyobrazené prohození levé a pravé nohavičky sedacího úvazku. Zde je nutné sedací úvazek vysvléknout a správně do nakročit.
Obr. č. 19: Chyby při oblékání sedacího úvazku (zdroj: vlastní)
37
4.2 Navázání lana k sedacímu úvazku
Ke spojování lana se sedacím úvazkem slouží uzly. Je jich široká škála, ale pro výuku dětí jsou pro nás nejdůležitější osmičkový uzel, protisměrný uzel, vůdcovský uzel, lodní uzel a půllodní uzel. Uzle by měly být pevné, jednoduše vazatelné a měly by se dát lehce povolit. Uzle, i když jsou pro lezení nepostradatelné, také velice snižují pevnost lana o několik procent. Je proto vhodné nedělat na laně více uzlů, pokud to není nezbytně nutné (Vomáčko, Boštíková, 2008).
Osmičkový uzel
Jediný uzel schválený organizací UIAA, který lze použít pro navázání lana k sedacímu úvazku. Patří k nejzákladnějším uzlům pro lezení. Uzel se samovolně nerozvazuje a při zatížení jde dobře rozvázat. Při navázání pomocí dvou karabin je nutné, aby karabiny měly šroubovací pojistku zámku. Další nutností je mít zámky karabin proti sobě. Nedoporučuje se používat karabiny typu „Twistlock“, hrozí zde samovolné otevření karabiny. Konec lana, který vychází z navazovacího uzlu, musí být minimálně 10 centimetrů dlouhý. Po navázání k sedacímu úvazku je potřeba udělat nad osmičkovým uzlem ještě pojistný uzel (Tendon, 2009).
Výuka dětí:
Brejličky
Na laně uděláme jedno oko a poté ještě jedno. Vzniknou nám brýle, ale mají pouze jednu nožičku. Proto musíme konec lana provléknout okem bez nožičky. Když máme provlečeno, můžeme brýle nasadit na nos.
Obr. č. 20: Osmička (zdroj: vlastní)
38
Postup vázání osmičkového uzlu k sedacímu úvazku:
Obr. č. 21: Vázání osmičkového uzlu, (zdroj: vlastní)
39
Lano nejprve provážeme okem na bederním úvazku, poté jistícím okem a nakonec okem na nohavičkách. Vždy dbáme na provlečení všech tří oček.
Při uvázání osmičkového uzlu dodržujeme dvě zásady nakonec. Nejprve uvázání pojistného uzlu, který nám zajistí, aby se konec lana nezasunul zpět a neměl za následek rozvázání. Další zásadou je mít dostatečně dlouhý konec zbytkového lana.
Praktická pomůcka je desetinásobek průměru lana a u popruhů jejich pětinásobek.
Výuka dětí:
Pro lepší zapamatování vázání osmičkového uzlu k sedacímu úvazku můžeme použit soutěže, například kdo uváže uzel nejrychleji, nebo uvázání uzlu poslepu. Jako další hru můžeme použít vázání uzlu ve dvojicích. Uzel tedy vážeme partnerovi.
Abychom dětem vštípili dostatečně dlouhý konec lana můžeme jim říci, ať vezmou lano a dají si ho k pasu a konec by měl končit v půlce lýtka.
Obr. č. 22: Navázání lana k sedacímu úvazku pomocí osmičkového uzlu (zdroj: vlastní)
40
4.3 Ostatní uzle
Protisměrný uzel
Uzel UIAA
Nebo také uzel UIAA, podle názvu mezinárodní horolezecké asociace. Také se mu říká skotský uzel. Používá se ke spojení dvou lan, nebo smyček k sobě. Nevýhodou je lehká rozvazatelnost při tření o skálu. Váže se tak, že na jednom laně, popřípadě smyčce vytvoříme jednoduchý uzel. Druhým lanem vážeme proti konci druhého lana a uzel takto okopírujeme. Při vázání dbáme zvýšené pozornosti na uhlazenost uzlu, nesmí mít překroucené prameny.
Výuka dětí:
Hadí klubko: Had Franta se zamotal do smyčky a druhý had Kuba se připlazil, aby zkontroloval co se děje. Viděl zamotaného Frantu a plazil se podívat, jak se mu stalo. Plazil se tedy od Frantovy hlavy až k ocasu a zamotali se do sebe. Kuba se lekl a rychle se plazil dopředu, až se nakonec utáhli tak, že se nemohli rozmotat.
Obr. č. 23: Uzel UIAA, (zdroj: vlastní)
41
Protisměrný osmičkový uzel
Velice často používaný uzel, z důvodu své „bezpečnosti“, jelikož se samovolně nerozvazuje a při větším zatížení jde lehce rozvázat. Jeho nevýhodou je, že musíme spojovat lana, nebo smyčky o stejném průměru. U tohoto uzlu musíme počítat s větší délkou lana na jeho uvázání a nechat min. 10 cm jako konce. Uzel vážeme, aby byl úhledný.
Výuka dětí:
Kopírovaná:
Nejprve na prvním laně vytvoříme osmičkový uzel, který neutahujeme. Druhé lano chytneme za konec a hrajeme si na kopírku. To znamená, že kopírujeme osmičkový uzel až do konce a musíme vylézt ven. Tímto postupem vytvoříme druhou osmičku v té první. Uzle dotáhneme a máme hotovo.
Obr. č. 24: Protisměrný osmičkový uzel, (zdroj: vlastní)
42
Vůdcovský uzel
Jedná se o velmi jednoduchý uzel, který slouží k uvázání smyčky. V horolezectví slouží k navázání na lano, na kterém je více lezců. Uzel lze využít i ke kotvení lana k jistícímu bodu, například u fixních lan. Také ho lze využít jako postupové jištění.
Smyčku použijeme jako uzel, který zakládáme do spár, nebo puklin. Jedná se o velmi rozšířený uzel v lezení.
Uzel vážeme vytvořením oka z přehnutého lana (vzniknou dva prameny) a ohyb tímto okem provlečeme a dotáhneme uzel.
Výuka dětí: Vázání se dětem může vyložit jako vytvoření úst s vyplazeným jazykem. Nejprve vytvoříme ústa (oko) a poté z úst vyplázneme jazyk a dotáhneme.
Obr. č. 25: Vázání vůdcovského uzlu, (zdroj: vlastní)
43
Lodní uzel
Uzel, který se nejčastěji používá při kotvení lezce na stanovišti. Při zatížení lana se uzel stahuje. Uzel lze vázat bud provazováním jednoho konce lana, nebo v polovině lana. Vázání v polovině lana se používá při lezení nejčastěji jako kotvení.
Výhodou lodního uzlu je posunování lana, protože uzel nemusíme rozvázat. Stačí uzel pouze povolit a s prameny lana manipulovat. Uzel drží (nepovoluje se), i když taháme za jeden pramen lana. Může ale nastat prokluz a to v případě, že prameny lana vedou přes sebe jiným způsobem, než je dáno. Uzel je nutné vázat přes oblé předměty tak, aby prameny lana přesně doléhaly po celém obvodu. Není dobré vázat lodní smyčku přes ostré hrany, jelikož se může uzel lehce povolit a prokluzem rozvázat. Při vázání uzle v ruce nejprve jednou rukou vytvoříme smyčku a druhou rukou smyčku opačným směrem. Vzniknou nám tak dvě oka, které jsou proti sobě. Nyní je stačí k sobě přiložit a oka navléknout na předmět.
Výuka dětí: Uzel vysvětlíme jako pletení preclíku. Nejprve vytvoříme dvě oka, (jedno normální a druhé opačným směrem). Nyní máme preclík, který složíme, aby se nerozlomil a to způsobem, že oka překřížíme a oka navlékneme na karabinu, aby se nám preclík nerozpadl.
Obr. č. 26: Lodní uzel, (zdroj: vlastní)
44
Půllodní uzel
Jedná se o poloviční lodní uzel. Tento uzel se nejčastěji používá v kombinaci s karabinou HMS. Karabina HMS je speciálně konstruována pro jištění polovičním lodním uzlem. Má hruškovitý tvar a oblé hrany po celém těle, které zajišťují spolehlivost při jištění. Samozřejmostí je zámek karabiny. Jištění půllodním uzlem je velice bezpečné a jedná se o jednoduchou a kvalitní náhradu za jiný jistící prostředek.
Uvázání poloviční lodní smyčky je velice jednoduché. Samotný uzel se váže ve 4 krocích. Nejprve na laně vytvoříme přeložením přes sebe jednoduché oko. Pramen, který je navrchu oka přeložíme lanem, který je pod ním. Takto máme vytvořenou půllodní smyčku, kterou musíme správně vložit do karabiny HMS.
V dalších krocích tedy uzel vkládáme do karabiny nejprve částí, kde pramen lana vede na zem. Tento pramen musí být na opačné straně, než je zámek karabiny. Tímto zabráníme samovolnému otevření zámku na karabině a vyklouznutí uzlu.
Výuka dětí: Vytvoření prstýnku
Uděláme očko na laně. Mezi palec a ukazováček druhé ruky si vložíme spodní pramen lana a spojenými prsty navlékneme do vytvořeného oka. Takto nám vznikne prstýnek, který navlékneme do karabiny.
Obr. č. 27: Půllodní uzel na karabině HMS, (zdroj: vlastní)
45
Postup vázání půllodního uzlu:
Obr. č. 28: Vázání půllodního uzlu, (zdroj: vlastní)
46
Chyby při vázání
Nejčastější chybou je špatná poloha uzlu vůči karabině. V praxi to znamená, že zámek karabiny a konec lana, který jistič má v ruce jsou na stejné straně. V tomto případě může dojít při neopatrné manipulaci k odemknutí karabiny, otevření zámku a rozvázání uzlu, které znamená zrušení jištění a je životu ohrožující. Zabráníme tomu pozorným založením půllodního oka do karabiny, tak aby jistící lano bylo v opozici se zámkem karabiny. Nebo při PARTNER CHECKU, kdy nás lezecký partner na chybu upozorní. Při vedení hodiny lezení, je nutné, aby vyučující zkontroloval všechny jističe, zda mají uzel uvázaný a po celou dobu jištění jim věnoval veškerou pozornost.
Obr. č. 29: Špatné založení jistícího uzlu do karabiny, (zdroj: vlastní)
47
4.4 Jištění TOP-ROPE
(HMS, kyblík, GRI-GRI, Click-UP, Reverso)Jištění kyblíkem
Jedná se o nejčastější jištění jak na skalách, tak na umělých lezeckých stěnách po celém světě. Princip brždění spočívá ve tření lana o jistící pomůcku a karabinu.
Pokud chceme lezce spustit zpět na zem je důležité lano uchopit pod kyblíkem oběma rukama a pomalu posouvat lano do kyblíku. Lano nikdy nepouštíme a hlídáme si rychlost spouštění. Rychlost korigujeme povolením rukou a úhlem lana
Založení lana do kyblíku
Lano ohneme a vložíme do kyblíku tak, aby pramen, který vede do zářezu kyblíku byl ten, který vede do lana na zem. Opačný konec nám směřuje nahoru do karabiny a poté zpět dolů. Jedná se o konec, na který se navazuje lezec.
Obr. č. 30: Správné vedení lana v kyblíku, (zdroj: vlastní)
48
Dobírání lana:
Lano dobíráme tak, že zároveň suneme horní rukou lano do kyblíku a spodní rukou lano vytahujeme a rychlým pohybem rukou dolů lano v kyblíku zamykáme. Poté horní ruka přehmátne pod kyblík a uchopí lano. Spodní ruka se poté k horní přisune.
Postavení jističe:
Jistič stojí vždy u stěny, tak aby na lezce viděl a měl celkový přehled o situaci.
Pokud bude stát dál od stěny, tak při případném pádu může být strhnut ke stěně, nebo pustit lano a způsobit zranění lezci.
Obr. č. 31: Dobírání lana přes kyblík, (zdroj: vlastní)
49
Komunikace v lezení
Při lezení je komunikace jedním z nejdůležitějších faktorů, které zamezují nehodám. Lezci musí mezi s sebou komunikovat jasnými a stručnými povely, tak aby nedošlo k jejich záměně za jiný povel.
Mezi lezeckou dvojicí se nejčastěji na stěnách používají povely jistím, lezu, dober, sedej, spouštím, zruš.
Jistím:
Kterou ujišťuje jistič lezce na to, že je připravený, plně soustředěný na jištění a zkontroloval lezce, jestli je správně navázán.
Lezu:
Znamená, že lezec je připraven k lezení a zkontroloval jističe, zda má v pořádku jištění.
Dober:
Povel, který dává lezec jističi v případě, že se mu zdá lano velmi povolené, nebo pře případným pádem.
Sedni:
Pokud je lezec připravený na spuštění, zavolá lezec sedni. Tento povel znamená, že lezec má jistítko v zamknuté poloze a čeká, až si lezec sedne, aby ho mohl spustit.
Spouštím:
Hlásí jistič lezci, kterého tímto upozorní, že začne spouštět lezce.
Zruš:
Hlásí lezec jističovi v případě, že je zajištěn na vlastním jištění (odsedávací smyčka, karabina, lano) a chce slanit. Povel zruš, tedy říká, aby jistič rozdělal současné jištění, vyndal lano z karabiny a jistící pomůcky.
50
Spouštění lezce
Pokud lezec dosáhne na vrchol stěny je na jističovi, aby ho bezpečně spustil zpět na zem. Jistič tedy uchopí lano pod kyblíkem oběma rukama tak, že palce a prsty budou obepínat lano (Obr. č. 31). Poté vydá povel „sedni“, počká, až si lezec sedne do lana a oznámí lezci povel „spouštím“. V této fázi bude rukama pomalu
propouštět lano do kyblíku. Lano propouštíme pomalu a plynule, tak aby lezec byl spouštěn bezpečně a pohodlně. Je vhodné, aby vedle jističe stál další lezec a držel lano v případě rychlého spuštění. Takto může zareagovat a zachytit případnou jističovu chybu.
Obr. č. 32: Správná poloha jističe při spouštění lezce, (zdroj: vlastní)
51
Spouštění s pomocným jističem
Pokud jistič spouští lezce, může nastat jeho rychlejší spuštění, nebo při leknutí i puštění lana a následný pád spouštěného lezce. Proto stojí u jističe i další lezec, který drží lano za jističem a v případě chyby dělá dalšího jističe, který má za úkol eliminovat chyby.
Obr. č. 33 Spouštění s pomocníkem, který hlídá jističe, (zdroj: vlastní)
52
4.5 Nácvik jištění pomocí kyblíku
V této kapitole probereme lezení z pozice jističe. Úkolem jističe je při pádu lezce zabránit jeho spadnutí na zem. Je tedy důležité, aby správně dobíral a povoloval lano, při pádu dal prokluz, který zmírní tahy lana a pro lezce bude pád příjemnější.
Jistič musí vždy držet brzdící rukou lano a používat pomůcku, kterou zná a umí bezchybně ovládat, protože při lezení je život lezce v rukách jističe, proto musí být spolehlivý a jistit bezchybně. Musí jištění věnovat veškerou pozornost. Pokud lezec nastupuje do cesty tak jistič lezce jistí rukama, dokud necvakne první postupové jištění. Tuto metodu nazýváme Spotting.
53
Na žebřinách s pevným ukotvením
Pramen lana ukotvíme napevno na nejvyšší příčku žebřin. Volný kus lana založíme do jistící pomůcky a nacvakneme do jistícího oka na sedacím úvazku. Pro začátek si stoupneme několik metrů od žebřin a postupným dobíráním lana se snažíme dostat k žebřinám. U žebřin se zapřeme do sedacího úvazku a začneme couvat a povolovat lano přes jistící pomůcku. Takto simulujeme spouštění. Po tomto cvičení se snažíme lano znovu dobírat a postupně se dostat k uzlu na horní příčce a následně spustit.
Obr. č. 34 Nácvik jištění na žebřinách s pevným ukotvením lana, (zdroj: vlastní)
54
Na žebřinách s karabinou (simulace ve dvojicích)
Tento postup nácviku je nejvěrohodnější simulací stěny. Lano je nahoře provlečené skrz karabinu, která simuluje jistící bod při lezení TOP-ROPE. Jeden z dvojice si cvakne k sedacímu úvazku jistítko a druhy se naváže na lano a bude simulovat lezení.
Jistič zde trénuje dobírání lana a následné zablokování jistící pomůcky a spouštění lezce. Tato metoda je velice bezpečná, jelikož nácvik probíhá nízko nad zemí. Na zem je vhodné umístit žíněnky popř. bouldermatky pro měkčí dopad.
Obr. č. 35 Nácvik jištění na žebřinách s kotvením lana přes karabinu, (zdroj: vlastní)
55
Na stěně, lezení a slézání na čas
V této fázi je nutné mít natažená lana na TOP-ROPE. Skupinku si rozdělíme do trojic. První z trojice je lezec, druhý jistič a třetí drží pramen jistícího lana a funguje jako pojistka v případě selhání jističe. Leze se na čas a to způsobem, lezec vylézá i slézá stěnu v určitém čase, kdy si počítá počet vylezených cest. Jistič má za úkol v případě, kdy lezec leze směrem nahoru, dobírat lano a pokud lezec stěnu slézá naopak lano povolovat. Je důležité jističovi vysvětlit, že při slézání nesmí být lano napnuté, jelikož by lezec nemohl slézat. Ale mírně povolené. Takto totiž simulujeme lezení prvolezce z pozice jističe, který musí povolovat lano a být připraven na pád.
Při tomto cvičení se nesmí kyblík dostat do otevřené polohy. To znamená, že jistící ruka se nesmí dostat s lanem nad jistící pomůcku na delší dobu než je nutné pro dobrání lana.
Výuka dětí:
Horský výstup:
Máme změřenou výšku stěny. Lezení bude na deset minut, nastavíme tedy odpočet.
Nalézt co nejvíce metrů. Počítáme jak vylézání, tak slézání a zapisujeme počet. Po ukončení času lezce spustíme dolů. Sečteme počet metrů a můžeme porovnat s výškou hory, nebo nějakého známého kopce. Tímto můžeme říct, že vylezli například do poloviny Ještědu, nebo do čtvrtiny Sněžky a namotivovat k příštím lepším výkonům.
Jako variantu této hry můžeme dát závod dvojic a počítat kdo nalezl nejvíce metru a udělat z toho závod metodou vyřazování. Na konci se utkají dva nejrychlejší a odměnou může být třeba delší pauza na zotavení.
56
Jištění pomocí půllodního uzlu
Jedná se o jištění pomocí lana a karabiny typu HMS. Tento způsob jištění patří k základním dovednostem každého lezce. Ocenění najde zejména v situaci, kdy lezec zapomene, nebo ztratí jistící pomůcku a má při sobě karabinu typu HMS.
Vázání je ve dvou krocích. Jako první vytvoříme očko a spodní pramen vytáhneme nahoru a přiložíme k druhému konci oka. V ohybu uzel vložíme do karabiny HMS.
Blokující poloha při jištění HMS je opačná než u jištění kyblíkem. Ruce, které drží jistící lano musí směřovat nahoru. Touto polohou se také spouští lezec. Lano v této pozici má vyšší tření. Spouštění provádíme plynule propouštením. Děti neučíme lano sunout a palce musí pevně obepínat lano, tak aby se nemohlo vysmeknout.
Chyby při jištění:
Lezec při jištění nedrží lano pod karabinou. Palce, nejsou obepnuté kolem lana.
Obr. č. 36: Správná poloha při jištění HMS, (zdroj: vlastní)
57
Jištění pomocí GRI-GRI
Jedná se o poloautomatický jisticí prostředek. Jeho ohromnou výhodou je zablokování lana i v případě, kdy jistič nedrží lano, například v nouzové situaci (padající kameny apod.). Jedná se tedy o případ, kdy je nezbytně nutné lano pustit, při jištění je přesto nutné konec lana držet v ruce a mít nad ním kontrolu. Uvnitř jistítka se nachází výkyvný vačkový mechanismus, který se při nadměrném zatížení přitiskne na lano a tím ho zablokuje.
Obr. č. 38 GRI- GRI 1, (zdroj: vlastní) Obr. č. 37 GRI- GRI 2, (zdroj: vlastní)
58
Zakládání lana do GRI-GRI
Lano se do GRI- GRI zakládá velice jednoduše, na jistítku jsou vyraženy obrázky jakým způsobem lano založit. Důležité je tedy nepoplést směr vedení lana od jističe k lezci. V praxi to tedy znamená, že pokud si jistítko připneme karabinou k sedacímu úvazku (proraženým okem v jistítku), musí nám lano, které vede ze země vrchem lézt do předního konce jistítka a vylézat směrem nahoru (u našeho těla), kudy poleze náš lezecký partner.
Obr. č. 39 Založení lana do GRI-GRI, (zdroj: vlastní)
59
Jištění a spouštění lezce pomocí GRI-GRI
Jištění je velice podobně principu kyblíku, horní ruka sune lano do GRI-GRI a spodní ruka lano dobírá. V případě pádu dojde k pohybu vačkového mechanismu a následné blokaci lana, přesto je však důležité držet jistící rukou lano!
Odblokování jistítka a povolení lana pro spuštění lezce probíhá přes mechanickou páčku, která je umístěna na levé straně jistící pomůcky. Lano se nejprve přehne přes hranu na pravé straně jistítka (oblý záhyb na jistítku). Je velice důležité, aby při spouštění jedna ruka tahala páku, která reguluje rychlost spouštění a druhá ruka vždy držela lano.
Obr. č. 40 Spouštění pomocí GRI-GRI, (zdroj: vlastní)
Obr. č. 41 Jištění pomocí GRI-GRI, (zdroj: vlastní)
