GRAFICKÉ ČINNOSTI VE ŠKOLNÍ DRUŽINĚ

GRAFICKÉ ČINNOSTI VE ŠKOLNÍ DRUŽINĚ

Bakalářská práce

Studijní program: B7505 – Vychovatelství

Studijní obor: 7505R004 – Pedagogika volného času Autor práce: Radomíra Stejskalová

Vedoucí práce: Mgr. A. Lucrezia Škaloudová - Puchmajerová

Liberec 2014

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Poděkování

Ráda bych poděkovala vedoucí práce Mgr. A. Lucrezii Škaloudové - Puchmajerové za odborné vedení mé bakalářské práce, za její praktické připomínky, cenné rady a čas, který mi vždy ochotně věnovala.

Poděkování patří také dětem ze školní družiny, které se s nadšením zapojily do realizace výtvarného programu.

Velký dík patří mé rodině a mému manželovi za trpělivost a podporu, kterou mi poskytovali během celého studia.

Anotace

Bakalářská práce pojednává o realizaci výtvarného programu, kterého se zúčastnily děti v rámci odpoledních aktivit ve školní družině při základní škole. Cílem bylo navrhnout a realizovat výtvarný program zaměřený na grafické techniky pro děti ve školní družině.

Práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. V teoretické části se zabývám pojmy, které souvisí s náplní a činnostmi ve školní družině. Také se věnuji grafickým technikám. Praktická část obsahuje popis realizace grafických činností a vyhodnocení programu.

Klíčová slova

Školní družina, osobnost vychovatele, klíčové kompetence, výtvarné činnosti, grafické techniky.

Annotation

My bachelor work describes the realization of the art programme in which took part children within the afternoon activities in the school club at the primary school. The goal was to propose and to realize an art programme focused on the graphic techniques for children in the school club.

My work is divided into two parts, the theoretical one and the practical one. In the theorectical part I deal with terms connected with the activities in the school club, I also deal with graphic techniques. The practical part contents the description of realization of the graphic activities and the evaluation of the programme.

Keywords

School club, the teacher´s personality, the key competencies, art activities, graphic techniques.

8

Obsah

Seznam tabulek a fotografií……….10

Seznam použitých zkratek a symbolů……….11

Úvod………12

1 Školní družina ... 13

1.1 Charakteristika ŠD ... 13

1.2 Činnosti ve školní družině ... 13

1.3 Rozvoj klíčových kompetencí ve školní družině ... 15

1.3.1 Kompetence k učení ... 15

1.3.2 Kompetence k řešení problémů ... 15

1.3.3 Kompetence komunikativní ... 15

1.3.4 Kompetence sociální a interpersonální (mezilidské) ... 15

1.3.5 Kompetence občanské ... 16

1.3.6 Kompetence pracovní ... 16

1.3.7 Kompetence k trávení volného času ... 16

1.4 Faktory ovlivňující kvalitu výchovného působení ve školní družině ... 16

1.5 Osobnost vychovatele ve ŠD ... 17

2 Charakteristika vývojového období dítěte mladšího školního věku ... 18

2.1 Vývoj z hlediska fyzického ... 18

2.2 Kognitivní vývoj ... 18

2.3 Emoční vývoj a socializace ... 19

3 Grafika ... 21

3.1 Vymezení grafiky ... 21

3.2 Základní grafické techniky ... 21

3.3 Grafické techniky využitelné ve školní družině ... 23

3.3.1 Techniky vycházející z tisku z výšky ... 23

9

3.3.2 Techniky vycházející z tisku z plochy ... 25

3.3.3 Nepravé grafické techniky ... 26

3.4 Výtvarné činnosti ve školní družině ... 28

3.5 Použité metody ... 30

4 Realizace programu ... 32

4.1 Úvod k programu ... 32

4.2 Pravidla bezpečnosti ... 33

4.3 Popis skupiny, popis prostředí ... 33

4.4 Pracovní postupy ... 34

4.4.1 Otisk přírodninami ... 36

4.4.2 Níťová technika ... 39

4.4.3 Rezerváž zmizíkem ... 41

4.4.4 Tisk z pěnového tácku ... 43

4.4.5 Tisk z koláže ... 45

4.4.6 Xerografie ... 48

4.4.7 Monotyp ... 50

4.4.8 Frotáž ... 53

4.5 Vyhodnocení programu ... 57

5 Závěr ... 61

6 Seznam literatury ... 62

7 Seznam příloh ... 64

10

Seznam tabulek a fotografií

Seznam tabulek

Tabulka 1: Harmonogram programu Tabulka 2: Dotazník s hodnocením Tabulka 3: Dotazník

Seznam fotografií

Obrázky 1–6: Otisk přírodninami Obrázky 7–12: Níťová technika Obrázky 13–18: Rezerváž zmizíkem Obrázky 19–24: Tisk z pěnového tácku Obrázky 25–35: Tisk z koláže

Obrázky 36–41: Xerografie Obrázky 42–49: Monotyp Obrázky 50–61: Frotáž

11

Seznam použitých zkratek a symbolů

Aj. a jiné

Atd. a tak dále

Atp. a tak podobně

Např. například

Apod. a podobně

Tzv. tak zvané

Tj. to jest

ZŠ základní škola

ŠD školní družina

EUR třífázový model učení

12

Úvod

Téma své bakalářské práce jsem zaměřila na pedagogické ovlivňování volného času dětí ve školní družině.

Během své dlouholeté praxe jsem se zabývala různými volnočasovými aktivitami. Více než dvacet let jsem pracovala v Jedličkově ústavu v Liberci. Nyní pracuji sedmým rokem ve školní družině při základní škole.

Školní družina je významným školským zařízením, které je určeno k výchově dětí mimo vyučování. Jejím úkolem je zájmové vzdělávání, které má obohatit denní program dětí, podporovat jejich individuální rozvoj a naučit je smysluplně využívat svůj volný čas. Je určena žákům prvního stupně základního vzdělávání.

Dětem mladšího školního věku je nutné nabídnout co nejpestřejší strukturu zájmových činností, neboť v tomto období teprve hledají oblasti, které jim budou blízké a budou se chtít jimi zabývat (sportovní, výtvarné, hudební, taneční atd.). Často dochází ke změnám v těchto zájmech podle momentálního naladění dítěte, rozvoje jeho schopností a dovedností. Velký vliv má i okolní prostředí, rodina a kamarádi.

Pro svoji bakalářskou práci jsem zvolila oblast výtvarných činností, prostřednictvím kterých mohu rozvíjet fantazii, kreativitu, estetické cítění i motorické schopnosti a dovednosti. Zaměřila jsem se na grafické techniky, jelikož jsou propojením manuální zručnosti a výtvarné tvořivosti. Zařazením grafiky jsem se snažila ovlivnit větší míru zapojení chlapců, kteří výtvarné činnosti zpravidla nepreferují.

Cílem bakalářské práce je návrh a realizace výtvarného programu zaměřeného na grafické techniky pro děti ve školní družině.

Práce je rozdělena na dvě části, teoretickou a praktickou. Teoretická část se zabývá charakteristikou školní družiny se specifikací její funkce, rozvojem klíčových kompetencí a osobností vychovatele. Dále se zaměřuji na vývojovou psychologii dětí mladšího školního věku. V závěru této části se věnuji popisu grafických technik.

V praktické části stručně informuji o skupině a prostředí, ve kterém jsem grafické činnosti realizovala. Zabývám se i pravidly bezpečnosti práce. Popisuji návrh a realizaci výtvarného programu zaměřeného na grafické techniky. Věnuji se hodnocení jednotlivých aktivit z hlediska náročnosti realizace a naplnění stanovených cílů.

13

Teoretická část 1 Školní družina

1.1 Charakteristika ŠD

Školní družina je zařízení, které je určeno žákům prvního stupně základní školy. Je součástí systému vzdělávání. „Některé z činností družiny však svým pojetím nutně přesahují vzdělávací obory i tematické okruhy doporučené pro základní vzdělání.

Odlišná je také forma. Školní družina je odlišný školský subjekt. Pro školní družinu sice nebyl vydán žádný rámcový vzdělávací program, ovšem jeho obsah (nikoliv formu) stanovuje § 5, odst. 2 školského zákona“ (Hájek a kol. 2007, s. 13).

Družina má vlastní ŠVP, který by měl navazovat na ŠVP školy. Školní družina zpravidla bývá součástí školy, ale může být zřízena i samostatně a sloužit žákům jedné či více škol. Dělí se na jednotlivá oddělení s počtem do 30 žáků. „Ředitel stanovuje nejvyšší počet účastníků na jednoho pedagoga (nikoliv však vyšší než 30 žáků) s ohledem na druh vykonávané činnosti, zejména přihlíží k zajištění jejich bezpečnosti“

(Hájek, Hofbauer, Pávková 2011, s. 146).

Školní družina je v provozu nejen v době školního vyučování, ale i ve dnech, na které je stanoveno ředitelské volno. V průběhu prázdnin může ředitel po projednání se zřizovatelem přerušit její činnost.

Školní družina patří mezi zařízení zájmového vzdělávání. Jelikož program školních družin není pevně koncipovaný, může vychovatelka s přihlédnutím na ŠVP družiny reagovat na potřeby žáků tak, aby je nejen realizovanými činnostmi zaujala, ale poskytla jim možnost úspěchu a kladného hodnocení. Velice důležitá je možnost reagovat na okamžité nálady a stavy jak v celé skupině, tak u jednotlivců. Zařazováním vhodných aktivit je možné upevňovat vztahy ve skupině, posilovat vzájemnou důvěru, odpovědnost a schopnost spolupracovat.

1.2 Činnosti ve školní družině

Náplní ŠD jsou pohybové aktivity, výtvarné činnosti, rukodělné činnosti, podpora čtenářství, environmentální výchova, hudba a tanec.

14

Činnostmi ve ŠD lze rozvíjet také školní znalosti, dovednosti a podporovat děti v aktivitách, které jsou jim blízké. Zároveň je nutné dětem nabídnout vhodnou motivací možnost zapojit se i do činností, ve kterých mají slabiny, nebo pro ně nejsou tolik atraktivní. Myslím tím například postoj k výtvarné tvořivosti, k pohybovým aktivitám, či zpěvu a tanci. Ve školní družině nejsou důležité výkony, ale především pocit uspokojení a pozitivního naladění. Je nutné volit aktivity tak, aby se mohli zapojit všichni žáci a být také v těchto činnostech úspěšní. Nejdůležitější je splnění požadavku zajímavosti a atraktivnosti zvolených činností, neboť musí být v každém případě dodržen princip dobrovolnosti. Zde záleží především na schopnostech vychovatele, jak dokáže odhadnout potřeby skupiny i jednotlivců a vhodným výběrem aktivit děti nápaditě motivovat a vést.

Před aktivitou je nutné stanovit si cíl, který výchovnou činností vychovatel sleduje a zamyslet se nad časovou dotací, kterou potřebuje k realizaci zvolené činnosti. Je nutné přihlédnout k nepravidelným odchodům dětí domů a do zájmových kroužků navštěvovaných v rámci školy. Bohužel se často stává, že je vychovatelka ve školní družině omezena na realizaci aktivit s krátkou časovou dotací, jako např. jednodušší rukodělné výrobky, které si děti mohou odnést ihned domů.

Jednou ze zájmových činností je i výtvarná výchova. „Výtvarná výchova je výukou, kde můžeme experimentovat s rozličnými materiály, nástroji, podklady, technikami.

Prostřednictvím výtvarné tvorby rozvíjíme fantazii, kreativitu, pozorovací schopnosti, estetickou senzibilitu i vkus dítěte“ (Vondrová 2001, s. 10).

Děti jsou v období mladšího školního věku až přehnaně sebekritické. Mají tendenci porovnávat svoje výtvory nejen s výtvory kamarádů, ale také se skutečností. Často bývají se svojí prací nespokojené a mohou se začít podhodnocovat. Tato skutečnost může vést ke snížení zájmu o výtvarné činnosti celkově. „Proto většina dětí v pozdějším věku přestává spontánně kreslit, pokud se jim nedostane výtvarného školení nebo pokud nejsou zvlášť výtvarně nadané“ (Hájek, Hofbauer, Pávková 2011, s. 92).

Zařazením grafiky do činností školní družiny můžeme umožnit dětem experimentovat, seznamovat se s novými technikami, nástroji a materiály. Grafické techniky rozvíjí představivost, fantazii i kreativitu a propojují manuální zručnost s výtvarnými schopnostmi. Zvolením vhodných grafických technik je možné dát prostor dětem, které se do výtvarných činností zapojují bez zájmu nebo vůbec. Důvodem může být obava z neúspěchu, soustředění zájmu na jiné aktivity, méně podnětné prostředí. Důležité je

15

zvolit takovou výtvarnou činnost, kterou dítě zvládne (pochopí zadání i postup) a bude spokojené s výsledkem své práce. Tak lze docílit zájmu o výtvarné činnosti a tento zájem dále rozvíjet.

1.3 Rozvoj klíčových kompetencí ve školní družině

Cílem výchovy je rozvoj souboru klíčových kompetencí. „Pojem kompetence je chápán jako souhrn znalostí, schopností a praktických dovedností a s nimi souvisejících postojů i hodnotových orientací, které jsou předpokladem k výkonu činností“ (Hájek a kol.

2007, s. 21). Školní družina nemá stanovené standardy, kterými musí žáka vybavit, proto bude kompetence přiměřeně svým možnostem spíše jen posilovat a rozvíjet.

Vychovatelka musí přihlížet především k individuálnímu osobnostnímu vývoji jedince a vybavit ho kompetencemi na úrovni, která je pro něho dosažitelná.

1.3.1 Kompetence k učení

Jejich cílem je rozvoj vědomostí a dovedností, které umožní dítěti, aby se dovedlo samo učit a získalo k učení kladný postoj (vyhledávat a třídit informace, schopnost dávat věci do souvislostí, naučit se kriticky zhodnotit výsledky učení a přemýšlet o způsobu, jak se zdokonalit).

1.3.2 Kompetence k řešení problémů

Cílem je, aby žák získal takové dovednosti, znalosti a postoje, které mu umožní řešit životní situace (rozpoznat a pochopit problém, přemýšlet o něm a snažit se najít řešení, nenechat se odradit neúspěchem a přijmout odpovědnost za svá rozhodnutí).

1.3.3 Kompetence komunikativní

Rozvíjí u žáka takové znalosti, dovednosti a postoje, které ho vedou ke správné komunikaci se svým okolím (formulace a vyjádření svých myšlenek a názorů, schopnost naslouchat a porozumět ostatním, argumentovat a obhajovat svůj názor, zapojování do diskuse).

1.3.4 Kompetence sociální a interpersonální (mezilidské)

Umožňuje žákovi se socializovat a žít mezi ostatními lidmi. Důležitá je možnost působení vychovatele, který může reagovat na potřeby jednotlivců i celé skupiny

16

(spolupráce ve skupině, přijetí rolí, naslouchání, ohleduplnost, pomoc, důvěra a sebedůvěra, pocit sebeuspokojení).

1.3.5 Kompetence občanské

Naučí žáka respektovat názory a přesvědčení ostatních lidí, vcítit se do situací ostatních lidí, odmítat hrubé zacházení, uvědomit si svá práva i povinnosti ve škole i mimo školu, mít kladný postoj k umění, kultuře i tvořivosti, vážit si kulturního dědictví, pochopit základní ekologické souvislosti a environmentální problémy.

1.3.6 Kompetence pracovní

Naučí žáka používat bezpečně materiály, pomůcky a nástroje, dodržovat pravidla bezpečnosti při pracovních činnostech.

1.3.7 Kompetence k trávení volného času

Naučí žáka účelně trávit svůj volný čas, podpoří jej ve správném výběru zájmových činností jak individuálních, tak organizovaných.

1.4 Faktory ovlivňující kvalitu výchovného působení ve školní družině

 podmínky činnosti (např. vhodnost uspořádání a vybavení prostředí pro realizované činnosti);

 organizace činnosti (motivace, respektování specifik práce školní družiny, využívání zásad pedagogiky volného času, zohledňování specifik jednotlivých žáků, využití času vyhrazeného pro činnosti, zajištění bezpečnosti, funkčnost závěrečného hodnocení činností);

 činnost vychovatelky (jednání se žáky, způsob komunikace, navozování tvůrčí atmosféry, pestrost volených činností, zvládání tzv. režimových momentů)

(Hájek a kol. 2007, s. 35).

Mezi hlavní rizika, jež mohou ohrozit kvalitu výchovného působení ve školní družině, patří nedostatek časové dotace na jednotlivé aktivity vlivem odchodů žáků domů a do zájmových kroužků. Dalším problémem může být opakování činností z mateřské školy

17

či činností realizovaných v době výuky, nedostatečná námětová pestrost, časté nedokončování činností a chybějící závěrečné zhodnocení aktivit.

1.5 Osobnost vychovatele ve ŠD

Vychovatel ve školní družině pracuje nejenom s dětmi, ale spolupracuje s rodiči, učiteli a dalšími pedagogickými pracovníky a ostatními zařízeními.

„Rysy osobnosti, které jsou podmínkou úspěšného vykonávání pedagogického povolání.

Patří mezi ně tyto vlastnosti:

 schopnost empatie, vcítění se do prožívání druhých;

 komunikativnost, dovednosti verbálního i neverbálního sdělování a umění naslouchat, potěšení z komunikace s lidmi;

 přiměřená míra dominantnosti, která umožňuje vedení jiných lidí;

 odolnost, zvládání náročných situací, stabilita, nekonfliktnost;

 pozitivní ladění, optimismus i zdravý skepticismus, převaha kladných emocí;

 pozitivní vztah k lidem, k dětem, k dospívajícím, dospělým, seniorům, opravdový zájem o jejich osudy, radost ze vzájemného kontaktu“ (Hájek, Hofbauer, Pávková 2011, s. 135).

Vychovatel musí umět řešit nečekané situace, být aktivní a iniciativní. Je důležité, aby přicházel s novými nápady, a také je uměl prosadit. Musí být tvořivý, hravý a mít smysl pro humor. Také by měl být dostatečně fyzicky zdatný.

Důležité je být dítěti dobrým vzorem. Dobrý pedagog zná schopnosti dítěte, zná jeho přednosti i nedostatky a vychází z nich při dalším výchovném působení a výběru aktivit.

Jelikož se žáky pracuje ve volném čase, vzájemný vztah mezi vychovatelem a dítětem by neměl být jenom formální. Přátelský vztah může pomoci vybudovat důvěru a řešit problémy, které by jinak žák s vychovatelem nesdílel. Znalost žáka pomáhá také budovat dobré vztahy a důvěru s rodiči dětí, a tak přispívá k lepší spolupráci a vzájemné pomoci.

18

2 Charakteristika vývojového období dítěte mladšího školního věku

V průběhu celého života prochází člověk vývojem, který je ovlivněn geneticky, výchovou a prostředím, ve kterém se daný jedinec nachází. Vychovatel by měl znát sociální prostředí, ve kterém dítě žije. Měl by být obeznámen s věkovými zvláštnostmi souvisejícími s vývojem dítěte a tyto poznatky využít při záměrném výchovném působení a volbě vhodných pedagogických prostředků.

2.1 Vývoj z hlediska fyzického

Nápadný růst do výšky, vývoj trvalého chrupu, zvyšování objemu a výkonnosti svalstva a vnitřních orgánů, zlepšení pohybové koordinace, zejména drobného svalstva ruky.

V tomto období je nutné děti dostatečně pohybově zaměstnat. Do osmého roku je vhodné upřednostnit spontánní pohybové aktivity, neboť děti nejsou v tomto období ještě tolik orientované na výkon. Velmi důležité je poskytnout dětem dostatek odpočinku po duševní námaze, neboť nervová soustava snadno podléhá únavě.

2.2 Kognitivní vývoj

Dítě ovlivňuje vyučování, příprava na vyučování (vliv má i rodinné prostředí a pomoc rodinných příslušníků) a volnočasové aktivity. Zde záleží na vychovateli, do jaké míry bude zapojovat děti do těchto činností vzhledem k časovým možnostem ve školní družině.

 Vnímání

Dítě vnímá především to, co je názorné. V tomto období má stále ještě problémy s určováním času a vnímáním prostoru.

19

 Pozornost

U dětí prvních a druhých tříd lze ještě stále pozorovat snadné rozptýlení pozornosti okolními podněty. Délka záměrného soustředění je poměrně krátká a děti se poměrně rychle unaví. Proto je důležité, aby vychovatel použil vhodnou motivaci k navození bezděčné pozornosti, která děti tolik nevyčerpává.

 Fantazie

V mladším školním věku už dítě dokáže rozlišovat fantazii od skutečnosti, neboť už má více zkušeností než dítě předškolního věku. Jestliže vychovatel o něčem vypráví, dokáže si již vytvořit představu o daném tématu, pokud již má v tomto ohledu nějakou zkušenost.

 Myšlení a paměť

V tomto věku je myšlení i paměť dětí konkrétní a názorná. Děti si snadno zapamatovávají jednodušší údaje. Často dochází k mechanickému zapamatování, ale s rozvojem slovní zásoby a myšlení se rozvíjí i paměť logická. S vývojem záměrné pozornosti dochází k záměrnému zapamatování.

Důležitý je i rozvoj zrakové paměti. V této oblasti může vychovatel vhodnými hrami podpořit její rozvoj. Děti se do těchto her zapojují velice rády.

 Rozvoj řeči

V tomto období dítě aktivně používá asi 5000 slov. Rozvíjí se schopnost souvislého vyjadřování, používání delších vět a souvětí. Úroveň vyjadřování ovlivňuje prostředí, vychovatelé i hromadné sdělovací prostředky (Pávková 2011).

2.3 Emoční vývoj a socializace

Při vstupu do školy se na utváření osobnosti začínají výrazně podílet kromě rodičů také učitelé a spolužáci. Ve vrstevnické skupině se učí důležitým sociálním reakcím (spolupráci, pomoci slabšímu, soutěživosti, soupeřivosti – dominance x podřízenost) a diferencuje se schopnost sociálního porozumění (porozumění různým názorům,

20

přáním a potřebám různých lidí). Zároveň s tím roste i schopnost volního sebeřízení či seberegulace (dítě ve školním věku dokáže odložit bezprostřední uspokojení svých potřeb na určitou dobu a věnovat se školním úkolům).

Dítě se učí také emoční seberegulaci. Tato schopnost ovlivňuje i přijetí dítěte ve skupině (děti impulzivní a dráždivé bývají skupinou odmítány, zatímco děti s lepší schopností sebekontroly patřívají mezi oblíbené).

Mravní hodnocení je v tomto období ještě zcela závislé na dospělém, který určuje, co je spravedlivé a správné. Kolem sedmi až osmi let začíná být dítě nezávislejší a kritičtější vůči dospělým, ale až kolem jedenáctého a dvanáctého roku začíná pronikat do podstaty mravního hodnocení a přihlíží i k motivům jednání.

Sebehodnocení dětí je na počátku školní docházky ještě hodně závislé na okamžité situaci, ale po osmém roce začíná být poměrně stabilní. V tomto období je velice důležitá role učitele i vychovatele, aby vedli dítě ke kladnému sebehodnocení vhodným podpořením sebevědomí, neboť pro duševní vývoj je tento moment velice důležitý (J. Langmeier a D. Krejčířová 2006).

21

3 Grafika

3.1 Vymezení grafiky

„Původ tohoto slova je třeba, ostatně jako obvykle, hledat v řečtině. Původně slovo

„grafein“ znamenalo psát, rýt, kreslit (Malý 2005, s. 7).

Grafika původně znamenala umění psaní, kresby a dokonce i malby. Později byly slovem grafika označeny všechny postupy, kterými lze různé obrazové předlohy (kresbu, malbu, psaný text apod.) rozmnožit“ (Nedvědová, Zatloukalová 2000, s. 61).

K rozmnožování slouží tzv. matrice (tisková forma), na kterou grafik přenese svoji kresbu (např. rytím, leptáním apod.). Matrice může být z kovu, dřeva, sádry, umělé hmoty. Z této matrice potom tiskne tzv. grafické listy. Množství grafických listů vzniklých otiskem z matrice je omezený (vlastnostmi dané matrice). Na grafických listech by mělo být uvedeno nejen jméno autora, ale i pořadové číslo a celkový počet otisků v podobě zlomku např. 20/100. Autor může uvést i rok vzniku grafického listu.

Podle účelu dělíme grafiku na uměleckou (volnou) a užitou. Užitá grafika je určena k praktickému použití (plakát, známka, bankovka, ex libris, knižní grafika - ilustrace) (Houra 1971).

Techniky dělíme podle způsobu tisku na tisk z výšky, tisk z hloubky, tisk z plochy a tisk přes síto.

3.2 Základní grafické techniky

Tisk z výšky

Princip techniky tisku z výšky (dřevořez, dřevoryt, linoryt, z nejstarších technik kamenoryt a kovoryt) spočívá v tom, že na matrici se odstraní (vyrytím, odřezáním) všechna místa, která nemají tisknout (na otisku zůstávají bílá). Tisknou neprohloubená místa, na kterých je nanesena barva, proto tisk z výšky. Otisk je zrcadlově převrácený (Nedvědová, Zatloukalová 2000, s. 62).

Dřevořez

Nejstarší technikou je dřevořez. První tisky tohoto typu se používaly pro tisk na látku již ve středověku (Čína, Japonsko). V Evropě se objevily první tisky už ve 13. století (hrací karty) a vznikají také první ilustrace knih (Malý 2005).

22

„Matrice je vytvořena z dřevěné desky řezané podél kmene (po létech), na níž se přenesená kresba obřezává noži a zbylé části se vyrývají rydly“ (Nedvědová, Zatloukalová 2000, s. 62).

Dřevoryt

„Je technikou příbuznou dřevořezu. Matricí je deska z tvrdého dřeva řezaná napříč kmene stromu a rytec vyhlubuje kresbu rydly různých profilů. Technikou dřevorytu např. vytvořil své mistrovské listy Max Švabinský“ (Nedvědová, Zatloukalová 2000, s. 62).

Linoryt

„Od předchozích technik se liší především materiálem, kterým je deska z PVC. K rytí se používá linoryteckých rydel z ocelového plechu s profily tvaru V nebo U a nožů podobných dřevořezovým. Matrice se zpracovává podobně jako u dřevorytu a dřevořezu. Ke klasikům linorytu řadíme našeho Josefa Čapka“ (Nedvědová, Zatloukalová 2000, s. 62).

Tisk z hloubky

„Při tisku z hloubky je situace opačná. Do kresby v tiskové desce, vyryté ocelovými rydly nebo vyleptané do hloubky kyselinou, se vtírá hlubotisková barva. Po setření barvy se z ostatního povrchu se kresba pod velkým tlakem v hlubotiskovém lisu snímá na provlhčený tiskový papír. Matrice se při tisku značně opotřebovává, proto je počet kvalitních tisků omezen“ (Nedvědová, Zatloukalová 2000 s. 62).

Techniky tisku z hloubky dělíme podle toho, jakým způsobem se zpracovává tisková forma, a to na rytiny (mědirytina, ocelorytina, suchá jehla, mezzotinta a další) a lepty (akvatinta, čárkový lept).

Ocelorytina je poměrně mladou technikou. Objevila se až v 19. století. V dnešní době se využívá při tisku bankovek a známek. Důvodem je odolnost materiálu.

Suchá jehla je méně náročnou technikou. Kresba se vyrývá na kovovou desku. V dnešní době se často využívají i plastové desky. Na rozdíl od ostatních rytin se u suché jehly zachovává grátek. Výsledný efekt otisku ovlivňuje způsob nanášení a následné vytírání barvy.

Tisk z plochy

Tisk z plochy je založen na principu vzájemného odpuzování mastnoty a vody.

Tisknoucí i netisknoucí místa jsou ve stejné úrovni. Nejznámější technikou tisku

23

z plochy je litografie (kamenotisk). „Princip litografie objevil na sklonku 18. Století pražský rodák Alois Senefelder. S litografií je také spjat vznik moderního plakátu (známé jsou plakáty Alfonse Muchy)“ (Nedvědová, Zatloukalová 2000, s. 64).

3.3 Grafické techniky využitelné ve školní družině

Mezi klasické techniky využitelné ve školní družině lze zařadit linoryt a suchou jehlu.

Jestliže školní družina nemá ve svém vybavení grafický lis, lze tisknout ručně (kamenem, lžičkou). Je také možné využít alternativní techniky a postupy vedoucí k seznámení s grafickou tvorbou.

3.3.1 Techniky vycházející z tisku z výšky

Tyto techniky nejsou zařazovány do uměleckých technik, ale mohou zahrnovat určité prvky grafické tvorby. Při jejich realizaci je možné využít dostupnějších materiálů.

 Otisk předmětů, přírodnin, lidského těla

S principem tisku z výšky může vychovatelka seznámit děti otiskováním různých předmětů. Lze využít přírodniny nasbírané během vycházek do přírody. Také může motivovat děti k výrobě vlastních tiskátek vykrojených např. z brambor či gumy. Tisknout lze i pomocí korkových zátek, plastových víček a jiných předmětů. Využít může i zmačkaný papír, textil, podrážky z bot apod.

Velice poutavé je pro děti otiskování částí vlastního těla.

Graficky lze zaznamenat i pohyb různých předmětů (obarvená nit tažená mezi dvěma papíry, kulička, šiška válená po papíře).

 Tisk z koláže

K tisku z koláže lze využít různé materiály (papír, textilie, alobaly, provázky, přírodniny). Důležitá je pečlivost při nalepování materiálů, protože může dojít při navalování barvy k jejich odlepování a nabalení na váleček.

24

U papírové koláže je možné na sebe lepit jednotlivé tvary ve dvou i třech vrstvách (např. hlava s detaily obličeje). Tyto plochy lze ještě různě prorývat (na otisku vytvářejí bílé stopy). Papírovou koláž je vhodné před tiskem zpevnit lakem. Tiskneme v lisu nebo ručně tiskařskou nebo olejovou barvou (Nedvědová, Zatloukalová 2000).

 Tisk z papírové šablony, vystřihovánky, papírořezu

Na výrobu šablony můžeme použít čtvrtku. Šablonu můžeme vystřihovat nebo vyřezávat nožíkem. Ve školní družině je bezpečnější využít vystřihování.

U papírořezu a vystřihovánky je nutné děti upozornit na nutnost kompaktnosti motivu. Pro mladší děti je proto jednodušší použít k tisku šablonu (obzvlášť pokud pracujeme s větší skupinou dětí). Papírořez však nabízí větší škálu využití.

Papírovou matrici je důležité před tiskem natřít lakem nebo fermeží, čímž se papír zatáhne a rychleji vydává kvalitní tisk. Barvu (olejovou, tiskařskou) navalujeme na šablonu válečkem. Tisknout lze ručně nebo v lisu.

„Otiskneme-li čistou šablonu umístěnou na barvou naváleném papíře nebo naneseme-li barvu na tiskový papír přes položenou šablonu, získáme její negativní obraz – bílý na tmavém podkladě“ (Nedvědová, Zatloukalová 2000, s. 76).

 Tisk z lepenky

Připravený motiv si překreslíme na silnější lepenku. Plochy, které nebudou tisknout (na otisku budou bílé), nařízneme po obvodu ostrým nožíkem.

Obřezanou uvolněnou vrstvu lepenky vyloupneme. Matrici je vhodné před tiskem natřít nitrolakem nebo fermeží, aby se roztřepená místa při navalování barvy nelepila na váleček. Tiskneme na tenčí papír. Pro ruční tisk je vhodný malý formát matrice (Nedvědová, Zatloukalová 2000).

 Sádroryt

Sádrová deska je měkká a dobře se do ní ryje. Nevýhodou je křehkost. Při větším tlaku vyvinutém při tisku (pouze ručním) může dojít k prasknutí a vzniku nežádoucích úlomků. Problémem při práci s menšími dětmi může být tendence odfoukávat prach vznikající při rytí a jeho vdechování. Před tiskem je vhodné na

25

sádrovou desku nanést fermež, která sníží její nasákavost. Při míchání sádry je důležité sádru vsypávat do vody, pomalu míchat (čím rychleji mícháme, tím rychleji sádra tuhne). Pokud již sádru rozmícháme a je příliš řídká, nelze sádru dosypávat. Tvoří se hrudky a nežádoucí vzduchové bubliny.

Sádroryt lze použít jako přípravnou techniku pro linoryt. Také ho můžeme využít k frotáži válečkem.

 Tisk z reliéfní kresby

K tisku použijeme tužší papír, na který vytvoříme plastickou kresbu neředěnou klovatinou. Kreslit můžeme dřívkem nebo štětcem. Po zaschnutí tiskneme ručně nebo v lisu (olejové, tiskařské barvy). Obdobou je linie tvořená provázkem.

 Tisk z kovové matrice

Je vhodné použít tenké plechy (např. měděný plech nebo hliníkové folie), do kterých lze vtloukat a vpichovat. Oblepíme ostré okraje, abychom zajistili bezpečnost při práci. Tiskneme ručně.

 Tisk z pěnové desky

Tato technika je obdobou linorytu. Jelikož nevyžaduje tlak při rytí, je vhodná pro menší děti. Problémem může být snadné prorytí materiálu. Použít můžeme pěnové tácky nebo podlahové pěnové izolace.

3.3.2 Techniky vycházející z tisku z plochy

 Monotyp

Použít můžeme olejové i temperové barvy. Každý otisk je originál. Vytváří se malbou štětcem na skleněnou nebo plastovou desku. Malovat lze několika barvami najednou (barva nesmí být řídká ani hustá). Tiskneme na papír (můžeme ho i zvlhčit) ručně gumovou stěrkou nebo jenom hlazením rukou. Tato technika je vhodná i pro velké formáty, pokud máme dostatečně velkou desku.

Není časově náročná.

26

 Protisk

Tato technika bývá řazena mezi monotypy, neboť musíme každý otisk znovu nakreslit. Desku (skleněnou nebo plastovou) slabě až středně naválíme olejovou nebo tiskařskou barvou (řídká barva papír příliš promastí, hustá vytvoří na protisku mapy). Přiložíme měkký papír nebo karton a kreslíme. Protisk je závislý na přítlaku a použitém kreslícím nástroji (tužka, dřívko nebo i prst). Děti je nutné upozornit, že je vidět každý dotyk, proto se nelze při kreslení dotýkat dlaní papíru.

Můžeme použít i kopírovací (uhlový) papír přiložený kopírovací vrstvou nahoru.

Protisk bude zrcadlově obrácený.

Rozměr záleží na velikosti naválené plochy. Technika je vhodná i pro práci s velmi malými dětmi.

3.3.3 Nepravé grafické techniky

Jako nepravé grafické techniky lze označit techniky, při kterých nevzniká žádný otisk.

Koláž

Tuto techniku lze využít pro tištěnou podobu, ale i netištěnou.

Má mnoho variant, které lze využít i při práci s malými dětmi.

Rozlišujeme:

 koláž papírovou, novinovou (různé kvality, struktury a barvy papíru)

 koláž textilní (různé struktury a barvy textilu)

 koláž z frotáže

 dekoláž (strhávaná koláž)

- velmi často se jí podobají plakátovací plochy

- nejprve se provede navrstvení barevných obrázků (z časopisů, plakátů…), po zaschnutí se postupně strhávají vrstvy

 koláž z muchláže (froazáž) – zmuchlaný papír lepený k podkladu - může se dokreslovat, hledat inspiraci v jeho záhybech - nalepit jako reliéf a domalovat

27

 rozsouvání tvarů – jednoduchý geometrický obrazec rozstříháme na rovné (zvlněné, lomené) proužky, různě široké a lepíme je s většími mezerami na barevný papír

- výsledný obraz je deformovaný, prohnutý, zvlněný

 roláž – rozstříháme fotografii, plakát, pohlednici na proužky (svislé, vodorovné) nebo mezikruží

- dílky se lepí těsně vedle sebe nebo s mírnými mezerami - do každé mezery vložíme druhý (stejný) obrázek

 proláž – dva různé obrázky proložené mezi sebou

- můžeme ji vytvořit i ze tří obrázků, tím vzniká větší deformace 1:2:3:1:2:3 nebo 1:2:2:3:3:3:2:2:1

Frotáž

 snímání povrchu, struktur, textur (dřevo, omítka, textilie, plastické sklo), na zajímavý povrch přiložíme papír, po něm přejíždíme tužkou, uhlem, pastelem apod., zobrazí se to, co vystupuje na povrch (objevitelská činnost)

 lze použít matrice jiných grafických technik, např. frotáž z koláže, frotáž z linorytové (sádrové) matrice apod. (L. Škaloudová Puchmajerová, H. Valešová 2008, s. 21).

Vosková rezerva

Tato technika se nazývá také odkrývací technika. Podklad vytvoříme přímo souvislým vybarvením plochy barevnými voskovkami, nebo naneseme barvy a teprve potom překryjeme tuto plochu vrstvou parafínu (můžeme použít bílou svíčku). Takto vzniklý podklad překryjeme souvislou vrstvou tuše. Po zaschnutí odkrýváme jehlou (hřebíkem) tuš, čímž odhalíme spodní barevný podklad.

Rezerváž zmizíkem

Na papír naneseme štětcem inkoust a po zaschnutí kreslíme pomocí zmizíku. Můžeme použít i barevný podklad, potom se i vyzmizíkovaná barva mění v závislosti na barvě podkladu. Tento postup můžeme i obrátit, ale pro malé děti je toto složité, neboť si daný

28

obrázek nedokážou přesně nakreslit. Spíš by bylo vhodné využít napsání jednoduchého textu a ten následně odkrýt.

Technika smývané tuše

Tuší kreslíme pomocí štětce nebo dřívka na papír. Kresbu ještě před zaschnutím vložíme pod proud tekoucí vody, což způsobí částečné vymytí nezaschlé tuše. Vzniknou tak různé kontury a linie. Postup můžeme i několikrát opakovat nebo kombinovat s klovatinovou rezervou. Tuto techniku lze realizovat v prostorách, které jsou vybavené k výtvarným činnostem (vhodné umyvadlo, podlahová krytina, kterou lze umýt apod.).

Xerografie

Pomocí kopírky můžeme pořídit „otisky“ různých materiálů (pomačkaný papír, různé textilní materiály, alobaly apod.) a z nich následně tvořit koláže. Také je můžeme dotvářet pomocí kresby, malby i grafiky (zásahem válečkem, tupováním apod.).

Xerokopie lze využít i k prostorové tvorbě.

Grafické nástroje a materiály

K vybavení grafické dílny patří grafický lis, rydla (různé velikosti a tvary), rycí jehly, tiskařský váleček na navalování barvy, špachtle, rozvalovací desky (skleněné, kamenné, plastové), tiskařská kostka pro ruční tisk (lze nahradit polévkovou lžící, dnem sklenice, ohlazeným říčním kamenem).

K materiálům používaných při tisku řadíme papíry určené pro tisk (volba papíru ovlivňuje kvalitu tisku) a přenos tisku.

3.4 Výtvarné činnosti ve školní družině

Vychovatelka ve školní družině je velice omezena časovou dotací potřebnou k realizaci aktivit, kterými má možnost rozvíjet a prohlubovat zájmy, schopnosti a dovednosti dětí.

Velice často se školní družina stává jakýmsi „dispečinkem“ pro přeposílání dětí do různých zájmových kroužků, což nepříznivě ovlivňuje vlastní činnost družiny. Pokud vychovatelka připravuje program, je důležité, aby si naplánovala činnosti, které jsou

29

časově méně náročné. Také je důležitá spolupráce s třídními učiteli, aby neopakovala s dětmi činnosti, které již mohou znát.

V období mladšího školního věku jsou děti stále ještě velice spontánní. Chtějí poznávat nové věci a experimentovat. Velice dobře si pamatují nové informace. Proto je vhodné např. ve výtvarné výchově děti seznamovat s novými technikami, podporovat jejich zájem o tyto činnost a probouzet tak zájem o umění jako takové.

 Námět

Vhodným námětem může vychovatel ovlivnit vnímání a uvědomování si sebe samotného, vytvářet vztahy k přírodě, společnosti, vědě i umění. Námět by měl vycházet ze zkušeností a prožitků dětí, aby ho byly schopné zpracovat. Pokud si děti nejsou schopné vytvořit představu, nemohou ji ani ztvárnit.

Vychovatel by měl nejprve promyslet, co chce žákům sdělit, jaký je cíl, ke kterému směřuje. Podle toho zvolit námět a následně výtvarnou techniku vhodnou k realizaci záměru (kresba, malba, grafika, modelování, tvarování z papíru, land-art atd.).

Pokud se jedná o seznámení s určitou výtvarnou technikou, pak námět ustupuje do pozadí a nejdůležitější je soustředění se na zacházení s nástroji či materiály.

 Motivace

Prostředkem k vzbuzení zájmu o námět či úkol ve výtvarné činnosti je vhodná motivace. Záleží na vychovatelce, jakým způsobem se rozhodne děti motivovat, zda hrou, vyprávěním, filmem, výkladem, poslechem CD, prohlížením obrázků či fotografií nebo vzpomínkami.

Mezi nejvhodnější způsob motivace u dětí mladšího školního věku patří hra. Je však důležité ji předem dobře promyslet a zvolit vhodné prostředí, rekvizity i materiál. Hrou a výtvarnou činností rozvíjíme fantazii dítěte. Lze zvolit hry dramatické (na zvířátka, na umělce), pohybové, smyslové apod.

Vhodná motivace je prvním krokem ke zdárné realizaci výtvarné činnosti (Vondrová 2001).

30

3.5 Použité metody

E-U-R třífázový model učení

 Evokace

V této fázi je důležité, aby si děti vybavily to, co o problematice vědí nebo jaký na ni mají názor. Podstatou je vzbudit zájem a zvědavost dozvědět se o daném tématu co nejvíce. Použít lze nejrůznější aktivity (např. brainstorming).

 Uvědomění

Děti jsou konfrontovány s novým pohledem na zvolené téma. Využít lze čtený text, přednášku, experimentování atd.

 Reflexe

Děti shrnují, co se naučily. Mohou přehodnocovat svoje původní názory.

Zhodnocují získané informace a nové zkušenosti.

Rozhovor a dotazník

„Rozhovor – interview je anglického původu a skládá se ze dvou částí. Inter znamená

„mezi“ a view znamená „názor“ nebo „pohled“. Název naznačuje, že jde o interpersonální kontakt. Interview je výzkumná metoda, která umožňuje zachytit nejen fakta, ale i hlouběji proniknout do motivů a postojů respondentů“ (Gavora 2000, s. 110).

„Dotazník je nejfrekventovanější metodou zjišťování údajů. Dotazník je určen především pro hromadné získávání údajů. Zároveň má mít promyšlenou strukturu. Při přípravě dotazníku je potřeba základní otázku (problém) nejprve rozdělit do několika okruhů (podproblémů). Každý z nich se potom naplňuje položkami“ (Gavora 2000, s. 99).

31 Pozorování

Pro pozorovatele je důležité určit si, koho bude pozorovat, co bude pozorovat a jakým způsobem bude pozorovat.

Informace je nutné zaznamenávat a následně analyzovat (vyhledávat souvislosti a vyhodnocovat je). Pozorování je krátkodobé (psycholog ve své ordinaci) a dlouhodobé (opakované návštěvy).

Při pozorování je nutné být nezaujatý a mít schopnost přesné interpretace (Gavora 2000).

32

Praktická část

4 Realizace programu

4.1 Úvod k programu

Cílem praktické části bakalářské práce byla realizace výtvarného programu zaměřeného na grafické techniky pro děti ve školní družině.

Pro zařazení grafiky do náplně činností ve školní družině jsem se rozhodla z několika důvodů. Po absolvování kurzu grafiky v rámci studia na vysoké škole jsem objevila velký potenciál těchto činností při výtvarné tvorbě s dětmi. Grafické techniky vedou k rozvoji smyslového a estetického vnímání dětí, rozvoji fantazie a představivosti, podporují rozvoj motorických dovedností. Další aspekt jsem viděla v prožitkové zkušenosti, seznámení se s různými materiály, novými médii a technikami. Neméně důležitá byla i možnost skupinové práce, vzájemné pomoci, ale i individuálního rozvoje jedince. Při závěrečných reflexích bylo možné rozvíjet schopnost komunikace a sebehodnocení.

Jelikož se jednalo o hravé, tvořivé a experimentální činnosti, předpokládala jsem i velkou míru zapojení dětí do tohoto programu. Při činnostech ve školní družině jsem vždy pracovala s dětmi na principu dobrovolnosti. Z tohoto důvodu jsem se snažila pro děti připravovat takové aktivity, do kterých by se děti ochotně zapojovaly.

Při realizaci programu jsem respektovala celoroční plán činností ŠD a náměty k jednotlivým měsícům v roce.

K uvedení programu „Grafické techniky ve školní družině“ jsem použila knihu Miroslava Houry „Jak se dívat na grafiku“. Dětem jsem přečetla úryvky z první kapitoly, ve které autor popisoval, co ho přivedlo na myšlenku napsat tuto knihu o grafice (návštěva dvou malých dětí v ateliéru autorova přítele a jejich zvídavé dotazy na umělce – grafika). Potom jsme si společně prohlédli některé grafické listy obsažené v knize, ale také ukázky grafiky vytvořené s dětmi ve školní družině.

Následně jsem děti seznámila s grafickými technikami, které by si mohly vyzkoušet během školního roku. Staly by se tak „malými grafiky“. Děti po úvodní hodině odešly natěšené na výtvarné činnosti, které jsme měli společně vytvářet. Toto nadšení sdíleli všichni po celou dobu realizace programu.

33

4.2 Pravidla bezpečnosti

Pravidla bezpečnosti:

Při používání nástrojů a nářadí zajistit bezpečnost dětí, při manipulaci s ostrými předměty taktéž zajistit bezpečnost dětí, neodcházet od dětí v průběhu činností nebo zajistit dohled jinou pověřenou osobou, udržování pořádku v místnosti, zajištění oken při větrání, během činnosti dodržovat kázeň a klid.

Zásady při práci:

Příprava pracovního místa (zakrytí stolečku, příprava ubrousků či hadříků na utírání), příprava pomůcek, ochrana oblečení (zástěra nebo dlouhé triko), zabezpečení větrání při práci s těkavými látkami, dodržování pitného režimu.

4.3 Popis skupiny, popis prostředí

Popis skupiny:

Program byl realizován s žáky první třídy, kteří navštěvují školní družinu. Jedná se o skupinu 28 dětí (14 děvčat a 14 chlapců), která se při odpoledních aktivitách mění v závislosti na odchodech jednotlivců domů a do kroužků zájmových aktivit v rámci školy. Proto je vždy uváděn u každé činnosti počet zúčastněných dětí.

Popis prostředí:

Výtvarné činnosti jsme realizovali ve třídě, kde v dopoledních hodinách probíhá výuka a odpoledne volnočasové aktivity dětí v rámci družiny. Je zde malý prostor na hraní vymezený kobercem, který bohužel zasahuje až pod umyvadlo. Výtvarné aktivity, při kterých je nutné mytí pomůcek, vyžadují neustálé upozorňování na opatrnost při jejich mytí. Podlaha je pokryta marmoleem, které je velice náročné na údržbu a péči. Práce s barvami, které se špatně smývají, je problematická, neboť vyžaduje neustálou koncentraci dětí na udržení pořádku ve třídě. Učí se tak zodpovědnému chování s ohledem na okolní prostředí, ale může to přinášet určitá omezení v uvolněnosti potřebné k výtvarnému tvoření a projevu.

34

Část prací jsme vytvářeli v keramické dílně, kde je umístěn školní grafický lis. Zde jsou k dispozici stoly se židlemi, velké umyvadlo a pomůcky ke grafickým činnostem.

V odpoledních hodinách zde probíhají kroužky keramiky, proto je možnost využití školní družinou časově omezená. Náhradní místnost vhodná pro umístění lisu a realizaci grafických činností není ve škole zatím k dispozici.

4.4 Pracovní postupy

Každá činnost byla uvedena společným rozhovorem s dětmi o zvolené technice. Děti sdělovaly, co k danému tématu vědí nebo si myslí, že vědí. Hovořily o svých zkušenostech.

K probuzení zájmu, zvědavosti a následného zapojení do daných činností bylo využíváno různých motivačních metod (hra, ukázka, představa, vzpomínka, poslech).

Před započetím každé práce si děti vzaly pracovní oděv a připravily si pracovní místo (igelitový ubrus na stůl, pomůcky). Vždy byly děti obeznámeny s pravidly bezpečnosti.

Po ukončení každé grafické techniky následovala společná reflexe.

35

Téma: „Příroda“

Toto téma je dětem velice blízké a známé. Při zpracování výtvarného úkolu mohou čerpat ze svých zkušeností a bezprostředních zážitků. Často mohou být i emocionálně ovlivněné a tyto emoce vyjádřit ve svém výtvarném projevu.

Téma „Příroda“ je možné propojit s environmentální výchovou, citlivým vnímáním a prožíváním přírody kolem nás, upozorňováním na určité jevy, uvědoměním si tvarové, strukturální a barevné rozmanitosti. Pobytem v přírodě a soustředěním na tvary stromů, pařezů, kořenů i mraků na nebi a jejich personifikací podněcovat fantazii dětí.

Tabulka 1: Harmonogram programu

Grafické činnosti

Měsíc Grafická technika Námět Počet dětí

Říjen Otisk přírodninami Ježek 23

Listopad Níťová technika Barevná fantazie 14

Prosinec Rezerváž zmizíkem Vánoční kapr 12

Leden Tisk z pěnového tácku Oblíbené zvíře 11

Leden Tisk z koláže Příroda 9

Únor Xerografie Překvapení 22

Únor Monotyp Barevné kouzlení 8

Březen Frotáž Tajemství lesa 18

36 4.4.1 Otisk přírodninami

Říjen

Námět: Ježek

Časová dotace: 3 hodiny Počet dětí: 23

Cíl:

Rozvoj fantazie, uvědomění si tvarové i barevné rozmanitosti listů, citlivé vnímání přírody.

Seznámení s technikou otisku přírodninami, rozvoj technických dovedností, schopnosti zklidnit se a soustředit se, dbát na čistotu při práci, spolupráce ve skupině (úklid).

Výtvarný problém:

Práce se šablonou, technika nanášení barvy a hustota barvy, rozvržení kompozice při otisku (možnost překrývání), výběr barev podzimu.

Motivace:

Úvod k činnosti ve třídě:

S dětmi jsme si v úvodu vysvětlili, že první grafickou technikou, kterou budeme realizovat, bude otisk přírodninami. Popsali jsme si, že je možné tisknout různými přírodninami, ale že lze tisknout i částmi těla (prsty, rukama, nohama). Povídali jsme si, jestli si už někdy něco podobného vyzkoušeli. Některé děti uvedly, že se s některými činnostmi setkaly již ve školce. Hovořili jsme o otiscích, které můžeme nalézt v přírodě.

Děti zmiňovaly např. otisk bot v blátě, otisk těla ve sněhu, otisk stop zvířátek v lese apod.

Následovaly aktivity v lesíku.

Nejprve jsme se snažili najít nějaké stopy lidí a zvířat.

S dětmi jsme si všímali změny barev některých stromů v podzimním období.

Objevovali jsme rozdíly v barevnosti a tvarech listů podmíněné druhem stromu.

37 Hra na ježka:

Utvořili jsme s dětmi kruh. Poté bylo vybráno jedno dítě, které předvádělo ježka. Jeho úkolem bylo schovat se a dupat jako ježek. Ostatní děti ho musely najít podle sluchu.

Když ho našly, dotyčný vybral dalšího ježka, který se šel opět schovat.

Po krátké hře si děti v lese nasbíraly různé druhy listů, které další den použily na vytvoření těla ježka. Společně jsme vybrali takové listy, které nebyly přeschlé, aby se při nanášení barev a následném tisku netrhaly a nelámaly.

Do této činnosti se zapojily všechny děti, které byly tento den v družině.

Pomůcky:

čtvrtka A3, šablona ježka, tužka, temperové barvy v tubě (velké balení), listy ze stromů, korek, štětce, kelímky na tempery

Postup:

Nejprve si děti obkreslily šablonu ježka. Na obtahování šablony mohly využít pomoci kamaráda, který držel šablonu, aby se nepohnula. Potom už mohly nanášet barvu na listy a pomocí tisku vyplnit tělo ježka. Děti měly možnost tvořit podle vlastní fantazie.

Některé kombinovaly různé druhy listů, jiné chtěly využít jenom jeden druh listů. Na vyplnění obličeje ježka děti použily korek. Taktéž na oko a nos.

V průběhu práce byly děti upozorněny na natírání správné strany listu, pečlivost při nanášení barvy a přítlaku na list.

Další den děti ježka vystřihly a nalepily na barevnou čtvrtku.

38 Reflexe:

Při hodnocení jsme se nezaměřili na označení nejhezčích obrázků. Děti hledaly, v čem se od sebe jednotlivé obrázky liší (barevnost, tvary listů, přesnost otisků). Bylo zajímavé, jakých detailů si děti všímaly. Řešili jsme problémy, se kterými se při práci děti setkaly (problém při překreslování šablony, hustota barvy, otisk). Některé děti uvedly, že je nebavilo vystřihovat ježka, protože jim to nešlo.

Všichni se shodli, že nejtěžší bylo uklidit si na závěr svoje místo.

Metodická poznámka:

Při vystřihování je nutné děti upozornit na bezpečnost při manipulaci s nůžkami.

39 4.4.2 Níťová technika

Listopad

Námět: Barevná fantazie

Časová dotace: 2 x 1,5 hod na techniku a 2 x 0,5 hod na dokreslování Počet dětí: 14

Cíl:

Vedení dětí ke spolupráci (pomoc při tažení nitě), podpora fantazie a představivosti, seznámení s vlastnostmi použitého média, rozvoj citlivosti pro barevnou kompozici, rozvoj komunikace, čistota a klid při práci.

Výtvarný problém:

Zapojení fantazie, zvládnutí techniky namáčení a tažení nitě v přeložené čtvrtce.

Motivace:

Nejprve jsme si s dětmi povídali o významu slova „abstraktní“. Děti říkaly, co si představují pod tímto pojmem. Na připravených obrázcích určovaly, které se jim zdají být abstraktní. Velice brzy všichni pochopili rozdíl mezi abstraktním a konkrétním obrázkem. Potom jsme si řekli, že si vytvoříme abstraktní dílo pomocí níťové techniky.

Ukázali jsme si, že jde vlastně o vyjádření pohybu výtvarnou technikou. Také jsme si ještě povídali, jak bychom našli stopy pohybu v přírodě (vymleté strouhy od vody po prudkém dešti, stékající kapka deště na zaprášeném okně).

S dětmi jsme si řekli, že nám může abstraktní obrázek něco připomínat (stejně jako mraky na nebi nám často připadají jako nějaká zvířátka či postavy). Až si vytvoří svůj abstraktní obrázek níťovou technikou, možná v něm také něco spatří. Pokud budou chtít, mohou si otisk částečně dokreslit pastelkami či fixy.

Motivující je pro děti už samotné vyhledávání ukrytých objektů a práce s barvami.

Pomůcky:

čtvrtka A4, barevné tuše, nitě, ubrousky na odkládání zabarvených nití, hadr na otírání, igelitové ubrusy

40 Postup:

Děti pracovaly ve dvojicích, aby si mohly vzájemně vypomoci při tažení nitě v přeložené čtvrtce. Přeložily si čtvrtku napůl a namočenou nit různě naskládaly na jednu polovinu. Potom nit přiklopily a opatrně vytahovaly ven. Druhý spolužák přitlačoval jemně čtvrtku, aby došlo k zaznamenání stopy.

Četnost barev si mohly děti vybrat podle vlastního uvážení a kombinaci barev také.

Děti si vzniklé otisky prohlížely. Vyvolávaly v nich konkrétní představy zvířat a pohádkových bytostí.

Další den některé děti svoje konkrétní představy zvýraznily do otisku fixem nebo pastelkami.

Reflexe:

Děti už v průběhu činnosti obcházely spolužáky, dívaly se a komentovaly vzniklé obrázky. Bavilo je kombinovat barvy, vymýšlet naskládání a způsob tažení nitě.

Navzájem si všichni předávali rady a zkušenosti. Jako nesnadné označily děti ponořování nitě do lahvičky s tuší. Každý si zkusil techniku alespoň dvakrát.

Ukázali jsme si vznik zrcadlového obrazu.

V závěru jsme si práce vystavili a společně konkretizovali představy dětí. Tato činnost všechny velice bavila.

Metodická poznámka:

Při práci je nutné upozornit děti na manipulaci s tušemi, aby nedošlo k vylití a potřísnění nezakrytých částí oděvu.

Tato technika nabízí široký výběr médií k dotváření otisků (vodovky, pastely, pastelky, fixy, černá tuš).

41 4.4.3 Rezerváž zmizíkem

Prosinec

Námět: Vánoční kapr Časová dotace: 2 x 0,5 hod Počet dětí: 12

Cíl:

Seznámení s technikou rezerváže zmizíkem, tah štětce jedním směrem při odbarvování plochy, práce se šablonou (přesné obkreslení šablony), rozvoj fantazie při kreslení šupin, rozložení bílých a barevných ploch, pečlivost, uvědomění si negativní kresby.

Výtvarný problém:

Zvládnutí tahu štětce jedním směrem po celé ploše čtvrtky a práce se zmizíkem.

Motivace:

Sedli jsme si s dětmi do kruhu a povídali si o symbolech Vánoc, v jakém ročním období jsou Vánoce a jaké barvy v zimní přírodě nejvíce vidíme.

K těmto symbolům patří také vánoční kapr. Vánoce jsou v zimě a typická barva pro zimní období je bílá a modrá. Proto si namalujeme bílého kapříka na modrém podkladě.

A protože Vánoce jsou neobyčejné, i my budeme malovat kapříka neobyčejně.

Využijeme vlastnosti zmizíku a inkoustového pokladu.

Pomůcky:

čtvrtka A5, inkoust, štětce, zmizíky, šablona kapra, čtvrtka A4

42 Postup:

Děti si nabarvily čtvrtku modrým inkoustem. Druhý den si na podklad obkreslily zmizíkem kapra podle šablony, nakreslily si šupiny a oko. Následně odstraňovaly inkoust zmizíkem. Takto vytvářely bílé plochy a vzory na šupinách.

Reflexe:

Po ukončení jsme si obrázky vystavili a děti hodnotily jednotlivé kapry podle nápaditosti při odbarvování šupin. Některé děti si vyhrály i se zdobením ploutví.

Na závěr si děti vymýšlely přání, která by jim kapr měl splnit, pokud by byl kouzelný.

Metodická poznámka:

Tři děti ze skupiny projevily zájem o nakreslení vlastního kapra a výsledek byl velice zdařilý. Je vhodné zvažovat nutnost použití šablony. Pokud je cílem práce se šablonou, pak ji využít, ale jinak nechat dětem prostor pro vlastní tvorbu. Také je možné nechat rozhodnutí o využívání šablony na dětech.

43 4.4.4 Tisk z pěnového tácku

Leden

Námět: Oblíbené zvíře

Časová dotace: 2,5 hod Počet dětí: 11

Cíl:

Vyzkoušení si techniky ručního tisku z výšky, pochopení principu tisku z výšky, uvědomění si vzniku negativního obrazu, vysvětlení pojmu matrice, práce s válečkem, cit při kreslení do pěnové destičky. Nácvik jemné motoriky při práci rytí s tužkou.

Výtvarný problém:

Využití jemné motoriky při práci rytí s tužkou, zvládnutí hloubky a linie vrypu (linie umístěné velmi blízko k sobě splynou v netištěnou plochu – důležitost uvažovat

o vhodnosti a velikosti zobrazovaného objektu). Uvědomění si vzniku negativního obrazu.

Motivace:

S dětmi jsme si sedli do kruhu a povídali si o zvířátkách. Uváděli jsme společně rozdíly mezi životem domácích a divokých zvířat ve volné přírodě. Mluvili jsme o chovu domácích mazlíčků.

Úkolem dětí bylo oblíbené zvíře vyrýt do pěnového tácku.

Tentokrát měly děti možnost pracovat s gumovým válečkem, který se používá při nanášení tiskařských barev. Nejprve si váleček osahaly a zkusily si rýt do pěnové destičky. Seznámily se s principem tisku z pěnové matrice a byl jim názorně předveden postup. Následovala ukázka problémů, které mohou nastat při vyrývání a následném tisku. Děti byly upozorněny na nutnost přemýšlet o velikosti zobrazovaného objektu.

Pomůcky:

dna pěnových tácků, tužka na vyrývání, temperové barvy, váleček na naválení barvy, plastové desky na navalování barvy, igelitové ubrusy

44 Postup:

Děti si nejprve vyryly do pěnové matrice zvolený námět. U dvou stolečků, na kterých byla připravena plastová deska, barvy a váleček na nanášení barvy, se pak střídaly při tisku.

V průběhu práce jsme si s dětmi opakovali, jak nanášet barvu na váleček a následně na matrici. Děti tiskly pomocí hlazení rukou.

Reflexe:

Po ukončení práce jsme si udělali výstavku a děti si vzájemně komentovaly svoje práce.

Ukázali jsme si některé nedostatky vzniklé tiskem z pěnového tácku (nerovnosti), nedostatkem nanesené barvy, přebytkem nanesené barvy apod.

Porovnali jsme si obrázek na matrici a tištěný obrázek (negativní obraz).

Hodnotili jsme společně náročnost úkolu (kreslení do pěnového tácku, nanášení barvy, ruční tisk). Dívky ocenily trpělivost chlapců, kteří čekali na zapůjčení válečku na navalování barvy (k dispozici byly pouze tři válečky).

Metodická poznámka:

K tisku jsme používali temperové barvy, protože jsme pracovali ve třídě. Tiskařskými barvami bychom mohli znečistit prostor třídy.

45 4.4.5 Tisk z koláže

Leden

Námět: Příroda

Časová dotace: 2 x 2,5 hod Počet dětí: 9

Cíl:

Seznámit děti s tiskem z výšky pomocí tiskařského lisu, práce s tiskařským lisem, seznámení s novými médii (tiskařská barva, ředidlo).

Rozvoj citlivosti pro tvarovou kompozici, rozvoj technických výtvarných dovedností (stříhání, lepení), zopakování techniky koláže.

Výtvarný problém:

Technika lepení částí koláže pro tisk, technika ředění a nanášení barvy pomocí válečku na matrici.

Motivace:

Šli jsme se společně s dětmi podívat na starší žáky, kteří pracovali na grafickém lisu.

Realizovali tisk z koláže. Děti sledovaly všechno s velkým zaujetím. Ukázali jsme si tiskařské barvy, válečky, rydla na linoryt a vyhotovené linoryty. Dívali jsme se na postup při nanášení barvy a následný tisk. Děti si povšimly zápachu v dílně. Ukázali jsme si ředidlo a vysvětlili si, k čemu se používá. Někteří si mohli zkusit tisk. Slíbili jsme si, že si budou moci udělat vlastní koláž, kterou si otisknou. Zároveň jsme si ukázali problémy, které mohou nastat, pokud nejsou části koláže dostatečně přilepené.

Děti byly z práce na lisu nadšené a hned chtěly začít pracovat na koláži.

Povídali jsme si o výletech do přírody a dovolených s rodiči. Děti si měly vybavit místo, které se jim líbilo a kde se cítily se spokojeně. Také si mohly představit zvířata, která mají v oblibě. Úkolem dětí bylo toto místo nebo zvíře ztvárnit.

Pomůcky:

čtvrtky, tužky, nůžky, lepidla, tiskařské barvy, gumový váleček, ředidlo, zástěra