• No results found

Finanční krize, její příčiny a důsledky pro podnikání ve vybraném sektoru ekonomiky

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "Finanční krize, její příčiny a důsledky pro podnikání ve vybraném sektoru ekonomiky"

Copied!
67
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

Finanční krize, její příčiny a důsledky pro podnikání ve vybraném sektoru ekonomiky

Bakalářská práce

Studijní program: B6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208R085 – Podniková ekonomika Autor práce: Ondřej Vaško

Vedoucí práce: doc. Ing. Arnošt Böhm, CSc.

Liberec 2016

(2)
(3)
(4)

Prohlášení

Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Anotace

Tématem této bakalářské práce je finanční krize, její příčiny a důsledky pro podnikání ve vybraném sektoru ekonomiky, kterým je bankovnictví. Práce se zaměřuje a popisuje poslední ekonomickou krizi, která postihla svět. Jsou v ní analyzovány příčiny vzniku krize ve Spojených státech amerických, kterými byly zejména špatné hypotéky a moderní složité finanční instrumenty. Dále je zde podrobně analyzována evropská dluhová krize a její příčiny, kterými jsou především zadlužení některých evropských států a silná úvěrová expanze. Značná část je věnována analýze dopadu finanční krize na bankovní sektor, zejména v České republice.

Klíčová slova

Finanční krize, bankovnictví, dluhová krize, sekuritizace

(6)

Annotation

Financial crisis, its causes and consequences on business in a selected part of economy

The topic of this bachelor thesis is financial crisis, its causes and consequences in business in a particular field of economy which is banking. The thesis focuses on the last financial crisis which affected the world. It analyses the causes of the crisis in the United States of America which were especially subprime mortgages and modern difficult financial instruments. The causes of european debt crisis are analysed as well. In Europe the key causes were huge debts of some countries and a massive credit expansion. Considerable part of this thesis is dedicated to analysing the crisis' impact on banking, especially in the Czech Republic.

Key Words

Financial crisis, banking, debt crisis, securitization

(7)

Poděkování

Rád bych poděkoval doc. Ing. Arnoštu Böhmovi, CSc. za jeho odborné a důkladné vedení a za pomoc, kterou mi poskytoval při psaní bakalářské práce. Dále bych rád poděkoval Ing.

Lence Štibrányiové za její cenné rady a věcné připomínky. V neposlední řadě můj dík patří také Bc. Kateřině Vaškové za její pomoc při gramatické a stylistické úpravě textu.

(8)

8

Obsah

Obsah ... 8

Seznam obrázků ... 10

Seznam tabulek ... 11

Seznam použitých zkratek ... 12

Úvod ... 13

1 Hospodářský cyklus ... 15

1.1 Teorie hospodářského cyklu ... 15

1.2 Základní pojmy ... 15

1.3 Dělení typů hospodářského cyklu ... 16

1.4 Fáze hospodářského cyklu ... 17

1.5 Různé pohledy na příčiny hospodářského cyklu ... 19

1.6 Teorie finančních krizí ... 23

1.6.1 Typy finančních krizí ... 23

2 Pozadí, příčiny a průběh světové finanční krize ... 25

2.1 Community Reinvestment Act ... 25

2.2 Bublina na hypotéčním trhu ... 26

2.2.1 Subprime hypotéky ... 26

2.2.2 Žití na dluh ... 27

2.2.3 Sekuritizace ... 28

2.2.4 Vliv ratingových agentur ... 29

2.3 Průběh krize a nejdůležitější události ... 30

2.3.1 Převzetí Fannie Mae a Freddie Mac ... 31

2.3.2 Pád Lehman Brothers ... 32

2.4 Srovnání současné krize s Velkou hospodářskou krizí ... 32

2.4.1 Velká hospodářská krize ... 32

2.4.2 Srovnání ... 33

2.5 Eliminace krizí a zmírnění jejich dopadů ... 34

3 Krize eurozóny ... 35

3.1 Příčiny dluhové krize ... 36

3.1.1 Nadměrný veřejný dluh ... 36

3.1.2 Bankovnictví a úvěrová expanze ... 39

(9)

9

3.1.3 Nízká konkurenceschopnost ... 42

3.2 Řecko ... 43

3.3 Irsko, Španělsko a Portugalsko ... 44

3.4 Eliminace krizí a jejich následků ... 46

4 Dopad finanční krize na banky v EU ... 47

4.1 Bankovnictví v Evropě ... 47

4.2 Dopad krize na bankovní sektor v ČR ... 49

4.2.1 České bankovnictví ... 49

4.2.2 Česká spořitelna ... 51

4.2.3 Komerční banka ... 53

4.2.4 ČSOB ... 55

4.2.5 Vyhodnocení dopadů krize na bankovní sektor ČR ... 56

Závěr ... 58

Seznam použité literatury ... 61

(10)

10

Seznam obrázků

Obrázek 1: Vývoj úrokové míry ECB ... 38

Obrázek 2: Vývoj cen nemovitostí ve Španělsku ... 40

Obrázek 3: Vývoj běžného účtu platební bilance ... 42

Obrázek 4: Vývoj úrokových sazeb ČNB ... 49

(11)

11

Seznam tabulek

Tabulka 1: Inovační vlny ... 21

Tabulka 2: Zadlužení zemí PIGS (Dluh k HDP v %) ... 35

Tabulka 3: Poměr vyplacených penzí na HDP (Údaje v %) ... 37

Tabulka 4: Zadlužení domácností (Dluh domácností k jejich hrubému disponibilnímu důchodu v %) ... 41

Tabulka 5: Vývoj v Řecku (Údaje v %) ... 44

Tabulka 6: Vývoj ve Španělsku (Údaje v %) ... 45

Tabulka 7: Vývoj v Irsku (Údaje v %) ... 45

Tabulka 8: Vývoj v Portugalsku (Údaje v %) ... 46

Tabulka 9: Úvěry poskytnuté soukromému sektoru v EU (Údaje jsou v % HDP) ... 47

Tabulka 10 - Úvěry a vklady u privátních bank (Údaje jsou v miliardách KČ)... 50

Tabulka 11: Ukazatele České spořitelny ... 51

Tabulka 12: Porovnání ČS a EG... 52

Tabulka 13: Ukazatele Komerční banky ... 53

Tabulka 14: Porovnání KB a SG ... 54

Tabulka 15: Ukazatele ČSOB ... 55

Tabulka 16: Porovnání ČSOB a KBC ... 56

(12)

12

Seznam použitých zkratek

ČS Česká spořitelna

ČSOB Československá obchodní banka EG Erste Group

ECB Evropská centrální banka FED Federální rezervní systém

GDP Hrubý domácí produkt (Gross Domestic Product) IMF Mezinárodní měnový fond

KB Komerční banka

KBC KBC Bank

PIGS Zkratka pro Portugalsko, Irsko, Řecko a Španělsko SC Société Générale

TUL Technická univerzita v Liberci UBS Švýcarská banka

USA Spojené státy americké USD Americký dolar

(13)

13

Úvod

Název práce je Finanční krize, její příčiny a důsledky pro podnikání ve vybraném sektoru ekonomiky. Vybraným sektorem je bankovnictví, neboť finanční krize a bankovní systém spolu mnohdy velmi úzce souvisejí.

V roce 2007 vypukla ve Spojených státech amerických hypotéční krize, která se přetransformovala na krizi finanční a posléze na krizi reálné ekonomiky. Díky finanční a ekonomické propojenosti jednotlivých zemí, se krize rozšířila do celého světa.

Nedostatečná regulace a opatření vedla k tomu, že i přes zkušenosti a vědomosti získané z předešlých krizí, se nedokázalo zabránit finančnímu krachu. Krize se velmi rychle rozšířila do Evropy. Evropská krize částečně navázala na hypotéční krizi ve Spojených státech, ale některé příčiny jejího vzniku byly ryze vlastní. I zde bankovnictví sehrálo klíčovou roli.

Cílem práce je analyzovat příčiny finanční krize a vyhodnotit její důsledky pro bankovní sektor s důrazem na české bankovnictví.

Na začátku se práce zabývá nezbytnými teoretickými souvislostmi, které s finančními krizemi obecně souvisejí. Značná část práce je věnována teorii hospodářských cyklů, které s finančními krizemi souvisejí. Jsou zde vysvětleny důležité pojmy jako expanze, konjunktura nebo potenciální produkt a také popsány jednotlivé fáze hospodářských cyklů a jednotlivé teoretické přístupy k cyklickému chování ekonomik. Rovněž je zde objasněn pojem krize a jsou představeny základní druhy finančních krizí.

Další kapitola se zabývá samotnou světovou finanční krizí. Popisuje její příčiny, které je podle některých názorů možné sledovat až do roku 1977, kdy americká vláda započala program na podporu vlastního bydlení i pro nízko příjmové skupiny obyvatel. Je zde vysvětlena hlavní příčina krize, tedy hypotéční bublina na americkém trhu a zároveň souvislosti a události, které k vytvoření této bubliny přispěly. Opomenut není ani proces tzv. sekuritizace, který měl obrovský podíl na rozšíření krize do celého světa. Popsán je zde i vliv ratingových agentur, hodnotících riskantní a nebezpečné finanční instrumenty vysokými známkami, jež investorům daly klamný pocit důvěry k těmto produktům.

(14)

14

Rovněž je zde část věnována srovnání současné krize s Velkou hospodářskou krizí ve 30.

letech. Zároveň se tato kapitola věnuje průběhu finanční krize s důrazem na velké problémy, do kterých se dostalo mnoho významných amerických finančních institucí.

Třetí kapitola se zabývá tzv. krizí eurozóny. Nejprve jsou zde analyzovány příčiny této krize, jakými jsou zejména úvěrová expanze, vysoké deficity veřejných financí a nízká konkurenceschopnost některých zemí eurozóny. Dále se tato kapitola věnuje situaci ve vybraných evropských zemích, především v Řecku, které se stalo symbolem evropské dluhové krize.

Poslední část této práce analyzuje dopady finanční krize na bankovní sektor v Evropské unii a zejména pak na bankovní sektor v České republice. Jsou zde vybrány 3 přední české finanční instituce, u kterých je uveden vývoj klíčových ukazatelů (vklady, úvěry, bilanční suma, počet klientů) mezi lety 2006 až 2013, na kterých jsou ilustrovány dopady krize.

Dále u každé banky je k porovnání uveden i vývoj některých ukazatelů jejich mateřských společností, a tak si čtenář může udělat představu o tom, jak se české banky vypořádaly s krizí oproti jejich matkám.

(15)

15

1 Hospodářský cyklus

Hospodářský cyklus je fenomén, který má zásadní vliv na fungování ekonomiky. Jeho příčiny a dopady na fungováni hospodářství jsou předmětem teorií mnoha ekonomických škol. Dokonce ani dnes v 21. století, se přední ekonomové nedokážou shodnout, co přesně stojí za cyklickými výkyvy v ekonomické výkonnosti. (Czesaný, 2006)

1.1 Teorie hospodářského cyklu

Při sledování hospodářského vývoje jakékoli tržní ekonomiky, jsou patrné opakující se výkyvy v ekonomické aktivitě, což se projevuje kolísáním skutečného produktu okolo produktu potenciálního. Jedna z definic hospodářského cyklu zní: ,,Hospodářský cyklus je zpravidla definován jako soubor výkyvů agregátní ekonomické aktivity, aproximované hrubým domácím produktem v reálném vyjádření. Toto výkyvné chování ekonomické aktivity jako celku je předmětem teorie hospodářského cyklu. Pojem ,,cyklus” zahrnuje existenci vzestupné a sestupné fáze ekonomické aktivity a vyjadřuje také opakovatelnost sekvencí jeho fází, které však nemají periodickou povahu.” (Czesaný, 2006, str.20)

Příčiny tohoto cyklického vývoje jsou různé a dají se dělit rozdělit podle mnoha hledisek.

První přístup rozčleňuje příčiny hospodářského cyklu na vnitřní a vnější. Mezi vnější faktory patří například přírodní katastrofy, války nebo výše zemědělské úrody, naopak vnitřní spouštěče jsou nízká spotřeba, technologické faktory, velikost peněžní nabídky a špatná investiční politika. Další možný pohled na teorii hospodářského cyklu se zabývá vlivem peněz. Dělí se na monetární teorie, kde peníze hrají klíčovou roli a na teorie, které kladou hlavní důraz na reálné nepeněžní faktory. (Czesaný a Johnson, 2012)

1.2 Základní pojmy

V této kapitole budou vysvětleny nejdůležitější pojmy, související s hospodářskými cykly.

(16)

16 Expanze a kontrakce

V situaci kdy reálný hrubý domácí produkt roste, ekonomika roste, neboli je ve stavu expanze. Naopak v případě, že reálný hrubý domácí produkt klesá, hospodářství se nachází v sestupné fázi, respektive zažívá kontrakci.

Konjunktura

Konjunktura je jednou z fází hospodářského cyklu a je součástí expanze. Ekonomika se nachází v konjunktuře, jakmile její růst překoná hranici předešlého vrcholu.

Potenciální produkt

Pokud se ekonomice dané země podaří naplno a efektivně využít všechny výrobní faktory, produkuje poté svůj potenciální produkt. Jeho velikost je determinována objemem dostupných výrobních faktorů a technologickým stupněm vývoje.

Délka vzestupné (sestupné) fáze hospodářského cyklu

Délka jednotlivých fází je definována jako počet čtvrtletí od vrcholu (dna) po další vrchol (dno). (Czesaný, 2006)

1.3 Dělení typů hospodářského cyklu

Hospodářský cyklus spočívá v opakování určitých období, která jsou charakteristická jistými důležitými skutečnostmi, jež tato období ovlivňují. Jednotlivé typy se dělí podle délky trvání jednoho cyklu.

Krátkodobé cykly

Krátkodobé cykly někdy označované jako Kitchinovy cykly, mají periodu zhruba 3 až 5 let. V těchto cyklech kolísá reálný hrubý domácí produkt (rGDP) zejména z důvodů výkyvů ve stavech zásob a sezónních událostí, jako jsou dovolené zaměstnanců nebo problémy v zemědělství způsobené špatným počasím.

(17)

17 Střednědobé cykly

Na střednědobé (Juglarovy) cykly má vliv především investování do strojů a zařízení, což se projevuje nabídkovými a poptávkovými šoky. Juglarovy cykly mají obvykle délku 7 - 11 let.

Dlouhodobé cykly

Mezi dlouhodobé cykly patří Kuznetsovy cykly (15-25 let), související investicemi do infrastruktury, válkami nebo globalizací světového obchodu. Kondratěvovy vlny (45- 60let), jsou způsobeny převratnými technologickými vynálezy (parní stroj, elektřina, informační technologie). Dalšími cykly jsou pak Forrestovy cykly s délkou trvání asi 200 let a Tofflerovy civilizační vlny, které trvají mezi jedním až dvěma tisíci lety. (Czesaný, 2006)

1.4 Fáze hospodářského cyklu

Tato kapitola se zabývá jednotlivými fázemi hospodářského cyklu, každá fáze je zde podrobněji popsána a vysvětlena.

Expanze

Expanze neboli růst je fáze hospodářského cyklu, která se vyznačuje celkovým oživováním ekonomiky. Nezaměstnanost klesá, zvětšuje se spotřebitelská poptávka a celkové očekávání budoucího vývoje ekonomiky je optimistické. Realizují se velké investice do výroby, aby bylo možné uspokojit rostoucí agregátní poptávku. Zvětšováním produkce se opět začnou efektivně využívat výrobní kapacity, které do té doby zůstaly nevyužity.

Expanze má však i své stinné stránky, firmám postupně začínají stoupat náklady, kvůli vzrůstající ceně potřebných výrobních faktorů. Zároveň v této fázi dochází k růstu cenové hladiny.

(18)

18 Vrchol

V momentě kdy expanze dosáhne svého maxima a hospodářství pracuje na své nejvyšší úrovni, se ekonomika nachází ve fázi označované jako vrchol. Tato fáze je charakteristická úplným využitím výrobních kapacit. Úspory a finanční fondy jsou téměř vyčerpány nadměrnými investicemi. Došlo k tzv. přeinvestování. Rovněž se začíná projevovat nedostatek ostatních výrobních faktorů, jako je například pracovní síla. V momentě kdy fáze vrcholu končí, dostává se ekonomika do tzv. horního bodu obratu.

Kontrakce

Kontrakce neboli recese je fáze hospodářského cyklu, která nastává po dosažení horního bodu zvratu a je pro ni typické zpomalení růstu nebo pokles reálného hrubého domácího produktu. Celková agregátní poptávka klesá, což je způsobeno jak snížením spotřeby domácností, tak i snížením objemu realizovaných investic. Jelikož se začnou v důsledku klesající poptávky firmám zvyšovat náklady, musí část svých zaměstnanců propouštět a dochází tak k růstu nezaměstnanosti. To se opět projeví v poklesu poptávky, neboť domácnosti přicházejí o část svých důchodů. Kvůli nenaplnění očekávaných výnosů z investic, firmám klesají zisky, což některé finančně méně stabilní společnosti donutí zkrachovat. I vládě se v této fázi zvyšují náklady, respektive deficit státního rozpočtu.

Neboť státní aparát musí zvýšit své transferové platby domácnostem, které v důsledku kontrakce přišly o své důchody. Recese se však na ekonomiku projeví i jistými ozdravnými kroky, kdy některé firmy neefektivně využívající výrobní faktory zaniknou a uvolní se tak místo novým, lepším a efektivním projektům. Zároveň se propad ekonomiky projeví v menší poptávce po úvěrech, a tím se snižuje výše úrokové míry.

Dno

Pokles ekonomické aktivity neboli recese nemůže trvat do nekonečna a v určité chvíli se zastaví. V tento moment se reálný produkt zpomalí nebo klesne na svou nejnižší úroveň a hospodářství se nachází v poslední fázi svého cyklu a tím je dno (sedlo). Tato fáze je příznačná značným nevyužitím výrobních kapacit, vysokým počtem nezaměstnaných osob a nízkou agregátní poptávkou, která je způsobena malými spotřebními i investičními

(19)

19

výdaji. Firmy generují velmi malé zisky a v mnohých případech se dokonce nachází ve ztrátě. Očekávání o budoucím vývoji ekonomiky nejsou také příliš optimistická. Po určité době se projeví státem vynaložené finanční prostředky v podobě transferových plateb a společně s dalšími příznivými faktory ekonomika přejde do fáze expanze. A tak se celý cyklus znovu opakuje. (Czesaný, 2006)

1.5 Různé pohledy na příčiny hospodářského cyklu

Na příčinách nebo důvodech fungování hospodářského cyklu se ekonomové neshodují, existuje celá řada různých vysvětlení, proč ekonomika funguje v určitých cyklech. Některé teorie vidí hlavní příčinu v penězích, jiné se naopak spíše přiklánějí k nemonetárním vlivům. Další hledisko, které diferencuje pohledy na výkyvy v ekonomické výkonnosti, je množství faktorů, jenž ji způsobují.

Základní měnové teorie

Měnové teorie připisují fungování hospodářských cyklů změnám v peněžní zásobě, což následně způsobuje poptávkové šoky. Mezi první stoupence měnové teorie patřil R. G.

Hawtrey, který hlavní příčinu spatřoval v kvantitativní teorii peněz. Tvrdil, že pokud by se levá i pravá strana kvantitativní rovnice rovnaly, ekonomika by byla stabilní a nedocházelo by k výkyvům ekonomické aktivity. Dalším příznivcem monetárních vlivů byl K.

Wicksell, podle něhož hospodářské cykly působí rovněž kvůli výkyvům v peněžní zásobě, které způsobují rozdílné výše přirozené úrokové míry a tržní úrokové míry. Jestliže tedy růst peněžní nabídky neodpovídá růstu potenciálního produktu, ekonomika se dostává z rovnováhy a to způsobuje cyklické kolísání hospodářské výkonnosti.

Expanze je charakteristická zvyšováním úspor a růstem peněžní zásoby. Investice se strmě zvyšují, díky nízkým úrokovým mírám a jsou financovány z vyšších úspor. Zvýšená agregátní poptávka se promítne do růstu inflace. Protože mzdy nereagují na zvýšení cenové hladiny okamžitě, firmám klesají náklady spojené se zaměstnanci a jejich zisky dosahují vyšších hodnot. Ve fázi kontrakce dochází k tzv. přeinvestování a firmám se nevracejí očekávané výnosy jejich investic. Což vede k růstu nákladům a k propuštění některých zaměstnanců a částečnému snížení produkce. Podle Wicksella je možné snížit

(20)

20

dopady hospodářských cyklů na ekonomický vývoj vhodnou monetární politikou centrální banky, která by měla hlídat úroveň cenové hladiny. Pokud se inflace zvyšuje, měla by banka podniknout restriktivní opatření, které způsobí zdražení peněz, respektive zvýší úrokové míry. (Czesaný, 2006)

Inovační teorie

Inovační teorie vysvětluje výkyvy v ekonomické aktivitě reálnými nepeněžními faktory.

Rakouský ekonom Joseph Schumpeter v první polovině 20. století přišel s názorem, že hospodářské cykly jsou způsobeny inovačními vlnami. Inovace pokládal za nejdůležitější hnací sílu ekonomiky. Schumpeter se domníval, že na počátku dlouhých hospodářských cyklů stojí vždy významné objevy, inovace a vynálezy, jako je například kompas, knihtisk, parní stroj, železnice, elektřina, jaderná technologie nebo informační technologie, které vždy rozjedou nový dlouhodobý hospodářský cyklus. Nový objev nebo inovace se v ekonomické realitě projeví jako významný nabídkový šok, který způsobí ekonomický růst. V momentě kdy se výhody plynoucí z inovační vlny vyčerpají, nastává prudké zpomalení. Po uvedení nové inovace se tzv. inovátoři dostanou na krátkou chvíli k velkým ziskům, o které ale časem přijdou, kvůli rostoucímu počtu napodobitelů. Zároveň začne docházet k rostoucímu objemu úspor a tvorbě kapitálu, neboť inovační vlna vyvolává tlak na růst úrokových sazeb. Tento proces se zastaví až v okamžiku, kdy se velké množství nahromaděného kapitálu projeví v klesání tržeb a úrokové míry. Celý proces se opakuje po objevení další inovace.

(21)

21

Následující tabulka ukazuje možné rozdělení důležitých inovačních vln v ekonomice za poslední dvě staletí.

Tabulka 1: Inovační vlny

Kolem roku Inovace

1800 Mechanický tkalcovský stav, parní stroj, používání koksu

1850 Železnice, telegraf, cement, fotografie

1900 Elektrifikace, automobil, chemie, hliník, letadlo, film 1950 Elektronika, televize, jaderná energie, plastické hmoty, kosmické

lety, počítače

2000 Netradiční hmoty a materiály, obnovitelné energetické zdroje, biotechnologie, informační revoluce (rozmach high technologií) Zdroj: CZESANÝ, Slavoj. 2006. Hospodářský cyklus: teorie, monitorování, analýza, prognóza, s. 11

Keynesiánská teorie

Za cyklické změny v ekonomické aktivitě podle britského ekonoma Keynese může proměnlivá poptávka po soukromých investicích, kterou způsobuje mezní efektivita kapitálu, nebolí očekávaná výše budoucích výnosů z investic. Pokud investoři očekávají velmi malé budoucí výnosy, tak i při nízkých úrokových sazbách nedochází k realizaci investic. Tyto pesimistické nálady mají za vinu vznik recese, respektive pokles reálného produktu a zaměstnanosti.

Keynes tedy viděl hlavní příčinu hospodářského cyklu ve střídání pesimistických a optimistických investičních očekávání. Pokud jsou očekávání přívětivá a dochází k realizaci investic, zvyšuje se tím agregátní poptávka a rovněž celkový produkt, v opačném případě poptávka spolu s produktem klesají. Keynes také zastával názor, že na trhu nemusí fungovat dostatečně silné samoregulační síly, které by znovu nastolily v hospodářství rovnováhu. Proto by měl státní aparát vhodnou fiskální politikou stimulovat agregátní poptávku a tím dopomoci k ekonomickému růstu. (Czesaný, 2006)

(22)

22 Teorie akcelerátoru a multiplikátoru

Názor o významném vlivu akcelerátoru a multiplikátoru na hospodářské cykly zastávají tradiční neokeynesiánci. Princip akcelerátoru spočívá v několika násobně vyšším zvýšení investic při určitém nárůstu produktu. Multiplikátor naopak popisuje účinek investic na zvýšení reálného výstupu ekonomiky. Neboť investovaný kapitál zvýší agregátní poptávku, což logicky vede ke zvýšení produkce. Oba tyto principy tedy vždy působí paralelně. Ve fázi expanze akcelerátor i multiplikátor působí na ekonomiku pozitivně a stimulují růst celkového produktu. Naopak je tomu ale při v sestupné fázi, kdy akcelerační a multiplikační efekty prohlubují celou kontrakci, neboť malý pokles produktu vyvolá mnohonásobně větší pokles investic, což znovu vyvolá pokles produktu.

V případě že je trh vnějším šokem vyveden z rovnováhy, akcelerační a multiplikační princip se postarají o udržení ekonomiky v cyklickém kolísání její výkonnosti. (Czesaný, 2006)

Monetaristická teorie

Monetaristé vidí hlavní příčinu hospodářských cyklů v množství peněz a měnové politice dané země, zároveň však uvádějí, že stát by měl do hospodářství zasahovat jen minimálně.

Stěžejním faktorem je podle nejznámějšího představitele monetaristů M. Friedmana tzv.

princip racionálního očekávání. Neboť právě nepředvídatelné změny v peněžní nabídce, které se projeví rozdílnou výší očekávané a skutečné inflace, způsobují kolísání reálného produktu.

Podle monetaristů je nezbytné striktně dodržovat kvantitativní teorii peněz, protože pokud se množství peněz v oběhu a rychlost obratu peněžní jednotky rovnají nominálnímu produktu, nedochází pak k cyklickým změnám v ekonomické aktivitě. Hospodářské cykly způsobují podle M. Friedmana především nedokonalé informace. Ekonomické subjekty totiž tvoří svá očekávání o budoucím vývoji ekonomiky na základě svých předešlých zkušeností, a tak v krátkém období mylně vnímají úroveň inflace. V delším časovém horizontu lidé svá očekávání opraví dle skutečnosti. (Czesaný, 2006)

(23)

23 Nová klasická makroekonomie

Zastánci nové klasické ekonomie, jako jsou například R. Barro nebo R. Lucas, vytvořili teorii rovnovážného hospodářského cyklu, která spojuje racionální očekávání s dokonalou konkurencí. Podle této teorie je ekonomika v podstatě stabilní a její výkyvy jsou způsobeny neočekávanými vnějšími zásahy. Podobně jako u monetaristické teorie, jsou zásahy do fungování hospodářství ze strany vlády nežádoucí.

Stěžejním faktorem teorie rovnovážného hospodářského cyklu je to, zda jednotlivé ekonomické subjekty očekávání změnu v růstu peněžní zásoby. Dle této teorie mají všichni stejný přístup k důležitým informacím ohledně vývoje ekonomiky, a tak jsou jejich očekávání racionální. Hospodářské cykly tedy vznikají důsledkem nepředvídatelné změny v nabídce peněz.

Specifický pohled má tato teorie zejména na problém nezaměstnanosti. Stoupenci této teorie považují nezaměstnanost v sestupné fázi za dobrovolnou, neboť lidé považují jejich reálnou mzdu za nedostačující a hledají lepší pracovní místo. Nedobrovolná nezaměstnanost se tedy vůbec nevyskytuje. (Czesaný, 2006)

1.6 Teorie finančních krizí

Jednotný názor nebo pohled na finanční krizi v dnešním složitém globálním světě neexistuje. Podle IMF finanční krize vzniká, když se měnová nebo bankovní krize začne projevovat v reálné ekonomice.

,,Finanční krize jsou potencionálně těžké rozpady finanční trhů, které mohou mít silné nepříznivé dopady na měnová a hospodářský vývoj.” (Czesaný, 2006, str. 79)

1.6.1 Typy finančních krizí

Typy finančních krizí lze rozdělit do několika základních skupin, přičemž obvykle v ekonomice nepůsobí jednotlivě, ale paralelně. Jedná se o krizi měnovou, bankovní, dluhovou a rozpočtovou.

(24)

24 Měnová krize

Za měnovou krizi se považuje situace, kdy dochází k významné devalvaci měny, velkému úbytku devízových rezerv nebo ke změně režimu měnového kurzu. Nejčastěji měnová krize vzniká důsledkem spekulativního toku, respektive obavám z devalvace měny. Tyto obavy vyvolají u investorů paniku, neboť by mohli přijít o výnosnost svých aktiv denominovaných v dané měně, a tak se snaží co nejrychleji přeměnit svůj kapitál do jiné stabilnější měny. Tato situace může nastat i u zcela zdravé měny a právě ona panika způsobí její značné znehodnocení. (Czesaný, 2006)

Bankovní krize

Počátek bankovní krize je možné rozpoznat díky určitým charakteristickým událostem.

Většinou dochází k velmi vysokému výběru depozit, který je způsoben nedůvěrou k bankovním institucím, ať už se jedná o nedůvěru opodstatněnou nebo jen uměle vyvolanou. Mnohdy se může i zcela ekonomicky zdravá banka dostat do problémů, jen kvůli nedostatku důvěry svých klientů. Nejčastějším spouštěčem bankovní krize je velké množství nesplacených úvěrů. Tento stav může nastat tehdy, pokud banka poskytuje nadměrný objem klasifikovaných úvěrů, tedy půjček klientům s malou solventností. Další podobou této krize je tzv. run na banku, ten nastane v situaci, kdy velké množství klientů dané banky požaduje zpět své vklady. Bankovní krize si většinou vynutí zásah od státu, který poskytne peněžním ústavům finanční injekce. (Czesaný, 2006)

Dluhová krize

Tento typ krize se projevuje jako neschopnost splácet své dluhy, ať už vlády, firem nebo fyzických osob. Jedná se o jeden z nejhorších projevů finanční krize. Zároveň má velmi negativní dopad na vývoj reálného produktu, neboť příliš zadlužená ekonomika může jen stěží dosahovat významného ekonomického růstu. Pokud se dluhová krize včas neřeší, může zajít až do extrému, v podobě úplného zablokování úvěrového trhu. (Czesaný, 2006)

(25)

25

2 Pozadí, příčiny a průběh světové finanční krize

Poslední globální finanční krize, která se negativně projevila téměř ve všech vyspělých ekonomikách, propukla v roce 2007. Všechno začalo krizí na americkém hypotéčním trhu, která se následně přetransformovala na finanční krizi a zhruba na podzim 2008 se stala krizí reálné ekonomiky. Zajímavým rysem této krize je její původní lokální charakter, který se ale brzo změnil a krize se rozšířila do celého světa, na tom má velký podíl tzv.

sekuritizace. Krizi nezpůsobila jedna konkrétní událost, ale má ji na svědomí celý soubor několika příčin. Zejména pak investování do vysoce rizikových produktů s vidinou velkých zisků, podceňování hrozeb v podobě subprime hypoték, nedostatečná přesnost ratingových agentur, politický zájem o dostupnosti vlastního bydlení pro širokou veřejnost a psychologické faktory. (Klvačová et al, 2009)

2.1 Community Reinvestment Act

K úplnému pochopení příčin současné finanční krize je nutné se vrátit až do roku 1977.

Americký demokratický prezident Jimmy Carter chtěl prostřednictvím zákona Community Reinvestment Act donutit banky a jiné úvěrové firmy k tomu, aby poskytovaly úvěry i lidem s nižšími příjmy a ti si tak mohli pořídit své vlastní bydlení. V roce 1995 prezident Bill Clinton provedl změnu tohoto zákona, a tak se tlak na banky mnohonásobně zvýšil.

V médiích se dokonce začal objevovat termín bankovní socialismus, spojený právě se situací na americkém úvěrovém trhu.

Americká vláda vyčítala bankovním institucím, že diskriminují svojí úvěrovou politikou určité skupiny obyvatel a to zejména z rasových důvodů. Banky proto začaly poskytovat hypotéky i těm nejvíce riskantním klientům. Právě tyto tzv. subprime hypotéky měly obrovský vliv na vznik krize, neboť tvořily tři čtvrtiny z objemu všech nesplacených hypoték. Bývalý předseda rady guvernérů FEDu Ben Bernanke řekl: „CRA sloužil jako katalyzátor, jenž tlačil banky do vstupu na nelukrativní trhy, které by jinak zůstaly ignorovány.“. (Kožíšek, 2009)

(26)

26

2.2 Bublina na hypotéčním trhu

Ekonomika ve Spojených státech amerických nezažívala na počátku nového millenia příliš příjemné časy. USA v roce 2001 procházely recesí spojenou s prasknutím tzv. internetové bubliny. Na přelomu tisíciletí totiž převládal na finančních trzích názor, že všechny projekty a společnosti spojené s internetem, budou mít velký úspěch. Díky tomu bylo realizováno velké množství špatných a nevýnosných investic. Když později tyto investice nepřinesly očekávané výnosy, bublina praskla. Federální rezervní systém na situaci reagoval snížením úrokové sazby na 1 %. Na takto nízké úrovni byla úroková míra naposledy v roce 1958. Tento krok se ukázal být úspěšný a vedl k velké úvěrové expanzi, která dokázala znovu nastartovat americké hospodářství. Zejména počet poskytnutých hypoték rostl téměř raketovým tempem, což vedlo k masivnímu nárůstu cen na realitním trhu. (Klvačová et al, 2009)

V roce 2005 se začaly objevovat první náznaky, které svědčily o brzkém zpomalení růstu na trhu s realitami. Ceny nemovitostí se vyšplhaly na tak vysokou úroveň, že i přes velmi výhodné podmínky získávání úvěru, začaly prodeje domů klesat. Paradoxně i přes klesající počet prodaných domů jejich ceny stále ještě nějakou dobu rostly. To bylo zapříčiněno především pozitivním očekáváním, postaveném na dlouhodobém trendu rostoucí ceny.

Ve druhém čtvrtletí roku 2006 realitní bublina vyvrcholila. Ceny přestaly růst a postupně naopak začaly klesat. Tento pokles byl zpočátku spíše mírný, neboť většina vlastníků nemovitostí stále věřila, že se kupec pro jejich předražený dům najde. V roce 2008 ale již ceny poklesly o 15 %, tento propad samozřejmě nebyl všude stejný. V částech spojených států kde byla bublina nejvíce nafouknutá, jako například na Floridě, ceny poklesly mnohem výraznější než třeba na středozápadu. (Krugman, 2008)

2.2.1 Subprime hypotéky

Na rostoucím trhu s hypotéčními úvěry a v prostředí tvrdého konkurenčního boje začaly úvěrové společnosti a banky poskytovat hypotéky i velmi rizikovým klientům, u kterých nebyla téměř žádná záruka toho, že budou moci úvěr bezpečně splácet po celou dobu jeho trvání. Tyto tzv. subprime hypotéky byly uděleny méně bonitním klientům, u kterých

(27)

27

riziko plynoucí z neschopnosti dostát svých závazků bylo značně vysoké. Tito klienti patřili ke skupinám lidí se špatnou kreditní minulostí a s relativně velkou hrozbou ztráty zaměstnání. Další důležitou roli sehrála finanční negramotnost populace, kdy si spousty klientů vůbec neuvědomovali rozdíl mezi fixní a pohyblivými úrokovými sazbami.

(Klvačová et al, 2009)

Další důležitý faktor, který v podstatě umožnil a částečně ospravedlnil udělování těchto extrémně riskantních úvěrů, bylo velmi silné přesvědčení jejich poskytovatelů, že ceny nemovitostí budou růst navždy. To se ale ukázalo jako velmi mylný a nešťastný pohled.

Tito poskytovatelé totiž uvažovali tak, že schopnost dlužníka dostát svých závazků a splácet úvěr není až tolik důležitá, protože pokud ceny nemovitostí stále rostou a klient nemá dostatek prostředků na splácení, může jednoduše využít nabídku refinancování úvěru nebo alternativně svůj dům prodat, a hypotéku tak splatit. Ovšem v momentě, kdy se ceny dostaly na pomyslný cenový kopec a vydaly se směrem dolů a prodej domu za vysokou částku se stal spíše utopií, množství nesplacených hypotéčních úvěrů rostlo. (Krugman, 2008)

Spojené státy americké mají odjakživa vysoký podíl imigrantského obyvatelstva. Velkou část navíc tvoří tzv. hispánští imigranti, kteří pochází ze zemí Jižní Ameriky. Lidé řadící se k této menšině, mnohdy neumí ani pořádně anglicky, a tak při uzavírání hypoték byli zcela závislí na informace od úvěrových poradců. Neznalost jazyka se spolu s pohyblivou výší úroků, jak se později ukázalo, stala doslova vražednou kombinací, která řadu lidí připravila nejen o peníze ale i o jejich vysněné bydlení. Stejně nebezpečné bylo i nedostatečné prověřování informací, které o sobě klienti uváděli. Mnohdy se tak stalo, že žadatel o úvěr poskytl nepřesné, lépe řečeno lživé informace o svých příjmech. Touha po vlastním domě se ukázala být mnohem silnější, než racionální úvahy o jejich vlastní finanční situaci a schopnosti splácet dluhy. (Kohout, 2011b)

2.2.2 Žití na dluh

Domácnosti v USA jsou obecně více nakloněny k půjčování si peněz a žití v uvozovkách na dluh. Nízká úroková míra a s tím spojená vyšší dostupnost hypoték i spotřebitelských úvěrů tento americký trend ještě povzbudila. V roce 1990 Američané uspořili okolo 7 % ze

(28)

28

svých disponibilních důchodů, naopak mezi lety 2005 a 2006 klesly osobní úspory až do záporných čísel. Oproti tomu poskytnuté hypotéční úvěry rostly v letech 2001 až 2006 v nominálním vyjádření o 10 %. Tento rostoucí trend se bohužel týkal i subprime hypoték, jejichž objem mezi roky 2001 - 2006 vzrostl o 445 miliard USD. Značný podíl na tomto výrazném nárůstu měla i americká vláda, která svými opatřeními podporovala finanční instituty k poskytování úvěrů i rizikovým skupinám. Zejména pak hypotéční agentury Fannie Mae (Federal National Mortgage Association) a Freddie Mac (Federal Home Loan Mortgage Corporation), které měli za úkol shánět finanční prostředky a pomáhat s politikou úvěrů pro rizikové klienty. (Klvačová et al, 2009)

2.2.3 Sekuritizace

Počátky sekuritizace sahají až do 70. let minulého století. Tehdy banky prováděly první sekuritizace hypotéčních úvěrů. Avšak významnou roli ve finančním světě sehrála sekuritizace až ve druhém tisíciletí.

Sekuritizace je proces, při kterém se vytváří finanční derivát, který je krytý určitým podkladovým aktivem. Cena derivátu a jeho výnosnost se odvíjí od míry rizika, které dané krycí aktivum představuje. Tento proces umožňuje finančním institucím přenést riziko z nesplaceného úvěru na investory a zároveň získat peníze dříve, než dlužník svůj úvěr splatí. (Bučková, 2010)

V době expanzivní fiskální politiky, kterou po splasknutí internetové bubliny americká vláda aplikovala, bylo v ekonomice relativně dostatečné množství volných peněžních prostředků. Díky nízkým úrokovým sazbám logicky výnosy z úvěrů nebyly příliš velké.

Investoři tak hledali jiné finanční instrumenty, jejichž výnosy by lépe splňovali jejich požadavky.

V návaznosti na tuto neuspokojenou poptávku, začaly banky přetransformovávat úvěry nejčastěji hypotéční do tzv. cenných papírů krytých aktivy - asset backed securities (ABS).

Pomocí sekuritizace byly vydávány například tzv. zajištěné dluhové obligace, které byly kryty právě hypotékami. Podle dostupných údajů se mezi roky 2000 a 2006 objem ABS

(29)

29

zvýšil ze 337 miliard USD na astronomických 1250 miliard USD. To je bezmála čtyřnásobný nárůst. (Klvačová et al, 2009)

Sekuritizace je velmi oblíbeným nástrojem, neboť i při rostoucím objemu poskytnutých úvěrů, banky díky ní nemusí zvyšovat množství vlastního kapitálu vzhledem ke kapitálové přiměřenosti. Úvěry se stejnými atributy, jako je výše úrokové sazby nebo doba splatnosti, akumulují do specifických balíčků. Tyto balíčky se podle spolehlivosti a rizikovosti podkladových aktiv dělí na tzv. tranše. Existují tři základní druhy tranší a to senior, mezzanine a junior tranše. Nejméně rizikové jsou právě senior tranše, ze kterých ale plynou i nejnižší výnosy. Tranše v podstatě určují pořadí, v jakém budou vyplaceny výnosy, pokud příjemce úvěru přestane splácet svoji půjčku. (Klvačová et al, 2009)

2.2.4 Vliv ratingových agentur

Odvětví ratingových agentur je v podstatě učebnicovým příkladem nedokonalé konkurence na finančním trhu, vstupní bariéry do tohoto odvětví jsou velmi silné a překonat je, není pro nové firmy vůbec snadné. Nemalý podíl na tomto stavu má i vláda, která svými zásahy rovněž přispěla k vytvoření tohoto oligopolu. Jako příklad je možno uvést regulaci od americké Komise pro cenné papíry (U. S. Securities and Exchange Commission - SEC), toto nařízení udávalo, které ratingové agentury mohou hodnotit americké dluhopisy. Mezi tyto agentury patřily Moody's, Standard & Poor's a Fitch. K rozvoji a posilnění jejich pozice na trhu, dopomohly i různé požadavky, které bankám přikazovaly přidělovat hodnocení svým aktivům.

Finanční instituce tedy musely využívat jejich služeb, což mělo pomoci investorům při jejich rozhodování a zároveň přispět k bezpečnému a stabilnímu finančnímu trhu. Dohled nad praktikami a činností ratingových agentur chyběl. Což se později ukázalo jako velmi nešťastné, neboť právě ona hodnocení, která měla snižovat riziko špatných investic, nakonec nemalou měrou přispěla k vypuknutí finanční krize. (Klvačová et al, 2009)

Ratingové agentury doslova selhaly při posuzování rizika, plynoucího z finančních produktů, jako například CDO (Collateral debt obligation), krytých toxickými substandartními hypotékami. CDO s nejlepší tranší senior, poskytovaly svému majiteli

(30)

30

přednostní právo při výplatě výnosů. Úvaha spočívala v tom, že pokud klienti přestanou splácet své hypotéky, rozhodně jich nebude tolik, aby ohrozily i nejméně riskantní cenné papíry s senior tranší. Díky tomu ratingové agentury neváhaly a udělovaly těmto derivátům nejvyšší hodnocení AAA. Tento přístup umožnil ve velkém financování dalších subprime hypoték a celá bublina dál rostla. Například i mnozí striktně konzervativní investoři (penzijní fondy), zkupovaly ve velkém CDO, neboť ostatní cenné papíry nesoucí označení AAA měly mnohem nižší výnosy. Díky tomu se velmi rizikové cenné papíry roznesly téměř po celém světě, a když hypotéční bublina praskla, investoři utrpěli obrovské ztráty.

(Krugman, 2008; Roubini a Mihm, 2011)

2.3 Průběh krize a nejdůležitější události

Za počátek krize je možné považovat rok 2007, kdy se trh s nemovitostmi ve Spojených státech amerických dostal do vážných problémů. V tomto roce se množství zabavených domů, které jejich v uvozovkách majitelé nebyli schopni splácet, vyšplhalo do rekordních výšin. A prodeje nových domů poklesly o astronomických 17,3 %.

V následujícím roce se úroková sazba vyšplhala na více než 5 % a počet nesplacených hypoték dále rostl. Mnozí poskytovatelé hypoték zkrachovali, nebo se přinejmenším dostali do vážných finančních problémů. Velká část nesplacených hypoték patřila k tzv.

substandartním, které byly poskytovány méně bonitním klientům. Ti při růstu úrokové sazby nebyli schopní dále dostát svých závazků. Vzhledem k propojenosti hypotéčního trhu obchodovatelnými cennými papíry s trhy finančními, začaly klesat i ceny akcií. Na konci roku 2007 několik významných finančních institucí oznámilo značné ztráty, mezi nimi byla i švýcarská UBS nebo americký Citigroup.

V prvním čtvrtletí roku 2008 Federální rezervní systém vydal prohlášení o přístupu k rychle se rozvíjející finanční krizi. Mezi hlavní nástroje, které měly pomoci čelit krizi, patřilo snižování úrokových sazeb a pumpování velkého objemu peněz do hospodářství.

Zároveň si finanční krize vyžádala první velkou oběť, investiční banku Bear Stearns. Tu v těchto těžkých časech koupila banka JPMorgan Chase.

(31)

31

Kritickým měsícem roku 2008 se stalo září. Na počátku měsíce vláda oznámila převzetí kontroly nad dvěma hypotéčními agenturami Fannie Mae a Freddie Mac. Naopak odmítla pomoci jedné z největších investičních bank v zemi Lehman Brothers, a tak tato finanční instituce vyhlásila v polovině září bankrot. Další velkou událostí byl vládní zásah do jedné z největších světových pojišťoven American International Group (AIG), kdy vláda odkoupila 79,9 % jejich akcií. Koncem měsíce vláda odmítla návrh prezidenta Bushe o finanční injekci v hodnotě 700 miliard USD, což vyvolal největší propad na burzách za poslední 2 dekády.

Měsíc říjen byl ve znamení vládních kroků na podporu skomírajících ekonomik. V USA nakonec sněmovna reprezentantů schválila stabilizační plán v celkové hodnotě až 700 miliard USD. Ani evropské vládní špičky nezahálely, nejprve schválily překračování limitů rozpočtových deficitů a následně zvýšily povinné pojištění vkladů u bank na 50 000 eur.

V prosinci většina světových akciových trhů hlásila jedny z nejhlubších propadů vůbec.

Index FTSE 100 se propadl o neuvěřitelných 31,5 % za rok a evropský index FTSEurofit 300 ztratil dokonce 45 %. (ČT24, 2009)

2.3.1 Převzetí Fannie Mae a Freddie Mac

Dne 7. září 2008 americká vláda oznámila převzetí dvou hypotéčních agentur Fannie Mae a Freddie Mac. Své rozhodnutí odůvodnila příliš silným propojením finančního systému v USA s jejich činností. Pád těchto dvou institucí by znamenal katastrofu nejen pro domácí trh, ale i pro ekonomiky po celém světě.

Podstatou agentur Fannie Mae a Freddie Mac bylo odkupování hypotéčních úvěrů od ostatních finančních institucí, které přetransformovaly a dále prodávaly. Svou činností tak poskytovaly bankám peníze a ty mohly poskytnout hypotéku více lidem. Celkový podíl vlastněných či garantovaných hypoték oběma agenturami na celém trhu, činil téměř 50 %.

(Bartoš, 2008)

(32)

32

2.3.2 Pád Lehman Brothers

Banka Lehman Brothers se před svým pádem řadila mezi největší americké investiční banky. Avšak již v roce 2007 banka prožívala zlé časy a její akcie ztratily několik desítek procent své hodnoty. Počátkem září 2008 se situace pro banku stala neúnosnou a Lehman Brothers se ocitla na dně. Několik dní se snažilo vedení banky vyjednávat podmínky pro záchranu, ale americká vláda odmítla podat svou pomocnou ruku. Ani snahy o převzetí ze strany Barclays a Bank of America nakonec nedopadly, a tak banka byla nucena 15. září 2008 vyhlásit bankrot. Osudovými se bance staly obchody s cennými papíry, jejichž podkladovým aktivem byly nekvalitní hypotéční úvěry. Po splasknutí hypotéční bubliny a vypuknutí krize, se ukázalo, že cenné papíry kryté rizikovými hypotékami jsou vlastně bezcenné a to banku položilo. (ČT24, 2013)

2.4 Srovnání současné krize s Velkou hospodářskou krizí

Velká hospodářská krize je jednou z nejznámějších ekonomických krizí vůbec. Pro její přesné srovnání se současnou finanční krizí je nejprve nutné uvést stručný popis toho, co se před téměř 90 lety stalo.

2.4.1 Velká hospodářská krize

Spojené státy zažívaly ve 20. letech 20. století nebývalý ekonomický rozvoj, kterému nemalou měrou pomohla masová výroba produktů a techniky pro potřeby první světové války. Ve 20. letech americké domácnosti bohatly, radiopřijímače nebo pračky se staly součástí většiny domácností, což v porovnání se zbytkem světa bylo skutečně obdivuhodné. Symbolem se stal Fordův automobil slavný model T, díky kterému se většině Američanů splnil sen o vlastním voze. Velkým hitem mezi běžnými americkými občany se stalo obchodování na slavné burze Wall street. Vysoké tempo ekonomického růstu samozřejmě znamenalo i vysoké tempo vzniku nových firem a zvyšování produkce.

Nabídka produktů a služeb začala ke konci 20. let převyšovat poptávku, což zapříčinilo problémy některý podniků a s tím spojený růst nezaměstnanosti kvůli propouštění.

(Vodička, 2009)

(33)

33

Osudový den nastal 24. října 1929, tento den je také nazýván jako černý čtvrtek, kdy došlo k obrovskému propadu na americkém akciovém trhu. Tento den bylo prodáno přes 1,6 milionu akcií. V záplavě paniky začali velcí i malí investoři nabízet své akcie. Vše vyvrcholilo v úterý 29. října, kdy se za jediný den prodalo více než 16 milionů akcií a Dow Jonesův index zaznamenal pokles o 12 %. (Volek, 2002)

Kvůli velkému krachu na burze přišlo mnoho občanů i amerických podniků o své peníze.

V důsledku toho začaly mnohé společnosti krachovat, což vedlo k velkému nárůstu nezaměstnanosti. Rovněž i situace pro bankovní sektor byla špatná, neboť spoustu bank půjčovalo nezodpovědně velké částky burzovním spekulantům a banky nevytvářely téměř žádné rezervy pro případ poklesu akciových trhů. Krize rovněž vyvolala strach u běžných vkladatelů, a tak v důsledku hromadných peněžních výběrů mnohé banky zkrachovaly.

Díky ekonomické závislosti mnoha zemí na USA, se krize postupně rozšířila do celého světa. (Buřínská, 2008; Wheelock, 2010)

2.4.2 Srovnání

Velká hospodářská krize měla mnohem drtivější dopady než poslední krize, to ale neznamená, že si krize nejsou podobné. První podobnost je zejména v příčinách obou krizí.

V obou případech můžeme vypozorovat určitou bublinu, jejíž splasknutí mělo drastické dopady. V případě Velká hospodářské krize to je bublina na akciovém trhu, která se díky dobré ekonomické situace ve 20. letech 20 století postupně nafukovala, až v roce 1929 došlo k jejímu splasknutí. Současná krize byla naopak vyvolána hypotéční bublinou, která postupně v první dekádě 2. tisíciletí nafukovala ceny nemovitostí, až v roce 2008 došlo nevyhnutelně k jejich prudkému propadu. Druhý podobný rys je v určité vlně optimismu, která panovala u veřejnosti před vypuknutím obou krizí. V obou případech byla ekonomika na vzestupu, nezaměstnanost klesala a lidé utráceli stále více peněz, neboť věřili, že ekonomika i nadále poroste. Třetí očividná podobnost je v místě vzniku krize. Počátky obou finančních krizí jsou ve Spojených státech amerických, odkud se postupně krize rozšířily do zbytku světa. USA můžeme označit jako takový negativní jmenovatel obou krizí. Nejvýznamnější rozdílnost mezi oběma krizemi je především v jejich globálním dopadu. Zatímco Velká hospodářská krize měla doslova drtivé dopady jak na ekonomiku

(34)

34

Spojených států, tak i na ostatní země, poslední hospodářská krize rozhodně takové masivní dopady neměla.

2.5 Eliminace krizí a zmírnění jejich dopadů

Krize ve Spojených státech je spojená s hypotéční bublinou a špatnou regulací nových finančních instrumentů. Podle mého názoru je nejdůležitější regulace sekuritizace, neboť pokud by banky nemohly jednoduše převádět riziko z poskytnutých úvěrů dál, dávaly by si rozhodně větší pozor komu a kolik peněz půjčují. Rovněž by měl Federální rezervní systém včasněji a ostřeji zasahovat do ekonomiky, neboť právě před současnou krizi FED držel úrokové sazby nízko příliš dlouho a umožnil tak bankám pumpovat ještě větší množství peněz do ekonomiky. Dalším výrazným faktorem, který přispěl k rozšíření rizikových finančních cenných papírů, jsou ratingové agentury. V současnosti je v USA nastaven velmi pochybný model udělování hodnocení. Za udělená hodnocení platí sami vystavovatelé cenných papírů. A tito emitenti zaplatí za hodnocení právě té agentuře, která jím dá ta nejlepší hodnocení. Což vyvíjí tlak na tyto agentury, aby udávaly kvalitní hodnocení i rizikovějším instrumentům.

(35)

35

3 Krize eurozóny

V období ekonomických krizí je zcela běžné, že se státní dluhy mnohonásobně zvětšují. Je to zapříčiněno finanční politikou států, které se snaží zmírnit dopady krize a co nejrychleji ekonomiku znovu nastartovat. V historii se tento jev objevil mnohokrát, ale většinou se státy se zvýšenou zadlužeností dokázaly vypořádat. Poslední hospodářská krize má však jiný scénář, a tak když v roce 2009 byla krize téměř zažehnána, začal se objevovat nový velký problém - dluhová krize eurozóny.

Na počátku roku 2010 vyšlo najevo, že několik evropských zemí se dostalo do vážných finančních potíží. Šlo o státy skrývající se po zkratkou PIGS, konkrétně se jednalo o Portugalsko, Irsko, Řecko a Španělsko a někdy se k těmto čtyřem zemím řadí i Itálie.

Všechny tyto země měly společný charakteristický znak a tím byla jejich účast v eurozóně.

Patřily tedy mezi země, jež přijaly euro. Ekonomické potíže byly úzce spojené právě s novou měnou a ukázalo se, že Evropa zažívá měnovou a finanční krizi. (Kohout, 2011b) Jako hlavní příčina evropské dluhové krize se většinou udává špatná správa veřejných financí a nezodpovědná rozpočtová politika zemí PIGS. Ano, špatné hospodaření s veřejnými penězi zejména řecké vlády rozhodně pomohlo k rozpoutání krize, avšak v pozadí dluhové krize je toho mnohem víc.

V následující tabulce je uveden poměr veřejného dluhu k hrubému domácímu produktu nejproblémovějších zemí eurozóny.

Tabulka 2: Zadlužení zemí PIGS (Dluh k HDP v %)

Země/rok 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014

Irsko 23,6 23,9 42,4 61,8 86,8 109,3 120,2 120 107,5

Itálie 102,5 99,7 102,3 112,5 115,3 116,4 123,2 128,8 132,3 Portugalsko 69,2 68,4 71,7 83,6 96,2 111,4 126,2 129 130,2 Španělsko 38,9 35,5 39,4 52,7 60,1 69,5 85,4 93,7 99,3

Řecko 103,5 103,1 109,4 126,7 146,2 172 159,4 177 178,6 Zdroj:vlastní zpracování podle Eurostat (2015a)

(36)

36

Už při prvním pohledu na tuto tabulku je jasné, že nadměrná míra zadlužení rozhodně nemohla být jedinou a ani hlavní příčinou krize. Nejčastěji je za počáteční rok evropské krize uváděn rok 2010, kdy vypluly na povrch informace o řeckém falšování rozpočtových výdajů. Z tabulky je zřejmé, že Španělsko, Irsko i Portugalsko měly veřejný dluh do období kolem roku 2010 relativně nízký. Irská rozpočtová politika byla mnohdy udávána za vzor ostatním zemím Evropské unie. Naopak Řecko i Itálie se potýkají s vážnými problémy ve veřejných financích již delší dobu. Zejména situace v Řecku je velmi špatná, neboť vysoká míra zadlužení nadále stoupá a mezi roky 2006 a 2014 se deficit státního rozpočtu téměř zdvojnásobil na astronomickou sumu 178,6 % HDP.

3.1 Příčiny dluhové krize

Podle Pavla Kohouta má dluhová krize 3 hlavní příčiny. Paradoxně nejvíce zmiňovanou a pravděpodobně méně podstatnou je právě nezodpovědné hospodaření a vysoká zadluženost zemí eurozóny. Druhým velmi důležitým faktorem je příliš volná měnová politika Evropské centrální banky, která přispěla k nafouknutí úvěrových bublin. Dále pak ztráta konkurenceschopnosti některých zemí a s tím spojené vysoké deficity běžného účtu platební bilance. (Kohout, 2011a) Společným jmenovatelem výše zmíněných příčin může být společná měna Euro. Neboť společná měna a měnová politika mohou skvěle fungovat u seskupení vysoce homogenních států, jejichž přírodní zdroje a ekonomická a politická situace jsou si velmi podobné. V opačném případě pak nadřazená měnová politika může mít pro některé země katastrofální následky.

3.1.1 Nadměrný veřejný dluh

Vstup do měnové unie je podmíněný dodržením zvláštních pravidel, známých jako Maastrichtská kritéria. Země musí dodržet několik podmínek týkajících se národní ekonomiky. Meziroční schodek veřejných rozpočtů nesmí být vyšší než 3 % HDP a celkový státní dluh nesmí překročit hranici 60 % HDP. Obě tato omezení, by jednotlivé státy eurozóny měly dodržovat i po přijetí eura. (Peníze.cz, 2010)

Jak praxe ukázala, valná většina členských států tato kritéria nedodržuje a dokonce je mnohonásobně překračuje. Jejich porušování je možné vysvětlit několika faktory. Slabší

(37)

37

země se snaží zvýšenými vládními výdaji stimulovat hospodářský růst a dohnat tak silnější státy, politicky populistické hospodaření se státními penězi nebo rostoucí sociální výdaje.

Nadměrné zadlužení způsobilo krizi zejména v Řecku. Značné zadlužování bylo v Řecku na vzestupu již od konce 80. let 20. století, kdy dluh dosáhl výše 53 % HDP. (Kohout, 2010) V tomto období vláda činila populistická rozhodnutí, která sice pro obyčejné občany byla relativně výhodná, ale měla katastrofální vliv na výši veřejného zadlužení. Vysoký počet státních zaměstnanců, vysoké výdaje na starobní důchody a značně zkorumpovaný státní aparát, to všechno přispívalo k enormní zadluženosti Řecka

Následující tabulka ukazuje poměr vyplacených penzí na celkovém HDP v procentech.

Tabulka 3: Poměr vyplacených penzí na HDP (Údaje v %)

Země/rok 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012

Řecko 11,1 11,2 11,8 11,6 11,8 12,3 13,1 13,7 15 17,7

Irsko 4,7 4,8 4,8 4,9 5 5,9 6,8 6,9 6,7 6,9

Itálie 14,1 14 14,1 14 14 14,3 15,4 15,5 15,5 15,6

Německo 12,7 12,7 12,9 12,7 12,7 13 14,3 14,3 14,5 14,8

Česká

republika 8 7,6 7,7 7,7 7,6 7,8 8,7 8,8 9,2 9,4

Španělsko 8,9 8,9 8,8 8,7 9 9,2 10,1 10,6 11,1 11,8

Velká

Británie 10,2 10,1 10,1 10,1 9,9 10,3 11,2 11,2 11,2 11,5

Francie 12,7 12,7 12,9 12,7 12,7 13 14,3 14,3 14,5 14,8

Zdroj: vlastní zpracování podle Eurostat (2015b)

Z tabulky je zřejmé, že v zemích Evropské unie je rostoucí trend výdajů na penze. Řecko a Itálie, které se potýkají s velkými státními dluhy, vyplácí rovněž i značné sociální dávky.

Z toho vyplývá, že nadměrné sociální výdaje mají podíl na státním zadlužení. Velmi zajímavá je výše vyplacených starobních důchodů ve Francii a Německu. Tyto státy se považují za silné ekonomiky a tahouny Evropské unie. Ale i u nich je možné pozorovat rostoucí trend, což by v budoucnu mohl být problém.

(38)

38

Podle Pavla Kohouta je právě koncept tzv. sociálního státu, který řada zemí v Evropě aplikuje velmi nešťastný. Lidé si zvykli dostávat od státu různé podpory, které výrazně zatěžují státní rozpočet. (Kohout, 2011b)

Logickým řešením by byla reforma sociálních systémů. Tu však brzdí především politika, neboť tento typ reforem je mezi obyvateli velmi nepopulární a vlády se chtějí udržet u moci.

Důležitou roli v tomto ohledu sehrála i společné měna EURO. Od přijetí společné měny si většina Evropy slibovala hospodářskou stabilitu, zmírnění pravidelných ekonomických cyklů a především minimalizaci rizika vzniku vážné finanční krize. Paradoxně právě společné měnová unie a měnová politika přispěly ke vzniku. Z následujícího grafu, který popisuje vývoj úrokové sazby ECB, je možné vyčíst postupné snižování úrokové míry, což umožňovalo snadnější přístup k penězům a prohlubovalo tak dluhové zatížení.

Obrázek 1: Vývoj úrokové míry ECB

Zdroj: TE. 2016. Euro Area Interest Rate. In: Traning Economics [online]. [cit. 2016-04-11].

Dostupné z: http://www.tradingeconomics.com/euro-area/interest-rate

(39)

39

3.1.2 Bankovnictví a úvěrová expanze

Velký podíl viny na vypuknutí závažné evropské krize nese společná měnová politika.

ECB se samozřejmě snaží svou monetární politikou co nejvíce stimulovat růst všech zemí eurozóny, ale problém je dvojsečnost daných opatření. Snížení úrokových sazeb vede k tzv. zlevnění peněz, banky poté půjčují více a za menší úrok, což vede logicky k větším investicím a celkovému růstu ekonomiky. Země eurozóny ale nejsou dostatečně homogenní a jejich hospodářská situace není stejná a mnohdy ani podobná. To znamená, že pokud jedna země má slabý hospodářský růst a snížení úrokových sazeb Evropskou centrální bankou je pro ni výhodné, v jiné zemi to naopak může přispět k nafouknutí úvěrové bubliny. Zároveň velký boom na úvěrovém trhu umožní realizaci i takových projektů, které by za normálních okolností nepřicházely v úvahu, neboť snadná dostupnost půjčky povzbuzuje investory a podnikatele k většímu riziku.

Nízké úrokové sazby měly velký vliv na masivní expanzi úvěrů ve Španělsku, Irsku i Řecku. Ve Španělsku politika levných peněz vedle především k nafouknutí enormní hypotéční bubliny. Podobně jako ve spojených státech většina poskytnutých úvěrů byla s variabilní úrokovou sazbou, jejíž výše se odvíjí od krátkodobých úrokových sazeb ECB.

Stavební společnosti dostávaly levnější úvěry, a tak mohly stavět stále více nových bytových jednotek. Zároveň běžní spotřebitelé se dostávali lehce k výhodným hypotékám a poptávka po nových domech a bytech rostla, což stále více nafukovalo jejich cenu.

References

Related documents

Tato bakalářská práce je sestavena jako přehled informací důležitých při rozhodování založení právnické osoby ve formě společnosti s ručením omezeným u

Cílem závěrečné práce je zhodnotit kvalitu služeb a důležitost jednotlivých faktorů v programu Work and Travel USA agentury Czech-us a navrhnut doporučení, na jaké

V první části výuky jsme se zaměřili na téma mandaly po teoretické stránce. Studenti se seznámili s tím, co mandala je, jaké znaky ji vystihují a kde všude kolem

Tento projekt se skládá z různých částí, nejvíce se práce zaměřuje na webové rozraní a pokus o webovou hru. Každopádně projekt Rozumíme financím vznikl z peněz

Pro zajištění celého procesu jednotlivých úloh a aktivit controllingu je nutné vytvořit skupinu controllingových nástrojů pro všechny úrovně

Tímto problémem jsou opět nejvíce zasaženy rozvojové země subsaharské Afriky a transformující se ekonomiky jihovýchodní Asie, kam směřují až 2/3 prostředků

V případě použití náhradního dílu se v „Montážním listu“ uvádí jeho název (druh) a množství. Pokud požadovaný náhradní díl není skaldem, je nutno ho vyrobit

Následující analýza stakeholderů se proto bude věnovat pouze environmentálnímu pilíři společenské odpovědnosti, protože dle veřejného mínění by se měla