Methicillin Resistant Staphylococcus Aureus, specifika ošetřovatelské péče

Technická univerzita v Liberci Ústav zdravotnických studií

Studijní program: B 5341 Ošetřovatelství

Studijní obor: 5341R0009 Všeobecná sestra

Methicillin Resistant Staphylococcus Aureus, specifika ošetřovatelské péče

Methicillin Resistant Staphylococcus Aureus, specifics of nursing care

Zuzana Böhmová

Bakalářská práce

2011

Poděkování

Děkuji Mgr. Janě Andršové za její odborné vedení, za poskytování konzultací a cenných rad při vypracování mé bakalářské práce. Dále děkuji Všem, kteří se podíleli na mém výzkumu. Také bych chtěla poděkovat své rodině, která mě po celou dobu studia podporovala.

Anotace

Bakalářská práce je zaměřena na téma Methicillin Resistentní Staphylococcus aureus (MRSA) a s ním spojená specifika ošetřovatelské péče o pacienta. MRSA je celosvětovým problémem a pokud se u hospitalizovaného pacienta objeví, musí mu být poskytnuta kvalitní a důsledná bariérová ošetřovatelská péče. MRSA prodlužuje pobyt pacienta ve zdravotnickém zařízení a zvyšuje náklady léčebné i ošetřovatelské péče.

Práce pojednává o celkové problematice MRSA, o přístupech v poskytované péči pacientům s MRSA a o zásadních, opatřeních, při výskytu MRSA v nemocničním prostředí. Práce obsahuje část teoretickou a praktickou s cílem zhodnotit informovanost a míru znalostí sester v této oblasti.

Klíčová slova: MRSA, bariérová ošetřovatelská péče, nozokomiální nákazy, methicilin rezistentní Staphylococcus aureus

Annotation

The Bachelor thesis focuses on Methicillin Resistant Staphylococcus aureus, i.e. MRSA and specifics connected with treatment of patients who develop MRSA. MRSA is a world-wide problem; a hospitalized patient who develops MRSA has to be provided a consistent quality treatment. MRSA prolongs the patient's stay in the health facility and increases treatment and cure costs.

The thesis deals with the MRSA as an overall problem; it comments on approaches to the care provided to patients who develop MRSA and basic proceedings in an emergence of MRSA in a health facility. Besides a theoretical part, the thesis has a practical section which focuses on evaluation of the nurses' awareness and knowledge on this subject.

Key words: MRSA, barrier nursing care, hospital infections, methicilin resistant Staphylococcus aureus

7 Obsah:

1. ÚVOD ... 8

2. TEORETICKÁ ČÁST ... 9

2.1 Úvod do mikrobiologie ... 9

2.1.1 Člověk a mikroorganismy ... 9

2.1.2 Mikroorganismy a nemocniční prostředí ... 9

2.2 MRSA ... 11

2.2.1 Definice ... 11

2.2.2 Rozdělení MRSA ... 11

2.2.3 MRSA a rezistence ... 12

2.2.4 Historie MRSA ... 12

2.2.5 Infekce způsobené MRSA ... 13

2.2.6 Epidemiologie ... 13

2.2.7 Diagnostika ... 14

2.2.8 Léčba ... 14

2.2.9 Prognóza ... 15

2.2.10 Výskyt ... 15

2.3 Specifika ošetřovatelské péče ... 17

2.3.1 Prevence nozokomiálních nákaz ... 17

2.3.2 Bariérová ošetřovatelská péče ... 18

2.3.3 Opatření vedoucí k zabránění přenosu MRSA ... 20

2.3.4 Psychika pacienta s kolonizací MRSA ... 25

3. VÝZKUMNÁ ČÁST ... 26

3.1 Formulace hypotéz ... 26

3.2 Výzkumné metody ... 26

3.3 Výzkumný vzorek ... 27

3.4 Průzkumné šetření ... 27

3.5 Vyhodnocení dotazníku ... 27

3.6 Vyhodnocení hypotéz ... 65

3.7 Výsledky osobního šetření ... 68

4. DISKUSE ... 69

5. ZÁVĚR ... 73

6. SOUPIS BIBLIOGRAFICKÝCH CITACÍ... 74

7. SEZNAM PŘÍLOH ... 77

8

1. ÚVOD

Během své praxe při studiu na vysoké škole jsem se opakovaně setkala s problematikou methicillin rezistentního stafylokoka aurea (MRSA). Z tohoto důvodu jsem si zvolila MRSA, specifika ošetřovatelské péče jako téma své bakalářské práce.

Methicillin rezistentní Staphylococcus aureus patří mezi závažné nozokomiální nákazy, které se celosvětově sledují. Počet lidí, které onemocní MRSA se neustále zvyšuje, tyto tendence jsou i v České republice. Tuto nákazu je obtížné odstranit nebo zcela zničit.

Při onemocnění MRSA může docházet ke komplikacím, které ohrožují pacienta na životě. Vzhledem k odolnosti této bakterie je těžké najít vhodnou léčbu. Cílem bakalářské práce je popsat problematiku MRSA, poukázat na charakter této infekce a zdůraznit nutnost režimových opatření v ošetřovatelské péči.

V teoretické části je zahrnuta definice MRSA, historie, důvody rezistence a epidemiologie. Dále je tam popsán výskyt MRSA, infekce, které tato rezistentní bakterie vyvolává a jejich léčba. Teoretická část také pojednává o zásadách ošetřovatelské a bariérové péče a o režimových opatření při výskytu této nozokomiální nákazy.

Praktická část má za cíl zmapovat znalosti sester v této problematice a zjistit jakou roli má v této oblasti vzdělání a délka jejich praxe. Dále zhodnotit míru znalostí v bariérové péči, zjistit postoj sester k pacientovi s pozitivní MRSA. A nakonec vyhledat jaké mají sestry zdroje informací o MRSA k dispozici pro vlastní informovanost a edukaci pacientů a jejich rodiny. Úloha zdravotnického personálu při péči o pacienta s MRSA je nezastupitelná, personál musí být seznámen s touto problematikou, aby byla péče efektivně poskytována.

Bakalářskou prací chci získat ucelený přehled o znalostech zdravotních sester v problematice MRSA, a přispět ke zkvalitnění péče o pacienty postižené touto infekcí.

9

2. TEORETICKÁ ČÁST

2.1 Úvod do mikrobiologie 2.1.1 Člověk a mikroorganismy

Již od narození není lidský organismus sterilní. Mikroorganismy se u člověka nacházejí na povrchu těla a sliznicích. Tato mikroflóra nás chrání před škodlivými mikroorganismy a pokud nejsou porušeny obranné systémy lidského organismu, je za normálních okolností neškodná. Může však vyvolat postižení zdraví, pokud se v důsledku poranění nebo jiné poruchy zdraví dostane do jiného orgánového systému, než ve kterém se vyskytuje normálně. Může být rovněž zdrojem nebezpečí pro lidi se sníženou obranyschopností. Fyziologická mikroflóra jednoho člověka může být také potenciálně riziková pro člověka jiného.

„Bakteriální flóra je složitá, u člověka obsahuje přes sto druhů, které ovšem nejsou u každého vždy přítomny. Záleží na prostředí, v němž hostitel žije, na charakteru jeho potravy, dietě, genetice.“ (Schindler, 2008)

Mikroorganismy mají geneticky danou schopnost využívat tkání a tekutin hostitele. Jsou vybaveny nejrůznějšími nástroji, s jejichž pomocí překonávají obranné reakce lidí či zvířat. Nesou chemicky definovatelné povrchové struktury, za jejichž pomoci jsou schopné přilnout ke slizničním buňkám a množit se. Infekční onemocnění je výsledkem neúspěšného vztahu mezi infekčním agens a hostitelem. Schopnost určitého mikroba vyvolat onemocnění závisí na interakci mezi jeho vnitřním patogenním potenciálem (virulence) a obrannými mechanismy organismu. (11, 23, 4)

2.1.2 Mikroorganismy a nemocniční prostředí

Podmínky v nemocnici jsou příznivé pro vznik infekce, protože pacienti jsou zde shromážděni v malém prostoru, jsou omezeni hospitalizací, oslabeni základní chorobou, chirurgickými a vyšetřovacími výkony. Zhruba u 10% pacientů vzplane v nemocnici infekce. Její vznik podporuje množství různých mikroorganismů, které

10

v nemocnici endemicky přetrvávají. Tyto mikroorganismy pak způsobují nejčastěji ranné, močové, gastrointestinální, respirační infekce a septické stavy. (16)

Nozokomiální nákazy

Nemocniční (nozokomiální) nákazou se rozumí nákaza exogenního i endogenního původu, která vznikla v souvislosti s pobytem osob ve zdravotnickém zařízení. Za nemocniční nákazu se považuje i nákaza, která se projeví teprve po propuštění do domácí péče nebo po přeložení do jiného zdravotnického zařízení. Nebezpečí vzniku těchto nákaz stoupá s délkou pobytu v nemocnici. Nejzranitelnějšími skupinami jsou děti, geriatričtí pacienti a pacienti oslabení základním onemocněním (např. pacient s diabetes mellitus). (13, 21)

„Pokud dojde k rozvinutí této nákazy, tak se jedná o vážný stav, vedoucí k možnému prodloužení doby léčení, navýšení léčebných nákladů (materiálních i finančních). Dále pak ke zhoršení psychického stavu pacienta, který též může zhoršit již tak vážný stav pacienta“.

(Hoffmannová, 2008)

„Mezi nozokomiální nákazy neřadíme ani nákazy zdravotnického personálu, které u nich vzniknou při výkonu povolání. Takové nákazy pokládáme za profesionální. V procesu šíření nozokomiálních nákaz zdravotnický personál hraje důležitou roli jako účastník přenosu nákazy (ruce) i jako zdroj nozokomiálních nákaz pro pacienty“. (Šrámová, 1995)

Nejčastější původci nozokomiálních nákaz

Mezi nejčastější původce nemocničních nákaz patří stafylokoky (např.

Staphylococcus aureus, Staphylococcus epidermis), streptokoky (např. Streptococcus agalactiae), gramnegativní střevní tyčinky (např. Escherichia coli), anaerobní bakterie (např. Clostridium perfingens). Dále některé kvasinky a plísně (např. Candida albicans) a viry (např. enteroviry, virus hepatitidy typu A, B). (13, 14)

Stafylokoky

Jedná se o mikroorganismy, které jsou součástí lidské kožní flóry. Hlavní patogen z tohoto rodu Staphylococcus aureus, je původcem řady vážných i méně významných infekcí lidí i zvířat. Přibližně 25% dospělých má asymptomatický Staphylococcus aureus na sliznicích a kůži.

11

Stafylokoky se vyznačují mimořádně pestrým spektrem antigenních a enzymatických struktur a schopností tvorby toxických látek. Toxické látky neboli toxiny napomáhají průniku a množení ve tkáních.

Jsou velmi odolné vůči nepříznivým vlivům vnějšího prostředí, a proto mají schopnost být rezistentní na často používaná antibiotika.

Stafylokoky způsobují široké spektrum lokálních lézí i invazivních procesů včetně vážných chorobných změn a mohou napadnout každý orgán člověka. Stafylokokové infekce mají tendenci rozvinout se v poškozené tkáni (ranné infekce, popáleniny, dekubity, bércové vředy), nebo v místech, kde je implantováno cizí těleso (kanyla, katétr, šicí materiál, endoprotéza, kardiostimulátor). (11, 3, 4)

2.2 MRSA 2.2.1 Definice

MRSA (Methicillin rezistentní Staphylococcus aureus) je druh bakterie Staphylococcus aureus, která získala odolnost na dosud běžně používaná antibiotika.

Jedná se tedy o mutaci Staphylococcus aureus, která je celosvětovým problémem mnoha nemocnic a sociálních zařízeních.

MRSA je významný nozokomiální patogen se schopností rychle se šířit, zejména v prostředí, kde jsou nadměrně podávána antibiotika.

Methicillin rezistentní Staphylococcus aureus se běžně nachází nejčastěji v dutině nosní a na kůži velké části populace, aniž by působil nějaké problémy. Forma tohoto stafylokoka má však schopnost snadno kolonizovat kůži a sliznice, a tím vzniká epidemiologicky velmi závažné nosičství. U zdravého jedince nepředstavuje kolonizace MRSA riziko, to však neplatí, jedná-li se o dítě, starého či nemocného člověka zesláblého jiným základním onemocněním. V tomto případě může kolonizace MRSA zásadně zkomplikovat a prodloužit léčbu a vážně ohrozit život pacienta. (13, 6, 2, 15, 10)

2.2.2 Rozdělení MRSA

Kmeny MRSA se dělí na nemocniční (hospital-acquired - HA MRSA) a komunitní

12

(community associated - CA MRSA). Nozokomiální nebo komunitní kmeny se šíří mezinárodně. Komunitní kmeny se některými svými vlastnostmi liší od nemocničních.

Všeobecně jsou komunitní MRSA citlivější k antibiotikům. Rizikovým prostředím CA MRSA jsou školky, shromáždění, vojenské útvary a sportovní kolektivy. (16, 26)

2.2.3 MRSA a rezistence

Jak je již výše uvedeno MRSA je charakteristický svou rezistencí k antibiotikům.

Mikrobní rezistence značí schopnost mikroorganismu odolávat účinku antibiotik, přesněji přežít účinek inhibiční koncentrace příslušného antimikrobiálního přípravku.

Příčina rezistence je způsobena nadužíváním antibiotik. Mechanismy rezistence jsou poměrně rozmanité a patrně je dosud všechny neznáme. Schopnost odolávat antibiotikům je u rezistentních kmenů stafylokoků kódována geneticky. MRSA nejsou virulentnější než původní citlivé bakterie druhu Staphylococcus aureus. Pro multirezistenci k antibiotikům a k řadě dezinfekčních prostředků je však mnohem obtížnější MRSA eradikovat nebo zcela zničit.

Antibiotická rezistence zvyšuje více než dvojnásobně morbiditu, podstatně prodlužuje hospitalizaci a způsobuje významný vzestup nákladů na zdravotní péči. V Evropě je rezistence sledována EARS Net (European Antimicrobial Resistance Surveillance Network), což je mezinárodní síť systémů surveillance určená pro členské země Evropské unie. (4, 15, 32)

2.2.4 Historie MRSA

Stafylokokové infekce se poprvé začaly léčit pomocí penicilinu koncem 40. let 20.

století. Krátce po zavedení těchto antibiotik do léčebné praxe se u některých stafylokokových kmenů vytvořila rezistence.

Začátkem 60. let se začala používat antibiotika nová. Byl vyroben vankomycin, krátce poté methicilin, později nafcilin, oxacilin a další. Methicilin byl z nich nejdostupnější a začal se používat v roce 1960. Již v roce 1961 v univerzitních nemocnicích USA a Velké Británii se objevily první methicilin rezistentní stafylokoky neboli MRSA. Od té doby se tyto kmeny postupně celosvětově rozšířily a vyvolaly řadu nozokomiálních epidemií.

13

V České republice se jako jediný protistafylokokový penicilin vždy používal oxacilin.

Zvyšující se trend rozšiřování rezistence je u nás podobný jako ve světě, jen je opožděný asi o 20 let v důsledku přísnější antibiotické politiky a omezeného dovozu léčivých přípravků před rokem 1989. Rezistentních kmenů stafylokoků bylo v roce 2004 v České republice asi 6% a v roce 2008 už přes 14%.

Dnes představují nové nebezpečí kmeny MRSA, které jsou rezistentní k vankomycinu (VRSA- Vankomycin rezistant Staphylococcus aureus) vyskytující se při vysoké spotřebě glykopeptidů, které se také nazývají GRSA (Glycopeptide resistant Staphylococcus aureus). (13, 5, 3, 15, 6, 2)

2.2.5 Infekce způsobené MRSA

Lidské stafylokokové infekce se nejčastěji projevují jako místní onemocnění kůže.

Tyto infekce mohou pronikat různě hluboko do tkání a projevovat se jako pyodermie, folikulitida, furunkl, karbunkl, flegmóna apod.

Pokud je infekce vyvolána rezistentním stafylokokem, způsobuje lehčí infekce kůže a podkoží, projevující se hnisavými rankami, ale bohužel také velmi závažné infekce chirurgických ran, záněty kostí či plic, endokarditidy, meningitidy. Pokud se stafylokok šíří hematogenně, nastane u nemocného septický stav, který je provázen vysokou teplotou, silnou toxémií a vznikem metastatických abscesů, což je jedna z nejvážnějších forem onemocnění, na kterou může pacient zemřít. (4, 21, 15)

2.2.6 Epidemiologie

Zdroj nákazy

Zdrojem nákazy je buď infikovaný nemocný nebo nosič MRSA. Nosič je osoba bez klinických známek infekce. Takovým asymptomatickým nosičem může být kdokoli z nás. Nosičství se nejčastěji prokazuje na nosní sliznici, kůži (perineum, třísla, axily, hýždě), méně často v krku. Současným vyšetřením vzorků z nosu, krku a perinea lze prokázat až 98,3% nosičů MRSA. Nosičství MRSA u zdravých osob (zvláště u zdravotnického personálu) může být trvalé, přechodné, nebo občasné. Zvýšené riziko přenosu je při akutní respirační infekci. Nebezpečným zdrojem šíření je chronický nosič, který se kolonizoval nebo prodělal infekci při pobytu ve zdravotnickém zařízení.

14

Mimo výše uvedené anatomické lokality je nosičství spojeno s kolonizací chronických ran a defektů. Nosičství MRSA může přetrvávat týdny, měsíce, roky, může být i střídavé a tudíž mikrobiologicky obtížně prokazatelné. Rizikovými faktory pro vznik nosičství nebo infekce MRSA jsou, dlouhodobý pobyt v nemocnici zejména na jednotkách intenzivní péče, dále invazivní procedury, léčba antibiotiky, onemocnění diabetes mellitus, renalní insuficience a kožní choroby (ekzémy, psoriáza, chronické kožní defekty). (17, 2)

Přenos nákazy

K přenosu může dojít přímou i nepřímou cestou. Přímý kontakt je nejvýznamnějším způsobem přenosu. Přenos MRSA v nemocnici se děje nejčastěji přímo rukama personálu z pacienta na pacienta, méně často nepřímou cestou prostřednictvím vyšetřovacích a jiných pomůcek (fonendoskopy, manžety tonometrů apod.). Není vyloučen ani přenos vzduchem v silně kontaminovaném prostředí (popáleninová oddělení, oddělení s tracheostomovanými nemocnými). (2)

2.2.7 Diagnostika

Přítomnost MRSA se prokáže mikrobiologickým vyšetřením vzorků - obvykle výtěrem z nosu, krku, z ran, případně z kůže (na hrázi, z čela, z axil), vyšetřením moče.

Pokud je MRSA v těle laboratorně potvrzena, ale nepůsobí infekci, jedná se o pouhý kultivační záchyt a není vždy důvodem k léčbě, ale je nutné zavést režimová opatření.

Pokud je jako příčina onemocnění (klinická infekce, sepse) zjištěna MRSA, musí být pacient přísně izolován a zahajuje se u něho léčba. (29, 17)

2.2.8 Léčba

Léčba MRSA je nákladná. Jedním ze zásadních postupů je izolace nemocného a zavedení bariérových opatření, to znamená i důkladná hygiena pacienta antimikrobiálními přípravky. Druhým z postupů je léčba antibiotiky, která jsou k MRSA citlivá.

Co se týká léčby antimikrobiálními mycími prostředky, na osobní hygienu pacienta s MRSA se používají dezinfekční přípravky s deklarovaným účinkem proti MRSA,

15

které v nemocnici určuje Komplexní dezinfekční program. V praxi se můžeme setkat s dezinfekčními emulzemi k mytí celého těla včetně vlasové pokožky, které zároveň chrání její přirozený povlak. Dále se vyrábí dezinfekční čistící pěny pro imobilní pacienty, roztoky s profylaktickým a léčebným účinkem vhodné pro dezinfekci úst, hltanu, pokožky pohlavních orgánů. Specifické přípravky se používají na antiseptické omývání ran a k dekontaminaci. Všechny tyto produkty jsou součástí schválené metodiky dekolonizace osob osídlených MRSA. (30, 31, 19)

Léčba antibiotiky spočívá v podání protistafylokokových antibiotik, cefalosporinů nebo linkosamidů. Závažné infekce se léčí vankomycinem nebo teikoplaninem. Lékař se řídí podle zjištěné citlivosti a konzultace s antibiotickým střediskem.

Trendem v léčbě MRSA je kromě celkové antibiotické terapie i lokální zastavení infekce. V systému vlhké terapie hojení ran je proti bakteriím MRSA účinný Atrauman Ag (sterilní mastný tyl a stříbro). Testují se různé typy krytí s různou formou a množství stříbra.

Má-li být terapie antibiotiky úspěšná, musí být v indikovaných případech doplněna chirurgickým zákrokem odstraňující infikované ložisko, eventuelně cizí těleso (náhrada kyčelního kloubu, kardiostimulátor). Těžké systémové infekce vyžadují intenzivní či resuscitační péči. (21, 6, 33)

2.2.9 Prognóza

Prognóza je individuální dle typu onemocnění, stavu a věku pacienta. Záleží na dodržování bariérového režimu a důkladné antibakteriální hygieně pacienta. (20)

2.2.10 Výskyt

Výskyt MRSA je celosvětově sledován. Nejvyšší výskyt MRSA u hospitalizovaných pacientů je v USA (zhruba 60%) a v Japonsku (více než 70%).

V Evropě začalo v roce 1998 sledování antibiotické rezistence bakterií vydáním Kodaňského doporučení. Shromažďování a analýza dat byla zahájena v roce 1999 projektem nazvaným EARSS (European Surveillance Resistance System). Česká republika (ČR) se těchto aktivit účastní od roku 2000. V současné době probíhá monitorace v mezinárodní síti národních systémů surveillance EARS-Net (European Antimicrobial Resistance Surveillance Network), který na EARSS navázal. EARS Net

16

je koordinována ECDC (Evropské centrum pro prevenci a kontrolu infekčních onemocnění). Jejím cílem je shromažďovat srovnatelné a validní údaje o antibiotické rezistenci a rychle identifikovat vznik nové antibiotické rezistence na území Evropy.

Mezi zeměmi Evropy jsou ve výskytu MRSA značné rozdíly. Velká Británie, Irsko, Francie, Portugalsko, Chorvatsko, Itálie, Řecko, Rumunsko a Bulharsko hlásí výskyt MRSA v rozmezí 25-50%, země střední Evropy, včetně ČR, udávají 10-25%. Severské země mají tradičně nízký výskyt MRSA, nejpříznivější situace je v Nizozemí, Dánsku a Švédsku (< 1%). V České republice vzrostla prevalence infekcí způsobených MRSA z 3,8 % v roce 2000 na 14,3 % v roce 2005. V roce 2005 byly tyto infekce již potvrzeny v 51 z 88 českých nemocnic, sledovaných EARSS. Pro rok 2008 je výskyt MRSA v ČR 14,23% (příloha 2).

Výskyt MRSA v Krajské nemocnici Liberec, a.s. (KNL, a.s) je podobný jako v jiných nemocnicích ČR. V roce 2009 bylo kultivačně prokázáno 179 izolací kmenů MRSA, z toho jako nozokomiální nákaza bylo odděleními hlášeno 20 případů. Nejčastější výskyt byl u ranných a respiračních infekcí, převážně u pacientů starších 60 let a u ženského pohlaví. V posledních letech se počet pacientů s MRSA stále zvyšuje zejména u pacientů ošetřovaných na ambulanci a na jednotkách intenzivní péče (příloha 3).

Při výskytu MRSA, bez ohledu zda jde o nosičství, kolonizaci či nozokomiální onemocnění je vždy nutné zavést bariérovou ošetřovací péči. Povinností ošetřujícího lékaře je hlásit ústavnímu hygienikovi každý kultivačně prokázaný záchyt MRSA u pacienta. Další povinnosti spojené s výskytem nozokomiálních nákaz mu vyplývají z pracovního postupu „Povinné hlášení nozokomiálních nákaz“ (příloha 4). Dle § 16 odst.

1 zákona č. 258/2000 Sb. o ochraně veřejného zdraví je osoba poskytující péči při výskytu nemocniční nákazy povinna „ neprodleně provést epidemiologická opatření k odhalení zdroje nákazy, způsobu jejího šíření, zamezení jejího dalšího šíření a léčbě nakažených a z nákazy podezřelých fyzických osob.“

Lékař je první, kdo informuje pacienta a jeho rodinu o vzniku této nákazy, ale sestra musí být schopna poučit pacienta a jeho rodinu o dodržování určitých opatření, neboť právě na ni se pacienti a rodina často obrací s konkrétními dotazy. (2, 32, 18, 13)

17

Obr. č. 1 Výskyt MRSA v roce 2009 v zemích, které se účastní EARS Net (25)

2.3 Specifika ošetřovatelské péče 2.3.1 Prevence nozokomiálních nákaz

Opatření proti vzniku a šíření nozokomiálních nákaz

Účelem protiepidemických opatření je zabránit vzniku a dalšímu šíření nozokomiálních infekcí. Konečným cílem protiepidemických opatření je eliminace nebo eradikace nákazy. Tato opatření dělíme na preventivní a represivní. Preventivní opatření jsou zaměřena proti vzniku nákazy (dezinfekce, sterilizace, aseptické prostředí operačních sálů apod.). Represivní opatření jsou zaměřena na zabránění rozšíření již vzniklé infekce (izolace pacienta). (13)

„Každý zdravotnický pracovník je na základě legislativy povinen při své činnosti dodržovat hygienické a protiepidemické zásady a postupovat při veškerých svých

činnostech tak, aby nedocházelo ke vzniku a šíření nozokomiálních infekcí.“

(Vyhláška MZČR č. 195/2005 Sb.)

18

Nemocniční hygienik V současné době je součástí zdravotnických zařízení oddělení nemocniční hygieny a epidemiologie v čele s nemocničním hygienikem. Úkolem oddělení je soustavné uplatňování hygienických a protiepidemických zásad a opatření ve specifických podmínkách nemocnice. Cílem je snižovat riziko infekčních onemocnění a podílet se na vytváření zdravých pracovních podmínek zaměstnanců nemocnice. V náplni práce hlavního hygienika je vytváření instrukcí, které zahrnují návody, jak postupovat při výskytu nozokomiálních nákaz. Tyto instrukce navádí zdravotnické pracovníky, jak správně přistupovat a ošetřovat pacienta při infekčním onemocnění. Hlavní hygienik se při vytváření pracovních postupů řídí podle pokynů Státního zdravotního ústavu Praha.

(8, 13, 34)

Aktivní vyhledávání MRSA u pacientů na jednotkách intenzivní péče (JIP) U všech pacientů na těchto odděleních by se mělo provádět pravidelné bakteriologické vyšetření. První vyšetření by se mělo provést ihned po příjmu pacienta.

Nejčastěji se provadí výtěr z krku, nosu, rekta, moč pokud má pacient permanentní katétr a aspirát z dolních cest dýchacích u pacientů s endotracheální intubací či tracheostomií. Dále se provádějí stěry z okolí vpichu invazivních vstupů a z kožních lézí. (10)

2.3.2 Bariérová ošetřovatelská péče

„Bariérovou ošetřovatelskou péčí rozumíme používání různých postupů, jejichž cílem je zničit patogenní organismy a zabránit jejich šíření“. (Lemon, 1996)

Jedná se o komplex různých opatření, které mají zabránit vzniku a šíření nozokomiálních nákaz. Provádí je celý zdravotnický tým.

Hlavní podmínkou úspěchu bariérového ošetřování pacientů je hygiena rukou a používání ochranných pomůcek. Mezi ochranné pomůcky patří jednorázový plášť (empír), rukavice, které nenahrazují mytí rukou, pokrývka hlavy a ústenka (ochrana proti organismům přenášených vzduchem). (23)

19 Druhy bariérového ošetřování

Izolace zdroje infekce - zabraňuje přenosu infekce z nakaženého pacienta Ochranná izolace- izolace pacientů se sníženou imunitou

Vlastní bariérová ošetřovatelská péče Udržovat nemocného v naprosté čistotě

Maximálně využívat individualizaci pomůcek (teploměr, příbory, skleničky) Používat pomůcky na jedno použití

Dodržovat všechny aseptické zásady a postupy při provádění diagnostických, terapeutických a ošetřovatelských činností

Eliminovat zdroje infekce (23, 35)

Hygiena rukou

Hygienická dezinfekce rukou (HDR) má své nezastupitelné místo v oblasti vzniku a šíření nozokomiálních infekcí. Je považována za nejefektivnější a nejlevnější způsob boje proti nozokomiálním nákazám, na který se již poukazovalo počátkem 19. století.

Důležité je, aby se prováděla před a po kontaktu s pacientem, před výkony vyžadujícími aseptické podmínky, po kontaktu s tělními tekutinami a po kontaktu s plochami nebo předměty v blízkosti pacienta Musí být provedena správně, tak aby se alkoholový dezinfekční přípravek vetřel na všechna místa rukou a nechal zaschnout (příloha 10). (7)

Obr. č. 2 Nejčastěji opomíjená místa při mytí rukou (38)

20

Zvýšená pozornost musí být věnována konečkům prstů, palcům a meziprstí, protože tato místa jsou nejčastěji opomíjena pří hygieně rukou. Ke kontrole správného postupu HDR se používají fluorescenční látka a UV světlo. Tato kontrola zajistí zdravotnickému pracovníkovi zpětnou vazbu, potvrdí mu, zda byl jeho postup správný. (7, 18)

Tab. č. 1 Mikrobiální stěry z rukou personálu v roce 2009 v KNL, a.s (18) Ruce personálu

agens

pozitivní

Staphylococcus species 25

Spolurující mikroby 5

Escherichia coli 3

Enterobacter cloacae 3

Klebsiella pneumoniae 2

Acinetobacter species 1

Streptococcus alfa 1

Pseudomonas aeruginosa 1

Celkem 41

V roce 2009 provedlo oddělení nemocniční hygieny a epidemiologie KNL, a.s. 62 stěrů z rukou zdravotnického personálu, z nich bylo 41 pozitivních. Nejvíc bylo zastoupené agens - Staphylococcus species. (18)

2.3.3 Opatření vedoucí k zabránění přenosu MRSA

Izolace pacienta je nutná při každém zjištění pozitivního nálezu MRSA. Provádí se obvykle v rámci vlastního oddělení, na kterém je pacient hospitalizován. Spočívá v umístění pacienta na samostatném pokoji. Nemocnému i jeho příbuzným je nutné vysvětlit daná opatření, příčiny ale i důsledky nedodržování režimu. Pro mobilní pacienty musí být vyčleněno samostatné sociální příslušenství. V případě hospitalizace pacienta na JIP využíváme boxového systému. Pokoj nebo box označíme nápisem

„Zvýšený hygienický režim“ či „Režimový pokoj“. Dokumentace pacienta se též viditelně označí a zůstává trvale mimo izolační místo. Izolační místnost by měla být vybavena umyvadlem, dávkovači mýdla a alkoholového přípravku pro dezinfekci

21

rukou, papírovými ručníky, kontejnerem (umělohmotný barel na infekční odpad) na jednorázový odpad a plastovým a plátěným pytlem na špinavé prádlo. Pro nemocného jsou vyčleněny individuální pomůcky, které jsou umístěny na izolační místnosti po celou dobu hospitalizace. Pokud je nutné z izolačního pokoje vynášet během trvání izolace některé pomůcky a předměty (například nádobí), lze tak činit po jejich dezinfekci. Po propuštění pacienta se provede závěrečná dezinfekce a sterilizace nástrojů a pomůcek určených k opakovanému použití.

Vyšetření a ošetření pacienta s MRSA je nutno provádět na izolačním pokoji. Je-li nezbytné jej transportovat, je třeba provést nutná opatření k minimalizaci přenosu infekce a předem informovat dané pracoviště (CT, RTG apod.). Je nutné, aby měl nasazenou ústenku po celou dobu transportu, byl převlečen do čistého prádla a kožní defekty kryty obvazovým materiálem. Dokumentace nesmí za žádných okolností přijít do přímého styku s pacientem. Pokud odebíráme u pacienta biologický materiál, všechny žádanky a zkumavky musí být označeny červeně nápisem „ MRSA“. Při vizitě a výkonech prováděných na oddělení se režimový pokoj navštěvuje jako poslední.

Pokud je u postiženého naplánován operační výkon, je zařazen na závěr operačního programu a musí se u něho stanovit individuální preventivní režim včetně antibiotické profylaxe.

Pro ošetřování nemocného s pozitivní MRSA je podle možností oddělení vyčleněn zdravotnický personál, který by neměl vykonávat jinou činnost. Do izolačního pokoje je zakázán vstup studentům zdravotnických škol. Nemocniční personál trpící ekzémem kůže, psoriázou, nebo jiným chronickým kožním onemocněním, by neměl přicházet do styku s pacientem s MRSA. (15, 17, 6, 2)

Ochrana personálu

Nemocniční personál používá vždy ochranné pracovní pomůcky. Před vstupem do izolační místnosti si musí obléct čistý jednorázový oděv (empír), jednorázové rukavice, čepici a ústenku, které se při odchodu vyhazují do označených kontejnerů. Při ošetřování pacienta, kde je možnost vzniku biologického aerosolu, je nezbytné použít obličejový štít. Zásady bariérového režimu musí dodržovat všichni včetně konziliářů, rehabilitačních pracovníků, technického personálu a úklidových pracovníků. (15, 17)

22 Osobní hygiena a lůžkoviny

Osobní hygienu sestry provádí podle pracovních postupů, které jsou na každém oddělení. Antibakteriální emulze, které jsou v pracovních postupech uvedené, se volí podle Komplexního dezinfekčního programu nemocnice.

Tělo pacienta se myje antibakteriální mycí emulzí na bázi PVP jodu (povidonum jodinatum) například přípravky Braunosan, Prontoderm v koncentraci dle návodu.

Dutina ústní má být vyplachována antiseptikem (Prontoderm gel light, Skinsept mucosa). Dutina nosní má být vytírána 3x denně (záleží na ordinaci lékaře) vždy sterilní štětičkou po dobu 5 dnů stejnými antiseptiky jako dutina ústní. Dle lékaře lze celkovou hygienu provádět ve vaně či sprše. Každý den je nutné měnit osobní a ložní prádlo pacienta. Osobní prádlo a lůžkoviny se ukládají do označených pytlů (nejdříve do plátěného a pak do plastového pytle) s nápisem „ Infekční prádlo“. Celková hygiena včetně mytí vlasů pacienta se provádí denně. (10, 17, 2, 19)

Je důležité dodržovat pokyny uvedené v návodu pro použití dezinfekčních přípravků.

Příkladem možného postupu je videonahrávka, kterou natočila německá firma Ecolab.

U imobilních pacientů je osobní hygiena prováděna následovně. Jedná se o klinicky ověřenou studii, podle které trvá dekolonizace MRSA průměrně 3-5 dní. Za pomocí přípravků Skinman scrub a Skinsept mucosa na kůži se provádí celková hygiena kolonizovaného pacienta. Hygienu obvykle provádí dvě sestry. K nanesení přípravků se používá jednorázová suchá žínka, je nutné dodržet dobu působení 60 sekund. Poté se jednorázovou vlhkou žínkou odstraní přípravek a nakonec je pacient osušen jednorázovým ručníkem.

Hygiena začíná aplikací mastí do dutiny nosní a výplachem dutiny ústní. Celková hygiena je zahájena mytím vlasů, čela, obličeje, krku, uší a žínky se poté vyhodí do odpadu. K mytí celého těla si sestra vezme nové žínky. Sestra omývá nejprve přední stranu hrudníku, horní končetiny, podpaží, nehty. Dále myje břicho, třísla, dolní končetiny zepředu a nakonec genitál. Opět vyhodí žínku do odpadu a otře pacienta jednorázovým ručníkem, který také vyhodí. Pacient je otočen na bok a sestra omývá záda, dolní končetiny zezadu a opět vyhodí žínky i ručník. Pacient je stále na boku, sestra podsune prostěradlo a odezinfikuje matraci, vezme si čisté rukavice, kterými vezme čisté prostěradlo. Druhá sestra sundá špinavé prostěradlo, provede závěrečnou dekontaminaci dosud neošetřených částí těla, odezinfikuje zbytek matrace, vymění si rukavice a zastele prostěradlo. Pak pacienta oblékne do čisté košile. (40)

23 Pomůcky a nástroje

Nemocný má individuální pomůcky (teploměr, fonendoskop, tonometr, podložní mísa, močová láhev, převazový materiál). Důsledně se provádí dezinfekce a sterilizace použitých pomůcek, k dezinfekci se používají přípravky s deklarovaným účinkem proti MRSA. Použité nástroje jsou přímo na izolačním pokoji odkládány do uzavíratelné dekontaminační nádoby s dezinfekčním roztokem. Nástroje určené k opakovanému použití jsou po dekontaminaci sterilizovány obvyklým způsobem. (17, 2)

Úklid a dezinfekce

Úklid pokoje se provádí 3x denně. Úklidové pomůcky jsou vyčleněny přímo pro izolační pokoj. Úklid i dezinfekce se provádí dezinfekčními prostředky s deklarovaným účinkem proti MRSA. (17, 2, 30)

Hygienická dezinfekce rukou

Správně prováděná hygiena rukou založená na dezinfekci alkoholovými přípravky je klíčovým postupem v prevenci a kontrole výskytu MRSA a nozokomiálních infekcí.

Hygienická dezinfekce rukou se provádí po úkonech, při kterých dochází k mikrobiální kontaminaci rukou, například po kontaktu s pacientem, po práci s biologickým materiálem, kontaminovanými předměty, použitým prádlem, po sundání rukavic apod.

Je nutné, aby si zdravotnický personál vždy před vstupem a po odchodu z izolačního pokoje odezinfikoval ruce. (15, 29)

Návštěvy

Pacient a jeho rodinní příslušníci musí být poučeni o nutnosti stanovených opatření ošetřujícím lékařem. Podle Státního zdravotního ústavu Praha musí návštěvy nemocného dodržovat pravidla bariérového režimu. Návštěva by měla být vybavena alespoň empírem a dále dle závažnosti infekce případně ústenkou a čepicí. Po odchodu z pokoje si návštěva musí odezinfikovat ruce.

Klinici FN na Bulovce v Praze se domnívají, že není nutné, aby si návštěva oblékala před vstupem na izolační pokoj ochranné pomůcky. Ten kdo může přenést infekci dále je především zdravotnický personál. Bylo by pak obtížné vysvětlit rodině, že si mohou vzít pacienta do domácí péče, kde se před ním chránit nemusí. Tedy pokud návštěvníci chtějí, můžou jim pomůcky poskytnout, ale nijak je k tomu nenutí. Je však nutné, aby si

24

odezinfikovali ruce po odchodu z izolačního pokoje a opustili co nejrychleji nemocnici.

(17, 2, 1)

Kohortová izolace

Tato izolace znamená umístění MRSA pozitivních pacientů na vícelůžkovém pokoji.

Tento přístup není považován za optimální a je ospravedlnitelný jen jako krajní řešení v době epidemie. Pokud je umístěno více pozitivních pacientů do společného pokoje, jsou vystaveni vzájemné nákaze a jejich šance na ústup MRSA kolonizace se snižuje.

(1)

Závěrečný úklid a dezinfekce

Pacient by měl být propuštěn domů, jakmile to jeho zdravotní stav dovolí, protože je potencionálním zdrojem infekce pro ostatní nemocné.

Důležitou roli v boji proti přenosu MRSA sehrává úklid. Dekontaminace izolační místnosti musí být prováděna důkladně. Úklidové pracovníky je nutno řádně poučit jak používat ochranné pomůcky a jakým způsobem provádět úklid dezinfekčními prostředky s deklarovaným účinkem proti MRSA. Po propuštění či přeložení pacienta je provedena závěrečná dezinfekce a dekontaminace. Po úklidu se provádí dezinfekce 0,5% roztokem Persterilu a místnost je uzavřena a větrána. Po vyvětrání může být pokoj po 6 hodinách obsazen dalším pacientem. (15, 17)

Překlad a propuštění pacienta

Překlady pacientů s MRSA by měly být omezeny. Pacient je po překladu izolován na novém oddělení a pokračuje u něj bariérový režim. Při překladu pacienta na jiné oddělení či do jiného zdravotnického zařízení je třeba předem informovat personál daného pracoviště o pozitivním nálezu MRSA.

Při propuštění pacienta do domácí péče je nutné zaznamenat údaj o pozitivitě MRSA do zdravotnické dokumentace, informovat obvodního lékaře. (15, 2)

25 Dekolonizace pacienta

Za negativního pacienta je považován ten, který má tři po sobě jdoucí vyšetření negativní. Odběry zahrnují výtěr z nosu, výtěr z krku, výtěry ze všech ran, výtěry ze všech míst odkud byl v minulosti MRSA izolován a u imobilních pacientů výtěr z perinea (na hrázi) a kultivace moči. Mezi jednotlivými odběry musí uplynout minimálně 24 hodin. Všechny výsledky mohou být sice negativní, ale je však dokázáno, že ani u takového pacienta nelze zrušit dosavadní opatření. Některým pacientům se nosičství MRSA může vrátit zpět, z důvodu zahájení antibiotické léčby či při zhoršení klinického stavu pacienta. Takový pacient musí být opatrný a poučen pokud žije ve společné domácnosti s někým, kdo má porušenou kožní nebo slizniční integritu. O

postupu ho poučí vždy lékař. (10, 17)

Ošetřování pacientů v domácí péči

Pokud je pacient propuštěn do domácí péče a je MRSA pozitivní, je nutné zajistit návštěvu sestry či ambulantní péči. Pokud navštěvuje pacienta doma zdravotnický personál, musí dodržovat hygienická opatření (oblékne si empír, čepici, ústenku a rukavice). Neexistuje žádný systém kontroly u těchto služeb.

V domácí péči není striktní izolace nutná, je kladen důraz hlavně na hygienu pacienta.

Pokud pacient bydlí ve společné domácnosti s jinou osobou, která má oslabenou imunitu či kožní onemocnění, musí mít pacient svůj pokoj, lůžko a eventuelně i sociální zařízení. (12, 1)

2.3.4 Psychika pacienta s kolonizací MRSA

Izolační opatření znamenají pro pacienta zákaz volného pohybu po celé nemocnici.

Pacient je uzavřen mezi čtyřmi stěnami izolačního pokoje. Citlivější osoby trpí i tím, že zdravotnický personál vchází do pokoje v ochranném oděvu a neví, jak vypadá jeho ošetřující lékař a sestra. Je narušena důležitá složka nonverbální komunikace. U pacienta se může vyvinout psychologická bariéra, která zhoršuje podmínky léčby. Je tedy nutné psychice nemocného věnovat zvýšenou pozornost a efektivně s ním komunikovat. (1)

26

3. VÝZKUMNÁ ČÁST

Předmětem mého výzkumu byla analýza informací v oblasti ošetřovatelské péče o pacienta s pozitivitou MRSA. Cílem práce bylo zjistit informovanost zdravotních sester o problematice MRSA v závislosti na délce jejich praxe a vzdělání. Dále zhodnotit míru znalostí v bariérové péči, zjistit postoj sester k pacientovi s pozitivní MRSA a nakonec vyhledat jaké mají sestry podklady o MRSA k dispozici pro vlastní informovanost a edukaci pacientů a jejich rodiny.

3.1 Formulace hypotéz

Pro svůj výzkum jsem stanovila tyto hypotézy:

1. Předpokládám, že sestry s vyšším vzděláním mají více znalostí o přístupu k pacientovi/klientovi s MRSA než sestry se středoškolským vzděláním.

2. Domnívám se, že délka praxe neovlivňuje množství vědomostí sester o problematice MRSA.

3. Domnívám se, že nedostatek znalostí v problematice MRSA vede k nejistotě v péči o pacienta/klienta s MRSA.

4. Domnívám se, že sestry nedodržují protiepidemiologická opatření dle standardu nemocnice (pracovního postupu).

5. Předpokládám, že sestry by uvítaly podklady pro vlastní informovanost a edukaci pacienta/klienta rodiny.

3.2 Výzkumné metody

K realizaci praktické části své bakalářské práce jsem si zvolila kvantitativní výzkum a metodu dotazníkového šetření. Sestavila jsem polostrukturovaný dotazník (příloha 7), který respondenti vyplnili anonymně. Dotazník obsahuje 21 otázek, z toho 4 identifikační, 14 uzavřených, 1 polouzavřenou a 2 otevřené, kde jsem chtěla dát sestrám možnost se k dané problematice vyjádřit. Podle pokynů měli respondenti v otázkách, kde byly nabídnuty varianty, zvolit jen jednu odpověď, v jedné otázce mohli zaškrtnout více opovědí. Návratnost nebyla stoprocentní. Ze 100 rozdaných dotazníku se mi jich vrátilo 77. Výzkum jsem tedy zpracovala ze 77 dotazníků.

27

Za další metodu jsem si zvolila osobní šetření, rozhovor se staniční či vrchní sestrou oddělení, kde byly shledány rozpory ve výpovědi sester z jednoho oddělení. Osobní šetření se týkalo používání edukačních materiálů na oddělení.

3.3 Výzkumný vzorek

Za respondenty jsem si zvolila zdravotní sestry z Krajské nemocnice Liberec, a.s..

Výzkum byl prováděn cíleně na standardních odděleních a jednotkách intenzivní péče, které jsou uvedeny ve statistice oddělení klinické mikrobiologie KNL, a.s. na předních místech ve výskytu MRSA. Nejvíce oslovených sester bylo ve věku do 25 let, středoškolsky vzdělaných, s praxí do 5 let. Nejlepší návratnost dotazníků byla z léčebny dlouhodobě nemocných (LDN) a neurochirurgické jednotky intenzivní péče (JIP).

3.4 Průběh výzkumného šetření

Výzkum probíhal od září 2010 do února 2011 v liberecké nemocnici. Celkem bylo rozdáno 100 dotazníků. Dotazníky byly rozdány záměrně na oddělení, kde se podle statistiky KNL, a.s. nejvíce vyskytují pacienti s MRSA. Oslovila jsem oddělení neurochirurgické, interní, diabetologické, onkologické, spinální jednotku, LDN, chirurgickou JIP, a neurochirurgickou JIP. Dotazníky byly rozdány po 10 kusech na každé oddělení a jen z neurochirurgie JIP se mi vrátilo všech 10 kusů vyplněných. Pro navýšení počtu respondentů jsem oslovila ještě pracovníky koronární jednotky, kardiologie, anesteziologicko-resuscitačního oddělení (ARO) a LDN.

3.5 Vyhodnocení dotazníku

Zdravotní sestry vyplňovaly dotazník dle zadaných kritérií. Ty jsem poté zpracovala a vyhodnotila pomocí matematicko-statistických metod. Výsledky jednotlivých otázek dotazníku jsou prezentovány v tabulkách a grafech. Dotazník je tedy vyhodnocen uceleně, podle vzdělání sester a podle délky jejich praxe.

28

1. Kolik je Vám let?

Tab. č. 2

Procenta Počet

do 25 let 36,40% 28

26 - 35 let 32,40% 25

36 a více let 31,20% 24

Graf č. 1

do 25 let

26 - 35 let

36 a více let 0,00%

10,00%

20,00%

30,00%

40,00%

50,00%

60,00%

70,00%

80,00%

90,00%

100,00%

Procenta

Na otázku kolik je vám let odpovídalo 36,40 % zdravotních sester ve věku do 25 let,

dále 32,40% ve věku 26 - 35 let. Nejméně odpovídalo sester s věkovým zastoupením 36 a více let a to 31,20%.

29

2. Jaké je Vaše nejvyšší dosažené vzdělání?

Tab. č. 3

Procenta Počet

Středoškolské 68,80% 53

Vyšší odborné 22,10% 17

Vysokoškolské 9,10% 7

Graf č. 2

0,00%

10,00%

20,00%

30,00%

40,00%

50,00%

60,00%

70,00%

80,00%

90,00%

100,00%

Středoškolské Vyšší odborné Vysokoškolské

Procenta

Ve druhé otázce jsem se sester dotazovala na jejich nejvyšší dosažené vzdělání.

Výrazně nejpočetnější jsou sestry se středoškolským vzděláním, tedy sestry s maturitou a to až v 68,80%. Dále pak ve 22,10% sestry s vyšším vzděláním. Nejméně dotazovaných má vysokoškolské vzdělání, pouhých 9,10%.

30

3. Jak dlouhá je vaše praxe v nemocnici?

Tab. č. 4

Procenta Počet

0-5 let 41,50% 32

6-10 let 23,40% 18

11 a více let 35,10% 27

Graf č. 3

0-5 let

6-10 let

11 a více let 0,00%

10,00%

20,00%

30,00%

40,00%

50,00%

60,00%

70,00%

80,00%

90,00%

100,00%

Procenta

Nejvíce dotazovaných sester má délku praxe v nemocnici 0 - 5 let. Sester, které pracují v nemocnici 6 - 10 let odpovídalo 23,40% a sester s praxí 11 a více let odpovídalo 35,10%.

31

4. Na jakém oddělení nyní pracujete?

Tab. č. 5

Procenta Počet

Plicní 1,30% 1

Kardiologie 1,30% 1

Koronární jednotka 5,20% 4

Neurochirurgie 2,60% 2

Chirurgie JIP 10,40% 8

Neurochirurgie JIP 13% 10

ARO 9,10% 7

Spinální jednotka 11,70% 9

Interna 11,70% 9

Diabetologie 7,80% 6

Onkologie 10,40% 8

LDN 15,50% 12

Graf č. 4

Plicní Kardiologie Koronární jednotka Neurochirurgie Chirurgie JIP Neurochirurgie JIP ARO Spinální jednotka Interna Diabetologie Onkologie LDN

0,00%

5,00%

10,00%

15,00%

20,00%

25,00%

30,00%

35,00%

40,00%

45,00%

50,00% Procenta

Dotazníky byly rozdány po 10 kusech na neurochirurgii, chirurgii JIP, neurochirurgii

JIP, spinální jednotku, internu 4A a 4B, diabetologii, onkologii a LDN. Jen z neurochirurgie JIP byla návratnost stoprocentní. Z ostatních oddělení byla návratnost nedostatečná, a proto jsem zbylé dotazníky rozdala na další oddělení (koronární jednotka, plicní oddělení, ARO a také 2 dotazníky ještě na LDN).

32

5. Vysvětlete, co znamená zkratka MRSA

Tab. č. 6

Procenta Počet

A- Methicillin Rezistentní Streptococcus Aureus 10,40% 8 B- Methicillin Rezistentní Staphylococcus Aureus 89,60% 69 C- Methicillin Regresivní Staphylococcus Aureus 0,00% 0

Graf č. 5

A- Methicillin Rezistentní Streptococcus

Aureus

B- Methicillin Rezistentní Staphylococcus

Aureus

C- Methicillin Regresivní Staphylococcus

Aureus 0.00%

10.00%

20.00%

30.00%

40.00%

50.00%

60.00%

70.00%

80.00%

90.00%

100.00%

Procenta

Správnou odpověď B: Methicillin rezistentní Staphylococcus Aureus uvedlo 89,60%

sester. Variantu A zvolilo pouze 10,40% sester a variantu C neoznačil nikdo.

33

6. Jak se nejčastěji přenáší nákaza MRSA?

Tab. č. 7

Procenta Počet

A-fekálně orální cestou 3,90% 3

B- vzdušnou cestou 16,90% 13

C- rukama zdravotnického personálu 79,20% 61

Graf č. 6

A-fekálně orální

cestou B- vzdušnou

cestou C- rukama zdravotnického

personálu 0,00%

10,00%

20,00%

30,00%

40,00%

50,00%

60,00%

70,00%

80,00%

90,00%

100,00%

Procenta

Zde sestry volily v 79,20%, že se MRSA nejčastěji přenáší rukama zdravotnického personálu. V 16,90% odpověděly, že se MRSA přenáší nejčastěji vzdušnou cestou, ale má otázka byla položena na nejčastější přenos, přenos vzduchem je možný, ale není nejčastější.

34

7. Z jakých odběrů nejčastěji dochází k potvrzení nákazy MRSA?

Tab. č. 8

Procenta Počet

A- z výtěru nosu, krku, stěru z kůže, ran a defektů 98,70% 76

B- z stěru rukou pacienta 1,30% 1

C- z výtěru konečníku 0 0

Graf č. 7

A- z výtěru nosu, krku, stěru

z kůže, ran a defektů

B- z stěru rukou

pacienta C- z výtěru konečníku 0,00%

10,00%

20,00%

30,00%

40,00%

50,00%

60,00%

70,00%

80,00%

90,00%

100,00%

Procenta

V této otázce byla nejpočetnější odpovědí možnost A: z výtěru nosu, krku, stěru z kůže, ran a defektů až 98,70%. Pouze jedna sestra odpověděla možností B: z výtěru konečníku.

35

8. Kdo je nejvíce ohrožen nákazou MRSA?

Tab. č. 9

Procenta Počet

A- děti a starší populace 2,60% 2

B- děti, starší populace a oslabení jedinci 92,20% 71

C- populace středního a staršího věku 5,20% 4

Graf č. 8

A- děti a starší

populace B- děti, starší populace a oslabení jedinci

C- populace středního a staršího věku 0,00%

10,00%

20,00%

30,00%

40,00%

50,00%

60,00%

70,00%

80,00%

90,00%

100,00%

Procenta

V otázce č. 8 sestry v 92,20% zvolily možnost B, tedy že nejvíce jsou nákazou MRSA ohroženi děti, starší populace a oslabení jedinci, což je podle literatury, ze které jsem čerpala správné mínění. Také volily v 5,20%, že je nejvíce ohrožena populace středního a staršího věku a ve 2,60% vybíraly možnost A, tedy že nejvíce jsou ohroženi děti a starší populace.

36

9. Jak se podle Vás nejúčinněji MRSA léčí?

Tab. č. 10

Procenta Počet

A- vhodnými antibiotiky 22,10% 17

B- antiseptickými přípravky vhodnými k aplikaci na kůži 18,20% 14

C- obě metody jsou účinné 59,70% 46

Graf č. 9

A- vhodnými

antibiotiky B- antiseptickými

přípravky vhodnými k aplikaci na kůži

C- obě metody jsou účinné 0,00%

10,00%

20,00%

30,00%

40,00%

50,00%

60,00%

70,00%

80,00%

90,00%

100,00%

Procenta

V následující otázce odpovídaly sestry v 59,70% možností C: obě metody jsou účinné a měly pravdu. Pokud volily možnost A: vhodnými antibiotiky či možnost B:

antiseptickými přípravky vhodnými k aplikaci na kůži, nejedná se o chybu, ale nejedná se o nejúčinnější léčbu MRSA.

37

10. Jaké pomůcky využívá sestra k bariérové péči?

Tab. č. 11

Procenta Počet

Empír 97,40% 75

Ústenka 97,40% 75

Rukavice 92,20% 71

Čepice 68,80% 53

Jednorázový materiál pro pacienta 23,40% 18

Dezinfekce 29,90% 23

Graf č. 10

Empír

Ústenka

Rukavice

Čepice

Jednorázový materiál pro

pacienta

Dezinfekce 0,00%

10,00%

20,00%

30,00%

40,00%

50,00%

60,00%

70,00%

80,00%

90,00%

100,00% Procenta

V této otázce jsem nechala sestrám prostor, na vypsání pomůcek, které se běžně používají nejen k jejich vlastní ochraně, ale také k ochraně pacienta. Nejvíce sestry používají v bariérové péči empír a ústenku a to až 97,40%. Co se týká rukavic výsledek je 92,20%. Čepice používají pouze v 68,80%, což je velice málo, neboť používání čepice je podle Státního zdravotního ústavu nezbytné. Dále sestry vypsaly i jednorázový materiál a dezinfekci. Z dotazovaných 2 sestry tuto otázku nevyplnily vůbec.

38

11. Je nutné, abyste po odchodu z izolačního pokoje provedl/a dezinfekci rukou?

Tab. č. 12

Procenta Počet

A- ano 100,00% 77

B- nemusím provádět dezinfekci rukou

měl/a jsem ochranné rukavice 0,00% 0

C- je to individuální 0,00% 0

Graf č. 11

A- ano

B- nemusím provádět dezinfekci rukou měl/a jsem ochranné

rukavice

C- je to individuální 0,00%

10,00%

20,00%

30,00%

40,00%

50,00%

60,00%

70,00%

80,00%

90,00%

100,00%

Procenta

Na tuto otázku odpověděly všechny dotazované možností A: ano, tedy na 100%.

Všechny sestry vědí, že si po odchodu z izolačního pokoje musí odezinfikovat ruce.

39

12. Čím je prováděna osobní hygiena u pacienta s MRSA?

Tab. č. 13

Procenta Počet

A- pacient se musí umýt bakteriální emulzí 83,10% 64 B- stačí, když se pacient umyje řádně vodou s mýdlem 16,90% 13

Graf č. 12

A- pacient se musí umýt

bakteriální emulzí B- stačí, když se pacient umyje řádně vodou s mýdlem 0,00%

10,00%

20,00%

30,00%

40,00%

50,00%

60,00%

70,00%

80,00%

90,00%

100,00%

Procenta

Zde sestry označovaly nejčastěji možnost A: pacient se musí umýt bakteriální emulzí, tento fakt je uveden v instrukcích KNL, a.s.. V 16,90% odpovídaly možností B, že stačí, když se pacient umyje řádně vodou s mýdlem.

40

13. Dokumentace pacienta s MRSA má být?

Tab. č. 14

Procenta Počet

A- trvale mimo izolační pokoj 74,00% 57

B- trvale na izolačním pokoji 26,00% 20

Graf č. 13

A- trvale mimo izolační pokoj

B- trvale na izolačním pokoji 0,00%

10,00%

20,00%

30,00%

40,00%

50,00%

60,00%

70,00%

80,00%

90,00%

100,00%

Procenta

Dokumentace pacienta s MRSA s ním nesmí přijít do styku, zůstává tedy trvale mimo izolační pokoj. Takto sestry odpověděly v 74,00%. Ostatní sestry odpověděly ve 26,00%, že dokumentace zůstává trvale na izolačním pokoji.

41

14. Myslíte, že je MRSA závažná nákaza pro již nemocného pacienta?

Tab. č. 15

Procenta Počet

A- ano, může být i smrtelná 92,20% 71

B- ne 3,90% 3

C- nevím 3,90% 3

Graf č. 14

A- ano, může být

i smrtelná B- ne

C- nevím 0,00%

10,00%

20,00%

30,00%

40,00%

50,00%

60,00%

70,00%

80,00%

90,00%

100,00%

Procenta

V otázce č. 14 byla výrazně nejpočetnější odpovědí možnost A: ano, může být i smrtelná. Dále si sestry ve 3,90% myslí, že není závažnou nákazou pro již nemocného pacienta a 3,90% nemá na tuto otázku názor.

42

15. Je Vám nepříjemné pečovat o pacienta s MRSA?

Tab. č. 16

Procenta Počet

A- ano 33,80% 26

B- ne 38,90% 30

C- nepřemýšlím o tom 27,30% 21

Graf č. 15

A- ano

B- ne

C- nepřemýšlím o tom 0,00%

10,00%

20,00%

30,00%

40,00%

50,00%

60,00%

70,00%

80,00%

90,00%

100,00%

Procenta

V další otázce sestry nejvíce odpovídaly, že jim to nepříjemné není, tedy možnost B.

Ve 33,80% jim to nepříjemné je a zbylých 27,30% o tom nepřemýšlelo.