• No results found

ILUSTRACE A TEXT V KNIHÁCH PRO DĚTI A MLÁDEŽ

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "ILUSTRACE A TEXT V KNIHÁCH PRO DĚTI A MLÁDEŽ"

Copied!
111
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

1

ILUSTRACE A TEXT V KNIHÁCH PRO DĚTI A MLÁDEŽ

Diplomová práce

Studijní program: N7504 – Učitelství pro střední školy

Studijní obory: 7503T045 – Učitelství občanské výchovy pro 2. stupeň základní školy 7504T243 – Učitelství českého jazyka a literatury

Autor práce: Bc. Petra Venghová Vedoucí práce: Mgr. Jarmila Sulovská

Liberec 2015

(2)

2

(3)

3

(4)

4

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

5 PODĚKOVÁNÍ

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí své diplomové práce Mgr. Jarmile Sulovské za její cenné rady, ochotu a vstřícnost, ale také za čas, který mi při psaní této práce věnovala.

Velký dík patří také mým přátelům, rodině a především matce za obrovskou podporu a toleranci během celého studia.

(6)

6 ANOTACE

Ilustrace a text v knihách pro děti a mládež je název diplomové práce, která se snažila o vystižení pojmů souvisejících s dětským čtenářstvím. Jedna kapitola je věnována ilustraci, která je nedílnou součástí knih pro děti a mládež. Zabýváme se i tím, jaké je úloha ilustrace v knihách a jejím vývojem od počátků do současné doby, kdy její tisk je mnohem snadnější než dříve.

Součástí práce je také výběr nejznámějších českých ilustrátorů. Cílem práce bylo vyhodnotit vhodně ilustrované knihy pro děti a mládež a jejich možné využití v hodinách českého jazyka, kde byl důraz kladen taktéž na mezipředmětové vztahy.

Na konci práce je sestavena kolekce pracovních listů, kde je ukázka, jak se dá s ilustrací pracovat v hodinách českého jazyka konkrétně v šesté třídě základní školy.

Klíčové pojmy: čtenář, čtení, rychlost čtení, ilustrace, funkce ilustrace, dějiny ilustrace, literární ceny, vyhodnocení vhodných knih, metodika, pracovní list.

ANNOTATION

Illustrations and text in books for children and youth is the title of the thesis, which was trying to point out the terms associated with child reading. One chapter is devoted to the illustration, which is an integral part of books for children. We're also, what is the role of illustrations in books and its development from its beginnings to the present time, when the printing is much easier than before.

The work also includes the most famous Czech illustrators. The aim of the study was to evaluate appropriately illustrated books for children and their possible use in Czech language lessons, where the emphasis was also on the inter-relationships.

At the end of the work compiled a collection of worksheets, which is how we can work with illustrations in Czech language lessons specifically in the sixth grade.

Key words: reader, reading, speed reading, illustration, illustration features, history illustration, literary prizes, evaluation of suitable books, methodology worksheet.

(7)

7

Obsah

Úvod ... 9

1 Teoretická část ... 11

1.1 Čtenář a čtení ... 11

1.1.1 Čtenář ... 12

1.1.2 Čtení ... 12

1.1.3 Rychlost čtení ... 15

1.1.4 Způsoby čtení ... 16

1.1.5 Výběr vhodných knih ... 17

1.1.6 Působení četby ... 17

1.1.7 Účinky četby ... 18

1.2 Ilustrace ... 20

1.2.1 Historie ilustrace ... 20

1.2.2 Úloha ilustrace ... 21

1.2.3 Vývoj české ilustrace ... 23

1.2.4 Významní čeští ilustrátoři ... 24

1.2.5 Ilustrátoři knih dle žánrů ... 29

1.3 Literární ceny ... 34

1.3.1 Magnesia Litera ... 34

1.3.2 Zlatá stuha ... 35

1.4 Vybraná oceněná díla ... 37

1.4.1 Zlatá stuha 1993... 38

1.4.2 Zlatá stuha 1994... 39

1.4.3 Zlatá stuha 1995... 40

1.4.4 Zlatá stuha 1997... 42

1.4.5 Zlatá stuha 1999... 44

1.4.6 Zlatá stuha 2000... 44

1.4.7 Zlatá stuha 2000 – 2010 ... 46

1.4.8 Zlatá stuha 2011... 47

1.4.9 Zlatá stuha 2012... 47

1.4.10 Zlatá stuha 2013 ... 48

1.4.11 Zlatá stuha 2014 ... 50

1.5 Výběr známých ilustrátorů ... 54

1.5.1 Josef Lada ... 56

1.5.2 Karel Svolinský ... 58

(8)

8

1.5.3 Ondřej Sekora ... 59

1.5.4 Zdeněk Burian ... 60

1.5.5 Helena Zmatlíková ... 61

1.5.6 Jiří Trnka ... 62

1.5.7 Adolf Zábranský ... 63

1.5.8 Květa Pacovská... 64

1.5.9 Kamil Lhoták... 65

1.5.10 Adolf Born ... 66

1.5.11 Daisy Mrázková ... 67

1.5.12 Alois Mikulka ... 68

1.5.13 Mirko Hanák ... 69

1.6 Čítanky ... 70

1.6.1 Čítanka 6, nakladatelství Nová škola ... 71

1.6.2 Čítanka 6, nakladatelství SPN... 73

1.6.3 Čítanka 6, nakladatelství Alter ... 74

2 Praktická část ... 75

Závěr ... 103

Seznam použitých zdrojů ... 104

Seznam příloh ... 106

Textová příloha I. ... 107

Textová příloha II. ... 109

(9)

9

Úvod

Diplomová práce nese název Ilustrace a text v knihách pro děti a mládež.

V úvodu práce se věnujeme vymezení pojmů souvisejících s dětským čtenářstvím. Čtení je v dnešní době základním znakem gramotnosti, proto jsme toto téma neopomenuli.

Práce seznamuje s tím, za jakých podmínek je člověk považován za čtenáře, jak rychle je schopen číst či jaké jsou způsoby čtení. Důležitý je také výběr vhodných knih, které v dětství dětem doporučují rodiče. Každý čtenář však postupem času musí zjistit, jaký druh literatury se mu líbí a bude ho v budoucnu vyhledávat.

V útlém věku je důležitou složkou knihy ilustrace, které je věnována další kapitola. Estetická strana publikace na děti působí a mnoho z nich si knihy vybírá podle obrázků. Kapitola nás seznamuje s etymologií slova ilustrace a dále se věnuje různým variantám výtvarného doprovodu knihy, mezi které patří koláže, malby či fotografie.

Součástí kapitoly je taktéž úloha ilustrace, která v knize plní nezastupitelnou funkci z hlediska estetického.

Práce neopomíjí vývoj ilustrace od počátků až do dnešní podoby. Zmiňujeme první obrázky, které se objevily v knihách, popisován je jejich rozkvět ve středověku a také ulehčení jejich tisku po vynalezení knihtisku. V této souvislosti jsme nemohli opomenout zmínit konkrétní jména významných českých ilustrátorů členěných dle jednotlivých literárních žánrů.

Další kapitola se věnuje literárním cenám, které jsou udělovány knihám pro děti

a mládež. Cílem práce bylo na základě poznatků ze studia odborné literatury a z ocenění v soutěži Zlatá stuha vyhodnotit nejvhodnější ilustrované knihy pro děti a mládež.

Diplomová práce také obsahuje rozbor tří čítanek od různých nakladatelství, kde jsme se snažili o procentuální vyjádření ilustrací vůči textům, aby bylo zřejmé, která složka zaujímá v čítankách větší část.

(10)

10

V praktické části jsou vybrány ukázky a sestaveny pracovní listy, které jsou zaměřeny na estetickou výchovu a mezipředmětové vztahy ve vyučování českého jazyka a literatury. S ilustracemi se v hodinách českého jazyka pracuje málo, proto jsme se snažili o ukázku toho, jak se dají obrázky v hodinách využít. Součástí každého pracovního listu, který je určen pro žáky, je i metodický list pro učitele. Všechny pracovní listy kladou důraz na estetickou výchovu a rozvíjí klíčové kompetence, které jsou důležité během celého procesu vzdělávání.

(11)

11

1 Teoretická část

1.1 Čtenář a čtení

Jednou ze základních podmínek úspěšného a kvalitního života v současné společnosti 21. století je schopnost číst, rozumět čtenému a získané informace také umět zpracovat. Tuto dovednost je možné různými způsoby rozvíjet, každý jedinec dosáhne různého stupně. Rozvoj čtenářských dovedností je velmi důležitý stejně tak jako práce s informacemi. Za rozvojem těchto dovedností stojí především rodinné prostředí a samozřejmě také škola.

Čtenářství je velmi důležité již od útlého věku dětí, proto je mu zde věnován prostor. Před nástupem do školy dětem literaturu zprostředkovávají rodiče či jejich blízké okolí. V dětech odmala lidé pěstují lásku k četbě pomocí různých říkanek, pořekadel, pohádek či také písniček. Předškolní vzdělávání se na tuto činnost zaměřuje.

V mateřských školách jsou děti vedeny k neustálému učení se novým básničkám a říkankám.

Pro vytvoření dostatečné schopnosti číst musí dítě strávit desítky hodin četbou a tuto četbu si víceméně oblíbit. Děti, které jsou od samého začátku úspěšné ve čtení, si později oblíbí četbu knih i ve svém volném čase. Některé statistiky dokazují, že děti, které hodně čtou, jsou poté úspěšnější ve škole a dosahují průměrně lepších výsledků než děti – nečtenáři. Žáci, kteří mají od začátku školní docházky problémy se čtením, posléze zůstávají pozadu za ostatními spolužáky.

Děti jsou velmi ovlivňovány i ilustrací knih. S ilustracemi se setkávají ještě dříve než s psaným textem a rozumí jim i nečtenář.

V následujících podkapitolách se seznámíme s tím, kdo je čtenář a jak na něj může působit četba. Věnovat se budeme také procesu čtení, rychlosti čtení či výběru vhodných knih. Text knihy a ilustrace spolu úzce souvisí, proto nejdříve sdělíme informace o dětském čtenářství, ke kterému tyto pojmy patří.

(12)

12 1.1.1 Čtenář

Čtenářem lze prakticky nazvat každého, kdo umí číst. Pokud bychom se tímto termínem zabývali více do hloubky, zjistíme, že těchto definic může existovat více.

Například podle knihovnického vymezení je čtenář každý, kdo je zaregistrovaný v knihovně a během jednoho roku si vypůjčil alespoň jednu knížku. Ovšem je těžké určit, zda jedince, který za rok přečte jednu knihu, je možné považovat za opravdového čtenáře, který svůj volný čas tráví s knížkou.

Daleko zajímavější je pro nás pohled psychologů. Dle jejich názoru je čtenář ten, kdo dokáže vnímat psaný text. Textu však musí také rozumět, umět ho interpretovat a také k němu mít nějaký vztah. Tento pohled vnímá autorka práce jako velmi důležitý a také výstižný.

1.1.2 Čtení

Pojem, který úzce souvisí se čtenářem, je samotný proces čtení. Při čtení dešifrujeme grafické znaky, písmena, která musíme vnímat. Zároveň také musíme pochopit obsah a význam napsaného. Čtenáři se musí spojit forma a význam slova.

Čtením je rozuměn „komplex schopností, návyků a postojů souvisejících se čtením“.1 Nejedná se pouze o schopnost rozeznat jednotlivá písmena a slova. Tato definice je velmi komplexní, protože zahrnuje mnoho dalších podstatných věcí. U čtení je také důležité pochopení textu, rozumět psanému a využít získané informace. Jde také o vytvoření návyku čtení v každodenním životě jak z důvodu nutnosti, tak pro zábavu a při chvílích odpočinku. Definice však také zahrnuje postoje, které děti vůči četbě a samotným knihám zaujímají.

Pro osvojení si schopností a návyků jsou velice důležité právě postoje. Dítě by během socializačního procesu mělo získat představu, že čtení je důležitou hodnotou v životě člověka.

Během socializačního procesu je důležitým okamžikem taková situace, kdy dítě samo uchopuje hodnoty a normy, kterým je vystavováno, a učiní z nich své vlastní, které začne aktivně užívat. Příkladem je situace, kdy je dítě dlouhodobě vystavováno

1 VÁCLAVÍKOVÁ-HELŠUSOVÁ, 2012, s. 40.

(13)

13

vzoru rodičů, kteří tráví své chvíle odpočinku četbou knihy, a později přijme tento vzorec i pro sebe.

Čtení je činnost, která rozvíjí schopnosti dítěte aktivně přijímat informace, které jsou napsané, a je schopno s nimi pracovat. Z hlediska tělesných funkcí tato aktivita spočívá v práci levé mozkové hemisféry, přičemž se rozvíjí verbální funkce mozku. Dítě je aktivní ve smyslu snahy o pochopení příběhu či také fantazijního rozvíjení děje, který v knize nebyl vyřčen. Čtení tímto způsobem rozvíjí specifické schopnosti dětí. Tyto schopnosti pak dítě uplatňuje v průběhu celého svého života a to v kvalitě, která je stanovena a rozvíjena v dětství.

Pro běžné čtení je nutné umět plynule číst a rozumět textu, ale také mít určitou životní zkušenost, porozumění okolnostem a prostředí, ve kterém žijeme a které je zachyceno v knize. Některé informace v textu totiž nemusí být jednoznačně srozumitelné na základě významu slov a gramatiky, ale pouze předpokládáme jejich význam na základně běžné znalosti dané věci. Důležitý je tedy i věk čtenáře, protože každý čtenář má jiné životní zkušenosti.

„Odborná literatura zaměřená na výchovu a vzdělávání ke čtenářství považuje za dobrého čtenáře dítě, které:

1) rozumí abecednímu systému svého rodného jazyka tak, že je schopné identifikovat jednotlivá slova;

2) ovládá a používá základní schopnosti a strategie, které mu pomáhají rozumět obsahu psaného slova a

3) čte plynule nahlas.“ 2

Čtení velmi úzce souvisí s tělesnou motorikou. Při čtení je nutný pohyb očních svalů a očí. Nejedná se pouze o duševní činnost člověka.

Dobrý čtenář je ten, který dokáže pohybovat očima a číst text v takovém tempu, aby při stejném tempu dokázal text vnímat, vstřebávat ho a také rozumět obsahu sdělovaného. Rychlost čtení také závisí na obsahu čteného, je statisticky dokázáno, že beletrii čteme daleko rychleji než kterýkoli odborný text.

2 VÁCLAVÍKOVÁ-HELŠUSOVÁ, 2012, s. 42.

(14)

14

Každý čtenář se může neustále zdokonalovat. Čtení můžeme vylepšit z hlediska rychlosti i přesnosti. Člověk má vždy při čtení své tempo, každý čte jiným stylem.

Někdo z nás čte velmi pomalu, ale daleko lépe vstřebává obsah napsaného. Někdo naopak čte rychle, ale otázkou je, zda stihne vnímat obsahovou stránku textu.

Čtení je rozvíjeno od mladšího školního věku. Děti jsou vedeny k tomu, aby četly co nejvíce různých knížek. Dítě se učí číst nástupem do školy. Nejdříve rozeznává pouze jednotlivá písmena, poté dokáže rozpoznat některá slova a později dává dohromady celé věty. Dítě se postupně učí číst a již zhruba ve třetí třídě by mělo být dítě schopno následujících dovedností, které taktéž uvádí Lenka Václavíková-Helšusová ve své knize:

1) číst plynule nahlas a rozumět jakémukoli textu, který je vhodný pro jeho věk 2) číst samostatně beletrii v ideálním případě přibližně dvacet minut denně

mimo školu

3) ve své mluvě a při psaní uplatňovat nově naučená slova a způsob mluvy 4) používat různé zdroje informací pro vyhledávání toho, co potřebuje

(slovníky, tabulky, obsahy,…)

5) učit se číst z knih, které nejsou jen beletristickým vyprávěním, číst v knihách, které slouží pro poučení

6) psát různé typy textů- eseje, zprávy, atd. a pro své psaní využívat různé zdroje, umět parafrázovat, atd.

Na prvním stupni základních škol jsou v některých třídách pořádány soutěže, kdo přečte nevíce slov za minutu. Otázkou však zůstává, zda děti vnímají obsah textu při rychlejším tempu čtení.

V tomto ohledu je vhodné zmínit waldorfskou pedagogiku. Ve waldorfských školách je velmi odlišný vztah ke čtení. Ke každému žákovi je přistupováno jako k individuu a tomuto faktu také odpovídá přístup ke čtení. Ve třídě, kde je dvacet pět žáků, se čte dvacet pět různých knih. Žák si knížku vybírá sám a má svobodu rozhodování. Knihu si každý den čte žák ve škole, ovšem individuálně. Žáci si své knihy čtou sami pro sebe, potichu v lavici. Stejnou knihu také musí doma číst s rodiči.

Nejdříve úryvek knihy čte dítě svým rodičům a poté čte rodič nahlas dítěti před spaním.

(15)

15

Toto je úmluva, kterou má učitelka se svými žáky a také s jejich rodiči. Snaží se tak o to, aby i rodič byl v kontaktu s dítětem prostřednictvím četby, ke které jsou žáci vedeni.

Na klasických základních školách čtou všichni žáci stejný text nahlas, ve waldorfských školách málokdy slyší učitel číst děti hlasitě. Který z těchto přístupů je lepší, to je věc, nad kterou by se dalo dlouze diskutovat.

1.1.3 Rychlost čtení

Podle rychlosti lze čtení rozdělit do pěti skupin:

 lehké čtení (250 slov za minutu) – nenáročná či zábavná četba, propagační letáčky, krátké novinové články

 normální čtení (180 slov za minutu) – delší novinové články, beletrie, populárně naučná literatura

 pečlivé čtení (135 slov za minutu) – odborné články o nových poznatcích

 obtížné čtení (75 slov za minutu) – cizojazyčné texty, technické texty, texty s daty či čísly

 mimořádné čtení (nelze zprůměrovat) – studium náročných neznámých textů

V souvislosti se čtením můžeme také hovořit o takzvaném racionálním čtení,

které je širší pojem než rychločtení. Zahrnuje rychločtení, rychlovyhledávání a rychlostudium. Jde o zdokonalený způsob vnímání a myšlenkového zpracování

jakékoli informace v textu při jakémkoli čtenářském cíli, který je dopředu vytyčen.

Racionálním čtením také můžeme rozumět zjednodušeně to, že čteme text maximální možnou rychlostí, kterou jsme schopni vyvinout, ale zároveň musíme porozumět čtenému textu.

Dle knihy Lidmily Vášové (Úvod do bibliopedagogiky, 1995) se dozvídáme zajímavý fakt, že rychlí čtenáři čtou lépe než pomalejší, protože rychleji pochopí souvislosti v textu i celý obsah a pointu čteného. Což je důležitý fakt, protože u dětí většinou předpokládáme, že pokud čtou rychle, přestanou vnímat obsah textu. To souvisí se zvládnutím techniky čtení. Ta čtenáře zdržuje, proto čte rychleji a má čas přemýšlet nad smyslem přečteného.

Je tedy velmi důležité s dětmi čtení neustále procvičovat a zdokonalovat je v tom. Děti tak budou nejen rychleji a lépe číst, ale především budou lépe chápat

(16)

16

obsah textů a lépe jim porozumí. Racionální způsob čtení je důležitý především během povinné školní docházky a při studiu.

Je důležité, abychom děti vedli k četbě. Je vhodné začít s výchovou k ní co nejdříve. Dítě se s knihou může setkávat již od malička, kdy mu budou předčítat jeho rodiče. Každé dítě je vděčným posluchačem do té doby, než samo knihu převezme do vlastních rukou. Se začátkem školní docházky se z dítěte stane aktivním čtenářem, který naopak předčítá svým rodičům či dokonce mladším sourozencům.

Lásku ke čtení je potřeba v dětech pěstovat nenásilně. Je dobré, když se dítě při čtení střídá se svým rodičem, aby ho čtení moc neunavilo a především se pro něj nestalo pouze povinností, kterou vyžaduje škola. Je třeba dítě naučit správné technice čtení, pěstovat v něm dobrý vztah ke čtení, aby samo chtělo vyplnit svůj volný čas četbou knih.

Dítě také zpočátku musí číst nahlas, ať ve škole či doma rodičům. Poté postupně přejde k fázi, kdy si daný text čte pouze pro sebe potichu.

1.1.4 Způsoby čtení

Existují rozlišné způsoby čtení, které by měl ovládat každý dobrý čtenář.

Takzvané orientační čtení slouží k získávání základních informací o knize. Čtenář si všímá jména autora, názvu díla a jeho uspořádání, členění do kapitol, dále také záhlaví, obsahu, grafů, ilustrací a dalších materiálů. Namátkově jsou čteny pouze některé úryvky textu, aby čtenář zjistil náročnost a způsob vyjadřování autora.

Kurzorické čtení je označováno jako čtení zběžné, při kterém je velkou rychlostí pročítán text. U odborné literatury se čtenář snaží zachytit důležité pasáže, klíčová slova, ke kterým se bude vracet při dalším čtení či studiu.

Dalším typem čtení je statarické, které je jinak označováno též jako důkladné, pečlivé. Text je podrobně pročítán, rychlost čtení je dána čtenářem a jeho schopnostmi, protože je důležité, aby postupoval tak, jak látce porozuměl.

Selektivní čtení je výběrovým čtením, při kterém se čtenář řídí určitým programem, hledá určitý údaj, jméno, datum, pasáže věnované určitému tématu či období.

(17)

17 1.1.5 Výběr vhodných knih

Na věku také závisí výběr vhodných knih. V první třídě zná dítě teprve několik základních písmen, která postupně rozeznává. Až později začne dítě chápat celá slova a následně dokáže pochopit celé věty.

Většina dětí zprvu knihy vybírá dle velikosti písmen. Velká písmena malým dětem vyhovují, protože nejsou ještě tak zdatnými čtenáři. Důležitá je také grafická úprava textu. Text by měl být členěn a ne být pouze souvislý, protože by se v něm mohlo dítě ztrácet. Důležitá je také ilustrace. Knihy pro nejmenší děti bývají velmi hezky ilustrované. Dítě sáhne po dané knížce jen proto, že se mu líbí obrázky, které na jeho vývoj mohou pozitivně působit. Ilustrace by měla být součástí každé knihy pro děti.

S výběrem knih by dětem měli pomáhat také jejich rodiče, případně knihovník, který je zaměstnán v dětském oddělení a o knihách má přehled. Výběr knih je pro děti v tomto věku velmi důležitý a ne vždy si s ním děti dokáží poradit samy.

1.1.6 Působení četby

Působení četby a konkrétní knihy na čtenáře je podmíněno psychickou individualitou, která však může být vlivem četby změněna.

Čtenář svou knihu většinou velmi intenzivně prožívá. Může se stát, že dočasně ztratí kontakt s reálným světem kolem sebe a noří se do světa své vlastní imaginace.

Svět této imaginace je vystavěn z prvků vlastní fantazie, představ a také zkušeností.

Četba evokuje představy podle psychologických zákonů asociace, tedy vybavování si představ na základě kontrastu či podobností.

Četba může být zároveň psychologickou odměnou. Odměnou je pro člověka to, co ho uspokojuje. Uspokojení souvisí s dosahováním určitých cílů, vždy souvisí s libostí a je navozen příjemný pocit. Ilustrace může čtenáři pomoci k pozitivním pocitům z četby, je důležitou součástí knihy. Někdo si knihu oblíbí právě díky obrázkům a vždy se k její četbě bude rád vracet.

Účinky četby se dají rozdělit jak dle povahy čtenáře, tak podle povahy literárního díla. Kniha může být hodnocena různě různými lidmi a právě v tomto případě se hovoří o interindividuálním rozdílu působení četby. Existují rozdílné osobnosti a stejně tak existují rozdílné čtenářské vztahy k jedné a té samé knize.

(18)

18

Rozdíly jsou dány odlišnou sociální příslušností čtenářů, úrovní vzdělání, životní zkušeností, hloubkou a šíří zájmů, věkem či pohlavím.

„Aleš Haman ve své publikaci Literatura z pohledu čtenářů uvádí šest čtenářských typů (dle R. Lesňáka):

1/ racionální, tj. typ kritický, zdůrazňující při četbě hlediska poznávací, 2/ estetický, zaměřující se na umělecké hodnoty ztvárněného tématu,

3/ utilitární, jenž se omezuje na možnost praktického využití poznatků z četby, 4/ sociativní, který se četbou dává ovlivnit ve svém společenském chování, 5/ etický, hodnotící četbu z hlediska mravního (výchovného) působení,

6/ emocionální, spokojující se citovým ztotožněním s některou ze zobrazovaných postav, s postojem lyrického hrdiny či s prostředím čteného díla.“ 3

1.1.7 Účinky četby

Dle sociální psychologie je rozlišováno šest různých účinků četby. Mezi první z nich patří instrumentální účinek četby, o kterém hovoříme tehdy, jestliže četba přináší čtenáři informace, které potom využívá při řešení praktických životních problémů a v konkrétních situacích. Instrumentální (účelové, návodné, informativní) účinky četby můžeme nalézt v beletrii, která čtenáři dokáže ukázat řešení určité situace, ale především se tyto účinky objevují v literatuře naučné, technické či příručkové (návody, technické popisy, pokyny).

Prestižní účinky četby jsou takové účinky, kdy čtenář patřící do určité sociální skupiny vyhledává literaturu, která chválí jeho skupinu, navozuje pocit prestiže. Tento typ četby zpětně posiluje pozitivní vztah jedince ke skupině či vede k identifikaci s těmi jedinci, kteří dosáhli cílů, o něž čtenář sám usiluje.

Mezi další účinky četby patří potvrzovací. Jsou to takové účinky, kdy si čtenář potvrzuje literaturou své vlastní názory, stanoviska a postoje. Čtenář tuto literaturu hodnotí pozitivně, spatřuje v ní posílení svých názorů a také potvrzení správnosti vlastního jednání, v případě, kdy se sám čtenář například identifikuje s literární postavou.

3 VÁŠOVÁ, Lidmila. Úvod do bibliopedagogiky. Praha: ISV, 1995. ISBN 80-85866-07-2, s. 59.

(19)

19

Existují také estetické účinky četby, které psychologové spatřují v tom, že jedinec si četbou obohacuje estetickou zkušenost. Jedná se jak o obsah díla, tak o jeho formu. Společné působení obsahu a formy je velice důležité u dětského a dospívajícího čtenáře, který si teprve vytváří estetické hodnoty. Hodnotná literatura totiž obohacuje jazykovou kulturu čtenáře, zjemňuje a prohlubuje estetické cítění a navozuje čtenáři představy. Estetické účinky může mít beletrie, ale objevují se také u literatury umělecko-naučné a u odborné. Krásno na člověka působí i díky ilustraci, která se objevuje v mnoha žánrech literatury. Její působení na čtenáře je velmi důležité již od útlého věku, kdy se děti seznamují s literaturou. Obrázky dokáží četbu zpříjemnit a rozumí jim i dítě předškolního věku, které ještě neumí číst.

Sociální psychologie za další účinek četby považuje rekreační a únikové účinky.

Pod tím bychom si měli představit fakt, že čtenář se u četby odreaguje, pobaví, zapomene na starosti běžného dne a příjemně tak tráví svůj volný čas. Četba je považována za formu odpočinku, při níž dochází k psychické relaxaci. O únikové funkci četby hovoříme tehdy, jestliže čtenář v četbě nalézá únik ze své životní situace, při četbě si představuje imaginární svět, v němž se identifikuje s literárními hrdiny, s prostředím a s dobou literárního příběhu. V tomto světě si čtenář promítá své touhy a přání, dosahuje zde cílů, kterých ve skutečnosti dosáhnout nemůže.

Posledním typem jsou psychoterapeutické účinky četby, které vycházejí z poznatků o vlivu četby na duševní zdraví. Na tomto působení je založena léčba četbou, knihou. Jedná se o tzv. biblioterapii, která se používá jako podpůrná metoda při léčení psychických a nervových poruch, ale i při somatických potížích, např.

v léčebných zařízeních, kde jsou pacienti umístěni dlouhodobě.

Psychické a nervové poruchy lze taktéž řešit prostřednictvím obrazu a různých výtvarných aktivit. Zabývá se tím léčení, které se nazývá arteterapie. Jde o léčebný postup, který využívá výtvarné umění k pozitivnímu ovlivnění lidské psychiky.

(20)

20

1.2 Ilustrace

Ilustrace je pojem, který označuje výtvarný doprovod textu knihy, časopisu či

novin. Má za úkol text vysvětlit nebo ho učinit více srozumitelným, což dokazuje i původ slova, které pochází z latinského lustrare, což znamení osvětlit a etymologie je

patrná také v italském slově illustrare, tedy v českém překladu vysvětlit.

Ilustrací tedy chápeme kterýkoli výtvarný projev, který doprovází nějakou literární myšlenku. Čtenáři pomáhá dokreslovat text při čtení.

Ilustrace může mít různé podoby, považujeme ji za druh malířství. Ve většině případů se objevuje kresba, vyskytují se však také fotografie, rytiny, dřevoryty či také koláže, které jsou například typické pro Jiřího Koláře.

1.2.1 Historie ilustrace

Již od pravěku se malba využívala jako sdělovací prostředek. Po našich předcích se dochovaly jeskynní malby, kresby na destičkách či kamenech.

Ve středověku se všechny knihy psaly ručně, takže i všechny doprovodné obrázky byly malované přímo do knih. Tyto malby, které nazýváme knižní iluminace, můžeme považovat za předchůdce dnešní ilustrace.

Ilustrace v dnešní podobě vznikla díky vynálezu knihtisku, který vynalezl Němec Johannes Gutenberg v polovině patnáctého století.

Ilustrace si prošla svým dlouhým vývojem. Samotný pojem ilustrace se používá v dnešním slova smyslu zhruba od poloviny devatenáctého století. Její vzhled se proměňoval se související dostupnou technikou.

První ilustrace se pravděpodobně objevily v Egyptě v Knize mrtvých. Z antického období se dochovaly obrázky k bajkám a také ilustrace, které doprovázely texty o astronomii, matematice či geometrii.

V 7. a 8. století se v Británii objevil zvláštní styl, který se nazývá osamocená iluminace. Nejednalo se o ilustraci v pravém slova smyslu, ale šlo o dekorativní ozdobu psaného textu. Prvním větším pokrokem byla iluminace gotická, která se objevila ve 12. století. Produkce rukopisů se pomalu začala z klášterů přesouvat do menších městských dílen. Knihy jsou určeny i pro individuální čtenáře, ovšem spíše pro movité

(21)

21

občany. Ilustraci je již dáván větší prostor, knihy jsou velmi pečlivě zdobené. Centrem tvorby se stala Paříž.

Rozkvět zažily obrázky především ve středověku. Pro české země bylo důležité 14. století, kdy vznikaly ilustrované bible - například Veleslavova bible či Bible Václava IV. Podkladem pro kresby byl pergamen a ilustrátoři pracovali například s tuší, se zlacením či vaječnou temperou.

Autoři a nakladatelé chtěli doplňovat literární texty obrázky, ale byl to složitý proces, což bylo dáno náročností tisku v této době.

V 19. století, v době Národního obrození, začaly ilustrace knihy doprovázet.

Václav Matěj Kramerius, významný český nakladatel, obohatil knihy vnitřní titulkou - ocelorytem, který se stal prvním krokem k české ilustraci v dnešním slova smyslu. Do poloviny 19. století byly knižní ilustrace v našich zemích velkou vzácností. Za předchůdce ilustrace můžeme považovat barvotiskové jarmareční obrázky, které se staly jejím základem. Poté se již ilustrace začala pomalu vyvíjet do dnešní podoby.

Počátky české ilustrace byly charakteristické prvoplánovým a nepropracovaným

projevem. Začaly však vytvářet určitý standard tvorby knih a jejich ilustračních a grafických předpokladů. Stále však ještě byly možnosti pro generace následovníků

české ilustrace.

Celosvětový rozvoj knižní tvorby kladl důraz na její celkový design. Součástí těchto požadavků byla ilustrace a také celková grafika díla. Prvotní záměry byly motivovány snahou oživit a zpříjemnit tvorbu. U dětské literatury bylo účelem ilustrací podnítit dětskou obrazotvornost. Snahu nakladatele o působivou knižní ilustraci ovlivňoval také komerční záměr prosadit se na trhu na sklonku 19. století pomocí barevnějších a výpravnějších příloh, než které nabízela konkurence.

1.2.2 Úloha ilustrace

Funkce ilustrací jsou různé, názory teoretiků se v této problematice velmi liší.

Záleží také na době, kdy se vědci danému problému věnovali. Ilustrace je však většinou chápána jako výše uvedená definice, tedy jako zvýtvarnění textu. Ilustrace by měla text knihy vystihovat a především upozornit na nejdůležitější informace z něj. Zbytečné detaily obsahovat nemá, má z textu zdůraznit klíčové informace.

(22)

22

Úloze ilustrace se ve svém díle věnuje František Holešovský, který byl výtvarným a literárním kritikem. Jako jeden z mála českých autorů se zabýval literaturou pro děti a mládež. V publikaci Ilustrace pro děti – tradice, vztahy, objevy se autor věnuje právě i pohledu na úlohu ilustrací v jednotlivých časových úsecích.

V pracích starších teoretiků se objevují názory, že ilustrace konkretizují představy, které může mít čtenář během četby knihy. Fantazie čtenáře je velká a ilustrace má poskytovat opěrné body, aby se fantazie ubírala správným směrem.

V první polovině 20. století již byla ilustrace chápána jako zvýtvarnění textu.

Zlom nastal na konci 50. let 20. století. Ilustrátoři se distancovali od popisného a didaktického pojetí. Do popředí se dostal zájem o estetické a emoční působení

obrazu. Ilustrace získala nové pojetí, které vydrželo dalších několik let. Text a jeho ilustrace jsou až do dnes ve svém vztahu chápány daleko volněji než v dřívější době.

Následující citace patří Viere Bombové a pochází z výše uvedeného díla Františka Holešovského: „Při ilustrování literární předlohy mám na zřeteli knihu jako celek (její účel, formát, věkový stupeň apod.), v kterém je ilustrace jedním z více komponentů podílejících se na vzniku knížky. Jde mi především o vystihnutí celkové atmosféry textu, o jeho umocnění a doplnění, jde mi o ilustraci, která by nesla všechny znaky výtvarnosti a tak mohla existovat i jako samostatné dílo i přes podřazenost a omezení textem.“ 4

Viera Bombová je známou slovenskou ilustrátorkou. Její tvorba byla také představena na konferenci Současnost literatury pro děti a mládež roku 2012 v Liberci.

Její ilustrace a kolorit ilustrátorských prací představila Hana Zeleňáková, která v ilustracích autorky vidí zvláštní barevnost a také určitou tajemnost. Zde jsou na ukázku autorčina díla, která se učiteli dají využít při hodinách českého jazyka:

4 HOLEŠOVSKÝ, František. Ilustrace pro děti – tradice, vztahy, objevy. Praha: Albatros, 1977, s. 19.

(23)

23

Z odpovědí autorů, kteří píší pro děti, je patrné, že si nikdo nedokáže knihu pro děti a mládež představit bez ilustrace. Dotazovala se Ivana Hutařová při tvorbě publikace Současní čeští spisovatelé knih pro děti a mládež. Shrnutí odpovědí autorů také můžeme nalézt v knize Současnost literatury pro děti a mládež z roku 2012 v příspěvku Jarmily Sulovské Podpora čtenářské gramotnosti pomocí ilustrace k textu.

„Pro Ilonu Borskou by dětská knížka byla bez ilustrací polomrtvá. Hana Doskočilová konstatuje, že ilustrace v knížkách pro děti je naprosto určující a sama si dětské knížky vybavuje hlavně podle ilustrací. Podle Martiny Drijverové obrázky ke knize přitáhnou. Irena Gálová je přesvědčená, že dobrá ilustrace dál rozvíjí fantazii čtenáře.

Eva Hudečková vnímá ilustraci jako šperk každé knihy… Jindřiška Ptáčková je přesvědčená, že ilustrace provází děj a dává knížce i tvář, podle níž si ji po desetiletích vybavujeme. Karel Šiktanc považuje výtvarný doprovod za nesmírně důležitý. Může dát knize další rozměr… Vlastimil Vondruška vidí ilustraci v dětských knížkách jako nesmírně užitečnou. Vadí mu však, že někteří ilustrátoři kreslí tak, jako by nevěděli, že jejich kresby určeny pro dětskou fantazii, jsou výborným odrazovým můstkem.“ 5

1.2.3 Vývoj české ilustrace

Ilustrace pro děti a mládež prošla v historii velkým vývojem, největší rozvoj nastal především ve 20. století. Literatura pro děti se rychle šířila a knihy začaly být doplňovány různými ilustracemi. Do té doby nebyly obrázky v knihách pro děti běžné, protože byl problém s jejich tiskem, jehož proces nebyl jednoduchý.

5 Současnost literatury pro děti a mládež. Liberec: Nakladatelství Bor, 2013,s. 125-126.

(24)

24

„Pojem české dětské knihy vznikl jako výsledek mnohaletého kulturního úsilí, v němž se projevovala a vzájemně působila tradiční láska ke knize a důraz na její společenské i výchovné poslání spolu se zájmem významných spisovatelů a výtvarných umělců.“ 6

Myšlenkou ilustrace v knihách se zabýval již Jan Amos Komenský (1592 – 1670).

Mezi jeho pedagogické zásady patřila názornost, kterou ilustrace mohla naplnit. Jako praktický důkaz můžeme uvést jeho dílo Orbis pictus – Svět v obrazech, který se stal velmi oblíbenou učebnicí díky obrázkům, které se v knize nacházely.

1.2.4 Významní čeští ilustrátoři

Velmi důležitou osobou v souvislosti s ilustrací je Mikoláš Aleš (1852 – 1913), který stál na počátku novodobé tradice dětské knihy. Právě on položil základy české ilustrace a především v knihách pro děti a mládež na začátku 20. století. Jeho ilustrace jsou stále živou součástí odkazu přelomu 19. a 20. století. Ve své době ilustroval spoustu kalendářů, časopisů, ale také sbírek lidových písní či pranostik a samozřejmě také namaloval velké množství kreseb, které byly výtvarným doplněním knih různých autorů. Jeho ilustrace se hojně vyskytovaly v učebnicích.

6 STEHLÍKOVÁ, Blanka. Současná ilustrace dětské knihy. Praha: Odeon, 1979, s. 4.

(25)

25

Devadesátá léta 19. století se světovými snahami o obrodu knižního umění a o povznesení estetické výchovy vedla dle Blanky Stehlíkové k významnému okruhu ilustrátorů, mezi které patřili například Vojtěch Preissig či Adolf Kašpar. V této době je za velmi důležitou knihu považováno dílo Jana Karafiáta Broučci, kteří byli ilustrováni právě výše zmiňovaným Vojtěchem Preissigem. Kniha se stala oblíbenou nejen díky ilustracím, ale také svým textem, který ukrývá hluboký mravní podtext. Byla vydána v několika světových jazycích. V naší republice byla vytištěna v několika vydáních a její obrázky doplnilo mnoho českých ilustrátorů, například Ondřej Sekora, Jiří Trnka a další.

Počátkem 20. století se kladně projevilo esteticko-pedagogické hnutí za uměleckou výchovu a hnutí za krásnou knihu, jejichž cílem bylo spojení ilustrace a výtvarného umění. F. X. Šalda zformuloval program tohoto spolku ve svém díle Kniha jako umělecké dílo.7 Právě v tomto programu je zmíněno, že text by měl souznít také s obrazem. Podle Šaldy má mít kniha vnitřní, textové složky, které jsou důležité pro informační obsah díla. Vedle toho by však kniha měla mít na čtenáře také estetický účinek, kterého může být docíleno výtvarnou stránkou.

Estetickou hodnotu knih se také snažili pozvednout umělci, kteří si říkali Sdružení výtvarných umělců Mánes. Roku 1903 vydali přílohu ilustrovaných textů Sníh, která vyšla v časopise Volné směry. Zvýšit všeobecný zájem lidí o knihu se snažili například Mikoláš Aleš, Jan Kotěra či František Kupka, kteří přílohu ilustrovali.

V meziválečném období se několik dalších umělců rozhodlo obohatit českou dětskou knihu. Na ilustracích pro děti se začali podílet například Václav Karel, Milada Marešová, Cyril Bouda nebo Václav Fiala.

Ve dvacátých letech se do dějin ilustrace zapsal také Karel Svolinský či Zdeněk Burian. Oba ilustrátoři svým realistickým zobrazením rostlin či ptáků velmi často doprovázeli odbornou či dobrodružnou literaturu. Později se stejné práci věnovali například Ondřej Sekora, Adolf Zábranský či Jiří Trnka.

Dvacátá a třicátá léta jsou vepsána do dějin díky žánrové diferenciaci ilustrátorů, kteří se již snaží respektovat žánr díla, jeho zaměření a také to, jakým čtenářům je kniha určena. Ilustraci začíná být věnován větší prostor než doposud, ilustrátor do obrázku nyní promítá svou osobnost a svůj styl.

7 ŠALDA, F.X. Kniha jako umělecké dílo. Hloubětín: Chválův ruční lis, 1967.

(26)

26

Ve 30. letech zaujal významné ilustrátorské místo Josef Lada, který jako své první dílo ilustroval v roce 1911 knihu Josefa Stivína Moje abeceda. Jeho tvorba byla u dětí velmi oblíbená a také byla velmi ceněná, protože byla srozumitelná a humorná.

V této době se svými perokresbami mezi ilustrátory dostal také Josef Čapek, který ilustroval nejen své a bratrovy knihy.

Významnou událostí se stal první sjezd spisovatelů a ilustrátorů pro děti, který se konal v roce 1935. Josef Novák se zde pokusil odlišit umělecky hodnotné ilustrace od braku. Za kvalitní ilustrátory označil Josefa Ladu, Josefa Čapka, Karla Svolinského, Cyrila Boudu, Vlastimila Radu, Toyen, Adolfa Kašpara a také mnohé další. V době válečné byla úroveň ilustrace zachována, na čemž měli zásluhu například Jiří Trnka, Adolf Zábranský či František Tichý.

Květen 1945 znamenal pro vývoj české literatury pro děti a mládež důležitý mezník. Byla koncipována nová kulturní politika. Vytvořila se specializovaná nakladatelství – Mladá fronta a Státní nakladatelství dětské knihy (dnes Albatros) a také reorganizované Státní pedagogické nakladatelství. Nakladatelství se mohla plně soustředit na své kulturní a výchovné poslání.

„Komerční produkce zmizela takřka přes noc. Dosavadní pokusy o ojedinělé úspěchy jednotlivců, kteří se na dětské knize podíleli již dříve, se proměnily v základ nového programu. A předválečná bibliofilská vydání, jež sice mnohé předjímala, avšak v podstatě nebyla určena dětem, přerostla v knihy vysokých nákladů. Vedle významných realizací vynikajících umělců určuje námi sledované období od roku 1945 až po současnost nový prvek – obecně vysoký standard.“ 8

Kulturní a výchovná hodnota se stala určujícím kritériem pro veškerou knižní produkci. Množství vydávaných titulů dávalo všem ilustrátorům příležitost k soustavné

práci, při které mohli zasahovat do všech oblastí s ilustracemi, ať už se jedná o omalovánky či o obrázkové skládačky.

Tím, že ilustrátoři získali práci na dětské knize, mohli také stále lépe vyhovovat specifickým potřebám dětských čtenářů. Věděli, které věkové kategorii bude kniha určena, a snažili se také brát zřetel na výchovné požadavky.

8 STEHLÍKOVÁ, Blanka: Současná ilustrace dětské knihy. Praha: Odeon, 1979. S. 5.

(27)

27

V této době byli významnými ilustrátory ti, kteří se již do dějin vepsali mezi světovými válkami. Mezi významné osobnosti patřil v této době Josef Lada, Václav Karel, Milada Marešová, Zdeněk Burian nebo Karel Svolinský. Objevili se i mladší autoři jako Adolf Zábranský, Jiří Trnka a mnoho dalších.

Ilustrátoři této doby měli určité společné rysy, ale také se objevily odlišnosti, které vyplývaly především z osobitosti ilustrátora a jeho talentu. Umělci vycházeli především z viděného, poznaného a snažili se sami dopovědět děj, vytvořit scénu a také využívali bohaté zásoby věcných znalostí.

Výše zmínění ilustrátoři byli hodni následování mladšími generacemi. Avšak i přesto se začaly v ilustraci objevovat nové tendence například u Kamila Lhotáka, Oty Janečka, Heleny Zmatlíkové a mnoha dalších autorů.

V padesátých letech se měnila kulturní politika a nastoupila generace nových výtvarníků. Mezi nimi se například objevili Daisy Mrázková, Alois Mikulka, Jitka Kolínská, Dagmar Berková, Arnošt Karásek, Květa Pacovská, Vladimír Tesař a o něco později Eva Bednářová, Jaroslav Šerých, Jan Kudláček či Radek Pilař.

Nově nastupující umělci začali hledat nové inspirační zdroje v rozvíjející se moderní pohádce nebo v literárních látkách mimoevropských národů. Ujímali se také oblastí, které dosud stály na okraji ilustrátorského zájmu. Mezi tyto žánry patří například dobrodružná literatura, kreslený humor a také žánry, které se začaly nově vyvíjet – populárně vědecké a umělecko-naučné.

„Nástup mladých se uskutečnil ve znamení zvýtvarnění. Ilustrátoři začali žádat víc pro fantazii dětského diváka, pro její uvolnění v oblasti pojmové i čistě výtvarné.

Začali víc pracovat s metaforou, se zkratkou, s ozvláštněným detailem. Skutečnost v jejich ilustracích byla poetizována, jindy v ní převládlo expresívní nebo zase humorné ladění. Vybírali si a nakladatelstvími jim také byly většinou zadávány úkoly, jež byly blízké zaměření jejich volné tvorby.“ 9

9 STEHLÍKOVÁ, Blanka: Současná ilustrace dětské knihy. Praha: Odeon, 1979,s. 6 – 7.

(28)

28

Objevily se také nové techniky a prostředky, které do té doby nebyly v literatuře pro děti a mládež obvyklé. Do té doby ilustrátoři používali kresbu a barevnou kresbu, ke které přibyly kombinované techniky, koláže a začaly se také uplatňovat čistě typografické prvky. Do ilustrace pronikal vliv dětské kresby, kresleného humoru, kresleného filmu a propagační grafiky. Dětské kniha zažila v této době rozmach, rozrůstal se počet edic, které byly specifikované funkčně i výtvarně. Objevily se také knihy, které měly různé formáty. Díky zlepšování reprodukčních technik se česká ilustrace stávala více barevnou.

Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se opět objevili noví ilustrátoři:

„Někteří z nich, například Jana Sigmundová, navázali na lyrický proud české ilustrace, avšak početnější byla vrstva těch, kteří přišli s novým programem. V souhlase s oživením zájmu o literaturu společensky angažovanou, s rozvojem literatury faktu a s neutuchající čtenářskou zálibou v literatuře dějové, usilují ve svých ilustracích o novou věcnost a o nové vyžití epických složek literárního textu. Zároveň nacházejí odpovídající výrazové prostředky v aktualizaci tradičních technik knižního umění, především v liniové kresbě, v dřevorytu i v ostatních černobílých grafických technikách, ale i v koláži, fotokoláži a fotomontáži, jak je to patrné například v ilustracích Jiřího Šalamouna, Zdeňka Mézla, Václava Kabáta, Zdeňky Táborské, Pavla Broma nebo o něco staršího Josefa Duchoně a Karla Hrušky.“ 10

V sedmdesátých letech za normalizace se do popředí opět dostávají pohádky.

Ilustrátoři se k nim vrátili a znovu hledali nový zdroj inspirace, práce ilustrátorů se tedy proměnily. Autoři upustili od pestrosti a barevnosti a vycházeli z dřevořezů, obrazových doprovodů tradičních moravských písní a pohádek nebo z lidových ornamentů. Mezi tyto výtvarníky patřila například Zdeňka Kabátová -Táborská či Antonín Strnadel.

V roce 1989 byla situace komplikovaná, protože někteří autoři mohli vydávat své knihy pouze v samizdatu nebo v exilu. Nově nastupující autoři této doby zažili náhlé uvolnění tvorby a publikační činnosti. Objevila se tu ale také nekvalitní literatura, potažmo také její nekvalitní výtvarné zpracování.

10 STEHLÍKOVÁ, Blanka: Současná ilustrace dětské knihy. Praha: Odeon, 1979, s. 7.

(29)

29

V devadesátých letech se postupně od kvalitní literatury odděluje brak. V této době hojně vznikají nové nakladatelské domy, kde se vydávají ne vždy kvalitní knihy.

Blanka Stehlíková ve své publikaci uvádí, že vzniklo více než šest tisíc nakladatelských domů, ale asi polovina z nich rychle svou činnost ukončila. Přibližně tisíc nakladatelství vykazuje soustavnější činnost.

Česká literatura prošla ve 20. Století velkým vývojem. Během celého století se do dějin zapsalo velké množství ilustrátorů, ale také spisovatelů knih pro děti a mládež.

Kdybychom měli jmenovat všechna jména, následoval by velmi dlouhý výčet. Někteří z nich jsou méně známí, někteří více. Spousta z nich se však stala neodmyslitelnou součástí dějin naší dětské literatury.

Autorka této práce by se ještě ráda vrátila do 60. let. Ilustrátoři se totiž diferencovali dle žánrů knih, podle toho, který žánr jim byl nebližší. V následujícím přehledu bude věnována pozornost jejich zařazení.

1.2.5 Ilustrátoři knih dle žánrů 1.2.5.1 Dobrodružná literatura

Oblíbené dobrodružné literatuře se věnoval například světově známý ilustrátor Zdeněk Burian, který se ve svých začátcích setkával s kritikou domácích teoretiků literatury, ale v zahraničí byl naopak velmi uznáván. Spolupracoval s archeology a dalšími vědci v zahraničí, kde vytěžil poznatky pro své další ilustrace. Je známým ilustrátorem dětských knih a stal se také spojovacím článkem mezi ilustrátory odborné, vědecké a vědeckofantastické literatury předválečné a poválečné.

1.2.5.2 Cestopisy

Krátce bychom také zmínili cestopisy a knihy, jejichž děj se odehrává v dalekých zemích. V tomto žánru můžeme zmínit například ilustrátory Miloslava Troupu, Josefa Nováka a Jindřicha Kovaříka.

(30)

30

Miloslav Troup (1917-1993) byl český akademický malíř, který za svůj život získal mnoho ocenění. Studoval v Paříži, ale poté se vrátil do Prahy, kde měl svůj ateliér. Mezi jeho významná díla patří například ilustrace k Šahrazádiným nocím, k Obrazům z dějin národa českého od autora Vladislava Vančury či k příběhům převyprávěným Vladimírem Hulpachem.

Josef Novák (1902-1987) byl taktéž akademickým malířem, který se věnoval studiím v Itálii. Byl také učitelem umění. Do dějin ilustrace se zapsal svými plakáty, mozaikami a ilustroval desítky knih. Ilustroval například knihu Václava Horáka Ztroskotání Pacifiku, jeho ilustrace se také objevuje v díle Alberta Vyskočila Kryštof Kolumbus či Zdeňka Vavříka Dobrodružství Marca Pola.

(31)

31

Jindřich Kovařík (*1928) je českým malířem, grafikem a ilustrátorem. Získal několik ocenění za své ilustrace včetně Zlaté stuhy. V roce 2003 získal Zlatou stuhu také za celoživotní výtvarné dílo a za přínos pro dětskou knihu. Ilustroval například knihu Jaroslava Pecháčka Ostrov tisíce vůní, což je dobrodružný historický román.

1.2.5.3 Historická próza

Dalším žánrem je historická próza, která u dětí a mládeže není v současné době tolik oblíbenou četbou. Je tedy potřeba zaujmout děti alespoň pomocí ilustrace, o což se snažili například Jiří Trnka, Adolf Zábranský či Antonín Strnadel. Ze současných ilustrátorů můžeme zmínit výtvarnici Renatu Fučíkovou nebo Lucii Seifertovou, která ilustrovala například svou knihu Dějiny udatného národa českého. Tato kniha získala v roce 2003 Magnesii Literu, vyhrála také Zlatou stuhu v kategorii literatura faktu a populárně naučná literatura pro děti a podle její předlohy byl také natočen seriál.

(32)

32

Děti občas pracují i s biografiemi, které podporoval svými ilustracemi Vladimír Tesař. Významnou osobností v této oblasti je také Petr Sís (*1949), který je mezinárodně uznávaným autorem knih pro děti. Napsal dvacet pět knih pro děti a dalších přibližně šedesát knih ilustroval. Mimo jiné se také věnuje nástěnným malbám či filmovému plakátu. Mezi jeho autorské dílo patří například dílo Zeď, se kterým se blíže seznámíme v pracovním listu níže.

1.2.5.4 Humorná literatura

Svůj významný prostor má v dětské literatuře humor. Mezi ilustrátory tohoto žánru patří Ondřej Sekora, Josef Lada, Cyril Bouda, Alois Mikulka, Adolf Born, Galina Miklínová nebo Jiří Šalamoun. Ilustrátoři se snažili rozvíjet dětskou fantazii pomocí optimistického pohledu na svět.

Do této skupiny patří například i kreslené seriály Josefa Lady, které jsou plné humoru. Jsou zmíněny v níže uvedených pracovních listech.

(33)

33 1.2.5.5 Pohádky

Pohádky jsou velmi oblíbeným žánrem v literatuře pro děti a mládež. Právě tato skupina by měla asi největší počet zástupců z řad ilustrátorů. Jako příklad můžeme uvést Alenu Ladovou, Helenu Zmatlíkovou a Zdeňka Milera.

1.2.5.6 Povídky

Jako žánr nemůžeme opomenout ani povídky s dětským hrdinou. Významným

zástupcem ilustrátorů je Adolf Born, který je znám především díky Machovi a Šebestové, jimž dal jejich výtvarnou podobu, kterou zná snad každý mladý čtenář.

Proslavil se však i jinými kresbami, které jsou jednoznačně autorsky rozeznatelné. Bližší informace o autorovi nalezneme ještě níže, v kapitole Výběr známých ilustrátorů.

1.2.5.7 Fantasy a sci-fi

K poslednímu žánru se řadí fantasy a sci-fi literatura. Opět by mohl následovat výčet ilustrátorů. Za všechny bychom mohli jmenovat například Helenu Zmatlíkovou, která ilustrovala knihu Ludvíka Aškenazyho Putování za švestkovou vůní, která některými odborníky bývá řazena právě do žánru sci-fi.

(34)

34

1.3 Literární ceny

Všude ve světě se udělují literární ceny a Česká republika není výjimkou.

Následující kapitola se věnuje literárním cenám, které se udělují na našem území za literaturu pro děti a mládež. Literární cena může knize vytvořit podporu a popularizaci v dané zemi. Ceny jsou udělovány odbornou porotou, proto jejich udělení neberou čtenáři na lehkou váhu.

Literární ceny lze obecně charakterizovat jako ocenění za angažovanost v oblasti slovesného umění. Jejich nositelem může být spisovatel, ilustrátor, překladatel, grafik, nakladatelství či jiný subjekt. Záleží vždy na typu literární ceny.

Následující podkapitoly jsou zaměřeny na ceny udělované za literaturu pro děti a mládež.

1.3.1 Magnesia Litera

Velmi známá literární cena udělovaná v České republice. Vznikla v roce 2002 a vyhlašuje ji občanské sdružení Litera, na kterém se podílejí Akademie věd České

republiky, Obec spisovatelů, Svaz českých nakladatelů a knihkupců, České centrum PEN klubu či české sekce IBBY a Český literární fond.

Magnesia Litera je udělována v devíti různých kategoriích a pouze jedna z nich je zaměřena na literaturu pro děti a mládež. V ostatních kategoriích jsou ceny udělovány za nakladatelský počin, poezii, prózu, za překladatelskou knihu, za populárně naučnou literaturu, objev roku, přínos české literatuře a hlavní cena za knihu roku.

Jak sama organizace na svých internetových stránkách tvrdí, úkolem výročních knižních cen Magnesia Litera je propagovat kvalitní literaturu a dobré knihy. Ceny jsou udělovány bez ohledu na žánry - stejnou pozornost si zaslouží spisovatelé, básníci, překladatelé, nakladatelé i vědci a teoretici. Posláním cen Magnesia Litera je podpora a popularizace kvalitních knih, původních i překladových.

(35)

35

„Chtěli bychom pomoci těm, kteří se o knihy zajímají, aby se zorientovali v současné početné knižní produkci, chtěli bychom probudit zájem těch, kteří knihy nečtou či přestávají číst.“ 11

Magnesia Litera má spoustu mediálních partnerů, díky kterým je součástí ocenění také finanční prémie.

1.3.2 Zlatá stuha

Zlatá stuha je další cenou udělovanou v České republice. Jedná se o celostátní soutěž v oblasti knižní tvorby pro děti a mládež, která je udělována od roku 1993.

„Posláním této ceny je ocenit významné a hodnotné tvůrčí i ediční činy a vyjádřit tímto způsobem kulturní i společenskou prestiž jak oceněných děl a jejich autorů, tak i tvorbě, vydávání a šíření kvalitních knih pro děti a mládež jako celku.“ 12

Vyhlašovateli soutěže jsou Česká sekce IBBY, Památník národního písemnictví, Klub ilustrátorů dětské knihy a Obec překladatelů.

Soutěž je vyhlašována jednou do roka a má tři samostatné části zaměřené na oblast výtvarnou, překladovou a oblast původní české tvorby pro děti a mládež.

Následující výčet obsahuje všechny kategorie, ve kterých jsou udělovány ceny:

Kategorie slovesné tvoří původní novinky v těchto oblastech literatury pro děti a mládež:

a) beletrie pro děti b) beletrie pro mládež

c) literatura faktu pro děti a mládež

d) teorie a kritika literatury (umění) pro děti a mládež

Kategorie hodnotný překlad zvláště významných děl pro děti a mládež:

a) beletrie pro děti b) beletrie pro mládež

c) literatura faktu pro děti a mládež

11 Magnesia Litera. Magnesia Litera [online]. [cit. 2014-08-18]. Dostupné z: http://www.magnesia- litera.cz/#o-litere.

12 Zlatá stuha. Zlatá stuha [online]. [cit. 2014-08-18]. Dostupné z: http://www.ibby.cz/index.php/zlata- stuha/statut-zlate-stuhy-2.

(36)

36

Kategorie výtvarné tvoří česká ilustrace či grafická úprava pro 1. vydání knihy v českém jazyce, a to v oblastech:

a) knihy pro mladší děti

b) knihy pro starší děti a mládež c) literatura faktu pro děti a mládež d) výtvarný počin roku

Ceny mohou být udělovány taktéž za komiks, ať už se jedná o původní české dílo či o překlad.

Zlatá stuha má odborné poroty, které nezávisle na sobě posuzují přihlášená díla. Soutěž má celkem tři poroty, a to pro původní českou tvorbu, pro překlad a pro tvorbu grafickou a ilustrační. Porota vždy v prvním kole nominuje maximálně čtyři díla v každé kategorii. Tituly nominované na Zlatou stuhu se vždy vyhlašují na Veletrhu dětské knihy v Liberci v rámci konference o dětské knize. Z nominovaných děl se potom vybere jedno vítězné v každé z kategorií. Porota má taktéž právo cenu neudělit.

Vítězné ceny se každoročně udělují v Praze. Zlatá stuha není na rozdíl od Magnesie Litery spojena s finanční odměnou za vítězná díla.

(37)

37

1.4 Vybraná oceněná díla

Součástí této diplomové práce je také výběr některých děl, kterým byla udělena cena Zlatá stuha. Vybrané knihy jsou určeny především dětem staršího školního věku, na které je tato práce zaměřena, včetně připravených pracovních listů.

Níže uvedené publikace získaly Zlatou stuhu hlavně díky výtvarnému zpracování. Tyto knihy mají předpoklad stát se vyhledávanějšími nejen mezi pedagogy, výchovnými pracovníky ale i mezi širší veřejností.

Provedli jsme průzkum v malém okruhu lidí. Osloveno bylo třicet respondentů.

Otázka směrovaná k nim zněla: Znáte soutěž Zlatá stuha a víte, jakého oboru se týká?

Mezi oslovenými respondenty bylo osm pedagogických pracovníků a soutěž znali pouze dva z nich, kteří vyučují český jazyk na základní škole. Další oslovenou skupinou byli žáci šestých tříd základní školy ve věku 11 a 12 let z Libereckého kraje (Stráž pod Ralskem, Mimoň, Doksy, Janův Důl, Liberec, Žibřidice, Dubnice). Kladně odpověděla pouze jedna žákyně z Liberce, která soutěž zná díky Krajské vědecké knihovně v Liberci, kde se setkala s výstavou To nejlepší z ilustrace 2013. Ostatních dvanáct dětí o soutěži nikdy neslyšelo. Dalších devět respondentů byli rodiče dětí mladšího školního věku, kteří své potomky vedou k zájmu o literaturu již od útlého věku. Žádní rodiče však o soutěži nikdy neslyšeli, ač bydlí v Libereckém kraji.

Z výše uvedené ankety vyplývá, že pouhých 10 % lidí zná soutěž Zlatá stuha. Lze tedy usoudit, že soutěž není mezi veřejností známá. Vítězná díla by si však jistě zasloužila zapsat se do povědomí čtenářů, protože oceněné knihy jsou výjimečné.

Soutěž znají převážně jen lidé, kteří navštívili Veletrh dětské knihy v Liberci, kde se každoročně nominují díla na vítěznou cenu. Veletrh je pořádán v Krajské vědecké knihovně v Liberci, kde v minulosti byly k vidění také výstavy týkající se Zlaté stuhy (To nejlepší z ilustrace).

(38)

38 1.4.1 Zlatá stuha 1993

Jiří Grygar - Libuše Kalašová: Země ve vesmíru

ilustrace Jaroslav Malák, grafická úprava Milan Kopřiva (Albatros, Praha) Zlatá stuha za text, ilustrace a grafickou úpravu

Publikace byla poprvé vydána v roce 1992. Jedná se o velmi hezky zpracovanou naučnou knihu, která seznamuje malé čtenáře s mnoha zajímavými fakty o naší zeměkouli.

Zvídaví čtenáři se například dozvědí, jak vzniká vítr, déšť, duha, jaké jsou jednotlivé fáze měsíce, jak vzniká jeho zatmění, jaké jsou vrstvy zemské atmosféry a podobně.

Kniha má 128 stránek, které jsou plné zajímavých informací o naší zeměkouli.

Na samotném konci knihy jsou také přehledné tabulky, ve kterých se čtenář dozví například hmotnost Země, její objem a podobně.

Publikace je určena čtenářům od osmi let. Velmi hezky je doprovázena ilustracemi, což čtenářům slouží k lepší představě všech jevů, které jsou zde popisovány. Využití může kniha nalézt také ve výuce na základních školách, kde pedagogovi pomůže naplnit požadavek Rámcového vzdělávacího programu na interdisciplinární vztahy zeměpisu, přírodopisu a také českého jazyka a literatury.

Dán Ghópál Mukerdží: Příběhy tygřího mláděte

adaptace Milena Masáková, ilustrace Zdeněk Burian (Fénix, Praha) Zlatá stuha za ilustrace Zdeňkovi Burianovi in memoriam

Knihu indického spisovatele Dána Ghópála Mukerdžího doplnil známý český ilustrátor Zdeněk Burian svými obrázky. Ocenění se mu však dostalo až po jeho smrti.

Kniha totiž dlouho čekala na své vydání, vyšla v roce 1991, tedy až deset let po smrti ilustrátora. Jedná se o příběh tygřího mláděte, které zažívá dramatické situace v džungli.

Publikaci je možno využít ve výuce na ZŠ v hodinách českého jazyka i přírodopisu.

(39)

39 1.4.2 Zlatá stuha 1994

CENY ZA 1. POLOLETÍ

Milena Lukešová: Jak si uděláme zeměkouli ilustrace Jana Sigmundová (Orbis pictus, Praha)

Zlatá stuha za celkové literární a výtvarné pojetí Mileně Lukešové a Janě Sigmundové

Knížka má pro svou oblíbenost již své druhé vydání. Obsahuje vyprávění o Zemi a jejím postavení ve vesmíru. Knížka podporuje dětskou tvořivost a současně rozvíjí prostorovou představivost dětí. Publikace je určena pro menší děti, vše je zde vysvětleno jednoduchým způsobem, aby to každé dítě pochopilo.

Helena Mandelová: Na úsvitu českých dějin ilustrace Lubomír Anlauf (Albatros, Praha) Zlatá stuha za ilustrace Lubomíru Anlaufovi

Kniha dětem díky ilustracím přibližuje dějiny českých zemí v evropských souvislostech od doby stěhování národů do konce 12. století.

Publikaci lze využít jako didaktický materiál v hodinách dějepisu.

References

Related documents

Základním stavebním kamenem, se kterým se setká každý učenec v učení buddhistických center Rabten (a v rámci jejich sítě center, na základě rozhovoru

Klíčová slova: Božena Němcová, Babička, obrodičský mýtus, František Halas, Naše paní Božena Němcová, Jaroslav Seifert, Vějíř Boženy Němcové, Píseň o Viktorce,

fotografie, i celý snímek byly zveřejněny na internetové adrese www.lenkajonasova.com (viz příloha č. 14) a byly volně ke stažení, což žáci uvítali. Co

Michael Ende, Jim Knoflík, Lukáš a lokomotiva Ema, Děvčátko Momo, Nekonečný příběh, Dlouhá pouť do Santa Cruz, outsider, iniciační cesta,

Její tvorba se mezi mládeží stala velmi populární, jelikož v knihách určených tomuto publiku zpracovává tabuizovaná témata, jako například anorexii a

Téma bakalářské práce jsem si vybrala z různých důvodů. Jedním z nich bylo, že jsem tenis 10 let závodně hrála. Během tohoto období jsem se zúčastnila mnoha tenisových

Výsledek tohoto soudu zapisoval Thovt (řecky Thoth), egyptský bůh moudrosti. síni klidu čekal na spravedlivé duše stůl prostřený k hostině. Stůl se prohýbal

Například značnou měrou je průběh druhé vlny feminismu spojován se Spojenými státy americkými, kde vznikl nový vědní obor gender studies, který se zabývá postavením