Technická univerzita v Liberci
FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Katedra sociálních studií Studijní program: Sociální práce
Studijní obor: Sociální pracovník
PROBLEMATIKA PODPOROVANÉHO ZAMĚSTNÁVÁNÍ U OSOB SE ZDRAVOTNÍM
POSTIŽENÍM
THE ISSUE OF SUPPORTED EMPLOYMENT FOR PERSONS WITH DISABILITIES
Bakalářská práce: 10-FP-KSS-3047
Autor: Podpis:
Zuzana Vršková
Vedoucí práce: Mgr. Lenka Nádvorníková Konzultant:
Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
75 0 0 0 21 3
V Liberci dne:
Čestné prohlášení
Název práce: Problematika podporovaného zaměstnávání u osob se zdravotním postižením
Jméno a příjmení autora: Zuzana Vršková
Osobní číslo: P08000457
Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č.
121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.
Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.
V Liberci dne: 24. června 2011
Poděkování
Autorka děkuje paní magistře Lence Nádvorníkové za pomoc, odborné vedení, připomínky a rady, které byly poskytovány při psaní této bakalářské práce.
RESUMÉ
V bakalářské práci se zpracovává téma Problematika podporovaného zaměstnávání osob se zdravotním postižením. Autorka se zabývá postojem sociálních pracovnic pracující v agenturách podporovaného zaměstnávání a klientů využívající tuto službu k podporovanému zaměstnávání. Toto téma bylo zvoleno, jelikož se autorka o tuto problematiku osobně zajímá. Nezaměstnanost je velice aktuální sociální problém, je jí ohrožen každý a nikdo neví, kdy se může v této situaci ocitnout.
Cílem této práce je porovnat názory sociálních pracovnic a klientů na službu podporovaného zaměstnávání. Z tohoto stanoveného cíle vyplývá průzkumná otázka: Jak hodnotí sociální pracovnice a klienti ve městě Brně význam služby podporovaného zaměstnávání?
Teoretická část je věnována popisu služby podporovaného zaměstnávání, např. jaké má cíle, její hlavní znaky, cílová skupina atd. V druhé kapitole jsou popsány poradny podporovaného zaměstnávání. Jelikož se práce orientuje na osoby se zdravotním postižením, další kapitola jim je věnována. Poslední kapitola teoretické části pojednává o problematice zaměstnávání osob se zdravotním postižením.
V praktické části je uvedena metodologie, kde autorka popisuje cíl bakalářské práce, vymezuje průzkum, metodu sběru dat, výběr vzorku a průběh rozhovorů. V dalších kapitolách se autorka snaží o analýzu získaných dat, jejichž shrnutí je popsáno v závěru analýzy. Celkově bylo zjištěno to, že sociální pracovníci i klienti hodnotí podporované zaměstnávání velmi kladně. Jejich názory se liší jen v hodnocení nejúčinnějších činností, kdy sociální pracovnice přidávají na důležitosti individuálnímu poradenství a klienti oproti tomu poskytovaným kurzům.
RESÜMEE
In der Bachelorarbeit wird das Thema die Problematik der unterstützte Beschäftigung der Gesundheitbehinderte verarbeitet. Die Autorin beschäftigt sich mit der Einstellung der Sozialarbeiterinen, die in den unterstützten Beschäftigungen arbeiten und der Klienten, die die Dienste unterstützten Beschäftigung auswerten. Diese Thema wurde gewollt, weil die Autorin sich für diese Problematik interessiert. Die Arbetilosigkeit ist sehr das aktuelle soziale Problem.
Das Ziel diesere Bachelorarbeit ist die Meinungen der Sozialarbeiterinen mit die Meinungen der Klienten über die Dienste der unterstützten Beschäftigung verglich. Aus dem Ziel folgt die Untersuchungsfrage: Wie die Sozialarbeiterinen und Klienten in der Stadt Brünn die Beteutung der Dienste unterstützten Beschäftigung bewerten.
Der teoretischen Teil wird dem Beschreibung der Dienste der unterstützten Beschäftigung gewidment. Im zweiten Kapitel beschreibt die Autorin die Beratungsstellen der unterstützten Beschäftigung. Diese Bachelorarbeit verarbeitet das Thema der Gesundheitbehinderte und deshalb drittes Kapitel ihnen gewidment wird. Das letzten Kapitel verhandelt über die Problematik der Beschäftigung der Gesundheitbehinderte.
Im praktischen Teil beschreibt die Autorin das Ziel der Bachelorarbeit, sie begrenzt die Untersuchung, die Methode des Sammeln von Daten, die Auswahl von Proben und der Verlauf der Gespreches. Weiter bemüht sich die Autorin um die Analyse der Daten. Die Zusammenfassung wird im Absluss die Analyse.
Es war festgestellt, dass die Sozialarbeiterinen und Klienten die unterstützte Beschäftigung sehr positiv bewerten. Die Meinungen unterscheiden sich nur in der Bewertung der wirksamen Methoden. Die Socialarbeiter spricht über die Bedeutung individuales Bergen und die Klienten sprechen über die Bedeutung die Kursen.
OBSAH
ÚVOD……….. 11
I TEORETICKÁ ČÁST……….. 13
1 Podporované zaměstnávání ……….. 13
1.1 Cíle podporovaného zaměstnávání……… 13
1.2 Cílová skupina………... 13
1.3 Hlavní znaky podporovaného zaměstnávání………. 14
1.4 Proces podporovaného zaměstnávání……… 15
1.5 Hlavní činnosti podporovaného zaměstnávání……….. 17
1.6 Podpora poskytovaná uživateli služeb podporovaného zaměstnávání……….. 18
1.7 Podpora poskytovaná zaměstnavateli……… 21
1.8 Podpora poskytovaná rodině (blízkým osobám) uživatele……… 22
1.9 Česká unie pro podporované zaměstnávání………... 22
2 Poradny podporovaného zaměstnávání……… 23
2.1 Podmínky pro poskytování služeb podporovaného zaměstnávání……… 23
2.2 A Kluby………. 25
2.3 Liga za práva vozíčkářů………. 26
3 Osoby se zdravotním postižením……….. 28
3.1 Zaměstnávání osob se zdravotním postižením s podporou státu………... 29
3.2 Legislativa k zaměstnávání osob se zdravotním postižením………. 31
4 Problematika zaměstnávání osob se zdravotním postižením………... 33
4.1 Význam práce pro osobu se zdravotním postižením………. 33
4.2 Princip integrace a inkluze……….34
4.3 Překážky při začleňování osob se zdravotním postižením na trh práce……… 34
II PRAKTICKÁ ČÁST………... 38
5 Metodologie ………. 38
5.1 Cíl bakalářské práce……….. 38
5.2 Vymezení průzkumu………. 39
5.3 Metoda sběru dat……… 39
5.4 Výběr vzorku………. 41
5.5 Průběh rozhovorů………... 44
6 Analýza získaných dat………. 45
6.1 Analýza získaných dat z pohledu sociálních pracovnic………... 45
6.2 Analýza získaných dat z pohledu klientů………. 50
7 Komparace získaných výsledků………... 55
7.1 Očekávání a představa zaměstnání……….... 55
7.2 Naplnění služby………. 55
7.3 Nejvíce účinné činnosti………..56
7.4 Nejméně účinné činnosti………57
ZÁVĚR……… 58
NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ……… 60
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ……… 61
SEZNAM PŘÍLOH………. 63
PŘÍLOHY……… 64
ÚVOD
Nezaměstnanost je pojem, který zná určitě každý. Každý se s nezaměstnaností nějakým způsobem setkal, ať už šlo o nezaměstnanost vlastní anebo někoho z jeho blízkého okolí. Nezaměstnanost je sociální událost, která ohrožuje člověka po fyzické i psychické stránce. Problematika nezaměstnanosti se týká celé společnosti, ale především občanů patřící do nějaké ohrožené skupiny. „ K ohroženým skupinám patří osoby se zdravotním postižením, mladiství, absolventi škol, nekvalifikovaní uchazeči, uchazeči společensky nepřizpůsobiví, fyzické osoby pečují o dítě do 15 let, osoby starší 50 let a osoby bydlící v okrajových částech okresu s minimální dopravní obslužností“ (Kolibová, 2005:170).
Tito lidé potřebují individuální osobní podporu, a proto u nás od roku 1995 existuje tzv. podporované zaměstnávání, specifická služba zaměřená na podporu osob znevýhodněných na trhu práce při získání a udržení zaměstnání.
V ČR existují různé instituce, které se nezaměstnaným občanům věnují. Jde o Úřady práce, které se zaměřují především na zprostředkování zaměstnání či rekvalifikaci a dále to jsou občanská sdružení, které poskytují hlavně poradenské služby. K občanským sdružením se řadí Agentury podporovaného zaměstnávání, jako jsou například Agapo, o.
s., A-kluby, Podané ruce nebo Liga za práva vozíčkářů. Hlavním cílem podporovaného zaměstnávání je umožnit lidem z cílové skupiny získat a udržet si zaměstnání na trhu práce, které odpovídá jejich zájmům, schopnostem, nadáním i osobním možnostem.
Na základě autorčina osobního zájmu o tuto problematiku si jako hlavní cíl zvolila porovnat pohled odborných pracovníků a klientů na službu podporovaného zaměstnávání.
Téma podporovaných míst bylo zvoleno také proto, že se v situaci, kdy bude člověk potřebovat tuto službu, může ocitnout kdykoliv a je jen dobře tomu rozumět. Vypracovaná bakalářská práce může sloužit k pochopení důležitosti podporovaného zaměstnávání a také ke zjištění, jak se na význam podporovaného zaměstnávání dívají samotní klienti a sociální pracovníci.
Teoretická část se bude vztahovat k vysvětlení pojmů podporované zaměstnávání, osoby se zdravotním postižením a k objasnění problematiky zaměstnávání těchto osob.
Praktická část bude věnována průzkumu, kde se autorka bude snažit zjistit, jak sociální pracovnice a klienti hodnotí význam služby podporovaného zaměstnávání. Uvede
zde, jakou metodu pro výzkum použije, kde sbírala data a k jakým výsledkům se dopracovala.
Svoji práci by autorka věnovala laické veřejnosti, které se toto téma může týkat a studentům, kteří se o tuto problematiku zajímají.
I TEORETICKÁ ČÁST
1 PODPOROVANÉ ZAMĚSTNÁVÁNÍ
Podporované zaměstnávání je komplex služeb, jejichž cílem je poskytnout člověku takovou podporu, aby si našel a udržel místo na otevřeném trhu práce za rovných platových podmínek. Jedná se o časově omezenou službu určenou lidem, kteří hledají placené zaměstnání v běžném pracovním prostředí a patří mezi takzvaně „znevýhodněné“.
Tito lidé potřebují k získání a zachování zaměstnání individuální, osobní a průběžně poskytovanou podporu, a to jak před nástupem, tak i po nástupu do práce (Procházková, 2009).
1.1 Cíle podporovaného zaměstnávání
Smyslem podporovaného zaměstnávání (dále jen „PZ“) je vyrovnávání příležitostí pracovního uplatnění lidí, kteří jsou znevýhodněni na trhu práce a v důsledku toho by mohli být nebo jsou omezeni i ve svém celkovém společenském uplatnění. Hlavním cílem je umožnit lidem z cílové skupiny získat a udržet si vhodné zaměstnání na otevřeném trhu práce, které odpovídá jejich zájmům, schopnostem, nadání i osobním možnostem.
Česká unie pro podporované zaměstnávání (www.unie-pz.cz) jako vedlejší cíle uvádí:
- podporovat možnosti zaměstnatelnosti uživatele (vzdělání, rozvoj komunikačních dovednosti, aj.)
- podporovat osobností kvality uživatele (schopnosti, dovednosti, znalosti, aj.) - podporovat aktivitu uživatele směrem ke změně
- zvyšovat motivaci a sebedůvěru uživatele
1.2 Cílová skupina
PZ je určeno lidem, jejichž schopnosti jsou sníženy v oblasti získání a zachování vhodného zaměstnání. Dále lidem, kteří z důvodu rozsahu snížení svých schopností dovednosti získat a zachovat si vhodné zaměstnání, potřebují odbornou individuální
podporu, postavenou na osobní pomoci (www.unie-pz.cz). Může jít i o lidi, kteří potřebné dovednosti mají, ale nedokáží je uplatnit, např. ve stresových situacích.
Mezi konkrétní skupiny patří lidé se zdravotním postižením, může jít o mentální, smyslové, fyzické nebo kombinované postižení a duševní onemocnění. Dále to jsou lidé se závislostí na návykových látkách, lidé bez domova nebo vracející se z výkonu trestu odnětí svobody. Lidé s nízkou kvalifikací nebo bez kvalifikace, dlouhodobě nezaměstnaní, lidé s kumulací více znevýhodnění a další (interní materiál A Kluby, 2006).
1.3 Hlavní znaky podporovaného zaměstnávání (interní materiál A Kluby ČR, 2006)
• Pracovní místo na otevřeném trhu
Jde o pracovní místo, kde lidé s postižením pracují mezi lidmi bez postižení. Sdílí s ostatními nejen pracovní prostor, ale také spolupracují a komunikují při společně vykonávané práci.
• Konkurenceschopná práce
Jde o hodnotnou a smysluplnou práci. Zaměstnavatel i zaměstnanec mají z odvedené práce užitek. Pracovník má uzavřenou řádnou pracovní smlouvu, která je obvyklá u daného typu pracovního místa, zaměstnavatele či v daném regionu. Uživatel PZ má obdobné pracovní podmínky jako ostatní pracovníci.
• Práce za spravedlivou mzdu
Součástí PZ je skutečnost, že pracovník s postižením dostává za stejnou práci obdobnou odměnu jako člověk bez postižení. Pracovní doba odpovídá běžnému rozsahu úvazku.
• Poskytovaná podpora
Pro podstatu a míru poskytované podpory jsou určující specifické potřeby člověka.
Podpora je individuální a je poskytovaná tak, aby byla pro konkrétního uživatele co nejpřirozenější. Podpora je průběžně snižována v závislosti na vývoji dovedností uživatele PZ. Podpora v PZ sleduje nejen získání vhodného pracovního uplatnění, ale i jeho uchování. Je tedy poskytována i po uzavření pracovněprávního vztahu.
• Aktivní přístup uživatele služby
PZ vychází z toho, že každý uživatel služby je zodpovědný za získání a udržení si práce. Úkolem pracovních konzultantů je poskytnout uživateli ucelené informace o
možných alternativách a důsledcích, které plynou z rozhodnutí uživatele. Poskytovatel nikdy nerozhoduje za uživatele služby. Od uživatelů služby je vyžadováno aktivní zapojení do průběhu služby.
• Časové omezení
Časové omezení vede uživatele i pracovníky agentury PZ k soustředění na dosahování cíle. Období 24 měsíců odpovídá době trvání tradičních nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti. V odůvodněných případech může být služba poskytována i déle.
Vyžaduje to charakter nebo míra znevýhodnění uživatele či situace na pracovišti. Službu lze také využít opakovaně, pokud je to v zájmu zachování místa či nalezení místa nového.
• Zaměstnavatel je druhý uživatel služby
Podpora je poskytována také zaměstnavateli uživatele, který využívá odborného poradenství zejména v oblasti přizpůsobení pracovní náplně, s přijímáním uživatele, s vytvořením podmínek pro přijetí uživatele do kolektivu a dalších podmínek zaměstnávání lidí znevýhodněných na trhu práce.
1.4 Proces podporovaného zaměstnávání
„Procesem PZ je nazýván sled činností vedoucích k tomu, aby uživatel získal a udržel si vhodné pracovní místo na otevřeném trhu práce.“ (Vitáková, 2005:20). Tyto činnosti jsou směřovány k uživateli služeb, k zaměstnavateli, ale také k osobě blízké uživateli (např. rodinní příslušníci).
Na počátku procesu PZ musí podle Vitákové (2005) být projeven zájem o podporu při získávání vhodného pracovního místa na otevřeném trhu práce ze strany uživatele služeb.
Uživatel musí mít ujasněny preference (určení toho, co upřednostňuje) v oblasti svého pracovního uplatnění a je zřejmé, že pro jejich naplnění jsou vhodné právě služby PZ. Uživatel má mít vytvořenou představu vhodného pracovního místa a spolu s poskytovatelem služby naplánují cestu k uskutečnění této představy. Uživatel a poskytovatel služby se musí dohodnout na podmínkách poskytování služby PZ. Na konci tohoto procesu musí dojít k situaci, kdy uživatel má vhodné pracovní uplatnění, s předpokladem, že tento stav bude trvat i v budoucnu, že již nepotřebuje služby PZ, popřípadě má zajištěny návazné služby potřebné k udržení tohoto pracovního místa.
Výsledkem je, že uživatel uzavřel pracovněprávní vztah se zaměstnavatelem.
Kořínková (2006) píše, že vytvoření individuálního plánu není zdaleka tak podstatné jako proces, jakým je plán vytvářen a jak je s plánem v dalším procesu PZ zacházeno. K zásadám individuálního plánu (dále jen "IP") proto patří:
• IP je společným dílem uživatele, konzultanta, případně dalších osob
Proces plánování i výsledek by měly odrážet to, že se jedná o společné dílo, do kterého každý něco přinesl. S IP by měli souhlasit všichni aktéři. I v PZ je vhodné nabídnout uživateli, zda nechce, aby se plánování účastnil ještě někdo další z jeho blízkých. Plán, do kterého je zapojeno více osob ze sociální sítě uživatele, má samozřejmě větší dosah.
Umožní tak například propojení plánu v dalších službách a pomůže uživateli při naplňování jeho role.
• Uživatel je v centru plánování
Plán nesmí být pouze o „uživateli“, ale měla by to být především jeho pomůcka pro další spolupráci. Obsah plánu by neměl vycházet primárně z toho, co v dané fázi PZ „je třeba dle metodiky udělat“. Plán by měl naopak reagovat konkrétně a individuálně na situaci člověka.
• Uživatel má aktivní roli při plánování
Plán by měl patřit především uživateli, proto je důležité, aby proces i obsah plánování vycházely maximálně z jeho možností. Je vhodné, když plán v co největší míře vytváří uživatel, formuluje vlastní cíle a kroky a rozhoduje podobě plánu. Prakticky to může znamenat, že uživatel sám plán sepisuje, případně jinak vytváří.
• IP je pro uživatele srozumitelný
Celý proces plánování i výsledný produkt musí vycházet z potřeb uživatele. Je proto nutné co nejvíce pomoci uživateli formulovat vlastní myšlenky a zaznamenat je srozumitelnou formou.
• IP vychází z reflexe aktuální situace
Dobrý plán vždy vychází z dobré analýzy situace, proto i plán v PZ musí navazovat na realitu uživatele a vycházet z ní. V případě revize by měl vycházet z toho, jak se strategie původního plánu osvědčila.
• Jasně odděluje hlavní cíl směřování a prostředky, kterými se dosahuje
Pro uživatele může být zkušenost individuálního plánování cestou, jak se stát aktivním tvůrcem svého života. Směřování plánu mu umožňuje porozumět, že k cíli je možné dospět jen postupnými kroky. Pro porozumění postupného dosahování cílů je někdy vhodné
pracovat s uživatelem obecně na porozumění sousledností, časových posloupností i vnímání důsledků činů.
• IP určuje konkrétní cíle, úkoly, jasné termíny, zodpovědné osoby
Plán musí obsahovat konkrétní údaje, aby podle něj mohla spolupráce reálně probíhat a aby byl jeho výsledek kontrolovatelný. Pro uživatele je užitečné vědět, že různí lidé jsou zodpovědní za různé činnosti. Jasně určené kroky umožní uživateli sledovat i malý pokrok a neztrácet motivaci.
• S IP průběžně pracujeme
Plán se musí v průběhu služby měnit a revidovat, aby mohl být funkčním nástrojem. Plán se aktualizuje, vždy je určeno datum revize. Plán je dobré používat v průběhu celé spolupráce jako vodítko. K tomu může pomoci například to, že si uživatel jednotlivé splněné kroky „odškrtává“ či jinak zaznamenává. Někdy je vhodné oddělit celkový dlouhodobý plán a na něj navázat střednědobé plány a případně ještě krátkodobé plány.
• IP počítá s překážkami a riziky
Plán nepopisuje jen ideální průběh služby, ale počítá s realistickými cíly a s případnými překážkami na cestě. Pro uživatele může být velmi demotivující, pokud jsou cíle nastaveny příliš ambiciózně a při revizi jen konstatuje, že se většinu cílů kvůli obtížnosti nepodařilo naplnit.
1.5 Hlavní činnosti podporovaného zaměstnávání
Činnosti služby podporovaného zaměstnávání probíhají v souladu s aktuální situací jednotlivých uživatelů. Ve vztahu k uživateli služeb podporovaného zaměstnávání jde například o tyto činnosti: mapování trhu práce, trénink dovedností na základě jejich zjištěné úrovně, vytipování vhodných pracovních příležitostí, dojednávání osobní schůzky zaměstnavatele s uživatelem, dojednávání pracovních podmínek, podpora při vyřizování náležitostí při nástupu do zaměstnání.
Ve vztahu k rodině uživatele: podpora rodině při zvládání změn souvisejících s osamostatňováním uživatele, podpora rodině při zvládání změn souvisejících s nástupem do zaměstnání (Vitáková, 2005).
1.6 Podpora poskytovaná uživateli služeb podporovaného zaměstnávání
1.6.1 Dojednávání spolupráce mezi uživatelem služeb PZ a agenturou PZ
Smyslem dojednávání spolupráce je ujasnění toho, co uživatel od služby očekává a co mu poskytovatel může nabídnout. Posuzuje se, zda jsou služby PZ pro uživatele vhodné. „Účelem toho je zjistit, zda osobní cíl zájemce je v souladu s cíli PZ, zda jsou tyto služby vhodným nástrojem k jeho dosažení a zda mu okolnosti umožňují tento nástroj využít.“ (Vitáková, 2005:23).
Další činností ve fázi dojednávání je zjišťování preferencí uživatele v oblasti pracovního uplatnění. Někteří zájemci mají přesnou představu o tom, jak by mělo jejich pracovní místo vypadat a někteří se v této situaci, kdy je nutné se rozhodnout, ocitají poprvé. Pracovní konzultant by proto měl být připraven pomoci zájemci o službu PZ s identifikací jeho preferencí. V průběhu rozhovoru by měl brát vše vážně a všem jeho sdělením a přáním věnovat pozornost.
Dojednávání spolupráce také zahrnuje dojednávání podmínek poskytovaných služeb PZ a uzavření dohody. Záměrem této části je, aby zájemce měl, co nejpřesnější představu o výsledku a průběhu služeb, o okolnostech související s pracovním uplatněním (např. riziko ztráty invalidního důchodu), o tom, co od něj budou poskytovatelé očekávat a za jakých podmínek budou služby poskytovány a kdy mu přestanou být poskytovány a o tom, na co má nárok a jaká jsou jeho práva. „Výsledkem dojednávání spolupráce je písemná dohoda o spolupráci a cíli, k němuž chtějí obě strany na základě této spolupráce směřovat.“ (interní materiál Agapa, 2003: 9).
1.6.2 Plánování pracovní kariéry
Podle Vitákové (2005) cílem plánování pracovní kariéry je vytvoření představy o vhodném pracovním uplatnění a popsat cestu k jejímu uskutečnění. Proces plánování pracovní kariéry představuje činnost jako vytváření tzv. osobního profilu, kam patří motivace uživatele, vzdělání, schopnosti, dovednosti, zájmy a záliby, vlastní představy a přání uživatele. V procesu PZ je také nutné se zaměřit na informovanost v oblasti potřeb trhu práce. Jedná se o to, aby požadavek uživatele na pracovní místo byl v souladu s potřebami trhu práce, uživatel by pracovní místo jinak nemohl získat.
Dalšími činnostmi, na které se proces plánování kariéry zaměřuje je vytváření představy vhodného pracovního místa pro konkrétního uživatele a plánování cesty k jeho získání. Toto plánování umožňuje uživateli spolurozhodovat o poskytovaných službách a vede k rozvoji dovedností potřebných k plánování v oblasti pracovní kariéry a k zodpovědnosti za vlastní rozhodnutí.
1.6.3 Trénink dovedností potřebných k získání a udržení vhodného pracovního místa
Smyslem této fáze PZ je, aby si uživatel osvojil dovednost, které jsou důležité pro získání a udržení zaměstnání, aby se zvýšila míra jeho samostatnosti a rozvíjel se u něj motivace k hledání a udržení pracovního místa. Podle Vitákové (2005) nácvik širokého spektra dovedností probíhá po celou dobu poskytování služeb PZ a stejně jako ostatní součásti je také tento proces plánován. To znamená, že při zahájení spolupráce pracovní konzultant zjišťuje, které dovednosti potřebuje uživatel získat nebo rozvinout a jakých zdrojů při tom může využít. Ve spolupráci s uživatelem pak navrhuje konkrétní kroky směřující k dosažení potřebné úrovně dovedností. Nácvik těchto dovedností probíhá individuálně při konzultacích uživatele služby s pracovníkem PZ nebo ve skupině účastníků, kde lze využít sociální prostředí k výměně zkušeností. Dovednosti potřebné k získání zaměstnání zahrnují oblasti komunikace, vystupování, orientace v situaci, rozhodování, náhledu na vlastní možnosti.
1.6.4 Vyhledávání vhodného pracovního místa
„Pracovní konzultant provází uživatele při vyhledávání vhodného pracovního místa (předává uživateli potřebné informace, zdroje, odelže zaměstnání vyhledávat, zprostředkovává mu náhled na situaci, apod.), nebo poskytuje uživateli přímou osobní pomoc při vyhledávání zaměstnávání, opět podle individuálních potřeb uživatele.“ (interní materiál Agapa, 2003:10).
Při vyhledávání pracovních příležitostí pracovní konzultant propojuje potřeby, zájmy a možnosti uživatele na jedné straně a potřeby a možnosti zaměstnavatele na straně druhé. Cílem je nalézt vhodné pracovní místo pro uživatele služby. Úlohou pracovního konzultanta je získat obraz vhodného pracovního místa pro konkrétního uživatele. Zkoumá fyzikální podmínky (hluk, osvětlení, apod.), sociokulturní podmínky (zvyklosti
v oslovování, velikost kolektivu) a psychologické aspekty pracoviště. Na základě toho může dojít k úpravě pracovních podmínek. „Agentura PZ se při vyhledávání pracovních příležitostí opírá o vlastní databázi zaměstnavatelů v regionu. Databázi doplňuje na základě sledování změn na trhu práce v regionu a spolupráce s úřadem práce a zaměstnavateli.“
(Vitáková, 2005:44).
1.6.5 Dojednávání pracovních podmínek
Vitáková (2005) uvádí, že cílem dojednávání je zajistit pracovní podmínky rovné pracovním podmínkám ostatních zaměstnanců, specifikovat pracovní podmínky konkrétního uživatele tak, aby vyhovovaly oběma stranám, zajistit, aby byly tyto pracovní podmínky uvedeny v příslušném dokumentu (např. v pracovní smlouvě), identifikovat možnosti dalšího rozvoje. V mnoha případech je třeba vytvořit uživateli individuální podmínky pro práci (např. upravit prostředí, zajistit možnost používání pomůcek).
1.6.6 Podpora poskytovaná uživateli po uzavření pracovněprávního vztahu
Cílem této fáze je udržení získaného zaměstnání. „Tato část PZ končí shodou uživatele, zaměstnavatele a pracovního konzultanta, že uživatel si své pracovní místo uchová i bez další podpory agentury PZ.“ (Vitáková, 2005:47). Podpora je poskytována na pracovišti, tzv. pracovní asistence i mimo něj a probíhá podle individuálního plánu, který vypracovává pracovní konzultant s uživatelem, popřípadě se zaměstnavatelem.
1.6.7 Ukončení poskytování služby PZ
K ukončení poskytování služeb PZ dochází v případě, nepotřebuje-li nadále uživatel ani zaměstnavatel pravidelnou podporu agentury PZ. Na tom, zda k této situaci došlo, se domlouvají uživatel služby, zaměstnavatel a pracovní konzultant. Uživateli či zaměstnavateli může být v případě potřeby poskytnuta jednorázová či opakovaná konzultace, informace, rada či intervence i po ukončení poskytování služeb PZ. Úlohou pracovního konzultanta je, se ještě před ukončením spolupráce přesvědčit, zda uživatel služby i zaměstnavatel přesně rozumí svým právům a povinnostem a stanoveným podmínkám.
„Ukončení služby má podobu závěrečné konzultace, kde probíhá celkové zhodnocení služby. Je uzavírána dohoda o ukončení v písemné podobě. Součástí této dohody může být závěrečný plán, který obsahuje popis aktuální situace a postupy při řešení očekávané situace.“ (interní materiál Agapa, 2003:11). V optimálním případě dochází k ukončení služeb podporovaného zaměstnávání tehdy, nepotřebují-li uživatel ani zaměstnavatel podporu agentury PZ. Někdy se však stává, že si nejsou uživatelé nebo zaměstnavatelé zcela jistí a nechtějí s agenturou PZ úplně ztratit možnost kontaktu.
Kořínková (2006) uvádí nejčastější obavy uživatelů a zaměstnavatelů při ukončení služby PZ:
• obava, že uživatel práci samostatně nezvládne
• obava zaměstnavatele, že nebude umět reagovat na neobvyklé situace (např.
v chování uživatele)
Aby se předešlo obavám, vytváří na konci služby pracovník agentury PZ s uživatelem, zaměstnavatelem a případně další osobou (např. rodič, osobní asistent) závěrečný plán. Zúčastněné osoby se snaží předvídat budoucí situace a naznačit možnosti řešení případných obtíží. Plánování na konci služby napomáhá také k vyjasnění rolí zúčastněných osob v budoucnu.
1.7 Podpora poskytovaná zaměstnavateli
Cílem činností prováděných v rámci poskytování podpory zaměstnavateli je vytvoření stabilního pozitivního pracovního vztahu mezi zaměstnavatelem a uživatelem.
K činnostem pracovního konzultanta patří: pomoc při vytváření vhodné pracovní náplně pro uživatele, podpora při vyřizování formalit souvisejících s nástupem uživatele do zaměstnání, poskytování poradenství v oblasti legislativy, pomoc zaměstnavateli a spolupracovníkům uživatele při komunikaci s ním, pomoc při řešení problémů se zapracováním uživatele a s jeho začleněním do kolektivu.
Podle Vitákové (2005) se uživatel může dostat do kolektivu, který nemá zkušenosti s člověkem s podobným postižením. Proto je potřeba, aby si pracovník agentury PZ se spolupracovníky uživatele pohovořil, ptal se na jejich pocity, názory, vysvětloval chování uživatele, mluvil o jeho schopnostech, představoval ho pozitivně, ale reálně.
Spolupracovníkům je též nabídnuta možnost obrátit se na pracovníka agentury s možnými problémy.
1.8 Podpora poskytovaná rodině (blízkým osobám) uživatele
Uživatelé PZ jsou dospělé osoby a jako s takovým k němu pracovní konzultant přistupuje. Přesto jsou mnohdy závislí na svých rodičích nebo sourozencích, kteří za ně mohou často rozhodovat. V takovém případě je třeba, aby pracovník agentury s rodinou spolupracoval, a to vždy se souhlasem a vědomím klienta. „ V podporovaném zaměstnávání si uživatel osvojuje dovednosti vedoucí k větší samostatnosti, což může vyvolávat obavy rodičů. Pracovní konzultant rodiče informuje o průběhu práce, ptá se na jejich názory, problémy a obavy a reaguje na ně.“ (Vitáková, 2005:54).
1.9 Česká unie pro podporované zaměstnávání
Česká unie pro podporované zaměstnávání, o.s. byla založena v roce 2000. Je to nestátní nezisková organizace, která sdružuje poskytovatele a obhájce služby PZ. Jejím posláním je formulovat, šířit a podporovat myšlenku podporovaného zaměstnávání v České republice
Ke konkrétním cílům České unie patří následující činnosti:
• Sdružovat poskytovatele a obhájce služeb podporovaného zaměstnávání
• Vytvořit metodiku podporovaného zaměstnávání v souladu s požadavky European Union of Supported Employment a tuto metodiku průběžně aktualizovat na základě nových poznatků a zkušeností
• Podporovat vznik a rozvoj nových poskytovatelů služeb podporovaného zaměstnávání
• Prosazovat a obhajovat podporované zaměstnávání jako soubor služeb bez kterých se otevřená společnost neobejde
• Být aktivním členem European Union of Supported Emloyment
• Šířit vzdělanost v tomto oboru se zvláštním důrazem na potřeby členů
• Jednat s ústředními státními institucemi ČR, s reprezentanty nestátního sektoru, podnikatelské sféry atd. (www.equal.rytmus.org).
2 PORADNY PODPOROVANÉHO ZAMĚSTNÁVÁNÍ
V České republice začaly být služby podporovaného zaměstnávání poprvé poskytovány v roce 1995, kdy v Praze vznikla první agentura podporovaného zaměstnávání. V průběhu dalších let, zejména po roce 2000, došlo k rozšíření těchto služeb do dalších regionů a dnes jsou zastoupeny již v téměř všech krajích. Od roku 2000 působí v České republice Česká unie pro podporované zaměstnávání. Jejím posláním je formulovat, šířit a podporovat myšlenku podporovaného zaměstnávání v České republice.
Česká unie pro podporované zaměstnávání sdružuje více než 20 sdružení a institucí (právnických osob) a rovněž fyzické osoby poskytující služby v rámci podporovaného zaměstnávání. Celkový počet agentur poskytující služby podporovaného zaměstnávání je však více než dvojnásobný, zejména v posledních letech došlo k velkému nárůstu. Unie pro podporované zaměstnávání uvádí 45 poskytovatelů PZ v rámci České republiky (viz.
příloha č. 1).
2.1 Podmínky pro poskytování služeb PZ
2.1.1 Personální zabezpečení služeb PZ
V současné době je patrné, že kvalitních a efektivních výsledků dosahují nejvíce pracovní týmy tvořené nejméně třemi pracovníky s plnými pracovními úvazky (Vitáková, 2005). Vedoucí je zodpovědný za fungování agentury, vytváří její koncepci, sleduje dodržování hlavních myšlenek a může v agentuře zajišťovat i metodické vedení, kontrolní supervizi. Dalším členem pracovního týmu je pracovní konzultant. Měl by to být člověk schopný komunikovat s klientem, zaměstnavateli, úřady i dalšími organizacemi, který rád pracuje v týmu, který se umí vžít do situace klienta, ale i zaměstnavatele. Vzdělán by měl být v oboru blízkém problematice PZ (sociální práce, speciální pedagogiky, psychologie nebo rehabilitace) (Krejčířová, 2005). Pracovní asistenci provádějí dobrovolní pracovníci, praktikanti odborných škol nebo placení pracovní asistenti s částečným úvazkem.
Společnými vlastnostmi pracovníků jsou ochota k výměně názorů, zkušeností, sdělení obtíží a úspěchů. „Průměrný počet uživatelů služeb PZ připadajících na jednoho pracovního konzultanta se pohybuje v rozmezí 5-7. Je zřejmé, že v případě uživatelů s těžkým stupněm postižení a vysokými nároky na asistenci může pracovní konzultant pracovat s menším počtem uživatelů.“ (Vitáková, 2005:61). Větší agentury mají obvykle
také ekonoma, účetní a někdy i koordinátora asistentů podle toho, s kolika pracují klienty a na jakou cílovou skupinu se zaměřují.
2.1.2 Technické zabezpečení
Agentury PZ kladou poměrně skromné požadavky na prostory a vybavení.
K nárokům na prostor se řadí prostor pro administrativu, prostor pro rozhovory s uživateli, zaměstnavateli, pracovníky jiných organizací, prostor pro práci ve skupině, vhodný nábytek, sociální zázemí, bezbariérový přístup. K technickému vybavení patří počítače, tiskárna, kopírka, telefony, internetové vybavení, kancelářské potřeby.
2.1.3 Organizační prostředky využívané v agentuře PZ
„Předpokladem efektivně, spolehlivě a pružně fungující organizace je promyšlený, účelný a jasně definovaný soubor organizačních prostředků, v nichž některé jsou pro práci agentur PZ nezbytné.“ (Vitáková, 2005:64). Nástrojem k zajištění vzájemné informovanosti pracovníků jsou pravidelné porady. Umožňují podílet se na rozhodování, přispívají k rozšíření možností řešení. Jsou věnovány organizačním či provozním záležitostem, změnám metodických postupů a plánování rozvoje agentury. Zápisy z nich musí být dostupné každému pracovníku. Dalším nástrojem jsou vzájemné konzultace pracovníků, které představují jednu z možných forem podpory pro pracovníky. Důležitou části činnosti agentury je vedení dokumentace poskytovaných služeb. Podle Vitákové (2005) jejich smysl spočívá ve vytvoření možnosti zhodnotit zpětně kvalitu, kvantitu efektivitu poskytovaných služeb, informovat se o skutečnostech z dřívější doby, porovnat situaci dříve a nyní, argumentovat v případě potřeby.
2.1.4 Zdroje finančních prostředků
Stejně jako ostatní nestátní neziskové organizace využívají agentury PZ více druhů finančních zdrojů, jimiž jsou zejména státní dotace, dotace krajských a městských úřadů, finanční zdroje úřadů práce, fondy EU a nadací, individuální a firemní dárci, členské příspěvky, příspěvky uživatelů na úhradu služeb, vlastní činnost agentur (kurzy, rekvalifikace, školení).
2.1.5 Regionální spolupráce
Cílem regionální spolupráce je vytvoření stabilní sítě vztahů mezi zainteresovanými subjekty. K těmto subjektům patří například ministerstva, zastupitelstva místního, městského, krajského úřadu, poslanci a senátoři, úřady práce, správa sociálního zabezpečení, vyšší odborné a vysoké školy, nadace, zaměstnavatelé aj.
2.2 A Kluby ČR
A Kluby ČR poskytují odborné poradenství lidem v nepříznivé sociální situaci tak, aby mohli co nejdříve svoji situaci změnit a začít využívat přirozených i veřejných služeb a žít běžným způsobem. Nabízí základní sociální poradenství určené všem lidem v tíživé životní situaci, specializované poradenství při škodlivém užívání alkoholu a poradenství pro lidi znevýhodněné na trhu práce. Služby jsou poskytovány v Brně (interní materiál A Kluby ČR, 2006).
2.2.1 Poradna a podpora při nezaměstnanosti
Poradna a podpora při nezaměstnanosti (PPZ) při organizaci A Kluby ČR poskytuje odborné poradenství lidem v nepříznivé sociální situaci tak, aby mohli co nejdříve svoji situaci změnit a začít využívat přirozených i veřejných služeb. Pomoc a podpora je založena na respektování osobnosti uživatele, zachování lidské důstojnosti a zohlednění jeho práva žít ve společnosti běžným způsobem života.
2.2.1.1 Poradenské služby
Individuální podpora
Individuální poradenství je specifické tím, že respektuje jedinečnost každého člověka a snaží se uživateli pomáhat utvářet o vhodném rozvíjení a realizaci vlastních schopností, přičemž je kladen důraz na klientova přání, dovednosti a zájmy (interní materiál A Kluby ČR, 2006).
Tyto služby zahrnují pomoc při hledání, změně či odchodu ze zaměstnání, orientaci na trhu práce a nabídce volných pracovních míst, pomoc s kontaktováním zaměstnavatelů,
profesní poradenství, poradenství týkající se vztahů a dovedností na pracovišti, doprovázení a zastupování práv klienta, pracovně právní poradenství aj.
Podstatnou součástí individuálního poradenství je tzv. individuální plán.
Individuální plán je sestavován vždy za spolupráce sociálního pracovníka a samotného uživatele.
Skupinová podpora
Podstatou skupinových setkání je vzájemné setkávání a poznávání lidí, které společně spojuje zájem o problematiku zaměstnanosti a hledání práce. Lidé, kteří se potýkali s nezaměstnaností na trhu práce, nebo chtěli svoji práci změnit. Skupinová práce je založena na principech tolerance, respektu a vzájemné spolupráce. Jedná se o otevřené skupinové setkání, kde dochází k výměně a sdílení zkušeností, probírá se problematika přijímacího pohovoru a jednání se zaměstnavatelem.
2.2.1.2 Rekvalifikační (akreditované) PC kurzy a kurzy Anglického jazyka
Jsou určeny pro registrované uživatele služby Individuální poradenství.
Dokumentace používaná v PPZ
• Dohoda o poskytování služeb
• Osobnostní profil uživatele
• Souhlas s anonymním projednáváním osobní kauzy
• Záznam o průběhu schůzky s uživatelem
• Individuální plán
• Ukončení dohody o poskytování služeb
• Dotazník hodnocení služeb PPZ
2.3 Liga za práva vozíčkářů
Základní myšlenkou občanského sdružení Liga za práva vozíčkářů je dosažení stejných práv a povinností pro občany se zdravotním postižením. Liga poskytuje službu sociální rehabilitace a podporovaného zaměstnávání (www.ligavozic.cz).
2.3.1 Centrum sociální rehabilitace
Posláním služby sociální rehabilitace je podporovat rozvoj takových dovedností a schopností osob se zdravotním postižením, které jsou potřebné pro dosažení samostatnosti a soběstačnosti a zvýšení jejich kvalit života. Cílem služeb sociální rehabilitace je zamezení sociálního vyloučení cílové skupiny osob se zdravotním postižením, prostřednictvím vzdělávání, aktivizace, nácviku speciálních dovedností, rozvoje znalostí potřebných k zapojení se na trh práce.
2.3.2 Agentura podporovaného zaměstnávání
Hlavním cílem projektu je tvorba nových pracovních míst pro osoby se zdravotním postižením, které jsou registrovány na ÚP Brno-město, Brno-venkov jako uchazeči nebo zájemci o zaměstnání. Poskytuje se poradenství v oblasti zaměstnávání osob se zdravotním postižením. V rámci podpory je klientům poskytováno poradenství, individuální konzultace, bilanční diagnostika, pracovní asistence apod. Tato bezplatná služba je časově omezená a přizpůsobuje se individuálním potřebám uživatele.
3 OSOBY SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM
Zákon o zaměstnanosti (Steinichová, 2010: 89) uvádí: „Osobami se zdravotním postižením jsou fyzické osoby, které jsou:
a) orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními ve třetím stupni,
b) orgánem sociálního zabezpečení uznány invalidními v prvním nebo druhém stupni,
c) rozhodnutím úřadu práce uznány zdravotně znevýhodněnými.“
„Zdravotní postižení lze vymezit jako poškození nebo ztrátu určitého orgánového systému. V důsledku toho dochází k narušení, omezení či úplné ztrátě některé ze standardních funkcí. Handicap představuje znevýhodnění dané nejen určitým omezením nebo postižením, ale i mírou jeho subjektivního zvládnutí a sociální pozicí jedince ve společnosti.“ (Buřvalová, Reitmayerová, 2007:6).
„Zohlednění zdravotního postižení jako funkční poruchy zdravotního stavu odpovídá mezinárodně uznávaným a používaným hlediskům, stejně jako hlavní zásada, že fyzickým osobám, které jsou zdravotně handicapovány, se při přístupu do zaměstnání poskytuje zvýšená ochrana na trhu práce.“ (Kolibová, 2005: 170).
„Za zdravotně znevýhodněnou osobu se považuje fyzická osoba, která má zachovánu schopnost vykonávat soustavné zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, ale její schopnosti být nebo zůstat pracovně začleněna, vykonávat dosavadní povolání nebo využít dosavadní kvalifikaci nebo kvalifikaci získat jsou podstatně omezeny z důvodu jejího dlouhodobého nepříznivého zdravotního stavu.“ (Bičáková, 2007:59). Za dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav se považuje nepříznivý zdravotní stav, který podle poznatků lékařské vědy má trvat déle než jeden rok a podstatně omezuje psychické, fyzické nebo smyslové schopnosti a tím i schopnost pracovního uplatnění. Skutečnost, že je fyzická osoba uznána jako osoba se zdravotním postižením s invaliditou v prvním až třetím stupni dokládá rozhodnutím orgánu sociálního zabezpečení. Skutečnost, že je fyzická osoba uznána osobou se zdravotním znevýhodněním dokládá rozhodnutím úřadu práce (Steinichová, 2010).
3.1 Zaměstnávání osob se zdravotním postižením s podporou státu
„Při uplatňování práva na zaměstnání je zakázána diskriminace z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, jazyka, věku, náboženství či víry, majetku, manželského či rodinného stavu a zdravotního stavu.“ (Krejčířová, 2005: 11).
Zaměstnávání osob se zdravotním postižením ošetřuje zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti. Vyplývá z něj, že každý zaměstnavatel zaměstnávající více než 25 zaměstnanců v pracovním poměru, je povinen zaměstnávat osoby se zdravotním postižením ve výši povinného podílu na celkovém počtu svých zaměstnanců. Povinný podíl činí 4%. Tuto povinnost zaměstnavatelé plní zaměstnáním v pracovním poměru, odebíráním výrobků nebo služeb od zaměstnavatelů zaměstnávajících více než 50
% zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením nebo zadáváním zakázek těmto zaměstnavatelům. Plnit tuto povinnost mohou zaměstnavatelé i zaplacením odvodu do státního rozpočtu.
Zákon o zaměstnanosti upravuje řadu možností podpory zaměstnávání osob se zdravotním postižením z prostředků státního rozpočtu.
3.1.1 Úřad práce
Zákon o zaměstnanosti (Steinichová, 2010: 93) uvádí: „Úřad práce vede evidenci osob se zdravotním postižením, kterým poskytuje služby podle tohoto zákona. Evidence obsahuje identifikační údaje o sobě zdravotním postižením, údaje o omezeních v možnostech jejího pracovního uplatnění ze zdravotních důvodů, údaje o právním důvodu, na základě kterého byla uznána osobou se zdravotním postižením, a údaje o poskytování pracovní rehabilitace.“ Údaje z evidence osob se zdravotním postižením jsou určeny výhradně pro účely začlenění a setrvání těchto osob na trhu práce a pro statické účely. Dále úřad práce ukládá zaměstnavatelům obsazovat volná pracovní místa vymezená pro občany se zdravotním postižením pouze těmito občany, poskytuje poradenské služby o volbě povolání a zabezpečuje pracovní rehabilitaci, přípravu pro pracovní uplatnění a po jejich absolvování vhodné pracovní uplatnění, zřizuje a spravuje výcviková střediska pro občany se zdravotním postižením, ve spolupráci s orgány státní zdravotní správy sleduje, zda příprava na pracovní uplatnění a pracovní podmínky nemají nepříznivý vliv na jejich zdravotní stav (Kňažko, 2008). „Úřad práce nenabízí svým klientům pouze
zprostředkování nového zaměstnání, ale také profesní a psychologické poradenství.“
(Sociální práce, Veronika Hrdá 1/2005:14).
3.1.2 Pracovní rehabilitace
Pracovní rehabilitace je v zákoně o zaměstnanosti definována jako souvislá činnost zaměřená na získání a udržení vhodného zaměstnání osoby se zdravotním postižením, která zahrnuje zejména poradenskou činnost zaměřenou na volbu povolání, volbu zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti, teoretickou a praktickou přípravu pro zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost, zprostředkování, udržení a změnu zaměstnání, změnu povolání a vytváření vhodných podmínek pro výkon zaměstnání nebo jiné výdělečné činnosti. Pracovní rehabilitaci zabezpečují na základě žádosti osoby se zdravotním postižením úřady práce, které hradí náklady s ní spojené a které při jejím zajištění spolupracují s rehabilitačními středisky nebo jejím výkonem mohou pověřit jinou právnickou nebo fyzickou osobu, např. agenturu podporovaného zaměstnávání.
„Významnou složkou pracovní rehabilitace je teoretická a praktická příprava po zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost osob se zdravotním postižením, jež zahrnuje
a) přípravu na budoucí povolání b) přípravu k práci
c) specializované rekvalifikační kurzy.“ (Krejčířová, 2005: 42).
Zařazení osob se zdravotním postižením na pracovní rehabilitaci nesmí být v rozporu s jejich zdravotní způsobilostí. Úřad práce musí zařazení písemně oznámit na příslušné okresní správě sociálního zabezpečení s uvedením data zahájení, místa výkonu, denního rozsahu a celkové délky trvání pracovní rehabilitace, a do 5 kalendářních dnů písemně oznámit její ukončení (Steinichová, 2010).
3.1.3 Chráněné pracovní místo a chráněná pracovní dílna
Chráněné pracovní místo je vytvořeno zaměstnavatelem pro osobu se zdravotním postižením na základě písemné dohody s úřadem práce. Chráněné pracovní místo musí být provozováno po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření chráněného pracovního místa může poskytnout úřad práce zaměstnavateli příspěvek.
Příspěvek na vytvoření chráněného pracovního místa pro osobu se zdravotním postižením
může činit maximálně osminásobek a pro osobu s těžším zdravotním postižením maximálně dvanáctinásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku. Podmínkou pro poskytnutí příspěvku je tzv.
bezdlužnost zaměstnavatele.
Chráněná pracovní dílna je pracoviště zaměstnavatele, vymezené na základě dohody s úřadem práce a přizpůsobené pro zaměstnávání osob se zdravotním postižením, kde je v průměrném ročním přepočteném počtu zaměstnáno nejméně 60 % těchto zaměstnanců. Chráněná pracovní dílna musí být provozována po dobu nejméně 2 let ode dne sjednaného v dohodě. Na vytvoření chráněné pracovní dílny poskytuje úřad práce zaměstnavateli příspěvek. Příspěvek na vytvoření chráněné pracovní dílny může činit maximálně osminásobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí předchozího kalendářního roku na každé pracovní místo v chráněné pracovní dílně vytvořené pro osobu se zdravotním postižením a dvanáctinásobek této mzdy na pracovní místo pro osobu s těžším zdravotním postižením a dvanáctinásobek této mzdy na pracovní místo pro osobu s těžším zdravotním postižením (Bičáková, 2007).
3.1.4 Příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením
Zaměstnavateli zaměstnávajícímu více než 50 % osob se zdravotním postižením z celkového počtu svých zaměstnanců se poskytuje příspěvek na podporu zaměstnávání těchto osob. Jedná se o jediný příspěvek, který není úřadem práce poskytován na základě dohody, ale zaměstnavateli na něj při splnění zákonných podmínek vzniká nárok.
Zaměstnavatel podává žádost na příslušném úřadu práce.
3.2 Legislativa k zaměstnávání osob se zdravotním postižením
Stručný přehled právních předpisů upravujících problematiku zaměstnávání osob se zdravotním postižením:
• Zákon č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti
Část III. – Zaměstnávání osob se zdravotním postižením
§ 67 Kdo je osoba se zdravotním postižením
§ 68 Evidence osob se zdravotním postižením vedená úřadem práce
§ 69 – 74 Pracovní rehabilitace
§ 75 – 77 Chráněné pracovní místo a chráněná pracovní dílna
§ 78 Příspěvek na zaměstnávání osob se zdravotním postižením
§ 79 – 84 Práva a povinnosti zaměstnavatelů a spolupráce s úřady práce
Část V. – Aktivní politika zaměstnanosti
§ 113 Společensky účelná pracovní místa
§ 116 Příspěvek na zapracování
• Vyhláška č. 518/2004 Sb., kterou se provádí zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti.
Část I
§ 1 – 5 Pracovní rehabilitace osob se zdravotním postižením
§ 6 – 10 Chráněné pracovní místo a chráněná pracovní dílna
§ 11 – 14 Výpočet průměrného čtvrtletního přepočteného počtu zaměstnanců a zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením
§ 15 – 20 Výpočet průměrného ročního přepočteného počtu zaměstnanců a výpočet plnění povinného podílu
§ 21 – 23 Poradenská činnost
§ 24 – 31 Příspěvky v rámci aktivní politiky zaměstnanosti
§ 32 – 33 Služební průkaz
§ 34 Účinnost (www.icm.cz)
4 PROBLEMATIKA ZAMĚSTNÁVÁNÍ OSOB SE ZDRAVOTNÍM POSTIŽENÍM
4.1 Význam práce pro osobu se zdravotním postižením
Pro člověka zaujímá práce v jeho životě nezastupitelné postavení. Přináší mu materiální prospěch, ale současně pocit seberealizace a společenské užitečnosti. Vtahuje člověka do sociálních vztahů, uspokojuje jeho potřeby ctižádosti, sebeuplatnění a sebeúcty.
Buchtová, 2003: 75) píše: „Práce slouží nejen k výrobě hmotných statků, ale také navádí člověka vést rozhovory, potkávat nové lidi a uzavírat přátelství.“ Při zvládání pracovních úkolů může jednotlivec získat nové schopnosti a pocit odborné kompetence. Ztráta práce znamená velký zásah do života lidí. Hodnotu práce člověk pozná, až když ji ztratí.
Nedobrovolné vyřazení práce z života má pro člověka negativní sociální, psychologické i zdravotní důsledky. Ztrátou práce člověku mizí hlavní zdroj k uspokojování životních potřeb, vzniká osobní i rodinná ekonomická nejistota, ztrácí se možnost udržování pracovních návyků a dovedností a změní se časový rozvrh pracovního dne. Člověka bez práce se zmocňují pocity nejistoty, strach z budoucnosti i pochybnosti o vlastních schopnostech.
Práce má tedy zásadní význam v životě všech lidí. Postižení lidé cítí možnost vykonávání zaměstnání většinou jako možnosti získání vyššího statutu. Procházková (2009) považuje za zvláště důležité následující funkce a efekty:
• Díky vlastní činnosti se mohou postižení lidé do určité míry starat sami o sebe a tím si vytvořit základnu pro svou ekonomickou existenci. Vykonávání profese je tedy podstatnou zásadou ekonomické a sociální samostatnosti a nezávislosti.
• Vyučení a vykonáván profese umožňuje postiženému získat status pracujícího a výdělečně činného, který je v našem společenském uspořádání obzvlášť důležitý.
Z postiženého člověka se stává aktivní, zúčastněný a uznaný článek lidského společenství.
• Díky zaměstnanosti se postiženému otvírají sociální možnosti kontaktu, které přesahují rodinné vztahy, což mu usnadňuje překonávání sociální izolace.
• Zaměstnanost poskytuje postiženému uspokojení osobní a sociálně plodné a smysluplné práce. Díky zkušenosti, že z vlastní síly něco dokáže a že dokáže své
schopnosti využít produktivním způsobem pro sebe i jiné, získává jeho bytí existenční smysl.
• Práce je stimulem osobního vývoje a mediem podpory vnitřní psychické stability a stabilizace vztahu s prostředím.
4.2 Princip integrace a inkluze
„I v dnešní době je ještě stále mnoho lidí, zvláště lidí s mentálním či kombinovaným postižením, izolováno od lidí bez postižení, resp. od určitých oblastí všedního života. Je jim odepírána možnost účastnit se každodenního společenského života, obohacovat jej a být jím obohacován.“ (Procházková, 2009:28). V některých oblastech např. školské, se tato izolace pomalu uvolňuje a odstraňuje, v jiných např. pracovní, je ještě třeba mnohé udělat a změnit.
„Postižení lidé by měli mít nezávisle na druhu a stupni postižení ve všech oblastech života v zásadě stejné šance na přístup a účast jako nepostižení lidé.“ (Cloerkes, 1997, In:
Procházková, 2009:28). „Tato myšlenka vychází z konceptu principu normalizace a v širším smyslu se odráží do procesu inkluze.“ (Procházková, 2009:28). Princip normalizace znamená takové utváření prostředí, aby bylo možné vytvořit pro postižené jedince normální podmínky k životu. Z tohoto principu se vyvíjí princip integrace neboli sjednocení (Klimeš, 2005). K integraci dochází, pokud mají všichni lidé rovnoprávný sebeurčující přístup ke všem oblastem života. Inkluze je proces usilující o plnohodnotný společenský život osob znevýhodněných. Sociální inkluze může být chápána jako vytváření takových institucionálních podmínek, které napomáhají možnosti plnohodnotného společenského zapojování všech osob (www.vyzkum-mladez.cz). Podle Klimeše (2005) inkluze znamená uzavření či zahrnutí do něčeho, její opak exkluze vyloučení. Exkluze znamená společenské vyloučení, inkluze společenské začlenění.
Označuje strategie, jak toto vyloučení ze společnosti překonat.
4.3 Překážky při začleňování osob se zdravotním postižením na trh práce
„Trh práce je místem, kde se setkávají zaměstnanci a zaměstnavatelé. Během negociace mezi nabízejícími a poptávajícími se dohaduje cena i množství směnného zboží,
teda práce. Prostřednictvím trhu práce jsou lidé rozmístění do jednotlivých zaměstnání, firem, odvětví a regionů. Díky organizaci produkce a distribuce práce jsou uspokojovány osobní potřeby individuálních lidí i celé společnosti.“ (Václavíkova, Kolibová, Kubicová, 2009:28). Jak se psalo již v první kapitole, podporované zaměstnávání je komplex služeb, jejichž cílem je poskytnout člověku takovou podporu, aby si našel a udržel místo na otevřeném trhu práce za rovných platových podmínek. Otevřený trh práce představuje pracovní místa na pracovištích, které nemají statut chráněné dílny podle platné legislativy, kde nejsou soustředěni pracovníci na základě společného znaku - znevýhodnění na trhu práce. Opakem otevřeného je chráněný trh práce.
Postižení lidé se při vstupu na trh práce setkávají často s množstvím překážek. Skřehot (2009) uvádí tyto příčiny nízké nezaměstnanosti postižených lidí:
• nedostatečná informovanost zdravotně postižených osob o souladu invalidního důchodu a mzdy/ platu,
• nedostatečná vzájemná vstřícnost zaměstnavatelů a zdravotně znevýhodněných osob,
• neodpovídající kvalifikace/ vzdělání osob se zdravotním postižením,
• nedostatečná orientace na trhu práce a v nabídkách zaměstnání,
• nízká motivovanost daná mj. „jistotou“ invalidního důchodu vs. nejistotou zaměstnání.
Na straně zaměstnavatelů je nejčastější obavou častá nemocnost zdravotně postižených pracovníků. Další těžkosti podle Skřehota (2009) pak zaměstnavatelé spatřují v:
• složité administrativě, neschopnosti úřadu práce posoudit potřeby zaměstnanců se zdravotním postižením a potřeby zaměstnavatele,
• častých změnách legislativy (zejména s ohledem na státní příspěvky na zaměstnávání postižených osob) a změnách týkajících se zřizování a provozu chráněných dílen,
• kvalitě jednotlivých uchazečů o práci (vzdělání, ochota pracovat),
• zdravotních omezení postižených pracovníků, nedostatku vhodné práce, nízké konkurenceschopnosti chráněných dílen,
• nemožnosti najít v každém okamžiku pracovní doby smysluplné využití zdravotně postižených zaměstnanců,
• necitlivém přístupu orgánů státní správy vůči zaměstnavatelům,
• nedostatečné finanční podpoře ze strany státu, přílišné administrativní zátěži při prokazování nároku na státní příspěvky a značné libovůli v uznávání výše příspěvků ze strany úředníků,
• nedostatku pracovních zakázek, nedostatku důvěry ze strany podniků/firem, že chráněné dílny mohou poskytovat kvalitní práci,
• neinformovanosti potenciálních zaměstnavatelů,
• průtazích ve vyplácení státních příspěvků, neochotě bank poskytovat provozní úvěry,
• složitostech při zaměstnávání osob s mentálním postižením – nízká pracovní disciplína a zodpovědnost a také nebezpečné chování těchto osob na pracovišti,
• nespolehlivosti a nízké pracovní morálce zaměstnanců,
• neznalosti práce na PC, neochotě měnit navyklé stereotypy a nízké kvalifikaci zdravotně postižených pracovníků,
• nízké produktivitě práce zdravotně postižených pracovníků (často vzniká rozpor mezi představou v ohodnocení zdravotně postižených zaměstnanců a jejich skutečným pracovním výkonem),
• slabém zájmu a podpoře zaměstnávání zdravotně postižených ze strany veřejnosti i státu,
• těžko udržitelné konkurenceschopnosti výrobků díky nižší produktivitě práce zdravotně postižených pracovníků,
• zdravotním stavu zdravotně postižených osob – ten často neodpovídá okruhu zaměstnání, které mohou tyto osoby zvládat a i přes to je úřady práce k danému zaměstnavateli vysílají.
Složitosti při zaměstnávání zdravotně postižených osob s sebou přináší řadu těžkostí také na straně těchto osob. Většinou je lze shledávat v samotném charakteru a náročnosti práce, pracovních podmínkách a v neposlední řadě také v rizicích spojených s výkonem pracovních činností, které mohou vést k ohrožení zdraví, úrazům či provozním nehodám.
„Zaměstnávání osob se zdravotním postižením přináší celou řadu faktických, ale někdy také zcela zbytečných (umělých) problémů. Důsledkem toho je, že v České republice je zaměstnáváno jen 15,7 % ze skupiny ekonomicky aktivních občanů se zdravotním postižením. Uchazečů o zaměstnání, kteří z nějakého důvodu nemohou být zaměstnáni, je
v této skupině pouze 5,2 %, z čehož vyplývá, že 79 % osob se zdravotním postižením se o práci uchází marně, popřípadě se o ni vůbec neuchází.“ (Skřehot, 2009:18).
Doba evidence osob se zdravotním postižením na úřadech práce je mnohem delší, než evidence zdravých jedinců. Jedná se o dlouhodobou nezaměstnanost. Tato nezaměstnanost trvá delší časový úsek a v horších případech může být opakovaná se stupňujícími se dopady. Jedná se o nezaměstnanost trvající jeden rok i déle, která přináší existenční problémy, problémy sociální, rodinné apod.
Na trhu práce jsou znevýhodněni nejen osoby se zdravotním postižením, ale také fyzické osoby do 20 let věku, těhotné ženy, kojící ženy a matky do devátého měsíce po porodu, fyzické osoby pečující o dítě do 15 let věku, fyzické osoby starší 50 let věku, fyzické osoby, které jsou vedeny v evidenci uchazečů o zaměstnání nepřetržitě déle než 5 měsíců, fyzické osoby, které potřebují zvláštní pomoc, těmito osobami se rozumí zejména fyzické osoby, které se přechodně ocitly v mimořádně obtížných poměrech nebo které v nich žijí, fyzické osoby společensky nepřizpůsobivé, fyzické osoby po ukončení výkonu trestu odnětí svobody nebo po propuštění z výkonu ochranného opatření zabezpečovací detence a fyzické osoby ze sociokulturně znevýhodněného prostředí (Steinichová, 2010:
52-53).
