Liberec 2016
Domácí násilí na ženách
Bakalářská práce
Studijní program: B7508 – Sociální práce
Studijní obor: 7502R024 – Sociální práce a penitenciární péče Autor práce: Denisa Nepimachová
Vedoucí práce: Ing. František Vlach
PODĚKOVÁNÍ
Ráda bych tímto poděkovala Ing. Františku Vlachovi za cenné rady, připomínky a odborné vedení mé bakalářské práce. Také bych ráda poděkovala vedoucí Linky důvěry Liberec a vedoucímu Intervenčního centra Liberec za poskytnutí rozhovoru.
Poděkování patří také mé rodině, příteli a kamarádce za morální podporu a pomoc, kterou mi poskytli při zpracování bakalářské práce.
Název bakalářské práce: Domácí násilí na ženách Jméno a příjmení autora: Denisa Nepimachová
Akademický rok odevzdání diplomové práce: 2015/2016 Vedoucí bakalářské práce: Ing. František Vlach
Anotace:
Bakalářská práce se zabývá problematikou domácího násilí na ženách. Cílem bakalářské práce je vytvoření projektu pro oběti domácího násilí, jež jsou v péči v azylovém domě pro matky s dětmi v tísni v Liberci. Projekt je zaměřen na snížení dopadů tíživé situace obětem domácího násilí. Bakalářská práce je rozdělena na teoretickou a empirickou část.
Teoretická část vymezuje základní terminologii problematiky, popisuje fáze, znaky a formy domácího násilí. Dále jsou zde zmíněny preventivní služby pro oběti domácího násilí a kampaně, zabývající se touto problematikou.
Praktická část bakalářské práce se věnuje průzkumu, který se uskutečnil v Lince důvěry Liberec a v Intervenčním centru Liberec. Průzkum zjišťuje, jaká je péče o oběti domácího násilí v oblasti trhu práce. Dále je praktická část zaměřena na projekt pro oběti domácího násilí.
Klíčová slova:
Agresor, domácí násilí, oběť, ženy
Title of Bachelor Thesis: Domestic Violence against Women First and last name of the author: Denisa Nepimachová Academic year of thesis submission: 2015/2016
Supervisor of the Bachelor Thesis: Ing. František Vlach Annotation:
My bachelor thesis concerns the issues of domestic violence against women. The aim of the thesis is to create a project for victims of domestic violence, which are in the care of asylum house for mothers with children in distress in Liberec. The project is aimed to reduce the impact of difficult situation for victims of domestic violence. The thesis is divided into a theoretical and an empirical part.
The theoretical part defines basic terminology problems, describes the phase, characteristics and forms of domestic violence. Preventive services for victims of domestic violence and campaigns dealing with this issue are also mentioned in this part.
The empirical part of the thesis is devoted to a research which was held at the crisis hotline and in the Intervention centre of Liberec. The research explores what is the care for victims of domestic violence in the labor market like. The practical part is focused on a project for victims of domestic violence.
Keywords:
Aggressor, domestic violence, victim, women
7
Obsah
ÚVOD ... 10
TEORETICKÁ ČÁST ... 12
1 POJEM DOMÁCÍ NÁSILÍ ... 12
1.1 DEFINICE POJMU DOMÁCÍ NÁSILÍ ... 13
1.2 FÁZE DOMÁCÍHO NÁSILÍ ... 15
1.3 ZNAKY DOMÁCÍHO NÁSILÍ ... 17
1.4 FORMY DOMÁCÍHO NÁSILÍ ... 19
2 PREVENCE DOMÁCÍHO NÁSILÍ ... 25
2.1 PREVENTIVNÍ SLUŽBY ... 27
2.2 KAMPANĚ PROTI DOMÁCÍMU NÁSILÍ ... 27
2.2.1 The Black Dot Campaign ... 27
2.2.2 Kampaň Bílá stužka – Muži proti násilí na ženách a dětech ... 28
3 BEZPEČNOSTNÍ PLÁN PRO OBĚTI DOMÁCÍHO NÁSILÍ ... 29
3.1 KDO MŮŽE OBĚTEM DOMÁCÍHO NÁSILÍ POMOCI ... 30
3.2 DRUHY SLUŽEB PRO OBĚTI DOMÁCÍHO NÁSILÍ ... 32
PRAKTICKÁ ČÁST ... 36
4 PRŮZKUMNÉ ŠETŘENÍ ... 36
4.1 CÍL PRŮZKUMU... 36
4.2 STANOVENÍ PŘEDPOKLADŮ ... 36
4.3 POUŽITÉ PRŮZKUMNÉ METODY ... 36
4.4 CHARAKTERISTIKA PRŮZKUMNÉHO VZORKU ... 38
4.5 ROZHOVOR SVEDOUCÍ PRACOVNICÍ LINKY DŮVĚRY LIBEREC ... 38
4.5.1 Vyhodnocení rozhovoru ... 41
8
5 PROJEKT ... 43
5.1 CHUDOBA ŽEN A DOMÁCÍ NÁSILÍ ... 43
5.2 POPIS PROJEKTU ... 46
5.3 CÍL PROJEKTU ... 47
5.4 CÍLOVÁ SKUPINA ... 47
5.5 REALIZÁTOR PROJEKTU ... 48
5.6 METODY A TECHNIKY ... 48
5.7 FINANCOVÁNÍ PROJEKTU ... 50
5.8 ZPŮSOB REALIZACE ... 50
5.9 ČASOVÝ HARMONOGRAM... 51
5.10 OČEKÁVANÉ DOPADY PROJEKTU ... 54
5.11 VYHODNOCENÍ ... 55
6 DISKUZE ... 56
6.1 NAVRHOVANÁ OPATŘENÍ ... 56
ZÁVĚR ... 58
SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ... 60
SEZNAM PŘÍLOH ... 64
9
Seznam tabulek
Tabulka 1: Current partner relationship (reported by men). ... 24
Tabulka 2: Ekonomické násilí na obětech domácího násilí ... 44
Tabulka 3: Ekonomický status klientek ... 45
Tabulka 4: Časový harmonogram projektu ,,Nový začátek" na rok 2016 ... 53
Seznam obrázků
Obrázek 1: Duluthský model (Zdroj: Conway 2007, s. 16). ... 20Obrázek 2: The Black Dot Campaign (Zdroj: Evon 2015). ... 28
Obrázek 3: Rozhovor s Bc. Vendulou Brožovou - vedoucí Linky důvěry Liberec ... 42
10
Úvod
,,Pro lásku je žena ochotna podstoupit jakékoliv násilí.“
Otto von Bismarck Násilí mezi partnery bylo společností dlouho považováno za okrajovou záležitost. Týkalo se jen sociálně nejslabších vrstev, minoritních skupin nebo duševně nemocných. Od konce 19. století vznikaly názory, že by manželství mělo být udrženo za každou cenu. Pro tuto dobu bylo domácí násilí vnímáno spíše jako norma, která patří k manželství. Feministické hnutí v USA zahájilo zájem o zlepšení situace žen. Díky zkoumání podmínek žen byl rozpoznán nový sociální problém – domácí násilí.
Postupem času se zájem o řešení problematiky začal šířit do Evropy. V České republice se této problematice začali věnovat po roce 1989. První na toto téma upozornily neziskové organizace, díky kterým pojem domácí násilí vstoupil do povědomí širší veřejnosti.
Pokud se před mnoha lety vyskytovalo domácí násilí jen v nejnižších společenských a sociálních vrstvách, dnes je tomu jinak. Násilí v partnerských vztazích se vyskytuje ve všech společenských a sociálních vrstvách společnosti. Vyskytuje se ve všech zemích a ve všech sociálních skupinách. Můžeme ho spatřit i mezi lidmi vysoce vzdělanými a finančně zabezpečenými. Partneři mohou bydlet na vesnici či ve městě, muž může pravidelně požívat alkohol nebo nemusí. V dnešní době se toto téma může týkat opravdu všech v nezávislosti na individualitě jednotlivce.
Teoretická část bakalářské práce definuje pojem domácího násilí, jeho fáze, znaky a formy. V práci je uvedeno několik definic, protože jednotná definice v literatuře neexistuje. Na tuto kapitolu navazují preventivní služby a kampaně proti domácímu násilí. Autorka v této kapitole uvádí dvě nejzajímavější kampaně proti domácímu násilí.
V poslední části teoretické práce je popsán bezpečnostní plán pro oběti domácího násilí.
V této kapitole jsou charakterizovány instituce, které se věnují péči o oběti domácího násilí a dále druhy služeb počínaje krizovou intervencí, přes poradenství, podporu v průběhu trestního stíhání a soudního řízení, až po preventivní služby.
11
Praktická část práce obsahuje výzkumné šetření, včetně analýzy dat a jejich vyhodnocení. Na začátku bakalářské práce byl stanoven hlavní cíl, na jehož základě byly stanoveny další dílčí cíle. Cílem bakalářské práce je vytvoření projektu pro oběti domácího násilí, jež jsou v péči v azylovém domě pro matky s dětmi v tísni v Liberci.
Projekt je zaměřen na snížení dopadů tíživé situace obětem domácího násilí. Cílem projektu je zvýšit možnosti seberealizace a sebevědomí obětí domácího násilí a znovu jim pomoci uplatnit se na trhu práce. Autorka v práci předkládá také podkapitolu věnující se navrhovaným opatřením, která vzešla po analýze a vyhodnocení dat.
Bakalářská práce je určena pro veřejnost, Domov sv. Moniky, Linku důvěry Liberec a Intervenční centrum Liberec, a to jak pro pracovníky, tak i pro potenciální klienty. Klientky mohou v této práci vyčíst zdrojové informace o organizacích.
12
Teoretická část
1 Pojem domácí násilí
Celá bakalářská práce se věnuje problematice domácího násilí na ženách, proto se Vás autorka v této kapitole bude snažit uvést do této problematiky a seznámí Vás s definicí domácího násilí, jeho fázemi, znaky a také se zaměří na formy domácího násilí. V první podkapitole se věnuje psychologickými a právním aspektům domácího násilí.
Partnerské násilí neznamená jen fyzické násilí, ale patří sem také různé formy ponižování, nepřiměřeného psychického nátlaku a vynucování nedůstojného chování.
Oběti jsou často bezradné, pasivní, závislé na agresorovi a nejsou schopny se proti němu vzbouřit. Často také kvůli strachu, který v nich agresor zanechává (Novák, aj.
2006, s. 93).
Daligand (2014, s. 10) popisuje domácí násilí velmi podobně, přidává navíc statistiky, které procentuálně vyjadřují počet žen v České republice, jež zažily domácí násilí. Od 1. 1. 2007 do 31. 3. 2014 bylo v ČR prokázáno 7 933 případů domácího násilí, ovšem jedná se o případy, které byly nahlášeny Policii České republiky. Oproti tomu v roce 2012 zadala organizace ProFem průzkum o výskytu domácího násilí v České republice a z výsledků bylo zřejmé, že minimálně 40 % žen (tj. 1 780 000) se v průběhu života stalo obětí domácího násilí.
,,V rezolúcii Rady pre ekonomické a sociálne záležitosti v roku 1990 sa uvádza, že násilie na ženách v rodine a v spoločnosti je problém, ktorý sa vyskytuje v celej spoločnosti, bez ohľadu na zárobok, triedu, kultúrne zázemie, vzdelanie. V slovenských rodinách a partnerských vzťahoch sa takisto ako inde vo svete vyskytuje násilie.
V prevažnej väčšine je jeho obeťou žena a útočníkom manžel, druh, či partner (v literatúre sa udáva 95 %). V malom počte prípadov (1 – 5 %) sa popisuje násilné správanie ženy k svojmu partnerovi.“ (Schusterová 2010, s. 48).
13
1.1 Definice pojmu domácí násilí
Jednotná definice v literatuře pro pojem domácího násilí neexistuje, proto se autorka rozhodla použít několik z nich, aby tuto problematiku co nejlépe osvětlila a přiblížila. Odborná literatura uvádí následující definice.
„Domácí násilí zahrnuje všechny formy fyzického, sexuálního a psychického týrání ve všech druzích blízkých vztahů, včetně vážných pohrůžek použití podobného násilí. Partneři nebo osoby blízké mohou žít ve společné domácnosti, mohou být rozvedeni, mohou žít odděleně, anebo spolu dlouho, či dokonce nikdy nežili. Ve většině případů jde o násilí páchané muži vůči ženám (vlastním manželkám, družkám, partnerkám), někdy i vůči dětem a prarodičům.“ (Matoušek 2010, s. 227).
Definice Bílého kruhu bezpečí je: „Domácí násilí je fyzické, psychické anebo sexuální násilí mezi blízkými osobami, ke kterému dochází opakovaně v jejich soukromí a tím skrytě mimo kontrolu veřejnosti, intenzita násilných incidentů se stupňuje a vede ke ztrátě schopností včas tyto incidenty zastavit a efektivně vyřešit narušený vztah.“ (Bílý kruh bezpečí 2007).
Termín domácí násilí je nejen právním jevem, ale také jevem sociálně patologickým. Především má ničivé dopady na sociální skupinu, kterou je rodina.
Rodina tak neplní své funkce ve společnosti.
Domácí násilí je definováno jako násilné jednání, kdy je člověk ohrožen na životě, zdraví, svobodě nebo lidské důstojnosti. Toto jednání probíhá ve společně obývaných prostorách, kde se střetává jak násilná osoba, tak oběť. V každém případě lze v rámci domácího násilí jednoznačně rozpoznat násilnou osobu a osobu ohroženou.
Domácí násilí se většinou vyznačuje kombinací různých podob násilí a je vždy vědomou činností. Má podobu fyzického, psychického, sexuálního, ekonomického či jiného násilí (Střílková, aj. 2009, s. 13).
Autorka Marvánová-Vargová, aj. (2008, s. 9) popisují domácí násilí jako akt, při němž si násilný partner vymaňuje moc nad obětí. Tím způsobuje oběti pocit strachu a na základě toho může násilný partner kontrolovat a vést partnerku přesně tam, kam chce.
Oběť je tedy značně omezována ve svém svobodném rozhodování a právech.
14
Domácí násilí se nemusí odehrávat jen mezi partnery, kteří spolu v tento čas sdílejí společnou domácnost, může být zpozorováno také v začátcích vztahu nebo po jeho ukončení, kdy se spolu partneři dělí o společný prostor. Tento akt je cyklický a je vyznačován dlouhodobostí. Dochází k němu v soukromí nebo mezi blízkými lidmi.
Dle řady statistik v České republice jsou nejvíce ohroženou skupinou ženy a děti. Podíl mužů a žen je v případě násilí na dětech porovnatelný, v případě násilí mezi partnery značně převládá podíl mužů jakožto pachatelů, přibližně 95 % (Marvánová-Vargová, aj. 2008, s. 9-10).
Na základě těchto definic tedy můžeme říci, že se domácí násilí často opakuje, u většiny případů je dlouhodobé a trvá po dobu několika let. Domácí násilí se může týkat celé rodiny, nejen partnerů, ale také jejich dětí a rodičů. Začíná určitým napětím mezi partnery, které se stupňuje, následuje samotný akt násilí, poté omluvy, doprošování, dárky a sliby. Pachatel si udržuje nad svou obětí moc a zastrašuje ji, proto se ženy bojí o násilí ze strany partnera mnohdy říci. Z toho můžeme vyvodit, že ve společnosti často bývají ženy týrány častěji než muži nebo děti a senioři.
Z pohledu právního jsou vytvořeny dostatečné možnosti pro ochranu obětí, stejně je tomu i u osob, které násilí páchají. Například zákon č. 108/2006 Sb., o sociálních službách ve znění pozdějších předpisů upravuje zřizování a provoz intervenčních center, kde je prováděna poradenská činnost pro osoby ohrožené domácím násilím. Další zákon č. 135/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti ochrany před domácím násilím, umožňuje možnost zásahu státu do vztahu dvou osob a to v jejich společném obydlí, pokud je jedna osoba druhou ohrožena. A dále např.
zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník upravuje trestní postih projevů domácího násilí a trestní postih projevů nebezpečného pronásledování, tzv. stalking1 (IDTBrno 2014).
1 Za stalking lze považovat opětovné, systematické, dlouhodobé obtěžování nevyžádanými esemeskami, e-maily, skype, různé druhy chatu, telefonáty, nechtěnými pozornostmi, případné opakované cílené sledování osoby. Obsah těchto zpráv může být příjemný až veselý, ale též urážející, zastrašující. Útočník u oběti vyvolává pocit strachu (Police České republiky – KŘP Karlovarského kraje 2014).
15
Do roku 2007 nebyl pojem domácí násilí v českém právu definován. Pouze v trestním zákoníku bylo zmiňováno, že trestný čin je spáchán násilím i tehdy, je-li spáchán na osobě, kterou pachatel uvedl do stavu bezbrannosti. Vztahoval se ale pouze na situace, kdy násilí bylo prostředkem k dosažení nějakého cíle (Voňková, aj. 2003, s. 11).
1.2 Fáze domácího násilí
U většiny případů domácího násilí může být důvodem a podnětem např. alkohol, ztráta pracovního místa nebo krize ve vztazích. Důvody ale mohou být různorodé.
Studie potvrzují, že za násilné chování mužů má na svědomí z 50 % alkohol. Dalším podnětem může být žárlivost. Ta je většinou ospravedlňována slovy, že žárlíme, protože milujeme. Co ale autorka Buskotte (2008, s. 63) popisuje s jistotou, jsou fáze domácího násilí.
Většina případů je v těchto fázích totožná. Obvykle k domácímu násilí dochází v určitých frekvencích, které se postupně zkracují. Také dochází ke stupňování intenzity a síly přestupků. Žena je pak chováním partnera nucena přespávat jinde než doma.
Většina těchto žen se přesto vrací zase zpět domů ke svému násilnému partnerovi.
Násilní partneři poté slibují své partnerce, že se situace nebude opakovat, omlouvají se, ale opak je pravdou. Jen v málokterých případech dokáže násilný partner své slovo dodržet. U většiny případů dochází k násilí znovu a v mnohem agresivnější formě.
Jedná se o jakýsi koloběh násilí, který můžeme rozdělit do tří stupňů (Buskotte 2008, s. 64).
Fáze 1: Stupňování napětí
Tímto krokem vše začíná. Dochází ke konfliktům mezi partnery, vládne velmi napjatá atmosféra a zvyšuje se frekvence verbálních urážek. Pokud žena domácí násilí v minulosti nezažila, snaží se být velice milá, protože nechce, aby se situace opakovala a také proto, aby se o jejich problémech nedozvěděli ostatní, např. sousedé a známí.
Pokud se žena v minulosti s násilným partnerem setkala, snaží se partnera vyprovokovat a to z důvodu urychlení celé věci. Pro ženu je důležité, aby vyústění agrese proběhlo v soukromí. Tímto si žena podvědomě myslí, že má situaci alespoň
16
částečně pod kontrolou, a cítí se být připravená. Což je pro její psychický klid velmi podstatné (Buskotte 2008, s. 64).
Fáze 2: Exploze
První fáze může mít dlouhého trvání. Poté následuje fáze exploze. Fáze stupňování napětí téměř ve všech případech vyvrcholí tím, že muž nechá své agresi volný průběh a dojde k explozi – ,,uvolnění se“ a vybouchnutí. Žena netuší, jak dlouhé bude mít celá situace trvání a opět zjišťuje, že nemá nad partnerovým chováním žádnou kontrolu.
Každá žena má svou jedinečnou povahu, proto je v mnoha případech těžké odhadnout, jak žena na tuto situaci zareaguje. Jednou z reakcí může být emocionální kolaps, který po pár hodinách odezní, někdy však může odeznít až po několika dnech.
Ženy si v této fázi neumí často poradit, nemohou najít racionální řešení, proto shledávají situaci jako bezvýchodnou a beznadějnou. Převládá u nich deprimovanost a zoufalost.
Proti násilnickému chování se žena cítí slabá a není schopná protireakce.
U většinou již zmiňovaných žen, které se s násilnickým chováním ze strany svého partnera v minulosti setkaly, to bývá jinak. Některé z nich se snaží nebezpečné území opustit a hledají útočiště u své rodiny a přátel, některé ženy volají policii a další skupinou žen mohou být ty, které se rány snaží oplácet (Buskotte 2008, s. 64-65).
Fáze 3: Líbánky
Fáze fyzické exploze trvá oproti první fázi relativně krátkou dobu. Poté následuje tzv. fáze ,,líbánek“. Muž se omlouvá, nosí ženě dary, květiny, chová se přehnaně něžně. Tato fáze je pro oba velkou nadějí a romantikou.
Oba partneři vynakládají velké úsilí pro zachování jejich vztahu. Mnoho mužů má ze svého chování výčitky a přejí si vrátit čas. Dělají vše pro to, aby jim partnerka odpustila a neopouštěla je. Žena většinou bývá v této fázi pevně rozhodnuta, že svého partnera opustí, pokud to ale neučiní ihned po incidentu, začíná být oslabena všemi partnerovými sliby a omluvami.
Mnoho žen vyhledává radu u svých blízkých, kteří ženu uklidňují slovy, že bude vše v pořádku a že se vše spraví. Oběť domácího násilí je tedy okolím donucena věřit,
17
že situaci společně s partnerem zvládnou. Na základě toho je celá situace podceněna jak před samotnou obětí, tak i před ostatními.
Bohužel tím tato fáze nekončí. Jak už bylo zmíněno, jedná se o cykly násilí, které se opakují a zintenzivňují. Po fázi omluv, slibů a pozorného chování pachatel připisuje část viny i své partnerce a znovu začíná používat verbální útoky a narážky směrem k partnerce (Buskotte 2008, s. 65-66).
I když fáze nedokážeme přesněji určit, ani popsat, můžeme říci, že každý násilný akt má určité neměnné znaky. Každý případ je tedy individuální a nemůžeme se mnohdy řídit literaturou. Co ale bývá ve většině případů stejné, je moc a kontrola násilného partnera nad obětí.
1.3 Znaky domácího násilí
Autorka Dufková, aj. (2005, s. 8) definují znaky domácího násilí. Jedním z nejzákladnějších znaků je násilí zaměřené na blízkou osobu. V této kapitole autorka uvádí základní postoje agresora a oběti v době aktu domácího násilí a vztah mezi nimi.
Soukromí jako místo činu
Pachatel se snaží násilí zachovat v tajnosti, proto na svou oběť útočí zejména v soukromí bez jakýchkoliv svědků. Nejčastěji v soukromí bytu, domu či jinde (Dufková, aj. 2005, s. 8).
Opakování násilí a dlouhodobost
Opakovanost a dlouhodobost je právě tím nejdůležitějším znakem. Domácí násilí má svou historii. Může trvat několik let a také může zůstat po mnoho let skryté.
V některých případech může skončit rodinnou tragédií (Dufková, aj. 2005, s. 8).
Vzrůstající intenzita domácího násilí
Nejdříve si můžeme povšimnout opakujících se útoků proti lidské důstojnosti, poté se mohou přidat útoky proti zdraví a může přejít až po útoky směřované proti životu. V počátku útoky nedosahují intenzity trestného jednání. Může docházet k bagatelizaci a přehlížení ze strany policistů. Typickými se stávají střídající se stavy
18
klidu, agrese a usmiřování. Postupně se s rozvojem domácího násilí zkracují fáze klidu a tím se prodlužují fáze agrese (Dufková, aj. 2005, s. 8).
Uplatnění moci a kontroly
Pachatel uplatňuje moc nad životem oběti a to zejména v oblasti jejích sociálních kontaktů a v ekonomické oblasti. Při domácím násilí není postavení obou stran stejné, jedná se o nerovné postavení, kdy si pachatel drží moc a kontrolu nad svou obětí (Dufková, aj. 2005, s. 8).
Vzájemná blízkost a provázanost oběti a pachatele
K domácímu násilí dochází mezi mužem a ženou, kteří si jsou nebo si byli blízcí. Může se jednat o manželský pár, případně o vztah, který má dlouhodobější trvání. V jiných případech také může k násilí docházet mezi rodiči a dětmi nebo prarodiči, kteří žijí ve společné domácnosti.
V případě domácího násilí jsou osoby tohoto aktu citově, sociálně, ekonomicky úzce spojené. Jelikož se jedná o partnerský vztah, předpokládá se, že partneři mohou mít společné děti, nemovitosti, účty atd. S největší pravděpodobností budou mít také společné bydliště a ztíženou možnost tento společně obývaný prostor opustit.
Komplikací mohou být také majetkoprávní záležitosti, které mezi sebou nemusí mít vypořádány (Dufková, aj. 2005, s. 8).
Složitý, ambivalentní postoj oběti k pachateli
Chování oběti domácího násilí je jiné než chování, které je zapříčiněno cizím pachatelem. Oběť je nerozhodná v potrestání pachatele. Také doufá, že násilí ustane a další pokračující vztah se bez něj obejde. Těsně po násilném incidentu hledají ženy pomoc, ale jejich postoj se může změnit. Partneři na ně vytváří psychický nátlak a vytváří strach. Ti bývají zpravidla stíháni na svobodě. Žena může být zastrašována pachatelem, ale i jeho rodinou, může věřit v polepšení pachatele a obává se osamocení se (Dufková, aj. 2005, s. 9).
Naopak Vágnerová (2004, s. 638) popisuje tři nejčastější postoje, které může žena zaujmout.
19
Utajení a bezmocnost
Žena se násilného partnera bojí, cítí bezmoc a to také proto, že se mnohdy snaží chránit děti. Žena je ochotná snášet urážky a vyhrožování, protože se bojí rozpadu rodiny, proto se žena snaží celou situaci utajit. Tímto chováním vyjadřuje oběť závislost na agresorovi a tak se posiluje jeho moc.
Přizpůsobení se na roli týrané ženy
Žena se snaží agresorovi vyhovět, aby ho zbytečně nevyprovokovala k dalšímu násilnému aktu, akceptuje týrání a zneužívání považuje za nevyhnutelné.
Odhalení a popření
Mnohdy není partnerem týraná jen žena, ale také jejich děti, které se snaží matku chránit. Matka se nachází v obtížné situaci bezmoci, kdy se i po zveřejnění situace snaží zapírat a lhát o závažnosti situace. Společnost se k týraným ženám většinou obrací zády a odsuzují ji. Důvodem je předpoklad, že je žena sama schopna situaci vyřešit a bránit se (Vágnerová 2004, s. 638).
Co byste si měli z této kapitoly odnést je to, že domácí násilí je už jak sám název napovídá ve většině případů pácháno mezi partnery žijící ve společné domácnosti, ve většině případů trvá delší čas a opakuje se. Samozřejmě to není podmínkou. Pokud partner vztáhne ruku na svou přítelkyni či ženu, nemusí dojít k dalšímu útoku. Domácí násilí se může týkat celé rodiny, nejen partnerů, ale také jejich dětí a rodičů a většinou eskaluje. Začíná určitým napětím mezi partnery, které se stupňuje, následuje samotný akt násilí, poté omluvy, doprošování, dárky a sliby. Pachatel si tímto chováním udržuje nad svou obětí moc a zastrašuje ji, proto se ženy bojí o násilí ze strany partnera mnohdy říci.
1.4 Formy domácího násilí
Je časté, že se s násilím oběti setkávají i po ukončení vztahu ve formě nebezpečného nebo nežádoucího pronásledování, obtěžování, slídění a vyhrožování.
Hlavním znakem je obsesivní fixace na bývalou osobu ohroženou domácím násilím.
20
Projevy obsesivní fixace mohou být různé, např. zanechávání znepokojivých telefonních či e-mailových zpráv nebo vyčkávání venku před domovem a pracovištěm.
Agresivní chování je znázorňováno v grafickém schématu, tzv. Duluthský model. Toto schéma ukazuje, jak citové týrání podněcuje a podporuje fyzické a sexuální násilí. Střed kruhu tvoří moc a ovládání, což je výsledkem dlouhodobého násilí a týrání (Conway 2007, s. 15).
Obrázek 1: Duluthský model (Zdroj: Conway 2007, s. 16).
21
Domácí násilí má společný cíl a to získat si moc a udržet si kontrolu nad druhým, tedy obětí. Násilní partneři k tomu využívají několik taktik, aby tohoto cíle dosáhli.
Každý autor pojímá domácí násilí trochu jinak, v literatuře totiž nejsou formy doposud sjednoceny. Přesto se autoři shodují na několika základních formách.
Psychické násilí
Pachatel se snaží vyvolat oběti duševní utrpení, úzkost nebo duševní bolest.
Psychické násilí nezanechává na první pohled žádné viditelné stopy, proto ho pachatel může skrýt do sociálně přijatelné formy, která bude obtížně rozeznatelná a postižitelná.
Oběť ho obtížně prokazuje, ale má na ni ve svém důsledku daleko horší dopad, zejména na sebeúctu a sebevědomí. Můžeme ho rozlišovat do těchto podob:
a) Neverbální – např. ničení oblíbených věcí (spodní prádlo, atd.)
b) Verbální – slovní napadání, ponižování, urážení, obviňování, zakazování, zastrašování, vyhrožování, citové vydírání a bezdůvodné podezírání (Ševčík, aj. 2011, s. 49).
Pikálková, aj. (2004, s. 35) tvrdí, že je obtížné definovat psychické násilí. Přesto existují výzkumy, které prokázaly, že 74 % mužů přiznalo, že někdy v životě na svou partnerku použili některou z forem psychického násilí.
Emocionální násilí
Neboli citové týrání je nejběžnější a nejvíce zničující formou domácího násilí, která prostupuje celým životem oběti. Většinou se neobjevuje samostatně, ale doprovází další formy násilí. Je více způsobů, jak se může projevovat.
Nadávání
Nadávky oběť odlidšťují a dělají z ní spíše předmět, nežli člověka s vlastní identitou. Některé výrazy mají sexuální povahu, např. ,,děvka”, ,,kurva”, ,,coura”, nebo také horší. Taková označení ženského pohlaví vypovídají o agresorově chápání ženské role a hodnoty.
22
Kritizování
Agresor před ostatními popisuje sám sebe jako toho, kdo ve vztahu trpí. Kritiku formuluje tak, aby v ostatních vzbuzovala sympatie a věrohodnost. Oběti poté nechce nikdo věřit a ostatní si na ni mnohdy udělají názor, že ona je ta, kdo agresora vyprovokovala k jeho násilnému chování.
Zpochybňování duševního zdraví oběti
Jak už autorka Conwayová (2007, s. 23-24) zmiňovala v podkapitole kritizování, násilný partner vypadá před okolím jako velice slušný muž, proto společnost velice často nechce věřit oběti domácího násilí, a proto se na ni často dívají jako na ,,blázna“. Ženu tyto myšlenky velice trýzní a mučí. Ve společnosti vidí svého muže jinak než doma. Začíná přemýšlet nad tím, zda jeho chování na veřejnosti není jeho pravý charakter a role násilníka je jen její představa.
Fyzické násilí
Vzhledem k následkům je fyzické násilí tou nejzjevnější a nejhrubší formou domácího násilí. Násilný partner používá fyzickou sílu, hrozby k zastrašení, poškození nebo ohrožení jiné osoby.
Cílem tohoto chování je ublížit, zastrašit, přivodit bolest, zranění a fyzické utrpení. Často se fyzicky týrané ženy setkávají s fackováním, mlácením o zeď či o zem, udeřením pěstí, bitím rukou či předměty, kousáním, strkáním, znehybňováním (svazováním), škrcením, třesením, vytrháváním vlasů nebo ochlupení (z genitálií), pálením, ohrožováním bodnou či střelnou zbraní, až po útok přímo ohrožující zdraví a život. Spadá sem i odpírání spánku nebo např. bezohlednost za volantem (Ševčík, aj.
2011, s. 47-49).
Sexuální násilí
Sexuální násilí je aktem agrese a násilí, můžeme ho definovat jako nedobrovolný sexuální kontakt, kdy je oběť nucena podílet se na nežádoucích, nebezpečných či ponižujících sexuálních aktivitách. V tomto případě se nejedná o uspokojení sexuálního pudu, je to spíš účinný nástroj ponížení, pokoření a podrobení druhé osoby (Ševčík, aj. 2011, s. 51).
23
Dle sociologické studie, která byla provedena v USA, bylo zjištěno, že 10 % z 323 dotazovaných žen bylo během svého života alespoň jednou donuceno k sexuálnímu styku svým manželem. Jiný výzkum (Russel 1984) ukazuje, že 14 % z 644 žen bylo nuceno k sexuálnímu styku (Pikálková 2004, s. 34-35).
Sociální násilí
Násilný partner se snaží ženu odstřihnout od rodiny, přátel, zakazuje jí návštěvy nebo také využívá děti jako prostředek nátlaku. Násilník získává absolutní moc nad ohroženou osobou. Svou oběť hlídá a sleduje, uděluje jí zákazy a příkazy či jí vyhrožuje. Zpočátku je žena zaujata svým partnerem, později odmítá pochybnosti ze strany rodiny a přátel či se snaží eliminovat konfliktní situace. V rozvinuté fázi převládá stud a strach (Ševčík, aj. 2011, s. 50).
Ekonomické násilí
Nastává tehdy, pokud je partnerce znemožněno pracovat, nebo např. pokud je jí brán příspěvek na dítě, rodinné úspory, které byly určeny např. na dovolenou. Partner je bez jejího vědomí propije nebo prohraje. Zvláště ponižující může být pro ženu situace, kdy jí partner odmítá dávat peníze na hygienické potřeby. Tím si muž pojistí, že žena musí každý měsíc určitou dobu strávit doma.
Žena je oslabována, drží-li ji partner neustále ve finanční tísni. Žena musí žádat partnera o peníze vždy, když něco potřebuje, čímž mu dává možnost kritizovat ji.
Násilný partner má tedy nad obětí kontrolu, oběť nemůže dělat nic bez partnerova vědomí. Kvůli nedostatečným finančním prostředkům nemůže opustit domov a začít nový život. Pokud žije např. v odlehlejší části města, nebude mít peníze na autobus, aby vyhledala pomoc. Žena nemá peníze na společenské akce atd. Násilný partner ji odřízne od okolního světa, izoluje ji (Conway 2007, s. 17-18).
I když nelze přesně určit a aplikovat teorii na konkrétní případy, můžeme říci, že je emocionální násilí nejběžnější a nejvíce zničující formou domácího násilí. Oproti tomu je ale fyzické násilí tou nejzjevnější formou. Mnohdy si emocionálně týrané oběti nemusíme na veřejnosti ani povšimnout, proto můžeme mluvit o skrytém týrání. Dnes
24
už ale existují nejrůznější kampaně, které se zabývají domácím násilím. Jednou z nich je například kampaň ,,The Black Dot Campaign“ (Evon 2015).
Tabulka 1: Current partner relationship (reported by men)2 (Zdroj: Buriánek, aj.
2013, s. 23).
In your current partner relationship, the following situations occur
All the time
Frequently Occasionally Never
Does not know, will not give an
answer
1. Tough disputes 1,3 5,9 51,2 20 21,6
2. Verbal aggression, calling names
0,4 4,4 20,3 53,4 21,6
3. Things are
"flying around" 0,4 3,1 16,1 57,7 22,2 4. Physical
contacts during dispute (slapping,
smacking etc.)
1,7 1,7 15,3 58,6 21,8
2Volný překlad autorky:Tabulka uvádí výzkum ,,současného vztahu partnerů“, na který odpovídalo 485 mužů z Jihočeského kraje. Tento pilotní vzorek byl realizován studenty v roce 2004 s využitím metodiky rozhovoru, jež vyjadřuje počet mužů, kteří se dopustili partnerských sporů, verbální agrese a fyzického násilí. Muži měli na výběr z následujících odpovědí: neustále, často, občas a nikdy, ostatní na otázky neodpověděli. Mezi respondenty bylo 18 % mužů, kteří v dobu výzkumu neměli partnerku.
25
2 Prevence domácího násilí
Mohli bychom si myslet, že cílem prevence a intervence je stíhat a potrestat násilnou osobu, ale opak je pravdou. Hlavním cílem je eliminovat násilí ve společnosti, ale také ochrana obětí domácího násilí, dětí a celé rodiny, jakožto funkční jednotky našeho státu.
V této kapitole autorka uvádí základní prevenci domácího násilí, ta je následně specifikována. Dále jsou zde uvedeny základní preventivní služby, které se zabývají např. informovaností společnosti o této problematice.
Autorka Vitoušová, aj. (2009, s. 8) definují základní prevenci: ,,Od raného dětství pěstovat v každém jedinci – příkladem, výchovou v rodině a v institucionálních zařízeních – zdravé sebevědomí, zodpovědnost za své chování, samostatnost a toleranci k jinakosti ostatních osob. Prostřednictvím médií obecně odsuzovat násilí v soukromí.
Propagovat místa pomoci pro ohrožené osoby včetně apelu na včasný první kontakt, nejpozději při prvním fyzickém útoku. Popularizovat a rozšiřovat antiagresivní terapeutické programy. Rozvíjet sociálně právní opatření spolu se zákonem na ochranu před domácím násilím.“
Primární prevence
Je zaměřena především na eliminaci rizik pravděpodobného vzniku. Snaží se snížit výskyt nových případů ve společnosti. Nejdůležitější je v tomto kroku výběr správného životního partnera, budování dobrého rodinného zázemí. Důležitá je také dostatečná informovanost o tom, co je ve vztahu, v rodině a při společném soužití dvou osob považováno za běžné, nebo-li ,,normální“ a co by nemělo být tolerováno.
Neopomenutelný význam může mít zejména výchova, správně koncipovaná výuka rodinné, sexuální či občanské výchovy a vztahy jak s původní (funkční) rodinou, tak kvalitní příbuzenské či přátelské vztahy. Původní rodina je pro člověka jakýmsi vzorem a modelem soužití a řešení případných partnerských či jiných interpersonálních problémů. Důležitým prvkem je také formování sebeúcty, sebedůvěry a sebehodnot (Ševčík, aj. 2011, s. 151-152).
26
Sekundární prevence
Snaží se případy domácího násilí co nejrychleji identifikovat a zabránit dalšímu rozvoji. Zahrnuje všechna opatření a intervence. Snaží se také eliminovat negativní důsledky domácího násilí. Indikátory domácího násilí mohou být komunikační problémy v rodině, predisponované rodinné prostředí, ale také přítomnost vzájemného působení stresorů.
Autor Ševčík, aj. (2011, s. 152-153), tvrdí, že do sekundární prevence se proto řadí krizová intervence, poradenství či přímo terapie poskytované aktérům, ale také dalším osobám v domácnosti. Pokud se pachatel a oběť rozhodnou po tomto aktu zůstat ve společném soužití, je pro ně vhodné párové nebo manželské poradenství či rodinná terapie.
Terciární prevence
Snaží se zmírnit dopady a následky. Snaží se přimět všechny členy zapojené do násilných aktů k ,,běžnému fungování“. Do toho je zahrnuta také snaha o zkvalitnění jejich života. Terciární prevence zahrnuje reintegraci, sociální rehabilitaci, reedukaci, resocializační činnost a opatření sociální a to zejména: komplexní péči o osoby zasažené domácím násilím včetně ubytování, sociálních služeb, sociálních dávek atd.
Pracovníci v pomáhajících profesích by měli podporovat osoby ohrožené domácím násilím a pomoci jim navrátit se do společnosti. Pracovníci v pomáhajících profesích dále pomáhají s odkazováním osob postihnutých domácím násilím na návaznou péči. Důležité je také důrazný výcvik a supervize jak jednotlivců, tak týmů.
Můžeme sem zařadit i různá školení za účelem schopnosti detekce domácího násilí.
Působí také při podpoře svépomocných aktivit, které mají za cíl podpořit oběť domácího násilí. Mají oběti ukázat, že není ve své situaci sama a existují další osoby, které byly ve stejně tíživé situaci a podařilo se jim toto období překlenout a vyřešit např. odchodem od násilného partnera a začátkem nového života.
Do terciární prevence spadají také resocializační a reedukační programy pro násilné osoby. Jde o krátkodobý většinou 12 dvouhodinový skupinový program, který
27
zahrnuje kognitivní restrukturalizaci, trénink interpersonálních dovedností a relaxační cvičení, využívající celé skupiny jako celku (Ševčík, aj. 2011, s. 153-154).
2.1 Preventivní služby
Ze zkušeností vyplývá, že nejlepším indikátorem budoucí viktimizace3 je předchozí viktimizace. Oběti domácího násilí tvoří podstatnou část případů, které řeší policie, a které jsou častými klienty institucí. Tudíž by měly tyto programy, pomáhající obětem domácího násilí, zařadit různé preventivní programy jako součást strategií pomoci, jejichž cílem by měla být zábrana reviktimizaci.
Také by měla být snaha o zřizování výborů pro prevenci viktimizace, jejímž účelem by měla být koordinace ucelené strategie prevence viktimizace a integrace informací o této prevenci do kampaní hromadně sdělovacích prostředků a do učebních osnov na všech úrovních vzdělání (Dufková, aj. 2005, s. 33).
2.2 Kampaně proti domácímu násilí
I když nelze přesně určit a aplikovat teorii na konkrétní případy, můžeme říci, že je emocionální násilí nejběžnější a nejvíce zničující formou domácího násilí. Oproti tomu je ale fyzické násilí tou nejzjevnější formou. Mnohdy si emocionálně týrané oběti nemusíme na veřejnosti ani povšimnout, proto můžeme mluvit o skrytém týrání. Dnes už ale existují nejrůznější kampaně, které se zabývají domácím násilím.
2.2.1 The Black Dot Campaign
Jedná se o celosvětovou kampaň, která pomáhá obětem domácího násilí, aniž by musely pachatele nahlásit na policii nebo příslušným orgánům. Oběti domácího násilí volají o pomoc prostřednictvím nakreslené ,,černé tečky“ v dlani. Kampaň byla zpočátku určena spíše jako pomoc a podpora, ale během chvíle ,,černá tečka“
znázorňovala odpor k domácímu násilí a solidaritu obětem. Pomoci může nejen rodina,
3 ,,Trestný čin je pro oběť pouze začátkem, úvodním dějstvím. Startuje automaticky následující nutné pochody. Jde o celý proces, který nazýváme ,,viktimizací“.“ (Čírtková, aj. 2007).
28
ale také odborníci, jako jsou např. doktoři, sociální pracovníci, komunitní centra, přátelé. Důležité ale je, aby se co nejvíce lidí dozvědělo o této kampani a dokázalo rozpoznat, co vlastně ,,černá tečka“ v dlani znamená (Evon 2015).
2.2.2 Kampaň Bílá stužka – Muži proti násilí na ženách a dětech
Tato kampaň je vedena muži a je zaměřena na ukončení násilí, které je pácháno na ženách a dětech. Kampaň je rozšířena ve více než 55 zemích celého světa pod názvem ,,The White Ribbon Campaign“. Kanada se zasloužila o vznik této kampaně v roce 1991, kdy se několik kanadských mužů rozhodlo otevřít diskuzi mezi muži o násilí na ženách. Někteří muži se zapojili do debaty, jiní (100 000 mužů) začali nosit po celé Kanadě bílou stuhu, která je symbolem této kampaně. Symbolizuje nesouhlas s násilím na ženách a její nositel vyjadřuje slib, že nikdy nebude páchat, omlouvat nebo tolerovat násilí na ženách.
Tato kampaň byla zahájena také v České republice díky Lize otevřených mužů (LOM). LOM podporuje sebereflexi a osobní růst mužů v současném světě (Bílý kruh bezpečí 2007).
Obrázek 2: The Black Dot Campaign (Zdroj: Evon 2015).
29
3 Bezpečnostní plán pro oběti domácího násilí
V této kapitole autorka uvádí základní kroky, které by měla oběť udělat, aby zachránila nejen sebe, ale také své děti před agresorem. Měla by být na takové situace připravena a v případě ohrožení by měla začít boj o svou záchranu. V podkapitolách autorka popíše organizace, které se zabývají pomocí obětem domácího násilí a druhy podpory.
V další podkapitole autorka popíše souhrn služeb poskytovaných obětem domácího násilí. Podpora je poskytována především v psychické, sociální a ekonomické rovině. Obětem je poskytováno např. poradenství v krizových centrech, kde jsou oběti odkázány např. na azylové domy pro matky s dětmi, kde je jim poskytnuto přístřeší a především anonymita.
a) Nejdůležitější je bezpečí oběti, její zdraví a život, které začíná řešením problému. Oběť by se měla vyvarovat některým situacím a měla by pamatovat na některé z následujících věcí.
b) Oběť by se neměla nikdy nechávat zavírat v částech domu, kde chybí okna, či se na tomto místě nacházejí zbraně.
c) Také by si měla pamatovat důležitá telefonní čísla (např. Policie České republiky, krizová linka domácího násilí nebo azylové domy v okolí). Také děti by se měly naučit používat telefon pro případ nutnosti.
d) Důležité je vytvořit si tzv. podpůrnou síť u své rodiny a přátel, kteří ji alespoň na krátkou chvíli poskytnou pomoc.
e) Měla by mít připravený plán únikové cesty – kudy utéct v případě vystupňovaného násilí. Dokáže tak lépe reagovat v dané situaci.
f) Dále by měla mít zjištěné adresy v okolí, kde mají nepřetržitý provoz jako např. Policie ČR, městská policie, nemocnice, atd.
g) K přepravě na tyto stanice je také důležité mít u sebe peníze nebo jízdenky na dopravu či mít jako dopravní prostředek připravené auto nebo kolo, připravený kočárek pro děti na přístupném místě atd.
30
h) Sousedé či známí mohou sehrát také velkou roli v pomoci. Mohou spolu mít domluvené heslo, které jim oběť zatelefonuje, díky kterému budou vědět, že mají volat Policii České republiky nebo v případě, že sousedé uslyší křik, pláč nebo rány, ji vždy zavolají.
i) Měla by mít připravenou tašku s penězi, doklady a náhradními klíči u přátel, v práci nebo kdekoliv jinde, ale mimo dosah agresora.
j) Pokud má oběť možnost, měla by si promyslet, která místnost je pro ni nejbezpečnější, kde se může zamknout nebo zavolat z okna o pomoc.
k) Pokud má oběť děti, je nutné je ujistit, že nejdůležitější je schovat se do bezpečí a ne chránit matku. V případě malých dětí, které nemůže vzít s sebou, je nutné, aby oběť neprodleně uvědomila Policii České republiky a společně s nimi se pro děti vrátila.
l) Při odchodu z domova by si oběť měla vzít osobní doklady – občanský průkaz, rodné listy a pasy (svůj i dětí), kartičky zdravotních pojišťoven, kreditní karty, léky, brýle, hygienické potřeby, záznamy o domácím násilí, soudní rozhodnutí o dětech, majetku atd. (Střílková, aj. 2009, s. 24-26).
Voňková (2005, s. 40) ve své publikaci uvádí: ,,Skutečně nezávislou se však můžete stát jen vlastními silami.“ To znamená, že by žena měla dělat vše pro to, aby nad ní neměl její partner moc a kontrolu.
3.1 Kdo může obětem domácího násilí pomoci
Zákon na ochranu před domácím násilím, zákon č. 135/2006 Sb., je v České republice rozdělen do základních třech pilířů. Prvním z nich je vykázání násilníka Policií České republiky. Druhým jsou intervenční a krizová centra, která poskytují psychologickou, sociální a právní pomoc obětem domácího násilí. Třetí pilíř tvoří soudy, které vydávají předběžné opatření k vykázání násilné osoby ze společného bydlení (Machalová 2014, s. 70).
Střílková, aj. (2014, s. 26-27) nerozdělují ochranu obětem domácího násilí do třech pilířů. Samotné organizace rozdělují trochu podrobněji než předchozí autorka.
31
Zdravotnická zařízení – Lékařská zpráva může mít velký význam. Jedná se o jakýsi základní důkazní materiál v případě fyzického či sexuálního násilí.
Krizová centra – Cílem je získání psychické stability, kterou krizová centra nabízí formou psychologických a psychiatrických služeb, poradenství a zprostředkování dalších služeb či sestavení krizového plánu. Oběť může využít krátkodobě krizového lůžka.
Krizová centra pro děti – Cílem je stabilizovat psychiku dítěte. Taktéž nabízí psychologické a psychiatrické služby, sociálně právní poradenství, zprostředkování dalších služeb a možnost využít krizového lůžka.
Intervenční centrum – Jedná se o specializované pracoviště pro pomoc obětem domácího násilí. Poskytuje diskrétní formu pomoci po telefonu, psychologické, sociální a právní poradenství, pomáhá obětem při podání návrhu na předběžné opatření k ochraně před domácím násilím a také při zprostředkování dalších odborných služeb.
Manželské a rodinné poradny – Tato služba je poskytována osobám bez ohledu na jejich věk a místo bydliště. Je nabízena bezplatně v oblastech rodinných a osobních. Zabývá se diagnostikou partnerských vztahů, psychologickým poradenstvím a terapií, sociálně právním poradenstvím a také informuje a zprostředkovává služby.
Azylová zařízení – Tento druh služby je také poskytován bez ohledu na věk oběti. Cílem této služby je bezpečné prostředí formou ubytování, kde je zajištěn komplexní pobytový program, nezbytná materiální pomoc, doprovod na úřady soudy atd. Oběti také podporuje k samostatnosti a návratu sebevědomí.
Poradny pro oběti trestných činů a občanské poradny – Poskytuje poradenství osobám bez ohledu na jejich věk, pohlaví a místo bydliště.
Poradny se řídí hesly: bezplatnost, nezávislost, diskrétnost a nestrannost.
32
Přestupkové komise – Provádí šetření a rozhodují o případné sankci v situacích, kdy útoky dosáhnou takové intenzity, kdy dochází k přestupku proti občanskému soužití nebo majetku.
Policie České republiky – Poskytuje okamžitou pomoc oběti, tzn. přerušení bezprostředního fyzického násilí, ohrožování dětí atd. Pokud násilná osoba splní zákonné podmínky, může jí krátkodobě omezit na svobodě nebo ji vykázat z bytu či domu. Policie České republiky provádí vlastní šetření.
V případě, kdy došlo k trestnému činu, zahájí trestní stíhání, pokud se jedná o přestupek, informuje přestupkovou komisi, která provede šetření a rozhodne o případné sankci (Střílková, aj. 2009, s. 26-27).
Szczepaniková, aj. (2004, s. 5) definují úlohu Policie České republiky takto:
,,Policisté/policistky jsou osoby s vysokou společenskou prestiží. Svým profesionálním jednáním mohou dát násilníkům jasně najevo, že jejich pocit beztrestnosti je klamný a že za své jednání budou potrestáni. Policistky a policisté tak mohou přerušit bludný kruh násilí.“
Městská policie – Poskytuje okamžitou pomoc oběti, tzn. přerušení bezprostředního fyzického násilí, ohrožování dětí atd. Přijímá oznámení o přestupku a podává informace o místech pomoci v okolí.
Orgán sociálně-právní ochrany dítěte – Poskytuje pomoc dětem jakožto obětem násilných činů, ale také dětem, které jsou přítomny při násilí páchaném na někom jiném, na někom z rodiny (Střílková, aj. 2009, s. 26-27).
3.2 Druhy služeb pro oběti domácího násilí
Autorka Dufková, aj. (2005, s. 30-33) popisují tyto druhy služeb. V této kapitole autorka uvádí základní druhy služeb obětem domácího násilí počínaje krizovou intervencí, přes poradenství, podporu v průběhu trestního stíhání a soudního řízení, až např. po preventivní služby.
33
Krizová intervence
Z hlediska emocionální podpory je krizová intervence zaměřena především na poradenství. Krizová intervence je zaměřená také na přímou pomoc obětem domácího násilí. Předává klienta příslušné instituci nebo se podílí na přímé péči v souvislosti s lékařkou péčí. Pomáhá obětem zajistit přístřeší, jídlo, nutnou péči, oblečení, peníze a dopravu, atd. Poskytuje informace související s uspokojením okamžitých potřeb klientů a zajištěním jejich práv. Krizová intervence se zaměřuje také na rodinné příslušníky a další osoby, kterým poskytuje emocionální podporu v souvislosti s oznámením spáchání trestného činu. Poskytuje informace o možnosti finanční podpory v naléhavých případech, atd. (Dufková, aj. 2005, s. 30).
Poradenství
Z hlediska emocionální podpory je krizová intervence zaměřena především na poradenství podpůrné individuální a skupinové. Pomáhá obětem v oblasti duševního zdraví v důsledku prožitého traumatu pomocí dlouhodobého poradenství a intervencí.
V přímé péči se podílí na zajištění azylového přístřeší. Informuje oběti domácího násilí, jak zabránit další viktimizaci, dále pak o existenci institucí, které zajišťují sociální, zdravotní nebo psychologické služby. Pomáhá s nahrazením odcizených, zničených či jiným způsobem ztracených dokladů (Dufková, aj. 2005, s. 30-31).
Podpora obětí domácího násilí
Autorka Dufková, aj. (2005, s. 31) ve své publikaci tvrdí, že se jedná o obecné služby, které mají za cíl poskytovat pomoc obětem s podáním žádosti o kompenzaci nebo pojištění, dále s intervencí v souvislosti s bydlením či zaměstnáním. Také pomáhá s přestěhováním obětí či s poskytnutím přístřeší.
Podpora v průběhu vyšetřování trestného činu
Tento program také poskytuje emocionální podporu a to např. v doprovodu oběti při identifikaci obviněného (může probíhat způsobem, kdy se oběť a pachatel osobně nesetkají) a při dalších slyšeních v rámci trestního řízení a při doprovodu oběti k výslechu. Podpora je poskytována při oznámení trestného činu. Pomáhá s urychlením návratu majetku, kompenzací oběti, restitucí, ochranou oběti v souvislosti s poskytnutím
34
přístřeší či bezpečného místa. Informuje oběť o stavu vyšetřování, o trestním procesu, o právech oběti při jejím prvním kontaktu se systémem trestního řízení a podezřelým.
Informuje o zadržení pachatele, o peněžité a právní záruce, o opatřeních, díky kterým má být oběť odškodněna, o lékařské pomoci, o prevenci viktimizace, atd. (Dufková, aj.
2005, s. 31).
Podpora v průběhu trestního stíhání a soudního řízení
Poskytuje podporu po dobu výslechů a soudního řízení. Předává případ poradenskému centru, které řeší otázky traumatizace oběti. Umožňuje skupinovou podporu v případech, kdy je traumatizováno více obětí. Dále pak koordinuje výslechy, rozhovory a soudní řízení. Zajišťuje dopravu, cestovné nebo místo k parkování. Pomáhá s odškodněním oběti a s účastí v trestním řízení. Zřizuje oddělené čekárny pro oběti i pro pachatele domácího násilí. Také odškodňuje oběť v době, kdy není v zaměstnání z důvodu předvolání k výslechu. Zajišťuje vhodné šatstvo obětem, péči o děti uvnitř nebo vně budovy a zajišťuje, aby oběť vždy žádala o odškodnění. Důležitá je také informovanost o právech oběti, o odpovědnosti pracovníků systému trestního řízení a o vhodných sankcích, pokud by pracovníci porušili své povinnosti, atd. Také informuje o právu oběti žádat o zveřejnění rozsudku (Dufková, aj. 2005, s. 32).
Podpora po ukončení případu
Z hlediska emocionální podpory je tato podpora zaměřena především na poradenství v průběhu odvolacího řízení. Informuje oběť o jejích právech po ukončení případu, o prvním kontaktu s pachatelem po ukončení případu a dále informuje o situaci obžalovaného či jeho propuštění po ukončení projednání případu. Pokud je to možné, tyto programy by se měly snažit zprostředkovat některou ze služeb, které umožní dialog mezi obětí a pachatelem či narovnání, vzdělávací kurzy pro oběti domácího násilí, atd.
(Dufková, aj. 2005, s. 32).
Služby zajišťující výchovu občanů
Je důležité o tomto tématu informovat i širokou veřejnost, aby si co nejvíce uvědomila dopady domácího násilí. V rámci těchto programů by se měly vypracovávat a rozšiřovat standardy (etické kodexy) výkonu novinářské práce. Právě proto, aby byly
35
oběti domácího násilí chráněny před publicitou, která pravděpodobně zvyšuje jejich viktimizaci (Dufková, aj. 2005, s. 32-33).
Preventivní služby
Ze zkušeností vyplývá, že nejlepším indikátorem budoucí viktimizace je předchozí viktimizace. Oběti domácího násilí tvoří podstatnou část případů, které řeší policie, a které jsou častými klienty institucí. Tudíž by měly tyto programy pomáhající obětem domácího násilí zařadit různé preventivní programy jako součást strategií pomoci, jejichž cílem by měla být zábrana reviktimizaci.
Také by měla být snaha o zřizování výborů pro prevenci viktimizace, jejímž účelem by měla být koordinace ucelené strategie prevence viktimizace a integrace informací o této prevenci do kampaní hromadně sdělovacích prostředků a do učebních osnov na všech úrovních vzdělání (Dufková, aj. 2005, s. 33).
V tabulce níže můžeme vidět přehled počtu vykázaných osob Policií ČR dle krajů do roku 2014. Tato tabulka zahrnuje všechny osoby vykázané Policií ČR. Neklade rozdíl na pohlaví, věk, národní příslušnost atd.
Tabulka 2: Přehled počtu vykázaných osob Policií ČR dle krajů 2007 – 2014 (Zdroj: Intervenční centrum 2015)
36
Praktická část
4 Průzkumné šetření
4.1 Cíl průzkumu
Cílem bakalářské práce je vytvoření projektu pro oběti domácího násilí, jež jsou v péči v azylovém domě pro matky s dětmi v tísni v Liberci. Projekt je zaměřen na snížení dopadů tíživé situace obětem domácího násilí.
Autorka práce se v praktické části mimo jiné zaměřuje na cíl projektu, cílovou skupinu, kdo je realizátorem a také např. financováním projektu. Součástí projektu je také částečně strukturovaný rozhovor, který autorce pomůže v tvorbě projektu.
4.2 Stanovení předpokladů
Bakalářská práce je projektového charakteru, kdy autorka čerpá z české a zahraniční literatury. Nejsou zde stanoveny žádné hypotézy. Praktická část je zpracována na základě rozhovoru s odbornými pracovníky a na základě informací a zkušeností odborných pracovníků.
Autorka čerpá ze svých zkušeností, které získala na Úřadu práce České republiky a to konkrétně na pobočce Úřadu práce Liberec. Přínosem pro bakalářskou práci je také náslechová praxe, kterou autorka absolvovala v 1. semestru tohoto studia.
Dále autorka čerpá ze zkušeností odborných pracovníků Linky důvěry Liberec a Intervenčního centra Liberec. Velkým přínosem jsou také získané materiály, které si autorka opatřila za dobu studia.
4.3 Použité průzkumné metody
Praktická část je rozdělena na dvě části. První část je zacílena na získávání informací pomocí částečně strukturovaného rozhovoru (viz příloha č. 1), jež obsahuje sedm základních otázek, které autorce pomohou vytvořit projekt pro oběti domácího násilí, jež jsou v péči v azylovém domě pro matky s dětmi v tísni. Jedná se o Domov sv. Moniky Liberec. Rozhovor se bude dále rozvíjet spontánně
37
v návaznosti na předchozí otázky. Ve druhé části je zpracován projekt pro oběti domácího násilí.
Pro výzkum byl zvolen kvalitativní přístup, především kvůli cíli, výzkumu a povaze zkoumaného vzorku. Metodou získávaných dat posloužil částečně strukturovaný rozhovor s hledáním kvalitativních výsledků. Kvalitativní část výzkumu (částečně strukturovaný rozhovor) může přinést osobnější a konkrétnější zkušenosti a informace, které ani nemohly být předem očekávány.
Snahou bylo setkat se s odbornými pracovníky institucí zaměřených na práci s oběťmi domácího násilí. Rozhovory byly provedeny v místě jejich pracovišť z důvodu získávání informací. S každým dotazovaným rozhovor trval přibližně 30 minut.
Před započetím rozhovoru byli účastníci srozuměni s průzkumem, jeho cílem a povahou a ujištěni, že poskytnuté informace nebudou zneužity a získaná data budou použita pouze do této práce. Také byli požádáni o souhlas s nahráváním rozhovoru na diktafon.
Všem dotazovaným bylo nabídnuto zaslání závěrečné podoby práce pro jejich využití. Všichni dotazovaní měli vážný zájem o zaslání bakalářské práce. Nabídky využili všichni dotazovaní. Některé kapitoly a také výsledky projektu budou použity pro jejich další vzdělávání v této problematice.
Částečně strukturovaný rozhovor
Některé části mohou být úplně strukturované, jiné naopak nestrukturované.
Výhodou částečně strukturovaného rozhovoru je možnost klást libovolné doplňující otázky. Nevýhodou jsou naopak nároky na tazatelovu přípravu.
Dále je rozhovor rozlišován dle typu kontaktu, např. osobní rozhovor – tváří v tvář nebo po telefonickém rozhovoru a dle počtu osob. Rozhovor můžeme realizovat individuálně nebo skupinově. Skupinový může být realizován pomocí otázek, který dotazující předčítá ze samonaváděcího formuláře, a dotazovaní si své odpovědi zaznamenávají do vlastního formuláře (Nevoralová 2012).
38
4.4 Charakteristika průzkumného vzorku
V průzkumné části byly osloveny dvě organizace, které pracují s oběťmi domácího násilí. První organizací je Linka důvěry v Liberci (viz příloha č. 2) a druhou organizací je Intervenční centrum v Liberci (viz příloha č. 3). Průzkumný vzorek zahrnuje dva odborné pracovníky. Jedním z nich je vedoucí Linky důvěry v Liberci a druhým z nich je vedoucí Intervenčního centra v Liberci.
Cílovou skupinou Linky důvěry Liberec jsou uživatelé, kteří se ocitli v krizi nebo v situaci, kterou prožívají jako zátěžovou, nepříznivou nebo ohrožující se sníženou schopností vlastními silami nebo z vlastních zdrojů zvládnout sami v potřebném čase.
Linka důvěry poskytuje klientům krizovou intervenci po telefonu. Cílovou skupinou Linky důvěry nejsou jen oběti domácího násilí, ale také osoby, které se nachází v životní krizi. Z rozhovoru vyplynulo, že za loňský rok bylo hlášených 31 obětí domácího násilí, které žádaly o pomoc Linku důvěry.
Intervenční centrum Liberec je zaměřeno na pomoc obětem domácího násilí.
Veškeré služby Intervenčního centra Liberec jsou bezplatné, anonymní a diskrétní.
4.5 Rozhovor s vedoucí pracovnicí Linky důvěry Liberec
Vzhledem k tomu, že odpovědi vedoucí Linky důvěry Liberec a vedoucího Intervenčního centra Liberec byly téměř totožné, autorka v práci uvádí pouze rozhovor s vedoucí Linky důvěry Liberec. Rozhovor byl nahrán na diktafon a poté doslovně přepsán.
S jakým problémem se potýkají oběti domácího násilí po odchodu ze společné domácnosti, kterou sdíleli se svým násilným partnerem?
,,Co se týče problémů, jaké můžou mít oběti po odchodu - k nám volají oběti domácího násilí v krizi, kdy ještě nedošlo k odchodu od partnera, takže vedeme krizovou intervenci a spíše motivujeme ženy k odchodu od násilného partnera. Takže ta otázka s jakým problém se můžou potýkat po odchodu, to může souviset s tím, jaké problémy jim např. dělá to, než se rozhodnou odejít. Nemají peníze, finance, protože jsou závislé na