konzultací při zpracování bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala rodině a

Poděkování

Tímto bych chtěla poděkovat především Mgr. Václavu Bittnerovi vedoucímu mé

bakalářské práce za jeho odborné vedení, mnoho cenných rad a času věnovaného během

konzultací při zpracování bakalářské práce. Dále bych ráda poděkovala rodině a

přátelům za trpělivost a podporu po celou dobu studia a tvorbě této práce.

Anotace: Hlavním cílem bakalářské práce je porovnání vybraných šesti metod zjišťování výţivových zvyklostí dětí ve školním věku. A jejich konkrétní doporučení pro praktickou realizaci. Metody byly rozděleny na kvantitativní metody a kvalitativní metody. Komparací vybraných metod z hlediska výpovědní hodnoty otázek, četnosti otázek a výhod či nevýhod metod byly vyhodnoceny a vybrány nejlepší metody z kvantitativních a kvalitativních metod. Provedeným srovnáním bylo zjištěno, ţe nejvhodnější kvantitativní metodou je Diet Food Frequency Questionnare C2 a kvalitativní metodou je Children´s Eating Attitude Test. Zároveň bylo zjištěno, ţe při věku pod 10 aţ 12 let, není vhodné nechávat děti samostatně vyplňovat dotazníky z důvodu jejich omezeného verbálního porozumění, čtenářské nevyspělosti a sklonu ke stereotypii. Proto je vhodné dotazníky pro děti konstruovat od věku 12 let nebo nechat vyplňovat rodiči.

Klíčová slova: výţivové zvyklosti, školní věk, CEBI, CEBQ, ChEAT, DFFQ C2, YAQ, dotazník ČR

Annotation: The main purpose of this Bachelor 's thesis was to compare six chosen methods of finding out eating habits of school aged children and to make particular recommendations for implementation. The methods were devided into quantitative and qualitative methods. The best methods of these two kinds were chosen by means of comparison from the viewpoint of informational value and frequency of questions and of advantages or disadvantages of the methods. It was discovered that the best quantitative method is Diet Food Frequency Questionnare C2 and the best qualitative method is Children's Eating Attitude Test. It was also discovered that it is not good to let the children under 10 to 12 years fill in the questionnares on their own because of their limited vebal comprehension, reader's unmaturity and tendency to stereotype.

Therefore it is good to make the questionnaires for childer from the age of 12 or to let their parents fill in the questionnares.

Keywords: eating habits, school age, CEBI, CEBQ, ChEAT, DFFQ C2, YAQ, ČR

questionnare

6

Obsah

1 Cíle ... 11

2 Aktuální poznatky o výţivových zvyklostech dětí ... 12

2.1 Dělení školního věku z pohledu výţivových zvyklostí dětí ... 12

2.2 Trendy jídelních zvyklostí v českých rodinách ... 14

2.3 Ovlivnění výţivových zvyklostí dětí biologickými faktory... 17

2.4 Ovlivnění výţivových zvyklostí dětí stolováním a rodiči ... 19

3 Výţivová doporučení a opatření pro děti ... 21

3.1 Výţivová doporučení světové zdravotní organizace WHO vhodná pro děti a zahraniční výţivová doporučení ... 21

3.2 Evropské strategie týkající se zdravotních problémů související s výţivovými zvyklostmi dětí ... 23

3.3 Výţivová doporučení pro obyvatele České republiky ... 25

4 Metody zjišťování výţivových zvyklostí dětí školního věku ... 30

4.1 Kvantitativní typy dotazníků pro zjišťování výţivových zvyklostí dětí školního věku

.. ... 31

4.2 Komparace vybraných kvantitativních metod hodnocení výţivových zvyklostí dětí školního věku ... 34

4.3 Kvalitativní typy dotazníků pro zjišťování výţivových zvyklostí dětí školního věku a jejich srovnání ... 38

4.4 Komparace vybraných kvalitativních metod hodnocení výţivových zvyklostí dětí školního věku ... 43

4.5 Souhrn pouţitých kvantitativních a kvalitativních metod ... 47

5 Praktická doporučení ... 48

6 Závěr ... 51

7 Seznam pouţité literatury ... 52

8 Seznam příloh ... 57

7

Seznam obrázků:

Obrázek 1: Graf preferovaných jídel českých rodin v závislosti na vzdělání matky ... 15

Obrázek 2: Potravinová pyramida Ministerstva zdravotnictví ČR ... 27

Obrázek 3: Věkové rozmezí jednotlivých kvantitativních dotazníků ... 35

Obrázek 4: Graf shody kvantitativních dotazníků v procentech ... 36

Obrázek 5: Graf procentuálního zastoupení druhu otázek dotazníku CEBI ... 39

Obrázek 6: Graf procentuálního zastoupení druhu otázek dotazníku CEBQ ... 41

Obrázek 7: Graf procentuálního zastoupení druhu otázek dotazníku ChEAT ... 42

Obrázek 8: Věkové rozmezí jednotlivých kvalitativních dotazníků ... 43

Obrázek 9: Procentní zastoupení stejných typu otázek v dotaznících ... 44

Obrázek 10: Graf shody kvalitativních dotazníků v procentech ... 45

8

Seznam tabulek:

Tabulka 1: 10 kroků k pevnému zdraví ... 26

Tabulka 2: Výhody a nevýhody jednotlivých dotazníků ... 37

Tabulka 3: Návrhy pro jednotlivé typy dotazníků ... 38

Tabulka 4: Výhody a nevýhody jednotlivých dotazníků ... 46

Tabulka 5:Návrhy pro jednotlivé typy dotazníků ... 46

9

Seznam použitých zkratek:

CEBI – Children´s Eating Behavior Invertory CEBQ – Child Eating Behavior Questionnaire DFFQ C2 – Diet Food Frequency Questionare C2 ChEAT – Children´s Eating Attitude Test

WHO – World Health Organization (Světová zdravotnická organizace)

YAQ – Youth Adolescent Food Frequency Questionnaire

10

Úvod

Jako téma bakalářské práce jsem si vybrala v dnešní době velmi diskutované téma týkající se stravovacích a výţivových zvyklostí dětí školního věku. Důvodem je, ţe správná výţiva dětí školního věku je jedním z důleţitých prvků budování jejich zdravého ţivotního stylu.

Budování zdravého ţivotního stylu přispívá k prevenci a léčbě civilizačních chorob. Těmi můţe být obezita, cukrovka, kardiovaskulární choroby případně nádorová onemocnění. Děti by se měly naučit na pravidelný příjem zdravé a vyváţené stravy.

V tomto směru jsou především ovlivněni rodinou a školou. Do školního věku ovlivňují stravování dítěte především rodiče. Pokud jde dítě do školy, ztrácejí rodiče kontrolu nad jeho stravováním a hlavně jeho ovlivňováním. Ovlivněni jsou ve škole děti především svými vrstevníky a médii. Některé z dětí drţí dietu nebo se naopak stravují nezdravými potraviny, které ovlivňují jejich růst a vývoj. V neposlední řadě škodí jejich zdraví a přispívají k obezitě.

Pomocí několika vybraných způsobů, především dotazníků, můţeme zjistit, jak se dané dítě stravuje a jaký příjem ţivin jeho strava zastupuje. Dále prostřednictvím dotazníků je moţné sledovat, zda dítě jí zdravě nebo nezdravě a jestli má pravidelně jídlo.

Některé z dotazníků vyplňují samy děti, jiné naopak jen rodiče nebo jsou pouţívány kombinací obou. Zde můţe nastat problém, kdy dítě nemusí správně pochopit poloţenou otázku nebo naopak rodič nedovede odpovědět na otázku z důvodu nevědomosti.

Tato bakalářská práce se zabývá srovnáním vybraných způsobů, zjišťování

výţivových zvyklostí dětí, především formou dotazníků. Zhodnocením výsledných

informací týkající se dotazníků a jejich vhodnosti pouţití pro danou věkovou skupinu.

11

1 Cíle

Hlavním cílem této bakalářské práce je shrnutí aktuálních přístupů k hodnocení výţivových zvyklostí dětí školního věku a zároveň provedení vzájemného srovnání pro určitou skupinu dětí, které chodí do základní školy a spadají do mladšího aţ po počátek staršího školního věku.

Ke splnění výše uvedeného cíle byly stanoveny následující dílčí úkoly:

1. Shromáţdit teoretické poznatky k hodnocení výţivových zvyklostí dětí školního věku.

2. Analyzovat současné přístupy k hodnocení výţivových zvyklostí dětí školního věku.

3. Stanovit konkrétní doporučení pro praktickou realizaci zjišťování výţivových

zvyklostí dětí školního věku na základních školách v České republice.

12

2 Aktuální poznatky o výživových zvyklostech dětí

Jak uvádí Müllerová (2002) v Anglickém názvosloví jsou pod pojmem výţivové zvyklosti terminologicky dvě odlišné oblasti sledování. První z nich je příjem podle kvalitativní a kvantitativní stránky ve smyslu energie a jednotlivých ţivin (nutrientů).

Druhou z nich je sledování „stravování se“ ve smyslu aktu jedení, tím je myšlen výběr a preference jídel, subjektivní zkušenosti hladu a sytosti nebo pocitů z jídla. Tyto dva aspekty výţivových zvyklostí bývají sledovány odděleně a nelze tak zjistit vztahy mezi časovým rozvrhem jídel během dne například pocitů hladu nebo senzorickými vlastnostmi jídla.

Jídelní zvyklosti jsou především ovlivněny rodinou, školou, kulturou a sociálním prostředím, ve kterém se dítě nachází. V rodinném prostředí mají na dítě vliv především jeho rodiče. Nejvíce matka, která ho od narození krmí ať uţ tekutou nebo pevnou stravou a učí ho na nové chutě a zvyklosti. Nástup do školy je důleţitým sociálním aspektem pro dítě především v jeho stravování. Od této doby opouští aţ na několik hodin denně rodinné prostředí a stává se samostatným. Ve školní jídelně se setkává s jídly, které v domácnosti rodiče běţně nevaří, nebo musí konzumovat jídla, které nemá rádo. Nastává zde pravidelnost v podobě přestávek na svačinu a oběd. Ve škole působí na dítě mezi výukou jeho vrstevníci, kteří utvářejí určité sociální prostředí.

Vrstevníci jsou do značné míry ovlivněni televizí, internetem a médii. Ty ovlivňují jejich smysly a pobízejí je ke konzumaci „trendy“ potravin, které jsou do značné míry nezdravé. Příkladem jsou slazené limonády typu kola a cukrovinky. Mezi dětmi se takovéto potraviny stávají populární a masově rozšířené. Ve škole dítě v jeho stravování nehlídá a v kaţdém věkovém období se jeho nároky na stravování mění.

2.1 Dělení školního věku z pohledu výživových zvyklostí dětí

Vývoj osobnosti člověka dělíme do několika etap (věkových hranic). Kdy pro

určitá období, na základě věd o člověku (biologie, antropologie, vývojové psychologie

atd.), jsou stanovovány věkové hranice. Určovány jsou především pozorováním

vývojových změn vyskytujících se běţně u většiny jedinců v určitém věku (např. růst

sekundárních pohlavních znaků).

13 V Čechách se pouţívá dělení ontogeneze podle Příhody. „Školní věk, tj obdobím, kdy dítě chodí do základní školy“, uvádí Vágnerová (2012). Toto období můţeme rozdělit na dvě etapy. První etapa je dělena na mladší školní věk (6 – 8 let) a střední školní věk (9 – 11 let). Druhá etapa je etapou pubescence (12 – 15 let) nazývána téţ Starší školní věk (Příhoda 1977).

Mladší školní věk je charakterizován nástupem dítěte do základní školy. Toto období trvá od 6 do 8 let. Dítě se setkává s novým prostředím, kdy se jeho sociální role mění a stimuluje jeho další vývoj. Učí se nezávislosti, kdyţ je mimo domov. Ve škole se učí číst, psát a počítat. Velmi se rozvíjí řeč, slovní zásoba je bohatší, zlepšuje se výslovnost i paměť. Zraje nervová soustava, nastává růst kostí a svalů.

Postupem času jak dítě roste, učí se samo pouţívat příbory. Umí si regulovat příjem potravy. Osvojuje si kulturní zvyky a tradice stolování. Ví, jak se jídlo připravuje a odkud ho získáváme (Fraňková, aj. 2013).

Podle Alleinové a Marotziové (2008) si dítě v šesti letech často přidává větší porce, neţ pak dokáţe sníst. Občas některé z jídel vynechá, ale v pozdějším čase si jej vynahradí. Má velkou chuť k jídlu a nedá se předem odhadnout zkoušení nových jídel.

Má svá oblíbená a neoblíbená jídla a chutě nemění. Stolování je na nízké úrovni. Jí rukama, drobí si do klína a rozlévá tekutiny. Při pouţívání příborů nedokáţe jídlo rozkrájet ani napíchnout na vidličku a pouţívá je k hraní si. Má problémy po celou dobu jídla sedět u stolu, často se kroutí a vrtí a upouští příbory. V sedmi letech má pestřejší jídelníček a nemá problém zkoušet nová a neznámá jídla. Občas vyzkouší jídla, která mu nikdy nechutnaly, ale odmítá jídla ke kterým má určitou averzi. Má velký zájem o jídlo a podílí se na nakupování a vaření. Při stolování se motorika zlepšuje a ubývá nešikovností u jídla. Rukama jí málokdy, ale doposud převládá potíţ s krájením masa.

S jídlem jiţ neotálí, ale snadno se nechá vyrušit okolním prostředím. Osmileté děti mají zdravou chuť k jídlu, jsou zde rozdíly mezi děvčaty a chlapci, kteří snědí víc. Dítě ochotně zkouší jídla, které dříve odmítalo. U stolu se dítě chová slušně, především ve společnosti kde si dává záleţet a je na sebe náleţitě hrdé. Doma dítě na pravidla nedbá.

Ve většině případů dítě jídlo hltá, aby se mohlo věnovat své zábavě.

14 Dalším věkovým obdobím je střední školní věk. Ten nastává při přechodu dítěte z 1. stupně na 2. stupeň základní školy. Období trvá od 9 do 11 let. Nastává vývoj paměti, kdy si dítě dokáţe zapamatovat sloţité texty a umí jim porozumět. Pohybový luxus, který děti měly v období mladšího školního věku, postupně mizí a je vhodné začít se základy sportu. Období je označováno za zlatý věk motoriky a dochází k nárůstu rozvoje rychlosti. Jde o období relativního klidu a vyrovnanosti, dítě se plynule rozvíjí a je citově vyrovnané. V tomto věku by děti měly jíst přibliţně 5× denně.

Především by rodiče měli dbát na zdravé snídaně a svačiny, kterými mohou děti ovlivnit a dodat jim potřebné „nastartování“ pro lepší bystrost a pozornost ve škole. Vypít by měly 1,5 – 2 litry denně (Výţiva dětí 2014).

Období, kdy je dítě na 2. stupni základní školy. Je označováno v literatuře jako období staršího školního věku neboli pubescence. Trvá od 12 do 15 let. U dívek nastává puberta dříve neţ u chlapců. Dochází k velkým růstovým změnám, hromaděním podkoţního tuku, vývinu sekundárních pohlavních znaků a napřimování páteře. Rozvíjí se intelektuální a emoční vlastnosti (Provazník, aj. 1999). Obvykle dochází k větší konzumaci jídla z důvodu růstového skoku. Důleţité je jíst jídla s vyšším obsahem vápníku, fosforu, ţeleza a vitamínu B12, který je obsaţen v masu, vejcích a mléčných výrobcích (Výţiva dětí 2014).

Vývojové změny jsou v kaţdém období rozličné, co se týče preference potřeby vitamínů a minerálů. Proto je potřeba pro kaţdou věkovou skupinu zajistit rozdílné mnoţství porcí a potravin. Jídelní zvyklosti jsou formovány jiţ od útlého věku a největší podíl na nich mají rodiče.

2.2 Trendy jídelních zvyklostí v českých rodinách

V českých poměrech je rodina ovlivněna tradicí předchozích generací, vzděláním, volným časem a její ekonomickou situací. Tradice české gastronomie se přenáší z generace na generaci a mnoho rodin vaří českou kuchyni, která má velké zastoupení v jejich stravování (Fraňková, aj. 2013).

Jedním z trendů dnešní doby je osvojování si i jiných zahraničních jídelních

kultur a oblibě jejich jídel. Mezi nejoblíbenější zahraniční jídla patří ty z Italské,

Čínské, Japonské a Řecké kuchyně. Jídlo ze zmíněných států je v dnešní době na trhu

15 dostupné včetně surovin. Jídla se stávají přirozenou součástí rodinných jídelníčku i při návštěvách restaurací se zaměřením na tyto kuchyně. Setkáváme se i s častým stravováním v rychlých občerstveních a restauracích. Ve většině rodin i přes to nadále převládá zaţitý stereotyp našich předchozích generací.

Jedním z nejdůleţitějších faktorů, které ovlivňují výběr jídla a jeho přípravy v rodině je vzdělání matky. Podle výzkumu Fraňkové (2013) se ukázalo, ţe se zvyšujícím se vzděláním matky klesá prioritně tradiční česká kuchyně a objevuje se větší rozmanitost jídel. Matky se základním vzděláním častěji kupovaly nezdravá instantní a hotová jídla. Převládala u nich tradiční česká kuchyně. Naopak se zvyšujícím se vzděláním matky stoupal zájem o zdravější potraviny neobsahující tuky a výrobky bez příměsí mouky jako je paštika a párek. U 23 % vzdělaných matek s vysokoškolským vzděláním se objevilo vegetariánství, naopak u matek se základním vzděláním se neobjevil ţádný případ vegetariánství (viz. obrázek 1).

Obrázek 1: Graf preferovaných jídel českých rodin v závislosti na vzdělání matky (zdroj: Fraňková, aj. 2013)

S jídelními zvyklostmi souvisí ekonomická situace a volný čas rodiny. Matka především rozhoduje o nákupu jednotlivých potravin. Nakupuje potraviny, které běţně rodina konzumuje. V nákupním koši se proto mohou objevovat potraviny různé kvality

0 10 20 30 40 50 60 70 80 90 100

tradiční česká vlastní receptář veget. Jídla od všeho něco hotová jídla restaurace

Procento rodin

základní středoškolské vysokoškolské

16 a cenové hladiny. Rodiny s vyšším příjmem mají moţnost dopřát si potraviny vyšších cenových hladin a tím obohatit svůj jídelníček. Při přípravě jednotlivých jídel dochází k různé obtíţnosti, pouţití potravin a časové náročnosti. To se můţe promítnout v rozhodnutí rodiny navštívit restauraci nebo rychlé občerstvení, které tuto situaci řeší.

Rychlé občerstvení není povaţováno za zdravou alternativu na rozdíl od restaurace.

A to z důvodu velkého mnoţství smaţených jídel.

Dle Machové (2009) nastaly v posledních letech určité příznivé změny, to potvrdilo výběrové šetření o zdravotním stavu české populace z roku 2004, které sledovalo i stravovací návyky. Pozitivně se ukázalo, ţe se podařilo sníţit spotřebu ţivočišných tuků. Konkrétně vepřového a hovězího masa a také vajec. Negativně se projevila obliba smaţených pokrmů. Došlo k neţádoucímu sníţení spotřeby mléka a mléčných výrobků, které vede k nedostatečnému příjmu vápníku důleţitého pro kosti.

Zvýšila se obliba sladkých nápojů z důvodu vysokého obsahu cukrů, které nadměrně navyšují denní doporučenou energetickou hodnotu. Pro velkou oblibu smaţených brambůrek a krekrů se zvýšil příjem tuků, které se negativně projevují na váze a hladině cholesterolu. Málo se upřednostňuje celozrnné pečivo (Čeledová, Čevela 2010).

Jak ukázalo Světové šetření o zdraví v České Republice (2004), konzumace ovoce a zeleniny je stále nízká. U muţů je vidět niţší spotřebu neţ u ţen, které jej konzumují častěji. Přibliţně 2 % lidí je nezařazují do svých jídelníčků. Na základě šetření se Česká republika umisťuje na jednom z posledních míst v Evropě. Výše popsané výţivové zvyklosti předávají rodiče svým dětem.

Podle Kalmana a Vašíčkové (2013) a shrnutých poznatků z oblasti ţivotního

stylu dětí a školáků vidíme poznatky a data zaloţená na výsledcích mezinárodní

výzkumné studie o zdraví a ţivotním stylu dětí a školáků HBSC (Health Behaviour in

School-aged Children). Roku 1994 se Česká republika poprvé účastnila výzkumu, který

se opakuje ve čtyřletých intervalech. Jde o mezinárodní studii WHO s přehledem

základních ukazatelů zdraví dětí školního věku. Sběrem dat v roce 2010 byl výzkum

proveden na vzorku 5686 respondentů ve věku 11 aţ 15 let. Je patrné, ţe tři čtvrtiny

chlapců a 70,5 % dívek stoluje společně s rodinou. S přibývajícím věkem více u dívek

17 neţ u chlapců je viditelná klesající tendence stolování s rodiči. Ve všední dny snídá polovina dětí. Častěji snídají chlapci v 57 % neţ dívky v 49,6 %. S věkem klesá počet dětí, které snídají kaţdý všední den. Počty dní, ve kterých snídají, záleţí nejvíce na ekonomické situaci rodiny. Čím je ekonomická situace rodiny lepší, tím stoupá počet dětí, co snídají kaţdý všední den. Oba víkendové dny snídá naprostá většina dětí, ve větší míře dívky neţ chlapci. Obědy konzumuje tři čtvrtiny dětí (73,4 %). Se stoupajícím věkem je rozdíl v konzumaci obědů rozdílný o 15 % mezi jedenáctiletými, kteří konzumují více neţ patnáctiletými. Vodu pije téměř čtvrtina dětí, tři čtvrtiny jiné nápoje a 3,6 % mléko. Přibliţně 1× denně pije vysoce slazené nápoje jedna pětina dětí.

Mléko a mléčné výrobky konzumuje během dne třetina dětí, s přibývajícím věkem spotřeba u obou pohlaví klesá. Sladkosti jakými je myšlena čokoláda nebo bonbony konzumuje 1× denně více dívek oproti chlapcům ve stejném věku, naopak chlapci konzumují sladkosti vícekrát neţ 1× denně. Ovoce a zeleninu jakoţto nejvíce doporučovanou zdravou potravinu konzumuje 1× denně více dívek neţ chlapců. Kladný vztah k její konzumaci mají děti více k ovoci (41,8 %) neţ zelenině (31,7 %) u dívek je konzumace vyšší neţ u chlapců. Se vzrůstajícím věkem se podíl ovoce a zeleniny zkonzumované 1× denně sniţuje u chlapců, ne však u dívek. U dívek se častěji neţ u chlapců projevilo následující: častěji jedí ovoce, zeleninu a nízkotučné výrobky. Méně často neţ chlapci jedí maso, mléčné výrobky a pijí mléko a nápoje s vysokým obsahem cukru. Se stoupajícím věkem chlapci konzumují méně ovoce, zeleniny a mléčných výrobků. Klesá spotřeba mléka, mléčných výrobků, nízkotučných výrobků, ale naopak konzumují více masa.

2.3 Ovlivnění výživových zvyklostí dětí biologickými faktory

Jedna z amerických studií se zabývala determinantem dětských stravovacích návyků. Při výběru jídla hraje v jeho preferenci především libost nebo nelibost k dané potravě. Hlavní roli při odporu a nelibosti k jídlu hraje kombinace genetických a environmentálních faktorů. Směs vrozených predispozic zasahuje do stravování jiţ v raném dětství, kdy dítě upřednostňuje tučné a sladké potraviny na rozdíl od zeleniny.

Dané chování poukazuje na vrozenou predispozici vůči vkusu, která se projevuje při

konzumaci potravin (Scaglioni, aj. 2011).

18 Marádová (2010) zmiňuje současnou konzumaci potravy nejen jako energetickou potřebu, která vyvolává pocit hladu a sytosti, ale naopak formuje jej řadou dalších činitelů. Například očekáváním a zároveň naplněním poţitku při konzumaci potravy. Tím jsou myšleny vjemy zrakové týkající se vzhledu jídla, čichové vjemy vnímající vůni jídla a chuť. Chuťové vjemy nejvíce rozhodují o konzumaci potravin.

Konzumace sladkých potravin evokuje u dětí přítomnost cenných kalorií.

Naopak hořkost a kyselost způsobují pocit, ţe dané jídlo můţe obsahovat toxiny, které jsou pro tělo škodlivé. U toho to hodnocení potravin podle chuťového vnímání je dokázána dědičnost, kdy dvěma studiemi byl poskytnut koeficient dědičnosti pro určitý druh potravin. Dřívější odmítání kyselých a hořkých potravin přispívá k odporu k zelenině (Fraňková, aj. 2013). Podle Mourka (2012) je příjem potravy řízen činností center v mozku, které aktivují pocity hladu a sytosti.

Hlad je jedním z nejdůleţitějších fyziologických procesů, který má za úkol zachovat ţivot jedince. Organismus je vybaven mechanismy, zajišťující přísun ţivin a energetických zdrojů k zabezpečení rovnováhy funkcí a činností organismu (Fraňková aj., 2013). Hlad je sice subjektivní pocit, ale je podmíněn fyziologickými ději především hladovými kontrakcemi ţaludku, které signalizují pokles hladiny glukózy v krvi.

Naopak roztaţení ţaludku dodává pocit sytosti. Je způsoben hormonem leptinem, který signalizuje stav tukových zásob. Při jeho vyloučení má člověk pocit sytosti, v opačném případě kdy je produkce nedostatečná, nastává pocit hladu (Mourek 2012).

Dalším vjemem je chuť. Jde o smysl umoţňující vnímat chemické látky

obsaţené ve vodě a ve slinách. Receptory jsou sdruţeny v chuťových pohárcích, které

jsou umístněné v chuťových papilách. Je moţné rozlišovat čtyři kvality chuti: sladko,

kyselo, slano a hořko. Na špičce jazyka je nejniţší práh pro sladko, po stranách jazyku

vpředu je pro slano, pro kyselo po stranách jazyku vzadu a pro hořko při kořeni jazyka

(Trojan, aj. 2003). Centrum vnímání chuti je uloţeno v temenním laloku mozkové kůry,

kde se tvoří výsledná vnímaná chuť, jak ji známe. Je ovlivněna některými faktory, jako

jsou sloţení, konzistence, ale i vzhled a vůně jídla (Moreira 2012).

19

2.4 Ovlivnění výživových zvyklostí dětí stolováním a rodiči

Nejen genetické a biologické faktory, ale i prostředí působící na děti mohou vyvolat odpor k potravinám. Kaţdého zkušenosti a vjemy, které proţil jako dítě, se odráţí na dnešním postoji ke stolování obecně. Pokud rodinné vzpomínky od stolu patří spíše mezi pozitivní, kdy kaţdý si měl moţnost obědy a večeře vychutnat a tím pádem byl vţdy spokojen se svojí váhou a postavou, nemá dnes pravděpodobně ţádný velký problém s jídlem a stolováním. Jídlo a stolování se stává pro kaţdého naprosto běţnou a normální situací.

Vlastním dětem rodiče předávají svoje pozitivní zkušenosti s jídlem z období dětství, sdělují svoje záţitky a předávají, co se sami od vlastních rodičů naučili. Rodiče a jejich výchova mají nejvyšší podíl na jídelním chování. Matky více ovlivňují děvčata neţ chlapce. Více vnímají jejich váhu z důvodů štíhlosti, která je v současnosti povaţována za sociální status. Pokud vizuálně vnímají, ţe dívka je silnější nebo rychleji přibírá na váze neţ její vrstevnice, mají tendenci hlídat, co konzumuje za potraviny a následně některé z nich zakazovat. Tento postoj rodičů k dítěti i přes dobré úmysly je spojován s negativními výsledky ohledně jídelního chování. Stejná situace nastává, kdyţ dívka je štíhlá. Její okolí ji vnímá, ţe má něčeho nedostatek a vyvíjí na ni nátlak, aby více jedla (Kast-Zahn, Morgenroth 2008).

Důleţitým faktorem proto je, aby u stolu zavládla přátelská atmosféra a dobrá nálada. Pokud ovšem má člověk negativní zkušenosti z dětství co se týče stolování a jídla, má jídlo spojeno s nepříjemnými záţitky především stresem a napětím.

Důsledkem toho můţe být vyšší pravděpodobnost vnímání jídla a stolování, jako neutrální a dodnes s ním bude mít dítě problém.

Hlavním faktorem problémů se stravováním můţe být jiţ zmiňovaný stres, který můţe vzniknout například nucením do jídla i kdyţ má dítě k dané potravině odpor nebo se cítí plné. V tomto případě je to pro dítě nepříjemná situace, která nutí rodiče pouţít výhruţky typu, kdy dítě pokud svoji porci nesní celou, tak nemůţe odejít od stolu.

Pokud dítě objevuje na stole potravinu, kterou nemá rádo a má k ní určitý negativní

postoj, nebo ať uţ se jedná o potravinu nevábného vzhledu, můţe docházet jiţ

k zmiňovanému stresu spojeného s nucením do dané potraviny. Touto cestou dochází aţ

ke špatným vzájemným vztahům s rodiči. I špatná atmosféra u rodinného stolu jakými

20 můţe být opakovaná hádka rodičů s dítětem nebo rodiče s rodičem. Špatná nálada dítěte vede ke stresu, tak jak jej znají dospělí. Reakcí na tyto faktory se projevují kompenzací stresu jídlem. Ať uţ se jedná o přejídání nebo naopak nejedením vůbec (Kast-Zahn, Morgenroth 2008).

Za vhodné lze tedy povaţovat přítomnost alespoň jednoho rodiče při večeři.

Sníţí se riziko, kdy dítě konzumuje špatné ovoce, zeleninu, mléčné výrobky a nevynechává snídani z důvodu rodičovského dozoru. V jeho nepřítomnosti dítě konzumuje potraviny, na které má chuť nebo jsou mu zakázány (Fraňková, aj. 2013).

Poměrně velká část rodičů se strachuje o stravovací návyky svých dětí. Obavy panují, kdyţ mají pocit, ţe dítě není v normě. Zasahuje tak do jejich stravování ať uţ v dobrém nebo špatném. Jak uvádí ve své knize Kast-Zahnová (2008), podle amerického Svazu dětských lékařů v roce 1991 byla vydána oficiální zpráva ke správné a zdravé výţivě dětí. V ní uvádějí, ţe: „děti samy nejlépe vědí, kdy a kolik toho mají sníst“, vlastní takzvaný samoregulační systém. Především jsou „samoregulačním systémem“ vyhledávány zelenina a ovoce s vyšší energetickou hodnotou, které zasytí a navozují libé pocity. Toto jednání je instinktivní a dáno vrozenými preferencemi. Zřetel je při jídle kladen spíše na hmotnost a velikost porce neţ jak je jídlo kalorické a vhodné pro děti. Při preferencích potravin jsou důleţité i zkušenosti rodičů s některými druhy jídla. Mají obavy vyuţívat nové a jiné druhy potravin neţ které běţně konzumují, protoţe je neumějí zpracovávat nebo nemají libý vzhled. Z amerických studií je prokázáno, ţe děti nejvíce ovlivňuje vzhled jídla, který předurčuje jeho následnou konzumaci nebo odpor. Dalším rozhodujícím faktorem je rozměr porce a předloţení nové potraviny rodiči, to má za následek u 20 – 30 % dětí strach z jeho vyzkoušení.

Neví, co můţe očekávat a po ochutnání například špatně připraveného nového jídla si můţe vytvořit negativní vztah k danému pokrmu. Následkem je doţivotní odmítání a nepravidelné zařazování pokrmu do jídelníčku. Nucením do jídla, nespokojenost se svojí postavou nebo stravovacími návyky má za následek problémy se stravováním.

Z rozsáhlých průzkumů prováděných v zahraničí byl zjištěn výrazný vliv stravy

na zdraví dětí. Výsledkem je arterioskleróza u 50 % dětí mladších 14 let. Jedná se o

onemocnění cév. Jejím procesem je degenerace cévní stěny, při níţ dochází k tuhnutí a

zuţování jejího průměru ukládáním lipidů ve stěně tepen. Jako nejčastější příčinou

21 vzniku se uvádí nesprávná výţiva. Z výzkumů vyplývá ohroţení dětí nejvíce hypertenzí a kardiovaskulárními chorobami, které patří do skupiny civilizačních nemocí spolu s obezitou a cukrovkou (Zemanová, Doleţal 2004).

Podle údajů je 30 % případů hypertenze u obézních dětí. Za posledních osmnáct let došlo k čtyřnásobnému výskytu obezity u třináctiletých dětí. Civilizační choroby jsou prokazatelní jiţ v dětském věku a jejich výskyt se neustále zvyšuje (Procházka 2011). V důsledku špatné stravy a omezování sebe sama můţe vzniknout u dětí obezita nebo se projevit mentální anorexie a bulimie.

3 Výživová doporučení a opatření pro děti

Kaţdý člověk, ať uţ je to dospělý nebo dítě, má jiné stravovací nároky o kterých si myslí, ţe jsou správné a pro jeho tělo vhodné. Jednotlivci jsou za svůj zdravotní stav a za stav svých dětí zodpovědní. Působí zde velký vliv prostředí na chování jednotlivců.

Naopak pokud jsou spotřebitelé informovaní, mohou se racionálně rozhodovat a přizpůsobit tomu svůj zdravotní styl k lepšímu. Kaţdý den se setkáváme s informacemi o škodlivosti některých potravin, nebo výrobků. V některých případech dochází aţ k dezinformacím. V těchto případech vydává světová organizace WHO, EU i Česká Republika nebo jiný stát určitá výţivová doporučení pro danou oblast. Informují tak lid o zdravotních rizicích konkrétní potraviny nebo výrobku, ale tak i o četnosti uţívání, které můţe zabránit riziku výskytu a působení nemoci.

3.1 Výživová doporučení světové zdravotní organizace WHO vhodná pro děti a zahraniční výživová doporučení

Úkolem WHO (World Health Organization) pro Evropu je odpovědnost za veřejné zdraví na nejvyšší úrovni v rámci systému OSN. Úlohou je likvidovat nemoci, monitorovat jejich průběh a šíření. Světová zdravotní organizace nastavuje normy a standardy zaloţené na důkazech. Jedním z nejaktuálnějších témat je monitoring trendů týkajících se zdraví (WHO 2015).

Podle WHO je zdraví definováno jako: „stav úplné fyzické, duševní a sociální

pohody, a ne pouze nepřítomnost nemoci nebo postiţení (The World Health

Organization in the European Region 2015). Mezi nejaktuálnější choroby v Evropě

22 zapříčiňující smrt a onemocnění patří kardiovaskulární choroby, které jsou způsobeny rizikovými faktory: uţívání tabáku, fyzická nečinnost, zvýšený krevní tlak, cukrovka, obezita a nezdravá strava. Speciální oddělení výţivy pro zdraví a rozvoj umoţňuje monitoringem sbírat informace o aktuálních vývojích a výzkumech z celého světa zabývajících se doporučeným příjmem ţivin pro lidské tělo. Kaţdých 15 let jsou doporučení WHO přezkoumány a zrevidovány. Výzkum ukázal, ţe některé z potravin jsou důleţité pro prevenci před chronickými onemocněními. Jejich vyšší propagací se WHO snaţí zvýšit objem jejich konzumace (WHO 2015).

Mnohé z těchto informací pouţívají státy jako standardizované výţivové doporučení pro své obyvatelstvo (viz. příloha A). Jiné z nich jako společný základ pro tvorbu vlastních výţivových doporučení.

Zahraniční výţivová doporučení mají jedno společné. Snaţí se jednoduchým způsobem nejlépe grafickým znázorněním zlepšovat kvalitu stravování a podat informace o zdravých, nezdravých potravinách a četnosti jejich konzumace. Ve většině případů jej dokáţí pochopit i děti. Převáţně kaţdý ze států z celého světa disponuje zjednodušeným grafickým výţivovým doporučením pro svoje obyvatelstvo. Obsah jednotlivých doporučení se liší v závislosti na přístupu k jednotlivým potravinám, kultuře nebo náboţenství.

Pro příklad je moţné uvést Americkou potravinovou pyramidu, která je přepracována z původní nejběţněji celosvětově pouţívané pyramidy obsahující patra.

Její nejnovější verze se změnila z horizontálních pater na vertikální rozdělení. Potraviny

začínají v základě a zuţují se u vrcholu, aby bylo zřejmé, ţe ne všechny potraviny ze

stejné skupiny mají stejný význam. Nejaktuálnějším americkým grafickým znázorněním

je od roku 2011 jídelní talíř rozdělený do čtyř částí zastupující ovoce, zeleninu,

luštěniny a proteiny. Zároveň kaţdých 5 let je vydávána broţura obsahující dietní

pokyny aplikovaná jiţ od 2 let. Poslední vydání proběhlo v roce 2011. Aktuálními cíli

jsou sníţení kalorií a s fyzickou aktivitou sníţit váhu. Konzumovat více konkrétních

potravin a ţivin jakými jsou ovoce, zelenina, celozrnné výrobky, výrobky bez tuku,

nízkotučné produkty a mořské plody. Sníţit konzumaci potravin s vysokým obsahem

sodíku, nasycených tuků, cholesterolu, přidaných cukrů a rafinovaných obilovin.

23 Americké doporučení a studie bývají uznávány odborníky po celém světě často, dochází k jejich přejímání za účelem předcházení zdravotním problémům.

3.2 Evropské strategie týkající se zdravotních problémů související s výživovými zvyklostmi dětí

Evropská unie a její členské státy se zavázaly přispět k lepšímu ţivotu občanů napříč Evropou. Jednou z oblastí, ve které působí, se týká zdravotního stavu občanů.

Evropská komise pro zdraví a bezpečnost potravin vydává publikace, ve kterých zpracovává zdravotní program a jeho následné strategie. Jednou z posledních strategií je

„Společně pro zdraví“, která podporuje strategii Evropa 2020.

Na základě zjištění kdy, v posledních třech desetiletí stouplo u obyvatel EU k prudkému zvýšení úrovně nadváhy, a obezity a to zejména u dětí, přičemţ předpokládaný výskyt nadváhy v roce 2006 činil 30 %. Toto číslo bylo jedním z ukazatelů naznačující zhoršení trendu špatné stravy a nízké úrovně fyzické aktivity.

Na základě něhoţ můţe dojít ke zvýšení budoucí úrovně řady chronických chorob, jakými jsou kardiovaskulární choroby, hypertenze, diabet 2. typu, mozkové příhody, některé druhy rakoviny, poškození svalové a kosterní soustavy a rovněţ řady duševních nemocí, které vedou ke zkrácení délky ţivota.

Díky této strategii bylo zahájeno několik kampaní proti špatné výţivě, zdravotním problémům, nadváze a obezitě zacílené především na děti ve věku 4 – 12 let a mladistvé do 18 let. Kampaně měly upozorňovat na špatné stravovací návyky a jejich následky. Jednou z kampaní, která se zahájila roku 2009, byla kampaň „Parta k nakousnutí“. V rámci této kampaně byla spuštěna webová stránka, na které měly děti moţnost odpovídat na otázky o zdravé výţivě. Kampaň byla kladně hodnocená na základě její interaktivnosti a poučnosti. Stránka slouţila i rodičům a bylo moţné na ní nalézt řadu tipů a rad jak přimět jejich děti ke konzumaci zdravých potravin (Evropská komise pro zemědělství a rozvoj venkova 2015).

Zároveň s touto kampaní byly spuštěny projekty „Mléko pro evropské školy“ a

„Ovoce do škol“. První z nich má za úkol podporovat děti v konzumaci mléčných

výrobků, a k jejich zařazení do jídelníčku. Podpořit je ve správných stravovacích

návycích, které poloţí základ pro celý ţivot. Současně se k dětem dostane více

24 informací o prospěšnosti mléka a mléčných výrobků, jelikoţ vápník, proteiny a vitamíny jsou prospěšné pro správný růst, který je v tomto období velmi důleţitý. Jeho nedostatek můţe způsobit drobný vzrůst, hůře rostoucí zuby se sklonem ke kazivosti nebo křivici (Evropská komise pro zemědělství a rozvoj venkova 2015). Druhý z uvedených programů, který se v průběhu let přejmenoval na projekt „Ovoce a zelenina do škol“ má za cíl, přispět k trvalému zvýšení spotřeby ovoce a zeleniny.

Vytvořit tak správné stravovací návyky ve výţivě a zvýšit informovanost o důleţitosti zařazení ovoce a zeleniny do jídelníčku a jeho prospěšnosti. Tento projekt je spuštěn v České republice od školního roku 2009/2010. Zaměřuje se na 1. stupeň základních škol a ke školnímu roku 2012/2013 bylo do projektu zapojeno 3363 škol.

Ke školnímu roku 2014/2015 byly poprvé pouţity prostředky na doprovodné vzdělávací aktivity (Ovoce a zelenina do škol 2015).

V rámci strategie Evropské unie bylo spuštěno i několik webových portálů informujících o potravinách a výţivových doporučení. Jedním z nich je RASFF (Food and Feed Stafety Alerts). Jde o systém rychlého varování pro potraviny a krmiva.

Sdílení slouţí mezi členskými státy k informování o nebezpečných potravinách a varování o vzniku rizika ohroţení zdraví lidí (Informační centrum bezpečnosti potravin 2015). O témata stravování a zdravou výţivu se stará webový portál EUFIC (European Food Information Council). Zaměřen je na bezpečnost potravin, výţivu a stravování.

Informace a články jsou vědecky podloţené a slouţí jak médiím, tak i odborníkům zabývajícím se výţivou, ale i lékařům a pedagogům, kteří těmito informacemi rozšiřují podvědomí laické veřejnosti (Eufic 2012).

Evropská unie chrání spotřebitele jednotnými pravidly ohledně stravy a zdraví.

Nařizuje limity výţivovými tvrzeními, kdy můţe být výrobek označen názvem (např.

nízkotučný, bez tuku, bez cukru). Určuje zdravotní tvrzení, pokud je zaloţeno na

vědeckém základu, jakým je studie nebo výzkum (např. pití mléka je prospěšné pro

normální růst a vývoj kostí u dětí). Zapříčinila se o povinné označování výţivových

hodnot a sloţení potravin na etikety. Označování původu masa, alergenů a to i u

nebalených potravin. Označení jsou základním zdrojem informací pro spotřebitele při

rozhodování z širokého spektra výrobků a orientaci spotřebitelů ve výrobcích, které jsou

pro jejich zdraví vhodné, prospěšné a v jakém mnoţství je dobré je konzumovat.

25 Všechny tyto jmenované nástroje zlepšují výţivové zvyklosti a přispívají ke zdravému ţivotnímu stylu (Informační centrum bezpečnosti potravin 2015).

3.3 Výživová doporučení pro obyvatele České republiky

Česká republika není výjimkou v tvorbě výţivových doporučení, která vydává na základě svých výzkumů a doporučení WHO. Podle posledního výzkumu ministerstva zdravotnictví byl u všech populačních skupin v České republice zjištěn zvýšený příjem tuků a jednoduchých cukrů, u muţů navíc i více cholesterolu a sodíku. Příjem minerálních látek a stopových prvků byl naopak niţší, neţ doporučuje WHO. Co se týče stravovacích návyků, více neţ 30 % 11letých dětí ráno nesnídá, 15letých jiţ dokonce 55

%. Polovina dětí nejí ovoce a zeleninu ani jednou denně. Za základním problémem ve výţivě není primárně povaţován nedostatek potravin na trhu, nýbrţ nevyváţená dostupnost a skladba stravy, nadměrný energetický příjem (nadbytek tuků a jednoduchých cukrů ve stravě), nedostatek zeleniny a ovoce ve stravě, vysoká konzumace soli, nepravidelné stravování, to vše v protikladu k nedostatečné pohybové aktivitě. Poměrně časté je také pouţívání méně vhodných způsobů přípravy jídel, jako je smaţení nebo fritování (Antošová 2014).

Z tohoto důvodu byl na základě výsledků výzkumu k roku 2005 vydán

ministerstvem zdravotnictví leták „Výţivová doporučení pro obyvatelstvo ČR“. Jedná

se o 5 stránkový dokument, kde kromě výţivových doporučení, je v něm i pro kaţdého

návod, jak si spočítat své BMI (Body MASS Index) a WHR (waist/hip ratio), coţ je

poměr pasu a boků a jednodušší ukazatel obvodu pasu. Kaţdý z nich má svoji

vyhodnocovací tabulku, ve které jde okamţitě zjistit, kdo do jaké rizikové kategorie, co

se týče obezity, patří. Pohybovými doporučeními je ukázáno, ţe kaţdý den jde dělat

jakýkoliv pohyb v různé intenzitě a zlepšovat tak své zdraví. Doporučení „10 kroků

k pevnému zdraví“ je velmi podobný doporučení WHO a v některých případech je i

shodné s „12 kroků k zdravé výţivě“. Dle ministerstva zdravotnictví je z hlediska

výţivy nutno dodrţovat následujících „10 kroků k pevnému zdraví“ (viz. tabulka 1).

26 Tabulka 1: 10 kroků k pevnému zdraví (zdroj: Ministerstvo zdravotnictví)

1. Jíst vyváţenou pestrou stravu zaloţenou více na potravinách rostlinného původu.

2. Udrţovat svou hmotnost a obvod pasu v doporučeném rozmezí. Pravidelně se věnovat pohybové aktivitě.

3. Konzumovat různé druhy ovoce a zeleniny, alespoň 400g denně, přednostně čerstvé a místního původu.

4. Kontrolovat příjem tuků, sníţit spotřebu potravin s jejich vysokým obsahem.

Dávat přednost rostlinným olejům před ţivočišnými tuky. Denně konzumovat mléko nebo mléčné výrobky se sníţeným obsahem tuku.

5. Několikrát denně jíst chléb, pečivo, těstoviny, rýţi, nebo další výrobky z obilovin (zejména celozrnné) a brambory.

6. Nahrazovat tučné maso a masné výrobky rybami, luštěninami a netučnou drůbeţí.

7. Při pití alkoholických nápojů, vyvarovat se jejich kaţdodenní konzumaci a nepřekračovat denní dávku 20 g alkoholu (tj 0,5l piva nebo 2 dcl vína nebo 5cl 40% destilátu).

8. Omezit příjem kuchyňské soli, celkový denní příjem soli nemá být vyšší neţ 5 g, a to včetně soli skryté v potravinách. Pouţívat sůl obohacenou jódem.

9. Vybírat potraviny s nízkým obsahem cukru, omezit sladkosti. Sladké nápoje nahradit dostatečným mnoţstvím nesladkých nápojů, např. vodou.

10. Podporovat plné kojení do ukončeného 6. měsíce věku, poté kojení s příkrmem do 2 let věku dítěte i déle.

Při dodrţování těchto doporučení by mělo dojít k lepšímu ţivotnímu stylu,

předcházení civilizačním onemocněním a celkové psychické pohodě. Pro lepší orientaci

v potravinách je součástí letáku výţivových doporučení od ministerstva zdravotnictví

potravinová pyramida. Jedná se o grafické zjednodušení, které potraviny jsou vhodnější

a je dobré je konzumovat častěji a naopak. V dolní části jsou potraviny nejvhodnější

k častější konzumaci během dne. Ideálně je udáváno 3-6 porcí denně. Porcí je myšleno

1 krajíc chleba, 1 rohlík, 1 kopeček vařené rýţe, atd. U ovoce to je 2-4 porce během

dne, zeleniny 3-5 porcí denně v mnoţství myšleno na kusy. Ryby, maso, drůbeţ, vejce a

luštěniny v 1-2 porcích. Naopak u mléka a mléčných výrobků je to o porci více. Úplně

na vrcholu se nacházejí cukry, tuky a sůl, které by měly být konzumovány

v minimálním mnoţství 0-2 porce denně tj. 10 gramů. Potravinová pyramida je

jednoduchým návodem pro konzumaci.

27 Obrázek 2: Potravinová pyramida Ministerstva zdravotnictví ČR (zdroj:

http://nutricniterapeut.webnode.cz/news/potravinova-pyramida/)

Potravinovou pyramidu nevydává v České republice jen Ministerstvo zdravotnictví, ale také Fórum zdravé výţivy (viz. obrázek 2). Jak uvádí na svých webových stránkách Fórum zdravé výţivy (2015), jde o sdruţení odborníku, jejichţ cílem je vzdělávat odbornou i širokou laickou veřejnost v otázkách zdravého ţivotního stylu. Od svého vzniku roku 1994 vydává publikace a broţury s aktuálními informacemi a radami z oblasti prevence nemocí a zdravého ţivotního stylu. Aktualizovaná potravinová pyramida byla vydána v roce 2013. Byla sestavena na základě výsledků zdravotních studií a poznatků v České republice. Je upravena přímo pro české obyvatelstvo. Sloţena je ze čtyř pater, kdy uvedené potraviny jsou doporučovány a dále děleny na „jezte často“, „jezte výjimečně“ a „nejvhodnější“, „méně vhodné“. Dle těchto doporučení by se „jíst často“ mělo ovoce, zelenina a chléb. Méně často přílohové potraviny jako rýţe, brambory a těstoviny. Dále mléčné výrobky, margaríny a ryby.

„Výjimečně“ se můţe ve stravě objevit máslo, uzeniny, cukr a alkohol. Pyramidu v závěru doprovází konkrétní doporučení týkající konzumace potravin, tekutin a úpravě pokrmů.

Jelikoţ se jedná za 10 let o poslední doporučení ministerstva zdravotnictví, jsou

organizace, které se snaţí vytvářet aktualizovaná výţivová doporučení. Jednou z nich je

Společnost pro výţivu. Jedná se o spolek sdruţující dobrovolníky, odborníky a

profesionály z řad všech oborů lidské výţivy. Spolek vydává dvouměsíčník časopisu

Výţiva a potraviny, který je aktuálně jediným odborně populárním časopisem se

28 zaměřením na aspekty spojené s výţivou. Zároveň organizuje semináře jak pro odbornou tak laickou veřejnost (Společnost pro výţivu 2015)

Výţivová doporučení, která jsou vydávána Společností pro výţivu (viz. příloha 2) jsou jak pro dospělou populaci, kojící ţeny, starší obyvatele tak i pro dětský věk.

Aktuální výţivová doporučení pro obyvatele České republiky jsou v návaznosti na Bílou knihu z roku 2007 se strategií pro Evropu (WHO 2015).

Po konzultacích s předními českými nutričními terapeuty se Společnost pro výţivu (2011) rozhodla předloţit nejaktuálnější referenční hodnoty příjmu energie a ţivin. Byla nucena převzít numerická doporučení pro německé obyvatelstvo, jejichţ referenční hodnoty jsou postaveny na důkladných vědeckých základech, jakými jsou relevantní vědecké studie. Tyto komplexní systematické vědecké výzkumy u nás nebyly prováděny. Proto je bylo nutné převzít pro kulturní blízkosti s Německem a jeho rozsáhlými aktuálními studiemi (DACH 2011).

Výţivou se zabývá v České republice mnoho organizací. Za zmínku stojí Centrum sportovní medicíny provozované Technickou univerzitou v Liberci, Fakultou přírodovědně-humanitní a pedagogické. Broţura Zdravý ţivotní styl v kostce, která byla převzata z amerických doporučení, obsahuje jednoduchý návod výţivových, pohybových a sportovních doporučení. Určena je pro děti, mládeţ, jejich rodiče a učitele. Jedno z uvedených výţivových doporučení je v podobě talíře rozděleného na čtyři části skládající se z ovoce, zeleniny, obilovin, mléčných výrobků a masa či luštěnin. Je snadná pro pochopení malými dětmi. K talíři patří hlavní pravidla, které je nutné dodrţovat. Důleţité je nevynechávat snídani, která hned po ránu dodá energii a

„nastartuje“ tělo. Jíst 5-6x denně (tj. snídaně, dopolední svačina, oběd, odpolední svačina, večeře a večerní svačina, která nemusí být pravidlem. Ke správné výţivě patří pitný reţim, který by měl být dodrţován v mnoţství 1,5 – 3l denně. Jíst alespoň 3 ks zeleniny a 2ks ovoce za den. Jídelníček denně obohacovat o mléčné výrobky s nízkým obsahem tuku, libová masa a 1x týdně o rybu. Kaţdý den konzumovat celozrnné pečivo z důvodu obsahu vlákniny prospěšného pro tělo (Hanušová, Bittner 2015).

V „kostce“ je pouţita výţivová pyramida, rozdělená na horizontální barevné

pruhy znázorňující jednotlivé kategorie. Pro kaţdý den je nutno jíst potraviny z kaţdé

29 barevné kategorie (obiloviny, zeleninu, ovoce, tuky, mléčné výrobky, maso a luštěniny.

Barevné pruhy jsou v základu širší a ve špičce uţší, liší se i svojí šíří v základu. Do širokých pruhů patří nejvhodnější zdravé potraviny pro kaţdodenní konzumaci ve větším mnoţství, směrem ke špičce potraviny ze stejné kategorie, které by se měly konzumovat méně. Zelený pruh se zeleninou patří mezi nejširší z důvodu časté konzumace, naopak ţlutý pruh s tuky, které nepatří mezi úplně zdravé, ale tělo bez nich nemůţe fungovat, je úzký. K pyramidě patří na několika obrázcích sportující postavy inspirující k pohybové činnosti, která je velmi důleţitá (Hanušová, Bittner 2015).

Tyto výše uvedené výţivové doporučení, strategie a opatření zvyšují kvalitu

ţivota nejen v zahraničí, ale i v České republice. Jejich dodrţováním můţeme být

příkladem i pro děti, které se výţivovým zvyklostem a ţivotnímu stylu teprve učí.

30

4 Metody zjišťování výživových zvyklostí dětí školního věku

Jak uţ bylo zmíněno, v úvodu kapitoly 2 Aktuální poznatky o jídelním chování dětí, za jídelní zvyklosti dětí není povaţován pouze obsah ţivin v jednotlivých potravinách a jeho další hodnocení, ale i sledování „stravování“ ve smyslu aktu jedení.

V současné době se z velké části hodnotí výţivové zvyklosti kvantitativní metodou podle příjmu energie a ţivin z jednotlivých druhů potravin, coţ u dětí zjistí, zda danou potravinu jedí dostatečně často, jaké z ní mají vitamíny nebo minerály a kolik energie z potravin za den přijmou. Touto metodou se u dětí nezohledňuje, proč danou potravinu konzumují více nebo méně a co je k této konzumaci vede nebo zda je moţné přístupy k určitým výţivovým zvyklostem měnit aby nenastávaly problémy s konzumací potravin a nevyústili aţ do poruchy příjmu potravy.

Výţivové zvyklosti se promítají do ţivota kaţdého z nás. U dospělých je v současné době mnoho metod a přístupů pro zjišťování výţivových zvyklostí. Jiţ tradičně se pouţívají metody dotazníků, jimiţ lze hodnotit široké spektrum aspektů a respondentů v nelékařských prostorách.

Metody pro děti k zjišťování výţivových zvyklostí se značně liší od dospělých ve zpracování a pokládání otázek, jelikoţ děti často správně neporozumějí otázce, nebo nedokáţou objektivně zhodnotit svoje zvyklosti. Proto z velké části dotazníky za děti vyplňují rodiče, ale to není vţdy pravidlem.

V této práci jsou teoreticky popsány některé z pouţívaných dotazníků týkající se výţivových zvyklostí dětí. Z velké části jsou popsány zahraniční dotazníky, jelikoţ jsou některé z nich výzkumně podloţené a tudíţ i více pouţívané, překládané a modifikované. Zmíněn je i dotazník z České republiky, který se tímto tématem zabývá.

Námi vybrané dotazníky patří mezi nejznámější. Výběr byl zvolen tak, aby pokryl věkovou skupinu 6 – 12 let, na které je moţné všechny zmíněné dotazníky pouţít k dalšímu výzkumu.

Dotazníků existuje velké mnoţství a je tedy dobré si je rozdělit na kvalitativní

typy dotazníků a kvantitativní typy dotazníků. Tyto dva typy budeme v práci brát

odlišně a v závěru rozhodneme o vhodnostech jejich pouţití.

31

4.1 Kvantitativní typy dotazníků pro zjišťování výživových zvyklostí dětí školního věku

Mezi kvantitativní dotazníky v této práci můţeme zařadit Diet Food Frequency Questionnare C2, dotazník stravovacích zvyklostí Poradenského centra Výţiva dětí a Youth Adolescent Food Frequency Questionnaire.

Kvantitativní výzkum zachází s konkrétními údaji, kterými jsou čísla. Číselnými údaji neboli kvantitativními se zkoumá mnoţství, rozsah, frekvence jevů nebo jejich stupeň. Tímto výzkumem je moţné si od jedinců drţet odstup a mít tak nestranný pohled na sbíraná data coţ není vţdy ţádoucí. Sbíraná data je moţné celkově sčítat, průměrovat, procentuálně určovat nebo pouţít jiné statistické metody. Získaná data mohou ověřovat pravdivost domnělých výsledků. Cílem je převáţně třídění dat, testování hypotéz, kdy se vyvracejí nebo potvrzují, případně proč se mění. Data jsou směřována na existenci jedné objektivní reality (Gavora 2010).

Velké důrazy jsou při tomto výzkumu kladeny na validitu a spolehlivost. Tyto data jsou následně spolehlivá a práce je silně strukturovaná. Posledním krokem je verifikace, neboli pravdivost výroku nebo hypotéz tak, aby závěry nebyly ovlivněny jinými rušivými proměnnými a zodpověděly pouze dané výroky nebo hypotézy (Hendl 2008).

Mezi nejčastěji pouţívané dotazníky ke zjišťování výţivových zvyklostí patří Food Frequency Questionnaire neboli FFQ dotazník. Jde o poměrně oblíbenou a levnou metodu sběru dat zabývající se četností a nutričními sloţky potravin. V této práci jsou uvedeny konkrétní příklady vybraných dotazníků pro děti školního věku.

Diet Food Frequency Questionnare C2

Jde o limitovaný seznam 140 druhů potravin a nápojů. Zjišťující četnost

konzumace a nutriční hodnoty jednotlivých potravin. Autorem je kolektiv autorů z

University of Aberdeen pocházející z Velké Británie. Pouţití dotazníku je moţné online

na internetu nebo v tištěné podobě. Obě ze zmíněných metod a vyhodnocení jsou ale

zpoplatněny, při minimální odběru 100 dotazníků částkou 100 liber online na webu

(www.foodfrequency.org) provozované University of Aberdeen. Primárně je určen pro

děti ve věku od 3 do 11 let. Po rozšíření o 6 potravin jako například káva a alkoholické

32 nápoje se věková hranice zvyšuje z 3 do 11 let na věkovou hranici 12 aţ 17 let, tato věková hranice se při hodnocení více opírá o hodnoty denního příjmu dospělé populace neţ dětí. Monitoruje stravování jak ve škole, doma i mimo domov. Pro věkovou hranici 3 aţ 11 let vyplňují dotazníky za děti rodiče. Naopak věková skupina 12 aţ 17 let vyplňuje dotazník sama bez pomoci rodičů (Food Frequency 2014).

V úvodu samotného dotazníku je uveden obrázek s vyfocenými potravinami, aby rodiče i děti dokázali odhadnout velikost nebo mnoţství potravin, které jsou uvedeny v dotazníku. Příkladem mnoţství můţe být velikost malé a střední sklenice naplněné nápojem. Vyplňováno je pomocí tabulek, ve kterých je zadaná potravina a její určité mnoţství. Zaškrtáváno je jak často toto mnoţství potraviny nebo nápoje dítě zkonzumuje v určitém časovém úseku, který je určen škálou a jeho následné mnoţství během jednoho dne aţ měsíce. Pouţívaný rozsah škály je zřídka nebo nikdy, jednou nebo dvakrát za měsíc, jednou za týden, dvakrát aţ třikrát za týden a čtyřikrát aţ šestkrát za týden. V další části je četnost dělena během dne na jednou za den, dvakrát aţ třikrát za den, čtyřikrát aţ šestkrát za den a sedmkrát aţ víckrát za den. Potraviny jsou rozděleny do 20-ti sekcí, jednotlivé sekce obsahují snídaňové cereálie, chléb a mléčné výrobky. V další sekci je prostor pro vyplnění několika jídel, nápojů, másel, olejů, vitamínů a doplňků stravy, které dětí často konzumují a nejsou zmíněny v předešlých otázkách. Po vyplnění jsou dotazníky analyzovány pomocí programů McCance a Widdowson, které hodnotí sloţení jednotlivých potravin a výstupem je seznam ţivin, které dítě zkonzumuje (Food Frequency 2014).

Dotazník byl pouţit ve studii k zjištění relativní validity v roce 2010, kdy byly pouţity dva dotazníky se 158 respondenty. Jeden z dotazníků pro děti 3 aţ 11 let se 140 otázkami, které vyplňují rodiče a druhý dotazník pro věk 12 aţ 16 let se 146 otázkami, který vyplňují samy děti. Výsledky byly zaznamenávány z 4týdenních dietních deníků.

Výsledky ukázaly na rozdíl mezi dotazníkem a deníkem pro absolutní příjem ţivin a

větší tendenci pro verzi dětí od 3 do 11 let neţ pro starší děti 12 aţ 16 let, kdy korelační

koeficienty byly významné pro všechny ţiviny kromě energie. I kdyţ výsledky vyšly

lépe pro mladší děti, absolutní příjem a shoda mezi metodami vyšla lépe pro starší děti.

33 Dotazník stravovacích zvyklostí poradenského centra Výživa dětí

V této práci je zastoupen jako jediný dotazník z České republiky zabývající se výţivovými zvyklostmi dětí školního věku. Za podpory Občanského sdruţení Výţiva dětí, Fóra zdravé výţivy, Sdruţení praktických lékařů pro děti a dorost a Odbornou společností praktických a dětských lékařů ČLS JEP vznikl dotazník stravovacích zvyklostí. Primárně je určen pro děti od 3 let, které jiţ přijímají běţnou stravu. Jedná se o děti předškolního a školního věku. Horní hranice pro školní věk není konkrétně uváděna. Je uzpůsoben k hodnocení jednotlivce a je prováděn zkušenými nutričními terapeuty. Vyloučeny jsou z moţnosti vyplňovat dotazník děti s váţnými zdravotními problémy, které jsou pod dohledem lékaře a mají upravenou stravu (Výţiva dětí 2014).

Vyplňování dotazníku je určeno pro rodiče. Jedná se o kombinaci kvantitativního typu dotazníku s prvky kvalitativního dotazníku, které jsou viditelným způsobem odděleny. V kvantitativní části dotazníku se vyhodnocuje četnost konzumace jednotlivých potravin. V úvodní části rodiče vyplňují věk, pohlaví, váhu a výšku dítěte.

První část dotazníku obsahuje 17 otázek, u čtyř otázek je nutné odpovědi zkonkretizovat, protoţe je v nich široká moţnost odpovědí, které nebylo moţné zkompletovat do konkrétních výběrů. Na otázky je moţno odpovídat ano, ne nebo konkrétně vybírat z nabízených moţností. V první části se jedná o otázky kvalitativního typ dotazníku. Obsahují informace o dítěti týkající se onemocnění a anamnéz v rodině, několika otázek zabývajících se zvyklostmi ţivotního stylu, sportu a o konzumaci doplňků stravy nebo nechutenstvím ke konkrétním potravinám. Druhá část dotazníku se 48 otázkami obsahuje tabulku, která je vertikálně rozdělena na sekce potravin například maso, sýry, zelenina a ovoce. Tuto část budeme primárně povaţovat za kvalitativní FFQ dotazník. Dané potraviny se nacházejí v přední části tabulky a jsou dále děleny na konkrétnější výběr, který se snaţí danou potravinu ještě více rozdělit a zkonkretizovat.

V zadní části tabulky jsou konkrétní potraviny, které není nutné dále upřesnit,

příkladem mohou být vejce. V horizontální části tabulky je uváděna četnost, se kterou

dítě danou konkrétní potravinu konzumuje. Rodič vybírá ze škály konzumace o 5

moţnostech, vícekrát denně, denně, 1-3× týdně, občas a vůbec. V závěru dotazníku

mohou rodiče uvést informace, které povaţují za důleţité a nebyly v dotazníku kde

zaznamenat. Časová náročnost dotazníku není specifikována. Hodnocení se zúčastňuje

34 pouze vyškolený nutriční specialista, který hodnotí výsledky podle univerzálních nutričních tabulek a vyhodnocuje kvalitativní prvky dotazníku. Výsledky dotazníku nejsou v rámci České republiky dále mezi sebou hodnoceny, protoţe organizace se zabývá sběrem dat a hodnocení dotazníku se zatím nevěnuje. Dotazníky je moţné obdrţet na poţádání na webových stránkách (vyzivadeti.cz) a následné e-mailové komunikaci (Výţiva dětí 2014).

Youth Adolescent Food Frequency Questionnaire

Jde o dotazník četnosti zkonzumovaných potravin v určitém časovém úseku a jejich výţivových hodnot. Dotazník vytvořili Helaine R. H. Rockett a kolektivu autorů z Ameriky. Zohledňují v něm konkrétní potraviny ve 177 otázkách. Určen je pro děti ve věku 9 aţ 18 let a vyplňují jej děti. V úvodu dotazníku jsou otázky týkající se věku, váhy a výšky. Dále jsou otázky děleny na 8 sekcí a to konkrétně nápoje, mléčné výrobky, hlavní jídla, sendviče, další jídla, chléb s obiloviny a cereálie, ovoce a zelenina a za poslední svačiny. Dané sekce nemají přesně daný počet otázek, který by se mezi nimi shodoval. Nejmenší počet otázek je v sekci sendviče. V této sekci je pouze 6.

otázek. Naopak v sekci ovoce a zelenina je aţ 41. otázek. Jednotlivé sekce se zaměřují na konkrétní potraviny. U některých z nich jsou upřesňující otázky týkající se typu sýru, zda je tučný, nízkotučný nebo netučný. Vybrané druhy potravin se orientují na americké obyvatelstvo. Škála v tomto typu dotazníku není určena, ke kaţdé otázce se vztahují individuální moţnosti její odpovědi. Odpovědi typu rozmezí četnosti, typ konkrétní potraviny nebo ano, ne, někdy, nejím danou potravinu. Hodnocení se provádí speciálně naprogramovaným softwarem. Klíč jak vyhodnotit dotazník se nepodařilo dohledat pro aktuální verzi dotazníku, která je volně ke staţení na stránkách Harvard T.H. Chan School of Public Health Nutrition Department´s. Pro starší dotazníky nebylo moţno vyhledat celé hodnocení, ale pouze části, neboť pro veřejnost nejsou volně k dispozici (Rockett, aj. 1997).

4.2 Komparace vybraných kvantitativních metod hodnocení výživových zvyklostí dětí školního věku

Na základě shromáţděných poznatků o dotaznících můţeme provést jejich

porovnání. Dotazníky Diet Food Frequency Questionnare C2, dotazník stravovacích