MANAGEMENT SPORTOVNÍ AKCE

MANAGEMENT SPORTOVNÍ AKCE

Bakalářská práce

Studijní program: B6208 – Ekonomika a management Studijní obor: 6208R048 – Management sportovní Autor práce: Josef Konejl

Vedoucí práce: PaedDr. Jindřich Martinec

Liberec 2015

Prohlášení

Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

Poděkování

Rád bych poděkoval panu PaedDr. Jindřichu Martincovi za cenné rady, věcné připomínky a vstřícnost při psaní této bakalářské práce.

ANOTACE

Tato bakalářská práce se zabývá sestavením projektu zaměřeného na uspořádání masového bežeckého závodu v Liberci. Teoretická část práce je z jedné části zaměřena na samotný běh z pohledu historického, anatomického, fyziologické a psycholigeckého, abychom pochopili důležitost a smysl tohoto pohybu. Druhá polovina teoretické části je zaměřena na vymezení pojmů spojených s managementem sportovní akce. Praktická část bakalářské práce je zpracována jako projekt rozdělený do několika charakteristických etap pro pořádání jednorázové sportovní akce. Jednotlivé etapy projektu obsahují popis přípravy, organizace, průběhu a vyhodnocení masového běžeckého závodu.

Klíčová slova

Sportovní akce, běh, projekt, management

ABSTRACT

The bachelor thesis deals with contructing a project for organizing mass run race in Liberec.

The theoretical part is aimed on running itself from historical, anatomical, physiological and psychlogical point of view to understand the importance and meaning of this kind of motion.

The second part of thteoretical part is aimed on specification of therms connected with management of sport event. The practical part of bachelor thesis is made as a project divided into several characteristical phases for managing one-time sport event. Single phases of the project contain description of preparation, organization, course and evaluation of mass run race.

Keywords

Sport event, run, project, management

6

Obsah

Úvod... 9

CÍL, ÚKOLY A METODIKA PRÁCE...10

1 Běh ... 11

1.1 Historie běhání ... 11

1.1.1 Běhání v době pravěku ... 11

1.1.2 Běhání ve starověku ... 11

1.1.3 Běhání ve středověku ... 13

1.1.4 Běhání v novověku ... 13

1.2 Historie běžeckých závodů na našem území ... 14

1.2.1 Středověké bežecké závody na našem území ... 14

1.2.2 Běžecké závody na našem území ve druhé polovině novověku ... 15

1.2.3 Závod Běchovice-Praha ... 16

1.2.4 Běžecké závody na našem území po roce 1918 ... 17

1.2.5 Velká kunratická ... 17

1.2.6 Memoriál Evžena Rošického ... 17

1.2.7 Zlatá tretra ... 17

1.2.8 Mistrovství Evropy 1978 v Praze ... 18

1.2.9 Běžecké závody po roce 1989 ... 18

1.3 Formy běhu... 18

1.3.1 Závodní běh ... 18

1.3.2 Výkonnostní běh ... 19

1.3.3 Kondiční běh ... 19

1.3.4 Jogging ... 19

1.3.5 Běh s holemi ... 19

1.4 Psychologie běhání ... 19

1.5 Fyziologie běhání ... 20

1.5.1 Energetický metabolismus ... 20

1.5.1.1 Anaerobní energetické krytí pohybu ... 21

1.5.1.2 Aerobní energetické krytí pohybu ... 21

1.5.2 Transportní systém ... 22

1.6 Anatomie běhání ... 22

1.6.1 Svaly trupu ... 23

1.6.2 Svaly dolních končetin ... 24

7

1.6.2.1 Dokrok ... 24

1.6.2.2 Moment vertikály ... 24

1.6.2.3 Odraz ... 24

1.6.2.4 Letová fáze ... 24

1.7 Pozitivní dopad běhání na lidské tělo a duši... 25

2 Management ... 26

2.1 Charakteristika managementu ... 26

2.2 Pojetí sportovního managementu ... 27

2.3 Management sportovních akcí ... 28

2.3.1 Sport ... 28

2.3.2 Sportovní akce ... 28

2.3.3 Sportovní prostředí ... 29

2.4 Sportovní manžer ... 29

2.4.1 Role manažera ... 29

2.4.1.1 Interpersonální role ... 29

2.4.1.2 Informační role ... 30

2.4.1.3 Rozhodovací role ... 30

2.4.2 Činnosti manažera ve sportu ... 30

2.5 Projektový management ... 31

2.5.1 Projekt ... 31

3 Sestavení projektu ... 32

3.1 Přípravná etapa ... 32

3.1.1 Vize, poslání a cíle sportovní akce ... 32

3.1.1.1 Vize ... 32

3.1.1.2 Poslání ... 32

3.1.1.3 Cíle ... 33

3.1.2 Průzkum současné situace trhu ... 33

3.1.3 Založení společnosti s ručeným omezeným ... 34

3.1.4 Charakter a rozsah akce ... 37

3.1.5 Termín ... 37

3.1.6 Místo konání ... 38

3.1.7 Potřebná povolení ... 40

3.2 Etapa plánování a příprav akce ... 40

3.2.1 Rozpočet akce ... 41

3.2.2 Zdroje financování... 42

3.2.2.1 Sponzoring ... 42

8

3.2.2.2 Dotace ... 44

3.2.2.3 Startovné ... 44

3.2.3 Propagace ... 44

3.2.3.1 Publicita ... 45

3.2.3.2 Reklama ... 45

3.2.4 Personální zajištění ... 46

3.3 Průběh akce ... 47

3.3.1 Harmonogram ... 47

3.3.2 Funkce manažera v průběhu akce ... 47

3.4 Ukončení a evaluace akce ... 48

3.4.1 Úklid a odvoz materiálu ... 48

3.4.2 Vyhodnocení akce ... 48

ZÁVĚR ... 50

SEZNAM POUŽITÝCH ZDROJŮ ... 51

LEGISLATIVA ... 53

SEZNAM OBRÁZKŮ ... 54

SEZNAM POUŽITÝCH ZKRATEK ... 54

SEZNAM PŘÍLOH ... 55

9

Úvod

Každé těleso ve vesmíru je odsouzeno k pohybu. Jedna skupina těles je závislá na uvedení do pohybu jinými tělesy, druhá skupina, do které patří člověk, je schopna uvést do pohybu sebe sama. Dýcháme a jíme, proto abychom se mohli pohybovat prostorem a tak uspokojovat naše potřeby. Běh je pro každého tvora, který má nohy, naprosto přirozenou formou pohybu.

Avšak současný člověk 21. století, který je pyšný na technologický pokrok a výdobytky civilizace a na nové rychlejší formy pohybování se prostorem, běh, ale i chůzi postupně odsouvá na druhou kolej. Důsledek tohoto slepého obdivu civilizačního pokroku vyústil v historiskou raritu, kterou je současná populace charakteristická a kterou nám dokládá fakt zjištěný mezinárodní zdravotnickou organizací WHO, že nadváhou či obezitou trpí 1,4 miliardy lidí po celém světě. Náklady státních pokladen na léčbu onemocnění spojených s nadváhou či obezitou šplhají každoročně do astronomických výšin. Boj s obezitou se v několika předešlých letech stal politickým tématem, což dokládá i fakt, že problém obezity byl v roce 2011 diskutován na summitu OSN.

Jako student sportovního oboru tedy citím jakousi povinnost se tohoto boje účastnit a mým skromným přispěním by měla být tato bakalářská práce, která by svým hlavním cílem, sestavením projektu běžeckého závodu pro tisícovky lidí v Liberci, měla pomoci k popularizaci běhání a k šíření osvěty pozitivních dopadů běhání na lidské tělo i duši.

Jelikož k uspořádání takovéto události je zapotřebí velké množství úsilí a finančních prostředků, stává se projektování takovéto akce předmětem studia oboru sportovního managemntu. Poznatky, které tento obor identifikoval napomáhají ke zkvalitňování pořádaných akcí a tím k zefektivnění pozitivních dopadů na lidskou společnost. V této bakalářské práci jsem se proto snažil tyto poznatky implementovat na sestavení projektu masového městského běhu.

Stručný pohled na běh z perspektiv historických, anatomických, fyziologických a psychologických má za úkol objasnit vztah člověka k běhu a napomoci tak pořadatelům podobných akcí se s tímto průvodním jevem co nejvíce ztotožnit a následně s ním ztotožnit i pořádanou akci.

10

CÍL, ÚKOLY A METODIKA PRÁCE

Cíl práce

Hlavním cílem bakalářské práce je sestavení projektu pro uspořádání městského masového běhu Libercem.

Úkoly práce

Dílčími úkoly práce jsou:

 Vybrat vhodné místo a termín pro pořádání městského másového běhu.

 Objasnit založení právní formy vhodné pro pořádání takové událsoti.

 Prozkoumat konkurenční prostředí běžeckých závodů.

Metodika práce

Práce vznikla na základě studia odborné literatury, odborných textů a sběrem praktických informací, které byly konzultovány s vedoucím práce. V první části bakalářská práce je popisován teoretický pohled na danou problematiku. Z nastudované literatury jsou vybrány nejdůležitější oblasti a definice základních pojmů, které jsou nezbytné pro orientaci v daném tématu. Získané teoretické znalosti poskytují základ pro pokračování vlastní práce. Praktická část práce se věnuje již samotnému sestavení projektu, a to ve čtyřech specifických fázích.

Sestavení projektu je v souladu s novým občanským zákoníkem, dále se řídí doporučeními Českého atletického svazu a v neposlední řadě jsou použity vlastní či získané zkušenosti autora.

11

1 Běh

Běh je přirozenou formou lidského pohybu a v současnosti roste počet běžců a účastníků běžeckých závodů. Na běhání lze nahlížet z několika perspektiv, které ve svých jednotlivostech umožňují člověku pochopit jeho pozitivní dopady na tělesné a duševní zdraví.

1.1 Historie běhání

1.1.1 Běhání v době pravěku

Běhání je spojeno s člověkem již od prvopočátků jeho existence. Běh (a chůze), jakožto pohyb umožňující přemisťování našeho těla prostorem, je nedílnou součastí souboru schopností a dovedností, které človeku umožnily přežít, ať už se jedná o útěk před život ohržujícími zvířaty, o sběr potravin, o lov, o pastevectví nebo o ústup před živelnými katastrofami či znepřátelenými kmeny.

Instinkt udržet rod a přežít nutil člověka neustále zdokonalovat své dovednosti a tedy i fyzickou zdatnost, jejíž složkou je i vytrvalost, potažmo vytrvalostní běh. Lepší fyzická zdatnost, dokonalejší zbraně a specializovaná příprava umožnily, aby lidé alespoň čas od času nahromadili určité přebytky potravin a tím získali volný čas, který mohli věnovat další přípravě a odpočinku. Důležitou formou přípravy v době volného času byly slavnosti naplněné kolektivním extatickým tancem a hrami. To vše bylo podloženo a umocněno náboženskými obřady (kult plodnosti, kult zemřelých, kult krve apod.) Vznikaly různé rituály, ve kterých hrála fyzická zdatnost a dovednost důležitou roli (rituální běh, tanec, zápas, lov).

Skupinový charakter podporoval závodivé měření sil, což vedlo k dalšímu rozvoji řady dovedností a kultů a nakonec ke vzniku soutěží typu např. panhelénských her (Kossl, Štumbauer, Waic 2004, s. 8). Prapočátky dnešních běžeckých závodů můžeme tedy hledat již v počátcích lidské civilizace.

1.1.2 Běhání ve starověku

Jasnější kontury tělesné kultury nám však poskytují až historické prameny dochované ze starověkých civilizací. Z nich je patrné, že drtivá většina z nich kladla velký důraz na gymnastiku a válečnické dovednosti. S postupným rozvojem jednotlivých starověkých civilizací (rozvoj zemědělství, obchodu, válečnictví atd.) tak ztrácel běh na důležitosti nejen v boji o přežití, ale i ve smyslu rozvoje lidské společnosti.

12

Starověká Čína dala světu Kung-Fu (systém léčebné a zdravotní gymnastiky) či Šengu (soubor gymnastických cvičení prováděných převážně v sedě či leže). V armádě se také věnovala velká pozornost lukostřelbě a jízdě na koni (Kossl, Štumbauer, Waic 2004, s. 9).

Indie obohatila svět o Jógu. Z tělesných cvičení pěstovali Indové zvláště zápas, šerm holí, lukostřelbu a pozemní hokej (Kossl, Štumbauer, Waic 2004, s. 10).

Egypt byl a je kolébkou zápasu. V Egyptě byly pořádány různé slavnosti a soutěže (jezdecké, lukostřelecké, veslařské, plavecké, běžecké, v zápase a šermu) (Kossl, Štumbauer, Waic 2004, s. 10).

Civilizace v oblasti Mezopotámie se soustředily především na výchovu vojáků. Sumerové, Babyloňané a Asyřané byli považováni za vynikající lukostřelce, šermíře, později i jezdce a vozataje (Kossl, Štumbauer, Waic 2004, s. 11).

Starověké Řecko nám díky spisovateli Homérovi poskytlo první písemnou zmínku o pořádání sportovních závodů. V Iliadě se zmiňuje o hrách k uctění zabitého Řeka Patrokla. Hry se konaly za účasti početných diváků a o ceny pro vítěze. Na programu byly závody koňských spřežení, pak následovaly box, zápas, běh, hod diskem, střelba lukem a hod kopím (Kossl, Štumbauer, Waic 2004, s. 12). Nejznámější hry jsou však bez pochyby hry olympijské. Ty spolu s hrami nemejskými, istmickými a pýtijskými tvořily čtveřici, tzv. panhelénských her.

Díky spisům řeckých básníků máme poměrně ucelenou představu o tom, jak hry vypadaly, a víme tedy, že běh zaujímal při těchto kláních nezbytnou roli. V rané fázi olympijských her zahajovala běžecká disciplína běh na jeden stadion (192,27m) celý program her. Na 14.

olympijských hrách roku 724 př.n.l. byl na program her zařazen běh na dva stadiony, tzv.

diaulos (tam a zpět). Na 15. olympijských hrách roku 720 př.n.l. přibyl vytrvalostní běh, tzv.

dolichos, jehož délka však kolísala od 1345 m do 4615 m (Kossl, Štumbauer, Waic 2004, s.

19). Běh na jeden stadion byl také součastí pětiboje, kde k běhu patřily skok daleký, hod diskem, hod oštěpem a zápas. Za zmínku stojí, že olympijské hry byly pořádány od roku 776 př.n.l až do roku 393 n.l.

Římská civilizace se již za vlády Etrusků, a následně i Římanů, výrazně zaměřovala na militarismus, což vyústilo ve vznik tzv. gladiátorských her, které lemují římskou civilizaci od začátku až do konce. V nich šlo především o souboje mezi gladiátory na život a na smrt. O popularizaci běhu se v Římě pokoušel lékař Galemos z Pergamu. Velmi doporučoval míčové

13

hry a všechny formy přirozeného pohybu, zvláště veslování, jízdu na koni, šerm a běh (Kossl, Štumbauer, Waic 2004, s. 27).

1.1.3 Běhání ve středověku

Zánikem Římské říše roku 476 n.l. končí starověk a nastupuje doba středověku, která je na území Evropy úzce spjata s křesťanstvím. Křesťanství přistupuje k budování kultu těla velice skepticky, jelikož na úkor hříšného těla prosazuje čistotu duše. Dochází tedy k úpadku tělocvičné kultury a tím se snižuje i počet sportovních klání. Raně středověkou společnost můžeme rozdělit jednoduše do tří skupin. Na šlechtu, vesničany a měšťany. Na úrovni šlechty byly pořádány dva druhy soupeření, a sice rytířské turnaje a lov. Vesnický lid, měl-li trochu volného času, se věnoval především lovu a různým vesnickým míčovým, pálkovacím a běžeckým hrám. Oproti tělesným cvičením vesnického lidu měla tělesná cvičení měšťanstva alespoň zčásti organizovaný charakter. (Kossl, Štumbauer, Waic 2004, s. 32). Nicméně spektrum pohybových aktivit bylo dosti podobné tomu vesnickému.

Čistě utilitárně ve středověku působili běžci, tzv. laufři, kteří fungovali jako jacísi průzkumníci upozorňující na případné nebezpečí při cestách šlechtických či vojenských konvojů.

Jistý posun v přístupu k pohybovým aktivitám přinesl zrod humanismu v Itálii zhruba v 15.

století. V humanismu je patrný návrat k antickému ideálu harmonie těla a duše. Spisovatelé opět vybízí společnost k pohybu a k péči o tělo. Mezi doporučovanými aktivitami je samozřejmě i běh. Humanismus se postupně rozšířil do celé západní Evropy. K nám však pronikl až se zpožděním způsobeným érou husitů. Nicméně Jan Ámos Komenský ve svých dílech neopomíjí nutnost zařazení pohybu do výuky mládeže.

1.1.4 Běhání v novověku

Během druhé poloviny novověku dochází ke zvýšené tendenci potřeby zakládání sportovních organizací a k systematizaci tělovýchovy a sportu. Na území Německa vznikaly tělocvičné spolky Turnvereiny (první polovina 19. stol.), které se zaměřovaly také na běh. Jednotlivé spolky mezi sebou vzájemně soutěžily na tzv. Turnfestech. V Čechách podobnou tělovýchovnou organizaci zakládá roku 1862 Miroslav Tyrš. Nutno však dodat, že v těchto organizacích měla výsostní postavení gymnastika. V Anglii na přelomu 18. a 19. stol.

vytvářely prostor pro sport zejména střední školy a univerzity, které oživovaly dědictví lidových her a zábav a šlechtických tělesných cvičení. V Anglii také poprvé vznikl termín klub, kterým je označena základní organizační jednotka sdružující jednotlivce se stejným

14

záměřením (nejen sportovním). Podoba a fungování klubu v takřka nezměněné podobě přežilo dodnes. Anglie se v 19. století stala kolébkou sportu, díky nově vznikajícímu systému organizace sportu (kluby, asociace, pravidla), terminologii a ideologii sportu. Tyto prvky následně přejímaly i ostatní země po celém světě. Nesmím opomenout ani kořeny lehké atletiky v Anglii, které sahají již do 17. Století, a ani konání chodeckých a běžeckých závodů na dlouhých tratích.

Vlna zájmu o tělesnou zdatnost v 19. století vyústila v založení prvních mezinárodních federací a především roku 1894 k založení Mezinárodního olympijského výboru a následné reinkarnaci olympijských her roku 1896. Hlavním iniciátorem byl francouzský pedagog Pierre de Coubertin. Tímto krokem došlo k nastartování internacionalizace sportu a k všeobecnému mezinárodnímu rozvoji jednotlivých sportů, mezi kterými přirozeně nechybí ani běh.

Důležitým mezníkem pro systematizaci organizace běžeckých závodů je rok 1912, který přinesl vznik Mezinárodní amatérské atletické federace, což vedlo k ucelení atletického prostředí. Na našem území byla roku 1897 založena Česká atletická amatérská unie a roku 1899 Český olympijský výbor.

Kooperace jednotlivých národních a nadnárodních asociací a federací vede k neustálému prohlubování problematiky daných sportů a přispívá tím ke stále zvyšujícímu se zkvalitňování sportovních výkonů a k popularizaci sportu. To se děje jednak díky zajišťování finančních prostředků pro přípravu sportovců a jednak tím, že tyto organizace působí jako tvůrce sportovního prostředí a jeho správce.

1.2 Historie běžeckých závodů na našem území

1.2.1 Středověké bežecké závody na našem území

Prvním písemně doloženým běžeckým závodem na našem území byl běh na počest korunovace krále Václava II., který je zaznamenán opatem Petrem Žitavským v kronice Zbraslavské psané mezi roky 1316-1338. Závod se měl uskutečnit druhého června roku 1297 na břehu Vltavy na území dnešního Smíchova. Nutno dodat, že se pravděpodobně nejednalo o vyloženě kompetitivní závod, nýbrž o jakousi kratochvíli a oslavu pohybu, jelikož v kronice stojí, že „tam tryskem běhají nazí, chtějíce obratní být“.

Další písemná zmínka o běžecké disciplíně se nachází v pražských viničních knihách z roku 1449. V této knize je přesně popsána dráha, po které mezi sebou běžci soupeřili a která se nacházela na území dnešního Žižkova.

15

Jako závod s nejdelší tradicí můžeme považovat závod „Barchan“ pořádaný v Jemnici v okrese Třebíč, jehož historie sahá až do roku 1315 a který bude pořádán i v roce 2015.

Kořeny tohoto běhu sahají do doby vlády Jana Lucemburského, jehož ženu Elišku při návštěvě Jemnice informovali postupně čtyři posli o průběhu bojů jejího manžela. Následně se z tohoto čistě nekompetitivního činu stala tradice, při které soupeří právě čtyři běžci mezi sebou o ceny. Cenu pro vítěze představuje jeden loket plátna, tzv. barchan. Odtud tedy název této slavnosti.

Dalším doloženým středověkým závodem je běh pořádaný při jarmarcích v Tovačově v přerovském okrese, kde roku 1475 místní hejtman ustanovil běžecké závody, jejichž důvodem bylo přilákat co nejvíce kupců a kupujících. Účastníci závodu museli zaplatit regulérní startovné ve výši 15 grošů pro muže a 2 groše pro ženy. Na oplátku mohli účastníci soutěžit o hlavní cenu, kterou byl pro muže dospělý býk, a ženy mohly soutěžit o několik loktů plátna (Jirka, aj. 1997)

1.2.2 Běžecké závody na našem území ve druhé polovině novověku

První čistě ženský závod se konal v polské Vratislavi, ta však patřila až do poloviny 18. století k Českému království. První zmínky o tomto závodě se datují do roku 1534. Ceny pro nejlepší běžkyně představovalo zejména oblečení jako kožichy, čepice, boty a další drobnosti.

Roku 1781 registrujeme v Praze běžecký závod při oslavách 70. narozenin laufra Jana Syrového. Závod se uskutečnil na trati mezi Těšnovem a Libní, kterou museli závodníci překonat tam a nazpět.

Od počátku 19. století se objevují běžci, kteří se snaží díky běžeckému talentu a tréninkové píli běháním uživit. Běžci pořádali produkce, ve kterých za poplatek dávali na odiv své schopnosti platícím divákům. K tomu bylo však zapotřebí povolení od předepsaných úřadů, aby výdělky dosažené běháním byly oprávněné. Kolikrát se ale tzv. rychloběžci potázali se zlou, jelikož úředníci nepříčítali běhání dostatečnou dávku přínosnosti pro zbytek společnosti.

Prostředí vhodné pro závodění v běhu vytvářely také školy spadající pod řád jezuitů.

Dochovalo se několik dokomentů, např. kniha O nejlepším státě z roku 1811 od filozofa Bernarda Bolzana, ve kterých se píše o nutnosti a prospěchu běhání na zdraví žáků a studentů.

Významnou dekádou, nejen pro sportovní a atletické, potažmo běžecké prostředí, ale pro celou českou společnost, jsou 60. léta 19. století, ve kterých dochází k uvolňování nepřátelského bachovského absolutismu, což dává prostor pro vznik mnoha spolků širokého

16

spektra veřejného života. Již jsem zmínil vznik sokolského hnutí v Praze roku 1862.

Konkrétně pak Sokol Pražský uspořádal roku 1867 první atletické závody, které obsahovaly i běžecký závod. Druhá polovina 19. století se nesla v duchu prudkého rozmachu atletických závodů, ať už se jednalo o závody pořádané pod hlavičkou Sokola či sportovních nebo atletických klubů.

Zajímavý je rok 1888, kdy se v Praze konají čistě běžecké závody pořádané klubem velocipedistů na dvě stě metrů a na šest hodin, a zároveň se téhož roku pořádá první závod o Mistra Čech na dvě stě kroků.

V dalších letech se program běžeckého mistrovství Čech rozrůstá o běh na 100 m, 1000 m a o běh na čtyři hodiny, dále o běh třínohý na 180m, o běh na 1 a 5 anglických mil a o běh na 600 m překážek.

Důležitá změna v rovině pořadatelské se udála v roce 1902. Do roku 1902 mohl mistrovství Čech nebo Moravy vypisovat podle svého rozhodnutí některý ze sportovních či atletických klub. Od roku 1902 tuto výsadu přebírá Česká atletická amaterská unie. Roku 1906 dochází ČAAU k rozhodnutí, že než-li udělovat klubům povolení a pořádat několik mistrovství do roka, podle toho kolik klubů bude daný rok schopno mistrovství pořádat, bude lepší každoročně pořádat jediné mistrovství, a tak roku 1907 došlo k uspořádání prvního místrovství zemí Koruny české (Jirka, aj. 1997).

1.2.3 Závod Běchovice-Praha

Jedním z nejslavnějších běžeckých závodů pořádaných na našem území je závod Běchovice- Praha, jehož první ročník byl uspořádán klubem ČKS Praha 27. května 1897. Trasa desetikilometrového závodu začíná v Běchovicích a protíná Horní Počernice, Hrdlořezy a končí na Žižkově. Startovné při prvním ročníku činilo 4 koruny, které složilo osm závodníků.

První dva ročníky skončily po finanční stránce špatně, nejenže nic nevydělaly, ale naopak skončily deficitně. I účast oproti současným několika tisícovkám byla směšná. V počátcích tohoto závodu běžný počet startujících nepřevýšil číslovku deset. Od roku 1903 se organizace ujímá Rudolf Richter, díky kterému se závod konal každoročně i navzdory oboum světovým válkám, čímž nemalým dílem přispěl k celosvětovému významu běchovické „desítky“. Od roku 1923 se tento závod stal zároveň mistrovstvím v silničním běhu na deset kilometrů. Až roku 1944 počet účastníků závodu přesáhl hranici sta zúčastněných. Pro srovnání, účast v roce 2014 byla 2529 závodníků.

17

1.2.4 Běžecké závody na našem území po roce 1918

Vývoj sportu ovlivnila nepříznivě první světová válka, avšak po jejím skončení a vzniku Československé republiky roku 1918 se trend rozvoje sportu, tedy i atletiky a atletických závodů, navrací rychle k trendu z let předválečných. V roce 1920 získává Československá atletická amatérská unie členství v mezinárodní atletické organizaci IAAF a v roce 1921 se uskutečňuje v Praze velice prestižní mezinárodní atletický závod I. Masarykovy hry. Po deseti letech, v roce 1931, se konají II. Masarykovy hry, opět obsazené velice kvalitními evropskými atlety a navštívené 10 000 diváky. Po dvou letech byly uspořádány potřetí, s neméně zdařilým průběhem. Vynucenou pauzu přinesla druhá světová válka, po níž v letech 1947 a 1949 došlo k uspořádání dalších dvou ročníků, ale nutno říci, že nedosahovaly kvalitou ani návštěvností ročníků předešlých. Naprostý úpadek a pošlapání tradice pak přišlo s komunistickým režimem a zákazem her nesoucích Masarykovo jméno.

1.2.5 Velká kunratická

Rok 1934 je rokem, kdy se konal první ročník dnes již tradičního závodu „Velká kunratická“.

Pořádajícím subjektem byl klub Vysokoškolského sportu. První pořadatelé vybrali trať velice neobvyklou. Lokace Kunratického lesa poskytuje prostor pro velice náročnou trať dlouhou 3160 m, jejíž součástí jsou i tři prudká stoupání. Prvního ročníku se zúčastnilo 21 běžců.

Naproti tomu 50. ročník navštívený předsedou Mezinárodního olympijského výboru J. A.

Samaranchem přilákal neuvěřitelných 9128 závodnic a závodníků. Tato skutečnost však vedla následně k regulaci počtu účastníků, kterou si vymohli ochránci přírody. V roce 2014 se tak běhu zúčastnilo 3400 běžců.

1.2.6 Memoriál Evžena Rošického

Roku 1947 se uskutečňuje první ročník Memoriálu Evžena Rošického, jež se za totalitního režimu stal nejzásadnějším atletickým závodem na našem území. Účastníkem tohoto závodu byl i Emil Zátopek, čtyřnásobný olympijský vítěz a dozajista nejslavnější běžec pocházející z Čech. Za zmínku stojí velmi vysoká návštěvnost, která se v roce 1955 vyšplhala až na počet 60 000 diváků, kteří dvoudenní mítink navštívili. Historie tohoto mezinárodního závodu končí posledním ročníkem v roce 1990.

1.2.7 Zlatá tretra

Historie současného nejvýznamnějšího atletického klání v České republice, vítkovické Zlaté tretry, sahá do roku 1961, kdy byl uspořádán Mezinárodní běžecký závod VŽKG, považovaný za první ročník Zláté tretry. Brzy na to byl vítkovický závod zařazen do kalendáře IAAF a

18

pořádání této akce pozitivně přispělo k rozhodnutí IAAF o přidělení pořadatelství atletického Mistrovství Evropy 1978 v Praze.

1.2.8 Mistrovství Evropy 1978 v Praze

Možnost pořádat atletické Mistrovství Evropy 1978 v Praze byla velice důležitým katalyzátorem pro naši atletiku. Tlak spojený s pořádáním tak významné sportovní události působil jednak na sportovce, ale neméně také na pořadatele a atletické činovníky. Češi se s tím tlakem vypořádali velice obdivuhodně a výsledkem byl hladký průběh mistrovství a získaní pěti cenných kovů.

1.2.9 Běžecké závody po roce 1989

Naprosto zásadní proměnu způsobu fungování sportu a pořádání sportovních akcí zapříčinila změna režimu v roce 1989 a snaha o přechod z plánovaného hospodářství k volnému trhu.

Což se do jisté míry povedlo. S nástupem kapitalismu tak již není sport závislý pouze na finanční podpoře od státu, nýbrž zejména na podpoře poskytované soukromým sektorem zastoupeným sponzory.

Roku 1995 se odehrává první ročník pražského maratonu, jehož dvacátý ročník je na pořadu v roce 2015. Během této dvacetileté historie se závod vypracoval v jeden z nejprestižnějších běžeckých podniků konaných na území Evropy.

Všechny výše uvedené závody a historické milníky měly, v symbióze s úsilím atletických nadšenců, průkopníků, funkcionářů, trenérů, sportovců a fanoušků, naprosto nezastupitelnou úlohu v utváření atletického prostředí, včetně toho běžeckého, jak ho můžeme vnímat v současnosti (Jirka, aj. 1997).

1.3 Formy běhu

Běh nelze vnímat pouze jako jednotvárnou pohybovou aktivitu, při které se vytyčují a dosahují stále stejné cíle. Základní kritériem pro dělení běhu je výkon. Pokud usilujeme maximálně o dosažení či překonání určitého výkonu, jedná se o běh výkonostní či závodní.

Pokud je naším hlavním cílem radost z pohybu, regenerace, snížení tělesné hmotnosti, zlepšení kondice či jiný nesoutěžní cíl, jedná se o běh reakreační (jogging či kondiční běh).

1.3.1 Závodní běh

U závodního či vrcholového běhu je hlavním cílem, kterému se vše podřizuje, uspět na republikových či mezinárodních akcích. K tomu vede dlouholetá plánovaná příprava, která se

19

snaží co možná nejefektivněji rozvíjet schopnosti a dovednosti daného sportovce profesionála, aby byl schopen podat potřebný výkon v onom důležitém závodě.

1.3.2 Výkonnostní běh

Jedná se také o formu běhu zaměřeného na výkon, ale výkonnostní běžec nepodřizuje veškeré úsilí k dosažení absolutního vrcholu k poražení všech soupeřů. Soustředí se na zlepšování svého nejlepšího času na dané vzdálenosti a systematicky se připravuje ve svém volném čase.

Tímto typem běhu se zabývají zpravidla amatéři.

1.3.3 Kondiční běh

Hlavním atributem kondičního běhu je rozvoj kondice a dosažení pozitivního dopadu běhání na fyzické a psychické zdraví jedince. Nicméně se jedná o systematickou a pravidelnou běžeckou aktivitu, která obsahuje různé formy tréninku, podobné treninkům výkonnostním.

1.3.4 Jogging

Jogging je forma běhu, která v minulosti představovala střídání běhu a chůze a až později se přetransformovala ve formu souvislého běhu s nižší či střední intenzitou a poměrně dlouhou dobou trvání (35 minut a více). Tato kombinace je ideální pro naprosté běžecké začátečníky a také pro běžce, kteří mají za cíl shodit přebytečné kilogramy či si upevnit zdraví.

1.3.5 Běh s holemi

Běh s holemi je novým nastupujícím trendem, který je plný specifik. Jako u chůze s holemi je hlavním cílem ulehčit zatížení kloubního aparátu a zároveň podpořit stabilitu při běhu v náročném terénu. Kvůli koordinaci a zvýšenému nároku na správnost pohybu trupu a horních končetin je běh s holemi poněkud náročnější, než-li běh bez nich. U výkonnostních běžců je zařazován jako zpestření treninkového plánu a rekreačním běžcům poskytuje nový prostředek zábavy a běh terény doposud zapovězenými (Tvrzník, aj. 2014).

1.4 Psychologie běhání

Psychologie je věda, která se zabývá lidským chováním, mentálními procesy a tělesným děním, včetně jejich vzájemných vztahů a interakcí (Plháková 2003). S trochou nadsázky se dá říci, že psychologie se snaží popsat a vysvětlit vše, co na člověka působí a co ho utváří. Do tohoto vymezeného prostoru tedy logicky spadá i běhání. Jelikož se psychologie snaží postihnout tak obrovskou masu informací, bylo nutné vytvořit systém specifických aplikovaných oborů, které získané informace používají k řešení konkrétních praktických problémů v takřka všech oblastech života. Jedním z aplikovaných oborů je i psychologie

20

sportu. Psychologie sportu zkoumá působení sportovní či pohybové činnosti na sportovce samotného, ale zároveň také na jeho okolí, např. fanoušky. Běhání typologicky zapadá do kategorie individuálních funkčně mobilizačních sportů, pro které je typické vyvinutí maximálního úsílí pro dosažení co nejlepšího výkonu prováděním cyklicky se opakujících pohybů. Umístění běhu do této škatulky lze brát v potaz pouze v případě, jedná-li se o běh výkonnostní či závodní. Pro další reakreační formy běhu jako jsou jogging či kondiční běh není maximální výkon zcela zásadní. Zasadním je požitek z pohybu.

Konkrétních otázek, kterými se psychologie sportu, potažmo běhu, zabývá je spousta a jejich počet je rostoucí. Zmíním tedy jen několik jevů, které jsou podrobeny psychologickému zkoumání a jsou napříč běžeckou komunitou hojně rozšířeny. Když se zaměřím na výkonnostní běh, hraje psychika běžce zcela zásadní roli ve způsobu přípravy sportovce na daný závod či sezonu. Treninkový plán běžce by měl být sestaven nejen na základě ověřitelného stavu kondice, ale také s přihlédnutím k psychickému stavu jedince a úrovně jeho psychického vývoje. Dalším zkoumaným problémem spojeným se závoděním je podání samotného výkonu v závodě. Psychologickému zkoumání jsou podrobovány předstartovní stavy (negativní stavy nadměrné či snížené aktivace organismu přispívají k podání horšího výkonu než v tréninku), míra soutěživosti během závodu, sebevědomí, vnitřní a vnější motivace, finanční stimulace atd.

U rekreačních forem běhu se psychologie zabývá zejména dopady na lidskou psychiku v rovině seberealizace, sebepoznání a v rovině zdravotní a léčebné. Běh uvolňuje napětí, odbourává stresy, působí pozitivně proti nervovým poruchám. Potažmo tak snižuje podrážděnost, nespavost, poruchy potence, zažívací potíže atd. (Tvrzník, aj. 2014).

1.5 Fyziologie běhání

Abychom uvedli tělo v pohyb a mohli běžet, je zapotřebí zvýšit aktivitu kosterního svalstva, které je vykonavatelem pohybu. Svalová vlákna kosterního svalstva jsou schopná se vědomě buď zkracovat nebo prodlužovat, což je naprosto nezbytné k uvedení našeho těla do pohybu.

Pohyb a zvýšená aktivita kosterního svalstva si logicky žádají potřebný přísun energie, bez které by nebyly schopny kontrakcí a relaxací.

1.5.1 Energetický metabolismus

Při běhu je potřeba svaly udržovat neustále zásobené energií, kterou představuje molekula ATP, což se děje několika způsoby. Ty lze rozdělit na anaerobní (ATP-CP systém,

21

glykolytická fofsorylace, bez reakce s kyslíkem) a aerobní (oxidační fosforylace, reakce za přítomnosti kyslíku)

1.5.1.1 Anaerobní energetické krytí pohybu

V první fázi běhu (cca prvních 20-30 vteřin) má úlohu dominantního poskytovatele energetického krytí tzv. ATP-CP systém hrazení energie, při kterém se energie pro sval získává za pomoci kreatinofosfátu, bez přístupu kyslíku a bez vzniku laktátu. Zjednodušený vzorec reakce:

CP + ADP -> C + ATP

Jelikož se jedná o velice krátkou dobu, kdy je tento systém schopen udržet svaly v pohybu, nastupuje na jeho pozici plynule druhý způsob anaerobního energetického krytí, tzv.

anaerobní glykolýza (glykolytická fosforylace), při které se štěpí glukóza (dopravená cévním řečištěm do svalů) za vzniku molekul ATP a laktátu (LA):

Glukóza -> 2 ATP + 2 LA

Laktát působí negativně na svaly v podobě tzv. zakyselení, což je obranná reakce svalu, aby nedošlo k přetížení a poškození svalových vláken. Nezkušení běžci se s tímto jevem setkávájí, když přecení své schopnosti a běží vyšším tempem, než jejich organismus bez problému zvládne. Anaerobní glykolýza dosahuje maximálního podílu na energetickém krytí pohybové činnosti zhruba v 40. - 50. vteřině a pak její podíl na energetickém krytí klesá a pomyslnou štafetu přebírá oxidativní fosforylace, která již ke svému fungování potřebuje přísun kyslíku.

1.5.1.2 Aerobní energetické krytí pohybu

Aerobní způsob energetického krytí převládá již ve druhé minutě pohybové aktivity a hraje zcela zásadní roli při dlouhodobé zátěži. Oxidační přeměna je podstatně pomalejší, je však ekonomičtější a může probíhat na stejné úrovni i dlouhou dobu, protože využívá depotních energetických zdrojů (glykogen, tuky, bílkoviny).

Glukóza + O2 -> 36 ATP + H2O + CO2

Při krátkodobých ( < 10 min) a střednědobých ( 10 – 45 min) výkonech se spalují především cukry, při déle trvající zátěži vzrůstá podíl oxidace tuků. Po vyčerpání zásob glykogenu dochází také ke spalování některých bílkovin.

22

Jednotlivé procesy nelze od sebe izolovat. Tvoří jeden metabolitický systém a probíhají již od samého začátku svalové aktivity. Podíl uplatnění jednotlivých zdrojů energie zavisí přitom na intenzitě a trvání zátěže (Placheta 1999).

Obr.1: Podíl jednotlivých zdrojů na celkové úhradě energie v závislosti na čase Zdroj:PLACHETA, Z., SIEGELOVÁ, J., ČTEJFA, M., 1999. Zátěžová diagnostika v ambulantní a klinické praxi. Praha: Grada. ISBN 80-7169-271-9.

1.5.2 Transportní systém

Transportní systém je tvořen komplexem orgánových systémů a jejich vzájemně na sebe navazujících funkcí, které zajišťují zvýšený přísun O2 a energetických zdrojů do pracujících svalů i dalších tkání a odsun CO2 a jiných metabolitů. Dvě základní složky transportního systému představují dýchací systém a kardiovaskulární systém. Kapacita transportního systému se udává hodnotou maximálního příjmu kyslíku, stanovenou z minutového srdečního výdeje a arteriovenózního rozdílu podle Fickovy rovnice:

VO2 max = (SF . Qs)max . (a – v) O2 . 10^-2 (Placheta 1999).

1.6 Anatomie běhání

Běhání je z anatomického hlediska člověku umožněno díky spolupráci kosterního systému, svalstva a nervového systému. Výsledný pohyb odpovídá souhře a koordinaci právě těchto tří složek. Složku, kterou může běžec rozvíjet a tím i zlepšovat svoji techniku, je svalstvo.

Důležité je zmínit fakt, že ve svalech se nachází různé typy svalových vláken, které mají

23

odlišné vlastnosti a u každého člověka se jejich poměr více či méně liší. Pro potřeby vysvětlení odlišností jednotlivých vláken stačí základní rozdělení na tři typy, a to:

 Rychlá bílá vlákna ( FG – fast glycolytic) – jsou využívána k silovým a rychlostím výkonům maximální intenzity, vysoká rychlost kontrakce, energetické krytí je zajištěno anaerobním metabolismem.

 Rychlá červená vlákna (FOG – fast oxidative glycolytic) – jsou uplatňována při zátěžích střední až submaximální intenzity, které jsou doprovázeny aerobním i anaerobním způsobem krytí energie.

 Pomalá červená vlákna (SO – slow oxidative) – jsou charakteristická vysokým zastoupení enzymu myoglobinu, velkou oxidační kapacitou a pomalou unavitelností, důležitou roli hrají při vytrvalostních zátěžích nižší intenzity, jelikož jejich energetické krytí je zajištěno aerobním metabolismem (Placheta, 1999).

Na základě poměru svalových vláken obsažených ve svalech se dá do jisté míry odhadnout, pro jaký sport je daný jedinec předurčen. Vysoký poměr FG vláken nahrává sprinterům, naopak vysoké zastoupení SO vláken je výhodou pro vytrvalce.

Velkou část současné populace, i té běžecké, postihuje oslabení či zkrácení některých svalů či svalových skupin a je proto nutné věnovat oněm svalům pozornost a vhodnými cviky tento problém odstranit, aby v důsledku oslabení či zkrácení svalstva nedocházelo k přetěžování kloubů či páteře nebo k nesprávné funkčnosti vnitřních orgánů. Pro běžce lze rozdělit důležité svalové skupiny do dvou skupin: svaly trupu a svaly dolních končetin.

1.6.1 Svaly trupu

Důležitou roli, a to nejen při běhu, ale takřka u všech pohybových aktivit hraje tzv. jádro - core či střed těla. Mezi svaly jádra (core) se obvykle řadí bránice, svaly břišní a svaly pánevního dna, hluboký stabilizační systém. (Muchová 2009) Pro zvládnutí správné běžecké techniky je třeba mít svaly středu těla dostatečně funkční a rozvinuté. Pokud tomu tak je, výrazně se zmenší riziko výskytu zranění či dlouhotrvající bolesti. Příkladem může být bolest zad v oblasti beder, kterou často způsobuje ochablé břišní svalstvo či problémy s dýcháním způsobené nesprávným používáním bránice.

24 1.6.2 Svaly dolních končetin

Fungování svalů dolních končetin při běhu je dobré vysvětltit v jednotlivých fázích běhu, které na sebe plynule navazují a tvoří tak cyklický pohyb běhu. Uvažujme čtyři fáze: dokrok, moment vertikály, odraz a letovou fázi (Tvrzník, aj. 2014).

1.6.2.1 Dokrok

Při dokroku dochází k poklesu těžiště těla doprovázené pokrčením kolene, při čemž se zapojují zejména hýžďové svaly a čtyřhlavý sval stehenní (excentrický stah), společně se svaly lýtkovými, aby co nejefektivněji utlumily náraz a tím částečně ulevily kloubům.

1.6.2.2 Moment vertikály

Fáze mezi dokrokem a odrazem, kdy se tělo nachází ve svislé poloze. Důležitou roli hrají svaly jádra, které udržují správné postavení trupu. Při této fázi se také dostává do hry přední sval holenní.

1.6.2.3 Odraz

Při odrazu dochází k opačnému jevu než při dokroku, tedy ke zdvihu těžiště. Aktivní jsou opět svaly hýžďové a čtyřhlavý sval stehenní (koncentrický stah). Dále se při odrazu zapojují hamstringy (dvojhlavý sval stehenní, sval pološlašitý a sval poloblanitý). Odraz je doprovázen propnutím kotníku, tzv. plantární flexí, kterou umožňuje aktivita dvojhlavého svalu lýtkového a šikmého svalu lýtkového.

1.6.2.4 Letová fáze

Pro letovou fázi je typické, že nejsme v kontaktu se zemí. Díky působení přímého svalu stehenního dochází k flexi v kyčli (zdvih kolene). Následuje vykývnutí bérce vpřed díky čtyřhlavému stehennímu svalu a poté dochází k zahrábnutí pod sebe (dvojhlavý stehenní sval) a přípravě na dokrok. V tomto momentě dochází k mírnému přitažení špičky nohy k bérci (dorzání flexi), vlivem aktivity svalů přední strany bérce (přední sval holenní). Současně dochází k excentrické práci čtyřhlavého stehenního svalu a svalů lýtkových.

Zcela podstatnou a nezastupitelnou roli při běhání představuje samotná noha. Lidská noha má velmi složitou strukturu. Skládá se z 26 kůstek, 19 svalů a 112 vazů. Ve spolupráci s některými lýtkovými svaly vytváří a udržují příčnou a podélnou klenbu, která je nezbytná k pružnému tlumení nárazů při dokroku a též napomáhá k odrazu a udržení nohy v podélné ose. Vývoj naší společnosti (obuvnický průmysl a tvrdé městské chodníky) má však neblahý

25

dopad na naše nohy a zcela běžným problémem je zborcení ať už podélné či příčné klenby, což vede k přetěžování jiných částí pohybového aparátu.

1.7 Pozitivní dopad běhání na lidské tělo a duši

Běhání je nejjednodušším a nejlevnějším sportem, který člověk může provozovat. Není potřeba žádné drahé vybavení a pronajímání sportovišť. Je také vynikajícím prostředkem v boji proti civilizačním chorobám a jako prevence proti vzniku takových chorob.

Aby byl běh pro naše tělo a duši prospěšný, je třeba racionálně zvážit, jak k běhu přistupujeme a jak ho vykonáváme. Kupříkladu osoba s nadváhou, špatnou běžeckou technikou, nevhodnou obuví, běžící příliš vysokou intenzitou a ještě ke všemu po příliš tvrdém podkladu je naprostým strašákem všech kondičních trenérů a poradců. V takovém to případě je velice pravděpodobné, že si daná osoba během nijak nepomůže, naopak si ještě uškodí. Je tedy naprosto nezbytné přizpůsobit formu, objem a intenzitu běhu schopnostem, dovednostem a zdravotnímu stavu našeho těla. Pakliže tak učiníme, dostaví se kýžený pozitivní vliv běhaní na naši tělesnou schránku a duši. Pozitivní vlivy můžeme rozdělit na dvě skupiny: ty které pociťujeme v průběhu či krátce po běhání a ty, které registrujeme s několika týdenním odstupem.

Mezi první skupiny lze zařadit například pocity radosti z vykonávaného pohybu, odbourávání stresu, příjemné pocity únavy, regenerační účinky na unavené svalstvo, uvolnění.

Do té druhé pak patří zvětšení srdce spojené s jeho větší výkonností, větší pružnost a funkčnost cév, nižší tepová frekvence, stabilizace krevního tlaku, zrychlení metabolismu, zlepšení kapilárního prokrvení organismu, zvýšení kapacity plic, snižování nadváhy, zlepšení trávení, zlepšené držení těla a posílení svalstva (Tvrzník, aj. 2014).

Je nutné dodat, že existuje spousta chorob, které člověku výrazně komplikují běhání nebo ho dokonce výlučně znemožňují. Jedná se o srdeční vady a arytmie, cevní onemocnění, akutní záněty žil, jater, embolie, akutní onemocnění trávicího traktu, těžké formy hypertenze, těžké artrózy, akutní infekční onemocnění a další závažné fyzické i psychické choroby. V těchto případech je vždy naprosto nezbytná konzultace s ošetřujícím, popř. tělovýchovným lékařem.

26

2 Management

2.1 Charakteristika managementu

Prapůvod slova management lze najít v latinském slovu manus, které označuje ruku.

V římském právu slovo manus také označovalo právní moc manžela nad manželkou, která určitým sňatkem nabyla stejného statusu jako dcera. Později se z tohoto slova odvodil francouzský výraz ménagement – ohled, ohleduplnost, ze kterého vzniklo následně anglické sloveso to manage – řídit, zvládnout, vědet si rady a podstatné jméno management – správa, vedení, obratné řízení (Manus 2015).

S nástupem průmyslové revoluce a postupné industrializace výroby došlo k nutnému zkoumání a hodnocení efektivity výroby, kterou chtěl každý majitel neustále posouvat výš. A právě management, jakožto specifická funkce vykonávaná vedoucími pracovníky, hrál a hraje důležitou roli v úspěšnosti dané organizace, čemuž postupem času přicházeli na kloub nejen továrníci, ale také univerzitní profesoři, kteří začali management chápat jako předmět studia.

Každý kdo se předmětem studia managementu zabýval, chtěl pojem management svázat všeobjímající definicí, která by jasně vystihla, co tento pojem vlastně znamená. Tyto snahy označil P.F.Drucker v podsatě za nemožné, když pravil: Výklad pojmu „management“ je zvláště nesnadný. Především jde o pojem specificky americký a je obtížné ho přeložit do ostatních jazyků, dokonce i do britské angličtiny. Označuje nejen funkci, ale také lidi, kteří ji vykonávají. Označuje nejen sociální postavení a jeho stupeň, ale také odbornou disciplínu a obor studia (Drucker in Čáslavová 2009, s. 10).

Tím, že existuje opravdu veliký prostor, jak management vnímat, chápat a vykládat, vzniklo několik myšlenkových proudů různících se zaměřením své definice managementu. Je možné je rozdělit zjednodušeně do čtyř skupin, a to na proudy (či definice) zaměřené na:

 vedení lidí,

 specifické funkce vykonávané vedoucími pracovníky,

 označení pracovníků ve vedoucích funkcích,

 předmět studia a jeho účel.

Jako příklad definice první skupiny, zaměřené na vedení lidí, lze uvést definici: Management je charakterizován jako činnost, při které manažer neprovádí úkoly sám, ale vykonává je prostřednictvím jiných lidí. Management bývá potom interpretován jako umění dosahovat cíle organizace prostřednictvím jiných (Truneček, 1999).

27

Pro druhou skupinu je typické širší pojetí managementu, které se netýká pouze dosahování cílů skrze práci jiných, ale zahrnuje také specifické manažerské funkce. Uvádím citát amerického autora K. H. Chunga: „Management je proces plánování, organizování, vedení a kontroly organizačních činností, zaměřených na dosažení organizačních cílů“ (Chung in Čáslavová 2009, s. 11).

Třetí výklad je omezený pouze na vysvětlení managementu jako skupiny vedoucích pracovníků, tzn. určitá skupina osob, vedoucí síly organizace, tj. manažeři a funkce, tj.

vedoucí funkce, které tyto osoby v podnikání přejímají. (Zucha 1993).

Čtvrtá skupina je charakteristická definicemi kladoucími důraz na předmět studia a jeho účel, kterou zastupuje například S. P. Robins: „Management je oblast studia, která se věnuje stanovení postupů, jak co nejlépe dosáhnout cíle organizace“ (Robins in Čáslavová 2009, s.

11).

2.2 Pojetí sportovního managementu

Pojem sportovní management lze chápat jako způsob uceleného řízení tělovýchovných a sportovních svazů, spolků, klubů, tělovýchovných jednot, družstev, které alespoň z části akcentují podnikatelsky orientované chování. Dále zde jde zcela bezvýhradně přímo o způsob řízení v podnikatelském sektoru výroby sportovního zboží či provozování placených tělovýchovných a sportovních služeb. Vznik uvedených pojmů si vynutila sama tělovýchovná a sportovní praxe, především cílenou snahou po efektivním využívání velkých finančních částek, které ve sportu kolují, uplatňováním komerčních zájmů v oblasti sportu, cílevědomým chováním v prostředí sportovní konkurence, řešením specifických problémů vedení sportovní mládeže a zabezpečováním sportovní administrativy (Čáslavová 2009, s. 18).

Sportovní management lze rozdělit na dvě komponenty:

 komponenta managementu a komerce – zahrnující, mimo manažerské řídící funkce jako plánování, organizování, vedení lidí a kontrolu, také oblasti účetnictví, marketingu, ekonomie, financí a práva,

 komponenta sportu – zahrnující oblast diváctví, která se soustřeďuje na konzumování zábavy, a oblast zdatnosti, mající ve středu svého zájmu aktivní účast participantů na sportovních a tělovýchovných aktivitách.

28

Charakter oboru sportovního managementu je interdisciplinární, využívá metodologického aparátu různých disciplín jako je ekonomie, management, psychologie, sociologie, systémové vědy, právo. (Čáslavová 2009)

2.3 Management sportovních akcí

Jedná se o aplikaci základního managementu zahrnující techniky projektového managementu, která slouží k přípravě a realizaci jednorázových i opakujících se událostí, konferencí a podobných akcí (Greenfield, aj. 2012, s. 285)

Touto definicí lze postihnout i pořádání sportovní akce, která si s sebou nese ještě specifika sportovního prostředí.

2.3.1 Sport

Sportem se rozumí všechny formy tělesné činnosti, které ať již prostřednictvím organizované účasti či nikoli, si kladou za cíl projevení či zdokonalení tělesné i psychické kondice, rozvoj společenských vztahů nebo dosažení výsledků v soutěžích na všech úrovních (Bílá kniha o sportu 2007, s. 2).

Přihlédneme-li k faktu, že se sportovní akce pořádají i bez cíle poměřovat výkonnost, byla zvolena tzv. široká definice sportu.

2.3.2 Sportovní akce

Pod pojmem sportovní akce chápeme jednorázovou sportovní událost, která může trvat od hodiny, až po několik dní, na které se uskutečňuje soutěž jednoho nebo více sportovních odvětví a probíhá většinou na jednom místě. Soutěžit se může i ve více disciplínách jednoho sportovního odvětví. Sportovní akce může být zaměřena na vítězství nebo jen na počet účastníků (Novotný 2011, s. 455).

Výše uvedená definice správně vystihuje sportovní akci, která je pořádána za účelem poměřování výkonů, tedy soutěžně, ale neuvažuje sportovní akce pořádané nesoutěžní formou např. sokolský slet. Vzhledem k charakteru akce, kterou se tato bakalářská práce zabývá, je tato definice dostatečná.

29 2.3.3 Sportovní prostředí

Sportovní a tělovýchovné prostředí v ČR je členěno do tří sektorů:

 spolkový sektor tělesné výchovy a sportu: tělovýchovné jednoty a kluby na bázi obchodních společností i spolků, střešní organizace (sportovní svazy, federace, asociace); další organizace na bázi veřejně prospěšných společností,

 komunální sektor: školní sportovní tělovýchovné kluby, řízení tělovýchovných zařízení v komunální správě – obsazování tabulkových míst na obecních úřadech – zajištění komunální péče o tělovýchovné a sportovní aktivity zdravotně postižených a seniorů – zajišťování akcí „sport pro všechny“ v městských aglomeracích,

 podnikatelský sektor: vedení zařízení poskytující placené tělovýchovné a sportovní služby, které jsou provozovány jako obchodní společnosti, či podnikání fyzickou osobou či v širším komplexu nabídky služeb; zařízení provozující marketingové a reklamní služby i podniky zaměřené na výrobu sportovního nářadí a náčiní; cestovní kanceláře a rekreační komplexy (Čáslavová 2009).

2.4 Sportovní manžer

Sportovní manažer je vedoucí pracovník, který při realizaci své práce zastává specifické role a vykonává specifické činnosti v prostředí sportu.

2.4.1 Role manažera

Henry Mintzberg charakterizoval deset různých rolí, které manažeři zastávají. Tyto manažerské role zle rozdělit do tří skupin: interpersonální role, informační role a rozhodovací role.

2.4.1.1 Interpersonální role

V mezilidských vztazích vystupuje manažer jako představitel, vedoucí a spojovatel.

 Představitel – reprezentuje organizaci při ceremoniálech, představuje hodnoty a filozofii dané organizace.

 Vedoucí – ve vztahu k podřízeným vystupuje jako vůdce, prostřednictvím podřízených realizuje cíle organizace, snaží se motivovat a usměrňovat práci spolupracovníků, rozlišit silné a slabé stránky pracovníků a uvažovat o vhodných formách jejich rozvoje, hodnotí výsledky práce a formuluje úkoly.

 Spojovatel – navazuje a udržuje kontakty mezi lidmi v organizaci i mimo ní.

30 2.4.1.2 Informační role

Informační role vycházejí z informací, které manažer získává v intepersonálních a které dále přenáší. Působí jako pozorovatel, šiřitel a mluvčí.

 Pozorovatel – vyhledává informace potřebné k pochopení organizačního života a důležitých skutečností z vnějšího světa. Tyto informace získává jak z formálních zdrojů (porady, informační sítě, tisk), tak neformálními cestami (rozhovory).

 Šiřitel – vnáší informace získané z vnějšího světa do organizace jako poradce a prezentuje interní informace mezi pracovníky jako vůdce.

 Mluvčí – reprezentuje organizaci navenek a vyjadřuje postoje organizace k danému tématu či skutečnosti. Hájí zájmy organizace a brání ji před napadením z jiných stran.

2.4.1.3 Rozhodovací role

Rozhodování manažera znamená tvorbu strategických organizačních rozhodnutí na základě manažerovy autority a jeho přístupu k informacím. Manažer rozhoduje v roli podnikatele, řešitele rušivých událostí, distributora zdrojů a vyjednavače.

 Podnikatel – vymýšlí, podněcuje a projektuje změny, využívá příležitostí, řeší problémy a podniká akce ke zlepšení stávající reality.

 Řešitel rušivých událostí – reaguje na neočekávané skutečnosti, které ohrožují dosažení cílů, překonává bariéry, čelí nežádoucím tlakům, odstraňuje rozpory mezi stranami nebo cíli a udržuje stabilitu organizace.

 Distributor zdrojů – hospodaří se zdroji jako jsou peníze, lidé, čas, moc, zařízení.

Usiluje o optimální využití zdrojů.

 Vyjednavač – vede jednání s jednotlivci, útvary či jinými organizacemi – s podřízenými, kolegy, odboráři, klienty, dodavateli, se státní či místní administrativou (Bělohlávek 2001, s. 27, 28).

2.4.2 Činnosti manažera ve sportu

Činnosti sportovního manažera lze podle Čáslavové rozdělit na dvě skupiny: základní a specifické. Mezi základní činnosti patří: plánování, organizování, vytváření organizačních struktur, personalistika, kontrola, marketing, finance, právo a komunikace. Mezi specifické činnosti poté patří: sponzorská činnost, sportovní reklama, transfer hráčů a trenérů, znalost uspořádání a fungování norem vrcholných organizací tělovýchovy a sportu, zabezpečení norem a náležitostí při uzavírání smluv v tuzemsku i v zahraničí, problematika ochrany

31

zdraví, pojištění a sociálního zabezpečení, kontakty a spolupráce se zájmovými a odbornými organizacemi sportovců, trenérů, učitelů tělovýchovy a sportu apod.

Jednotlivé činnosti nejsou vzájemně izolovány a jejich uplatnění a kombinace jsou značně variabilní. Jejich zaměření a variabilitu určují tři determinanty: prostředí, specializace a kvalifikace.

2.5 Projektový management

Podle předního světového teoretika projektového managementu Harolda Kerznera je projektový management souhrn aktivit spočívající v plánování, organizování, řízení a kontrole zdrojů společnosti s relativně krátkodobým cílem, který byl stanoven pro realizaci specifických cílů a záměrů.

Podle celosvětově uznávaného institutu Project Management Institute je projektový management aplikací znalostí, schopností, nástrojů a technologií na aktivity projektu tak, aby tyto splnily požadavky projektu.

Projektový management se liší od běžné formy operativního řízení v liniově řízené společnosti zejména svou dočasností a v přidělení zdrojů pro jeho realizaci podle potřeb projektu (Svozilová 2011).

2.5.1 Projekt

Nejdůležitějším prvkem projektového řízení je projekt. Definice projektu podle předních světových teoretiků nebo jejich sdružení se mohou v konkrétních formulacích lišit. Pro srovnání uveďme dvě, z nichž první je definicí profesora Kerznera a druhá z nich vychází z pramenů Project Management Institute.

Projekt je jakýkoliv jedinečný sled aktivit a úkolů, který má:

 dán specifický cíl, jenž má být jeho realizací splněn,

 definováno datum začátku a konce uskutečnění,

 stanoven rámec pro čerpání zdrojů potřebných pro jeho realizaci.

Projekt je dočasné úsilí vynaložené na vytvoření unikátního produktu, služby nebo určitého výsledku (Svozilová 2011, s. 21, 22).

32

3 Sestavení projektu

Přípravná etapa zahrnuje vše, co by pořadatel akce měl zařídit nebo o čem by měl rozhodnout, než-li se definitivně rozhodne danou akci pořádat.

3.1.1 Vize, poslání a cíle sportovní akce 3.1.1.1 Vize

Vize má za úkol stručně a srozumitelně vystihnout budoucí neměnný stav, kterého chceme naším úsilím dosáhnout.

Správná formulace vize:

 hledí do budoucnosti,

 její definice je krátká,

 je srozumitelná pro každého,

 popisuje neměnný stav (Rektořík 2010, s. 34)

Vize zpracovávaného projektu: „Chceme vytvořit tradiční městský běžecký závod a podpořit tím kolektivního sportovního ducha Liberce.“

3.1.1.2 Poslání

Poslání má oproti vizi zcela konkrétní charakter ve vztahu k důvodům, proč byla organizace založena.

Bez poslání není cíle. Je tedy zřejmé, že stanovení poslaní pomáhá organizaci představit se v očích veřejnosti. Motivuje členy a pomalu se dostává k cíli (Stanovení strategie poslání firmy 2013).

Posláním tohoto projektu je zorganizovat sportovní událost na území Liberce, která bude soutežní i zábavnou formou podporovat sportovní činnost a její prospěšné dopady na lidské zdraví. Oslovit chceme všechny rekreační i výkonnostní běžce nejen z Liberce, ale i z okolních měst a obcí. Nezaleží na věku, pohlaví ani výkonnosti.

33 3.1.1.3 Cíle

Podle všeobecně známé techniky SMART by měly být vytyčené cíle charakterizovány těmito atributy:

 S Specific – Cíle mají být specifické a konkrétní.

 M Measurable – Mají být opratřeny měřitelnými parametry.

 A Assignable – Mají být přidělitelné jedinému subjektu s odpovědností a autoritou k výkonu rozhodnutí.

 R Realistic – Mají být dosažitelné s použitím disponibilních zdrojů a realistické.

 T Time-bound – Mají být časově ohraničené.

Hlavní (globální) cíl projektu je formulován následovně:

 Uspořádání prvního ročníku běžeckého vytrvalostního závodu na území města Liberce s běžeckou účastí pěti set účastníků a vstup do povědomí veřejnosti a budoucích partnerů.

Dílčí cíle projektu:

 Založení společnosti s ručeným omezeným.

 Finanční zajištění akce.

 Budování dobré pověsti pořádaného běžeckého závodu.

 Spokojenost závodníků i diváků.

 Atraktivní doprovodný program.

 Popularizace běhání.

3.1.2 Průzkum současné situace trhu

Na průzkum trhu městských běhů se dá pohlížet ze dvou úhlů pohledu. Prvním je zkoumání trhu v rámci měst, které jsou počtem obyvatel podobné Liberci. Druhým úhlem pohledu je zkoumání pouze libereckého prostředí.

V prvním případě jsem zkoumání podrobil města Olomouc, České Budějovice, Hradec Králové, Pardubice a Ústí nad Labem, která se počtem obyvatel pohybují v rozmezí zhruba 90 000 – 100 000 obyvatel. Z průzkumu vyšlo najevo, že ve městech Olomouc, České Budějovice, Hradec Králové a Pardubice je trh zaplněn shodně dvěma závody, které účastí na jednotlivém závodě přesahují alespoň 1000 běžců. Liberec a Ústí nad Labem jsou dejištěm