1
Dům v extrémních podmínkách
ODBORNÁ ROZPRAVA
Lucia Macková FUA TUL Letní semestr 2014
2 NA POUŠTI
Dům pouštního nomáda
Rick Joy
Americký architekt Rick Joy pochází z Arizonské pouště, z města Tucson. Navrhovat domy začal až ve svých třiceti letech, do té doby studoval hudbu. Většina jeho realizací se nachází v drsném klimatu pouště, v odlehlých pustých krajinách. Objekty do krajiny zasazuje dle svých slov tak, aby pozdvihly dané místo – častokrát člověku připadá, že na tak krásném místě ani nelze stavět, že lidský zásah mu jen uškodí. Když tam ale dům nenavrhne on, přijde někdo jiný a postaví se tam možná něco, co místu uškodí víc.
Rick Joy pracuje povětšinou s přírodními materiály, dostupnými v okolí stavby. S velkými rozdíly teplot se vyrovnává používáním tlustých betonových nebo hliněných zdí. Tvary domů jsou čistě kubické, pra- voúhlé půdorysy vytváří jasný řád v nekonečné pouštní krajině. První stavby realizoval svépomocí a tak mohl mít pod kontrolou každý detail.
Dům pouštního nomáda byl postaven v roce 2005 jako sídlo sběratele umění. Je vzdálen asi 2 míle od města Tucson v Sonorské poušti, obklopen věhlasnými kaktusy Saguaro. Jedná se vlastně o 4 malé krychlové objekty, každý je jednou místností v domě, mezi nimiž se přechází exterierem. Ta největší je obývák s kuchyní a záchodem, prostřední je ložnice s koupelnou a ta nejmenší je pracovna s případným ubytováním hostů. Opodál stojí přístřešek pro auto. Krychle jsou jednotně opláštěny korodovaným plechem a levitují nad terénem, stojíc na betonových pilotech. Je to především kvůli vodě z přívalových dešťů, stékající po povrchu, a také kvůli kořenům kaktusů. Mezi objekty jsou cestičky a ke dveřím vedou betonové schody, které se plechové krychle nedotýkají. Odděleně je umístěna také venkovní terasa.
Každá z krychlí je orientována velkým oknem přes celou stěnu na specifický výhled. Z ložnice je po ránu vidět blízká hora, postupně osvětlována ranním sluncem. Z obýváku mohou obyvatelé večer rozjímat při západu slunce a rozsvěcení světel blízkého, ale přesto tak vzdáleného města. A host bude ponořen do scenerie kaktusů před hostinským pokojem. Celý vnitřní prostor je sjednocen do javorového ob- kladu. Příčky oddělující koupelnovou část jsou z mléčného skla. Jednoduchý koncept je dopracován do nejmenšího detailu - jednotlivé obkladové desky jsou vyměřené na přesný rozměr, aby odpovídal vnitřek s vnějškem. Konstrukce je dřevěná s velkou vrstvou izolace.
Nomádův dům je jednou z nejvíce konceptuálních realizací Ricka Joye. Myslím si, že je zajímavé
uvědomit si při procházení venkem mezi jednotlivými místnostmi kde se nacházím a přeladit se do jiné nálady, pro jinou činnost. Zajímalo by mě však, z jakých důvodů je dům na prodej - že by se už majiteli způsob života omrzel?
3
V HORÁCH
Capanna Cristallina
Baserga Mozzeti Architetti
Mladý tým architektů ze švýcarského Locarna, vedený architekty vystudovanými na ETH v Zurychu Nicolou Baserga a Christianem Mozzetti, začal svou profesní dráhu alpskou vysokohorskou chatou Cristallina v údolí Bedretta. Soutěž vyhráli v roce 2000 a během následujících dvou let proběhla i real- izace. Chata se nachází v nadmořské výšce 2575 m.n.m. na terénní terase jižního svahu, pod vrcholem hory. Původní chata stála níže a byla stržena lavinou, hledalo se proto nové, vhodnější místo. Tvar chaty je prostý kvádr s rovnou střechou. Podélnou stranou je vsazen do svahu, orientován přímo na jih. Až při bližším zkoumání se odhalí jednotlivé nuance a detaily, například různé rozestupy a velikosti oken či dřevěný obklad dělící fasádu na čtyři horizontální pruhy, kde se v místě spoje desky o několik cen- timetrů překrývají. Podél celé jižní fasády je kamenná terasa, přístupná po schodech jak od vchodu, tak přímo z jídelny. Vstup je umístěn na užší straně kvádru a je chráněn přečnívajícím patrem. Nad terén nejsou vstupní dveře nijak vyvýšeny.
Jednoduchost a čistota půdorysu je přímo fascinující. Za vstupními dveřmi, vedoucími do suterénu, se nachází šatna a záchody. Oddělené jsou pak servisní a technické místnosti. Po schodech stoupáme do prvního patra. Přes zádveří se dostáváme do jídelny a personál do kuchyně. Jídelna je zařízená dlou- hými stoly pro 12 lidí, u každého jedno čtvercové okno. V části, která vyčnívá nad vchodem, jsou uby- továni zaměstnanci ve dvou komfortních ložnicích s vlastním WC a sprchou.
O patro výše jsou noclehárny. Podél dlouhé chodby jsou na obě strany umístěny malé pokoje s paland- ami. Na jižní straně jsou pokoje větší - pro 8 lidí a na sevení straně pro 4 hosty. Nad pokoji zaměstnanců jsou přidány dva pokoje pro 6 nocležníků. Ani kousek místa tu není zbytečně navíc, vše je přehled- né, účelné, jasné a logické. Konstrukce je z dřevěných prefabrikovaných panelů, které byly na místo přivezeny vrtulníkem a jednoduše smontovány. Velmi se mi líbí přísnost a střídmost, s jakou je stavba pojednána. Vyjadřuje přesně to, co lidé na svých cestách horami potřebují - přístřeší a pohoštění. A o jiné zážitky se už postarají hory samy.
4
KDEKOLIV Climatron
Richard Buckminster Fuller
Velkou vizí R.B. Fullera bylo zajistit pohodlné bydlení všem lidem, tudíž aby bylo levné, ekologické a praktické. Své experimenty s geodetickými kopulemi začal už v padesátých letech minulého století.
Společně se studenty z univerzit, na kterých byl hostujícím profesorem, stavěl konstrukce tak, aby byly co nejlehčí a nejpevnější. Nejmenší spotřebu materiálu při nejvyšší pevnosti má tvar koule. Jednou z metod bylo stavění záměrně tenkých konstrukcí, které se posléze zřítily. Potupným přidáváním materiá- lu bylo zjištěno, jak přesně má být konstrukce silná, aby se udržela.
Výsledkem je dům, který je lehce dopravitelný na určené místo, ať už helikoptérou, nebo ve složeném stavu. Při daném půdorysu má nejmenší plochu pláště. Zároveň je staticky velmi odolný a obstojí při bouřích i zemětřeseních. Je variabilní a zastřeší cokoliv. Když doslouží, lze ho rychle a jednoduše zbourat a postavit jinde.
Fuller navrhl způsob bydlení, který nazval Rajská zahrada (Garden of Eden). Každá rodina by měla svou kopuli, zastřešenou průsvitným materiálem, čímž by vlastně vznikl skleník, ve kterém by mohli jak byd- let, tak pěstovat rostliny pro svoou potřebu a být nezávislí na energetických zdrojích. Pokoje a vybavení uvnitř by bylo libovolně rozmístitelné a při stěhování jej lze složit do jednoho přepravního kontejneru.
Problémem samozřejmě bylo větrání a zastřešení - sklo je příliš křehké a vhodné umělé hmoty nebyly ještě k dispozici. S vývojem nových materiálů se stala jeho vize reálnější - průsvitné plastické hmoty umožnily v 70. letech zastřešení kupolí.
Nejznámějším příkladem realizovaného klimatronu je zastřešení botanické zahrady v St.Louis, Missouri.
Kupole vysoká 21 m o poloměru 53 m byla postavena v roce 1960. Konstrukce z hliníhových táhel a tu- busů je opláštěna plexisklem a sofistikovaný klimatizační systém vytváří uvnitř klima deštného pralesa.
Dalším příkladem je pavilon USA na Expo 67 v Montrealu. Kupole měla průměr 76 mětrů a zastřešova- la stavbu samotného pavilonu uvnitř. Původní plán mnohem větší struktury, která by se po ukončení výstavy dala rozebrat a prodat, však nebyl realizován.
Princip geodetické kopule našel seriové využití zatím jen při výrobě stanů do extrémních podmínek.
Několik dobrodruhů v takovém domě i bydlí, ale k masivnímu využití Fullerových vynálezů lidstvo ještě nedospělo.
5 ZDROJ:
Joy, Rick: Desert Works. Princeton Architectural Press, New York, 2002 Wirz, Heinz: Baserga Mozzetti Architetti. Quart, Luzern 2010
Baldwin, James Arthur: Bucky Works. Wiley, New York, 1996
