Posudek na bakalářskou práci Věry Palánové
zpracovanou v zimním semestru akademického roku 2010/11 K zadání bakalářské práce a povaze úkolu
Studentka zpracovala návrh na téma
„Areál Jezuitské koleje v Kutné Hoře“.
Jejím úkolem bylo navrhnout využití a úpravy areálu bývalé jezuitské koleje v Kutné Hoře.
Postupná revitalizace tohoto unikátního území včetně významných historických památek v něm probíhá již řadu let. V současné je v restaurované historické budově zprovozněna Galerie středočeského kraje. Zbývající plochy a objekty na svoji obnovu teprve čekají a zároveň čekají i na aktualizaci své funkční náplně. Cílem práce bylo nalezení vhodného využití prostoru mimo budovu vlastní koleje, doložené architektonickým návrhem uvažovaných úprav.
K průběhu práce
Studentka pracovala na projektu zcela samostatně a práci odevzdala ve stanoveném termínu. Součástí návrhu bylo i seznámení se zadanou problematikou a získání potřebných doplňujících informací.
Komentář k řešení
Autorka navrhuje věnovat řešený prostor, dnes zdevastovaný dvěma staletími vojenského užívání, veřejnému parku a zřízení kulturního a informačního centra. Reaguje tak na potřeby, které si jako obyvatelka Kutné Hory uvědomuje a pokládá za naléhavé. Její záměr pokládám v obecné rovině za uměřený a proveditelný.
Urbanistický koncept řešení daného prostoru je založen na protiváze dvou výrazných staveb, vymezujících na východě a západě plochu parku. Na východní straně jde o barokní jezuitskou kolej. Ta nebyla nikdy dostavěna do podoby původně navržené Giovannim Domenicem Orsim a obrací se dnes do zahrady pouze dvěma z původně uvažovaných tří křídel. Západní stranu parku autorka vymezuje novým, tvarově jednoduchým a hmotově výrazným objektem kulturního centra. Ten zároveň dotváří uliční frontu dnes vágně vymezené Kremnické ulice. Uprostřed parku autorka zachovává původně renesanční drobný objekt Staré školy, který využívá jako informační centrum pro návštěvníky areálu.
Soustava skic dokládá hledání koncepčního principu uspořádání řešeného prostoru. Ukazuje složitý vývoj, kterým autorka prošla a na jehož konci stojí lapidární řešení. Je to právě jeho striktnost a jednoduchost, která mu dává šanci obstát v soutěži jak s Jezuitskou kolejí, tak i s nedalekým chrámem svaté Barbory.
K
návrhu zahrady
Situace řešeného území je bohužel bez legendy a tak je divák odkázán na vlastní interpretaci použitých symbolů a grafických zkratek. Je z ní ale zřejmá rozvaha, založená na rozdělení zahrady do tří základních částí. Střední část podél obloukové cesty spojující chrám svaté Barbory se Smíškovou ulicí je geometrizována a členěna do drobnějších ploch. Obě postranní části pracují s rozsáhlým zatravněním a pravidelně uspořádanou výsadbou stromů.
Stávající zeleň autorka hodnotí jako nekvalitní a proto ji nezachovává. Zahradu mezi kolejí a 1
kulturním centrem chápe jako soudobou, a snaží se vyhnout historizujícím tendencím.
Navzdory této proklamaci vnímám ale právě její geometrické tendence jako zřetelný odkaz na barokní dědictví. Exteriérové vizualizace zřetelně předvádějí zamýšlené působení jak celé zahrady, tak jednotlivých budov v ní. Nadhledové záběry dobře dokládají celou prostorovou kompozici.
K
budově kulturního centra
Klínovitá hmota kulturního centra je rozdělena proskleným atriem na dvě části. Menší z nich tvoří špičku a je v ní umístěn malý hotel s restaurací. Větší část hmoty budovy pak slouží společenským a kulturním účelům. Návštěvníkům nabízí zejména dva sály s foyer a několik menších prostor.
Plocha foyer v přízemí je sice úměrná malému sálu a klubovnám, plocha foyer ve 2.NP je ale poněkud skromná v porovnání s s rozsáhlým velkým sálem, jehož téměř 900 m2 dokáže pojmout víc než uváděných 500 diváků. Tento sál má rovnou podlahu a nenabízí dobrou viditelnost. Je proto vhodný spíš pro společenské akce jako taneční zábavy, než pro náročnější druhy využití. Mrzí mne proto, že ani malý sál v přízemí nenabízí stupňovité uspořádání hlediště, dosažitelné alespoň zasunovatelným stupňovým mechanismem.
Téměř slepá betonová fasáda čtyřpodlažní budovy do Kremnické ulice je členěna pouze proskleným vstupním atriem a několika okenními otvory. Její záměrná monumentalita je zřejmá, je ale diskutabilní v ulici, tvořené spíš drobnými solitérními stavbami.
Východní fasáda se obrací do zahrady a je obdána rozsáhlým dřevěným lamelovým stínícím systémem. Ten kryje nejen okna hotelových pokojů a řady dalších prostor, ale i plné plochy fasády. Výsledkem je její rozbití do soustavy různě širokých vertikálních pásů, zbytečně zdůrazněných světlými dělícími prvky. Větší homogenita by tu myslím byla na místě a pomohla by udržet velkorysost budovy, potřebnou pro zvládnutí prostoru zahrady.
Obsah a rozsah odevzdaného elaborátu
Práce je systematicky zpracována a uspořádána. Uvádí ji rozbor řešeného místa a jeho historie. Výkresová část je s výjimkou výhrad k situaci zcela přehledně zpracována. Průvodní i technická zpráva poskytují v nezbytné míře základní informace.
Z výkresů půdorysů není jasný konstrukční vztah mezi klínovitou nadzemní částí a pravoúhlým podzemním podlažím.
Hodnocení
Základní koncepci řešení pokládám za dostatečně velkorysou a nosnou. Velmi oceňuji míru pozornosti věnovanou návrhu zahradních úprav. Práce Věry Palánové dle mého soudu prokazuje schopnost zvládat i rozsáhlé úkoly na úrovni absolventa bakalářského studia.
S ohledem na celkové kvality práce proto navrhuji její klasifikaci známkou výborně minus
V Liberci 23.1.2011
prof.ing.arch.akad.arch. Jiří Suchomel vedoucí bakalářské práce
2