TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI
Fakulta přírodovědně-humanitní a pedagogická
Vady řeči a verbální projev dětí mladšího školního věku
Závěrečná práce programu Učitelství pro základní školy
Liberec 2013
Autorka Lenka Jaklová
Vedoucí závěrečné práce MgA. Zuzana Bubeníčková
Technická univerzita v Liberci FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A
PEDAGOGICKÁ
Katedra: Katedra primárního vzdělávání Studijní program: M7503 Učitelství pro základní školy Studijní obor Učitelství pro 1. stupeň základní školy
VADY ŘEČI A VERBÁLNÍ PROJEV DĚTÍ MLADŠÍHO ŠKOLNÍHO VĚKU
SPEECH DISORDERS AND VERBAL DISCOURSE OF YOUNG LEARNERS
Diplomová práce: 11-FP-KPV-0061
Autor: Podpis:
Lenka JAKLOVÁ
Vedoucí práce: MgA. Zuzana Bubeníčková Konzultant:
Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh
83 29 30 3 28 7
V Liberci dne:
Čestné prohlášení
Název práce: Vady řeči a verbální projev dětí mladšího školního věku Jméno a příjmení autora: Lenka Jaklová
Osobní číslo: P08000215
Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.
Prohlašuji, že má diplomová práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.
Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé diplomové práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.
V Liberci dne:
Lenka Jaklová
Poděkování
Děkuji paní MgA. Zuzaně Bubeníčkové za odborné vedení této práce.
Dále bych chtěla poděkovat svým rodičům za podporu při mém studiu.
Poděkování patří mému příteli za trpělivost a obětavost při tvorbě mé práce.
Abstrakt
Tato práce se zabývá vadami a poruchami řeči v mluveném projevu dětí mladšího školního věku. V úvodu se zabýváme řečí a k té náleží dýchací ústrojí, hlasové ústrojí a artikulační ústrojí. Dále je zde kapitola zaměřená na tvorbu hlásek s výstižnými obrázky, jak dané hlásky správně tvořit. V následující kapitole představujeme nejběžnější poruchy a vady, s kterými se můžeme u dětí mladšího školního věku setkat a které nás zajímají. V praktické části jsme zkoumali skupinu dětí, kde bylo ve třídě mnoho vad a poruch. Na nich jsme provedli rozbor jejich řeči a poté formou cvičení se pokusili o nápravu poruch. K porovnání počátečního stavu se stavem po nápravě můžeme říci, že vybraná cvičení a jejich koncepce pomohla ke zlepšení.
Klíčová slova:
Vady, poruchy, řeč, dechové ústrojí, hlas, artikulace, hlásky, logopedie.
Abstract
This piece of work focuses on speech defects and disorders in young learners' verbal discourse. In the introduction we describe speech, morover it covers respiratory organs, voice system and articulatory organs. Next, a chapter devoted to speech forming with additional pictures of correct pronunciation of particular sounds follows. In another chapter, the most common disorders and defects that can be observed with young learners, are the matter of interest. In the practical part, a specific group of children with increased occurance of speech defects and disorders was examined. Analysis of their speech was performed and after that, through the form of exercises we tried to eliminate the discovered disorders. It can be concluded that by comparism of the starting point and the outcome after the rehabilitation the chosen exercises and their concpetion helped to improvement.
Key words:
Defects, disorders, speech, respiratory organs, voice, articulation, sounds, logopedy.
6
Obsah
1 Úvod ... 13
2 Řeč ... 15
2.1 Dýchací ústrojí ... 17
2.1.1 Nádech a výdech ... 18
2.1.2 Typy dýchání... 18
2.2 Hlasové ústrojí ... 18
2.2.1 Způsob tvoření hlasu ... 19
2.2.2 Vlastnosti hlasu ... 19
2.2.3 Hlasová hygiena ... 19
2.3 Artikulačního ústrojí ... 20
2.3.1 Artikulační orgány ... 20
2.3.2 Rezonanční dutiny... 21
2.4 Hlásky ... 21
2.4.1 Artikulace jednotlivých hlásek ... 22
3 Vývoj dětské řeči ... 33
3.1 Podmínky pro správný vývoj řeči ... 33
3.1.1 Vnější faktory ... 33
3.1.2 Vnitřní faktory... 33
3.2 Vývojová období ... 34
4 Vady a poruchy řeči ... 38
4.1 Logopedie ... 38
4.2 Nejběžnější vady a poruchy řeči ... 38
4.2.1 Vývojové poruchy ... 38
4.2.2 Vývojová nemluvnost ... 39
7
4.2.3 Afázie ... 39
4.2.4 Neurotické poruchy řeči ... 39
4.2.5 Symptomatické poruchy řeči ... 40
4.2.6 Poruchy hlasu ... 42
4.2.7 Řeč dětí s dětskou mozkovou obrnou ... 42
4.2.8 Poruchy zvuku řeči... 42
4.2.9 Poruchy plynulosti řeči ... 43
4.2.10 Poruchy artikulace... 43
5 Metodické pokyny potřebné k nápravě řeči ... 47
5.1 Orientační logopedické vyšetření ... 47
5.2 Metodika reedukace specifických asimilací ... 47
5.2.1 Anamnéza... 47
5.2.2 Orientační zkoušky dýchání ... 47
5.2.3 Orientační vyšetření artikulační obratnosti ... 48
5.2.4 Orientační vyšetření fonematického sluchu ... 48
5.2.5 Orientační vyšetření výslovnosti ... 48
5.3 Pomůcky a didaktický materiál ... 48
6 Úroveň verbálního projevu dnešních dětí ... 51
6.1 Výzkum řeči u žáků mladšího školního věku ... 52
6.2 Počáteční analýza řeči ... 53
7 Kasuistiky ... 54
8 Závěr ... 78
9 Použitá literatura ... 80
10 Přílohy ... 83
8
Seznam obrázků
Obrázek 1 Důležitost zraku a sluchu v řeči ... 15
Obrázek 2 Sluchové ústrojí (upraveno dle Novotný, 2002, s. 152) ... 16
Obrázek 3 Orgány dýchací soustavy (Novotný, 2002, s. 66) ... 17
Obrázek 4 Nádech a výdech (Novotný, 2002, s. 70) ... 17
Obrázek 5 Postavení hlasivek v klidu a při fonaci (Hála, Sovák, 1955, s. 42) ... 19
Obrázek 6 Mluvidla (Kutálková, 1996, s. 17) ... 20
Obrázek 7 Hláska M ... 24
Obrázek 8 Hlásky P a B ... 24
Obrázek 9 Hlásky V a F ... 25
Obrázek 10 Hláska H ... 26
Obrázek 11 Hláska CH ... 26
Obrázek 12 Hláska J ... 27
Obrázek 13 Hláska N ... 27
Obrázek 14 Hlásky T a D ... 27
Obrázek 15 Hláska Ň ... 28
Obrázek 16 Hláska Ť a Ď ... 28
Obrázek 17 Hláska K a G ... 28
Obrázek 18 Hláska C ... 29
Obrázek 19 Hlásky S a Z ... 29
Obrázek 20 Hláska Č ... 30
Obrázek 21 Hlásky Š a Ž ... 30
Obrázek 22 Hláska L ... 30
Obrázek 23 Hláska R ... 31
Obrázek 24 Hláska Ř ... 31
9
Obrázek 25 Rotavibrátor ... 31
Obrázek 26 Zkrácená podjazyková uzdička (Kejklíčková, 2011, s. 31) ... 40
Obrázek 27 Poruchy skusu (Kejklíčková, 2011, s. 32) ... 41
Obrázek 28 Rozštěpové vady obličeje (Kejklíčková, 2011, s. 33) ... 41
Obrázek 29 Psané písmo žáka D ... 65
Obrázek 30 Čárkování žáka D ... 65
10
Seznam tabulek
Tabulka 1 Tabulka hlásek podle znělosti a místa tvoření ... 22 Tabulka 2 Poloha mluvidel při artikulaci samohlásek (Bezděková, 2008, s. 48, 49) ... 23 Tabulka 3 Vývoj výpočtu léčených pacientů u vybraných diagnóz v logopedické péči za roky 2009 – 2011 (Popovič, 2012, s. 4) ... 51
11
Seznam grafů
Graf 1 Výslovnost hlásek u zkoumaných žáků ... 53
Graf 2 Problémové hlásky u žáků ... 53
Graf 3 Analýza hlásek u žáka A ... 56
Graf 4 Žák A na začátku výzkumu ... 57
Graf 5 Žák A na konci výzkumu ... 57
Graf 6 Žák B na začátku výzkumu ... 60
Graf 7 Žák B na konci výzkumu ... 60
Graf 8 Analýza hlásek u žáka C ... 61
Graf 9 Žák C na začátku výzkumu ... 63
Graf 10 Žák C na konci výzkumu ... 63
Graf 11 Analýza hlásek u žáka D ... 64
Graf 12 Žák D na začátku výzkumu ... 66
Graf 13 Žák D na konci výzkumu ... 66
Graf 14 Žák E na začátku výzkumu ... 68
Graf 15 Žák E na konci výzkumu ... 68
Graf 16 Analýza hlásek u žáka F ... 69
Graf 17 Žák F na začátku výzkumu ... 71
Graf 18 Žák F na konci výzkumu ... 71
Graf 19 Analýza hlásek u žáka G ... 72
Graf 20 Žák G na začátku výzkumu ... 73
Graf 21 Žák G na konci výzkumu ... 73
Graf 22 Žák H na začátku výzkumu ... 74
Graf 23 Žák H na konci výzkumu ... 74
Graf 24 Žák I na začátku výzkumu ... 76
12
Graf 25 Žák I na konci výzkumu ... 76
Graf 26 Žák J na začátku výzkumu ... 77
Graf 27 Žák J na konec výzkumu ... 77
Graf 28 Problémové hlásky na začátku výzkumu ... 78
Graf 29 Problémové hlásky na konci výzkumu ... 78
13
1 Úvod
Téma Vady řeči a verbální projev dětí mladšího školního věku je velice aktuální, jelikož dětská řeč nekoresponduje se správným vývojem v daném věku dítěte, proto se hledají příčiny jejich vzniku. Během posledních let mělo mnoho dětí odklad školní docházky z důvodu nedostatečně vyvinuté řeči. Špatná výslovnost u některých jedinců přetrvává až do mladšího školního věku. Zabýváme se touto věkovou kategorii, jelikož v tomto období není úroveň výslovnosti v normě. Je potřeba tuto skutečnost napravit.
Z dané věkové skupiny jsme vybrali několik dětí s vadou řeči, rozhodli jsme se je pozorovat a zjistit nejčastější negativní vlivy na jejich řeč. Po zmapování příčin špatného mluveného projevu se pokusíme o nápravu mluvními cvičeními a uvidíme, zda se děti ve své rodné řeči zlepšily.
Náš výzkum se zabývá příčinami vzniku vad a poruch řeči u dětí, kdy se řeč nevyvíjí správně, kdy je potřeba zasáhnout a začít napravovat. Také nás zajímá, jak žáka ovlivňuje řeč jeho rodičů a domácí čtení.
Z hlediska nápravy nás nejvíce zajímá, kdo může žákovi pomoci s jeho špatnou výslovností. Co k tomu přispívá a co stav zhoršuje.
Toto téma je velice aktuální a nás nejvíce inspiroval článek v Učitelských novinách č. 31 (Štefflová, 2011, s. 10, 11), ve kterém se zmiňují o mateřské škole Na smetance, kde už v předškolním věku provádějí s dětmi logopedická cvičení, aby měly dostatečnou úroveň řeči při svém zápisu do základní školy. Protože vědí, že rodiče na to nemohou být sami a tak se jim snaží tímto způsobem pomoci.
Z našeho pohledu se nám to jeví jako pozitivní, protože mnoho rodičů je překvapeno při zápisu do první třídy základní školy, když jsou informováni o špatné mluvě svého dítěte a nedostatečně vyvinuté řeči a že dítě není přijato do školy. Poté jim zbývá velmi málo času na nápravu, než skutečně dítě nastoupí do školy.
Pokud se rodičům řekne tato informace již v mateřské škole, mají více času na přípravu s dítětem. Na dítě není vyvíjen takový nátlak, dovede se to doučit dříve a potom může v pořádku nastoupit do školy, kde u zápisu uspěje bez komplikací.
Dítě s poruchou řeči a logoped mají spolu pravidelné hodiny, kde spolu procvičují hlásky, hlas, artikulaci či motoriku mluvidel. Logoped jednotlivé hodiny
14
pojednává formou různých her a vyprávění se zaměřením na řeč. Takto se dítě postupně zlepšuje ve svých dovednostech a jednotlivá cvičení a sezení s logopedem jsou pro něho zajímavá a zábavná.
Pokud dítě dosáhne v rámci sezení s logopedem jistých pokroků, mělo by doma procvičovat naučené schopnosti a nemělo by trávit celý svůj volný čas u počítače či televize. Veškerá mluvnická cvičení by přišla nazmar a mluvidla by se opět otupovala a jednotlivá cvičení by dítě zapomínalo. Tudíž dítě nedosahuje takových pokroků, jaké se očekávají.
Rodiče by měli po příchodu domů s dětmi stále komunikovat a povídat si s nimi.
Proto při domácích úkolech svého dítěte by se měli pozastavovat u mluvnických cvičení, ptát se na jednotlivé části těchto úkolů, aby zaměstnávali děti a nutili je mluvit.
Myslíme si, že úspěšnost nápravy vad řeči by byla mnohem větší a rychlejší s pomocí rodičů než to nechávat vše jen na učitelích a logopedech.
Některé děti jsou introverti, proto chvíli potrvá, než se rozmluví, ale přesto je nutné se jim věnovat. Mnoho dětí odmítá mluvit z důvodu, že je nikdo doma neposlouchá, rodiče mají mnoho práce a chtějí mít alespoň doma klid od všeho a tak se dětem nevěnují.
15
2 Řeč
Řeč je sdělovací prostředek, kterým se člověk dorozumívá, sděluje, ale je i nástrojem přijímání informací a znalostí. Při lidské komunikaci jsou nejméně dva účastníci, kde jeden mluví a druhý poslouchá.
Sdělovací prostředky řeči jsou mluvení, písmo, posunky, mimika a neartikulované mluvní projevy. (Kejklíčková, 2011, s. 15)
„Dovednost mluvit připadá lidem samozřejmá. Neuvědomují si, že malému lidskému tvoru trvá až tři roky, a někdy ještě déle, než se naučí správně vyslovovat všechny hlásky.“ (Bezděková 2008, s. 15)
To, že můžeme verbálně (slovně) komunikovat, je podmíněno činností mozku.
Levá hemisféra vnímá pravým uchem slabiky, slova a věty. Též zpracovává řečové celky, což je analýza a syntéza slov. Pravá hemisféra naším levým uchem vnímá různé přírodní zvuky, šramot, samotné hlásky a rytmus. Jelikož je řeč a samotné mluvení složitá dovednost, potřebujeme také smysly, nejvíce zrak a sluch. Ústrojí sluchové, jelikož chceme naslouchat sami sobě i ostatním. Poté určité orgány pro naši mluvu, které jsou zařazeny v dýchacím, hlasovém a artikulačním ústrojí.
Dítě potřebuje zkoordinovat zrak a sluch, aby se mohlo verbálně vyjádřit. Na obrázku (Obrázek 1) vidíme potřebu těchto smyslů, bez zraku nevidíme tvar úst a sluch je nutný, abychom mohli zkombinovat sluch a zrak. Kojenec nás vidí a otevírá ústa, aby nás napodoboval, ale ještě nevydává příslušné zvuky.
Obrázek 1 Důležitost zraku a sluchu v řeči
16
Proto bychom zde zmínili negativní vliv filmů s dabingem, které mají na děti špatný vliv. Dítě si spojuje tvar úst s tím, co slyší, což je špatně, jelikož daný tvar úst neodpovídá danému zvuku.
Zrakové ústrojí je druhým důležitým prvkem pro osvojení správné mluvy, jelikož je ho potřeba při odezírání, vlastní artikulaci, při čtení a jiných aktivitách spojenými s řečí.
Sluchové ústrojí
Sluch je pro nás z hlediska řeči nutný. Jelikož díky němu slyšíme svůj mluvený projev a projev ostatních. Bez sluchu bychom nemohli hodnotit vlastní řeč, což si můžeme všimnout u lidí s vrozenou hluchotou. Ti neodhadnou hlasitost svého projevu a nemohou se tudíž opravit. Jejich řeč je pro nás méně srozumitelná, jelikož nemají zpětnou vazbu.
Řeč závisí také na mluvním vzoru, který od malička slyšíme, protože prostřednictvím něho se nejvíce učíme.
Obrázek 2 Sluchové ústrojí (upraveno dle Novotný, 2002, s. 152)
17
Sluchové ústrojí se skládá, jak vidíme na příslušném obrázku (Obrázek 2), ze tří hlavních částí zevní ucho, střední ucho a vnitřní ucho. Ve vnějším uchu máme boltec, vnější zvukovod a bubínek. Střední ucho je nejdůležitější a nejchoulostivější složka sluchového ústrojí, kde jsou sluchové kůstky (kladívko, kovadlinka, třmínek) a ve vnějším uchu je hlemýžď. (Novotný, 2002, s. 152)
2.1 Dýchací ústrojí
Dýchací ústrojí se rovná respiračnímu ústrojí, jehož orgánem jsou plíce, které vyměňují vzduch. Dýchání lze označit jako pohyb vzduchu, který jde do plic a z plic.
Dýchání můžeme rozdělit na vnitřní a vnější. Vnitřní obstarává výměnu plynů mezi krví a tkáněmi. Vnější dýchání zajišťuje výměnu plynů a plicní ventilaci.
Obrázek 3 Orgány dýchací soustavy (Novotný, 2002, s. 66)
Obrázek 4 Nádech a výdech (Novotný, 2002, s. 70)
Dýchací soustava, kterou vidíme na obrázku (Obrázek 3), se skládá z nosní dutiny, kde dýchací cesty začínají. Vzduch pokračuje přes nosohltan, čípek, hrtanovou příklopku, která nám zajišťuje, zda budeme dýchat nebo polykat. V hrtanu jsou hlasivkové vazy. V hrudní dutině máme pravou a levou plíci. Průdušnice se dále větví na průdušky a průdušinky. Důležitým orgánem dýchací soustavy je také bránice, která zajišťuje funkci nádechu a výdechu. (Novotný, 2002, s. 66)
18
2.1.1 Nádech a výdech
Na obrázku (Obrázek 4) je zobrazena bránice při nádechu a výdechu. Nádech je děj aktivní a výdech pasivní. Děti dýchají rychleji než dospělí, ale poměr je stejný.
„Vdech se uskutečňuje pomocí stahů bránice a mezižeberních svalů, které zvětšují objem hrudní dutiny. Bránice, před začátkem vdechu kupolovitě vyklenutá v podobě zvonu, se stahem zplošťuje.“ (Novotný 2002, s. 70)
Správné mluvení je podmíněno správným pravidelným dýcháním. Pokud chceme mluvit, musíme mít dostatečný výdechový proud, který je zdrojem dýchacího ústrojí. (Hájková, 2011, s. 27) Tento výdechový proud také způsobuje zvuky řeči a většina hlásek je tvořena na výdechu.
2.1.2
Typy dýchání
Hrudní (žeberní) dýchání je pro nás většinou automatické a nevnímáme ho, podle názvu se toto dýchání odehrává v hrudníku.
Břišní (brániční) dýchání je dobré cvičit, pomáhá při zpěvu i mluvení, pokud ho umíme používat. Brániční dýchání vykonává bránice, která je uložena v břiše.
Smíšené dýchání je kombinace obou předešlých dýchání.
2.2 Hlasové ústrojí
Hlasové ústrojí (fonační) se nalézá v hrtanu, kde jsou chrupavky, vazy, svalstva a sliznice. Nejdůležitější jsou hlasivkové vazy – hlasivky. Hlasivky jsou podélné svaly složené z vazů a svalů. (Sovák, 1986, s. 86) Pomocí jejich napínání, oddalování a přibližování se mění štěrbina, mezi nimi prochází výdechový proud a ten hlasivky při nárazu rozkmitá, což vidíme na obrázku (Obrázek 5). (Hájková, 2011, s. 36)
Podle Hály a Sováka (1955, s. 46) hlas nevzniká rozkmitáním hlasivek, ale spolu s hlasivkami vlněním vzdušného sloupce nad hlasivkami.
19
Obrázek 5 Postavení hlasivek v klidu a při fonaci (Hála, Sovák, 1955, s. 42)
2.2.1 Způsob tvoření hlasu
Měkký hlasový začátek – vzniká plynulým zesílením, kdy využívá veškerý výdechový proud a je šetrný k hlasivkám.
Dyšný hlasový začátek – hlasivky se k sobě neúplně přibližují a část vzduchu uniká, tím slyšíme šelest.
Tvrdý hlasový začátek – uslyšíme ho, pokud náhle výdechový proud rozrazí sevřené hlasové štěrbiny. (Sovák, 1986, s. 87)
2.2.2 Vlastnosti hlasu
Síla – závisí na rozkmitu hlasivek a rezonančních dutin, kterými prochází dané množství výdechového proudu. Čím je větší výdechový proud, tím je hlas silnější. např.
řečníci s dobře vyvinutým hrudníkem mají silnější hlas.
Výška – „Rozpětí lidského hlasu je před mutací asi jeden a půl oktávy a u dospělých asi dvě oktávy. Při běžné konverzaci ovšem nepřesahuje rozsah sexty.“
(Toman 1981, s. 43)
Barva – barva hlasu je individuální i u jednovaječných dvojčat a většinou odpovídá povaze člověka. (Toman, 1981, s. 43)
2.2.3 Hlasová hygiena
Hlasové poruchy vznikají špatným užíváním hlasu. Lze tomu předejít hlasovou hygienou, která je pro děti předškolního a školního věku nezbytná. U dospělých bychom ji také doporučili, jelikož je spousta zaměstnání, kde jsme na hlasu závislý. Je
20
nutné hlas tvořit lehce s měkkým hlasovým začátkem, nemluvit příliš nahlas a hlas mít v přirozené výšce. U žáků je doporučeno, aby mluvili srozumitelně, než hlasitě. (Hála, Sovák, 1955, s. 82, 83)
2.3 Artikulačního ústrojí
Artikulační ústrojí nalezneme v dutině ústní, nosní a hltanové. Tyto dutiny máme především pro přijímání potravy, ale je zde i funkce artikulační a rezonanční.
2.3.1
Artikulační orgány
Díky artikulačním orgánům, také se jim říká mluvidla, nezní všechny hlásky stejně a můžeme je kombinovat, abychom řekli to, co naše mysl chce.
Jak vidíme na obrázku (Obrázek 6). A – dutina ústní, B – dutina hrdelní, C – dutina nosní. Mezi artikulační orgány patří rty (1), zuby (2), alveolární výstupek (3), tvrdé patro (4), měkké patro (5), čípek (6), jazyk (7) a jeho části. Špička jazyka (š), hřbet jazyka (h), kořen jazyka (k) a dolní čelist (8). (Kutálková, 1996, s. 17)
Obrázek 6 Mluvidla (Kutálková, 1996, s. 17)
Artikulace při jednotlivých hláskách se mění podle postavení jednotlivých artikulačních orgánů. Při samohláskách prochází výdechový proud bez překážek a
21
volně. Na rozdíl od souhlásek, kdy je pomocí artikulačních orgánů vytvořena určitá překážka. (Sovák, 1986, s. 89)
2.3.2 Rezonanční dutiny
Pro naši práci jsou důležité i rezonanční dutiny, jelikož s jejich pomocí žáci poznají, zda danou hlásku správně tvoří. Rozeznáváme nepohyblivé a pohyblivé rezonanční dutiny.
Nepohyblivými rezonančními dutinami rozumíme, dutiny, které se při výdechovém proudu nechvějí. Do této skupiny řadíme stěny dutiny nosní, nosohltanové, horní čelist s tvrdým patrem a zuby.
Pohyblivé rezonanční dutiny jsou velice významné při práci s hlasem, jelikož na sobě vidíme, zda zvuk tvoříme správně či špatně. Rty, tváře, jazyk, měkké patro a stěny hltanové patří do skupiny pohyblivých rezonančních dutin. (Sovák, 1986, s. 88)
2.4 Hlásky
Hláska je nejmenší součástka řeči. Při správné artikulaci vzniká ze zvuku hláska, z hlásek slova a ze slov věty.
„Hlásky se dělí na samohlásky a souhlásky. Spisovná čeština má pět samohlásek; podle svého trvání jsou samohlásky krátké: a, e, i, o, u a dlouhé á, é, í, ó, ú.
Kromě těchto jednoduchých samohlásek má spisovná čeština jednu dvojhlásku: ou;
ve slovech přejatých (původem nečeských) a v citoslovcích bývá dvojhláska au.
Spisovná čeština má dvacet pět souhlásek: b, c, č, d, ď, f, g, h, ch, j, k, l, m, n, ň, p, r, ř, s, š, t, ť, v, z, ž.“ (Dolejší 2001, s. 25)
Pro náš výzkum je nutné poznamenat, že žáci dělají mnoho chyb ve výslovnosti z důvodu pochybností, zda daná hláska je znělá či neznělá, což lze zjistit právě poslechem – zda se jim chvějí rezonanční dutiny, či nikoliv. Tabulka (Tabulka 1) ukazuje přehled souhlásek a místa jejich tvoření (vzniku). Což je důležité vědět pro artikulaci a rezonanci dané hlásky. Kombinací tabulek autorů Bezděkové (2008, s. 48) a Hály a Sováka (1955, s. 165) jsme vytvořili tabulku, která je vyhovující pro náš výzkum.
22
Tabulka 1 Tabulka hlásek podle znělosti a místa tvoření
2.4.1 Artikulace jednotlivých hlásek
Artikulaci hlásek jsme seřadili dle doporučeného pořadí při výuce výslovnosti, ale toto pořadí se může měnit, pokud jsou potřeby žáka jiné. Pořadí není závazné, ale je řazeno podle náročnosti. Vždy se žáky musíme postupovat od snadného ke složitějšímu.
A, E, I, O, U, M, B, P, F, V, H, CH, J, N, D, T, Ť, Ď, Ň, K, G, C, S, Z, Č, Š, Ž, L, R, Ř.
Artikulace samohlásek
Hláska A
Jazyk leží na spodní části dutiny ústní, ústa otevřená a rty volné. Je první použitou hláskou, ale je i nejméně náročná. „Při nácviku samohlásky a – á nejprve dítěti ukážeme polohu jazyka: uvolníme jazyk, lehce jej opřeme o dolní řezáky a široce otevřeme ústa.“ (Dolejší 2001, s. 26)
Hláska E
Žák skousne a roztáhne koutky do mírného úsměvu, jazyk mírně dopředu a nahoru. V této poloze vznikne zvuk podobný hlásce E. Hlásky A a E se často zaměňují, jsou zde důležitá rozlišovací cvičení.
n z n z n z n z n z n z n z
ústní P B T D Ť Ň K G
nosní M N
C Č
středové F V S Z Š Ž J CH H
bokové L
kmitavé R Ř
podle sluchového
dojmu
výbuchové
třené dásňové
podle místa tvoření
měkké tvrdé
přední zadní
retné jazyčné hlasivkové
hrtanové
polozávěrové znělé/neznělé
trvdé podle způsobu
tvoření
podle tzv. tvrdosti zavěrové
úžinové
podle druhu artikulujícího
orgánu
retoretné retozubné tvrdo
patrové
měkko patrové
23 Hláska I
Hlásku I vytvoříme z hlásky E, posuneme jazyk dopředu a roztáhneme ústa do širšího úsměvu. Poté pak zazní hláska I.
Hláska O
Hlásku O vytvoříme z hlásky A, dítě opakuje hlásku A, přitom zaokrouhlí rty, jazyk posune dozadu a v tomto okamžiku uslyšíme hlásku O.
Hláska U
Dítě vyslovuje hlásku O a přitom „vyšpulí“ rty, jazyk se posouvá vzad. V tomto postavení zazní hláska U.
Tabulka (Tabulka 2) ukazuje řazení českých samohlásek, od nejotevřenější k nejuzavřenější hlásce. Tím také vzniká krásné cvičení na protáhnutí rtů, kdy se ústa pohybují od samohlásky A k U a poté zpět.
Tabulka 2 Poloha mluvidel při artikulaci samohlásek (Bezděková, 2008, s. 48, 49)
A E I O U
24 Artikulace dvojhlásek
Výslovnost dvojhlásek (diftong) dětem nedělá problémy, pokud mají správnou výslovnost u hlásek A, O, U. Pokud tak není, tak nacvičujeme nejdříve hlásky odděleně a poté spojujeme ve dvojhlásky.
Artikulace souhlásek
Hláska M
Žák nejdříve vyslovuje hlásku Á (ústa otevřena do stran). Na obrázku (Obrázek 7) je zřejmé sevření rtů a poté se pokusí vyslovit hlásku Á, přitom se ozve zvuk podobný hlásce M. Tento postup opakujeme.
Obrázek 7 Hláska M
Hláska B
Vyslovujeme hlásku M, přitom si dítě stiskne oba nosní otvory, následně pak vznikne zvuk podobný hlásce B, pokud mu samotná hláska M dělá problémy, může ji nacvičovat jako slabiku MU a dosáhne stejného výsledku.
Obrázek 8 Hlásky P a B
Hláska P
Hlásku P vyvozujeme z hlásky B, jelikož se tvoří podobně, jak je vidět na obrázku (Obrázek 8), kdy hlasitým šeptáním souhlásky B vznikne zvuk podobný hlásce
25
P. Doporučení: Při nácviku výslovnosti hlásky P má dítě hřbet ruky přiložený pod bradou, jelikož bude lépe vnímat znění u hlásky B a neznění u hlásky P.
U hlásek M, B, P nacvičujeme nejdříve pevný retný uzávěr. Poté nacvičujeme funkci měkkého patra. Tyto hlásky lze naučit odezíráním.
Hláska F
Dítě fouká a přitom si jemně přitlačuje spodní ret k horním řezákům. Vznikne zvuk podobný souhlásce F.
Obrázek 9 Hlásky V a F
Hláska V
Vyslovujeme dlouhou samohlásku Ú a ve spojení s krátkými hláskami A E, I, O, U vzniká ÚA, ÚE, ÚI, ÚO přitom přitiskneme lehce spodní ret k horním řezákům, čímž z ÚA vznikne VA.
U hlásek V, F výdechový proud prochází úžinou vytvořenou mezi horními řezáky a dolním rtem. Zde je důležité cvičení na sluchové rozlišování obou hlásek, jelikož je to zřejmé i na obrázku (Obrázek 9).
Hláska H
Dítě zavře ústa a provede nádech nosem, při výdechu napodobí zvuk houkání.
Vyslovujeme slabiky HA, HE, HI, HO, HU, HOU. Na obrázku (Obrázek 10) je postavení artikulačních orgánů při výslovnosti.
26
Obrázek 10 Hláska H
Hláska CH
Souhlásku CH vyvodíme ze zvuku smíchu (CHA). Žák zavře ústa a udělá nádech nosem a při výdechu napodobuje smích (CHA CHA CHA). Hláska CH se tvoří v oblasti zadního patra.
Obrázek 11 Hláska CH
U souhlásek H a CH rozlišujeme znělost a neznělost. Na tyto hlásky navazují rozlišovací cvičení. Jelikož jsou si hlásky vizuálně podobné, což je zřejmé na obrázku (Obrázek 11).
Hláska J
Souhláska vzniká v úžině mezi hřbetem jazyka a předním patrem, kde prochází výdechový proud. To lze vidět na obrázku (Obrázek 12). Vyslovujeme dlouhou samohlásku Í ve spojení s hláskami A, E, I, O, U, podobně jako u souhlásky V, z ÍA, ÍE, ÍI, ÍO, ÍU vzniká JA, JE, JI, JO, JU.
27
Obrázek 12 Hláska J
Hláska N
„Dítě prodlouženě vyslovuje souhlásku M a přitom se snaží oddálit rty a přitisknout hrot jazyka na dáseň za horními řezáky: mm, mm, mm, mm. Cvičení opakujeme s dítětem tak dlouho, dokud se neozve zvuk podobný souhlásce N.“ (Dolejší 2001, s. 54) Postavení rtů a jazyka vidíme na obrázku (Obrázek 13).
Obrázek 13 Hláska N
Hláska D
Souhlásku D se tvoří ze souhlásky N. Prodlouženě vyslovujeme souhlásku N a přitom si stiskneme oba nosní otvory a vznikne podobný zvuk hlásce D.
Hláska T
Vyvozujeme z hlásky D, žák šeptá souhlásku D, až se ozve souhláska T.
Obrázek 14 Hlásky T a D
28
U hlásek T, D, N se hrot jazyka opírá o horní patro za horními řezáky. Hláska N je na tomto místě držena déle a je spojena s nosní rezonancí. Hlásky T a D mají podobné postavení mluvidel, což je zřejmé na obrázku (Obrázek 14).
Hlásky Ť, Ď, Ň,
„Správná výslovnost měkkých souhlásek Ť, Ď, Ň je pro dítě obtížnější, než výslovnost jejich tvrdých protějšků (T, D, N), proto i výuka výslovnosti těchto souhlásek bude trvat déle.“ (Dolejší 2001, s. 60)
Obrázek 15 Hláska Ň Obrázek 16 Hláska Ť a Ď
Nejdříve vyslovujeme slabiky TA, TE, TY, TO TU a přitom hrot jazyka stlačujeme za dolní řezáky, až se ozve ŤA, ŤE, TI, ŤO, ŤU. Takto pokračujeme i s Ď a Ň. Dále pokračujeme ve slabikách, slovech a větách. Dáváme cvičení na rozlišování naučených hlásek, protože jsou si podobné, což je zřejmé na obrázcích (Obrázek 15 a Obrázek 16).
Hláska K
Hlásku K vytváříme z hlásky T. Žák vyslovuje zdvojené slabiky TATA, TETE atd. a přitom stlačuje hrot jazyka dolů a mírně dozadu, tím vzniká KAKA, atd.
Obrázek 17 Hláska K a G
29 Hláska G
Hlásku G vyvodíme ze souhlásky D, kdy žák vyslovuje zdvojené slabiky DADA, DEDE, DYDY, DODO, DUDU a stlačuje přitom hrot jazyka dolů a mírně dozadu, tím vytvoří GAGA, GEGE, GIGI, GOGO, GUGU. Zde musíme dítěti pomoci se znělostí hlásek, což vidíme na obrázku (Obrázek 17).
Hlásky C, S, Z
„Hlásku „C“ vyvodíme pomocí hlásky „T“ za současného šeptání „S“
prodloužení hlásky „C“ a k vyvození „Z“ využijeme artikulaci hlásky „S“, ke které přidáme zvuk (znělost). Znělost hlásky „Z“ ohmatáme na krku. Úspěšnost nácviku výslovnosti sykavek bývá často ovlivněna stavem chrupu. Nácvik doplňujeme sluchovými cvičeními zaměřenými na rozlišování C – S – Z a také CSZ – ČŠŽ.“
(Bezděková 2008, s. 50) Podobnost těchto hlásek je zřejmá na obrázcích (Obrázek 18 a Obrázek 19).
Obrázek 18 Hláska C Obrázek 19 Hlásky S a Z
C, S, Z závisí na klešťovitém postavení zubů a na širokém roztažení koutků do stran a přesné poloze hrotu jazyka za dolními řezáky.
Hlásky Č, Š, Ž
Výslovnost těchto hlásek je obdobná jako u C, S, Z, na rozdíl o nich musí být rty zaokrouhlené. Jak je vidět na obrázcích (Obrázek 20 a Obrázek 21).
30
Obrázek 20 Hláska Č Obrázek 21 Hlásky Š a Ž
Hláska L
Pokud budeme správně vyslovovat hlásku L máme dobré předpoklady pro hlásku R. Je zde důležitá korekce zrcadlem, kde žák odezírá správnou polohu jazyka.
Hlásku L vytvoříme pomocí hrotu jazyka, který opřeme o dásňové výstupky za horními řezáky. Tato hláska potřebuje energický pohyb jazyka od horního patra směrem dolů.
Což je viditelné na obrázku (Obrázek 22).
Obrázek 22 Hláska L
Hláska R
U výslovnosti hlásky R je důležitá hybnost jazyka, kterou můžeme zajistit dostatečnou gymnastikou tohoto svalu. Žák před výukou této hlásky musí mít dokonale zvládnutou hlásku D. Hlásku R vytvoříme tak, že okraje jazyka jsou přitisknuty k patru a jeho hrot zůstává volně v ústech, jak vidíme na obrázku (Obrázek 23). V daném okamžiku výdechový proud rozkmitá hrot jazyka a tím vzniká typický hrčící zvuk hlásky R. Tato hláska potřebuje dostatek času na nácvik. V nácviku jsou důležitá následná cvičení s různou kombinací hlásek. Dítě napodobuje různé zvuky s danou hláskou. (DRRR, BRRR, FRRR, VRRR, VRRRKÚ).
31
Obrázek 23 Hláska R
Bezděková (2008, s. 50) říká, že už po hláskách N, T, D je dítě schopno začít s hláskou R. Dolejší (2001, s. 82) naopak doporučuje ještě před nácvikem hlásky R, aby dítě již umělo hlásku L, při které je důležité postavení jazyka v ústech.
Sdílím názor s panem Dolejším, jelikož postavení jazyka, je u hlásky L podobné s hláskou R, která je pro dítě náročná. Je lepší, když dítě má již zvládnutou část z hlásky L a u R se zaměřuje na rozkmit jazyka.
Hláska Ř
Předpoklad k správné výslovnosti hlásky Ř je správná výslovnost hlásky R. Opět je zde důležitá gymnastika jazyka před začátkem nácviku hlásky Ř. Při vyslovování hlásky Ř směřují horní i dolní řezáky kolmo proti sobě, rty jsou „vyšpulené“ jako při nácviku hlásek Č, Š, Ž nebo roztažené do širokého úsměvu jako při výuce hlásky S.
Hrot jazyka směřuje k přední části předního patra. V tomto okamžiku žák vyslovuje hlásku R, až správně vysloví hlásku Ř. Toto složité postavení vidíme na obrázku (Obrázek 24). Opakujeme hlásku R a volné přechody na hlásku Ř.
Obrázek 24 Hláska Ř Obrázek 25 Rotavibrátor
32
Pokud žák má problémy s rozvibrováním jazyka u hlásek R a Ř, existuje pomůcka, která mu pomůže jazyk rozvibrovat, rotavibrátor, který vidíme na obrázku (Obrázek 25).
Správná výslovnost hlásek je čerpána z Dolejšího (2001, s. 26–83). Příslušné obrázky a artikulace hlásek jsou z Bezděkové (2008, s. 48–52).
33
3 Vývoj dětské řeči
Zázemí v rodině je klíčovým aspektem při vývoji dítěte, na kterém je závislý vývoj dětské řeči. Uvádíme v této kapitole období, jak před porodem, kdy může nastat určitá změna, která ovlivní vývoj dítěte a později i řeč. Pak je zde rozdělení i mimo období školního věku, jelikož vada či porucha může vzniknout během celého vývoje dítěte.
3.1 Podmínky pro správný vývoj řeči
Vývoj řeči ovlivňují faktory, které lze rozdělit na vnější a vnitřní. Pro správný vývoj řeči je důležitý správný poměr vnějších a vnitřních faktorů.
3.1.1 Vnější faktory
Sociální prostředí
Správné sociální prostředí by mělo zajistit stimulaci a vzor řeči i chování.
Citová stimulace a stimulace řeči
Pokud dítě citově strádá, nevytváří se mu podmínky pro citový vztah a nemá potřebu komunikovat s rodiči, natož s ostatními. Z hlediska řeči jsou zde zanedbány i napodobovací reflexy a dítě ztrácí potřebu komunikace, protože k tomu není motivováno.
Nadměrná stimulace
Nadměrná stimulace také není vhodná, protože vede k útlumu dítě, jelikož dané podněty jsou příliš silné, nepříznivě ho ovlivňují i jeho řeč.
3.1.2 Vnitřní faktory
Vnitřní faktory vyplývají z vrozených předpokladů, zdravotního stavu a schopností dítěte.
Dědičnost
Pokud je v předchozí generaci vada nebo porucha, může to ovlivnit vývoj řeči u dítěte.
34 Funkce centrální nervové soustavy
Pokud jsou ostatní orgány v pořádku a dítě nemluví, může být porucha ve vzájemných vztazích mezi korovými analyzátory a centrální nervovou soustavou. Zde se informace uchovávají a následně částečně zpracovávají.
Vada zrakového ústrojí
Při sníženém vidění nebo při slepotě je dítě ochuzeno o napodobovací reflexy, gestikulaci a mimiku, tím nechápe obsah slova, které slyší.
Vada sluchového ústrojí
Dojde-li k vadě sluchového ústrojí, dochází k blokaci receptivní stránky sdělovacího procesu řeči. Prostřednictvím sluchu můžeme přijímat mluvený projev, který zpracujeme a můžeme reagovat. Pokud je vše v pořádku, je reakce pochopitelná, přiměřená a přirozená.
Řečové orgány
Jedná se o dýchací, hlasové a artikulační ústrojí, které musí být správně vyvinuto a schopno další spolupráce s ostatními orgány. (Sovák, 1978, s. 96)
To potvrzuje naší myšlenku, že pokud na dítě budou rodiče dostatečně mluvit, nebude mít nedostatek řečových podnětů. Pokud rodič bude dítěti na otázky přiměřeně a přirozeně odpovídat, bude jeho posun ve vývoji správný.
3.2 Vývojová období
Nitroděložní období
Prenatální období – před narozením a v období vývoje plodu
Perinatální období – období porodu, v tuto dobu vznikají porodní poškození Postnatální období – od narození dítěte
Novorozenecké období
(trvá přibližně od narození dítěte až do dvou až čtyř týdnů jeho věku)
Prvním hlasovým projevem je křik ihned po narození. Dítě začíná samostatně dýchat.
35 Kojenecké období
(od jednoho měsíce do jednoho roku věku dítěte)
V prvním měsíci začíná předřečové období, při kterém se děti vyjadřují reflexním křikem „á“, pomocí křiku dávají najevo své pocity. Při kojení vzniká první stimulace svalů úst – významná pro artikulaci a také první komunikaci mezi matkou a dítětem.
Ve druhém měsíci už vyjadřuje libost či nelibost a začíná si broukat.
Ve třetím měsíci dítě napodobuje melodie zvuků a běžně si brouká.
Ve čtvrtém měsíci se obrací za zvukem, žvatlá a nahodile spojuje souhlásky a samohlásky.
V pátém měsíci reaguje na říkanky a opakuje rytmus, sleduje pohyb mluvidel, intonaci a mimiku a snaží se napodobit zvuky z okolí.
V šestém měsíci pomocí nápodoby žvatlá a snaží se napodobit intonaci a rytmus, rozvíjí pasivní slovní zásobu.
V sedmém měsíci vyslovuje některé slabiky, reaguje na melodii, gesta a mimiku mluvčího.
V osmém měsíci opakuje slabiky a účastní se her typu „paci, paci“.
V devátém měsíci dítě zdvojuje slabiky a začíná rozumět řeči a reakce na „ne“ a
„tytyty“.
V desátém měsíci se objevují první slova a rozvíjí se pasivní slovní zásoba, přesnější artikulace slabik.
V jedenáctém měsíci rozumí významu řeči v kontextu, stále je pro porozumění důležitá mimika, intonace, gesta a slabika je pro dítě smysluplné slovo.
Ve dvanáctém měsíci rozumí a reaguje na řeč, sleduje mluvčího, napodobuje řeč, opakuje činnost, slovo, když je zdrojem smíchu.
36 Období batolete
(od prvního do třetího roku jedince)
V prvním roce vyslovuje první slova jako máma, táta, ale ještě nechápe jejich význam. Chápe je spíše emocionálně. V tomto období je důležitá komunikace dítěte a příbuzných, která je nutná pro rozvoj řeči. Zde začíná první mluvní projev dítěte, první řeč.
V polovině druhého roku napodobuje dospělé a mluví zpravidla v jednoduchých větách o dvou až třech slovech. V tomto období dítě spoustu slov špatně vyslovuje, ale není to bráno jako problém.
„Mezi 2 – 3 rokem je dítě ve stadiu rozvoje komunikační řeči. Pomocí řeči se učí dosahovat drobné cíle, vidí, že řečí může usměrňovat dospělé, což se dítěti líbí a snaží se s dospělými komunikovat stále častěji.“ (Klenková 2000, s. 13)
Předškolní věk (od tří do šesti let)
Začátek tohoto období bývá ovlivněno nástupem do mateřské školy.
Kolem třetího roku dítěte obvykle mluví souvisle a vypráví o tom, co zažilo a vidělo. Je ve stadiu logických pojmů, neustále se ptá. Dospělí by dítěti měli odpovídat, zvětšuje se jim jejich pasivní slovní zásoba.
Na přelomu třetího a čtvrtého roku se vyjadřuje přesněji, obsahově i formálně.
Následně kolem čtvrtého roku má dostatečně vyvinutou řeč, aby se mohlo dorozumívat nejen v rodině, ale i v předškolním zařízení.
V pěti letech se řeč zdokonaluje z hlediska obsahové stránky i výslovnosti.
V tuto dobu už bychom měli výrazněji vnímat dětskou řeč.
Mladší školní věk (šest až dvanáct let)
Zpravidla v šesti letech dítě nastupuje do první třídy základní školy. Mladší školní věk začíná spíše nástupem do školy, než samotným dosáhnutím daného věku.
37
V šesti letech pracuje dítě přibližně se 3 500 až 4 000 slov. Řeč je plně vyzrálá a dítě je připraveno do školy. Jestliže vývoj správně postupuje, dítě rozšiřuje slovní zásobu a již dále nebývají zřejmé žádné vady řeči.
Vývojová období podle Bezděkové (2008, s. 8, 9), Klenkové (2000, s. 13) a Dolejšího (2001, s. 11–13).
38
4 Vady a poruchy řeči
Vada může být vrozená či zděděná odchylka funkce, procesu, rysu nebo vlastnosti od normality. (Dvořák, 2007, s. 208)
Porucha je porušení, odchylka nebo změna funkce, rysu, vlastnosti a procesu výrazně odlišné od normy. (Dvořák, 2007, s. 148)
O vadách většinou mluvíme, jestliže vznikly během prenatálního, perinatálního období. Poruchy jsou většinou získané během života.
Do sedmi let věku dítěte můžeme nesprávnou výslovnost považovat za vývojový jev, později už za vadu. (Kutálková, 1996, s. 87)
4.1 Logopedie
Jedná se o spojení dvou řeckých slov logos – slovo, řeč a paideia – výchova. Do češtiny lze přeložit jako výchova k řeči.
Logopedie je věda, která se zabývá výchovou, vzděláváním, socializací a následnou komplexní péčí o jedince s narušenou komunikační schopností a prevencí proti vzniku těchto vad. (Klenková, 2000, s. 9)
4.2 Nejběžnější vady a poruchy řeči
Do nejběžnějších vad a poruch řadíme ty, které se nejvíce vyskytují u dětí mladšího školního věku a mohou ovlivňovat další vývoj u dětí. Zabýváme se zde i poruchami méně častými, ale většina logopedické literatury se o nich zmiňuje.
4.2.1 Vývojové poruchy
Jedná se o vývojové poruchy řeči způsobené opožděním, omezením, či přerušením, nebo zda se vývoj řeči nevydal špatnou cestou.
Opožděný vývoj řeči
U opožděného vývoje může být příčinou opožděný vývoj centrální nervové soustavy, dědičnost, nedoslýchavost, nepodnětné a nestimulující prostředí, které dítěti nevěnuje pozornost. Tuto příčinu je nutno napravit, vyléčit či s ní dále počítat v rehabilitaci.
39 Přerušený vývoj řeči
Pokud se komunikační schopnosti vyvíjeli celou dobu dobře, ale dítě náhle prodělalo nemoc či psychický šok, došlo k přerušení správného vývoje řeči. V tomto případě je důležité, aby dítě dostalo odbornou péči, přerušený vývoj řeči je možné opět napravit a vrátit ho zpět do normy.
Omezený vývoj řeči
Ve vývoji je určitá překážka nebo omezení, proto se řeč vyvíjí pomaleji, trvá déle než žákova řeč dospěje na správnou úroveň.
Scestný vývoj řeči
Tento vývoj nepostupuje podle normy a v určité fázi vývoje se začne ubírat nesprávnou cestou.
Rozdělení dle Kejklíčkové (2011, s. 23, 24), Hály a Sováka (1955, s. 199, 200).
4.2.2
Vývojová nemluvnost
„Zdravý kojenec v přiměřených společenských podmínkách nemluví, protože k tomu nemá ještě příslušné fyziologické předpoklady.“ (Klenková 2000, s. 18)
Vývojová dysfázie patří mezi vývojovou nemluvnost a řadíme ji k centrálním vadám řeči. U dysfázie je důležitá diferenciální diagnostika, kde musíme odlišit nemluvnost jako důsledek sluchových vad, při sníženém intelektu či odlišit dysfázii od vady výslovnosti (dyslalie), mutismu.
4.2.3 Afázie
„Afázie se charakterizuje jako ztráta již vyvinutých, naučených schopností dorozumívat se mluvenou nebo psanou řečí v důsledku organického poškození.“
(Klenková 2000, s. 21) Jedná se například o zranění v důsledku úrazu hlavy, poranění mozku, či po prodělání mozkové příhody.
4.2.4 Neurotické poruchy řeči
Funkční poruchy vyšší nervové soustavy se nazývají neurotické poruchy a jsou podmíněné změnou sociálních vztahů. (Klenková, 2000, s. 22)
40
„Mutismus (oněmění) je náhlá ztráta již vyvinuté řeči. Příčinou může být úlek, duševní úraz, velké vzrušení nebo totální vyčerpání.“ (Klenková 2000, s. 22) Pomoci může psycholog nebo psychiatr, ale tyto postižení vyžadují odbornou péči.
„Elektivní mutismus (výběrová ztráta řeči) je spojen s negativistickým postojem. Projevuje se útlumem řeči za určitých okolností a vůči určitým osobám.“
(Klenková 2000, s. 22)
Surdomutismus, kdy se jedná o oněmění a útlum slyšení. Toto postižení se vyskytuje poměrně málo. Zde musí pomoci psychiatr nebo psychiatrická léčba hysterie.
(Klenková, 2000, s. 23)
4.2.5 Symptomatické poruchy řeči
Jsou poruchy komunikační schopnosti, které vyplývají z jiného dominantního postižení. Tím může být postižení sluchové, zrakové, mentální, tělesné postižení, epilepsie, duševní nemoci.
Poruchy řeči při vrozených vadách mluvních orgánů Zkrácená podjazyková uzdička
„Normální uzdička je sliznicí pokrytý tenounký vazivový pruh ve střední rovině na dolní straně jazyka, která zřetelně napíná při plazení jazyka špičkou mířící nahoru.“
(Kejklíčková 2011, s. 31) Na obrázku (Obrázek 26) vidíme podjazykovou uzdičku, která je zkrácená, proto se danému dítěti hůře vyslovuje.
Obrázek 26 Zkrácená podjazyková uzdička (Kejklíčková, 2011, s. 31)
41
Tuto vadu zde zmiňujeme záměrně, jelikož jeden z našich zkoumaných žáků měl tento problém. Dětem s touto vrozenou vadou nejdou vyslovit hlásky, kde je potřeba pro tvorbu hlásky ohnout či pohybovat jazykem. Podjazyková uzdička se dá chirurgicky upravit nebo naříznout a tím se uvolní větší část jazyka.
Poruchy skusu
Nepříznivě ovlivňují artikulaci řady hlásek, jelikož vzduch špatně proudí přes zuby. Což můžeme vidět na obrázku (Obrázek 27), kde je zřejmé, že jsou mezi zuby průduchy, které špatně ovlivňují mluvenou řeč.
Obrázek 27 Poruchy skusu (Kejklíčková, 2011, s. 32)
Rozštěpové vady obličeje
Jak vidíme na obrázku (Obrázek 28), rozštěpové vady patra jsou velice výrazné.
„Představují nejzávažnější vrozené anomálie mluvidel. Patří k nejčastějším vrozeným vadám a svou lokalizací také k nejnápadnějším.“ (Kejklíčková 2011, s. 33)
Obrázek 28 Rozštěpové vady obličeje (Kejklíčková, 2011, s. 33)
42
4.2.6 Poruchy hlasu
Pokud je hlas porušen funkčně, tato porucha se nazývá Dysfonie a projevuje se drsným hlasem. Dysodie je také funkční poruchou a jde o poruchu pěveckého hlasu.
Pokud dojde k úplné ztrátě hlasu, nazýváme poruchu Afonie.
4.2.7 Řeč dětí s dětskou mozkovou obrnou
Dětská mozková obrna je poškození mozku, které může vzniknout počátkem prenatálního období, až do jednoho roku dítěte. Projevuje se poruchami hybnosti, psychomotoriky, intelektu, smyslů, ale i poruchami hybnosti mluvních orgánů.
Nejčastější porucha u takto postižených dětí je dysartrie, kterou jsme zařadili mezi poruchy artikulace. (Kejklíčková, 2011, s. 47)
4.2.8 Poruchy zvuku řeči
Tyto poruchy spojuje typický příznak změny rezonance. Tato rezonance (nosovost) závisí na činnosti patrohltanového závěru.
Huhňavost
„Huhňavost (rinolalie, rinofonie) znamená, že zvuková podoba mluvy a hlasu je narušena.“ (Kejklíčková 2011, s. 29) Tato porucha, která je způsobena organickou nebo funkční změnou orgánů. Nejvíce se projevuje u hlásek M, N, Ň, kde je nutná nosová rezonance.
Zde může pomoci lékař, odborný logoped a logopedická reedukace. Projevuje se nesrozumitelností a tím i nápadností.
Otevřená huhňavost je porucha, projevující se neustálým pronikáním vzduchu nosohltanem do nosu – má nosový zvuk. Takto vzniklá porucha zvuku řeči je způsobena rezonováním nosní dutiny.
Zavřená huhňavost vzniká následkem nesprávného pronikání výdechového proudu vzduchu do nosu.
Smíšená huhňavost je spojení otevřené a zavřené huhňavosti. (Kejklíčková, 2011, s.
29, 30)
43
4.2.9 Poruchy plynulosti řeči
KoktavostKoktavost patří k nejtěžším poruchám, která může být způsobena nadměrnou aktivitou či negativním prostředím. Koktavost má mnoho příčin, ale není pro ni jednotná definice.
Nejčastější příčiny – dědičnost, negativní vliv prostředí, psychotrauma, orgánové příčiny. Většinou se podílí několik příčin najednou.
Příznaky – nepravidelné dýchání, křeče hlasivek, špatná artikulace.
Breptavost
Je porucha, pro kterou je specifické zrychlené tempo řeči. Z nedávných výzkumů se zjistilo, že má organický původ. Breptavostí trpí nejvíce děti v předškolním věku, které jsou hyperaktivní, impulzivní, neklidné a se špatnou sebekontrolou.
Nejčastější příčiny – dědičnost nebo lehká mozková dysfunkce.
Příznaky – zrychlené tempo, opakování a vynechávání slabik, narušená artikulace, porucha dýchání, porucha hlasu, zvláštní chování, psychické projevy, narušené neverbální chování.
Náprava – závisí na snaživosti dítěte o zpomalení a správné výslovnosti, důležité je odstranit příčiny této poruchy.
4.2.10 Poruchy artikulace
Patlavost – dyslalieJedná se o špatné tvoření jednotlivých hlásek a je nejrozšířenější poruchou mezi dětmi i dospělými. Musíme rozlišovat, zda se jedná o nesprávnou výslovnost, která je přechodným či vývojovým jevem nebo se jedná o vadnou výslovnost s patologickým charakterem již od začátku vývoje dítěte. (Klenková, 2000, s. 27, 28)
Nejčastější příčiny – genetická příčina a z toho vyplývající i špatný řečový vzor, dále poruchy sluchu a fonematického sluchu, který potřebujeme k analýze a syntéze slov, mohou to být poruchy orgánové (rozštěpy, zubní nedostatky), citové
44
zázemí, špatná funkčnost nebo vada mluvidel, nesprávný postoj prostředí k řeči dítěte.
(Sovák, 1978, s. 125)
Dyslalie postihuje jednotlivé hlásky nebo skupiny hlásek. Podle výskytu rozdělujeme na slovní dyslalii, slabikovou dyslalii a hláskovou dyslalii.
Hlásková dyslalie
Mogilalie – dítě danou hlásku vůbec netvoří, v řeči ji vynechává (místo kráva říká káva).
Paralalie – dítě danou hlásku neumí vyslovit a nahrazuje ji jinou (místo ruka říká luka).
Dítě chybně vyslovuje hlásku, na jiném artikulačním místě. (Klenková, 2000, s. 28) Rozdělení patlavosti podle jednotlivých hlásek
Hlásky řadíme ve výuce výslovnosti dle náročnosti.
Samohlásky
Vada výslovnosti samohlásek je vzácná, spíše se jedná o zaměňování hlásek. Je zde důležité provádět fixaci a cvičení na rozlišování podobných hlásek, ať vizuálně nebo sluchově.
Souhlásky
Souhlásky jsou na výslovnost náročnější, proto se u nich vyskytuje více poruch.
Jednotlivé poruchy hlásek se nazývají většinou podle nesprávně vyslovované hlásky.
Pokud žák vyslovuje špatně téměř všechny souhlásky, stává se řeč nesrozumitelnou. Tato porucha se nazývá tétismus.
M, N
Vadná výslovnost hlásky M a N není častá, spíše se jedná o mutismus, o kterém jsme již psali v kapitole 4.2.4 Neurotické poruchy řeči.
B
Vadná výslovnost hlásky B, jinak zvaná jako betacismus. Jedná se o chybnou výslovnost hlásky B, která je zaměňována s hláskou P. Tato vada se vyskytuje zřídka.
45
Pokud je hláska P nahrazena hrtanovým rázem, např. při rozštěpu patra, žák ji většinou vynechá nebo nahradí neurčitým zvukem.
F, V
Pokud má žák poruchu výslovnosti u těchto hlásek, jde nejčastěji o záměnu hlásek. Užívá místo znělého V, F, které je neznělé a naopak.
H, CH, J
Porucha výslovnosti u těchto hlásek se skoro nevyskytuje nebo u hlásek H, CH dochází k záměně hlásek.
T a D
Vady ve tvoření hlásek T a D jsou vzácné, ale pokud se vyskytnou, jde o poruchu znělosti, kdy se nahrazuje znělé D za neznělé T. Tato vada se objevuje nejčastěji u dětí s rozštěpem patra.
Ť, Ď, Ň
Tyto hlásky žáci většinou vyslovují jako tvrdé varianty (T, D, N).
K, G
Výjimečně se vyskytuje porucha výslovnosti hlásky K (kapacismus). Zpravidla se objevuje u dětí s rozštěpem patra, které místo K vytvoří hrtanový ráz. Pokud je porucha výslovnosti u hlásky G (gamacismus), jedná se o záměnu G za D nebo se G nahrazuje neurčitým zvukem.
S, Z, Š, Ž
Velmi často dochází k poruchám výslovnosti u hlásek S, Z, Š, Ž, což jsou sykavky a vada se nazývá sigmatismus. Zde je důležité vyšetření sluchu, zda žák slyší rozdíl mezi hláskami. Pokud tyto hlásky žák nahrazuje jinými hláskami, jedná se o parasigmatismus.
Jelikož se tato porucha vyskytla u námi zkoumaných dětí, můžeme si říci několik příčin.
46
Hlavní příčiny sigmatismu – návyk ústního dýchání, vady skusu a poté kombinace ústního dýchání a růst nosních mandlí, nedoslýchavost. (Sovák, 1978, s.
170) L
Vadná výslovnost hlásky L, jedná se o lambdacizmus, většinou je nízká hybnost jazyka a žák hlásku nedovede vyslovit.
R
Pokud žák špatně vyslovuje hlásku R, jedná se o poruchu nazývanou rotacismus.
Tato hláska je závislá na rozvibrování jazyka.
Ř
Jinak také rotacizmus bohemicus, což je vadná výslovnost hlásky Ř. Většinou pokud žák špatně vyslovuje hlásku R, tak poté i hlásku Ř.
Všechny hlásky dle Sováka (1978, s. 165–181).
Nejvíce poruch ve výslovnosti je u hlásek, které potřebují souhru mluvidel, což je zřejmé na daném pořadí.
Dysartrie
Je porucha procesu artikulace, tvorby hlasu, dýchání a melodie. Tato porucha vzniká po vývojovém poškození (dětská mozková obrna, degenerativní onemocnění centrální nervové soustavy).
47
5 Metodické pokyny potřebné k nápravě řeči
Screening – volně přeloženo z angličtiny, prosévání. Z tohoto pojmu lze odvodit, jakým způsobem je prováděno kontrolní šetření s dítětem. Jedná se o kontrolní vyšetření dětí daného věku, během něhož se rozliší na ty v normě a které potřebují následnou péči v dané oblasti.
Depistáž je odborné vyšetření na vyhledávání dětí s určitým narušením.
U těchto výzkumů se provádí určité zkoušky, jejichž prostřednictvím se kontrolují některé dovednosti, což může být správná výslovnost, fonematický sluch či správné dýchání.
5.1 Orientační logopedické vyšetření
Jedná se o diagnostickou metodu, která tvoří závěry z dílčích zkoušek a ty jsou podkladem pro předběžnou logopedickou diagnózu. Z těchto výsledků lze tvořit reedukační plán. Na orientační logopedické vyšetření navazuje další kapitola 5.2 Metodika reedukace specifických asimilací.
5.2 Metodika reedukace specifických asimilací
Tato metodika se používá v případě, pokud je ve výsledcích oslabení ve fonematickém sluchu, artikulační neobratnosti, motoriky mluvidel nebo celkového řečového projevu.
Pro náš výzkum jsme udělali menší orientační logopedické vyšetření a jeho dílčí zkoušky, plné znění těchto vyšetření je v knize Tomické (2006, s. 8–36).
5.2.1 Anamnéza
Anamnéza je popis vývoje jedince od početí do současnosti a zjištěné informace jsou důležité pro další pozorování. Toto vyšetření jsme u žáků provedli během rozhovoru s třídní učitelkou, která své žáky zná.
5.2.2 Orientační zkoušky dýchání
Neprováděli jsme zkoušku, ale nácvik správného dýchání během každého cvičení, tím jsme dosáhli navození příjemné prostředí.
48
5.2.3 Orientační vyšetření artikulační obratnosti
Vyšetření motoriky mluvidel jsme dělali při cvičeních a aktivitách na motoriku mluvidel.
5.2.4 Orientační vyšetření fonematického sluchu
Tuto zkoušku jsme prováděli pomocí analýzy a syntézy slov, kde se fonematický sluch nejvíce projevuje.
5.2.5 Orientační vyšetření výslovnosti
Toto vyšetření jsme prováděli skupinově, abychom nepřetěžovali dané dítě.
Snažili jsme se o přátelské prostředí, což skupinové cvičení zajistilo.
5.3 Pomůcky a didaktický materiál
V následující kapitole se zabýváme pomůckami na nápravu řeči a materiálem, který jsme využívali při výzkumu, k zaznamenávání postupu řeči u dětí. Byla vytvořena příprava, která popisuje veškeré informace, co by měla daná skupinová artikulační náprava obsahovat. Myslíme si, že během cvičení bychom měli procvičit všechny složky, které jsou potřeba ke správné výslovnosti.
Naše cvičení probíhalo pravidelně každý týden jednu vyučovací hodinu. Ačkoliv nelze obsáhnout v této hodině veškeré potřebné cviky pro nápravu řeči, tak jsme se některé hodiny zaměřily více na nápravu, jiné hodiny na analýzu a samotné čtení s problémovými hláskami.
Příloha č. 3 představuje nejlepší pořadí slov, podle něhož můžeme postupovat při výzkumu mezi jednotlivými dětmi. Daným slovům, která děti skládají a opakují, by měly rozumět. Další nabídku slov a říkanek lze nalézt v této literatuře:
Sirůčková (1996, s. 26–61), Tomická (2006, s. 85–87) a Rychetská, Dolejší (2001, s. 7–63).
49
5.3.1 Metodická příprava
Motivace
Představa – procházka po lese a poté návštěva zoologické zahrady.
Dýchání
Představíme si, že jsme stromy v lese a každý má své místo. Pomalu předpažíme a ukloníme se k zemi, jako se strom sklání ke květinám. Strom se zvolna narovnává (nádech nosem do břicha). Rozhlédne se (výdech pusou). Opakujeme třikrát a navážeme na další část.
Při menších prostorových možnostech, provádíme dechová cvičení vsedě.
Nádech do bříška – správný sed ověříme roztaženou dlaní. Pokud je dítě shrbené, tak se mu na bříško nevejde roztažená dlaň.
Hlasová cvičení
Poslech stromů, jak tam bzučí hmyz. Společně zkusíme brumendo, které děti už znají z hudební výchovy. Při tomto pohybu úst jsou zuby od sebe a rozvibruje se celý obličej. Postupně si ohmatáváme části obličeje a zjišťujeme, kde nám obličej vibruje (brní).
Pohyby mluvidel
Vydáváme zvuky předmětů a zvířat, které potkáme. Žádný ze zvuků nevyrážíme, ale lehce nasadíme a chvilinku necháme znít, ale ne po celou dobu našeho dechu.
Jedeme vlakem do zoologické zahrady, lokomotiva zahoukala – HŮŮŮ a poté vypustila páru – ŠŠŠŠ, ale nejdříve potichu, není skoro slyšet, poté trochu zesílí a zase se po chvilce ztrácí, fouká vítr (vydáváme zvuky FÍÍÍ, FÁÁÁ, FÓÓÓ, FŮŮŮ). Už jsme přišli do ZOO a v kleci tam byl had (SSSS). Najednou nám do pusy vletěla moucha a lítala nám v puse (ústa jsou zavřená a jazykem jezdíme v ústech, zleva doprava).
Moucha nám vyletěla z úst a slyšíme kolem sebe bzučící mouchu (ZZZZ) a mouchu potkal čmelák (ŽŽŽŽ) a šli jsme dál a tam cvrlikal cvrček (CCCC). Dále jsme potkali kočku (ČČČČ) a další zvířata. Kuřátko (PIPIPI), kráva (BŮŮŮ), ovečka (BÉÉÉ),
