Technická univerzita v Liberci Fakulta umění a architektury
Design prostředí
STOPY V PROSTŘEDÍ
Diplomová práce
Zdeněk Urbánek
2014
Čestné prohlášení autora: Prohlašuji tímto, že jsem diplomovou práci na téma Stopy v prostředí zpracoval sám a uvedl jsem všechny použité prameny.
Poděkování
Tímto bych rád poděkoval vedoucímu mé Diplomové práce prof. Dr. Ing. arch Bořkovi Šípkovi za skvělé konzultace a mnoho hodnotných rad nejen při tvorbě diplomové práce, ale i po celou dobu mého studia.
Anotace:
Obsahem diplomové práce je návrh, který pracuje s přidáním pravdivé informace do prostředí. Návrh, jehož cílem je práce s prostředím krajiny a pozorovatelem. Hlavní částí práce je sestavení principu, který je následně aplikován na dvě konkrétní řešení. V práci se také objevuje několik alternativ a řešení, které jsme nakonec nevybral ke konkrétnímu zpracování ovšem doplňují představu o celém konceptu. Práce je zpracovaná na teoretické úrovni, ale oba návrhy jsou připraveny na reálné použití. Kromě konkrétního zásahu se snažím v práci popsat nové přístupy k možnostem
které se v prostředí otevírají z hlediska designu.
OBSAH
ÚVOD……….…1 1 VYMEZENÍ POJMU STOPY V PROSTŘEDÍ………..……….2
1.1PROSTŘEDÍ-DEFINICE
1.2ŽIVOTNÍPROSTŘEDÍ-DEFINICE 1.3STOPA-DEFINICE
1.4KRIMINALISTICKÁSTOPA-DEFINICE 1.5INFORMACE-DEFINICE
1.6VYMEZENÍPOJMUSTOPYV PROSTŘEDÍV RÁMCIPROJEKTU
2 ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU………..4 2.1EVOLUCE-DEFINICE
2.2SMYSL-DEFINICE
2.3SOUČASNÉPODOBNÉPROJEKTY
3 VYHODNOCENÍ ANALÝZY SOUČASNÉHO STAVU………..…………7 3.1POUŽITÁTECHNOLOGIE
3.2VÝBĚRPROSTŘEDÍ
3.3KRAJINAVERSUSMĚSTSKÉPROSTŘEDÍ 3.4MĚSTO-DEFINICE
3.5KRAJINA-DEFINICE
4 ZÁKLADNÍ MYŠLENKA………11 5 PRVOTNÍ PŘEDSTAVA………11
5.1 UVAHA O ESTETICE
5.2 SVĚTLO V LESE
5.3 SVĚTLO - DEFINICE
5.4 ÚVAHA O ŠÍŘENÍ
5.5 INSPIRACE
6 ANALÝZA PRAVDIVĚJI POPSANÉ PROSTŘEDÍ……….…………14 6.1 INFORMACE V PŘÍRODĚ
6.2 INFORMACE V PROSTŘEDÍ
6.3 VLASTNÍ UVAHA NAD JÁDREM KONCEPTU „INFORMACE“ 6.4 ZJIŠTĚNÍ MOŽNÉHO TECHNICKÉHO PŘÍSTUPU
7 NÁVRH KONKRÉTNÍHO ŘEŠENÍ……….16 7.1 KONCEPT
7.2 PRINCIP
8 KONKRÉTNÍ ŘEŠENÍ……….……….………16 8.1 INSTALACE VLESNÍ KRAJINĚ
8.2 PODOBA NÁVRHU V LESE
8.3 PODOBA NÁVRHU VLESOPARKU CVIČÁK
8.4 FINÁLNÍ PODOBA ESTETIKY
8.5 CELKOVÝ ZÁMĚR
8.2 ALTERNATIVNÍ ŘEŠENÍ
9 FOLLIES……….……….………20 10 PROBLÉMY……….………..………21
10.1 ZVĚŘ
10.2 SYSTEM
10.3 POCHOPITELNOST
11 ZÁVĚR……….……….……23 12 OBRAZOVÁ PŘÍLOHA……….………24 13 SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY……….……….………33
1
ÚVOD
Ve své diplomové práci jsem se rozhodl zabývat stopami v prostředí a jejich interakcí. Každé prostředí je tvořeno a následně ovlivňováno velmi pestrou škálou faktorů, které jsou velmi úzce provázány. Určité vztahy a souvislosti, které tvoří prostředí, jsou v dnešní době velmi diskutovaným a řešeným tématem v mnoha různých oborech. Ale prostředí je tvořeno sumou vzájemně se ovlivňujících menších celků. Některé z nich jsou specifické pro určité místo, jiné můžeme najít opravdu téměř všude. Na každém místě se nachází nespočet informací o tom co se zde dělo, děje a s velkou pravděpodobností i informace o tom co se zde dít bude. V této diplomové práci se budu zabývat informacemi, které prostředí nese.
Prvotní inspirace k výběru zadání souvisí s vlastním pocitem při úvahách nad prostředím.
Velmi rád také pracuji s potenciálem, který je v každém prostředí najít a nevelkým zásahem sním pracovat a v neposlední řadě i skutečnost toho, co prostor a prostředí ve své podstatě je. Která je pro mne fascinující.
Tentokrát jsem došel k návrhu, který je zcela realizovatelný. S velkou pravděpodobností by nebyl problém návrh realizovat, pokud by bylo na práci více času. Já jsem se spokojil s připravením teoretické části a realizaci v rámci diplomové práce uskutečňovat nebudu.
Samotný projekt bych zařadil spíše do kategorie projektů ne zcela racionálních. Ano jedná se spíše o Follies, nežli o nějaký funkčně-realistický zásah, který by řešil nějaký konkrétní problém. Koncept přichází s určitým principem, který je ovšem možné aplikovat i na řešení konkrétních a zcela racionálních problémů. Návrh aplikuji na dvě různé situace a jedna je právě řešení konkrétního problému. Hlavní částí práce je ale sestavení principu, ve kterém shledávám největší potenciál. Proto také velmi otevřený název Stopy v prostředí, protože mnohem více nežli o hledání nebo rozluštění nějakých stop jde o interakci, která se bude v prostředí tvořit. Pro návrh jsem si vybral prostředí krajiny, prostředí lesa nebo lesoparku.
Prostor pro tvorbu vyjde ze samotné podstaty prostředí.
Pro konkrétní projekt jsem si vybral dvě místa. Jedno zcela konkrétní, Lesopark situovaný vedle poměrně velkého Libereckého sídliště. Pro druhý „hlavní“ návrh je místo konkretizováno jen v rámci situace. Jedná se o lesní prostor. Já jsem i tuto část nakonec aplikoval na reálné místo, ale z dalšího popisu návrhu bude jasné, že je aplikovatelný na jakékoli podobné lesní prostředí.
2
1. VYMEZENÍ POJMU STOPY V PROSTŘEDÍ
1.1 Prostředí
Podle encyklopedie Diderot1 lze prostředí chápat jako souhrn všech systémových prostředků.
1.2 Životní prostředí
Životní prostředí je podle definice Ministerstva životního prostředí České republiky2 systém složený z přírodních, umělých a sociálních složek materiálního světa, jež jsou nebo mohou být s uvažovaným objektem ve stálé interakci. Je to vše, co vytváří přirozené podmínky existence organismů, včetně člověka a je předpokladem jejich dalšího vývoje. Složkami je především ovzduší, voda, horniny, půda, organismy, ekosystémy a energie.
Jiná definice3 uvádí, že životní prostředí je soubor všech činitelů, se kterými přijde do styku živý subjekt, a podmínek, kterými je obklopen. Tedy vše, na co subjekt přímo i nepřímo působí. Subjektem může být chápán organismus, populace, člověk i celá lidská společnost.
Většinou je pojem životní prostředí chápán ve smyslu životního prostředí člověka.
1.3 Stopa
Stopa je historická jednotka pro měření délky, která byla používána v téměř všech kulturách.
Vznik názvu je možno vysvětlit tím, že se jednalo o délku otisku lidské nohy (chodidla), tedy stopy. Otisk lidské nohy jde také chápat jako důkaz toho co se na místě někdy odehrálo nebo odehrává důkaz o tom jaké prostředí je. Definice stopy, tak jak jí potřebuji pro svou práci zcela úplná není proto si vypomůžu ještě jednou definicí stopy, než sestavím pojem v rámci projektu.
1 Diderot, Karel Bulis, Pavel Matoušek, Marek Nevosad. Praha 1999
2• ↑ (Ministerstvo životního prostředí ČR. Termíny, definice v ČR [online]. 2005 [cit. 2005–11–20]. Dostupný z WWW:
http://www.env.cz/AIS/web-pub.nsf/$pid/MZPKBFB1O09O.)
3 ↑ Příroda.cz : Odborný slovník – heslo životní prostředí [online]. [2007] [cit. 2007–06–05]. Dostupný z WWW:
<http://www.priroda.cz/slovnik.php?detail=8>.
3 1.4 Kriminalistická stopa
Kriminalistická stopa je každá změna na místě trestného činu nebo kriminalistické události, související s událostí, která je zjistitelná, zajistitelná a využitelná. Jedná se o změny v materiálním prostředí a ve vědomí lidí. Kriminalistická stopa je zásadním pojmem
kriminalistiky. Tento vědní obor je na těchto stopách závislý, neboť jsou zdrojem informací o spáchaném trestném činu nebo jiné události související s kriminalistikou a jejich poznání dává východisko k objasnění a vyšetření spáchaného trestného činu.
Kriminalistická stopa je nositelem kriminalisticky relevantních informací. Vyhledání, zajištění, zdokumentování a vyhodnocení kriminalistických stop je předpokladem získání.
1.5 Informace
je velmi široký, mnohoznačný pojem, který se užívá v různých významech. V nejobecnějším smyslu je informace chápána jako údaj o prostředí, jeho stavu a procesech v něm
probíhajících. Informace snižuje nebo odstraňuje neurčitost (entropii) systému. Množství informace lze charakterizovat tím, jak se jejím přijetím změnila míra neurčitosti přijímajícího systému.
Fyzikální definice
Informace je schopnost organizovat, nebo v organizovaném stavu udržovat. Informace obecně je proces vnímání a poznávání vlastností a uspořádání objektů kolem nás. Pro živé bytosti lze definici informace doplnit také tím, že informace je odpovědí na otázku.
Informace musí mít určité vlastnosti - Informace by měla být: Pravdivá, srozumitelná, včasná, relevantní.
Záměrně falešná „informace“ se nazývá dezinformace nebo lež, pracuje s ní například propaganda. Rozdíl mezi dezinformací a lží spočívá v tom, že lež je používána pasivně jako obrana, zatímco dezinformace je aktivní. Nezáměrně špatná informace je chyba nebo omyl.
Dezinformace, stejně jako chyba či omyl vede k nárůstu entropie systému, zatím co informace vede k poklesu entropie. Živé organizmy mají zápornou entropii.
Informace souvisí s rozlišováním, s rozdílem a určeností (například jako černé písmeno na bílém papíře). Informace má význam a je ji třeba odlišit od jejího hmotného nosiče – ať je to hlas, zvuk, obraz, písmo nebo disk. Povahu informace dobře vystihuje definice amerického antropologa Gregory Batesona: informace podle něho znamená
„takový rozdíl, na němž záleží“ - „the difference which makes difference“
Latinské „informatio“ znamená původně vtištění formy či tvaru, utváření. Slovo se však metaforicky používalo pro „utváření mysli“ učení a vzdělávání a odtud dalším významovým posunem mohlo znamenat i sdělení, zprávu.
4
1.6 Vymezení pojmu stopy v prostředí v rámci projektu
Pro vysvětlení toho, co v rámci projektu myslím stopa v prostředí, použiji definici prostředí, která vymezuje tento pojem jako soubor všech prostředků „činitelů“, se kterými přijde do styku subjekt, a podmínek, kterými je obklopen. A stopu budu definovat jako čitelnou informaci o nějaké události v minulosti současnosti nebo budoucnosti.
2. ANALÝZA SOUČASNÉHO STAVU
Více než o sběr faktických informací se jedná o analýzu toho co se vlastně v každém typu prostředí dnes děje. Jestliže si představuji prostředí jako sumu informací, které mají mezi sebou různé vazby a které je můžeme pozorovat. Pokud chceme, nebo pokud jsme proto vybavení. V každé době, i ve velmi archaických dobách se lidé zaměřovali na to, co skutečně potřebují. Nebo spíše na to co si mysleli, že skutečně potřebují. Je to přirozené i příroda takhle funguje. Evoluce nás vybavila smysly, které nejspíše vycházejí z potřeb k přežití nebo k většímu úspěchu druhu. Člověk, který má více informací o prostředí, které potřebuje je většinou úspěšný. A to at už se jedná o „bussines-mana“ Nebo lovce ve středověku. Potřeby se s dobou mění, také smysly se poměrně mění, ale podstata je pořád stejná. Ovšem díky tomu máme jakousi představu o světě, vlastně jen podle toho co od něj očekáváme, nebo potřebuje. Jinak nám nesmírně velká část pravdy uniká a nijak se jí nedozvídáme.
2.1 Evoluce
přesněji biologická evoluce je dlouhodobý a samovolný proces, v jehož průběhu se rozvíjí a diverzifikuje pozemský život. Podstatu těchto změn zkoumá vědní obor evoluční biologie.
První ucelenou evoluční teorii vytvořil Jean Baptiste Lamarck (viz lamarckismus), ale dnešní vědci vycházejí z teorie, kterou později předložil Charles Darwin (viz darwinismus,
neodarwinismus), který spojil myšlenku postupné evoluce druhu s přirozeným výběrem, jakožto příčinou a hybnou silou evoluce. Kromě evoluce biologické se uplatňuje i evoluce kulturní.
Evolucí živočišných druhů je tak chápán postupný vývoj života od prvního výskytu na Zemi k mnoha různým formám života, které se nadále vyvíjejí způsoby, které paleontologie a moderní biologické a biochemické vědy popisují a nezávisle potvrzují s narůstající přesností.
Společné rysy ve struktuře genetického kódu všech žijících organismů včetně lidí tak
5
dokladují jejich společný prvotní původ. Ukazuje se však, že společné sady genů (postupné náhodné mutace) jsou selektovány deterministicky vlivem prostředí a podobnost organismů tedy odráží podobnost prostředí, ve kterém se organismy vyvíjejí.
2.2 Smysl
smysl je schopnost organismu přijímat určitý druh informací z okolí - např. koncentraci určité chemické látky, přítomnost světla nebo charakteristiku vlnění okolního vzduchu. Tato
informace je většinou přijímána specializovaným orgánem, který se pak označuje jako smyslový orgán. Přítomnost či nepřítomnost a stupeň rozvinutí určitého smyslu u daného biologického druhu závisí na způsobu jeho života. Například dravci mají často velmi dobrý zrak, psi mají výborný čich.
Tradičních pět smyslů
Tradičně se rozlišuje pět základních smyslů: chuť, čich, sluch, hmat a zrak. Toto rozlišení znal již Tomáš Akvinský a před ním už i Aristoteles. Z pojetí pěti smyslů vychází i fráze „mít všech pět pohromadě“. Už Ottova encyklopedie ovšem uvádí, že základní pětici lze rozšiřovat o další smysly.
Další smysly
Vnímání gravitačního pole – mechano-receptory uvnitř vnitřního ucha Vnímání času – vnímání času je jednak pro krátkodobé časové úseky – sekundy, minuty, hodiny, které je umístěno v mozku. Tato informace o času je dosti nepřesná a poskytuje pouze orientační hodnotu. Kromě toho existuje vnímání delšího časového úseku – přibližně jednoho dne. Tento smysl je realizován hypothalamem, jenž je umístěn v mozku a sítnicí.
Jejich činnost je nevědomá. Tento smysl je využíván hypothalamem k realizaci cirkadiánního biorytmu.
Smysly u zvířat
Různí živočichové mohou mít různé smysly s odpovídajícími receptory stejné jako člověk.
Kromě toho někteří živočichové mají smysly, které neodpovídají žádnému smyslu u člověka.
Vnímání magnetického pole, Vnímání elektrického pole, Vnímání tepelného záření
6 Smysly u rostlin
Rostliny obdobně jako živočichové mají smysly.
Světlo – růst nadzemních částí rostliny za světlem.
Gravitační pole – růst kořenů ve směru zemské tíže.
2.3 Současné podobné projekty Augmentyt reality
Rozšířená realita „Augmentyt reality“ je přímý nebo nepřímý pohled na svět v reálném prostředí, jehož prvky jsou doplněny nebo jehož prvky zle doplnit, o počítačem generované prvky smyslových vjemů, jako je zvuk , video, grafiku nebo GPS data . To se vztahuje na obecnější pojem navzájem zprostředkované reality , ve které je pohled na realitu určitým způsobem modifikován v počítači . Vnímání reality může být potlačeno nebo podpořeno. V důsledku toho, že technologie funguje tak, že zvyšuje něčí aktuální vnímání reality. Naproti tomu, virtuální realita nahrazuje reálný svět světem simulovaným, nebo zcela smyšleným.
Proto je možné v reálném čase a v určitém kontextu s prvky reálného prostředí, vnímat také mnohé informace připravené navíc.
S pomocí moderních technologií AR, lze využít například rozpoznávání objektů v reálném prostředí, jen po pouhém namíření mobilního zařízení na reálný objekt, stejně tak je velmi jednoduché jakékoli místo spojit s virtuálním 3d objektem, videem nebo jinak podanou informací.
7
3. VYHODNOCENÍ ANALÝZY SOUČASNÉHO STAVU
Z analýzy současného stavu a jemu předcházejících historických událostí zpracovávám několik pro mne nejdůležitějších závěrů. Jedním z hlavních bodů analýzy bylo přesně vytyčit hranice toho jak k návrhu konceptu přistupovat.
3.1 Použitá technologie
Ačkoli je dnes velká možnost inspirace v zdánlivě podobných projektech, které jsou ovšem provozovány z velké části nebo zcela ve virtuálním prostředí. Jsem toho názoru, že většina ztrácí právě tím, že jsou spouštěny jen ve virtuálním světě. Technika jde dnes velmi rychle dopředu a argumentovat tím, že pro vstup do virtuálního prostředí je potřeba chytrý telefon nebo tablet může být velmi rychle nepravdivé. Já jsem si toho vědom a v rámci již několika leté analýzy jsem se seznámil s nejmodernější možnou současnou technikou, která může být velmi rychle velmi dostupnou. Přesto ale jsem se rozhodl, vyhnout se jakékoli virtuální aplikaci, přes kterou bych prostředí pravdivěji popisoval.
Považuji za velmi důležité vysvětlit proč tak činím. Protože je naprostá pravda, že to dnes jde. Jde to velmi dobře a poutavě. Rozhodně je dnes spousta prostoru k hledání nových velmi zajímavých cest. Myslím si, že je to právě kvůli té rychlosti, kterou se tyto technologie vyvíjí, že se dnes už hodí na zcela jiné projekty a jsou mnohem silnější v kombinaci s jiným prostředím. Myslím že, pokud bych tuto úvahu opomněl, tak bych mohl přeskočit mnohem
„archaičtější“ technologie, které ale jsou mnohem reálnější a pro můj záměr výstižnější. Tím nejdůležitějším bodem bylo to, že při použití virtuální technologie částečně, nebo někdy zcela, ztrácíme prostor nato, aby informace mohla putovat prostředím. Což považuji za jeden z nejdůležitějších bodů, který musí v konceptu této práce být. Proto jsem také uváděl poměrně dlouhé, ač velmi dobře známé definice toho co je prostor, informace, světlo.
S tím je trochu spojený i druhý velmi důležitý výsledek analýzy a to je výběr technologie, která bude nejideálnější. Je to světlo. V první řadě protože je velmi přirozené, jako nosič informace a do prostředí krajiny nebo lesa se velmi hodí. Stejně tak je výborně zaznamenatelné a zároveň může být i nesmírně vizuálně poutavé.
Třetí nejdůležitějším bodem je stopa jako informace o něčem. Z analýzy vyplívá, že v projektu je důležité zachovat čitelnost a tím i pochopitelnost celého návrhu.
8 3.2 Výběr prostředí:
Typů prostředí je obrovské množství, je otázka podle čeho jej budeme dělit, já jsem si pro rozdělení utvořil dva základní typy. Prostředí města a prostředí krajiny. Ačkoli z podstaty projektu je možné podobný návrh připravit i pro městské prostředí, vybírám si prostředí krajiny, prostředí více naturální, které není přehlceno stopami alespoň tedy z pohledu lidí.
3.3 Krajina versus městské prostředí:
Stopy lze samozřejmě hledat naprosto všude a všude je lze také nalézt. Dá se říci že princip, který jsem v rámci práce sestavil by měl být použitelný zcela všude. Asi ano ovšem já jsem záměrně vybral prostředí, které je téměř bez umělých lidských zásahů. Protože právě třeba město nebo městské prostředí tak jak je dnes oplývá velkou spoustou čitelných stop a podle mého názoru by zde musel být navržen trochu jiný přístup. Protože podobný zásah by zde neměl uspokojující efekt. Ovšem samotná inspirace celé práce tak trochu z městského prostředí vychází. Ačkoli nejsme schopní vidět přes zdi domu, tak v podvečer už se dá s určitou pravděpodobností odhadnout, co se v domě děje. Třeba jen tím, které ono je rozsvíceno, jak silně, jakou barvou světla atd. Při bližším pozorování můžeme najít stopy pohybu lidí v době podle toho, kdy se jaká místnost zhasne nebo rozsvítí. V městském prostředí je nesčetně zvukových stop, které dobře známe, a jsou pro nás tak velmi dobře čitelné. Jedoucí tramvaj, sirény police, nebo odbíjející hodiny nám toho mnoho říkají o okolí kolem nás.
Město je záměrně navrhováno velmi čitelně. Možná je navrženo podobně čitelně, jako byla kdysi pro lidi krajina nebo lesní prostředí. Jistě by se do městského prostředí dalo také přinést mnoho nových informací. Ve všech městech je mnoho míst, o kterých ví jen málokdo a jen málokdo si uvědomuje jak jeho každodenní cesta je jen velmi blízko, spousta věcí je také schovaná záměrně, kanalizace, elektrické vedení vodovody atd. Protože je město navrženo uměle je zde také velká spousta umělých stop, stop vytvořených záměrně jen pro iluzi něčeho.
Krajina je mnohem čistější ne snad, že by zde bylo stop méně, ale spíše jsou pro nás tak špatně čitelné, že je jako stopy nevnímáme. Ale asi tomu kdysi bylo jinak. Pozorovatel byl schopen poznat mnohem více jen z pouhé přítomnosti v místě, kde se nacházel. Protože měl mnohem více informací o prostředí a jeho chování. Byl to jeho domov a nejspíš byl schopen orientace stejně podobně jako dnes mi ve městě. Hlavní důvod proč volím prostředí krajiny je absence umělých zásahů podobného charakteru.
9 3.4 Město
Sídelní útvar větší než vesnice, který splňuje určité minimální podmínky pro takovéto označení. Tato kritéria se v každém státě liší. Obvykle mezi ně patří populační velikost, podíl ekonomicky aktivních obyvatel pracujících mimo zemědělství, hustota zástavby, úroveň infrastruktury a služeb. Město se vyznačuje intenzivními prostorovými vztahy a tzv.
městským způsobem života. Obvykle se skládá z centra, z tzv. vnitřního města a z předměstí.
Administrativně se dělí na městské čtvrti. Podle převládající funkce se dělí na město průmyslové, obchodní, obslužné, dopravní, lázeňské či polyfunkční.
Pojem Město nebo městské prostředí každý zná, ale najít nějaké jasné vymezení tohoto pojmu nebo jeho univerzální definici je poměrně složité. Variabilitu možných definic města a městského prostředí ukazuje také Frey a Zimmer (2001).
3.5 Krajina
Krajina je odborný geografický a ekologický pojem, který vědeckým způsobem popisuje vybranou část zemského povrchu s typickou kombinací přírodních a kulturních prvků a charakteristickou scenérií. K základním složkám krajiny patří reliéf, půda, vodstvo, klima, vegetační pokryv, zvířena a člověk. Jako přírodní krajina se nazývá území nedotčené lidskou činností, v němž dominují přirozené prvky.
Jiří Sádlo, botanik, z eseje Krajina jako interpretovaný text (1991)
Definice krajiny z hlediska ekologie
Krajina je z hlediska ekologie ucelený systém, jehož popis v sobě propojuje problematiku mnoha oborů. V krajině na sebe působí přírodní a člověkem utvářené složky. Sousedící ekosystémy jsou vazbami propojeny do vyšších systémů a navzájem se ovlivňují i na velikou vzdálenost. Pro člověka je krajina prostorem, kde chce realizovat širokou paletu potřeb – od získávání potravy a materiálu pro oděv a obydlí, stavbu sídel, po rekreaci a estetické zážitky, inspiraci. Aby mohly být uspokojovány tyto různorodé potřeby zároveň, nelze krajinu využívat živelně. Neuváženým zásahům, které by mohly mít na krajinu negativní a nevratné důsledky, mají předcházet nástroje k plánování využití krajiny.
10 Pro účely Evropské úmluvy o krajině
„krajina“ znamená část území, tak jak je vnímána obyvatelstvem, a jejíž charakter je výsledkem činnosti a vzájemného působení přírodních a/nebo lidských faktorů.
Krajina je živou soustavou. To jest, není nějakou směsí interagujících, leč nezávislých Neživých a živých struktur, nebo hybridem živého a neživého, stejně jako jím není hlemýžď s domkem z mrtvého vápence.
Jiří Sádlo, botanik, z eseje Krajina jako interpretovaný text (1991)
Členění krajiny
Krajina sestává z ohnisek, spojnic a ploch vymezených hranicemi, krajina je tekutá mozaika omezených možností. Když se americký urbanista Kevin Lynch koncem 60. let zabýval městem, vymezil v něm čtyři hlavní části, které nazval středy, uzlové body či ohniska, rozhraní či hranice, koridory a plochy.
Jak to funguje ve městě, si umíme dobře představit – jeho středem je náměstí, z něho
vycházejí ulice neboli koridory vedoucí k hranicím čtvrtě či města. Jaká centra a jaké koridory však nalézáme v přírodě?
Uzlové body a koridory přírody
Odpověď je složitá, protože jiný plán krajiny používá srnka a jiný hlemýžď.
Nicméně existují přirozená ohniska, kterým říkáme biocentra a přirozené trasy zvěře či migrační dráhy rostlin, kterým říkáme biokoridory. Na těchto místech se setkáváme s největší druhovou diverzitou. Klasickým příkladem biocentra je rybník s mokřadem, který využívají vodní ptáci, pro zvěř se stává napajedlem či lovištěm, okolní žírné louky slouží k pastvě. Porost je bohatý, protože na malé ploše přechází od hladiny rybníka do
podmáčených, vlhkých až posléze suchých luk a křovisek; od rákosin k olšinám a třeba až k doubravám. Klasickým příkladem biokoridoru je říční údolí, jehož vodami, plochou nivou i skalnatými stráněmi se mohou šířit rostliny, hmyz, měkkýši i drobní savci.
Mezi ohnisky a spojnicemi krajiny leží větší či menší plochy lesů, polí a lidských sídel. Většina života se zde koncentruje na rozhraní dvou typů
prostředí. Plochy či plošky nejsou stálé – pole zarůstají, rybník je možné vypustit, opuštěnou továrnu obsazuje les. V delším časovém úseku tak krajina
představuje tekutou mozaiku několika navzájem a dočasně zaměnitelných prostředí po nějakou dobu udržovaných vnějšími vlivy.
Kevin Lynch, americký urbanista, Obraz města (1960)
11
4. ZÁKLADNÍ MYŠLENKA
Přidat pravdivou stopu do prostředí krajiny. Uchopit informaci, která je všude poměrně velmi lehce dostupná, ale nepoužívaná. A tím že poskytnu možnost použít tuto informaci, velmi malým zásahem, velmi radikálně změním prostředí.
Pokud vnímáme dnes krajinu jako místo, které je chráněno nebo bylo doposud ušetřeno masivním zásahům člověka. Tak pro vstup nějakého návrhu na takovéto místo je potřeba velmi citlivě volit kroky tak, aby se prostředí změnilo, nebo spíše doplnilo. Právě myšlenka toho že je možné změnit prostředí jen tím, že ho pozorovateli popíšeme pravdivěji mě přišla velmi zajímavá a k prostředí dostatečně citlivá.
5. PRVOTNÍ PŘEDSTAVA
Prvotní představu, jsem měl dlouho před dokončení finálního konceptu. Byl to pocit, že pokaždé když člověk stojí sám v lese, tak ač je velmi ticho a klid, kolem něho doslova proletují spousty informací. Ovšem nijak je nevidí a není ji schopen zachytit. Velmi
jednoduchá představa ale ve skutečnosti to tak opravdu je, informací je i v klidném čistém lese kolem nás téměř nekonečno. Možná právě klidnost takového prostředí naznačuje mnohem vice než prostředí, kde jsou stovky informací naservírovány všude kolem.
Po nějaké době přišla už o něco konkrétnější představa a to přímo na místě, které jsem se na konec i rozhodnul pro návrh vybrat. Již Několikrát v podvečer jsem v nevelkém libereckém lesoparku přemýšlel o tom kolik lidí v něm právě je. A hlavně, kde se zrovna nacházejí. Po nějaké době jsem pochopil, že přesně tahle myšlenka nebo podobná na tomto místě napadá skoro každého, kdo se na tomto místě objeví. Ne snad z důvodu toho že by někoho zajímal přesný počet lidí, Ale spíše jejich pozice a nejspíše i umysli.
5.1 Úvaha o estetice:
Po navržení funkčního principu, jsem začal uvažovat o finální estetice. Zejména pak o
estetice hlavní částí návrhu – lesní instalace - . Po sestavení principu bylo mnoho způsobů jak vyřešit vizuální podobu celého systému. Pro mě bylo důležité vytyčení několika směrů, kterými by se měla estetická část návrhu upínat a jejich hranic. Velmi důležitým bodem bylo zachování citlivého přístupu k místu samotnému. Objekt aby měli být spatřitelné jen při pohybu stopy prostředím. V ideálním případě by se mělo jednat jen o světelné body, které pokud nesvítí vůbec, vidět nejsou. Což by v reálu asi nejlépe řešila soustava nějakých velmi malých diod nebo světelných vláken. Protože je to reálné řešení, které se této teorii asi nejvíce přibližuje. Dalším bodem, který je pro estetiku návrhu značně ovlivňující je propojení
12
objektů. A to jak propojení funkční, tak i filozoficko-estetické. Protože instalace bude v podstatě připomínat velmi dlouhé dráhy nebo linky. Nejprve jsem dával přednost pásu mnoha objektů před jednou celistvou linkou, která by sice mohla být velmi efektivní, ale nastal by vetší problém při realizace, jak řešit skrytí objektu pokud není právě rozzářen. Ale nakonec jsem usoudil, že z hlediska samotného jádra konceptu, objekt který právě nesděluje informaci, tedy v případě mého projektu není rozzářený, klidně může být viditelný. Pak je ale nutné řešit estetiku takového objektu i za situace, kdy je možné ho spatřit v prostředí, aniž by udával prezentoval nějakou stopu.
5.2 Světlo v lese…
Hlavní estetickou prezentací objektu bude řešeno pomocí světla, při prvním pohledu na tento fakt se může zdát, že si trochu protiřečím, když jsem v odstavci o několik stránek dříve popisoval hlavní doby záměru a říkal tak, že jedním z hlavních bodů je to že nechci, aby došlo k radikální změně prostředí samotným zásahem, ale spíše myšlenkou, kterou zásah ponese.
Někomu může přijít, že světlo v krajině nebo v místě, které je jinak zcela naturální je obrovským kontrastem. Ano kontrast zcela určitě, ale jen na úrovni vizuální, podle mého názoru nikoli na úrovni prostředí například lesa. Světlo je velmi přírodní a do krajiny se hodí.
Ač může být velmi kontrastní a nést velmi nestandartní barvy. Řekl bych, že je to část prostředí, která ho vždy velmi dobře a nenásilně může doplnit. Vždyť i právě ve zcela naturálním prostředí se světlo vyskytuje ve své největší kráse. Jako příklad uvedu zářící hvězdy na obloze, polární záři, měsíční svit, blesk za bouře duha samozřejmě všechny variace západu a východu slunce můžeme také zmínit. V přírodě se tyto jevy vyskytují poměrně často, ale jejich variabilita je tak značná, že téměř vždy funguje jako nečekaný a velmi kvalitní doplněk krajiny nebo samotného místa.
5.3 Světlo
Viditelné světlo je elektromagnetické záření o vlnové délce přibližně 390–790 nm. Vlnové délky světla leží mezi vlnovými délkami ultrafialového záření a infračerveného záření. V některých oblastech vědy a techniky může být světlem chápáno i elektromagnetické záření libovolné vlnové délky. Tři základní vlastnosti světla jsou svítivost, barva a polarizace. Kvůli dualitě částice a vlnění má světlo vlastnosti jak vlnění, tak částice.
Povahu světla se pokoušeli vědci vystihnout dlouhou dobu. Např. Platon si myslel, že lidské oči jsou aktivními zdroji světla. Jeho pojetí optiky bylo přesně inverzní k dnešní paprskové optice (stejné paprsky, ale opačný směr pohybu světla). Jedním z prvních fyziků v dnešním slova smyslu byl Newton, který chápal světlo jako proud částic v mechanickém smyslu.
Teorie ale byla v rozporu s experimentem, neboť podle této teorie docházelo k lomu světla od kolmice dopadu při průchodu světla z opticky řidšího prostředí do opticky hustšího.
13 5.4 Úvaha o šíření:
V rámci analýzy jsem uvedl několik definic toho co je to prostředí, informace. Z těchto faktů by měl vycházet i návrh toho jak se bude ona stopa v prostředí prostředím šířit. Možností bylo zase několik a bylo potřeba stejně jako v předcházející úvaze vytyčit nějaké hranice tak, aby nebyl narušen základní princip. Už v samotném konceptu říkám, že informace se musí nějak šířit, protože zcela okamžitého není nic. To sice muže vypadat jako jen čistě teoretický fakt ale není tomu tak. Protože právě v prostředí se začnou dít zcela jiné věci, pokud budu simulovat šíření pravdivé informace, než kdyby jen informaci poskytl ve stejném okamžiku na všechny místa zároveň. Proto jsem se rozhodl pro lineární postup informace.
V přírodě tomu tak zcela jistě je také, už v prvních představách byla myšlenka na tekoucí potok, nebo na vlny na vodní hladině, které se určitou rychlostí šíří do prostoru, stejně tak šíření zvuku má určitá pravidla a tyto pravidla definují vnímaní všeho co v prostředí je.
Z hlediska projektu je jen potřeba stanovit nějakou rychlost a směr tohoto šíření. Co se týče šíření, tak v přírodě záleží na tom, o jaký tip informace jde a jakým prostředím se šíří. Pokud vezmeme zvuk je schopen se poměrně dobře šířit všemi směry. Pokud budeme považovat za informaci stéblo, které nese voda proudícího potoku ( může to být informace o tom, že někdo před nějakou dobou potok překračoval) pak se informace šíří jen předem určeným směrem a stává se tak mnohem čitelnější a konkrétnější. Konkrétnější protože směr je dopředu známý ( známe-li potok) a tím tedy je v jeden okamžik, s plujícím stéblem přineseno hned několik pravdivých stop. Jedna udává, co se stalo a druhá velmi omezuje možnosti, kde seto stalo a třetí naznačuje, kdy se to stalo…
Rychlost je tedy také různá zvuk je obvykle rychlejší než potok ,zvuk také svou rychlost téměř nemělní ( pro účel této práce se dá říct že ji nemění vůbec ) naopak potok jako nositel informace jí mění poměrně radikálně a díky tomu je informace, kterou muže přinést
mnohem hůře čitelná a méně konkrétní.
14 5.5 Inspirace:
Pro inspiraci vizuálního ztvárnění jsem si prohlížel práce umělců, které obsahují sice jinou tématiku, ale také pracují se světelnými objekty efekty. Celkově s umělým světlem v krajině.
Některé z velmi poutavých obrázků uvádím v obrázkové příloze v sekci inspirace. Z mnoha nalezených bych se v textu rád zmínil o fotografovi Lee Eunyeol, navrhl a následně pořídil fotografie několika velmi zajímavých světelných instalací v prostředí lesa, louky a polí. Ačkoli jeho koncept byl zcela jiný vizuálně považuji jeho instalace za velmi povedené a určitě jsem bral nějakou inspiraci i z jeho prací.
6. ANALÝZA PRAVDIVĚJI POPSANÉ PROSTŘEDÍ
6.1 Informace v přírodě
Velmi zajímavá část analýzy je úvaha nad tím jak je příroda informací naprosto přeplněná, a velmi důsledně má zařízené to, aby ta či ona informace byla čitelná jen tomu, kdo jí velmi potřebuje. Otázka je proč vlastně? Proč například vlk nemá mnohem lepší zrak, aby se mu žilo lépe v lese. Jistě by mu velmi pomohlo, kdyby byl schopen vidět a třeba i slyšet 10x lépe než je schopen dnes. V tu chvíli by asi i jeho potenciální oběti museli mít 10x rychlejší útěk nebo čich aby byli schopní přežít. Pokud má příroda tendenci v těchto věcech vždy vytvářet rovnováhu, tak proč naopak nestačí, aby byli smysly každého živočicha 10x tupější. Vše by se jen zpomalilo, ale rovnováha by asi zůstala. Ale o to v této práci nejde. Spíše naznačuji to, že příroda sama o sobě má nějaké zákony, které znemožňují vidět prostředí v opravdové skutečnosti. Ale zároveň jasně říkají, že určité pravdy v prostředí existují a tvoří ho.
Důležitým faktem je také to, že každá informace v přírodě potřebuje nějaký čas nato, aby se šířila dál. Samotná podstata prostředí taková je. Zvuky se nešíří okamžitě, vlny od kamenu hozeného do vody se šíří relativně pomalu, a nakonec i světlo. Ani světlo není úplně okamžité. Tento fakt sice nemá pro mou práci žádný význam, ale podstata prostředí význam má a informace tedy potřebuje nějaký čas nato, aby se rozšířila dál.
15 6.2 Informace v prostředí:
Už pře výběrem tématu mé diplomové práce jsem si velmi často pokládal otázku co je to vlastně prostředí kolem nás, tedy v rámci našeho oboru. Jak funguje a jak si nejčastěji myslíme, že funguje. A jestli mezitím jsou nějaké rozdíly nebo schody. Velmi mě fascinovalo toto téma, protože si dovoluji tvrdit, že tato úvaha by měla být vždy přítomná při každé analýze dříve než designer nebo architekt začne svůj návrh kreslit na papír, nebo na pozadí své aplikace. Podle mého názoru je zcela zásadní pro pochopení prostředí, uvědomit si jak se šíří veškeré informace. A zejména to, že prostředí nefunguje okamžitě, ale z různými
prodlevami mezi různými akcemi. To je velmi zajímavé a leckoho napadne myšlenka, proč vlastně není zcela okamžité vše, ale každá akce nebo událost má nějakou časovou prodlevu než se jako událost vůbec začne jevit.
6.3 Vlastní úvaha nad jádrem konceptu „informace“
„Když víme všechno, je to nuda. Když nevíme nic tak nevíme nic.“ Po doby celého studia jsem se zaobíral poměrně velkým počtem analýz a různého vyhodnocování. Teoreticky by designer tedy člověk, který se snaží něco navrhnout měl mít zájem udělat analýzu co nejpodrobněji a čím by byla analýza podrobnější, tím by měl být výsledek lepší, nebo
správnější. Myslím, že to tak není. Otázka je proč. Možná je to proto, že když má člověk moc informací, nezbyde mu místo na nějaké vlastní pojetí nebo dokreslující představu. Domnívám se, že podobné je to i s pozorovatelem. Je mnohem zajímavější dát mu jen impuls, část informace, aby měl prostor na nějakou vlastní představu. Mnohem lepší je část pravdy, protože celou pravdu mu stejně nikdy dát nemůžeme, pokud by jsme to tvrdili, tak mu dáváme lež. Když přečteme celou knihu začne být trochu nudná, protože už víme o čem je.
Když jí číst nezačneme tak nevíme nic. Ale pokud při druhém přečtení v ní nacházíme nové věci tak je to možná ještě větší zábava než první četba.
6.4 Zjištění možného technického přístupu
Po sestavení návrhu jsem se začal zabývat možnostmi realizace projektu. V žádné z technických částí nespatřuji jako obtížně řešitelnou. Protože se v podstatě jedná převážně o světelnou instalaci, která je řízená velmi jednoduchým počítačem. Dovoluji si tvrdit, že by celý projekt zvládnul velmi hravě obsloužit jeden procesor z dnešních chytrých telefonů.
Zvláštní pozornost by byla potřeba věnovat opatření proti vandalismu, ale tento problém je poměrně řešen tím, kde jsou světelné zářiče instalovány…. Jediným technickém problémem může být správné seřízení snímačů, které by měli velmi jemně rozlišit o jakého tvora se jedná. Snímače volím ne klasické pohybové ale tepelné. Citlivé na infračervené světlo a tím i zajištuji, že se systém nebude spouštět v nežádoucích chvílích. Tepelné čidlo by mělo být
16
nastaveno na dospělého člověka, podle konzultace s odborným asistentem mají čidla poměrně velký rozsah, což ale v rámci mého projektu nevadí, naopak bude správné, když se čidlo spustí po přeběhu nějakého většího zvířete. Propojení mezi jednotlivými světelnými objekty bude řešeno skrytým kabelem a napájení celého systému ze sítě.
7. NÁVRH KONKRÉTNÍHO ŘEŠENÍ
7.1 Koncept
Základním konceptem, o který se návrh opírá je umožnit pozorovateli lépe vnímat prostředí.
Vlastně jde o to prostředí pro pozorovatele lépe popsat. Přidat všem pozorovatelům nebo návštěvníkům místa smysl, kterým běžně člověk vybaven není. Tím přineseme do prostředí mnohem více stop, které přinášejí další pravdivé informace o prostředí kolem nás.
7.2 Princip
Ze základní koncepce jsem si vytvořil princip, který budu aplikovat do tří na sobě nezávislých návrhů. Každý náčrt bude tvořen zásahem, kdy do prostředí aplikuji „ smysl pozorovatelům navíc“ Jeho funkce prostředí se bude řídit, které považuji za velmi důležité a vycházejí z analýzy podstaty prostředí. Podstaty šíření informace v přírodním prostředí.
8. KONKRÉTNÍ ŘEŠENÍ
8.1 Instalace v lesní krajině
V rámci analýzy jsem zjišťoval informace ohledně podobného použití principu v projektech už hotových. Snažil jsem se zanalyzovat podobné projekty a řekl bych, že se dá dnes najít velká spousta částečně obdobných konceptu. Ovšem všechny jsou založeny na zcela jiném principu a aplikovány jen ve virtuálním světě.
Mnoho aplikaci pro tablety nebo mobilní telefony dnes, tak opravdu přidává jeden nebo více smyslů jejich uživatelům. Velmi populárním a hodně často používanou je aplikace, která usnadňuje hledání různých služeb. Uživatel ji může použít kdekoli se nachází a jeho mobilní zařízení mu velmi rychle sdělí informaci o tom jakým směrem a jak daleko od něj je právě například knihovna, restaurace nebo čerpací stanice. Kromě údajů o poměrně přesné vzdálenosti, dostane také popis samotného místa, může si okamžitě prohlédnou obrázky a
17
přečíst názory jiných uživatelů. Jiné aplikace zase přinášejí velké množství informací k určitým místům, jako jsou historické budovy, významná architektura, mosty nebo třeba národní parky. Některé jsou velmi kvalitně zpracované po grafické stránce a dnešní velmi výkonný mobilní hardware umožnuje krom informace v podobě textu nabídnout uživateli velmi působivou grafickou show. Například v místě, kde se kdysi odehrála nějaká bitva, může dnes velmi jednoduše sledovat uživatel aplikace repliku bitvy v reálném čase a přicházet se mezi bojujícími vojáky. Některé také nabízejí velmi vysokou možnost interaktivity s ostatními uživateli. Například je dnes zcela možné takto sdílet svou pozici jen proto, aby někdo jiný tuto informaci byl schopen akceptovat a nějak na ní reagovat. Ovšem všechny tyhle aplikace mají jedno společné a to je samozřejmě internet, který je dneska už prakticky všude velmi jednoduše dostupný. A proto bych řekl, že ve sféře počítačů, tabletů a jiných mobilních zařízení je přidávání nějakého rozvinutého smyslu pozorovateli velmi časté a určitě se nedá mluvit o nějaké novince, nebo převratnému nápadu. Ovšem hned v následující kapitole se budu snažit vysvětlit, proč považuji rozdíl mezi mou interpretací přidání smyslu a tím co je dnes běžně dostupné za zcela fatální rozdíl. Také poukáži na to, že podobnost je jen zcela prvoplánová ve skutečnosti jde zcela o jiné věci.
8.2 Podoba návrhu v lese
Vizuální podobu objektů, které budou přenášet informaci nejvíce ovlivnil fakt toho, jak se informace bude šířit. V úvaze jsem zmiňoval důležitost ne zcela okamžitého šíření a pro finální návrh tedy volím rychlost, která bude po celé délce informačního koridoru. Neboli linky, kde se bude informace šířit konstantní. Tvar linky bude zcela přímý, les tedy bude poset vybranými přímkami, po kterých budou objekty ve zhruba stejných vzdálenostech rozmístěny. Přímou linku volím z důvodů zpřesnění, nebo zkonkrétnění informace a také pro její lepší čitelnost. Pozorovatel bude přesně znát směr nějaké události. Protože ho bude ze stopy schopný přečíst. Přesné umístění bude ale reagovat na okolní prostředí jako je terén, výška podrostu, tip krajiny. Typem krajiny mám na mysli les, lesní mýtinu nebo louku. A podle toho bude také voleno umístění objektů. Některé budou umístěny na zemí jiné v korunách stromů a další někde uprostřed například na kmenu nebo na kameni. Ovšem společně vždy budou v prostoru ležet na jedné přímce.
8.3 Podoba návrhu v lesoparku cvičák
Pro část práce kde ukazuji možnost aplikace principu na řešení konkrétní situace je hlavní ideální rozmístění světelných objektů které nemají nějaký určitý tvar nebo podobu. Jsou to v podstatě obyčejné žárovky, které jsou pro každý světelný okruh vysvětlení toho co míním světelným okruhem je v přidaném náčrtku systému) nastaveny tak aby ne prudkým světlem osvítili část spodní koruny stromu a přilehlou část země pod ním. V celém lesoparku se
18
budou světelné barvi měnit jen v řádech odstínů od čistě bíle přes místně žlutou po mírně růžovou a velmi jemně modrou.
8.4 Finální podoba estetiky:
Po úvaze vyhodnocení všech kritérií jsem se rozhodl estetickou stránku návrhů vyřešit pro každou část jinak. Na návrh v lese je vhodné použití více uměleckého pojetí než při návrhu pro lesopark cvičák kde je důležitá zejména vhodná aplikace funkčního principu na místo a estetika se vyžádá mnohem jednoduší podobu.
8.5 Celkový záměr
Hlavním záměrem bylo najít v prostředí informaci o nějakém dění. A ji poskytnout pozorovateli, nebo samotnému prostředí informaci je samozřejmě pravdivá, ale pro většinu pozorovatelů je velmi obtížně čitelná. Udělat z nějaké informace stopu kterou bude možné přečíst. A tím prostředí změnit. Změnit ho pro pozorovatele tak aby lépe popisovalo samo sebe. Ve zkratce řečeno hlavním záměrem je popsat pro pozorovatele pravdivěji prostředí Jak je výše popsáno tak stopu je možné definovat několika různými způsoby, pro mou diplomovou práci je podle mého názoru potřeba stopu chápat jako nezbytnou součást prostředí. Pokud by prostředí nebylo tvořeno sumou velmi různých stop, nejspíše by pro pozorovatele pohled na určitou krajinu byl spíše vnímán jako pohled na nějaký matematický vzorec nebo nadpis. Pokud by pozorovatel znal příčiny všech stop, které je schopen rozeznat.
Pokud by rozeznal vše pak by dostal asi zcela pravdivý popis nějaké skutečnosti, která se právě odehrává. Což samo o sobě je z podstaty člověka v nemožné. Pozorovatel je z nějakého důvodu schopen vždy vše vnímat jen zkresleně. Dá se říci, že ne zcela pravdivě.
V každém prostředí, se kterým je konfrontován vnímá jen určité části, popřípadě polopravdy které se vnímat naučil a vnímat chce.
Jestliže nějaké umění, umělecký předmět, nebo architektura byla navržena pro to aby, v pozorovateli vyvolávala nějaký pocit, a já si dovolují říci, že to tak vždy je. Pokud to není přímo záměrem tak je to určitě důsledek jakéhokoli návrhu. To že pozorovatel , nebo chcete-li uživatel dostane nějaký pocit z místa, kde právě je nebo objektu, který právě vidí, slyší cítí atd.
Často se v procesu návrhu hovoří o tom, co je třeba udělat k tomu aby ten či onen tvar nebo objekt byl vnímán tak či „onak“.. Tvrzení se často velmi liší a nebo se opakují výroky nějakých známější a úspěšnějších například architektů, či designérů, kteří již v minulosti něčeho dosáhli nebo se určitým tématem zabývali. Je otázka do jaké míry je možné
19
skutečně a pravdivě říci co bude neznámí pozorovatel vnímat a jak to bude vnímat. S jistotou se dá jen říci, že bude něco vnímat a to jak je jen na jeho schopnostech. Má na to určitý počet smyslů, pět základních a možná další, které nejsou úplně snadné popsat. S jistotou sedá tedy tvrdit jen to, čím více smyslů bude mít, tím přesněji bude vnímat určitou situaci, určité prostředí nebo návrh.
8.6 Alternativní řešení:
V průběhu celého návrhu jsem objevil několik dalších způsobů jak tento koncept zrealizovat, řešení jsem sice vyhodnotil jako ne nejlepší, ale rád bych některé z těchto řešení velmi stručně představil jako alternativní návrhy. Alternativní návrhy představím pouze v rámci psané textové části a nebudou doplněny o žádné plánky nebo vizualizace. Tento odstavec je spíše informativní a měl by poukázat na to, že aplikace principu na kterým jsme projekt postavil je velmi rozmanitá a jistě není vyčerpaná touto prací.
Přesnější popis krajiny
Alternativa, na které jsem nějaký čas pracoval, jako na části práce, která bude prezentována je přesnější popis krajiny. Jednalo se o zásah, který by řešil pohled na určitou část krajiny například svah nějaké hory, kde by byla část lesa nějaké louky zkrátka poměrně velký kus krajiny. Pozorovatel běžně vidí jen to, co mu jeho oči umožní vidět. V místě na kterou se pozorovatel dívá by byli nainstalované zařízení „fotopasti“ nejspíše by i zde bylo ideální volit jeden přímí směr. Jednu linku, po které by byly fotopasti instalované a na nějaké obrazovce by neustále přeskakovali fotky tak jak by se fotopasti střídali ve snímání detailnějšího záběru krajiny lesa. Já jsem od tohoto návrhu nakonec ustoupil, protože jsem nebyl schopen vyřešit celou situaci, tak aby se obraz na obrazovce nejevil jako zcela virtuální a pak by byla potřeba doplnění návrhu o jakýsi informativní manuál čemuž jsem se chtěl vyhnout. Ovšem v teoretické rovině tento koncept funguje řekl bych výborně - Pouhý pohled na nějaký les, o kterém pozorovatel má jen informaci kterou je schopen vidět je zcela jistě velmi odlišný od pohledu, kdy pozorovatel má informaci o tom co se v lese na který kouká z určité vzdálenosti zrovna děje. Když to přivedu do extrému tak pohled na les je zcela jiný, než pohled na les, kdy mám informaci, že se právě tet vněm vraždí. Stejně tak je velmi zajímavý pohled na les o kterém jsem si jistý že se tam nic zajímavého neděje.
20 Obrazovky v lese
Koncept, který jsem zavrhl z důvodu podobného jako předchozí a to že jsem nechtěl
pracovat s příliš očividně využívanou virtuální technologií přenosu obrazu. Ovšem jako výše uvedená alternativa i tato na teoretické úrovni funguje poměrně zajímavě. Jednalo by se o nainstalování o nainstalování kamer a velkých obrazovek do prostředí lesa. Ideálně by byla opět volena linka, po které by byli instalace uskutečněny a určitá místa v lese by byla doplněna o informaci. O pohled v reálném čase na místo předchozí ve směru linky.
9. FOLLIES
Protože jde o diplomovou práci považuji za důležité, věnovat krátký odstavec této pro některé lidi pošetilosti. Už po přečtení úvodu této práce se dá odhadovat že návrh, který prezentuji v jedné své části nemá téměř žádnou racionální funkci, v druhé části funkci má ale já se nijak netajím tím, že funkce není ani v jedné části na prvním místě. S pohledu mnoha lidí návrh není schopen řešit vůbec žádný problém nebo ani nezlepšuje nějakou situaci, která není dostatečně vyřešená. To je pravda! Ovšem funkci má, má podle mého názoru velký potenciál protože otevírá v prostředí, zcela nový rozměr.
Follies se podle cizojazyčného slovníku dá vysvětlit jako pošetilost nebo „bláznovina“, jiný slovník uvádí že jde o předmět bez racionální funkce a jinde najdeme že se jedná o malou stavbu která je spíše jako doplnění krajiny. Mám velmi rád věci, které se takto jeví, jsem přesvědčen, že velmi často mají mnohem důležitější funkci pro celé prostředí než nějaký objekt, který se za funkční považuje. Osobně vnímám follies jako něco v čem je kousek skulptury, kousek prostředí v kterém se nachází a velký kousek pravdy. Někteří lidé vidí jen velké domy, řešení velkých částí měst, velké půdorysy a říkají ano tohle je potřebná práce.
Takto je potřeba prostředí měnit. Určitě mají pravdu, ale myslím, že věcí které nejsou prvotně potřebné mohou být prostředí prospěšné stejně a v dnešní době možná ještě více.
21
10. PROBLÉMY
Každý projekt od počátku navrhování doprovází řada problémů, já jsem přesvědčen, že projekt může být dobrý jen tehdy, když o problémech ví co nejvíce a proto nepovažuji za problém pokud je čtenáři zveřejním. Zároveň ovšem uvedu i vysvětlení proč je problém řešen tak a tak popřípadě co je potřeba udělat pro jeho řešení, nebo co očekávám že se bude dít pokud se problém objeví.
10.1 zvěř
Někdo by mohl za větší problém považovat to, že při častém pohybu v lese, který by se dal očekávat by světla velmi rušila zvěř. Já tento fakt neopomíjím, ale řešení navrhuji prosté systém nebudou schopni spustit malá zvířata, systém budou schopni spustit jen lidé od 8 let děti a zvířata, která jsou vetší. Takových zvířat není tolik a tak systém nebude tak často spustitelný. To považuji za naplnění konceptu, protože jinak by se velmi znečitelnila stopa, kterou bude systém přenášet do prostředí. Do jaké míry je možné použít sílu světel jsem při konzultacích, které jsem bohužel mohl vést jen prostřednictvím emailu, odpověď přesnou nedostal. Světlo zvířata ruší, ovšem pokud není vyloženě oslnivá tak nepředstavuje velký problém. Tento odstavec se týká jen hlavní části práce a to instalace v lese. Samozřejmě že v lesoparku cvičák nepředstavuje žádný problém.
10.2 systém
Další věc, která by se někomu mohla jevit jako problém je to, že systém je možné spustit nebo že systém funguje i když není lidský pozorovatel. Já tento fakt za problém nepovažuje naopak myslím, že přínosné pro celý návrh. Systém ožije tím, že bude do lesního prostředí naistalován a dále už bude fungovat právě jen s tímto prostředím a bude ho ovlivňovat i bez lidského pozorovatele stejně jako sním.
22 10.3 pochopitelnost
Jako poslední bod jsem zvolil pochopitelnost. Proto že instalace nebude v reálu doplněna žádnou informační tabulkou nebo vysvětlujícím textem je potřeba vysvětlit představu toho jak bude celý systém fungovat, pokud se k němu dostane někdo, kdo nemá ani tušení o co jde.
Myslím že kontrast, který instalace bude v prostření lesa nebo krajiny tvořit bude dost silný na upoutání pozornosti. A pochopení o co jde. Nedovoluji si předjímat jak rychle, je někdo schopen pochopit o co přesně jde, ale protože interakce bude fungovat i s dotyčnou osobou bude velmi rychle pochopitelné, že se jedná o stopu něčeho. Postupem času se každý asi dovtípí i o stopu čeho.
.
23
11. ZÁVĚR
Po vytyčení tématu a sestavení zadání mé Diplomové práce následovala řada prvních seznámení a mnoho analýz, které mi pomohly nastínit první, i když představu. Tato představa vycházela z nalezení nového potenciálu, který může mít to co jsme nazval stopou v prostředí.
Tuto zprvu velmi teoretickou představu ze začátku definovalo několika základních myšlenek, které se po spíše menších úpravách objevují i ve finálním návrhu projektu. Jádro konceptu se podle mého názoru podařilo zachovat, aniž by muselo nějak ustupovat z důvodu připravení návrhu na skutečnou realizaci. V několika odstavcích jsem se také snažil vysvětlit, v čem spočívá jemnost zásahu ke krajině v mém návrhu. Velmi jednoduché estetické ztvárnění, které vychází už z prvotních představ. Základní geometrické tvary, jsou stejně naturální jako světlo a pohyb, kterým se oba zásahy vizuálně prezentují. Na začátku práce jsem uvažoval o zpracování několika dalších alternativ, které jsou ovšem později buď opustil úplně, nebo je modifikoval a později z nich vyšli dvě hlavní části, kterým se v práci věnuji. Ovšem několik z alternativních řešení jsem přesto v práci uvedl, hlavně proto, abych poukázal na velkou rozmanitost využití základního principu, který je dobře aplikovatelným jádrem konceptu pro mnoho alternativních řešení. V projektu uvádím i informaci o problémech který ho mohou doprovázet, nebo o zdánlivých problémech. Je to spíš taková předběžná reakce na podle mého názoru nejčastěji kladené otázky lidmi, kteří se s projektem seznamují poprvé. Nebo lidmi, kteří preferují jiný tip návrhů. Osobně doufám, že jde o projekt, který přináší doplnění naturálního prostředí o část sama sebe.
24
12. OBRAZOVÁ PŘÍLOHA
25
26
27
VIZUALIAZCE SVĚTELNÉHO BODU V LESOPARKU CVIČÁK
.
28
VIZUALIAZCE SVĚTELNÉHO BODU V LESOPARKU CVIČÁK 2.
29
30
VIZUALIAZCE PRŮLETU INFORMACE V NÁVRHU „ V LESE“.
31
VIZUALIAZCE PRŮLETU INFORMACE V NÁVRHU „ V LESE“ 2.
32
VIZUALIAZCE PRŮLETU INFORMACE V NÁVRHU „ V LESE“ 3.
33
13. SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY:
Kravčík M.et al., Water for the recovery of the climate. Praha 2008 Ministerstvo životního prostředí ČR. Termíny, definice v ČR [online]. 2005 http://www.grander.com.au/
www.wikipedie.org
