• No results found

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem"

Copied!
85
0
0

Full text

(1)
(2)
(3)
(4)

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č.

121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých au- torských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce

a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Poděkování

Děkuji paní Mgr. A. Lucrezii Škaloudové Puchmajerové Ph. D za odborné vedení, připomínky a cenné rady při zpracování mé diplomové práce.

(6)

Abstrakt

Tématem diplomové práce je využití grafických technik na 1. stupni základní školy.

Teoretická část práce je zaměřena na vývoj grafické tvorby a její nejvýznamnější tvůrce ve světovém a českém výtvarném umění. V další části jsou popsány základní grafické a přípravné grafické techniky a jejich možné využití ve výtvarné výchově na 1. stupni zá- kladní školy. Praktická část diplomové práce obsahuje metodické listy s postupy jednot- livých grafických a přípravných grafických technik využitých v jednotlivých tématech.

Součástí praktické části je fotodokumentace jednotlivých výtvarných prací žáků 1. stupně základní školy.

Klíčová slova: grafické výtvarné techniky, přípravné grafické techniky, tematická řada, výtvarné umění, výtvarná výchova.

Abstract

The topic of the diploma thesis is the use of graphic techniques at elementary school.

The theoretical part of the thesis is focused on the development of graphic design and its most important creator in the world and Czech art. In the next part are described basic graphic and preparatory graphic techniques and their possible use in art education at ele- mentary school. The practical of the diploma thesis contains methodological sheets with the procedures of individual graphical and preparatory graphic techniques used in indi- vidual themes. Part of the practical part is the photographic documentation of the individ- ual works of pupils of the first grade of elementary school.

Keywords: graphic art techniques, preparatory graphic techniques, thematic series, fine arts, art education.

(7)

6 OBSAH

ÚVOD 9

1. TEORETICKÁ ČÁST 10

1.1. Grafika ve výtvarném umění 10

1.2. Grafická tvorba 10

1.3. Vývoj základních grafických technik a její nejvýznamnější tvůrci 11

1.4. Stručný přehled vývoje české grafiky 13

1.5. Grafické techniky 16

1.5.1. Tisk z výšky 16

1.5.2. Tisk z hloubky 17

1.5.3. Tisk z plochy 19

1.6. Přípravné grafické techniky 21

1.7. Charakteristika vyučovacího předmětu výtvarná výchova 23 1.8. Vzdělávací a výchovné strategie pro rozvoj klíčových kompetencí 23

1.9. Charakteristika žáka raného a středního věku 24

1.10. Teorie barev 25

2. PRAKTICKÁ ČÁST 27

2.1. Roční období a jejich ztvárnění grafickými technikami 27

2.2. Podzim 28

2.3. Zima 35

2.4. Jaro 43

2.5. Léto 52

3. Závěr 63

4. Seznam použitých zdrojů 64

5. Přílohy 66

(8)

7 Seznam obrázků

Obrázek č. 1: Barevný kruh 26

Obrázek č. 2: Podzim 28

Obrázek č. 3: Podzimní skřítci 29

Obrázek č. 4: Hroznové víno 30

Obrázek č. 5: Mísa s jablky 31

Obrázek č. 6: Kuličky 32

Obrázek č. 7: Těžký život deštníku 33

Obrázek č. 8: Podzimní strom 34

Obrázek č. 9: Zima 35

Obrázek č. 10: Sněží 36

Obrázek č. 11: Zimní okno 37

Obrázek č. 12: Zimní krajina 38

Obrázek č. 13: Zima bez sněhu 39

Obrázek č. 14 a 15: Hory 40

Obrázek č. 16: Zimní podmořská krajina 41

Obrázek č. 17: Zimní zvyky a tradice 42

Obrázek č. 18: Jaro 43

Obrázek č. 19: Návrat stěhovavých ptáků 44

Obrázek č. 20: Květiny 45

Obrázek č. 21: Návrh zahrady za pomoci geometrických tvarů 46

Obrázek č. 22: Hrajeme si s krajkou 47

Obrázek č. 23: Mramorování 48

Obrázek č. 24: Návštěva ZOO 49

Obrázek č. 25: Můj nejoblíbenější symbol 50

Obrázek č. 26: Brouzdáme loukou 51

Obrázek č. 27: Léto 52

Obrázek č. 28: Květina pro maminku 53

Obrázek č. 29: Šnečci 54

Obrázek č. 30: Netradiční provedení ovoce a zeleniny 55

Obrázek č. 31: Rozkvetlá louka 56

Obrázek č. 32: Stavíme domečky 57

Obrázek č. 33: Logo 58

Obrázek č. 34, 35, 36: Navrhujeme dlaždice 59

(9)

8

Obrázek č. 37: Stromy, keře 60

Obrázek č. 38: Návrh tapety 61

Obrázek č. 37: Kašny 62

Příloha č. 1 - Hroznové víno, otisky 66

Příloha č. 2 - Mísa s jablky, tupování do mokrého podkladu 66

Příloha č. 3 - Podzimníček, kresba, otisky 67

Příloha č. 4 - Deštníky, tupování přes šablonu 67

Příloha č. 5 - Kuličky, výtvarný experiment - otisky kuliček 68 Příloha č. 6 - Podzimní strom, rozfoukávání tuše, tupování 69

Příloha č. 7 - Zimní krajina, odkrývací rezerváž 70

Příloha č. 8 - Zimní okno, monotyp, otisky 70

Příloha č. 9 - Zima bez sněhu, otisk do mokrého podkladu 71

Příloha č. 10 - Zimní krajina, otisky 71

Příloha č. 11 - Podmořský svět v zimě, tisk ze šablon 72 Příloha č. 12 - Zimní příroda, tisk z výšky, kresba, dekalkl 72

Příloha č. 13 - Masky, otisky, dekalk 73

Příloha č. 14 - Mytologické symboly, odkrývací rezerváž 73

Příloha č. 15 - Květiny, vykrývací rezerváž 74

Příloha č. 16 - Zahrada, frotáž 74

Příloha č. 17 - Krajky, frotáž 75

Příloha č. 18 - Návrat stěhovavých ptáků, otisky, malba 75

Příloha č. 19 - Pocity, mramorování 76

Příloha č. 20 - Brouzdáme loukou, výtvarný experiment - otisky koleček aut 76 Příloha č. 21 - Návštěva ZOO, tisk z výšky – polystyrén 77

Příloha č. 22 - Květiny, provázková technika 77

Příloha č. 23 - Netradiční provedení ovoce a zeleniny, frotáž z koláže 78

Příloha č. 24 - Stavíme domečky, tisk z koláže 78

Příloha č. 25 - Louka, monotyp 79

Příloha č. 26 - Kašny, linoryt 80

Příloha č. 27 - Návrh tapety, dřevořez 81

Příloha č. 28 - Šnečci, obdoba suché jehly 81

Příloha č. 29 - Logo, sítotisk 82

Příloha č. 30 - Dlaždice, monotyp 83

Příloha č. 31 - Rozkvetlá příloha, experiment s barvou a otisky 84

(10)

9 ÚVOD

Pro děti je zcela přirozené zajímat se o svět kolem sebe a pokoušet se ho ovlivnit zanecháním nějaké stopy, skvrny a otisku. Pro ně je to zajímavý prožitek a hra. Díky svým prvním výtvarným pokusům poznávají sami sebe, světu sdělují své pocity, prožitky a zkušenosti. V neposlední řadě mají radost z vytvoření výtvarného díla.

Jako učitelka na základní škole jsem zjistila, že i děti na prvním stupni základní školy rády poznávají a objevují nové výtvarné techniky a mají radost, když se jim podaří zvlád- nout složitější úkoly. Předgrafické a grafické výtvarné techniky umožňují žákům experi- mentovat a pracovat s různými materiály, rozvíjejí estetické cítění, tvořivé myšlení a sou- středění. Povzbuzují chuť k učení něčeho nového. Proto jsem si vybrala z výtvarných právě grafickou tvorbu.

Cílem této diplomové práce je popsat, navrhnout a v praxi ověřit možnosti a způsoby využití grafických výtvarných technik na 1. stupni základní školy. V teoretické části se zaměřím na historický vývoj grafické tvorby, její nejvýznamnější tvůrce ve světovém i českém výtvarném umění. Popíši charakteristiku základních grafických technik, a to podle způsobu tisku na metody tisku z výšky, tisku z hloubky a tisku z plochy. Výtvarná výchova je součástí výchovně vzdělávacího procesu a prolíná všemi vyučovacími před- měty, proto uvádím v další části této práce různé přípravné činnosti, především v části motivace.

Praktická část se bude skládat z tematických řad zaměřených na jednotlivá roční ob- dobí. Pro každou tematickou řadu vytvořím metodické listy zaměřené na grafickou tvorbu a přípravné techniky vhodné pro 1. stupeň základní školy. Prakticky ověřím jednotlivé náměty, techniky a postupy jednotlivých výtvarných činností.

Myslím si, že je velmi důležité vytvářet pro žáky podnětné prostředí s dostatkem různorodých činností, které vedou k aktivnímu učení a rozvoji, například připravovat slo- žitější výtvarné úkoly, seznamovat s novými technikami a materiály.

(11)

10 1. TEORETICKÁ ČÁST

1.1. Grafika ve výtvarném umění

Výtvarné umění ovlivňuje utváření lidské osobnosti, spojuje rozumovou stránku s emočně smyslovou. S výtvarným uměním neodmyslitelně souvisí „krása“. Úzce souvisí s posláním umění, jímž je vytváření nového pohledu na svět a život. Tím mění postoje lidí vůči prožité skutečnosti. Obnovuje kladné životní hodnoty. Posiluje tak duchovní ži- vot člověka. Umění pomáhá lépe porozumět ostatním lidem, zvyšuje vnímavost člověka vidět svět z jiného pohledu a jinýma očima. Bauer (srt.235,1999) uvádí, že nejvíce obje- vuje člověk sám sebe výtvarnou tvorbou. Neustále jsme ovlivňováni moderní technikou, proto je jakákoliv výtvarná činnost zárukou, jak se nerozvíjet jednostranně. Umění po- máhá lidem hledat nové možnosti a směry, podněcuje je k další tvořivé práci.

1.2. Grafická tvorba

Grafická tvorba je jedním z nejrozšířenějších oborů výtvarného umění. V průběhu staletí prodělala mnoho změn z hlediska technického i námětového, přesto její podstata zůstala zachována. Ve svých počátcích se neoddělovala od malířství, byla na něm závislá.

Pojem „grafika“ pochází z řeckého slova „grafein“, což znamená psát nebo kreslit, proto bylo považováno za grafiku vše psané a kreslené, později tak byl nazýván text, nebo re- produkovaná kresba. V této poloze by nejspíše zůstala déle, nebýt velkých uměleckých osobností, které našly v grafice svůj vlastní výraz. Grafika patří do umění, je to umělecké dílo, které je rozmnožitelné na předem stanovený počet exemplářů. V současné době pohlížíme na grafickou tvorbu jinak. Jak uvádí Krejča „Dnes považujeme za původní grafické dílo otisk, jenž je výsledkem tvořivého úsilí umělce-grafika vedeného intelektem, výtvarným citem a řemeslnou zručností.“ (Krejča, A. Grafika, Aventinum, 2010, str. 10).

Grafickou tvorbu dělíme jednak na uměleckou původní a reprodukční, jednak na volnou a užitou. V umělecké původní grafice je počet výtisků omezen, každý jednotlivý tisk je originálem. Umělec vytváří grafiku z předlohy či námětu, který je zcela originální, sám zpracoval tiskovou formu, celý výtisk je vytištěn z originální tiskové formy a všechny otisky byly autorizovány umělcem. Grafické listy nemají žádný přímý praktický účel. Reprodukční grafická tvorba je vázána na nějaký praktický úkol, jako je například ročenka, plakát, ilustrace knihy, ex libris, výzdoba, poštovní známka apod.

(12)

11

1.3. Vývoj základních grafických technik a její nejvýznamnější tvůrci

Nejstarší tiskovou technikou je kamenoryt, se kterým se setkáváme už ve starém Egyptě a Babylóně v podobně malých razítek, kterými byl označován majetek zámož- ných vrstev. Významnější se tato technika stala počátkem 7. století ve staré Číně (dynastie Tchang), byly jí reprodukovány tušové kresby významných malířů. Kamenoryt byl pou- žíván až do konce 15. století, kdy byl vynalezen knihtisk Johannem Gutenbergem. Po- stupně byl vytlačován snadněji zpracovatelným dřevem, s využitím kamenorytu se dnes setkáváme jen zcela výjimečně. Jak ve své knize uvádí Aleš Krejča: „Dnes se s kameno- rytem setkáváme jen jako s lidovým výtvarným projevem některých etnických skupin (Es- kymáci), pro které jsou jiné materiály nesnadno dosažitelné.“ (Krejča, Aleš, Grafika, 2010, str. 23).

Jednou z nejstarších a nejrozšířenějších technik je dřevořez, který používali již staří Egypťané a Číňané. Velkou roli sehrál v dějinách této techniky Dálný východ, a to i díky vynálezu výroby papíru, který se vyráběl z odpadu hedvábí kolem roku 105 n. l. Nejstarší štočky k tisku mají původ v Koreji 751 n. l. Na rozvoji dřevořezu na volných grafických listech mají podíl především prostí lidoví umělci, kteří se začali ve 12. století sdružovat do dřevořezáčských dílen. V Evropě se tato technika objevuje na přelomu 14. a 15. století, kdy se nejvíce používala pro předtisky k vyšívání, potisku hracích karet, v pozdější době pro tisk iniciál na ručně psané pergameny, obrázky svatých, později doplněny krátkými texty. Záhy přišla myšlenka spojit texty s obrázky a vznikají tzv. blokové knihy. K nej- známějším patří Bibliapauperum z let 1430-1440. Nejznámější výtvarníci této doby po- užívající dřevořez jsou Albrecht Dürer, Lucas Granach starší, Hans Holbein.

Na sklonku 16. století, jak uvádí Krejča (2010) se objevují nové techniky, a to mě- diryt a lept, které umožňují oproti dřevořezu větší množství jemnějšího a tónového pro- vedení. Mědiryt je nejstarší technikou tisku z hloubky. Počátkem 17. století se tato tech- nika rychle rozšířila, zejména do Nizozemí, Francie, Německa. Grafické listy byly pře- devším miniaturních rozměrů, sloužily jako předlohy ke zdobení zbraní a jako inspirace k dobovým medailím. Mnoho známých mědirytců v Německu a Nizozemí se specializo- valo na reprodukování slavných umělců, čímž se zasloužili o popularizaci děl. Dále tech- niku mědirytiny používali k ilustrování knih. Jak uvádí Houra (1971), tuto techniku do- vedl k dokonalosti Albrecht Dürer.

Lept zpočátku sloužil jako pomocná technika k mědirytu, a to k rychlému zachycení linií, tím spojil přednosti obou technik. Mezi významné umělce 16. století, kteří tvořili

(13)

12

touto technikou, můžeme zařadit například Albrechta Altdorfera, Frederica Barocciho, Rembrandta van Rijna. Souhlasím s názorem Krejči (2010), že Rembrandt van Rijn byl génius, který ovlivnil další vývoj této techniky. Jak uvádí Krejča: „Svým citlivým, ale uvolněným malířským rukopisem ji zbavil závislosti na lineamentumědirytu.“ (Krejča, Aleš, Grafika, 2010, str. 90). Významnými představiteli 17. století jsou například Jakob van Ruisdael, Jacques Callot, Giovanni Francesko Grimaldi a další. V polovině 18. století se objevily nové techniky ve zpracování kresby a leptání, a to lept tónový. Mezi zástupce této techniky patří například Jean-Francois Millet, Edouard Manet či Pablo Picasso a další.

Techniku dřevorytu (xylografie) objevil mladý anglický rytec Thomas Bewick, který mědiryteckými rydly zpracoval dřevěnou destičku ze zimostrázu. Tato technika umožňo- vala snadnější zpracování dřeva a zachycení jemných detailů. Tím získala dominantní postavení v knižní grafice. Tuto techniku používalo mnoho výtvarných umělců například Paul Gaugin a Edvard Munch. V současné době se dřevoryt uplatňuje především v tvorbě volných listů.

Akvatinta byla vynalezena malířem a grafikem Jeanem Baptistem Le Prince ve Fran- cii v polovině 18. století. Jak Marko (1981) připomíná, byla tato technika používána pře- devším k převedení tušových kreseb. Vytvářeny byly také barevné akvatinty a často byla kombinována akvatinta s leptem. Známým umělcem používajícím akvatintu byl Španěl Francisco Goya.

Litografii vynalezl v roce 1797 Alois Senefelder, který tuto techniku po celý život zdokonaloval. Jak uvádí Krejča: „Ač Senefelder sám nebyl tvůrčím umělcem, dokazuje právě tady, že dovedl techniku kamenotisku k naprosté dokonalosti a svůj vynález zane- chal svým nástupcům v podstatě dovršený.“ (Krejča, Aleš, Grafika, 2010, str. 141). Ka- menotisk se rozšířil velmi rychle do evropských zemí. Oceňovány byly převážně repro- dukční schopnosti této techniky, díky níž lze snadněji a dokonaleji rozmnožovat díla sta- rých mistrů. Jedním z prvních, kdo litografii použil, byl Francisco de Goya, dalšími byly například Tdéodore Géricault, Eugene Delacroix. S nástupem fotografie ustupuje litogra- fie do pozadí. Své místo opět nachází koncem 19. století, především prostřednictvím fran- couzských umělců, jako jsou například Édouard Manet, Edgar Degas, Auguste Renoir.

Ve 20. století se litografie odráží v dílech celé řady osobností, například Paula Gauguina, Paula Cézanna, Pabla Picassa až po Joana Miróa, Jeana Dubuffeta a dalších.

(14)

13

Technika suché jehly se objevuje již v 15. století, kdy ji poprvé použil anonym zvaný Mistr rukopisu Wolfegger Hausbuch. Mezi významnější umělce používající techniku su- ché jehly patří především Albrecht Dürer a Rembrand van Rijn. V pozdější době se touto technikou zabývalo mnoho umělců, například Auguste Rodin, Edvard Munch, Pablo Pi- casso.

Na počátku 20. století poprvé použili umělci k vyrytí volného grafického listu lino- lea. Linoryt a linořez má neomezené možnosti při svém zpracování, zejména u plošných forem většího formátu. Linoryt se zpočátku používal k tisku plakátu. Touto technikou tvořil i Pablo Picasso, v neposlední řadě i František Kysela, Jan Lebiš.

Sítotisk, nebo také průtisková technika není dle Baurea "čistou grafickou technikou, protože se při ní nepoužívá k vytvoření grafického listu ani zpracovaného štočku, ani gra- fického lisu k otištění barvy na papír.“ (Bauer, Alois, Grafika, 1999, str. 25). Jde o tech- niku rozmnožování kreseb pomocí šablony. Sítotisk byl znám již v Orientu, do našeho povědomí se dostal až mnohem později, a to v prvních desetiletích dvacátého století v USA k průmyslovému tisku. Do umělecké tvorby zasáhl především zásluhou tvůrců pop-artu, zejména Andyho Warhola.

Marko ve své knize připomíná další tvůrce, kteří používali grafické techniky. Dle slov Bauera „… museli bychom se zmínit o všech významných malířích tohoto století.

Snad každý z nich si zkusil tvořit některou grafickou technikou.“ (Bauer, Alois, Grafika, 1999, str. 47). K významným tvůrcům patří například Henri Matiss, Edvard Munch, Pablo Picasso, Käthe Kollwitzová a mnoho dalších.

1.4. Stručný přehled vývoje české grafiky

Nejstarší česká grafická tvorba vznikla na přelomu 14. a 15. století ve formě dřevo- řezu. Vývoj byl ovlivněn zavedením výroby papíru. Nejstarší česká grafika byla ilu- strační, autory prvních dřevořezů neznáme. Jedním z prvních umělců zabývajících se dře- vořezem byl „Mistr z Olomouce“.

Česká grafika se na rozdíl od jiných zemí příliš nevyvíjela. Například knižní ilustrace byla pod vlivem německé grafiky.

Jedním z prvních nejvýznamnějších grafiků období baroka byl Václav Hollar (1607 – 1677), který vytvořil téměř 3 000 grafických listů, zejména rytin a leptů. Jak Houra

(15)

14

uvádí „ Jeho rytiny se vyznačují jemností a drobnokresebným detailem.“ (Houra, Miro- slav, Jak se dívat na grafiku, 1971, str. 188). Hollar zobrazoval události své doby, pano- ramatické pohledy na města, v neposlední řadě vytvořil ilustrace k Ezopovým bajkám.

Dalším umělcem období baroka je Jan Balzer starší (1738 – 1799), který vytvořil velké množství rytin. Nejznámější je série portrétů osobností českých dějin.

V posledním desetiletí 18. století vzniká další grafická technika, a to litografie. Vy- nálezcem této techniky byl pražský rodák Alois Senefelder. Litografie se velmi brzy roz- šířila po světě a stala se technikou využívanou průmyslově pro tisk plakátů, letáků, ilu- strací, not, map.

Významným českým tvůrcem poloviny 19. století je Vincenc Morstadt. Nejčastějším námětem jeho leptů, ocelorytin a litografií byly krajiny a města, mezi které patří pohledy na starou Prahu. Jedním z autorů, který přináší grafiku z minulosti do současnosti, byl Julius Mařák. Jak uvádí Marco „Jeho dílo je jakýmsi přechodem z minulosti k moderní české grafice.“(Marco, Jindřich, O grafice, 1981, str. 273). Julius Mařák byl milovník lesů, na toto téma vytvořil 25 precizních leptů. Moderní českou grafikou se zabývalo mnoho umělců. Jedním z nich je Maxmilián Švabinský. „Dnes již pomalu legendární za- kladatel moderní české grafiky, učitel a tvůrce velikého grafického díla nepomíjející hod- nota. Skvělý kreslíř, výtečný portrétista vytvořil velikou galerii portrétů českých osobností v různých grafických technikách i v kresbách, český Slavín.“ (Marco, Jindřich, O grafice, 1981, str. 274).

Hlavním představitelem secese je Alfons Mucha. Vytvořil mnoho knižních ilustrací a plakátů v dekorativním pojetí. Nejznámější jsou plakáty pro divadlo Sarah Bernhard- tové. Dlouhou dobu byl zapomenut, znovuobjeven byl začátkem šedesátých let, a to ve světovém měřítku.

František Kupka byl grafikem, ilustrátorem, malířem a také jedním ze zakladatelů abstraktní tvorby. Počátky tvorby byly realistické, abstrakce přišla až později. Kupka byl výtečným kreslířem, ve svých pařížských počátcích pracoval pro útočné časopisy jako

„Cocorico“, nebo „Assiette au beurre“. Velká část jeho kreseb byla zaměřena sociálně a ostře proticírkevně. Pro české nakladatele vytvářel knižní obálky v suché jehle.

Česká grafika se dále vyvíjela a byla ovlivněna vznikajícími skupinami umělců, jako například skupinou „Osma“, ve které působili Bohumil Kubišta a Emil Filla, Otakar Ku-

(16)

15

bín, Vincenc Beneš, dále skupinou „Tvrdošijní“ zastoupenou významnými grafiky Jose- fem Čapkem, Rudolfem Kremličkou, Václavem Špálou a Janem Zrzavým, „Devětsil“

zastoupena Františkem Muzikou, Toyen.

Josef Váchal se učil grafice soukromě, byl samoukem. „Váchal byl v našem umění zcela mimořádný zjev, který je těžko nějak klasifikovat.“ (Marco, Jindřich, O grafice, 1981, str. 289). Váchal pracoval v grafice jen jednou technikou, a to dřevorytem, jak čer- nobílým, tak barevným.

Karel Svolinský byl malířem, grafikem a ilustrátorem, který čerpal z lidového umění.

„Svolinský patří k oněm silným individualitám, které zasáhly snad do všech složek výtvar- ného umění. Je nejvlastnějším pokračovatelem lidových výtvarných tradic, ze kterých vy- chází celé jeho dílo.“ (Marco, Jindřich, O grafice, 1981, str. 298). Používal dřevoryt, který si velmi oblíbil, litografii, suchou jehlu, barevný dřevořez.

František Muzika malíř a grafik. Pro grafiku měl velký význam jeho vliv a tvorba knižně typografická a jeho jedinečná znalost písma všech dob.

František Tichý ilustrátor, grafik, vůdčí osobnost českého moderního umění. Grafic- kou tvorbou se vážněji zabývá až od roku 1938, kdy převedl kresby přivezené z Paříže do grafiky technikou suché jehly a leptu. Vytvořil velký počet listů volné grafiky ve všech technikách, přílohové listy do časopisů, ex libris, oznámení sňatku i narození dětí, z užité grafiky ilustrace, knižní obálky, plakáty, ale i návrhy na zlatnické výrobky.

Dalšími významnými českými umělci grafické tvorby 20. století jsou například Jan Bauch, Josef Kaplický, Ludmila Jiřincová, František Hudeček, Kamil Lhoták, Zdeněk Sklenář, Jiří trnka, Ota Janeček, Václav Sivko, Vladimír Boudník, Karel Teissig, Květa Pacovská, Vladimír Komárek, Adolf Born a mnoho dalších umělců.

(17)

16 1.5. Grafické techniky

Grafická technika je postup, který umožňuje zhotovit z originální kresby velký počet reprodukcí pomocí tisku. Umělec přenese kresbu na pevný materiál, ten zpracovává a tím vytvoří matrici. Na matrici nanáší tiskařskou barvu, která se tlakem grafického lisu otiskne na papír. Tím vznikne zrcadlový otisk motivu, na kterém má umělec osobní podíl.

Počet otisků záleží na materiálu, který byl použit na matrici, která se tlakem v lisu po- stupně znehodnocuje. Podle způsobu tisku dělíme grafiku do tří základních skupin: tisk z výšky, tisk z hloubky, tisk z plochy.

1.5.1. Tisk z výšky

Techniky tisku z výšky spočívají ve zpracování matrice tak, aby tiskla vyvýšená místa. Barva se na tisknoucí místa nanáší pomocí gumového, nebo koženého válečku, tím se nedostane k vyrytým místům, které netisknou. Pro vytvoření matrice může být použito různého materiálu. Nejčastěji dřevo, kov, syntetické hmoty, kámen, linoleum apod.

Dřevořez

Dřevořez je jednou z nejstarších a nejpoužívanějších technik. K výrobě matrice se používá měkké dřevo, například lípa, topol, popřípadě hrušeň, jabloň, či ořech. Linie kresby se vyřezávají ostrými dřevořezbářskými noži nejrůznějších tvarů.

Dřevoryt

Dřevoryt je technika, která se vyvinula z dřevořezu. Pro zhotovení štočku se používá dřevo tvrdé, nejvhodnější je zimostrázové. K vyrytí dřeva se nepoužívají dřevořezbářské nože jako u dřevořezu, ale různé typy rydel.

Mässerova deska

Mässerova deska se může použít pro drobné grafické listy. Jako základní materiál, jak uvádí Bauer (1999), je použit papírový karton, na kterém je nanesena vrstva plavené křídy a klihu a je dokonale vyhlazena. Na takto upravenou podložku se nalepí podložka dřevěná. Deska se zpracovává stejným způsobem jako dřevoryt. Obrázek se vyrývá rydly, nebo rycí jehlou. Hotová rytina se zpevní roztokem šelaku. Tiskne se pod malým tlakem v obtahovacím lisu, nebo ručně.

Linoryt

Linoryt je dnes nejpoužívanější technikou pro tisk z výšky. Základním materiálem je linoleum, elastická podlahová krytina z korku nebo z nelakovaného PVC. Linoleum je

(18)

17

lehce zpracovatelné, vyrývá se snadněji než dřevo. K rytí se používají rydla ve tvaru U nebo V. Způsob práce je obdobný jako u dřevořezu. Při této technice však nejde vyrývat příliš jemné detailní linie. Barva se na zhotovený štoček nanáší gumovým válečkem a tiskne se ručním lisem nebo tiskařským lisem na papír.

Ražená technika

Tato technika je dnes málo užívanou. Známá je od poloviny 15. století. Štoček při ražené technice neboli šrotovém tisku byl měděný, může se použít i dřevěná deska. Do hladkého povrchu jak popisuje Bauer (1999, str. 159), se vyrážel námět razidly různých tvarů (kolečka, hvězdičky, křížky apod.). Kombinováním různých nástrojů se vytvoří za- jímavé struktury, často se používaly nástroje určené pro zlatnictví.

Kovoryt, oceloryt

Na vyrývání motivu se používají dřevorytecká rydla a dláta. Rytina se vyrývá do kovové desky například mědi, či olova. Před barevným tiskem je zapotřebí natřít olovoryt šelakovým lakem, protože některé odstíny barev reagují na olovo a černají. Hotová rytina se může tisknout v knihtiskařském lisu.

Zinkografie

Při této grafické technice se používá jako základní materiál zinková deska. Plochy, které nemají tisknout, jsou vyleptány kyselinou dusičnou.

1.5.2. Tisk z hloubky

Podstatou tisku z hloubky neboli hlubotisku je, že linie a body, které mají tisknout, jsou vyhloubeny chemickým nebo mechanickým způsobem do kovové desky. Do vznik- lých prohlubní se vtírá tisková barva. Ostatní místa jsou od barvy otřena a při tisku zůstá- vají bílá. „Velkým tlakem při tisku se barva usazená ve vyrytých částech štočku otiskne na papír, který bývá mírně navlhčen.“ (Bauer, Alois, Grafika, 1999, str. 15). Hlubotis- ková deska bývá nejčastěji měděná, zinková, ocelová a hliníková, u některých rytin se používají i plastické hmoty. Při tisku touto technikou je zapotřebí většího tlaku, proto se pro volnou grafiku nepoužívá ruční tisk, tiskne se v měditiskovém lisu.

Mědiryt, oceloryt

Základním materiálem je měděná deska, do které se motiv vyrývá ocelovými rydly.

Při rytí se tvoří ostré okraje tzv. grátek, který se odstraní. Do vyrytých linií se nanáší barva pomocí tamponu, z vyvýšených míst se setře. Tiskne se v měditiskařském lisu na

(19)

18

navlhčený papír. Grafická technika oceloryt se provádí stejným způsobem jako mědiryt.

Pro oceloryt se používá deska nezakalená pro snadnější rytí, posléze se ztvrdí zakalením.

Touto technikou se tisknou bankovky, známky a jiné ceniny. (Bauer, 1999, str. 174) Puncovaná rytina

Puncovaná rytina je podobná šrotovému tisku z výšky. Různé tvary razidel a punců se vráží do povrchu zinkové nebo měděné desky. K vyražení motivů se mohou použít různé pomůcky a nástroje, například šroubováky, dláta, matice, šrouby, nůžky a jiné kovy nejrůznějších struktur a tvarů. Puncová technika se může také doplnit i dalšími grafickými technikami, například suchou jehlou. Tisková barva se nanáší do prohlubní, z vyvýšených míst se setře. Tiskne se v měditiskařském lisu. (Bauer, 1999, str. 177)

Suchá jehla

Při této grafické technice se rytí neprovádí rydly, ale ostrým hrotem jehly do vybrou- šené a vyhlazené kovové desky. Nejčastěji se používá deska měděná, zinková nebo hli- níková. Rycí jehla má ostrý hrot a je zasazena do dřevěného držadla. Pracuje se s ní stejně jako při kresbě tužkou, ovšem tlak musí být silnější. Jehlou se do kovové desky vyrývají tečky a čárky, při rytí vzniká grátek, který se neodstraňuje. Barva se nanáší do vyrytých částí, zároveň se zachytí na grátku, tím vzniknou jemnější struktury. Tiskne se na hlubo- tiskovém lisu na vlhký papír. (Bauer, 1999, str. 162)

Mezzotinta

Technika mezzotinta vyžaduje odlišný postup. Používá se měděná deska, která se předem nazrní pomocí skobliny (kolébkové škrabky), na desce nezůstanou žádné hladké plochy. Desku lze také ozrnit pomocí smirkového papíru nebo karborundového písku.

Z tmavé ozrněné plochy se seškrabávají místa, která mají být při tisku světlejší, pomocí hladítek, ocelových škrabek. Při tisku vznikne tónová rytina. (Marco, 1981, str. 199)

Čárový lept

Čárový lept je základní technikou leptu. Spočívá v provedení kresby rycí jehlou do vrstvy ochranného krytu, který je nanesen na zinkové, měděné nebo ocelové desce. Pro- ryté části jsou proleptány do hloubky desky, ochranný kryt zabrání proleptání částí, na které nemá leptadlo přijít. Ochranný kryt, pevný, tekutý nebo měkký se nanáší na desku v tenké vrstvě, použitou složkou je asfalt, vosk, mastix, u některých technik kalafuna nebo pryskyřice. Pro rytí, se používají ocelové jehly se zakulacenou špičkou, použít se mohou i jiné nástroje, jako jsou například pilníčky, různé škrabky, hřebíčky, háčky apod.

(20)

19

Kresbu je možné vyrývat celou, nebo po částech, jak uvádí Bauer (1999, str. 180), kdy se postupně prorývají jednotlivé linie, které se opakovaně leptají. Postupným přirýváním a leptáním se docílí rozdílné hloubky a takto zpracovaná místa na desce jsou při tisku nejtmavší. Měděné desky se leptají roztokem chloridu železitého, zinkové desky kyseli- nou dusičnou. Do jamek po leptu se nanáší tiskařská barva. Tisk leptu je stejný jako u suché jehly.

Zrnkový lept

Zrnkový lept (akvatintu) neprovádí grafik lineárně, ale plošně. Jak uvádí Bauer: „Její výsledný efekt je velmi podobný akvarelu nebo lavírované štětcové kresbě, odtud název techniky.“ (Bauer, Alois, Grafika, 1999, str. 20, 22). Tónové kresby se vytváří na kovové desce ozrněné přitaveným asfaltovým či kalafunovým práškem. Pomocí různé délky pů- sobení leptadla na kov se docílí různých tónů od nejsvětlejších až po nejtmavší. Deska se střídavě vyleptává přes nezakryté zrno a znovu se pokrývají místa, která jsou dostatečně vyleptána. Zinková deska se leptá zředěnou kyselinou dusičnou, měděná deska chloridem železitým. Na dokončenou desku naneseme měditiskovou barvu, tiskneme na navlhčený měkký papír, nejlépe ručně vyráběný. Akvatinta se dá kombinovat a dalšími grafickými technikami, například suchou jehlou, čárovým leptem, které se provádějí před ozrněním plochy.

1.5.3. Tisk z plochy

Hlavní charakteristikou této techniky je, že tisknoucí místa a netisknoucí místa plo- chy jsou na tiskové formě v jedné rovině. Využito je vzájemného odpuzování mastných a vodnatých látek. Využívaným materiálem je hladce vybroušený a vyleštěný kámen zba- vený mastnoty. Bauer (1999) uvádí: „ Na takto upravený kámen se provádí kresba mast- nou tuší nebo mastnou litografickou křídou. Kresba se pak preparuje kyselinou dusičnou ve vodním roztoku arabské gumy, aby kámen ve vlhkém stavu odpuzoval mastnou kame- notiskařskou barvu na nepokreslených místech.“ (Bauer, Alois, Grafika, 1999, str. 23).

Barva se nanáší válečkem. Pro tisk se používá speciální litografický lis, ve kterém se tlakem otiskuje na papír, přičemž obraz není vtlačován do papíru, ale zůstává jen na jeho povrchu.

Litografie (kamenotisk)

Tisk z kamene je nejrozšířenějším a základním způsobem tisku z plochy. Základním materiálem pro litografii je hladce vybroušený a vyleštěný kámen, jemnozrnný vápenec.

(21)

20

Na litografický kámen se kresba nanáší mastnou tuší nebo mastnou litografickou křídou.

Při nanášení litografické křídy je nutné kámen nejprve ozrnit křemenným nebo skelným pískem. Na takto připravenou desku se námět kreslí litografickými křídami různých tvr- dostí. Bauer (1999) připomíná, že kresba se preparuje pomocí leptadla, směsí kyseliny dusičné rozmíchané s roztokem arabské gumy. Na navlhčenou desku se nanese barva po- mocí válečku. Tisk se provádí v litografickém lisu na papír.

Autografie

Při grafické technice autografie se kresba neprovádí přímo na kameni, ale na auto- grafickém papíře a poté je na kámen přenesena. Papír je nejprve natřen preparačním roz- tokem nebo vrstvami temperové barvy. Na takto upravený papír se kreslí litografickými křídami nebo autografickým inkoustem. Navlhčená kresba se přenese na mírně zahřátý kámen za pomoci litografického lisu. Tisk autografie se provádí stejným způsobem jako u litografie.

Algrafie

Algrafie jak uvádí Bauer (1999) se stala přechodem k moderním technologiím v ob- lasti tisku. Jako základní materiál se používá hliníková deska ozrněná ocelovými kulič- kami a odkysličena roztokem kyseliny sírové. Na takto upravenou desku se kreslí litogra- fickými křídami nebo tuší. Konečná preparace hotové desky se provádí směsí kyseliny fosforové a vodním roztokem arabské gumy. Tisk se provádí na litografickém lisu.

Ofset

Dalším zdokonalením litografických technik je ofsetový tisk. Hliníkovou desku na- hradila deska zinková obroušená a ozrněná skleněnými kuličkami a vlhkým karborundo- vým pískem. Takto upravená deska je okysličena roztokem krystalického kamene s ně- kolika kapkami kyseliny dusičné. Kresba se provádí litografickými tušemi nebo křídami.

Hotová kresba se před tiskem preparuje a poté se otiskuje v ofsetovém nátiskovém stroji.

Ofsetový tisk umožňuje fotografický přenos kresby, který se využívá v polygrafickém průmyslu.

Sítotisk (serigrafie)

Bauer uvádí: „Technika sítotisku (nebo také průtisková) není vlastně čistou grafic- kou technikou, protože se při ní nepoužívá k vytvoření grafického listu ani zpracovaného štočku, ani grafického lisu k otištění barvy na papír.“ (Bauer, Alois, Grafika, 1999, str.

25). Sítotisk je technika rozmnožování pomocí šablony. Formu představuje síťovina

(22)

21

z textilního, syntetického vlákna napnutá na dřevěném rámu. Tiskařská barva se pomocí tříče protlačuje přes šablonu propustnými místy na papír. Šablona se kleslí přímo na síto nebo se přenáší fotograficky. Sítotisk má uplatnění zejména v průmyslovém tisku, umož- ňuje potiskovat různé druhy materiálů například tkaniny, plastické hmoty, sklo, kůži, dřevo apod.

1.6. Přípravné grafické techniky

Mnoho grafických technik je příliš složitých, aby je zvládly děti mladšího školního věku. Přihlížíme proto nejen ke věku žáků, k jejich schopnostem a dovednostem, ale i k vybavenosti školy, proto se využívají při výtvarné výchově různé předgrafické tech- niky, které žáky připravují na zvládnutí složitějších grafických technik. Tyto přípravné techniky pomáhají žákům se seznámením s dalšími možnostmi výtvarného vyjadřování a s novým výtvarným materiálem. Jak uvádí Bauer „ Smyslem těchto přípravných technik je vzbudit v tvůrci onen hledačský a zároveň objevitelský pocit kombinovaný s vlastní vy- nalézavostí, který je hlavní motivující silou každé umělecké činnosti.“ (Bauer, Alois, Gra- fika, 1999, str. 87). Provedení těchto technik je nenáročné, jednoduché, cenově přístupné.

Efekt přípravných technik se svým výsledkem velmi blíží grafickým technikám.

Kresba

Kresba je základem každé výtvarné činnosti. Dětská kresba souvisí s vývojem dítěte.

V kresbách děti zobrazují své představy o světě, později zobrazují, co kolem sebe vidí, osoby, věci, které je zajímají. Pro kreslení mohou použít všechny materiály, které zane- chávají nějakou stopu, například rudku, uhel, tužku, pastelky, tuše, fixy apod. Kresba patří mezi jednu ze základních přípravných technik pro grafickou tvorbu a je inspirací i předlohou k závěrečné práci.

Gumotisk (vykrývací rezerváž)

Při této technice se netiskne, proto pojmenování není přesné. Výsledná práce ovšem tisk připomíná. Obrázek se kreslí umělou klovatinou na papír pomocí štětce, pera nebo dřívka. Po zaschnutí se nakreslený motiv vybarví křídovými pastely nebo tmavou barvou, nejlépe černou tuší zředěnou olejovou barvou. Klovatina je ředitelná vodou, po zaschnutí se dá odstranit z papíru proudem vody. Bílá místa na obrázku v kombinaci s tmavou bar- vou připomínají techniku dřevořezu, dřevorytu nebo linorytu. (Bauer, 1999, str. 87)

(23)

22 Odkrývací rezerváž

Techniku odkrývací rezerváže můžeme také pojmenovat, jak uvádí Bauer (1999, str.

93) jako imitaci Mässerovy desky. Dřevoryteckou desku nahrazuje kartón, na který je nanesena podkladová vrstva vosku, následně se na podklad nanese silná vrstva barvy, například černá tuš, temperová barva. Do zaschlé černé plochy se obrázek vyrývá rycím nástrojem (hřebíkem, nožem, špendlíkem apod.). Na této technice si žáci vyzkouší práci s rydly a vytvoření černobílé plochy rytím. Po žáky mladšího školního věku jsou jako rycí nástroje vhodné plastové nožíky a dlátka, které se používají při práci s modelínou.

Frotáž

Pro techniku frotáže se používají materiály s výraznou strukturou, například látky, krajky, mince nebo přírodní materiál apod. Papír se přikládá na předmět, po kterém se přejíždí rudkou, voskovým pastelem, křídou nebo tužkou, tím vzniká přetisk. Další mož- ností frotáže je, že na předmět přiložíme navlhčený papír, který vtlačujeme pomocí tam- ponu nebo kartáčkem do všech prohlubní jeho povrchu. Barva se nanese válečkem na vtlačená místa a vytvoří se otisk předmětu. (Kračmar, Linaj, Grafickou cestou, 2002, str.

32)

Monotyp

Technika monotypu má blízko spíše k malbě nebo kresbě, jak uvádí Bauer (1999, str. 99). Ke grafice se přibližuje tím, že vzniká otisk, ale na rozdíl od grafiky při monotypu jen jeden, který je originálem. Jako podklad se používá rovná hladká podložka, která ne- saje, nejčastěji sklo, plexisklo nebo silnější umělohmotná fólie. Kresbu provádíme na desku olejovými popřípadě tiskařskými barvami, použít můžeme i barvy temperové, které smícháme s olejem. Na mokrou malbu přiložíme mírně navlhčený papír a otiskneme.

Tisknout můžeme ručně, nebo v tiskařském lisu. Další metodou monotypu je protisková technika. Při této technice vznikne také jeden otisk, avšak postup je odlišný. Na desku se naválí barva válečkem. Na upravenou plochu se přiloží papír, na rubu kreslíme ostrým hrotem, například tužkou, klacíkem apod. Při tlaku na desku se snímá barva na přiložený papír.

Otisky

Otisky se mohou provést po naválení barvy z jakéhokoliv plošného objektu nebo přírodního materiálu s výraznou strukturou. Žáci mohou experimentovat s různými tvary listů, větviček, trávou, květy apod. Otiskovat se dají také různé části lidského těla, děti rády otiskují své dlaně, prsty na papír.

(24)

23

1.7. Charakteristika vyučovacího předmětu výtvarná výchova

Výtvarná výchova je zařazena do vzdělávací oblasti Umění a kultura. Ve výuce před- mětu výtvarná výchova vedeme žáky k tomu, aby umění a kulturu chápali jako neodděli- telnou součást lidské existence.

Postavena je především na tvůrčích činnostech. Žáci 1. stupně jsou prostřednictvím činností seznamováni s jazykem a výrazovými prostředky výtvarného umění. Žáci se je učí užívat a pracovat s nimi coby prostředky k sebevyjádření. Poznávají zákonitosti tvorby, seznamují se s uměleckými díly. Úměrně ke svému věku se učí rozpoznávat a interpretovat výpovědi uměleckých děl a chápat jejich podstatu.

Tyto činnosti žákům umožňují uplatňovat a rozvíjet myšlení, vnímání, cítění, proží- vání, představivost a fantazii. Vedeme žáky k tvořivému postupu, který vychází z aktu- ální zkušenosti každého jedince. Vzdělávání v této oblasti přináší nejen estetický účinek, ale dochází i k cítění, tvořivosti, vnímavosti jedince k uměleckému dílu, k okolnímu světu, k sobě samému.

Předmět výtvarná výchova se vyučuje jako samostatný předmět. Výuka probíhá v kmenových třídách, v odborných učebnách nebo mimo budovu školy. V 1. období tj.

v 1. až 3. ročníku převládají především hravé a experimentální činnosti. Ve 2. období, tj.

ve 4. až 5. ročníku žáci postupně přecházejí k uvědomělejší výtvarné práci.

Předmětem výtvarná výchova mohou prolínat průřezová témata, jako jsou např.

Vztah člověka k prostředí, Ekosystémy, Základní podmínky života aj.

1.8. Vzdělávací a výchovné strategie pro rozvoj klíčových kompetencí Kompetence k učení

 Vedeme žáky k zodpovědnosti za své vzdělávání a rozhodování, připravujeme je na celoživotní učení.

 Učíme žáky organizovat, plánovat a vyhodnocovat své činnosti.

 Podporujeme tvořivost a samostatnost.

 Umožňujeme žákům experimentovat, vyvozovat závěry a porovnávat výsledky.

 Při hodnocení používáme prvky pozitivní motivace.

Kompetence komunikativní

 Vytváříme příležitosti pro vzájemnou komunikaci žáků, umožňujeme jim vzájemnou spolupráci.

(25)

24

 Rozvíjíme komunikační dovednosti a na vhodnou úroveň komunikace.

 Vedeme žáky k otevřenému vyjádření svého názoru.

 Učíme naslouchat ostatním.

 Podporujeme kritiku a sebekritiku.

Kompetence k řešení problémů

 Úkoly zadáváme takovým způsobem, který umožňuje volbu různých postupů.

 Podporujeme tvořivost a samostatnost.

 S chybou pracujeme jako s příležitostí ukázat správnou cestu a řešení.

Kompetence občanské

 Vedeme žáky k úctě k druhým, sebeúctě.

 Vedeme žáky k ochraně jejich zdraví, k ochraně životního prostředí.

 Vedeme žáky k zapojení do kulturního dění.

 Jsme připraveni komukoliv pomoci.

Kompetence sociální a personální

 Podporujeme skupinovou spolupráci.

 Vytváříme přátelskou atmosféru.

 Respektujeme individualitu každého žáka.

 Vytváříme situace, které vedou k vzájemné pomoci a spolupráci.

Kompetence pracovní

 Vedeme žáky k pozitivnímu vztahu k práci.

 Pochválíme kvalitně odvedenou práci.

 Vytváříme pozitivní pracovní prostředí.

 Vedeme žáky k přizpůsobení se různým pracovním podmínkám.

 Vedeme žáky ke správnému používání nástrojů, materiálů a technik.

 Umožňujeme prezentaci výsledné práce.

(http://www.msmt.cz/file/41216/, str. 84 - 87)

1.9. Charakteristika žáka raného a středního věku

Nástup do školy je pro dítě důležitým mezníkem, škola se stává důležitou institucí.

Nástup do školy ovlivňuje rozvoj dětské osobnosti, kdy dítě získává zcela nové zkuše- nosti, které jsou odlišné od těch, které doposud získávalo od rodiny. Rozvíjejí se doved- nosti a schopnosti dítěte, ovlivňováno je sebehodnocení.

(26)

25

Raný školní věk trvá zhruba od 6 let do 9 let. Tento věk je charakteristický různými vývojovými změnami především v myšlení, kdy děti začínají uvažovat zcela jiným způ- sobem. Podle J. Piageta (Vágnerová, M. Vývojová psychologie, 2000, str. 110) je toto období tzv. fází konkrétních logických operací, děti vycházejí z vlastních zkušeností a činností, pracují s určitými skutečnostmi a představami, které mají konkrétní obsah. V tomto období začínají děti uvažovat logicky a přitom danou skutečnost respektovat.

Střední školní věk probíhá zhruba od 9 let do 12 let. Podle E. Eriksona (Vágnerová, M. Vývojová psychologie, 2000, str. 143) je to období citové vyrovnanosti, dítě se rozvíjí ve všech oblastech. Chce mít ve všem jasno na základě konkrétních a jednoznačných důkazů. Má snahu vše kolem sebe interpretovat pozitivním způsobem. Stabilnější je i názor dítěte a méně ovlivnitelný určitou situací.

1.10. Teorie barev

V praktické části se budeme zabývat jak grafickými technikami, přípravnými grafic- kými technikami, tak i barvami, se kterými budou žáci pracovat. Barvy jsou nedílnou součástí jak výtvarného umění, tak našeho života. Žáci by měli mít povědomí o barvách, jejich míchání a použití.

Barvu tvoří, z hlediska složení, barvivo a pigmenty, které jsou organického původu - látky rostlinného a živočišného původu, anorganického původu - látky, které vyrábíme uměle, nebo je nacházíme v přírodě. Dále to jsou pojidla, což jsou látky, které udržují barvu na podkladu, např. arabská guma u kvaše nebo akvarelu, emulze u temper, lněný olej u olejomaleb. Ředidla, která se mění podle složení barev, např. voda u akvarelových a temperových barev, terpentýn u olejových barev. Z hlediska fyziologického se barva mísí na sítnici oka. Malíři kladou vedle sebe barevné skvrny, které se mísí až na sítnici, této zákonitosti využívali především pointilisté.

Dva pojmy spojené s životem jsou barva a světlo. Ovlivňují naše myšlení a city. Jsou zdrojem obrovské energie, která nás ovlivňuje. V aromaterapii slouží barva jako lék.

Teorií barev se zabýval německý fyzik Ostwald, který rozlišil čtyři základní barvy žlutou, červenou, zelenou, modrou. Častěji se užívá teorie barev, kterou uvedl německý básník a optik J. W. Goethe. Barvy rozdělil na primární - červenou, modrou a žlutou, tyto barvy se nedají namíchat, sekundární - oranžovou, zelenou a fialovou, vzniknou míchá- ním dvou barev primárních, terciální - citronová, olivová, kaštanová, vzniknou mícháním dvou barev sekundárních. Goethe vytvořit tzv. barevný kruh, na jehož základě můžeme

(27)

26

rozlišit ještě další barvy, a to komplementární, které jsou kontrastní, nejčastěji na barev- ném kruhu na opačných stranách.

Barvy můžeme dále dělit na chromatické, neboli pestré. Jsou to barvy teplé i studené, červená, žlutá, modrá. Tyto barvy se vyznačují světlostí tzv. valérem barvy, jde o odstíny barev od nejsvětlejších po nejtmavší. Achromatické, neboli nepestré, černá, bílá, šedá, liší se pouze světlostí barvy.

Z psychologického hlediska dělíme barvy na teplé a studené. Teplé barvy jsou umís- těny v horní části barevného kruhu, např. červená, žlutá, oranžová. Jsou to barvy žáru, tepla, slunce, ohně, léta a babího léta. Teplé barvy nám opticky zvětšují prostor, rozjas- ňují. Studené barvy najdeme ve spodní části barevného kruhu, např. zelená, modrá, fia- lová, modrozelená. Jsou to barvy chladu, zimy, vodní hladiny, ledu. Studené barvy vzbu- zují dojem hloubky a dálky, působí dojmem něčeho záhadného až neskutečného. Barvy teplé nanášíme do popředí a studené do pozadí obrazu. (Parramón, José M. Teorie barev, 1995)

Obrázek č. 1: Barevný kruh

Zdroj: http://www.rjnt.cz/img/9x2-colors/color-wheel.jpg

(28)

27 2. PRAKTICKÁ ČÁST

2.1. Roční období a jejich ztvárnění grafickými technikami

Praktická část je uspořádána do čtyř tematických řad podle ročních období „Jaro, Léto, Podzim, Zima“. Cílem jednotlivých tematických řad bylo seznámit žáky se zajíma- vými výtvarnými technikami a pomocí výtvarného experimentování rozvíjet tvořivost, fantazii, a manuální dovednosti při práci s různým materiálem. V každé tematické řadě jsou použity jak předgrafické techniky, jednoduché otisky, tak i grafické techniky.

Výtvarné techniky můžeme uspořádat do tematických řad, metodických řad a vý- tvarných projektů. Společným námětem tematické řady je stejný námět. V tomto námětu žáci prozkoumávají jeden společný námět v různých souvislostech a podobách. Při me- todické řadě jde o způsob technického provedení úkolů. Výtvarný projekt je vytváření řady činností, které mají společnou myšlenku a řeší nějaký úkol nebo problém, který je zkoumán z různých hledisek.

Většinu výtvarných činností tvořili žáci 1. až 5. ročníku samostatně v jednotlivých třídách, některá díla jsou tvořena v rámci školní družiny, ve výtvarném kroužku, kam dochází žáci ze všech ročníků prvního stupně. Důraz byl kladen na individualitu každého dítěte, jeho vývojové zvláštnosti, zájmy, potřeby. Při plánování jednotlivých činností bylo vycházeno z věkového složení třídy, a to zejména při tvorbě v rámci školní družiny, kam dochází žáci ve věkovém rozmezí od 6 do 12 let.

(29)

28 2.2. Podzim

Podzim je přechodem mezi létem a zimou. Pod pojmem podzim si nejspíše vybavíme sbírání ovoce, pouštění draků, opadávající listí a déšť. Toto roční období nám v přírodě vytváří úchvatné barevné scenérie, které můžeme využít při tvoření. Především při práci s barvou. Podzim obsahuje především barvy teplé, jako jsou zelená, žlutá, červená, hnědá, oranžová. Teplé barvy působí optimisticky a vesele.

Obrázek č. 2: Podzim Zdroj: archiv autorky

(30)

29 Metodický list č. 1

Téma: Podzim

Název: Podzimní skřítek Ročník: 1.

Časová dotace: 45 minut

Výtvarný problém: Netradiční ztvárnění skřítků podzimu

Metoda: Kresba, otisky

Cíl: Seznámení žáků 1. třídy s možnostmi míchání barev.

Pomůcky: Čtvrtka A4, listy stromů, temperové barvy, černá pastelka.

Motivace: Pohybová hra na báseň Podzimníček. Na první část jsou žáci v dřepu a pohybují se jako malý skřítek (Malý skřítek Podzimníček). Ve druhé části se postaví a představují držení klíče (drží v ruce malý klíček), v další části přiloží ruce k ústům a před- stavují volání (víte, děti, proč asi?), v poslední části předvádějí, jak malují (Maluje s ním počasí.). Následuje diskuze na téma skřítkové a podzim.

Postup: Na čtvrtku nakreslíme skřítka. Následně si připravíme barvy typické pro podzim, žáci si barvy míchají, při míchání sdělují své poznatky ostatním spolužákům.

Štětcem nanášejí na listy barvu a ty otiskují do prostoru kolem skřítka.

Reflexe: Tuto činnost zvládli žáci bez větších problémů. Menším nedostatkem byl hluk při části motivace a při sdělování svých poznatků při míchání barev. Ostatní část hodiny byla spíše klidová.

Obrázek č. 3: Podzimní skřítci Zdroj: archiv autorky

(31)

30 Metodický list č. 2

Téma: Podzimní ovoce Název: Hroznové víno Ročník: 2.

Časová dotace: 45 minut Metoda: Otisky

Výtvarný problém: Netradiční ztvárnění hroznového vína pomocí odpadového materiálu.

Cíl: Žáci netradičně ztvární hrozny vína, pracují s barvou, nacvičí vystřihování z papíru.

Pomůcky: Korkové zátky, temperové barvy, vylisované listy, čtvrtka A 4, nůžky, lepidlo.

Motivace: S žáky diskutujeme na téma podzim a podzimní ovoce. Jaké ovoce sklízíme na podzim. Jak vypadá hroznové víno, jaký má tvar, z jakých částí se skládá.

Postup: Nejprve si připravíme podklad hroznu. Na čtvrtku nakreslíme tvar hroznu, který vystřihneme. Připravíme si korkové zátky, namícháme barvu hroznového vína. Kor- kové zátky namáčejí do barvy a otiskují je na podklad hroznu. Po zaschnutí nalepíme vylisované listy, které představují listy vína. Na závěr proběhne diskuze nad hotovými výtvory a zhodnocení práce.

Reflexe: Práce na tomto díle se žákům líbila, překvapující bylo, jak samostatné pra- covali a i během práce mezi sebou diskutovali. Dopomoc byla potřeba při lepení vyliso- vaných listů, kdy se listy drobily. Doporučením by bylo volit listy nevylisované.

Obrázek č. 4: Hroznové víno Zdroj: archiv autorky, námět Mgr.

Jana Křiváčková

(32)

31 Metodický list č. 3

Téma: Podzimní ovoce Název: Mísa s jablky Ročník: 3.

Časová dotace: 45 min.

Výtvarný problém: Zasazení jablka do ša- blony, tupování podkladu

Metoda: Tupování do mokrého podkladu, frotáž.

Cíl: Ztvárnění jablíček pomocí tupování a frotáže listů, zasazení jablek do rámečku.

Pomůcky: Temperové barvy, houbička, nůžky, lepidlo, listy stromů, voskovky, dvě čtvrtky A4, arch balicího papíru.

Motivace: Žáky můžeme motivovat podzimní básničkou.

Podzimní básnička Alena Zatloukalová

Podzime, podzime, řekni mi prosím, Neboj se, jablůňko, počkej jen do zítřka, Proč ještě zelené lístečky nosím? to už ti dozrají všechna tvá jablíčka.

Závidím javorům, břízám i kaštanům, Potom ti obléknu tvé nové šatičky, Kdypak já barevné šatičky dostanu? Překrásné barevné, zdobené jablíčky.

(www.predskolaci.cz/podzimni-basnicka/)

Postup: Připravíme si čtvrtku velikosti A4, na paletu si připravíme červenou, žlutou, zelenou barvu, žáci barvy míchají. Čtvrtku namočíme vodou, nejlépe štětcem, do mok- rého podkladu houbičkou tupujeme. Takto upravenou čtvrtku dáme uschnout. Mezi tím, si připravíme frotáž listů. Na podložku rozložíme listy, na ně přiložíme papír a přejíždíme voskovkou přes papír, dokud se neobjeví struktury listů. Následujícím krokem je příprava obrysu jablek. Na bílou čtvrtku nakreslíme tvary jablek, zhruba 1 cm od kraje vyznačíme totéž a vnitřek vystřihneme tak, abychom měli rámeček. Z tupované čtvrtky vystřihneme tvary jablek a na jejich vrchní část nalepíme rámeček vystřižený z bílé čtvrtky. Na závěr přilepíme vytvořené listy. Mísu vystřihneme z balicího papíru a jablka na ní postupně skládáme, aby nám držela, tak je za okraj přilepíme.

Reflexe: Při frotáži je vhodnější použít progresso, které nám lépe zvýrazní linie, při použití voskovky bylo potřeba zvýraznit žilky, které nebyly vidět.

Obrázek č. 5: Mísa s jablky Zdroj: archiv autorky

(33)

32 Metodický list č. 4

Téma: Podzimní příroda Název: Kuličky

Ročník: 2. a 3., školní družina Časová dotace: 60 minut

Výtvarný problém: Netradiční lineární kresba

Metoda: Otisky kuliček, experiment Cíl: Ověřit možnosti práce s kuličkami

Pomůcky: Kuličky různých velikostí, různé krabice s víkem, fixy, temperové barvy, barevný papír na podklad, čtvrtka A4, lepidlo.

Motivace: Cvrnkání kuliček na školní zahradě. Po návratu do třídy krátká diskuze na téma, co všechno můžeme dělat s kuličkami.

Postup: Čtvrtku sestřihneme podle tvaru dna krabice. Takto sestřiženou čtvrtku vlo- žíme do krabice. Na dno se čtvrtkou uděláme různě barevné skvrny. Vložíme kuličky různých velikostí a zavřeme víkem. Krabicí pohybujeme v různých směrech. Vyjmeme čtvrtku z krabice a necháme zaschnout. Po zaschnutí nalepíme na barevný podklad. Ná- sledně na zhotoveném podkladu vyznačíme části, které nám něco připomínají, nebo tvary dokreslíme. Možný je přesah přes podklad.

Reflexe: Zvolená časová dotace nebyla dodržena. Důvodem byla úvodní část, moti- vace, kdy se žákům nechtělo s touto činností skončit. Vlastní tvorba proběhla bez pro- blémů. Návrhem by byla delší časová dotace dvou vyučovacích hodin, popřípadě jiný druh motivace. Pro lepší koordinaci a sledování pohybu kuliček, bychom mohli volit kra- bici bez víka.

Obrázek č. 6: Kuličky Zdroj: archiv autorky, námět Mgr.

Šárka Coganová, seminář experi- mentální tvorby.)

(34)

33 Metodický list č. 5

Téma: Podzimní počasí Název: Těžký život deštníku Ročník: 4.

Časová dotace: 45 minut

Výtvarný problém: Provedení deštníku netradiční formou

Metoda: Tupování přes šablonu Cíl: Seznámit s prací se šablonou.

Pomůcky: Čtvrtka A4, odstřižky čtvrtek, nastřihané houbičky s hladkou a hrubou stranou, temperové barvy, nůžky.

Motivace: Rozhovor na téma „ Těžký život deštníku“. Co může potkat deštník v podzimním počasí.

Postup: Ze zbytků čtvrtek si vystřihneme šablony deštníku, které rozložíme na čtvrtku velikosti A4. Připravíme si barvy, žáci barvy míchají do barev podzimu. Přes při- ložené šablony tupujeme houbičkou a střídáme jemnou a hrubou stranu. Barvy necháme chvíli zaschnout a sejmeme šablony.

Reflexe: Práce na tomto výtvarném díle proběhla bez větších problémů. Žáky zau- jala diskuze na zadané téma, vymysleli spoustu těžkostí, které mohou potkat deštník.

Techniku zvládli bez komplikací, z práce žáků jsem měla dobrý pocit.

Obrázek č. 7: Těžký život dešt- níku

Zdroj: archiv autorky, námět http://vytvarnetvoreni/podzim/

(35)

34 Metodický list č. 6.

Téma: Podzimní příroda Název: Podzimní strom Ročník: 5.

Časová dotace: 45 minut

Výtvarný problém: Řešení kmene netradiční formou Metoda: Rozfoukávání tuše, tupování

Cíl: Netradiční znázornění stromu pomocí rozfoukávání, zjištění možností práce s tuší.

Pomůcky: Čtvrtka A4, barevný karton na rámeček, tem- perové barvy, štětec, tuš, polystyrenové čtverečky (z výplně zásilek), brčko, lepidlo, nůžky, tužka, pravítko.

Motivace. Motivace proběhla pomoci básně Podzim, žáci mohou báseň zdramatizo- vat. (http://wiki.rvp.cz//Podzimnibasnicky/Podzim)

Podzim

Podzim, si koupil malovánky, Stromy někdo natřel rudě, pastelky a barvičky, jinde celé ze zlata,

bílou míchá na beránky, vybarvené listí pouští, hnědou barví zajíčky. z větví rovnou do bláta.

Postup: Čtvrtku navlhčíme vodou, štětcem naneseme na mokrý podklad světle mod- rou barvu. Po zaschnutí nakapeme tuš a brčkem rozfoukáváme do tvaru kmene. Polysty- renové čtverečky namáčíme v barvách podzimu a otiskujeme. Necháme zaschnout. Při- pravíme si rámeček z barevného kartonu. Naměříme si čtyři proužky široké 1,5 cm a ustřihneme. Po zaschnutí na rubovou stranu obrázku nalepíme barevné proužky tak, aby nám zhruba 1 cm přesahovaly. Přebytečné části proužku odstřihneme.

Reflexe: Tvoření díla proběhlo bez větších obtíží. Žáky zaujalo rozfoukávání tuše, a to i přesto, že někteří měli problém s rozfoukáváním.

Obrázek č. 8: Pod- zimní strom Zdroj: archiv au-

torky

(36)

35 2.3. Zima

Zima je mrazivým ročním obdobím s krátkými dny, dlouhými nocemi a sněhovou pokrývkou. Zimní období, stejně tak jako podzim, nám přináší rozmanité scenérie, které můžeme využít při výtvarné tvorbě. Zimní barvy jsou studené, jako jsou modrá, fialová a neutrální bílá, šedá a černá.

Obrázek č. 9: Zima Zdroj: archiv autorky

(37)

36 Metodický list č. 7

Téma: Sníh kolem nás Název: Sněží

Ročník: 1.

Časová dotace: 45 minut

Výtvarný problém: Netradiční provedení stromu

Metoda: Tisk z muchláže, prsty.

Cíl: Seznámit žáky 1. ročníku s možnostmi různých druhů otisků, seznámení s mož- nostmi míchaní odstínů barev.

Pomůcky: Čtvrtka A3, široký štětec, tempery, staré noviny, kelímek s vodou.

Motivace: Dramatizace na říkanku Sněhové vločky. Žákům řekne říkanku nejprve učitel, poté říkají s ním a dramatizují.

Bílé vločky-prsty naznačují padající vločky, bílé nebe – ukazují na nebe, sotva spadnou - klek, už nás zebe – naznačují, že jim je zima, vločky, vločky, ach to láká, postavit z vás sněhuláka – naznačují stavění sněhuláka, vločky, vločky jak jste hbité – běhají, škoda, že se rozpouštíte – pomalu si lehají na zem.

Sněhové vločky

Bílé vložky, bílé nebe, Vločky, vločky, jak jste hbité, sotva spadnou, už nás zebe. škoda, že se rozpouštíte.

Vločky, vločky, ach to láká, postavit z vás sněhuláka!

Zdroj: http://domasdetmi.eu/2015/01/14/pisnicky-basnicky-a-rikanky-na-zimu-o- snehu-a-snehulacich/

Postup: Na podložku si vymáčkneme modrou temperu, žákům vysvětlíme princip míchání odstínů barvy. Poté si žáci navlhčí čtvrtku velikosti A3 a nanášejí barvu širokým štětcem. Než barva zaschne, připravíme si strom. Noviny zmačkáme do ruliček, spodní část necháme širší. Na takto připravené noviny naneseme štětcem bílou barvu a otiskneme na čtvrtku, následně otiskneme tenčí válečky v podobě větví. Prsty namočíme v bílé barvě a otiskujeme do podoby padajících vloček.

Reflexe: Žáci pracovali se zaujetím, nejvíce je zaujalo tvoření muchláže a samotný otisk kmene a větviček.

Obrázek č. 10: Sněží Zdroj: archiv autorky

(38)

37 Metodický list č. 8

Téma: Zima za oknem Název: Zimní okno Ročník: 2.

Časová dotace: 45 minut

Výtvarný problém: Netradiční tvoření podkladu

Metoda: Přípravná technika, monotyp

Cíl: Seznámení s možnostmi práce s válečkem, míchání odstínů modré barvy.

Pomůcky: Dvě čtvrtky A4, gumový váleček, modrá a bílá tempera, nůžky, lepidlo, vatové tyčinky, pravítko, tužka.

Motivace: Diskuze na téma zimní krajina za oknem, mráz a okno.

Postup: Na podložku naneseme modrou barvu, pomocí bílé barvy si namícháme různé odstíny modré, podle své představy. Barvu naválíme na jednu čtvrtku různými směry. Po zaschnutí podkladu namáčíme jeden konec vatové tyčinky do bílé barvy. Ty- činku namočeným koncem přiložíme na čtvrtku a cvrnkneme do ní, vše opakujeme po celém podkladu. Z druhé čtvrtky si za pomoci pravítka a tužky, připravíme rám okna, který vystřihneme. Na konec rám nalepíme na podklad. Na závěr hodiny proběhla krátká diskuze nad hotovými díly žáků, kde říkali, co cítí, když vidí zamrzlé okno.

Reflexe: Při tvoření podkladu měli žáci k dispozici jeden váleček do dvojice. Při samotné práci se ukázalo, že jeden váleček do dvojice je málo. Při práci to zdržovalo.

Vhodným řešením by bylo, pro každého žáka jede váleček. Jako další problém se ukázala tvorba rámečku, kdy žáci nevěděli jak rámeček vytvořit. Po krátké ukázce to nakonec zvládli všichni žáci.

Obrázek č. 11: Zimní okno Zdroj: archiv autorky

(39)

38 Metodický list č. 9

Téma: Zima

Název: Zimní krajina Ročník: 3.

Časová dotace. 90 minut

Výtvarný problém: Odkrývání povrchu Metoda: Přípravná grafická technika, od- krývací rezerváž

Cíl: Pochopit úlohu rydla a práci s ním.

Pomůcky: Čtvrtka A4, voskovky, černá temperová barva, štětec, hřebíky různé síly, barevný karton velikosti A3, lepidlo, nůžky.

Motivace: Pro motivaci byly použity příběhy z knihy Chumelení od Jiřího Kahouna.

(Kahoun, Jiří, Chumelení, 2011)

Postup: Na čtvrtku A4 naneseme voskovky v různých odstínech modré barvy. Na- nášíme důkladně po celé ploše, nesmí zůstat nezakryté místo. Následně celou plochu na- třeme černou temperovou barvou. Po zaschnutí hřebíky vyrýváme zimní motivy. Na zá- věr vytvoříme z proužků barevného papíru rámeček tak, že proužky nalepíme z rubové strany, přebytečné části odstřihneme.

Reflexe: Práce na tomto výtvarném díle probíhala bez větších problémů. Důležité je nanést dostatečnou vrstvu temperové barvy. S touto částí bylo potřeba žákům pomoci. Při práci s rydly je také velmi důležitá bezpečnost, proto musíme žáky před touto činností poučit o bezpečnosti práce s těmito nástroji.

Obrázek č. 12: Zimní krajina Zdroj: archiv autorky

(40)

39 Metodický list č. 10

Téma: Než napadne sníh Název: Zima bez sněhu Ročník: 4.

Časová dotace: 45 minut

Výtvarný problém: Vytvoření odrazu kra- jiny ve vodní hladině

Metoda: Otisk do mokrého podkladu

Cíl: Seznámení žáků s možností otisku do mokrého podkladu.

Pomůcky: Čtvrtka A3, temperové barvy, plochý štětec, kelímek s vodou, pro učitele - větší nádoba s vodou, obrázek nebo fotografie zimní krajiny bez sněhu.

Motivace: Pro motivaci použijeme názornou ukázku odrazu krajiny ve vodní hla- dině. Vezmeme nádobu s vodou a na její okraj přiložíme obrázek, nebo fotografii krajiny.

Následně s žáky diskutujeme na téma „Co vidíme ve vodní hladině“. Co uvidíme, když se nad hladinu nakloníme?

Postup: Čtvrtku velikosti A3 přeložíme po šířce na dvě poloviny. Na jednu polovinu namalujeme zimní krajinu bez sněhu, menší větvičky a zbytky listů vytvoříme pomocí otisků prstů. Druhou polovinu navlhčíme plochým štětcem čistou vodou. Čtvrtku opět přeložíme, rukou přitlačíme a přejíždíme po povrchu. Znovu rozevřeme a na navlhčené části se nám ukáže otisknutá, namalovaná krajina. Hotové dílo necháme rozevřené.

Reflexe: Práce na tomto díle nedělala žákům žádné problémy. Nejvíce je zaujala část motivace, kde prokázali velké znalosti v ročním období zima a předmětu fyzika, a to přesto, že tento předmět zatím nemají.

Obrázek č. 13: Zima bez sněhu Zdroj: archiv autorky

References

Related documents

Autorka se neodchyluje od tématu a velmi srozumitelně popisuje jednotlivé metody dojení a dojících zařizeni, které vedou až k popsaným druhům

Z tohoto důvodu je v této práci nahlíženo na virtuální týmovou spolupráci z hlediska přístupu technology-use mediation (TUM), který poprvé v roce 1996 zmínil

Orlikowski (1996) tento fenomén pojmenoval jako technology-use mediation (TUM). TUM narozdíl od ostatních vědeckých přístupů, zahrnuje veškeré aktivity

Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem. Současně čestně

Mezi aktivity obchodních bank, kterých se týká tato práce, patří mimo jiné: provádění zahraničního platebního styku prostřednictvím „loro“ a „nostro“ účtů 26

nácvik písně – učitel nejprve zahraje melodii písně na klavír bez pěveckého doprovodu, po druhé se zpěvem a někteří žáci mohou písničku doprovázet na dřívka,

Dopadá-li monochromatické záření na povrch skla pod úhlem dopadu θ 1 , což je úhel, který svírá dopadající světelný paprsek s kolmicí vztyčenou v místě

Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem. Současně čestně

Pokud mají oba entitní typy povinné členství ve vztahu můžeme atributy obou entitních typů zařadit do jednoho schématu relace.. Pokud má jeden povinné členství a

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.. Současně čestně

Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem. Současně

Daně a daňové řízení budou zastřešeny novou procesní úpravou, tzv. Zásadním úkolem modernizace české daňové a celní správy je reorganizace celní správy, kde bude

Environmentální daň patří mezi ekonomické nástroje politiky životního prostředí, a proto by měla pozitivně působit na změnu chování ekonomických subjektů a tím

Prohlašuji, že svou bakalá skou práci jsem vypracovala samostatn jako p vodní dílo s použitím uvedené literatury a na základ konzultací s ve- doucím mé bakalá ské práce

Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem. Současně čestně

Název práce: Metodické využití nízkých lanových překážek ve školní tělesné výchově Vedoucí práce: Jaroslav Kupr,

V práci jsou vymezeny základní a dílčí cíle, které jsou v koncepci práce patřičně rozpracovány.. Cíle jsou

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL

Už tehdy jsem spolupracoval s firmou Grupo Antolin Turnov a ve své bakalářské práci mohu v této spolupráci dále pokračovat, za což jsem velmi

V kapitole 1.6 jsou nastíněny problémy při řešení potlačování vibrací jako je shoda reálných a imaginárních částí impedance piezoelektrického vzorku a

Ke každodenním č innostem patří především zajištění vysílacích smluv, pracovní a pobytová povolení, organizace poznávacích pobytů (Pre Assignment Trip), organizace

Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem. Současně čestně

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem. Současně čestně