Rozvoj pohybových schopností u dětí předškolního věku
Bakalářská práce
Studijní program: B7507 – Specializace v pedagogice Studijní obor: 7531R001 – Učitelství pro mateřské školy Autor práce: Michaela Palounková
Vedoucí práce: Mgr. Petra Čaplová, Ph.D.
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Tímto bych ráda poděkovala vedoucí mé bakalářské práce Mgr. Petře Čaplové, Ph.D. za odborné vedení a věcné připomínky při zpracování této práce. Mé poděkování patří i Mateřské škole Zámeček v Turnově za spolupráci a ochotu při získávání údajů pro praktickou část mé bakalářské práce.
Anotace
Bakalářská práce je zaměřena na rozvoj pohybových schopností dětí předškolního věku a obsahuje teoretickou a praktickou část.
V teoretické části řeším pohybové schopnosti a jejich dělení, zaměřuji se na pohybové schopnosti dětí předškolního věku, dále na pohybový vývoj dítěte v tomto období a organizaci tělesné výchovy v mateřské škole.
V praktické části zjišťuji rozvoj pohybových schopností u dětí předškolního věku z dané mateřské školy. Nejprve proběhly vstupní motorické testy, které se skládaly z hodu tenisovým míčkem jednoruč, skoku snožmo z místa a člunkového běhu 4x 10 m. Motorických testů se zúčastnily dvě třídy z mateřské školy. Na jednu třídu byl následně aplikován zásobník cvičení zaměřený na rozvoj pohybových schopností a na druhou ne. Z tohoto zásobníku se čerpaly činnosti v dané mateřské škole po dobu deseti týdnů. Čerpalo se z činností zaměřených na běh, hod, skok, tedy činností zaměřených na rozvoj výbušné síly dolních i horních končetin, rychlosti, koordinace, pohyblivosti, ale i vytrvalosti. Po deseti týdnech opět proběhly motorické testy obou tříd a byly porovnávány vstupní a výstupní testy a následně byly porovnávány rozdíly mezi danými třídami.
Klíčová slova
Pohyb, pohybové schopnosti, pohybový vývoj, předškolní věk, mateřská škola, motorické testy
Annotation
This work is focused on the growth of the physical abiilities of the preschool children and includes both theoretical and practical parts.
In the theoretical part I deal with physical abilites and its divisions. I focus on preschool childrens physical abilities, on the motion development of kids in this age and organizing physical education in kindergarten.
In the practical part I am looking at the motion development of kids in the preschool age from certain kindergarten. At first the entering motoric tests were done which consisted of throwing the tenis ball one-handed, two-footed jump and shuttle run 4x10 m. Two kindergarten classes took part in those motoric tests. An exercise stack which was focused on motion development was applied to one class while not on the other one. The exercises were drawn out of the stack in certain kindergarten for ten weeks. The chosen exercises were focused on running, throwing, jumping which are ones that are focused on developing explosive power of lower and upper limbs, speed, coordination, mobility and persistance as well. Ten weeks later the motoric tests of both classes were done again and after first comparing the input and output results both classes were compared as well.
Key words
Movement, physical abilities, motion development, preschool age, kindergarten, motoric tests
Obsah
1. Úvod... ... 11
2. Rozbor problematiky ... 12
2.1 Pohybové schopnosti ... 12
2.2 D lení pohybových schopností ... 13
2.2.1 Silové schopnosti ... 14
2.2.2 Rychlostní schopnosti... 15
2.2.3 Vytrvalostní schopnosti ... 15
2.2.4 Koordinační schopnosti (obratnost) ... 16
2.2.5 Pohyblivostní schopnosti (flexibilita) ... 17
2.3 Pohybové schopnosti u d tí p edškolního v ku ... 18
2.3.1 Silové schopnosti u d tí p edškolního v ku... 18
2.3.2 Rychlostní schopnosti u d tí p edškolního v ku ... 19
2.3.3 Vytrvalostní schopnosti u d tí p edškolního v ku ... 19
2.3.4 Koordinační schopnosti u d tí p edškolního v ku (obratnost) ... 20
2.3.5 Pohyblivostní schopnosti u d tí p edškolního v ku (flexibilita) ... 21
2.4 Pohybový vývoj dít te v p edškolním období ... 22
2.4.1 Stabilita... 22
2.4.2 Chůze ... 22
2.4.3 B h ... 22
2.4.4 Skok ... 24
2.4.5 Lezení ... 25
2.4.6 Házení a uchopování ... 25
2.4.7 Sportovní pohyby ... 27
2.5 Organizace t lesné výchovy v mate ské škole ... 28
2.5.1 Cvičební jednotka ... 28
2.5.2 Ranní cvičení ... 29
2.5.3 T lovýchovné chvilky ... 30
2.5.4 Pobyt venku ... 30
3. Cíle práce ... 31
3.1 Dílčí úkoly ... 31
4. Metodika práce ... 32
4.1 Charakteristika zkoumaného souboru... 33
4.2 Charakteristika použitých metod a organizace výzkumu ... 34
4.3 Způsob zpracování výsledků práce ... 36
4.4 Výsledky vstupních motorických testů... 37
4.4.1 Hod ... 37
4.4.2 Skok ... 39
4.4.3 Člunkový b h ... 41
4.5 Zásobník cvičení ... 43
4.5.1 Hod ... 43
4.5.2 Skok ... 46
4.5.3 B h ... 49
4.6 Pohybový program ... 54
4.7 Výsledky výstupních motorických testů... 58
4.7.1 Hod ... 58
4.7.2 Skok ... 60
4.7.3 Člunkový b h ... 62
5. Porovnání výsledků ... 64
5.1 Hod ... 64
5.1.1 T ída č. 1 ... 64
5.1.2 T ída č. 2 ... 65
5.1.3 Shrnutí hodu ... 66
5.2 Skok ... 67
5.2.1 T ída č. 1 ... 67
5.2.2 T ída č. 2 ... 68
5.2.3 Shrnutí skoku ... 69
5.3 Člunkový b h ... 70
5.3.1 T ída č. 1 ... 70
5.3.2 T ída č. 2 ... 71
5.3.3 Shrnutí člunkového b hu... 72
6. Záv r... ... 73
7. Seznam použitých zdrojů ... 74
Seznam obrázků
Obrázek 1: Charakteristika jednotlivých fází motorického učení (Dovalil, et al. 1982, s. 90) 13
Obrázek 2: Hod vrchním obloukem jednoruč (Dvo áková 1989, s. 134) ... 34
Obrázek 3: Skok daleký z místa odrazem snožmo (Dvo áková 1989, s. 124) ... 35
Obrázek 4: B h (Dvo áková 1989, s. 118) ... 35
Obrázek 5: Člunkový b h 4x 10 m (Neuman 2003, s. 91) ... 35
Obrázek 6: Graf porovnání nejlepších výsledků vstupních a výstupních testů t ídy č. 1 – hod ... 64
Obrázek 7: Graf porovnání nejlepších výsledků vstupních a výstupních testů t ídy č. 2 – hod ... 65
Obrázek 8: Graf porovnání výsledků 1. a 2. t ídy v hodu ... 66
Obrázek 9: Graf porovnání nejlepších výsledků vstupních a výstupních testů t ídy č. 1 – skok ... 67
Obrázek 10: Graf porovnání nejlepších výsledků vstupních a výstupních testů t ídy č. 2 – skok ... 68
Obrázek 11: Graf porovnání výsledků 1. a 2. t ídy ve skoku ... 69
Obrázek 12: Graf porovnání nejlepších výsledků vstupních a výstupních testů t ídy č. 1 – člunkový b h ... 70
Obrázek 13: Graf porovnání nejlepších výsledků vstupních a výstupních testů t ídy č. 2 – člunkový b h ... 71
Obrázek 14: Graf porovnání výsledků 1. a 2. t ídy ve člunkovém b hu ... 72
Seznam tabulek
Tabulka 1: T ída č. 1 – údaje o d tech ... 33
Tabulka 2: T ída č. 2 – údaje o d tech ... 33
Tabulka 3: T ída č. 1 – hod... 37
Tabulka 4: Shrnutí ... 37
Tabulka 5: T ída č. 2 – hod... 38
Tabulka 6: Shrnutí ... 38
Tabulka 7: T ída č. 1 – skok ... 39
Tabulka 8: Shrnutí ... 39
Tabulka 9: T ída č. 2 – skok ... 40
Tabulka 10: Shrnutí ... 40
Tabulka 11: T ída č. 1 – člunkový b h ... 41
Tabulka 12: Shrnutí ... 41
Tabulka 13: T ída č. 2 – člunkový b h ... 42
Tabulka 14: Shrnutí ... 42
Tabulka 15: T ída č. 1 – hod... 58
Tabulka 16: Shrnutí ... 58
Tabulka 17: T ída č. 2 – hod... 59
Tabulka 18: Shrnutí ... 59
Tabulka 19: T ída č. 1 – skok ... 60
Tabulka 20: Shrnutí ... 60
Tabulka 21: T ída č. 2 – skok ... 61
Tabulka 22: Shrnutí ... 61
Tabulka 23: T ída č. 1 – člunkový b h ... 62
Tabulka 24: Shrnutí ... 62
Tabulka 25: T ída č. 2 – člunkový b h ... 63
Tabulka 26: Shrnutí ... 63
Tabulka 27: Porovnání nejlepších výsledků vstupních a výstupních testů t ídy č. 1 – hod ... 64
Tabulka 28: Porovnání nejlepších výsledků vstupních a výstupních testů t ídy č. 2 – hod ... 65
Tabulka 29: Porovnání rozdílů mezi danými t ídami v hodu ... 66
Tabulka 30: Porovnání nejlepších výsledků vstupních a výstupních testů t ídy č. 1 – skok.... 67
Tabulka 31: Porovnání nejlepších výsledků vstupních a výstupních testů t ídy č. 2 – skok.... 68
Tabulka 32: Porovnání rozdílů mezi danými t ídami ve skoku ... 69
Tabulka 33: Porovnání nejlepších výsledků vstupních a výstupních testů t ídy č. 1 – člunkový b h ... 70
Tabulka 34: Porovnání nejlepších výsledků vstupních a výstupních testů t ídy č. 2 – člunkový b h ... 71
Tabulka 35: Porovnání rozdílů mezi danými t ídami ve člunkovém b hu... 72
1. Úvod
Pro svou bakalá skou práci jsem si vybrala téma „Rozvoj pohybových schopností u d tí p edškolního v ku“. Z názvu je patrné, že se v práci zabývám pohybem, a to zejména pohybovými schopnostmi a jejich rozvojem, u d tí p edškolního v ku.
Toto téma jsem si vybrala z toho důvodu, že jsem se cht la v novat tématu spojenému s t lesnou výchovou d tí v mate ské škole. Myslím si, že poslední dobou se d ti nedostatečn v nují pohybovým činnostem, více sedí doma u televize, hrají hry na počítači, či tabletu. Tím se zhoršuje u d tí nejenom jemná motorika, ale i hrubá motorika. V dnešní dob d ti dávají radši p ednost elektronice, než aby trávily čas se svými kamarády venku, na h ištích apod. Tato problematika se netýká pouze d tí ze základních škol, ale začíná se objevovat již v p edškolním v ku. Mnohdy mají rodiče spoustu práce a místo aby šly s d tmi ven na h išt , tak jim pustí v televizi pohádku.
Pohyb je pro d ti velmi důležitý, a to nejen ze zdravotního hlediska, ale také hlavn proto, že pohyb p ispívá ke všestrannému rozvoji dít te. Proto je pot eba se pohybovým činnostem s d tmi v novat již od nejútlejšího v ku. Je nutné pohybové činnosti za azovat do denního režimu d tí alespo chvíli každý den. Pohybem se d ti odreagují, uvolní a poté se dokážou více soust edit na činnosti a udržet p i nich lépe pozornost. V p edškolním období u d tí rozvíjíme pohybové schopnosti, pomocí kterých si d ti upev ují pohybové dovednosti a návyky.
V rámci práce jsem vytvo ila zásobník cvičení na rozvoj pohybových schopností.
Obsahuje činnosti základních lokomočních dovedností zam ené na hod, skok a b h, tedy činnosti zam ené na rozvoj rychlosti, výbušné síly dolních a horních končetin, koordinace, ale i vytrvalosti a pohyblivosti. V bakalá ské práci zjišťuji, jestli se d ti pomocí t chto činností zlepší v motorických testech či nikoliv.
2. Rozbor problematiky 2.1 Pohybové schopnosti
Pohyb
„Obecně je pohyb chápán jako základní způsob existence hmoty, tělesný pohyb člověka patří mezi nejvyšší formy pohybu“ (Dovalil, et al. 1982, s. 90).
Pohyb je důležitým prost edkem, který p ispívá ke zdraví dít te. Pohyb také p ispívá k posílení hybného ústrojí a rozvoji nervového systému. Je to činitel ovliv ující t lesný rozvoj dít te. T lesný pohyb napomáhá k rozvoji zručnosti, obratnosti, schopnosti soust ed ní, pohotovosti apod. Pat í k nejzákladn jším pot ebám d tského organismu (Mišurcová 1974, s. 8–9).
Pohybové schopnosti
„Motorická schopnost může být obecně vymezena jako soubor předpokladů úspěšné pohybové činnosti. Přesněji vyjádřeno, jde o souhrn či komplex vnitřních integrovaných předpokladů organismu. Velké meziosobní rozdíly ve výsledcích pohybové činnosti se zčásti vysvětlují rozdílnými schopnostmi – předpoklady, jež příčinně determinují motorické činnosti“
(Měkota, Blahuš 1983, s. 97).
Jedná se o relativn samostatné soubory vnit ních p edpokladů člov ka k pohybové činnosti (Dovalil, et al. 1982, s. 108).
Motorické schopnosti jsou obecné kapacity, které se projevují ve výsledcích pohybové činnosti jednotlivce. U schopností zdůraz ujeme jejich potencionalitu. Nap . člov k, který geneticky získá vysokou úrove rychlostních schopností, má jen potencionální možnost stát se vynikajícím sprinterem, nemusí tomu tak být. Schopnosti také mají vysokou míru p edpokladů pro zdokonalování. Motorické schopnosti se p evážn vyvíjejí v postnatálním období. B hem růstu se schopnosti rozvíjejí a diferencují. Vývoj motorických schopností závisí na zrání organismu. U osob pohybov školených a u dosp lých jsou tyto schopnosti vyhran n jší než u osob neškolených a u d tí. Výrazn můžeme motorické schopnosti ovlivnit aktivní pohybovou činností v d tství, pubert a adolescenci či naopak zabrzdit nečinností nap . dlouhodobé upoutání na lůžko. Rozvíjení pohybových schopností je dlouhodobý proces.
Motorické schopnosti však nejsou jedinými p edpoklady pro vykonávání pohybové činnosti, úsp šnost podmi ují i somatotyp, vlastnosti osobnosti, výkonová motivace aj. (M kota, Novosad 2005, s. 13–16).
Pohybové dovednosti
„Pohybové dovednosti jsou učením získané pohybové struktury, které jsou podmíněny vždy určitým stupněm rozvoje pohybových schopností“ (Jeřábek 2008, s. 62).
Obrázek 1: Charakteristika jednotlivých fází motorického učení (Dovalil, et al. 1982, s. 90)
Mezi pohybové dovednosti pat í nap íklad chůze, b h, manipulace s p edm ty, chytání, házení, různé sportovní činnosti – jízda na kole, plavání apod. Tyto b žné pohybové dovednosti, které se b žn opakují, se postupem času automatizují (Dovalil, et al. 1982, s. 107).
2.2 Dělení pohybových schopností
Setkáváme se s různým d lením pohybových schopností. Sov tský autor G. A. Semjonov uvádí ve shrnujícím článku z r. 1960 tyto schopnosti: sílu, rychlost, vytrvalost, obratnost, pohyblivost.
Výzkumné studie provedené pomocí matematicko-statistické metody faktorové analýzy p inesly podrobn jší pohled do struktury motorických schopností. E. A. Fleishman podal v roce 1964 souhrn faktorových výzkumů – uvedl 13 faktorů, které uspo ádal do p ti oblastí a používá pro n tyto názvy: výbušná síla, dynamická síla, b žecká rychlost, rychlost pohybu končetin, rychlost zm ny sm ru, flexibilita rozsahu, dynamická flexibilita, vytrvalost, statická rovnováha, balancování p edm tů, koordinace údů, všeobecná koordinace t la.
Poté byly zjišt ny v nov jších výzkumech další faktory – schopnosti a podschopnosti.
S. Čelikovský v roce 1973 uvádí, že existuje až 60 motorických schopností různého ádu.
Odborníci v NDR motorické schopnosti d lí do dvou skupin. První skupina jsou schopnosti související s opat ováním a p enosem energie nutné pro vykonávání rozsáhlých pohybů, což jsou schopnosti kondiční. Pat í sem schopnosti silové, vytrvalostní a zčásti
i rychlostní. Druhá skupina jsou schopnosti koordinační, které souvisejí s procesy ízení a regulace pohybu (M kota, Blahuš 1983, s. 99).
Podle Je ábka (2008, s. 66) můžeme pohybové schopnosti klasifikovat podle charakteru činnosti, způsobu svalové práce a nervosvalové koordinace. Tvrdí, že nejčast ji se setkáváme s d lením takovýmto: síla, rychlost, vytrvalost, obratnost a rovnováha.
Perič, et al. (2012a, s. 67) uvádí, že se obvykle vyčle uje p t základních pohybových schopností – síla, rychlost, vytrvalost, koordinace a pohyblivost. Toto základní člen ní jsem si vybrala i pro zpracování své bakalá ské práce.
2.2.1 Silové schopnosti
„Síla je základním předpokladem jakéhokoliv pohybu. Silové schopnosti můžeme definovat např. jako schopnost překonávat vnější odpor prostřednictvím svalové činnosti“
(Čelikovský a kol. in Jeřábek 2008, s. 66).
Sílu lze rozd lit na statickou a dynamickou.
Statická síla – navenek se neprojevuje pohybem. Jde o udržení n jaké pozice proti vn jšímu odporu (nap . gravitační síla v p ípad správného držení t la). Rozvoj této síly je důležitý od útlého v ku, posilování se ale provádí pouze p irozeným způsobem.
Dynamická síla – vždy se projevuje pohybem t la či jeho částí. Ve v tšin atletických disciplín provádíme pohyb co nejrychleji. Pak je to tedy schopnost explozivní nebo výbušné síly. Úrove t chto schopností je ovlivn na vrozenými p edpoklady. Rozvoj provádíme pomocí p irozených pohybových dovedností jako je b h, hod a skok (Je ábek 2008, s. 66–67).
• Maximální síla – jde o nejv tší sílu, kterou je schopen vyvinout nervosvalový systém p i maximální volní kontrakci (Harre, Letzerter in M kota, Novosad 2005, s. 118).
• Rychlá síla – je to schopnost nervosvalového systému. Jde o to dosáhnout co nejv tšího svalového impulzu v časovém intervalu, ve kterém se musí pohyb realizovat.
• Reaktivní síla – je to schopnost, která umož uje svalový výkon, p i kterém se uplat uje cyklus protažení a následného zkrácení svalu, p i kterém se vyvolá zvýšení silového impulzu. Jeho velikost závisí na úrovni maximální síly, rychlosti svalového stahu a elasticit svalu.
• Vytrvalostní síla – tato schopnost spočívá v odolávání únav organismu p i dlouhodobém silovém výkonu. Úrove této vytrvalosti můžeme určit jako výslednou hodnotu silových impulzů dosaženou ve stanoveném čase (M kota, Novosad 2005, s. 118, 120, 121).
2.2.2 Rychlostní schopnosti
„Rychlostní schopností rozumíme schopnost provést motorickou činnost nebo realizovat určitý pohybový úkol v co nejkratším časovém úseku“ (Čelikovský 1979, s. 97).
Rychlost lze rozd lit na reakční a akční.
Reakční rychlost – doba, která uplyne od okamžiku, kdy organismus dostane povel k provedení n jaké činnosti, do okamžiku jejího zahájení. Závisí p edevším na plasticit nervové soustavy a smyslových orgánů. Je do značné míry ovlivn na stupn m pozornosti a soust ed nosti jedince. Rozvoj reakční rychlosti tedy vyžaduje soust ed nou pozornost, kterou u p edškolního v ku lze udržet jen krátkodob .
Akční rychlost – doba, po kterou je vykonávána pohybová úloha. Mohou to být jednotlivé pohyby u hodů, skoků nebo rychlost pohybu u b hů. Rychlost svalového stahu závisí p edevším na pom ru červených a bílých vláken ve svalu, proto je tato rychlost tedy do značné míry ovlivn na geneticky (Je ábek 2008, s. 68).
• Acyklická rychlost – jde o jednorázové provedení pohybu s maximální rychlostí proti malému odporu. Nap . pohyb paže p i smeči, pohyb nohy p i energetickém kopnutí, zm na polohy celého t la apod.
• Cyklická rychlost – hodnotí se p i pohybu, který se vyznačuje dvoufázovostí z biomechanického hlediska. Tato schopnost se nejčast ji hodnotí p i sprinterských disciplínách. Jednotlivým fázím sprintu můžeme p i adit i jednotlivé druhy rychlosti ovliv ující výsledek závodu (M kota, Novosad 2005, s. 134–135).
2.2.3 Vytrvalostní schopnosti
„Vytrvalost je schopnost vykonávat pohybovou činnost co nejdéle, bez poklesu její intenzity, příp. vykonávat činnost po zvolený časový úsek s co nejvyšší intenzitou. Nebo ji také můžeme charakterizovat jako schopnost odolávat únavě“ (Rychtecký in Jeřábek 2008, s. 69).
M kota, Novosad (2005, s. 149–153) člení vytrvalostní schopnosti takto:
Základní vytrvalost – schopnost provád t dlouhotrvající činnost v aerobní zón energetického krytí. Tato vytrvalost není zam ena na zvyšování výkonnosti určité disciplíny.
Speciální vytrvalost – p edpoklad pro dosažení úrovn vytrvalosti, která je pot ebná pro maximální výkon ve zvolené sportovní specializaci. Tato vytrvalost je schopností odolávat specifickému zatížení určovanému požadavky dané specializace. Zde se klade důraz na
Členění podle způsobu energetického krytí
Aerobní vytrvalost – vytvá í výkonnostní p edpoklad pohybového výkonu vytrvalostního charakteru, kdy je nezbytná energie dodávána št pením energetických rezerv za p ístupu kyslíku.
Anaerobní vytrvalost – je to druh speciální vytrvalosti a je charakteristická tím, že uvol uje energii. Probíhá bez účasti kyslíku a zde se nevytvá í kyselina mléčná.
Členění podle délky pohybového zatížení
Rychlostní vytrvalost – je to specifická vytrvalostní schopnost, která se uplat uje p i cyklických sprinterských disciplínách. Časová délka se pohybuje od 7 do 35 s.
Krátkodobá vytrvalost – je to specifická vytrvalostní schopnost pro cyklickou závodní činnost. Časová délka probíhá v rozmezí 35–120 s.
Střednědobá vytrvalost – je to specifická vytrvalostní schopnost pro cyklické vytrvalostní disciplíny. Časová délka je v rozmezí 2–10 min.
Dlouhodobá vytrvalost – je to specifická vytrvalostní schopnost pro cyklické pohybové činnosti. Časová délka trvání je mezi 10 minutami a n kolika hodinami.
Členění podle zapojení svalstva a druhu svalové činnosti
Lokální vytrvalost – je to schopnost organismu provád t pohybovou činnost pouze určitou částí t la s danou intenzitou co nejdéle. Do této pohybové činnosti je zapojena mén než čtvrtina svalstva t la.
Statická vytrvalost – je to schopnost p ekonávat vn jší odpor po delší dobu p i výdrži v určité poloze. Tyto schopnosti tedy zahrnují i činnosti silov statického charakteru.
2.2.4 Koordinační schopnosti (obratnost)
„Obratnost chápeme jako komplex schopností umožňující účelně koordinovat vlastní pohyby, přizpůsobovat je měnícím se podmínkám, provádět složitou, pohybovou činnost a rychle si osvojovat nové pohyby“ (Dovalil in Jeřábek 2008 s. 70).
Základní koordinační schopnosti podle M koty, Novosada (2005, s. 63–71):
Diferenciační schopnost – jemn rozlišuje a nastavuje silové, časové a prostorové parametry pohybového průb hu. Umož uje vylad ní jednotlivých fází pohybu a dílčích pohybů, které se projevují v tší p esností, plynulostí a ekonomičností celkového pohybu.
Orientační schopnost – určuje a m ní polohu a pohyb t la v prostoru a čase, vzhledem k definovanému akčnímu poli nebo pohybujícímu se objektu. Základem je p íjem a zpracování p edevším optických, ale i kinestetických informací.
Reakční schopnost – zahajuje účelný pohyb na daný podn t v co nejkratším čase. Indikátorem je reakční doba. Modality podn tů jsou různé: vizuální, akustické, taktilní nebo kinestetické, stejn jako pohybové odpov di: pohyb končetiny, hlavy, čelisti nebo p emíst ní celého t la.
Rytmická schopnost – postihuje a motoricky vyjad uje rytmus daný z vn jšku nebo je obsažený v samotné pohybové činnosti. Člení se na schopnost rytmické percepce a schopnost rytmické realizace.
Rovnováhová schopnost – udržuje celé t lo ve stavu rovnováhy, respektive rovnovážný stav obnovuje i p i napjatých rovnováhových pom rech a m nlivých podmínkách prost edí. Člení se na statickou rovnováhovou schopnost, dynamickou rovnováhovou schopnost a balancování p edm tu.
Schopnost sdružování – navzájem propojuje dílčí pohyby t la do prostorov , časov a dynamicky slad ného celkového pohybu, zam eného na spln ní cíle pohybového jednání.
Jde tedy o schopnost účeln organizovat pohyby jednotlivých částí lidského t la, kombinovat je a spojovat.
Schopnost přestavby – p estavuje pohybovou činnost podle m nícího se zadání. Jde o schopnost adaptovat či p ebudovat pohybovou činnost podle m nících se podmínek, které člov k vnímá nebo p edjímá v průb hu pohybu.
2.2.5 Pohyblivostní schopnosti (flexibilita)
„Pohyblivost definujeme jako schopnost vykonávat pohyby ve velkém rozsahu dle možností kloubního systému člověka“ (Kos in Jeřábek 2008, s. 70).
„Flexibilita je schopnost realizovat pohyb v náležitém rozsahu, o plné amplitudě“
(Měkota, Novosad 2005, s. 96).
Rozlišení flexibility podle M koty, Novosada (2005, s. 96):
Statická flexibilita – jde o rozsah pohybu v kloubu, který můžeme dosáhnout pomalým pohybem.
Dynamická flexibilita – jde o schopnost využít kloubní rozsah p i pohybové činnosti provedené normáln či zvýšenou rychlostí.
Aktivní flexibilita – charakterizuje amplituda dosažená pouze silou p íslušných svalů.
Pasivní flexibilita – charakterizuje amplituda dosažená za spoluúčasti vn jší síly.
2.3 Pohybové schopnosti u dětí předškolního věku
V p edškolním v ku se pohybové funkce zdokonalují a d ti v dom ovládají své pohyby.
Pohybem dít zkouší svou odolnost, vytrvalost a obratnost. Dít je v tomto v ku aktivní, má rádo spontánní pohyb. V tomto v ku je ale také důležité ho dopl ovat i pohybem, který je ízený, organizovaný, cílený a zam ený na procvičování jednotlivých svalových skupin.
Rozvoj silových pohybových schopností v p edškolním v ku není ve velké mí e doporučený, více bychom se m li zam it na rychlostní, koordinační a vytrvalostní pohybové schopnosti.
V tomto období v tšinou nastupují d ti do mate ské školy, která hraje významnou roli v p íprav dít te pro život. Úkolem mate ské školy je nejen vychovávat a vzd lávat d ti podle pot eb společnosti, ale je t eba akceptovat i životní pot eby d tí. K t m základním a důležitým pot ebám pat í péče o zdraví, kterou ve značné mí e u d tí p edškolního v ku ovliv uje pohybová činnost. K tomu, aby d ti zvládly tyto činnosti je nutné, aby dosáhly určité a v ku p im ené úrovn pohybových schopností (Novotná 2014, s. 25–26).
2.3.1 Silové schopnosti u dětí předškolního věku
Podle Dvo ákové (1989, s. 27–28) je rozvoj síly p irozenou součástí motorického vývoje a nem l by být v p edškolním v ku zanedbán, jelikož je základem dobrých silových schopností v pozd jším v ku. U p edškoláků se jedná o rozvoj všeobecné síly ve spojení s rychlostí.
V činnostech silového charakteru bývají chlapci lepší než d včata.
K rozvoji využíváme p irozené pohyby – poskoky, p eskoky, lezení, vylézání, p elézání, házení apod. Naopak neužíváme cviky statické síly, což jsou p etahy, p etlaky, zvedání t žších b emen, než je 10 % hmotnosti t la.
Určitá svalová síla je nutná v p edškolním v ku, protože nám umož uje držet t lo ve správném postavení a umož uje nám se pohybovat (stát, chodit, vykonávat b žné pohyby).
P edpoklady pro rozvoj silových schopností jsou ale u d tí p edškolního v ku omezené.
Preferujeme dynamické zat žování proti statickému. Využíváme co nejp irozen jší činnosti, které svalstvo dostatečn aktivují. Metody pro rozvoj silových schopností jsou opakovaná dynamická zat žování (odrazy, výskoky, p itahování se na lavičce rukama apod.), častá krátkodobá zat žování, p im ený počet opakování, st ídavé zat žování různých částí t la, optimální nabídka pomůcek či ná adí (Dvo áková 2011, s. 82–83).
2.3.2 Rychlostní schopnosti u dětí předškolního věku
Úrove t chto schopností je dána do značné míry geneticky. Rozvoj rychlostních schopností je závislý zejména na vývoji nervosvalových procesů a je spojen s rozvojem síly, vytrvalosti a nervosvalové koordinace. V p edškolním období jsou samotnými spontánními pohybovými požadavky dít te dány p edpoklady pro rozvoj rychlosti. Krátkodobé opakované dynamické zatížení odpovídá fyziologickým zvláštnostem i mentalit d tí tohoto v ku.
Prost edky rozvoje jsou – b hy, opakované zm ny poloh, poskoky, p elézání, lezení, pln ní různých úloh v sout živých hrách apod. V b hu na 20 m mají chlapci lepší výsledky než dívky (Dvo áková 1989, s. 27).
V p edškolním období dochází k výraznému posunu rychlostních schopností díky dozrávání centrálního nervového systému. D ti t íleté ješt reagují pomalu, nem li bychom na n sp chat a m li bychom jim nechávat dostatek času na činnosti, ale d ti šestileté jsou již dynamické a reagují rychle ve známých situacích. Rychlostní schopnosti rozvíjíme p im enými metodami – reakce na signál (hlavn sluchový, ale i zrakový či taktilní), opakování krátkých aktivit s vyšším úsilím, s p estávkami pro odpočinek (Dvo áková 2011, s. 83–84).
2.3.3 Vytrvalostní schopnosti u dětí předškolního věku
Podle Dvo ákové (1989, s. 28) mají d ti p edškolního v ku velmi dobré p edpoklady pro rozvoj t chto schopností pomocí intenzivních činností, prokládaných krátkými odpočinky.
Využíváme opakovaných p eb hů k met , opakovaných výb hů na signál, různé hry, které st ídají b h, poskoky, lezení apod. Pomocí t chto prost edků zvyšujeme objem zát že postupným zvyšováním počtu opakování, zv tšováním vzdálenosti i prodlužováním doby činnosti.
D tem bychom m li umožnit spontánní aktivitu s p irozen vysokou kolísavou intenzitou, souvislou aktivitu se stálou či kolísavou intenzitou, souvislou aktivitu s krátkými odpočinky a motivovanou aktivitu, kde si dít určí individuální intenzitu. Využíváme činnosti, kdy jsou d ti v neustálém pohybu – dynamické pohybové hry a činnosti (Dvo áková 2011, s. 83).
2.3.4 Koordinační schopnosti u dětí předškolního věku (obratnost) Obratnost se v podstat rozvíjí od prvních pohybů jedince, protože obratnostním cvičením se stává každý nový pohyb. K rozvoji obratnosti můžeme tedy využít jakákoliv cvičení, která organismus nemá ješt úpln zvládnutá (Je ábek 2008, s. 70).
Na konci p edškolního období dozrává centrální nervová soustava a také schopnost ízení pohybu. Optimální období pro rozvoj obratnosti je 6–10 let, toto období se nazývá „zlatý v k motoriky“. D ti v p edškolním v ku již zvládají dovednosti, které závisí na obratnostních schopnostech – rovnovážné polohy, orientují se v prostoru, pod izují pohyb rytmu, zlepšuje se koordinace jednotlivých částí t la apod. Obratnostní schopnosti rozvíjíme metodou nápodoby, opakováním, dále postupujeme od jednoduchého ke složit jšímu, využíváme podpůrných pomůcek a užíváme pasivní manipulaci – učitelka s dít tem manipuluje, aby polohu či pohyb pochopilo (Dvo áková 2011, s. 84–85).
Koordinační schopnosti jsou úzce spjaty s úrovní vývoje a zráním nervového systému, který se dokončuje kolem 6. roku v ku. U d tí p edškolního v ku jsou proto dány p edpoklady pro všeobecný rozvoj všech koordinačních schopností. Nedostatečný rozvoj t chto schopností negativn ovliv uje osvojování dalších pohybových stereotypů v pozd jším v ku. Vzhledem k individuálním p edpokladům a stupni nervosvalové koordinace je pot eba zvolit odpovídající obsah a metody, které zaručí návaznost na dosažený stupe koordinace. O snadné činnosti dít ztrácí zájem, a naopak nep im en složité úkoly dít neurotizují a vyvolávají únavu. V tšinou v p edškolním v ku mají dívky lepší úrove koordinace a rychleji se učí novým pohybovým úkolům než chlapci.
Koordinace t la a končetin – kolem 3. roku v ku se dokončuje souhra t la a končetin p i chůzi, b hu, lezení a dalších p irozených činnostech. Další rozvoj spočívá v obm nách t chto činností, v pohybu s m nícími se podmínkami, ve spojování lokomoce s dalšími pohyby, v pod ízení pohybu rytmu, ve cvičení se zm nami poloh t la apod.
Prostorová orientace – p edpoklady pro nejvyšší rozvoj má práv v p edškolním v ku.
A to jak orientace v t lním schématu (paže, nohy, hlava, u šestiletých d tí i pravá, levá), tak i v prostoru. Tuto schopnost rozvíjíme pohybem v různých tvarech ( ada, zástup, kruh) i pohybem jednotlivců (vp ed, vzad, stranou apod.).
Rovnováha – je p edpoklad pro všechny činnosti (stoj, chůze, b h). V p edškolním v ku se intenzivn rozvíjí. Cvičením je možné rovnováhové schopnosti zlepšit, prost edkem jsou rovnovážné polohy a výdrže v nich, stoj na jedné noze, váha, p ípadn pohybem končetin v t chto polohách, se zav enýma očima apod. Dynamickou rovnováhu procvičujeme pomocí
lokomoce po šikmých, zvýšených, úzkých a pohyblivých plochách, v obratech a dopl ujeme polohami a pohyby paží, trupu, nohou a hlavy.
Rytmičnost – v p edškolním v ku jsou pro její rozvoj velmi dobré p edpoklady.
Prost edkem rozvoje jsou rytmizované pohyby končetin, trupu a hlavy i rytmizovaná lokomoce.
Spojení pohybu s rytmickými a hudebními podn ty ovliv uje celou osobnost dít te a z t lovýchovného hlediska se zlepšuje kvalita pohybu, koordinace, držení t la, efektivita cvičení a zvyšuje jeho emotivitu a p itažlivost (Dvo áková 1989, s. 29–31).
2.3.5 Pohyblivostní schopnosti u dětí předškolního věku (flexibilita) Úrove pohyblivosti závisí na velikosti a tvaru kloubních ploch a elasticit svalů, šlach a vazů. Najdeme zde rozdíly mezi pohlavími, dívky mají k pohyblivosti lepší p edpoklady.
Rozvoj kloubní pohyblivosti za azujeme již od nejmladších kategorií, protože má také význam prevence zran ní a p edcházení různým svalovým dysbalancím (Je ábek 2008, s. 70).
D ti mají ješt nedokončený vývoj kloubů, a proto mají p edpoklady pro vysokou flexibilitu. U p edškolních d tí nejde o zvyšování kloubního rozsahu, ale o udržení základní pohyblivosti. Už u d tí v tomto období snižují zkrácené svaly pohyblivost n kterých kloubů.
Pro udržení pohyblivosti je nutné protahovat zkrácené svaly či preventivn protahovat svaly, které se b žn zkracují. Využíváme p edevším strečink (Dvo áková 2011, s. 84).
Volfová, Kolovská (2008, s. 9) p i strečinku doporučují dodržovat tyto zásady:
• Na začátek za azovat cviky v nízkých polohách, od lehu p echázet do poloh vyšších. Pro p edškolní d ti za azovat hlavn cviky v nízkých polohách, protože pro d ti je provedení jednodušší, fixují si určité části t la a více se soust edí na polohy jiných částí t la a správné provedení jejich pohybů.
• Cviky provádíme pomalými pohyby. Pohyby je vhodné dopl ovat popisem cviku.
• Každý cvik by m l začínat v základní poloze. Ta umožní správn zapojovat svalové skupiny v následujícím průb hu cviku.
• Důležitá je správn provedená názorná ukázka a popis cviku. D tem to pomůže k p esn jšímu provedení cviku.
• Opravování d tí p i chybném provedení by m lo být automatické. P i velkém počtu d tí nelze vid t a opravovat všechny chyby, ale zam íme se na d ti s takovými chybami, které mají zásadní vliv na průb h pohybu. Snažíme se ale opravovat co nejvíce chyb.
• P i provád ní cviků hlídáme pravidelné dýchání u d tí. Můžeme zapojit správné dýchání, které podpo í účinek protahování, nap íklad hlasitý výdech.
2.4 Pohybový vývoj dítěte v předškolním období
2.4.1 Stabilita
Ve 3.–4. roce nastává v postoji a p i chůzi napnutí dolních končetin. D ti ovládají již držení hlavy a ramen, jsou schopné se naučit i jednoduchým průpravným cvikům. Zvládají se pohybovat po vyvýšené úzké ploše.
Ve 4.–5. roce dít vykonává rovnovážné postoje a polohy i na vyvýšených plochách.
Zvládne rozlišit základní postoje a polohy.
V 5.–6. roce dít kontroluje a opravuje své pohyby, dokáže provád t průpravné cviky i kratší pohybové skladby (Mišurcová 1974, s. 102–104).
2.4.2 Chůze
Je to p irozený cyklický pohyb, p i kterém je nutné vzp ímené držení t la. P i chůzi je zapojena v tšina svalstva. P i správné chůzi máme vzp ímené držení t la, mírný náklon vp ed, chodidla našlapují p es patu a postupn se odvíjejí ke špičce p i zanožení v odrazu do dalšího kroku. Kyčelní kloub a koleno oporové nohy se protahuje po odrazu (Dvo áková 2011, s. 37).
Ve 3.–4. roce bývá chůze ješt kolébavá, délka kroku a tempo je nerovnom rné, d ti obtížn udržují daný sm r. Vytrvalost p i chůzi je malá. D ti p izpůsobují chůzi udávanému rytmu a dovedou se p i ní držet zp íma. Spolupráce paží a nohou je zautomatizována.
Ve 4.–5. roce není ješt chůze úpln koordinovaná, chybí nápon pánve, délka kroků a tempo je nerovnom rné. Dít umí jít podle rytmu, držet se p i chůzi zp íma, vyhýbat se a m nit délku kroků.
V 5.–6. roce nastává p i chůzi koordinovaná spolupráce jednotlivých částí t la.
U n kterých d tí se objevují nadbytečné a chybné pohyby, které by se mohly stát trvalými návyky (nap . kývání trupem). D ti by m ly zvládnout pružnou chůzi se vzp ímeným držením t la podle udávaného rytmu (Mišurcová 1974, s. 102–104).
2.4.3 Běh
Je to soustava skoků, p i které se pravideln st ídá fáze dokroku s odrazem a fáze letu.
T žišt se pohybuje vp ed. Důležitá je práce paží, která napomáhá plynulosti b hu. Paže jsou skrčené p ibližn do pravého úhlu podél trupu, když jsou paže vp edu, dostanou se až do výše brady a vzadu se dostanou k boku (Choutková-Cvrková, Sušanka, Beran 1977, s. 60, 62).
Došlap na chodidla je m kký, provádí se buď na p ední část chodidla (krátké b hy), na celé chodidlo nebo také i lehce p es patu (dlouhé b hy). P i b hu je důležité svalové uvoln ní.
Rozhodujícími pohybovými schopnostmi jsou rychlost a vytrvalost (Dostál, Velebil 1991, s. 16).
K průprav techniky b hu a b žeckého odrazu slouží b žecká abeceda. Do b žecké abecedy můžeme za adit klus, liftink, skipink, p edkopávání, zakopávání, odpichy a stup ované rovinky.
Klus je pomalý b h, p i kterém došlapujeme na p ední část chodidla ve sm ru b hu. Poté následuje zhoupnutí na patu, postupné odvíjení od paty na špičku a ramena jsou uvoln ná.
Chybou je, pokud došlápneme na celé chodidlo, tuto chybu napravujeme klusem na míst s výrazným došlapem na špičky. Pokud se chybuje v kladení chodidel, tak to opravujeme b hem po čá e.
Liftink je prošlapování sloužící k nácviku práce kotníků. Můžeme ho provád t buď na míst , nebo s pomalým posunem vp ed. Špičky zůstávají na míst a paty zvedáme co nejvýše – dochází k maximalizaci práce kotníků. Koleno jedné nohy se dostává vp ed a druhé se protlačuje vzad. Zde se chybuje p i zvedání chodidel ze zem a napravuje se tím, že prošlapujeme v šikmé poloze s t lem op eným o zeď.
Skipink je b h se zdůrazn ným zdvihem švihového kolena. Stehno bychom m li dostat do vodorovné polohy, trup je vzp ímený a nesmíme ho zaklán t. Odrazovou nohu propínáme, paže by m ly energeticky pracovat. Zde se chybuje záklonem trupu, náprava se provádí oporou paží o zábradlí. P i nízkém zvedání stehen je nutné posilovat stehenní svalstvo.
P edkopávání – p i p edkopávání se stehno švihové nohy zvedá do horizontální polohy a v této poloze se bérec vykyvuje vp ed a následuje záb r (podhrábnutí jako „dostihový koník“).
Zakopávání – paty se p i zakopávání skoro nebo úpln dotýkají hýždí, zde je důležitá práce paží.
Odpichy jsou odrazy, kde je prodloužená fáze letu. Pohyb vede švihové koleno a dostává se do vodorovné pozice. Nutné je dokončit napnutí odrazové nohy, koleno nesmí zůstat pokrčené. Odpich se provádí odrazem propnutou nohou, švihová noha je v p ednožení pokrčmo, koleno zvedáme až do horizontální polohy, trup je mírn p edklon n a také je důležitá práce paží.
Stup ované rovinky – plynule stup ujeme rychlost b hu na rovném úseku z klusu až do maxima. Postupn prodlužujeme krok a zvyšujeme jeho frekvenci. Po p eb hnutí daného úseku následuje uvoln ný dob h. (Perič, et al. 2012b, s. 30–31).
Pro p edškolní d ti je b h nejp irozen jší lokomocí. P i b hu je zapojeno celé t lo a tím
P i dostatečné intenzit toto může pozitivn ovliv ovat zdatnost dít te. Za azujeme různé druhy b hu – rychlý, pomalejší a dlouhodobý, výb hy na signál apod. B h rozvíjí rychlost, vytrvalost a dynamickou sílu (Dvo áková 2011, s. 39, 65–66).
Ve 3.–4. roce se u d tí p i b hu projevuje malá spolupráce pánve a trupu. Jednotlivé skoky jsou krátké a nerovnom rné a fáze letu vzduchem tém chybí. Vytrvalost b hu je malá, dít vydrží bez p estávky b žet asi 20 vte in.
Ve 4.–5. roce se zde b h ješt u v tšiny d tí podobá b hu d tí t íletých, jeho vytrvalost a rychlost se ale zv tšuje. Maximální rychlostí ub hnou d ti bez únavy 15 m, voln jší rychlostí vydrží b žet 30 vte in.
V 5.–6. roce je b h již dob e koordinovaný s p im enou prací paží a mírným p edklonem trupu. Bez únavy dít ub hne maximální rychlostí 25–30 m a vydrží b žet až 40 vte in. Dít dosáhne rychlosti 4 m za vte inu (Mišurcová 1974, s. 102–104).
2.4.4 Skok
Je to p irozený pohyb, sloužící k p ekonání určité vzdálenosti nebo výšky. Využíváme dynamické síly pro odraz dolních končetin a souhru dalších částí t la – švih paží, pohyb nebo zpevn ní trupu (Dvo áková 2011, s. 41).
Ve 3.–4. roce d ti zvládnou p eskočit p edm t vysoký asi 5 cm, odraz je ale slabý a doskok nepružný. P írodní p ekážku d ti p ekračují nebo p eskakují snožmo.
Ve 4.–5. roce skok prod lává rychlý vývoj. D ti již poskakují pružn , dovedou skákat i po jedné noze, spojí skok s rozb hem, doskakují na nohy pokrčené v kolenou. Do dálky skočí p ibližn 50 cm, do výšky skočí asi 20 cm.
V 5.–6 roce dít dovede skákat odrazem snožmo i jednonož, z místa i z rozb hu. P i doskoku z v tší výšky dopadá však i nadále t žkopádn , nedovede ješt dob e pérovat v kolenou. Do dálky skočí 70 cm, do výšky 35 cm (Mišurcová 1974, s. 103–105).
Skok do dálky a výšky – motivujeme d ti ke zlepšení koordinace skoku, zvýšení síly odrazu a tím prodloužíme letovou fázi. D ti skáčou p es vyznačené mezery (potoky), z obruče do obruče, p es nízké p edm ty. Nejvyšší výskok motivujeme dosažením na zav šený p edm t.
Do výšky skáčeme p es nataženou gumu, vhodné je gumu napnout šikmo – d ti si volí výšku p eskoku.
Skok do dálky z místa nacvičujeme z mírného stoje rozkročného (asi 10 cm) následuje energetický odraz z pod epu do napjatých nohou a odpichem ze špiček skočí dít co nejdále.
Paže ze zapažení, jdou švihem do p edpažení. Pohyb paží můžeme nacvičovat v souh e s pod epy, pohupy, pérováním a poskoky. Pod ep p i odrazu nesmí být p íliš hluboký, aby se
dít neodráželo z pokrčených nohou – odraz je pak malý, t žký a skok je krátký. Stejn tak i p edklon je mírný, hlava se nep edklání.
Výskoky na p ekážky nejprve nacvičujeme vystupováním na nízké p edm ty, pozd ji výskokem odrazem jednou nohou nebo ob ma snožmo. Výskok na ná adí učíme nejprve z chůze, poté chůzi zrychlujeme. Vymezíme dít ti místo odrazu v p im ené vzdálenosti od ná adí. Nacvičujeme na p im en vysokém ná adí (nižší než pas d tí), dít se op e o ná adí a po odrazu vsune kolena či chodidla mezi op rné ruce. Dopomoc poskytujeme z boku dít te uchopením za nadloktí (Dvo áková 1989, s. 123, 125, 127).
2.4.5 Lezení
Je to p irozený cyklický pohyb a důležitý vývojový krok, který vede ke vzp imování postavy. Tento pohyb vychází z polohy na b íšku – dít se nejprve plazí, poté se dokáže vzep ít na rukou a kolenou. Lezení je pro p edškolní dít p irozené, může lézt po zemi p i h e, ale také po různém ná adí či prolézačkách. Ve v ku od t í let mají d ti už lezení po kolenou fixované, podporujeme tedy lezení „po čty ech“ ve vzporu d epmo (Dvo áková 2011, s. 34–35).
Ve 3.–4. roce je lezení dokonalé, rychlé a provád né s jistotou. Je možné s d tmi cvičit všechny druhy lezení a plazení.
Ve 4.–5. roce d ti p i lezení rády zdolávají různé p ekážky (nap . žeb iny), které vyžadují v tší obratnost a odvahu. Prosté lezení již začíná ustupovat z p irozených d tských pohybových projevů.
V 5.–6. roce d ti dovedou p elézt i p es vyšší p ekážky sahající jim po ramena tak, že naskočí na p ekážku do podporu a vystoupí na ni. P eleze p es plot a vyšplhá na strom, pokud má oporu pro nohy, ručkuje ve smíšeném visu za ruce a nohy (Mišurcová 1974, s. 103–105).
2.4.6 Házení a uchopování
Házení je manipulační dovednost. Dít se nejprve naučí p edm t poušt t a poté až házet.
Uchopování je jakási tendence zmocnit se n čeho zejména pomocí rukou (Mišurcová 1974, s. 123–125).
Házení je důležitá pohybová dovednost, pro kterou vznikají předpoklady již v předškolním věku. Manipulace s míčem rozvíjí jemnou motoriku, zručnost, obratnost, která je spojená především s prostorovou orientací, odhadem vzdálenosti a pohybem předmětu (Dvořáková 1989, s. 130).
Ve 3.–4. roce se zvládne naučit správnému náp ahu pravou i levou rukou a do hodu zapojit z části trup. Délka hodu se zv tšuje, ale p esnost hodu je stále nepatrná. Držení p edm tu je jisté a automatizované. D ti dovedou držet drobné p edm ty pouze prsty a manipulovat s nimi.
Ve 4.–5. roce dokáže dít házet se správným náp ahem a postavením nohou, do hodu zapojuje i trup a celé t lo. Hází jednou i ob ma rukama, dá hodu určitý sm r a dovede zasáhnout velký cíl na vzdálenost 2 m. Míč drží prstov , sleduje jeho dráhu p i pohybu po zemi i za letu vzduchem a reaguje na malé odchylky od očekávaného sm ru. Dovede si nadhodit míč ob ma rukama a chytit jej – chytání je ale nejisté.
V 5.–6. roce dovede házet na cíl malými p edm ty i velkým míčem. Provede hod i s malým rozb hem. Neumí ale ješt p ihrát p esn míč spoluhráči. Ovládá prstové držení míče, dovede míč za letu vzduchem chytit a stáhnout k sob , reagovat na míč a jít mu pohybem vst íc. Ovládá drobné svaly ruky natolik, že se může učit správn držet tužku, p íbor, st íhat nůžkami apod. (Mišurcová 1974, s. 103–105).
P i hodu vrchním obloukem jednoruč by d ti m ly stát s mírn nakročenou nohou – pokud hází pravou rukou, tak mají nakročenou levou nohu a opačn . Míček dít drží prsty a palec je v opozici. Následuje náp ah vzad, švih paže vp ed (nejprve loket, poté p edloktí a záp stí – paže se napne v lokti) a odhod. Míček není vypoušt n z dlan , ale aktivní jsou prsty.
Pokud míček vypustíme brzy, tak letí vzhůru, pokud pozd , tak letí do zem . K házení jednou rukou využíváme malé míčky, drát nky, papírové koule apod. D tem p i hodu pomáhá ukazovat druhou rukou po sm ru hodu. K lepšímu úhlu odhodu, ke správn načasovanému vypušt ní míčku pomáhá hod p es vyšší p ekážku (Dvo áková 2011, s. 44, 67).
P i hodu obouruč jsou paže ve vzpažení mírn pokrčeny, míč je za hlavou a nohy v mírném stoji rozkročném. P i hodu jdou vp ed lokty, následuje švih p edloktí a rukou s vypušt ním míče. Míč by m l být o velikosti asi 20 cm.
Hod obouruč trčením (p ihrávka) se provádí prudkým vytrčením paží, které drží míč p ed hrudníkem, p ímo vp ed. V záv rečné fázi se zapojují záp stí a prsty. Nohy jsou rozkročeny, jedna mírn p edsunuta.
P i hodu na koš klademe důraz na pohyb záp stí. D ti nejprve vkládají míč do koše asi ve výši hlavy sklopením záp stí jednoruč i obouruč, poté i s odhodem (Dvo áková 1989, s. 135).
2.4.7 Sportovní pohyby
Ve 3.–4. roce dovede jezdit na kolob žce a t íkolce. D ti začínají samostatn sá kovat a lyžovat.
Ve 4.–5. roce dít jezdí bezpečn na t íkolce a kolob žce. Samostatn jede z mírného kopce na saních a lyžích. S hlavou nad vodou si dokáže lehnout ve vod na b icho i na záda.
V 5.–6. roce se d ti naučí jezdit na kole, chodit na lyžích a sjížd t z mírného kopce. Ve vod dovedou splývat a n kte í i plavat (Mišurcová 1974, s. 103–105).
Shrnutí pohybového vývoje
U p edškolních d tí se začínají vytvá et p edpoklady k různým specializovaným pohybovým činnostem a prohlubují se individuální rozdíly v pohybové zdatnosti. Tyto uvedené normy, co by v jakém v ku m lo dít zvládat, jsou pouze p ibližným ukazatelem. Pro d ti necvičené mohou být tyto normy vysoké, a naopak pro d ti, které mají dostatek p íležitostí k pohybovým činnostem, mohou být nízké (Mišurcová 1974, s. 105).
Dít v tomto v ku ovládá základní motorické úkony, lokomoce je již jistá. Vývoj v tomto období je velice rychlý. Základním faktorem ve vývoji není pouze postupující v k, ale i prost edí. Prost edí má velký vliv na motorické projevy dít te. Motorika p edškolních d tí se u různ vychovávaných jedinců začíná lišit (Čelikovský, et al. 1979, s. 35–36)
V p edškolním období pokračuje osifikace kostí a vazivová pouzdra nejsou ješt dostatečn pevná. Proto nejsou vhodné nap íklad prosté visy, posilování ve vzporu, lezení po tvrdé podložce, seskoky do hloubky na tvrdou podložku a z p ekážek vyšších, než je pas dít te apod. S rozvíjejícím se pohybem rostou vnit ní orgány a zkvalit uje se jejich funkce. Dále se m ní proporce končetin, hlavy a trupu a spolu s růstem svalové hmoty se posouvá t žišt celého t la – to ovliv uje i způsob pohybu (Borová 1998, s. 14–15).
2.5 Organizace tělesné výchovy v mateřské škole
„Cílem tělesné výchovy v mateřské škole je zabezpečit optimální rozvoj tělesných, psychických i sociálních vlastností každého dítěte a tím vytvořit základy pro všestranné a harmonické rozvíjení jeho osobnosti i pro úspěšný vstup do školy“ (Dvořáková 1989, s. 9).
2.5.1 Cvičební jednotka
Volfová, Kolovská (2008, s. 8–11) uvád jí, že cvičební jednotku můžeme rozd lit do p ti částí. Tyto části na sebe navazují, ale každá část má jinou funkci i průb h. Jedná se o část úvodní, část rušnou, část průpravnou, část hlavní a část záv rečnou. Úvodní a rušné části v nujeme asi 1/10 času cvičební jednotky a využíváme zejména hromadné formy práce.
Průpravné části v nujeme asi 2/10 času cvičební jednotky a zde využíváme hromadné i individuální formy práce. Hlavní části v nujeme asi 6/10 času cvičební jednotky a využíváme hromadnou, skupinovou i individuální formu práce – dle pot eby. Záv rečné části v nujeme asi 1/10 času cvičební jednotky a využíváme v tšinou hromadné formy práce. Pohybové činnosti by m ly probíhat v dob e v trané místnosti – hern , t locvičn apod. V mate ské škole se doporučuje p i pohybových činnostech p evlékat do cvičebního úboru, protože p i intenzivn jším cvičení dochází k pocení a pohyb dít te by nem l být omezován nevhodným oblečením.
Funkce úvodní části je organizační a motivační. Úvodní část probíhá tak, že d tem vhodn sd líme obsah cvičební jednotky a motivujeme je na pohybovou činnost.
Funkce rušné části spočívá v zah átí organismu a zvýšení tepové i dechové frekvence. Do rušné části lze za adit pohybové hry, ale ne honičky, p i kterých dochází k maximálnímu zatížení svalstva p i rychlých zm nách sm rů. Vhodné jsou různé p irozené pohybové činnosti, jako je chůze, b h, skákání, lezení apod. P i rušné části by m ly být zapojeny všechny d ti najednou, nedoporučují se tedy štafetové či sout živé hry.
Funkce průpravné části spočívá v p íprav svalstva na zatížení v hlavní části, podporuje správné držení t la, dále spočívá v protažení svalstva, které má tendenci ke zkracování a aktivace svalstva s tendencí k ochabování. Do této části adíme cviky kompenzační, uvol ovací, zpev ovací a protahovací. P i průpravné části by m ly mít d ti kolem sebe dostatek prostoru na provád ní cviků a m ly by vid t na učitele a učitel na d ti.
Funkcí hlavní části je nácvik nových pohybových dovedností a činností, opakování a zdokonalování pohybových dovedností a činností, rozvoj pohybových schopností a osvojování organizačních prvků. Pohybové činnosti a hry na rozvoj rychlosti za azujeme na
začátek této části, protože je pot eba maximálního úsilí a pozornosti d tí (v záv ru této části jsou d ti již unavené a nemohou činnost provád t s maximálním úsilím, tím pádem by nedošlo k rozvoji rychlosti). Rozvoj silových schopností provádíme pouze p irozenými pohybovými činnostmi. Tyto činnosti jsou za azovány zám rn , aby docházelo k všestranné pohybové průprav . Pohybové činnosti zam ené na obratnost se prolínají celou cvičební jednotkou.
Činnosti zam ené na koordinaci za azujeme na začátek hlavní části. Pohybové činnosti a hry na rozvoj vytrvalosti za azujeme ke konci hlavní části. Můžeme využít cvičení na stanovištích nebo d ti rozd lit do více zástupů pro maximální využití cvičebního času.
Funkcí záv rečné části je zklidn ní organismu po fyzické i emotivní stránce, kompenzace a relaxace a také organizační funkce. Do této části lze za adit pohybové hry s klidným charakterem, psychomotorické hry a pohybové činnosti s nízkou intenzitou. Poté následuje kompenzace činností, které jsme provád li v hlavní části, dechová cvičení, relaxace.
2.5.2 Ranní cvičení
Dvo áková (1989, s. 38–39) uvádí, že ranní cvičení se koná denn , cvičí se 10–20 minut podle v ku d tí. Úkolem je procvičit celé t lo, p stovat návyk správného držení t la a upev ovat jej spolu s pohybovými dovednostmi. Ranní cvičení má n kolik krátkých částí – úvodní/rušnou, hlavní a záv rečnou.
Úvodní či rušná část trvá asi 5 minut, úkolem je zah átí organismu. Obsahem jsou p irozená lokomoční cvičení, která jsou p evážn vedená herní formou.
Hlavní část trvá asi 10 minut, úkolem je procvičení celého t la a výchova ke správnému držení t la. Obsahem jsou průpravné cviky, zejména zdravotní, n kolikrát opakujeme, chyby u d tí opravujeme.
Záv rečná část trvá asi 5 minut, úkolem je t lesná i psychická kompenzace p edchozího cvičení, zvýšení emocionality a optimistické kolektivní nálady, t lesné uklidn ní d tí. Obsahem je pohybová či hudebn -pohybová hra.
2.5.3 Tělovýchovné chvilky
Jsou to malé organizační formy, které vkládáme do programu n kolikrát denn . Úkolem je kompenzovat jednostranné a statické zatížení nap . delší sezení, stání či chůze, setrvání ve d epu p i h e apod.
Obsahem jsou p ímivé cviky, p i kterých dojde k protažení celého t la, dechové chvilky, prob hnutí, poskoky, uvoln ní rukou a prstů atd. Nejlépe s d tmi cvičíme mimo pracovní prostor v hern , kde se mohou skutečn pohybov uvolnit. Cvičit můžeme nap . p ed spaním na lehátku bosky klenbu chodidel, užíváme drobné p edm ty k masáži (kuličky, kostky, válečky). Po odpoledním spánku začneme volným protahováním ješt na lehátku, poté d ti vyskočí do stoje a n kolikrát se zhluboka nadechnou. D ti, které již na lehátku nevydrží, zavedeme rovnou do herny, následuje krátké protažení se zdravotními cviky a nap íklad pohybová hra (Dvo áková 1989, s. 39–40).
2.5.4 Pobyt venku
Dvo áková (1989, s. 40–42) uvádí, že pohyb na čerstvém vzduchu má v režimu dne velmi důležitý zdravotní a psychologický účel, proto je nutné dodržovat stanovenou dobu pro pobyt venku. V zimní a letním období lze využívat klimatických podmínek pro sezónní činnosti nap íklad plavání, sá kování a lyžování. Úkolem pobytu venku je dostatečné pohybové vyžití dít te ve v tším prostoru a v p írodních podmínkách. Zde si p irozen procvičuje a upev uje
adu pohybových dovedností.
Obsahem pobytu venku jsou veškeré pohybové činnosti dané programem výchovné práce. Organizace je různorodá, využíváme hromadného vedení celé skupiny, družstev, skupiny, i individuáln podle výb ru d tí.
Na zahrad lze využít zahradního ná adí (míče, švihadla, obruče, kuželky, vozítka apod.), seznamujeme d ti s novými hrami.
Vycházky vyžadují vhodnou organizaci a ukázn nost d tí. azení a chůzi v útvaru učíme d ti v prostorách mate ské školy a na zahrad . Součástí každé vycházky musí být volný pohyb d tí, proto volíme vycházku nap íklad do parku, na h išt a do p írody, kde je vhodné prost edí pro hry d tí a cestu d tem zpest íme adou pohybových činností – b h, různé druhy chůze apod.
Lze využívat terénní nerovnosti a p írodních útvarů. Nosíme s sebou lehké pomůcky.
3. Cíle práce
Cílem práce bylo zjistit úrove pohybových schopností u d tí p edškolního v ku, což probíhalo pomocí vstupních motorických testů. Následn jsem vytvo ila zásobník cvičení na rozvoj pohybových schopností, který byl aplikován v dané mate ské škole. Dále jsem zjišťovala účinnost činností na rozvoj pohybových schopností u t chto d tí v mate ské škole, což probíhalo pomocí výstupních motorických testů.
3.1 Dílčí úkoly
• Zjišt ní úrovn pohybových schopností – rychlost, výbušná síla dolních a horních končetin, koordinace, ale i vytrvalost a pohyblivost u d tí v dané mate ské škole pomocí vstupních motorických testů, které se skládají z hodu tenisovým míčkem jednoruč, skoku z místa odrazem snožmo a člunkového b hu 4x 10 m
• Vytvo ení zásobníku cvičení na rozvoj pohybových schopností (rychlost, výbušná síla dolních a horních končetin, koordinace, ale i vytrvalost a pohyblivost), který je zam ený na testované disciplíny, tedy hod, skok a b h
• Aplikace činností ze zásobníku cvičení v dané mate ské škole v rozsahu deseti týdnů
• Zjišt ní účinnosti činností ze zásobníku cvičení zam ené na rozvoj pohybových schopností u d tí v dané mate ské škole pomocí výstupních motorických testů, které se skládají ze stejných disciplín jako testy vstupní, tedy z hodu tenisovým míčkem jednoruč, skoku z místa odrazem snožmo a člunkového b hu 4x 10 m
• Porovnání vstupních a výstupních motorických testů
4. Metodika práce
Nejprve prob hly vstupní motorické testy d tí z mate ské školy Zámeček v Turnov . Motorických testů se zúčastnila dv odd lení d tí ve v ku 4–6 let. V prvním odd lení bylo 18 d tí a v druhém 9 d tí. Celkem se tedy motorických testů zúčastnilo 27 d tí.
Motorické testy se skládaly ze t í disciplín, a to hod tenisovým míčkem jednoruč, skok z místa odrazem snožmo a člunkový b h 4x 10 m.
Dále jsem vytvo ila zásobník cvičení, který byl následn aplikován v prvním odd lení v rozsahu deseti týdnů a v druhém odd lení aplikován nebyl. Zásobník cvičení je zam en na testované disciplíny, kterými jsou hod, skok a b h, je zam ený tedy zejména na rozvoj rychlosti, síly dolních a horních končetin, koordinace, ale i vytrvalosti a pohyblivosti. Po dobu deseti týdnů vybíraly paní učitelky v dané mate ské škole činnosti z tohoto zásobníku cvičení a za azovaly je do denního režimu d tí.
Po deseti týdnech op t prob hly motorické testy obou t íd složené ze stejných disciplín jako testy vstupní, tedy hod tenisovým míčkem jednoruč, skok z místa odrazem snožmo a člunkový b h 4x 10 m. Byly zjišťovány rozdíly výsledků vstupních a výstupních testů, a následn byly porovnávány rozdíly mezi t mito dv ma t ídami.
T ída, ve které byl aplikován zásobník cvičení na rozvoj pohybových schopností, je označena jako „T ída č. 1“. T ída, ve které tento zásobník aplikován nebyl, je označena jako
„T ída č. 2“. Tabulky jsou azeny dle pohlaví a následn dle v ku. Místo jmen jsou uvedena pouze čísla.
4.1 Charakteristika zkoumaného souboru
Tabulka 1: Třída č. 1 – údaje o dětech
Pohlaví Věk Váha (kg) Výška (cm)
1 dívka 4 18,2 103
2 dívka 4 16,8 105
3 dívka 4 20,0 111
4 dívka 4 18,8 112
5 dívka 4 17,1 105
6 dívka 5 17,6 111
7 dívka 5 18,8 118
8 dívka 5 19,0 109
9 dívka 5 24,0 123
10 dívka 6 24,6 124
11 chlapec 5 20,5 115
12 chlapec 5 20,9 118
13 chlapec 5 22,1 120
14 chlapec 5 19,7 113
15 chlapec 5 22,7 116
16 chlapec 6 22,6 123
17 chlapec 6 26,0 124
18 chlapec 6 21,4 123
Tabulka 2: Třída č. 2 – údaje o dětech
Pohlaví Věk Váha (kg) Výška (cm)
1 dívka 4 20,4 114
2 chlapec 4 20,1 115
3 chlapec 4 23,6 123
4 chlapec 5 19,6 107
5 chlapec 5 19,4 111
6 chlapec 6 23,8 126
7 chlapec 6 25,4 121
8 chlapec 6 22,3 118
9 chlapec 6 20,2 123
V tabulce 1 a 2 se nacházejí údaje o d tech z obou daných testovaných t íd. T ída č. 1 je skupinou experimentální a je v ní 18 d tí, 10 dívek a 8 chlapců. Je to b žná t ída mate ské školy.
T ída č. 2 je skupinou kontrolní a je v ní 9 d tí, 1 dívka a 8 chlapců. Toto je t ída s logopedickým zam ením.
4.2 Charakteristika použitých metod a organizace výzkumu
Podle Blahuše (1976, s. 11) se motorické testy stávají významným prost edkem k získávání informací o výkonnosti. Tyto informace se užívají jako podklady pro ídící zásahy, které vedou k ovliv ování výkonnosti.
Vstupní i výstupní motorické testy byly provád ny v t locvičn . D ti m ly sportovní oblečení a sportovní obuv. P ed samotnými motorickými testy prob hlo zah átí organismu (rušná část), rozcvičení (průpravná část) a po motorických testech následovalo záv rečné protažení. P ed začátkem testování bylo d tem vše ádn vysv tleno a p edvedeno.
Hod
Zam ení: rozvoj dynamické síly horních končetin (svalů pletence ramenního), obratnost Pomůcky: tenisové míčky, pásmo
Postup: Hod provádíme ze stoje výkročného a hází se preferovanou rukou. Hází se vrchním obloukem od odhodové čáry a m í se kolmá vzdálenost.
Hodnocení: Každý si může vyzkoušet dva zkušební hody. Poté má každý t i pokusy, počítán je ten nejlepší. Výsledky jsou zaznamenány v cm s p esností na 0,1 m (Neuman 2003, s. 58).
Obrázek 2: Hod vrchním obloukem jednoruč (Dvořáková 1989, s. 134)
Skok
Zam ení: rozvoj výbušné síly dolních končetin, koordinace trupu a paží Pomůcky: m kké doskočišt , pásmo
Postup: Nohy jsou od sebe na ší ku pánve a špičky nohou jsou t sn u odrazové čáry. Spolu s pod epem a švihem paží se snožmo odrazí a doskočí co nejdále. Po dopadu zůstane stát a určuje se poslední dotyk paty nohy, která je blíže k odrazové čá e. Vzdálenost m íme kolmo.
Hodnocení: Každý má t i pokusy, počítán je ten nejlepší. Výsledky jsou zaznamenány v cm (Neuman 2003, s. 70).
Obrázek 3: Skok daleký z místa odrazem snožmo (Dvořáková 1989, s. 124)
Člunkový běh (4x 10 m)
Zam ení: rozvoj rychlosti, obratnosti
Pomůcky: dva kužele, pásmo na odm ení 10 m, stopky
Postup: Na rovné dráze odm íme vzdálenost 10 m a začátek a konec tohoto úseku vyznačíme metou. B žec vybíhá od startovní mety, tu má po pravé ruce, ob hne druhou metu tak, že ji má po levé ruce a vrací se ke startovní met , kterou ob hne tak, že ji má po pravé ruce (prob hnutá dráha má tvar osmičky). Na konci t etího úseku už se mety pouze dotkne a vrací se zp t (Neuman 2003, s. 91).
Hodnocení: Každý má dva pokusy, počítán je ten lepší. Výsledky jsou zaznamenány s p esností na 0,1 s (Perič, et al. 2012a, s. 122).
Obrázek 4: Běh (Dvořáková 1989, s. 118) Obrázek 5: Člunkový běh 4x 10 m (Neuman 2003, s. 91)
4.3 Způsob zpracování výsledků práce
Pro zhodnocení vstupních a výstupních testů nejlepších výsledků z daného počtu pokusů byl použit medián, aritmetický prům r a sm rodatná odchylka. Také jsem určila minimum a maximum hodnot výkonů d tí. Pro určení mediánu se hodnoty se adily podle velikosti a st ední hodnota je výsledná. U sudého počtu d tí p i výpočtu mediánu byla použita prům rná hodnota mezi st edními hodnotami. Pro určení aritmetického prům ru jsou hodnoty sečteny a jsou vyd leny počtem d tí. Dále k aritmetickému prům ru jsem vypočítala sm rodatnou odchylku. Sm rodatná odchylka určuje, jak moc se od sebe liší jednotlivé výkony d tí od aritmetického prům ru. Čím je sm rodatná odchylka vyšší, tím více jsou výkony d tí nevyrovnané. Je vypočtena podle vzorce na výpočet sm rodatné odchylky.
Pro celkové záv rečné porovnání nejlepších výsledků z daných pokusů vstupních a výstupních testů do grafů jsem použila pouze medián. Medián jsem použila z toho důvodu, aby eliminoval extrémní vysoké a nízké hodnoty.
Medián, aritmetický prům r i sm rodatná odchylka jsou počítány pomocí programu excel. Grafy jsou vytvo eny z mediánu vstupních a výstupních testů nejlepších výsledků z daných pokusů také pomocí programu excel.
