RONALD W. REAGAN – OD HERECTVÍ K VRCHOLNÉ POLITICE

(1)

Katedra: Katedra filosofie

Studijní program: Učitelství pro 2. stupeň ZŠ Kombinace: Český jazyk - občanská výchova

RONALD W. REAGAN – OD HERECTVÍ K VRCHOLNÉ POLITICE

RONALD W. REAGAN – THE WAY FROM PERFORMING ARTS TO TOP POLITICS

Diplomová práce: 2008 – FP – KFL - č. 164

Autor: Podpis:

Iveta LOUMOVÁ Adresa:

Krumlovská 509 460 08, LIBEREC 8

Vedoucí práce: Brabec Martin, Mgr. Ing.

Konzultant:

Počet

stran slov obrázků tabulek pramenů příloh

104 28 876 4 1 25 8

V Liberci dne: 15. prosince 2008

(2)

(3)

zákon č. 121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.

Datum: 15. prosince 2008

Podpis

___________________________

(4)

Mgr. Martinu Brabcovi, Ph.D. za jeho užitečné rady, čas, který mi věnoval, a pomoc, jež mi poskytl během zpracovávání diplomové práce.

Dále bych ráda poděkovala všem, kteří mě jakkoli pomohli a podpořili v tvorbě či úpravě práce.

(5)

kariérou v roli guvernéra státu Kalifornie, předvolebními boji o prezidentské křeslo a dvěma funkčními prezidentskými obdobími. Popisuje prezidentovo smýšlení při řešení problémů Spojených států amerických i mezinárodní politiky.

Práce vrcholí Reaganovými činy ve studené válce, jeho vztahu k Sovětskému svazu a zhodnocením Ronalda Reagana jako politika i člověka. V závěru práce poukazuje na rozdílné názory v zhodnocení této osobnosti. Prací se prolínají názory Ronalda Reagana na různé politické ideologie a státní formy.

Klíčová slova: Ronald W. Reagan, studená válka, američtí prezidenti, americká politika, američtí politici, životopisy, osobnosti 20. století

ANNOTATION:

The diploma work deals with Ronald Reagan´s career. In the beginning it follows his childhood, acting and entrance to politics. Further it deals with his career as California state governor, his election struggle for presidential seat and two terms of his administration. It describes his mentality while solving the problems of the United States of America and of international politics. The work culminates in the description of Reagan´s part in Cold war, his relationship towards Soviet Union and in the evaluation of Ronald Reagan as a politician as well as a man. In the end the work points to different judgments on the evaluation of this personage.

Ronald Reagan´s opinions on various political ideologies and state systems are expressed in the work.

Key words: Ronald W. Reagan, Cold war, American presidents, American politics, American politicians, biographies, 20th century personages

Die ANNOTATION:

Die Diplomarbeit beschäftigt sich mit den Lebensschicksalen von Ronald Reagan. In der Einleitung widmet sich die Arbeit seiner Kindheit, Schauspielerei und seinem Eintritt in die Politik. Weiter beschäftigt sich diese Arbeit mit seiner Karriere in der Rolle des Gouverneurs des Staats Kalifornien, mit den Vorwahlkämpfen um den Präsidentensitz und zwei funktionellen Präsidentenperioden. Es beschreibt die Präsidentenstimmung während der Problemlösungen in den Vereinigten Staaten und der internationalen Politik. Den Höhepunkt der Diplomarbeit stellt die Beschreibung der Reagans Aufgabe im Kalten Krieg und seiner Beziehung zur Sowjetunion dar. Weiter ist es die Bewertung von Ronald Reagan als ein Politiker und ein Mensch. Das Ende der Arbeit weist auf die verschiedenen Meinungen in der Bewertung dieser Persönlichkeit. In der Arbeit vermischen sich Meinungen von Ronald Reagan auf verchiedene politische Ideologien und Staatsformen.

Schlüsselwörter: Ronald W. Reagan, der Kalte Krieg, amerikanische Präsidenten, amerikanische Politik, amerikanische Politikern, Biographien, Persönlichkeiten des 20. Jahrhunderts.

(6)

Obsah:

1 Úvod: ... - 7 -

2 Nepolitický život Ronalda Reagana: ... - 9 -

2.1 dětství, rodinné prostředí, studium a práce sportovního komentátora ... - 9 -

2.2 herectví ... - 14 -

3 Vstup do politiky: ... - 25 -

3.1 funkce guvernéra státu Kalifornie ... - 26 -

3.2 prezidentské volby ... - 36 -

4 Prezidentská období: ... - 41 -

4.1 1. prezidentské období ... - 42 -

4.2 2. prezidentské období ... - 59 -

5 Studená válka: ... - 66 -

6 Na sklonku života: ... - 85 -

7 Závěr: ... - 87 -

8 Přílohy: ... - 92 -

8.1 PŘÍLOHA Č. 1: Reaganova administrativa ... - 92 -

8.2 PŘÍLOHA Č. 2: Část projevu Ronalda Reagana ze dne 8. března 1983 ... - 93 -

8.3 PŘÍLOHA Č. 3: Část projevu prezidenta Reagana ze dne 23. března 1983 - 95 - 8.4 PŘÍLOHA Č. 4: Reaganův projev při návštěvě Německa ... - 96 -

8.5 PŘÍLOHA Č. 5: Projevy před podpisem smlouvy ... - 98 -

8.6 PŘÍLOHA Č. 6: Projev prezidenta Reagana na moskevské univerzitě ... - 99 -

8.7 PŘÍLOHA Č. 7: Poslední řeč Reagana ve funkci prezidenta USA... - 100 -

8.8 PŘÍLOHA Č. 8: FOTOGALERIE ... - 102 -

9 Seznam použité literatury a jiných zdrojů: ... - 103 -

9.1 literatura ... - 103 -

9.2 internetové odkazy a novinové články ... - 103 -

(7)

1 Úvod:

Od poloviny 80. let 20. století se zcela změnila podoba mezinárodních vztahů mezi největšími a nejvlivnějšími světovými velmocemi – Sovětským svazem a Spojenými státy americkými.

Doposud mezi nimi panovalo určité napětí, vzájemné politické soupeření a útočení. Za hlavní strůjce již zmíněné proměny můžeme pokládat přední představitele obou zemí.

Tato diplomová práce se zamýšlí nad životními osudy jedné z těchto osobností – Ronalda Reagana, politika, jehož zásluhy na ukončení studené války jsou nepochybné. Ovšem hodnocení Ronalda Reagana je velmi rozporuplné. Na jedné straně se objevují názory, které říkají, že Ronald Reagan byl velký politik, který vykonal mnoho dobrého pro svou zemi i pro celý svět. Na druhé straně ale můžeme postřehnout i obrovskou kritiku nejenom jeho osoby, ale především jeho osmiletého mandátu nejmocnějšího muže planety. Tato práce si klade za cíl co nejvíce se přiblížit Ronaldu Reaganovi, jeho názorům a činům, seznámit se s hodnocením jeho stoupenců a kritiků. Závěrem by mělo být nalezení vlastního názoru na 40. prezidenta Spojených států amerických.

Práce je rozdělena podle jednotlivých životních etap Ronadla Reagana. První kapitola pojednává o rodině, dětství, studiích a herecké dráze. Zjišťujeme v ní, z jakého prostředí Reagan pocházel a kdo jej ovlivnil. Následuje vstup do politiky a Reaganovo guvernérské období.

Za pozoruhodné v této kapitole se může považovat Reaganova přeměna z demokrata na republikána. Nejdůležitějšími a zároveň nejzajímavějšími částmi práce jsou jednotlivá prezidentská období, která pojednávají především o tom, jakým způsobem prezident řešil vnitrostátní i mezinárodní problémy, a studená válka v 90. letech, ve které se snažím popsat dění a vzájemný vztah Spojených států

(8)

amerických a Sovětského svazu. Zde stojí za povšimnutí prezidentovo odhodlání bojovat za svobodu a demokracii a také jeho řečnické umění.

Závěr práce se zabývá vlastním hodnocením Ronalda Reagana coby člověka a politika.

Práce vychází především z několika českých titulů, několika internetových portálů a časopisů.

(9)

2 Nepolitický život Ronalda Reagana:

Ronald Wilson Reagan se narodil 6. února 1911 v Tampicu ve státě Illinois. Jeho otec, John Edward, převážnou část života strávil jako prodavač a obchodní cestující, který celý život snil o tom, že se stane živnostníkem a bude prodávat obuv. Jeho největším problémem byl alkohol.¹ Matka Ronalda Reagana, Nelle Wilson, byla v domácnosti a starala se o Ronalda a jeho staršího bratra Neila. V době, kdy rodina zažívala finanční krizi, si přivydělávala jako švadlenka.

2.1 dětství, rodinné prostředí, studium a práce sportovního komentátora

Jelikož otec střídal zaměstnání, rodina se často stěhovala. Žili v Chicagu, Galesburgu, Monmouthu, Tampicu, Dixonu a jiných městech státu Illinois. Velkou část dětství prožil právě v Dixonu, kde se stal jeho otec partnerem v obchodě s obuví. Možná právě v tuto dobu se naučil

„…obdivovat podnikatele a lidi nesoucí kůži na trh, ať již to byli farmáři nebo drobní obchodníčci, kteří se pustili do práce a vzali na sebe všechna rizika, jen aby vybudovali cosi lepšího pro sebe a své děti.“² A to je právě to, čeho si Reagan na americké společnosti vážil. „Byl (…) přesvědčen, že mezi možnými společenskými uspořádáními je to americké úžasné – plné možností čekajících na naplnění.“³

Ve Spojených státech počátku 20. století stále ještě existovaly různé typy bigotnosti, ať již vůči odlišnému náboženskému smýšlení či rase. Reaganovi učili své dva syny, že si jsou všichni lidé rovni.

„Maminka nás vždy učila 'Chovej se ke svému sousedovi tak, jak bys chtěl, aby se on choval k tobě.' a 'Každého suď podle jeho činů, nikoli

1 Alkoholismus byl v této rodině vnímán jako nemoc. Ronald o svém otci alkoholikovi dokázal překvapivě mluvit, ačkoli se jedná o ožehavé téma.

2 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 25.

3 Noonanová, P. Když kraloval charakter. Praha: Ideál. 2004. str. 47.

(10)

podle toho, čím je.'“⁴ Jakmile se u obou synů jakýmkoli způsobem projevilo rasové či náboženské upřednostňování, byli za to patřičně odměněni, jelikož nebylo v Reaganově rodině většího hříchu než tohoto. „Jack věřil – skutečně věřil, nejen říkal – že všichni lidé byli stvořeni jako sobě rovní. Byl přesvědčen, že rasové i náboženské předsudky jsou surové a neamerické…“⁵

Ve svých pamětech Reagan o sobě uvádí, že jako dítě byl velmi zvídavý a velice obdivoval přírodu. Ve škole měl dobrý prospěch a díky své dobré paměti se nemusel až tak učit, což mu jeho bratr velmi záviděl. Od malička měl však problémy se zrakem, v důvěru v sám sebe a také těžko navazoval vztahy. Ve třinácti letech se náhodně zjistilo, že je silně krátkozraký. Tento problém vyřešily brýle. Další problémy vyřešil úspěch v americkém fotbale, ochotničení v městském divadelním spolku a především nový učitel angličtiny a herectví B. J.

Frazer, který v Reaganovi probudil lásku k herectví. Do ochotnického spolku Ronalda přivedla matka, která zde také vystupovala. „Sebral jsem veškerou svou odvahu a vyšel jsem ten večer na jeviště, odkašlal si a předvedl svůj první divadelní debut. Nepamatuji si už, co jsem tehdy říkal, ale nikdy nezapomenu na reakci publika – lidé se totiž smáli a tleskali mi! To byl pro mě úplně nový zážitek a moc se mi to líbilo.

Líbilo se mi, že mně obecenstvo fandilo.“⁶

V pubertě se u Ronalda probudila touha po studiu na vysoké škole, kterou umocnila četba literatury z tohoto prostředí. Ačkoli si mladý Reagan musel na školné a přidružené výdaje vydělat sám, neubralo mu to elánu ani touhy. Nejvíce se mu asi zamlouvala malá univerzita nedaleko domova, která byla podporována církví. Jmenovala se Eureka. Ihned po první návštěvě této univerzity se do ní Ronald

5 Noonan, Peggy. Když kraloval charakter. Praha: Ideál, 2004. str. 24.

(11)

zamiloval a věděl, že se sem musí dostat stůj co stůj, což se mu díky neúplnému stipendiu a zaměstnání povedlo. „Bylo mi jasné, že se tam nějak dostat musím. Věděl jsem také, že jedinou šancí je získat stipendium.“⁷ „Heuréka je řecké slovo a znamená „nalezl jsem“, což dokonale vystihovalo mé tehdejší pocity. Eureka splňovala všechny mé dosavadní sny, a dokonce je i překonávala.“⁸ Jeho hlavním studijním oborem se stala ekonomika. Zde také získával první zkušenosti s politickým životem.

První politická zkušenost, lze-li tak nazvat, čekala na Reagana v prvním ročníku. Šlo o stávku studentů proti omezení výuky. Ronald byl zvolen do studentského výboru za první ročník. Jeho úkolem bylo interpretovat návrh výboru na zahájení stávky. „Tento proslov, první tohoto typu v životě, jsem prožíval jako svá předcházející vystoupení.

Poprvé jsem ale viděl okamžitý účinek svých slov na posluchače, což bylo velice vzrušující. Posluchači totiž hlasitě reagovali na každou moji větu, někdy i slovo a za chvíli se zdálo, že všichni tvoříme jedno tělo a jednu duši.“⁹

Studium na Eurece mladého Reagana velmi naplňovalo. Věnoval se velkému množství mimoškolních aktivit. Byl členem fotbalového, plaveckého a atletického týmu. Dva roky pracoval ve studentském senátě. Tři roky vedl skupinu, jež povzbuzovala školní basketbalový tým. Stejnou dobu byl předsedou klubu přátel univerzity. Dva roky byl redaktorem univerzitní ročenky. V posledním ročníku byl ještě navíc prezidentem studentské rady, kapitánem a trenérem školního plaveckého družstva. Možná i proto řada jeho kolegů studentů o něm říkala, že jeho hlavním školním oborem byla mimoškolní aktivita. „Ačkoli mně moje mimoškolní činnosti zabíraly hodně času, myslím, že jsem na

(12)

Eurece získal solidní vzdělání v společenských vědách, zvláště v ekonomice. Vybral jsem si ji jako svůj hlavní obor, protože jsem se domníval, že se nakonec stejně budu nějakým způsobem zabývat penězi, ať již to bude v otcově obchodě nebo v jiné podnikatelské oblasti.“¹⁰

I na vysoké škole se Reagan věnoval herectví. Tamější profesorka Ellen Marie Johnsonová vytvořila divadelní společnost, ve které mohli studenti pracovat celý rok společně i bez katedry herectví, jenž na Eurece nebyla. Pod jejím dohledem si Reagan stále více uvědomoval, že by se chtěl stát hercem. Zároveň si byl vědom i toho, že Dixon je velmi daleko od Broadwaye či Hollywoodu a že musí začít něčím méně náročným. Napadlo ho tedy, že by mohl v Chicagu pracovat v rozhlasovém vysílání. V tu dobu byl rozhlas něčím novým, neokoukaným a velmi populárním a Reagan tušil, že začátek jeho herecké kariéry může být právě zde. A jelikož byl dobrým sportovcem a sportu rozuměl, nadchlo jej sportovní komentování. V Chicagu však nepochodil – neměl praxi. Byla mu tam alespoň dána rada, aby začal na venkově. Rozhodl se uposlechnout a odcestoval do oblasti měst Davenport, Moline a Rock Island, kde byly dvě nebo tři rozhlasové stanice. V davenportské rozhlasové stanici WOC¹¹ si Reagan smluvil audienci u programového ředitele. Ten mu oznámil, že žádné místo hlasatele volné nemá. Když se ale čistě náhodou Reagan zmínil o sportovním komentování, ředitel jej vzal do místnosti s mikrofonem a řekl mu, aby předvedl, co umí, a okomentoval jakýkoliv fiktivní sportovní zápas. Reaganův projev se zalíbil. Dokonce natolik, že dostal práci, která bohužel byla pouze do konce sezóny.

Spojené státy se stále ještě zmítaly v hospodářské krizi a jejích důsledcích. Ve stejné době, kdy Ronald ukončil svou první pracovní

11 World of Chiropractic – Svět chiropraxe.

(13)

zkušenost, byl do Bílého domu zvolen Franklin Delano Roosevelt.

Mnoho lidí se domnívalo (a mezi nimi i Reaganův otec), že právě tento demokrat by mohl vyvézt Ameriku z krize. Právě díky rodinnému vlivu jej volil i mladý Reagan a stal se demokratem. „Roosevelt stál sice u zrodu celé řady federálních úřadů a v mnoha ohledech uvedl do pohybu síly, jež se později snažily vytvořit orgány federální správy se silnými pravomocemi a dostat tak Spojené státy cestu jakéhosi zastřeného socialismu, domnívám se však, že mnoho lidí zapomíná na to, že právě Roosevelt šel do voleb s programem volajícím po zeštíhlení vládních institucí. Horoval pro snížení federálních výdajů o dvacet pět procent, pro odstranění zbytečných orgánů a komisí a pro navrácení příslušných pravomocí jednotlivým státům a obcím, které o ně byly připraveny nenasytnou federální vládou. Myslím si, že kdyby mu to smrt neznemožnila, omezil by tu obrovskou expanzi federálních institucí, k níž došlo po válce.“¹² Reagan sám mohl vidět, že byrokracie, kterou nastolila Rooseveltova vláda, nebyla dobrá pro lid, jelikož jej demotivovala k práci. „Tenkrát jsem ještě nebyl dost zkušený, abych si uvědomoval to, co jsem poznal později, tedy to, že základním pravidlem byrokracie je chránit samu sebe.“¹³

V zimě na přelomu roku 1932 a 1933 se na Reagana usmálo štěstí v podobě zaměstnání. Ozvali se mu z rádia WOC, aby co nejdříve opět nastoupil do Davenportu. V rádiu pracoval jako diskžokej – přehrával gramofonové desky, četl reklamy a dělal rozhovory. Vzhledem k tomu, že měl na starost velké množství věcí, které předtím neznal, musel na sobě neustále pracovat a zdokonalovat se. Jednoho dne dostal Reagan nabídku komentovat lehkou atletiku v Des Moines v rádiu WHO, což byla sesterská stanice rádia WOC, ve které pracoval doposud. Později

13 Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 60 - 61.

(14)

byla stanice WOC zrušena a její zaměstnanci se přesunuli do WHO.

„Přes noc se stala WHO jednou z nejsilnějších stanic v USA, a protože ohlas na moje vystoupení na běžeckém mítinku byl dobrý, nabídli mi místo sportovního komentátora. Na rozhlasové stanici WHO v Des Moines jsem pak strávil čtyři roky, které patří k nejpříjemnějším v celém mém životě. Ve dvaadvaceti letech se mi splnil můj sen – stal jsem se sportovním komentátorem.“¹⁴ Po promoci jej navštívil bratr Neil a u rádia si vybudoval velmi slušnou kariéru - postupně se vypracoval až na viceprezidenta jedné z největších amerických reklamních agentur.

V Des Moines mimo sportovní sezónu Reagan pracoval i jako obyčejný hlasatel. Převážně dělal rozhovory s filmovými hvězdami a slavnými osobnostmi.

Již od útlého věku měl Ronald rád koně. Čirou náhodou zjistil, že v Des Moines se nachází jízdní pluk, který nabízí mladíkům kurz pro důstojníky v záloze. Reagan tedy neváhal a přihlásil se. V tu dobu ještě netušil, jak moc mu tento kurz přijde vhod.

2.2 herectví

Každé léto cestoval Reagan do Kalifornie jako komentátor sportovních zápasů. Jeho úkolem bylo podat na základě přímého pozorování zajímavé, aktuální líčení z prostředí letních příprav chicagských mužstev. Tyto cesty začaly v roce 1935. Kalifornie byla pro Ronalda něco jako lízátko pro malé dítě. Vždy si přál být hercem a věděl, že právě zde se mu může splnit jeho velký sen. V roce 1937 navštívil své známé ve filmovém ateliéru a byl nadšený. „Všichni ti herci, kamery, reflektory i kulisy ve mně ještě víc roznítili touhu dostat se do této společnosti. Hořel jsem touhou…“¹⁵ Díky dobré známé se Reagan dostal do kanceláře agenta Billa Meiklejohna a pokoušel se ho

(15)

přesvědčit o svém hereckém talentu a zájmu o herectví. Povedlo se.

Druhý den se Ronald předváděl Maxi Arnowovi, šéfu oddělení společnosti Warner Brothers, který s ním do několika dní provedl filmovou zkoušku. Rozhodnutí o přijetí či nepřijetí měl ve svých rukou Jack Warner, ředitel celé společnosti. Ten měl určit, zda se z Ronalda Reagana stane filmový herec, či nikoliv. Jelikož byl ale přípravný kemp Vlčat¹⁶ u konce, nemohl Ronald čekat na konečný výsledek v Kalifornii.

Odjel proto zpět do Des Moines. „…za dva dny poté, co jsem vystoupil v Des Moines z vlaku, jsem dostal tento telegram: WARNERS NABÍZEJÍ SMLOUVU NA SEDM LET STOP KAŽDOROČNÍ OBNOVOVÁNÍ STOP NÁSTUPNÍ PLAT 200 DOLARŮ TÝDNĚ STOP CO MÁM DĚLAT? MEIKLEJOHN.“¹⁷ Reagan byl u vytržení. Obratem odpověděl, že má jeho agent smlouvu urychleně podepsat, než si to Warners rozmyslí. O měsíc později odjel Reagan vstříc svému vysněnému zaměstnání. „Sen se mi tedy splnil. V pondělí ráno prvního červnového týdne roku 1937 jsem projel ve svém sedanu vraty firmy Warner Brothers…“¹⁸ První den byl pro Reagana obzvlášť těžký, jelikož se musel vyrovnat s nutnými změnami svého zevnějšku. Změny se týkaly brýlí, košile, vlasů…ale i jména. Do této doby Reagan používal výhradně svou přezdívku „Holanďan“¹⁹, která se Warnerům moc nezamlouvala. Než by si nechával vymyslet jiný pseudonym, rozhodl se Reagan používat své pravé křestní jméno – Ronald.

Veškeré formality byly vyřízeny, a Reagan mohl začít natáčet. Ve 40. letech se v Hollywoodu natáčely pouze dva druhy filmů. Filmy první kategorie, ve kterých se objevovaly známé a oblíbené hvězdy, jež měly za úkol nalákat diváky do kin, a filmy druhé kategorie, které se vyznačovaly značně omezenějším rozpočtem a novými či méně

16 Chicago Cubs.

19 Tuto přezdívku dostal Ronald od otce.

(16)

známými herci. Reagan, tak jako všichni noví herci, začal svou kariéru u filmů druhé kategorie.

První role mu byla přímo šitá na míru. Hrál rozhlasového hlasatele.

Film se nazýval „Love is on the Air“. Ráno před prvním natáčecím dnem měl Ronald ohromnou trému, chtěl dokonce i utéci, jak přiznal se svých pamětech. Ovšem po režisérově pokynu „Kamera…Jedeme…“ z něj veškerá tréma opadla. Ihned po dokončení tohoto filmu hrál budoucí prezident USA v dalších filmech, např. „Hollywood Hotel“, „Sergeant Murphy“, „Cowboy from Brooklin“, „Brother Rat“. Za první rok a půl v Hollywoodu natočil celkem třináct filmů. Nejčastěji v nich představoval neúnavného novináře, který řeší kriminální případy.

Každý hollywoodský herec v té době musel být v odborové organizaci. Zpočátku Reagan považoval vstup do odborů jako omezování svých práv, ale po určité době a rozhovorech se staršími herci začal svůj názor přehodnocovat. Zanedlouho poté následovalo Ronaldovo jmenování do vedení Svazu filmových herců (Screen Actors Guild²⁰). Pozoruhodné na tomto zvolení bylo, že se jej nikdo neptal, zda s ustanovením souhlasí – jednoduše byl vybrán. Domnívám se, že právě toto jmenování bylo první vlaštovkou v Reaganově politické kariéře. Uvědomil si totiž, že má možnost aktivně prosazovat své názory a podílet se tak na výrazných změnách. Zatím alespoň v herecké branži.

Následovalo několik dalších filmů, než se v roce 1940 Reagan dostal k roli ve filmu první kategorie. Jednalo se o film „Knute Rockne All American“. Reagan v něm ztvárnil fotbalovou hvězdu George Gippa.

Právě výkon v tomto filmu mu zajistil i další role ve filmech první kategorie – např. „Santa Fe Trail“. Role fotbalisty mu nepřinesla pouze

20 Také známý pod zkratkou SAG.

(17)

úspěch, ale také finanční ohodnocení, díky kterému mohl koupit rodičům domek a zaměstnat otce jako tajemníka.

Ve stejném roce svého velkého úspěchu se i oženil. Vzal si kolegyni, herečku, Jane Wyman. Po osmi letech společného soužití se rozvedli. Měli spolu dvě děti - Maureen a Micheala²¹.

Mezi Reaganovy nejoblíbenější a nejlepší filmy patří vedle již zmíněného „Knute Rockne All American“ ještě „Kings row“ z roku 1942.

Zde Reagan hrál postavu jménem Drake McHugh, kterému pomstychtivý lékař zbytečně amputuje po nehodě dolní končetiny.

V roce 1942 Reagan obdržel povolávací rozkaz. Bylo mu nařízeno dostavit se do loděnice v San Franciscu, odkud měl odplout jako styčný důstojník k břehům Austrálie a spolu s ostatními vojáky zabránit Japoncům v útoku na ni. Vzhledem k jeho problémům se zrakem lékaři uznali, že není schopen vojenské služby v zámoří a umístili jej do nebojové služby. Několik měsíců se zabýval naloďováním jednotek a poté byl přemístěn do Los Angeles k výzvědné službě válečného letectva (Army Air Force Intelligence). Jeho prvním úkolem v jednotce bylo získat umělce z filmového průmyslu, kteří nejsou způsobilí k výkonu povinné vojenské služby. Tato výzvědná služba se podílela na výrobě výcvikových a dokumentárních filmů pro letce, školila fotografy a filmaře, doprovázela letadla při bojových akcích. Pro generály a velitele ve Washingtonu sestříhávala filmy, které kameramani pořizovali přímo v boji. Při výkonu své profese v tomto výcvikovém a tréninkovém středisku se Reagan střetával s hrůznými podobami nacismu – s totalitní ideologií, která likviduje i ta nejelementárnější práva člověka, s ideologií, proti které později po celý svůj život bojoval.

Ve vojenské službě strávil čtyři roky. Když se po válce vrátil zpět do Hollywoodu, pokračoval v natáčení filmů i práci pro Svaz filmových

21 Michael byl adoptovaný.

(18)

herců. První snímek po válce se jmenoval „Stallion Road“. Reagan v něm hrál veterináře, který se stará o koně. Po dokončení tohoto filmu si Ronald pořídil ranč v San Fernando Valley, na kterém choval koně.

Další novinkou v jeho životě bylo členství v mnoha organizacích, které se zajímaly o záchranu světa. Reagan měl pocit, že musí pomoci Spojeným státům bojovat proti neonacismu a fašismu, které se v zemi rozpínaly. Stal se i členem několika organizací. Po několika projevech proti fašismu si Reagan uvědomil, že i komunismus může ohrožovat hodnoty amerického života, a rozhodl se ve svých projevech proti takovému stavu společnosti, jenž dokáže připravit o život miliony lidí, zbavit občany soukromého majetku a instituce soukromého vlastnictví, vystupovat a kritizovat jej. Svůj projev formuloval takto: „Mluvil jsem o stálém nebezpečí fašismu v poválečném světě, ale existuje ještě jeden

‚ismus‛, komunismus, a pokud někdy zjistím, že také komunismus ohrožuje to, čemu věřím a co prosazuji, budu stejně nemilosrdně vystupovat proti komunismu jako nyní proti fašismu.“²²

Reagan, aniž by to tušil, se již v padesátých letech stal trnem v oku americké komunistické straně. Vše údajně začalo, když se během války a hlavně po ní snažila americká komunistická strana získat moc v hollywoodských ateliérech pomocí některých organizací. Reagan, coby člen vedení Svazu filmových herců, měl za úkol proti těmto organizacím vystupovat. Hollywood se nakonec komunistům ubránil, ale mnohem důležitější bylo, že Reagan si uvědomil, proti komu stál, a zjistil, jakým způsobem nepřítel bojuje. „Teď jsem se ale ze své bezprostřední zkušenosti dozvěděl, jak komunisté lžou, používají násilí a demagogii i jiné praktiky, jejichž cílem je podpořit sovětský

(19)

expanzionismus. Na vlastní kůži jsem se tak přesvědčil, že pro Ameriku neexistuje zákeřnější a nebezpečnější hrozba, než je komunismus.“²³

Celkově Ronald Reagan natočil padesát tři filmů. Jednatřicet jich vzniklo před válkou a dvaadvacet po ní. O jeho oblíbených předválečných filmech jsem se již zmínila, teď je na řadě uvést ty poválečné, mezi které patří „The Voice of the Turtle“, „John Loves Mary“, „The Hasty Heart“ a „The Winning Team“. Po válce v Hollywoodu docházelo k mnoha změnám. K těm nejméně populárním patřil pro filmové společnosti zákaz provozovat síť biografů a zároveň se podílet na natáčení filmů nových. Filmová sdružení byla přinucena vybrat si pouze jednu činnost a z té profitovat. Následkem této změny začalo velké propouštění. Společnosti si nemohly dovolit tak velké množství herců. Někteří z nich se však svých smluv vzdávali dobrovolně. Co bylo důvodem k takovému rozhodnutí? Především 94%

daň z příjmu. Mezi těmito herci byl i Reagan. Rozhodl se natáčet filmy i pro jiné společnosti.

Velmi zajímavé bylo Reaganovo smýšlení před válkou. Zcela souhlasil s Rooseveltovou politikou. Domníval se, že by stát měl vlastnit podniky, které slouží potřebám společnosti. Po návratu z války se jeho smýšlení na toto téma začalo postupně měnit. Jako guvernér a prezident USA byl již proti. Jaký byl důvod této změny? Jak on sám uvádí, počátek změny nastal během války, kdy na vlastní kůži pocítil byrokratické praktiky státní správy. Zcela jistě k této změně přispěly i již zmíněné problémy filmového průmyslu po válce a čtyřměsíční zkušenost se sociálním státem v Anglii, kde natáčel jeden z filmů. Právě tam mohl vidět klady i zápory a to, „…jak sociální stát blokuje iniciativu mnoha lidí.“²⁴ Změna Reaganova smýšlení časově odpovídá době po válce, kdy ve Spojených státech stále sílila byrokracie a zvyšovaly se

(20)

daně. Reagan to chápal jako cestu k socialismu. „Vláda sice neznárodnila železnice nebo banky, ale konfiskovala značnou část národního bohatství prostřednictvím nadměrných daní a nepřímo získávala kontrolu nad každodenním řízením našeho hospodářství prostřednictvím vyhlášek a nařízení, které často dávaly washingtonským byrokratům právo rozhodovat o životě a smrti.“²⁵ Právě tehdy si Reagan vytvořil zásadu, kterou se vždy snažil dodržovat a zapojovat do svých nových projevů, coby prezident Svazu filmových herců. Zásada zněla: „Pravděpodobně neexistuje žádná oblast lidské činnosti kromě zajištění národní bezpečnosti, kterou by nebyli schopni provozovat soukromí podnikatelé efektivněji než federální vláda.“²⁶

Z herce Ronalda Reagana se pomalu, ale jistě začal stávat politik Ronald Reagan. Začal se stále více zajímat o politický život. Coby prezident Filmových herců cítil potřebu pomoci každému herci, který jej žádal o pomoc. A tak se seznámil se svou druhou manželkou Nancy.

Herečka Nancy Davis byla křivě obviněna z propagandy komunismu a Reagan se s ní sešel, aby ji poradil a pomohl se tohoto křivého obvinění zbavit. Nejenom že ji tehdy pomohl, ale také si ji oblíbil a zamiloval. Po nějaké době se vzali v kostele Little Brown Church ve Valley. „Naše manželství dokonale vystihuje věta, kterou jsem kdysi pronesl coby vynikající baseballový nadhazovač Grover Cleveland Alexander své filmové ženě Aimeé: ‚Bůh mě musí mít moc rád, protože mi dal tebe.‛

Každý den jsem děkoval Bohu, že mi dal Nancy.“²⁷ Narodily se jim dvě děti – Ron a Patti.

Ačkoli Reagana herectví velmi uspokojovalo, cítil, že kvalita hollywoodských filmů není valná. Rozhodl se tedy se stáhnout do

(21)

ústraní a své následující filmy si pečlivě vybírat. Přísun peněz mu v té době zajišťovalo pohostinské vystupování v televizi.

Aniž by to tehdy tušil, právě vystupování v televizi jej výrazně posunulo k politické kariéře i ovlivnilo jeho názory. V roce 1954 bylo Reaganovi nabídnuto, aby vystupoval coby hostitel v televizním pořadu firmy General Electric. Každý týden se tak Reagan objevoval v televizním pořadu „Divadlo General Electric“ a uváděl tam hry.

Postupem času se firma rozrostla a měla sto třicet devět podniků, a aby nedocházelo k problémům se vztahy, napadlo šéfa společnosti, že by moderátor jejich pořadu mohl cestovat po podnicích a navazovat mezi nimi lepší vztahy. Asi dva roky tak Reagan procházel mezi montážními linkami a mluvil ke skupinám pracovníků. Většinou vyprávěl o Hollywoodu, o pořadu, který uváděl, a odpovídal na různé dotazy. Po uplynutí té doby se cosi změnilo. Rozhodl se změnit téma a promluvit o tom, „jaké uspokojení můžeme pocítit, když někomu něco dáváme, a o tom, jak je důležité, aby se lidé sami starali a nečekali, až jim vláda přistrčí všechno pod nos.“²⁸ Svým projevem si tehdy vysloužil velký potlesk a vedení společnosti se rozhodlo jej více zapojit. Kdekoli se od té doby objevil, aby se setkal se zaměstnanci, přednesl i projev v některé místní organizaci. „Nejprve jsem ve svých projevech hovořil o problematice filmového průmyslu, ale později jsem se pokoušel upozorňovat i na jiné věci. Upozorňoval jsem, že to, co se děje v Hollywoodu, by mohlo postihnout i lidi v jiných odvětvích, kteří by tak mohli sami na své kůži zažít, jak se také dokáže vláda chovat k lidem.“²⁹ Vždy po skončení projevu se setkal s lidmi, kteří se s ním podělili o své problémy. Díky tomu se velmi dobře naučil naslouchat lidem a poznat, co očekávají.

(22)

Reagan se také začal angažovat v politice. Vedl několik kampaní při volbách do senátu. Pracoval pro Helen Gahagan Douglas³⁰, která stála proti Robertu Nixonovi³¹, nebo pro Huberta Humphreyho³² či Harryho Trumana³³. Tito kandidáti měli společné to, že byli demokraté.

„Demokrat Reagan“ se definitivně změnil v „republikána Reagana“

v době prezidentských voleb v roce 1960, kdy proti sobě stáli Richard Nixon s Johnem F. Kennedym³⁴. Ačkoli cítil k Nixnovi antipatii, po sérii rozhovorů s Ralphem Cordinerem, Reagan usoudil, „…že to nebyl vůbec takový ničema, za kterého jsem jej považoval, rozhodl jsem se, že se zúčastním kampaně za jeho zvolení proti Kennedymu.“³⁵ Řekl tedy Nixonovi o svém záměru zaregistrovat se jako republikán. Nixon z taktických důvodů ale trval na tom, aby pokračoval v této kampani jako demokrat. Reagan jej tedy poslechl. „Formálně jsem sice v Demokratické straně zůstal ještě dva roky, ale právě v roce 1960 se dovršil můj vnitřní politický přerod.“³⁶ Když Reagan bádal nad důvody, které ho vedly ke změně politického smýšlení, došlo mu, že to není on, kdo se změnil, ale je to Demokratická strana. Její zakladatel, Thomas Jefferson, uvedl: „Dobrá vláda musí dobře hospodařit a být moudrá, musí zabránit tomu, aby si lidé navzájem ubližovali, musí pro lidi zajistit dostatečnou míru svobody, aby se mohli sami rozvíjet a zdokonalovat své schopnosti, a nesmí brát chléb těm, kteří si na něj svou prací vydělali.“³⁷ Reagan si uvědomil, že Demokratická strana se razantně změnila. Její smýšlení a způsob vládnutí se Reaganovi nelíbily. A proto se rozhodl učinit tak velký krok. V roce 1960 poprvé volil republikány.

30 1900 – 1980. Herečka a politička. První demokratka zvolená do Kongresu za Kalifornii.

31 Richard Milhous Nixon (1913 – 1994) byl republikánským prezidentem v letech 1969 – 1974.

32 1911 – 1978. Byl 38. viceprezidentem USA.

33 1884 – 1972. Byl 33. prezidentem USA.

34 1917 – 1963. 35. prezident USA.

(23)

Ačkoli volby vyhráli demokraté, Reagan byl od té doby zván na schůze republikánů. Po neúspěšné Nixonově kampani na guvernéra státu Kalifornie se v roce 1962 Reagan stal oficiálním členem Republikánské strany.

V roce 1962 v Reaganově životě oficiální členství v Republikánské straně nebylo jedinou změnou. Po osmiletém působení u firmy General Electric Reagan skončil. Tato změna byla zapříčiněna odchodem Ralpha Cornidera do důchodu a následnou změnou firemní politiky.

Firma po Reaganovi totiž požadovala, aby při cestování po zemi vychvaloval a prodával jejich výrobky. Na nové podmínky Reagan nepřistoupil, tudíž bylo zrušeno i Divadlo General Electric. Reagan se stále cítil býti hercem, a proto se vrátil k filmu, aby v roce 1964 natočil svůj poslední snímek „The Killers“, ve kterém ztvárnil zápornou postavu. Ačkoli to byl jeho poslední film, s herectvím neskončil úplně.

Objevoval se v televizních pořadech a seriálech (např. „Death Valley Days“), které mu nezabíraly mnoho času, a proto mohl většinu volného času věnovat projevům a práci pro Republikánskou stranu. Jednou takovou prací bylo spoluvedení prezidentské kampaně Barryho Goldwatera v Kalifornii. Pro Reagana samotného tato kampaň byla velmi důležitá, jelikož se seznámil s lidmi, kteří souhlasili s jeho názory a sponzorovali Republikánskou stranu, a také získal drahocenné zkušenosti. Ovšem pro Baryho Goldwatera a samotnou stranu dopadly volby fiaskem. Nejenom že na celé čáře prohráli, ale samotná strana se rozštěpila. Velmi patrné to bylo zejména v Kalifornii, „…kde již po řadu let probíhaly šarvátky mezi frakcemi umírněných a konzervativních republikánů.“³⁸ Reagan se po volbách vrátil k činnostem, kterými se zabýval před volbami. Jednoho dne mu zavolal Holmes Tuttle, jeden ze sponzorů Republikánské strany v Kalifornii, který ho požádal, zda by se

(24)

s ním a s několika jeho kolegy Reagan nesešel. Když se o několik dní později všichni sešli a Reagan se dozvěděl, co mu navrhují, musel se pouze smát. Navrhovali mu totiž, aby kandidoval na post guvernéra Kalifornie ve volbách v roce 1966. Kandidovat měl proti liberálnímu demokratovi Patu Brownovi, který se o tuto funkci ucházel již potřetí.

Nejprve Reagan připomínal, že není politik ale herec, že rozumí zábavnímu průmyslu. Ovšem sponzoři argumentovali, že jeho projevy pro Barryho Goldwatera byly brilantní a že on je jediným, kdo může konturovat Brownovi a sjednotit republikány. I přes tyto argumenty Reagan odmítal. Navrhl jim však, že bude vést kampaň kterémukoliv republikánovi, jehož přivedou. S touto odpovědí se však nesmířili a na Reagana i jeho ženu Nancy tlačili. Reagan se domníval, že by nebyl dobrý guvernér, a tak po nějaké době lidem, kteří chtěli, aby kandidoval, navrhl, že se vydá na přednáškové cesty, aby si sám ověřil, zda má šanci. V hloubi své duše ovšem plánoval najít někoho, „…koho by ti hoši mohli považovat za dobrého guvernéra…“³⁹ Ve skutečnosti mu jeho plán vyšel.

Cestu Reagan započal okolo července 1965. Celý půlrok pak cestoval po Kalifornii a řečnil podobně, jako v době, kdy pracoval pro General Electric. Stále častěji se jej ovšem lidé ptali, proč nekandiduje proti Brownovi, že by byl dobrý guvernér. Po dlouhém uvažování a rozhovorech s rodinou nakonec usoudil, že by to měl zkusit a 4. ledna 1966 v televizi oznámil, že má „…v úmyslu ucházet se o nominaci na místo guvernéra za republikány.“⁴⁰

(25)

3 Vstup do politiky:

Pokud se chtěl Reagan vážně ucházet o guvernérské křeslo státu Kalifornie, musel nejprve zvítězit ve stranických primárkách. Největším protivníkem mu byl bývalý starosta San Francisca George Christopher⁴¹. Reagan, coby politický nováček, se musel ze začátku hodně učit, a možná si i „sundat rukavičky“. Poznal, že politika není čistým bojem a neprobíhá s noblesou. Svůj názor na politiku si utvrdil na černošském republikánském sjezdu, na kterém Christopher Reagana nepřímo obvinil z rasismu. Obvinění jej rozzlobilo. Bez rozloučení a s velkým rozlícením odjel domů⁴². Přesto stranické primárky dopadly pro Reagana vítězně a mohl se pustit do boje s Brownem⁴³, „…jehož kampaň byla stručně řečeno založena na otázce: Jak se vůbec může nějaký herec ucházet o tak významnou funkci, jakou je úřad guvernéra státu Kalifornie?“⁴⁴

Každý politik jde do voleb s určitým politickým programem, s návrhy a reformami, jež představují pro voliče velké naděje v lepší život. I Reagan měl svou programovou představu. Kritika a soupeřovo „házení klacků pod nohy“ mu do jisté míry jeho záměr znemožnily. Proti Brownovým výpadům se Reagan rozhodl bránit a rázně zakročit.

Obrana proti lživým výrokům soupeře mu však zabrala velkou část projevu. Na vysvětlení a prezentaci svých myšlenek měl proto velmi málo času. I přesto svůj program voličům představil. Našel sílu a slova vyjádřit přesně to, co od něj Kalifornie čekala. Reagan chtěl působit jako obyčejný člověk. Cesta, kterou si vybral, nebyla jednoduchá, ale dlouhá, přesto plná naděje. Jeho program byl založen na tom, aby se co nejvíce přiblížil k prostým Američanům. Aby vypadal jako člověk,

41 1907 – 2000. Poslední republikánský starosta San Francisca (ve funkci v letech 1956 – 1964). Po jeho odchodu v roce 1964 toto město mělo výhradně demokratické starosty.

42 Později se uklidnil a vrátil, aby vysvětlil důvod svého chování.

43 Edmund Gerald "Pat" Brown, (1905 – 1996). Guvernér státu Kalifornie v letech 1959 – 1967.

Člen Demokratické strany.

(26)

kterého trápí dění okolo něj a který chce tyto problémy, jež Kalifornii zužují, řešit. Dalším bodem jeho „programu“ byla debata s obyčejnými lidmi, což většina politiků považovala za profesní sebevraždu. Ovšem Reagan neměl moc na výběr. Protivník jej nařkl z toho, že pouze recituje texty, které mu někdo napíše. Byla to další lež, která se nezakládala na racionálním podkladu. Osobně si myslím, že cesta, kterou Reagan zvolil a forma její prezentace, rozhodla celé volby.

Pokud s lidmi mluvíte, dozvíte se, co je trápí. Probouzíte v nich dojem, že se o ně zajímáte a jejich starosti i problémy vám nejsou lhostejné.

Všichni v životě prožíváme období pohody a štěstí, ale někdy jsme smutní, protože nás tíží řada problémů. A Reagan svým programem nabídl většině lidí lék na možnost rozhodnout se tak, jak je to v dané situaci pro ně správné a možné. S Reaganem ožily plány na dnešek, na zítřek, na celý život tak, aby vyhovovaly voličům, Kalifornii i celé Americe. Volby, podle mého názoru, do jisté míry ovlivnilo i to, že Brown Reagana velmi podcenil. S horlivostí se zajímal spíše o ponížení svého soupeře než o to, vysvětlovat a představovat voličům své názory a vize. Neuvědomoval si sílu Reaganových argumentů, rétorickou vytříbenost, brilantní jazyk, úsporná gesta zdůrazňující řeč i chytrost svého protivníka. Výsledek volebního klání tak dopadl příznivěji pro Reagana, který získal 58% hlasů. Měl tak dva měsíce času na přípravu a realizaci svých myšlenek, než poprvé oficiálně usedne do křesla guvernéra.

3.1 funkce guvernéra státu Kalifornie

Reagan samozřejmě tušil, že jeho nová funkce nebude jednoduchá. Jako každý nováček se bude muset seznámit s mnoha postupy, předpisy a pravomocemi. Rozhodl se najmout si někdejšího člena zákonodárného sboru za republikány, který jej měl souhrnně proškolit o podstatných věcech týkajících se řízení státu. Během již

(27)

zmíněného školení si Reagan vytvořil seznam nejdůležitějších bodů, které si přál ve své funkci prosazovat a kterých se chtěl držet. Za korektní považoval dostát svým programovým slibům, a proto se na vrcholu seznamu ocitla snaha získat pro vládu nové typy pracovníků, kteří netouží po zvláštní vládní funkci, ale jsou ochotni být přínosem pro stát. Rozhodl se požádat o pomoc přátele z řad podnikatelů, jež jej přiměli kandidovat na funkci guvernéra. Společně s nimi vyhledával vhodné partnery, kteří by byli ochotni pracovat v Sacramentu. Tímto způsobem se guvernéru Reaganovi podařilo získat celou řadu velmi schopných lidí.

Brzy po volbách se konalo celostátní setkání guvernérů, na kterém se Reagan setkal s kolegou Jimem Rhodesem⁴⁵, guvernérem státu Ohio. Ten přišel s nápadem zproduktivnění státní vlády. Klíčem této myšlenky bylo vyhodnocení činnosti všech státních institucí a návrh na zefektivnění jejich práce. Reagan neváhal a vypůjčil si jeho ideu. Sešel se s významnými kalifornskými podnikateli a řekl jim o nápadu. O několik dní později byla sestavena z podnikatelské sféry výkonná instituce a výbor na pokrytí nákladů. V tu chvíli se mohlo začít se studiem činnosti všech státních institucí.

Díky svým novým spolupracovníkům Reagan brzy zjistil, že se Kalifornie nachází v hluboké finanční krizi. Tento propad byl mnohem větší, než si myslel. Předchozí demokratická vláda převedla veškerý dosavadní deficit do nového fiskálního roku, čímž se postarala o to, že v kalifornské kasičce zbylo pouze několik centů, se kterými měl začít Reagan hospodařit. Celkově se zjistilo, že schodek činí minimálně dvě stě miliónů dolarů a Reagan musel brzy předložit vyrovnaný státní rozpočet. Nezbývalo mu tedy nic jiného, než obyvatele seznámit s problémy a navrhnout způsob řešení. „Budeme muset šetřit, škrtat a

45 James Allen Rhodes (1909 – 2001) byl politik, člen Republikánské strany a jeden z pěti guvernérů v historii, který strávil ve funkci čtyři čtyřletá období.

(28)

snižovat správní výdaje,“⁴⁶ uvedl Reagan ve svém inauguračním projevu. Brzy poté se celé omezení financí rozjelo: Zákaz přijímání nových zaměstnanců do státního sektoru, snížení rozpočtu všech státních institucí o 10%, zákaz nákupů nových dopravních prostředků, zrušení stavebních projektů, omezení služebních cest, a také prodej státního letadla, jež používal Pat Brown k služebním cestám… Učinilo se mnoho změn. K uklidnění situace však nedošlo. Musel proto přistoupit ke kroku, jemuž se do posledního okamžiku bránil, a to zvýšit daně. Bohužel neměl na výběr. Při oznámení této nepopulární akce však dodal, že ihned, jakmile to bude možné, zajistí, „aby lidé dostali zpátky alespoň část těchto peněz.“⁴⁷ A jak slíbil, tak také učinil. Během následujících osmi let se čtyřikrát peníze vracely zpět lidem.

Reagan se díky své snaze zbytečně neutrácet dostával do sporu s legislativními orgány. Jako by nestačilo, že guvernér je republikán, senát a sněmovna demokratická… Demokratickým poslancům a senátorům se ani trochu nezamlouvalo, „že jim nový republikánský guvernér říká, jak mají utrácet peníze daňových poplatníků.“⁴⁸

V době svého guvernérského mandátu Reagan o sobě tvrdil, že používá zdravý selský rozum. Snažil se kolem sebe shromáždit schopné, samostatné lidi, kteří jsou profesionály ve svých oborech a může jim plně důvěřovat. Stanovil jim směr a cíl, kterým by se měli ubírat. Za tento způsob vlády sklidil od svých kritiků opovržení a výsměch. Zdálo se jim, že by správný guvernér a prezident měl na vše dohlížet sám. Ovšem Reaganovi se ostré posouzení jeho práce zdálo směšné a neopodstatněné. „Tato kritika ale podle mého názoru pocházela od lidí, kteří náš styl práce vůbec nepochopili. Myslím si totiž, že vrcholový šéf nemusí dohlížet na každou maličkost. Měl by jen

(29)

stanovit širší politickou linii a základní obecná pravidla, říci lidem, co od nich chce, a pak je nechat samostatně pracovat; měl by jim být ovšem k dispozici, aby za ním mohli přijít, když nastanou problémy. V takovém případě pak můžeme pracovat společně a snažit se, pokud to bude nutné, konkrétněji naši politiku doladit.“⁴⁹

To, že se Reaganovi přezdívá „politik z lidu“ není náhodné. Moc rád chodil za lidmi a naslouchal názorům široké vrstvy společnosti.

Věděl, že všude tam, kde se lidé setkávají, dochází k vzájemnému sdělování informací. Nejde o pouhou výměnu zpráv. V závislosti na způsobu, jakým komunikujeme, jsme schopni odhalit ještě mnohem další, zdánlivě skryté skutečnosti: jak se cítíme, jaký postoj k daným otázkám zaujímáme i jaký je náš vztah k člověku, s nímž právě komunikujeme. Díky tomu mohl zjistit, jak ho lidé vnímají a jak se staví k problémům ve společnosti. Jako guvernér se mnohokrát vydal za lidmi… Jeho návštěvy pomohly k napravení rovné příležitosti získání práce v státním sektoru⁵⁰ nebo díky změně zákona se rodiče mohli účastnit vyučování a pomáhat tak svým dětem.

Během prvního roku se Reagan hodně učil „politickému řemeslu“.

Ne vše se mu dařilo. „…demokratičtí poslanci zamítali šmahem všechny mé návrhy, pokračovaly nepokoje na univerzitách, nedošlo ke smíření umírněných a konzervativců v mé vlastní straně a navíc jsem se sám dopustil vzhledem ke své nezkušenosti celé řady chyb.“⁵¹

Po roce došlo k výrazné změně. Reagan se naučil několik politických fíglů, které mu pomohly v boji s poslanci. Ten nejdůležitější realizoval při vzpomínce na Franklina D. Roosevelta⁵² a jeho

50 Předtím docházelo k diskriminaci černochů, kteří díky nesprávným přijímacím testům neměli šanci získat práci.

52 Franklin Delano Roosevelt (1882 – 1945) byl demokratickým prezidentem USA v letech 1933 - 1945. Stal se jediným prezidentem v historii, který pobyl v Bílém domě déle než po dvě volební období.

(30)

rozhlasové „Promluvy od krbu“. Reagana napadlo, že by mohl na poslance přitlačit tak, že bude vystupovat v médiích a sdělovat lidem své nápady a vize. Pokud budou v lidech budit důvěru, donutí své poslance, aby se při hlasování zasadili o jejich prosazení. Poslanci budou muset své voliče poslechnout. Neučiní-li tak, v příštím volebním období by nemuseli být zvoleni. Byl to geniální tah. Mnohokrát pomohl prosadit velmi důležité zákony nebo zmíněné vracení daní. Reagan si připadal úspěšný. Práce se mu začala líbit a snad i dařit.

Ovšem hodnotí-li jeho guvernérské počiny prvního volebního období odborníci, shodují se na tom, že jeho práce nebyla příliš úspěšná. Jednak nedokázal s větší razantností snížit marnotratné výdaje státu. Během volebního období se kalifornský rozpočet více než zdvojnásobil (z 4,6 miliard dolarů se zvýšil na více než 10 miliard).

Podařilo se mu také podepsat několik zákonů, kterých později litoval.

K těm nejkontroverznějším patřil liberální zákon o umělém přerušení těhotenství.

Počátkem roku 1968 za guvernérem přišlo několik vedoucích funkcionářů Republikánské strany s návrhem, aby se ucházel o nominaci na prezidentského kandidáta v kalifornských republikánských primárkách konajících se v červnu. Důvodem jejich návrhu byl strach z opakovaného rozvratu mezi republikány, jaký nastal v roce 1964.

Reagan souhlasil s tím, že rozvrat se může opakovat. Ale po prezidentské kandidatuře netoužil. Byl si vědom toho, „že by to vypadalo dost divně, kdybych po necelých dvou letech v křesle guvernéra již usiloval o Bílý dům.“⁵³ Funkcionáři ovšem Reagana uklidnili. Nejedná se o skutečný boj o kandidaturu, ale o úhybný manévr, kterým se Kalifornie vyhne tvrdému předvolebnímu boji republikánských kandidátů. Pro Reagana by vítězství znamenalo pouhé

(31)

vedení delegace státu na předvolebním sjezdu strany. Reagan souhlasil s podmínkou, že v delegaci na sjezd budou zástupci všech táborů. Vystupoval tedy jako kandidát v Kalifornii, ale neusiloval o funkci prezidenta. Republikánskou bitvu nakonec vyhrál Nixon před Rockefellerem⁵⁴ a Reaganem. Reagan byl spokojený. Na prezidentský post se ještě necítil dostatečně silný a zručný.

Během roku 1968 se studentské nepokoje téměř uklidnily, ačkoli jim Reagan musel pomoci povoláním národní gardy. Uvědomil si také, že je nutné mluvit i o samozřejmých věcech, jako je zaměstnávání občanů všech etnických skupin ve státní správě. Práce jej velmi bavila a uvědomil si, že by potřeboval více času na uskutečnění svých cílů.

„…nechtěl jsem skončit (…) svou práci dříve, než splním svůj nejdůležitější úkol – provedení reformy nafouklého systému sociálního zabezpečení státu Kalifornie.“⁵⁵

Myslím, že Reagan byl velmi rozumným člověkem i politikem. Byl si dobře vědom toho, co se děje ve světě i doma. Svá rozhodnutí nečinil proto, aby byl co nejvíce populární. Snažil se, aby lidé přemýšleli sami, co mohou pro zemi udělat a ne co může země udělat pro ně. Jedině tak se budou mít lépe. Pro ty, kteří jsou pasivní a nechtějí se do společenského života začlenit, pochopení neměl. Samozřejmě tím nemyslel občany, kteří jsou různě handicapovaní a nemohou se o sebe postarat. Svou reformou sociálního systému chtěl přimět některé

„narkomany sociální pomoci“⁵⁶ k vystřízlivění. Ovšem, aby svou reformu uskutečnil, potřeboval více času. Rozhodl se tedy znovu kandidovat na post guvernéra státu Kalifornie. V roce 1970 zvítězil ve volbách nad

54 Nelson Aldrich Rockefeller (1908 – 1979) byl obchodník, člen jedné z nejbohatších rodin světa, viceprezident USA a člen Republikánské strany.

56 Termín prezidenta Roosevelta. Reagan, Ronald. Život jednoho Američana: paměti prezidenta. Praha: Prostor, 1997. str. 160.

(32)

demokratem Jessem Unruhem⁵⁷, a mohl tak pokračovat v započatých reformách.

Reforma sociálního systému zprvu vypadala nereálně, jelikož demokratičtí poslanci ji nechtěli – problém chtěli řešit zvýšením daní, což bylo pro guvernéra nesmyslné řešení. Reagan již nebyl žádný začátečník. Moc dobře věděl, co dělat, aby dosáhl svého – o pomoc požádal lid. „Mluvil jsem o reformě sociálního systému a prosil voliče, aby žádali své poslance, aby s tím nepořádkem něco udělali.“⁵⁸ A úspěch se dostavil. Poslanci souhlasili. Spolu se členy kabinetu přišli se změnou, která zahrnovala přísnější kritéria pro poskytování sociálních dávek a odstranění mezer v příslušných zákonech. Do změny zákona patřilo Kalifornii první místo v míře poskytování sociální pomoci v celých Spojených státech. Díky dobrým vztahům s prezidentem Nixonem Reagan získal pravomoc vyzkoušet nový program uvedení žadatelů o sociální dávky do zaměstnaneckého poměru. Díky tomuto programu se počet lidí žijící na sociálních dávkách snížil o sedmdesát šest tisíc „…a tito lidé začali pracovat.“⁵⁹ „V příštích dvou letech se seznam příjemců sociální podpory snížil o 300 000 jmen, což znamenalo patnáctiprocentní pokles“⁶⁰

V roce 1974 Reagan obdržel velmi zajímavou nabídku. Prezident Gerald Ford⁶¹ mu nabízel jakýkoliv post ve své vládě, ovšem on upřednostnil práci guvernéra Kalifornie a dovršit své druhé volební období.

Do svého třetího volebního období již Reagan nekandidoval. Přišlo mu, že splnil vše, co si předsevzal. Rozhodl se tedy, i přes četné

57 Jesse Marvin Unruh (1922 – 1987).

60 D'Souza, Dinesh. Ronald Reagan: Jak se obyčejný muž stal neobyčejným vůdcem. Brno:

Barrister & Principal, 2004. str. 67.(Také v Cannon, Lou. President Reagan: The Role of a Lifetime. New York: Simon & Schuster, 1991. str. 156.)

61 Gerald Rudolph Ford, Jr. (1913 – 2006). Prezident Spojených států v letech 1974 – 1977.

(33)

intervence přívrženců, nekandidovat. Chtěl si s manželkou a dětmi odpočinout od politického života. Ze Sacramenta se odstěhovali na nový ranč Rancho del Cielo⁶², kde se Reagan věnoval své velké zálibě – koňům. Z politického života však zcela nezmizel. Vystupoval se svými projevy, sbíral nové zkušenosti, psal do novin a účastnil se rozhlasových debat, ve kterých se vyjadřoval k věcem, o něž se zajímal. Věnoval se také sebevzdělávání. Jeho knihovna byla plná knih všech možných žánrů a témat. Například začal studovat World Marxist Review, „aby, jak říkal, zjistil, co má druhá strana za lubem“⁶³, nebo studoval práce Friedricha Hayeka⁶⁴ a Frédérica Bastiata⁶⁵ o ekonomické svobodě. Zajímavé mu přišly práce o komunismu Whittakera Chamberse⁶⁶ a Alexandra Solženicyna⁶⁷. Jediné, co jej v tu dobu trápilo, byly stále četnější telefonáty, ve kterých Reagana lidé přemlouvali, aby v roce 1976 kandidoval na prezidenta USA za Republikánskou stranu. Reagan cítil, že ne vše v té době bylo v pořádku. Nelíbilo se mu, že federální vláda stále přebírá více pravomocí, které měly patřit jednotlivým států. „Byl toho názoru, že centrální vláda představuje překážku pro svobodu, je chabým nástrojem při zajišťování spravedlnosti a škodí obecnému dobru.“⁶⁸ Reagan se také domníval, že „…kandidát na prezidenta se k tomuto kroku nerozhoduje sám, ale tento krok za něj rozhoduje lid.“⁶⁹ A jelikož lidé jej chtěli, rozhodl se tedy, že se o nominaci na funkci prezidenta Spojených států amerických za republikány ucházet bude.

62 V překladu tento výraz znamená Nebeský ranč.

Barrister & Principal, 2004. str. 74.

64 Friedrich August von Hayek (1899 – 1992). Politický filosof, ekonom, představitel klasického liberalismu a zastánce volného trhu.

65 Claude Frédéric Bastiat (1801 – 1850). Francouz, teoretik klasického liberalismu a ekonom.

66 Whittaker Chambers (1901 –1961). Americký spisovatel a editor.

67 Alexandr Solženicyn (1918 – 2008). Ruský romanopisec, dějepisec a dramatik. V roce 1970 získal Nobelovu cenu za literaturu.

Barrister & Principal, 2004. str. 58.