TÝDEN DOPRAVNÍ VÝCHOVY V MATEŘSKÉ ŠKOLE
Bakalářská práce
Studijní program: B7505 – Vychovatelství
Studijní obor: 7505R004 – Pedagogika volného času
Autor práce: Dana Bláhová Vedoucí práce: PhDr. Milan Hrdina
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL;
v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Ráda bych poděkovala svému vedoucímu bakalářské práce PhDr., Ing. Milanu Hrdinovi, za jeho rady, trpělivost a odborné vedení, které mi během zpracování bakalářské práce poskytl. Současně velké děkuji patří mé rodině, příteli a přátelům, kteří mi byli a stále jsou velkou oporou. Dále bych chtěla poděkovat ředitelce Marii Drescherové za možnost realizace programu v Mateřské škole Bílá a paní učitelce Vladislavě Šiškové, za spolupráci a pomocnou ruku v průběhu celé realizace.
V neposlední řadě bych také ráda poděkovala všem respondentům, kteří se zúčastnili mého průzkumu a zvláště dětem, které byly báječnými účastníky Týdne dopravní výchovy.
Dana Bláhová
Anotace
Práce se zabývá problematikou dopravní výchovy u dětí předškolního věku.
Cílem je pomocí průzkumu zjistit úroveň dopravní výchovy ve vybrané mateřské škole. Na jejich základě navrhnout vlastní týdenní program a současně jej ověřit v praxi. Záměrem tohoto programu je atraktivní formou motivovat děti k dodržování bezpečnostních pravidel v dopravních situacích.
Teoretická část se zabývá vývojovými specifiky, výchovou a vzděláváním předškolních dětí. Dále popisuje dopravní výchovu, její specifika a poslání. Zabývá se jejím významem pro předškolní děti a kompetencemi, které by měly mít osvojené před nástupem do školy.
Praktická část pomocí průzkumu zkoumá úroveň dopravní výchovy v dané mateřské škole. Na základě zjištěných informací je sestaven týdenní program dopravní výchovy, který je následně realizován a zhodnocen.
Klíčová slova
doprava, dopravní výchova, předškolní vzdělávání, výchova, mateřská škola
Annotation
This thesis deals with traffic education for children in kindergarten. Target of this thesis is to find out quality of traffic education in particular kindergarten by research. Based on this research, there was one-week program for pre-school children created. It has been verified in this kindergarten after the research. Purpose of this program is to motivate children to follow safety rules in traffic situations.
Theoretical part is aimed to specifics of mental development, upbringing and education of preschool children. After that, there is description of traffic education.
This part describes importance and competence of traffic education that should be learnt before children start attending primary school.
In practical part, you can find results of research made in the kindergarten.
Based on this information, one-week education program was created, realized, and evaluated at the end of this thesis.
Keywords
traffic, traffic education, preschool education, education, kindergarten
Obsah
Seznam zkratek . . . 10
Úvod 11 1 Vývojová specifika dětí předškolního věku 13 1.1 Pojem dítě . . . 13
1.2 Předškolní věk . . . 14
1.3 Vývoj dítěte v předškolním věku . . . 14
1.4 Význam hry v předškolním věku . . . 17
2 Výchova a vzdělávání 20 2.1 Výchova v rodině . . . 21
2.2 Předškolní vzdělávání . . . 21
2.3 Výchova ve volném čase . . . 23
3 Škola 25 3.1 Význam a funkce školy . . . 25
3.2 Mateřská škola . . . 26
3.3 Cíle a význam mateřské školy . . . 27
3.4 Kompetence dětí pro vstup do školy . . . 28
4 Dopravní výchova 30 4.1 Poslání a význam dopravní výchovy . . . 30
4.2 Dopravní výchova v rodině . . . 31
4.3 Dopravní výchova v mateřské škole . . . 32
4.4 Cíle a záměry dopravní výchovy v mateřské škole . . . 34
4.5 Konkrétní požadované znalosti z dopravní výchovy před nástupem do školy . . . 35
5 Shrnutí teoretické části 38
6 Průzkum 39
6.1 Cíle a předpoklady průzkumu . . . 39
6.2 Popis prostředí průzkumu . . . 40
6.3 Popis vzorku respondentů . . . 40
6.4 Metody průzkumu . . . 41
6.5 Tvorba a realizace vlastního autorského průzkumu . . . 42
6.6 Vyhodnocení průzkumu . . . 45
6.7 Vyhodnocení a shrnutí průzkumu . . . 55
7 Program s názvem: Týden dopravní výchovy 57 7.1 Harmonogram programu . . . 58
7.2 Popis programu . . . 59
7.3 Vlastní realizace a reflexe programu . . . 63
7.4 Zhodnocení programu a jeho cílů . . . 70
8 Diskuze 72
Závěr 75
Seznam grafů
6.1 Poměr hromadných dopravních prostředků, kterými děti jely. . . 46
6.2 Četnost jízdy dětí hromadnou dopravou . . . 47
6.3 Četnost jízdy dětí v osobním automobilu . . . 47
6.4 Četnost nošení helmy dětmi při jízdě na kole/koloběžce/bruslích . . . 48
6.5 Četnost setkávání dětí s přechodem pro chodce . . . 49
6.6 Průměrný počet správných odpovědí . . . 51
6.7 Poměr správných odpovědí dle pohlavi . . . 52
6.8 Poměr správných odpovědí v oblasti semaforů . . . 52
6.9 Svislé dopravní značení . . . 53
6.10 Dopravní prostředky dle druhu dopravy . . . 54
6.11 Dopravní situace . . . 54
7.1 Porovnání průměru správných a špatných odpovědí před a po realizaci programu . . . 70
Seznam zkratek
Apod. A podobně Atd. A tak dále
NPV Národní program vzdělávání RVP Rámcový vzdělávací program
RVP PV Rámcový vzdělávací program pro předškolní vzdělávání ŠVP Školní vzdělávací program
Tzv. Takzvaný
WHO Světová zdravotnická organizace
Úvod
Po zkušenosti z návštěvy mateřské školy v zahraničí, je tato bakalářská práce inspirována jejími týdenními programy. Existuje celá řada témat, kterým může nebo by měla být v mateřských školách věnována pozornost. Jedním z takových je právě dopravní výchova. Vzhledem k četnosti jejího výskytu kolem nás se vlastně stává naší každodenní záležitostí. I ty nejmenší děti se s ní setkávají, když jsou přepravovány do mateřských škol nebo kamkoliv jinam. Předškolní děti se navíc poprvé sami stávají řidiči, například tříkolek, koloběžek nebo kol. V tomto období představují velmi rizikovou skupinu, především proto, že jejich tělesné i mentální dispozice jim zhoršují odhad blížícího se nebezpečí. Ohrožují tak na zdraví nejen sebe, ale i své okolí.
A proto je nezbytné již od útlého věku pěstovat v dětech zodpovědnost k bezpečnému chování v dopravním prostředí a zájem učit se více nových věcí v oblasti dopravní výchovy.
Cílem této bakalářské práce je na základě průzkumu úrovně dopravní výchovy ve vybrané mateřské škole navrhnout vlastní týdenní program a ověřit jej v praxi.
Teoretická část je proto zaměřena na specifika předškolních dětí. Popisuje změny v jejich myšlení, vnímání i fyzické dispozici. Dále se zabývá pojmy vztahujícími se k jejich výchově a vzdělávání ve škole i mimo ni. Popisuje význam a cíle jejich vzdělávání v mateřské škole a kompetence z oblasti dopravní výchovy, které by měly mít osvojené před nástupem do základní školy. Posledním tématem teoretické části je samotná dopravní výchova, její význam, poslání a obsah vzdělávání v rodině i v mateřské škole.
Praktická část je zaměřená na průzkum, na jehož základě je stanoven a realizován program. Průzkum využívá dotazníků, strukturovaného rozhovoru a testu obrázkových úloh. Tyto metody slouží ke zjištění úrovně dopravní výchovy ve vybrané mateřské škole. Program je rozdělen do pěti dní. První čtyři se věnují zásadním tématům dopravní výchovy. Pátý je věnován opakování a vyhodnocení,
ke kterému je využito stejného testu obrázkových úloh jako v průzkumu. Znovu provedený test zjišťuje naplnění cílů programu a doplňující strukturovaný rozhovor s dětmi a paní učitelkou zkoumá kvalitu jeho zpracování a realizace.
1 Vývojová specifika dětí předškolního věku
Každý člověk během svého života postupně prochází komplikovaným vývojem, který se dá rozdělit do několika etap od dětství, mládí, dospělosti až po stáří.
Všechny tyto etapy jsou spojeny s četnými vývojovými změnami, které jsou značně ovlivňovány vnitřními a vnějšími činiteli. Vnější tvoří například prostředí, ve kterém se jedinec nachází, především pak sociální prostředí, jako jsou lidé či skupiny lidí, které jedince obklopují. Dalším vnějším činitelem je způsob výchovy jedince. Zde je důležitý styl, obsah a forma výchovy. Vnitřními činiteli jsou vlastní stanovené cíle, snahy a volní vlastnosti jedince. Významný vliv na vývoj člověka mají také jeho vrozené předpoklady, jako jsou vlohy či genetický základ. Zmínění činitelé působí na vývoj každého člověka odlišně a představují spíše individuální specifika. Přesto existuje řada obecných charakteristických rysů, které jsou pro jednotlivé vývojové etapy typické. Jedná se například o změny tělesných proporcí nebo myšlenkových procesů. Každá další etapa je charakteristická změnami motorických, emocionálních nebo myšlenkových schopností (Hájek, aj. 2011, s. 85–86).
1.1 Pojem dítě
Tento pojem vymezuje lidskou bytost nacházející se v dětském období, na kterou lze nahlížet dvěma způsoby. První je formální způsob, který vymezuje věkové rozmezí tohoto pojmu. Tedy od kdy do kdy můžeme mluvit o člověku, jako o dítěti.1 Druhý způsob je obsahový a popisuje veškeré dění odehrávané v tomto období.
V průběhu dětství dochází k těm největším a nejdůležitějším změnám a proto je toto období považováno za nejdramatičtější vývojové období. Dítě se zde setkává s řadou významných změn, jako je vstup do mateřské školy či následný vstup na
1Podle Průchy aj. (2013, s. 49), tak lze činit od narození do věku 15 let, kdy se z dítěte stává adolescent.
základní školu (Helus 2009, s. 99).
Podrobnějšímu popisu změn, kterými dítě v dětství prochází, věnuje svojí pozornost řada autorů využívajících i různá podrobnější dělení tohoto období. Pro tuto bakalářskou práci je nezbytné vědět jakými vývojovými změnami prochází dítě nacházející se v předškolním věku.
1.2 Předškolní věk
Za předškolní věk se považuje období od 3 do 6 let, tedy před vstupem dítěte do školy. V tomto období děti většinou dochází do mateřské školy, která je má připravit na úspěšný vstup do školy základní. Přesto by základ výchovy měl stále pramenit z rodiny. Mateřská škola pak na tomto základu dále staví a doplňuje ho. Hlavní způsob učení v tomto věku probíhá především hrou (Průcha, aj. 2013, s. 229).
1.3 Vývoj dítěte v předškolním věku
Daným tématem se zabývá mnoho autorů, kteří na něj nahlíží z různých pohledů.
Pro tuto práci byl Při rozdělování psychického vývoje osobnosti člověka Říčan (2005, s. 266) vychází z teorie Erika Eriksona, který vymezil život člověka do osmi etap.
Každá z nich obsahuje jeden vývojový úkol, který by měl člověk v dané etapě zvládnout. Obecně tento úkol představuje určitý požadavek, který je dán citovým, rozumovým a tělesným vývojem a společností, kterou je zároveň i v každé z osmi etap vyžadován. V etapě předškolního věku se Erikson zaměřuje krom vývojového úkolu i na vývoj inteligence a socializaci dítěte.
Vývojový úkol
V předškolním věku vývojový úkol představuje boj mezi vlastní iniciativou a svědomím. Pro děti je typická velká odvážnost v jejich představách. Být hrdinou, který odvážně a často bezhlavě dobývá svůj cíl, pro ně představuje vrchol ideálu.
I přesto si v reálném životě uvědomují, že nemohou dělat vše, co by chtěly a jak by
chtěly. To poukazuje na fakt, že se v nich formuje svědomí, které jim našeptává, že je něco špatně. Trestá je špatným pocitem nebo dokonce výčitkami. Plnění vývojového úkolu může skončit dvěma způsoby neúspěchu. Svědomí se nevytvoří dostatečně, nebo může naopak dojít k přemíře jeho rozvinutí. V takovém případě může svědomí dotyčného celý život omezovat (Říčan 2005, s. 271–172).
Vývoj inteligence2
V tomto období děti pracují s bohatou slovní zásobou a fantazií. Jsou schopné pochopit základní počty a pracovat se symboly, dokáží nakreslit jednoduchou postavu člověka. To vše přispívá k lepšímu pochopení jejich okolí a podporuje to v nich potřebu klást další otázky a dozvědět se víc. Proto se často ptají „jak“
a „proč“. Zajímají je otázky vzniku a zániku. Ptají se, jak se rodí děti, co a jak je vyrobené apod. V otázce zániku ještě zcela nechápou význam smrti jako konce.
Často to i nepřipouští a nechtějí o tom slyšet.3 Stejně tak nechápou, že ostatní vidí věci jinak, z jiného úhlu, než oni sami. Nachází se ve věku tzv. kognitivního egocentrismu neboli nepochopení jiné perspektivy (Říčan 2005, s. 269).
Socializace4
Děti předškolního věku si začínají organizovaně hrát. Rozdávají si různé role, které vidí kolem sebe. Zkoušejí si například roli nadřízeného (paní učitelky)
2Inteligence představuje „schopnost učit se a schopnost přizpůsobovat se svému prostředí, jež může v různých sociálních a kulturních souvislostech vyžadovat různé druhy přizpůsobení“
(Průcha, aj. 2013, s. 109). Úroveň inteligence se měří a vyjadřuje pomocí inteligenčního kvocientu (IQ). IQ = mentální věk x 100/chronologický věk. Mentální věk lze určit testy odpovídajícími danému věku (Průcha, aj. 2013, s. 109). Mentální věk nemusí odpovídat věku chronologickému (kalendářnímu). Může být i vyšší nebo naopak nižší (Průcha, aj. 2013, s. 151).
3Z vlastní praxe mohu uvést příklad dítěte, které v předškolním věku zatvrzele odmítalo přijmout skutečnost, že jednou ono nebo někdo z jeho blízkých umře a už tu nebude. Nechtělo si tuto skutečnost nechat ani vysvětlit, ani o ní slyšet.
4Socializace je proces začlenění jedince do společnosti. Probíhá po celý život a každý jedinec si během něho osvojuje určité společenské normy, hodnoty, kulturu, jazyk a způsoby jednání a chování (Průcha, aj. 2013, s. 267).
a podřízeného (sebe jako žáka). Tyto role si často střídají a obecně nevydrží dlouho u jedné hry nebo pozice v rámci hry (Říčan 2005, s. 270).
Řada autorů se věnuje popisu vývojových specifik i z jiných hledisek. Některé z nich jsou dále uvedeny.
Z pohledu fyzického vývoje se děti předškolního věku začínají vytahovat do výšky. Zároveň jsou velmi obratné, pružné a aktivní. Jejich těla pro správný růst a vývoj potřebují pestrou skladbu aktivit a sami děti je vyžadují. Přestože jsou více aktivní a zvládnou náročnější úkony, stále se lehce unaví. Proto je důležité dbát i na dostatečný prostor pro jejich odpočinek a dodržovat určitý denní režim a to i přes jejich častý nesouhlas (Hájek, aj. 2011, s. 86).
Helus (2009, s. 240–244) ve své publikaci zmínil několik dalších důležitých poznatků k tomuto vývojovému období:
• Rozvíjí se obratnost a děti se stávají stále více samostatnými. Zvládají se oblékat, učí se zavazovat si tkaničky, prostřít stůl či pomoct s některými domácími pracemi.
• Nepoužívají pravé pojmy, ale takzvané pseudopojmy. Například vlk je zlý, protože jí ostatní zvířátka a vypadá zle, ale kočička, která je roztomilá není zlá i když také jí další zvířátka.
• Nedokáží se zatím dostatečně opřít o trvalost předmětů a to jak v čase, tak v prostoru. Pokud například při vaření přelijeme vodu z hrníčku do hrnce, dítě se mylně domnívá, že vody v hrnci ubylo.
• Tento věk je označován jako magický. Děti zatím nedokáží jasně stanovit hranice mezi realitou a fantazií. Stále někteří věří v nadpřirozené bytosti či pohádkový svět. Ostatně těmto fantaziím chtějí věřit a dokonce k nim i utíkají při své hře a to zejména tehdy, potřebují-li si kompenzovat nějaké nepříjemné pocity, obavy a omezení. Například nemůže-li dítě jet na dovolenou k moři, hraje si s hračkami na to, že tam je.
• Dochází ke změnám v sociálním prostředí. Tato oblast je již popsána
výše v kapitole, ale je vhodné doplnit, že v tomto období děti začínají upřednostňovat své vlastní pohlaví a hrají si spíše se svými vrstevníky.
Jako velmi zajímavý postřeh Helus uvádí, že podle M. Vágnerové (2000, s. 128–129)„pro předškolní dítě je kamarád ten, kdo chce to, co chci já.
Na druhé straně děti v této době přijímají i postiženého vrstevníka – ještě si dostatečně nezafixovali sociální předsudky.“ Přesto jsou zatím snadno ovlivnitelné předsudky svého okolí.
• Můžeme pozorovat tzv. expanzivní iniciativnost neboli nadšení z vlastního pohybu, schopnosti vykonat nějaký pohyb. To vše díky tomu, že děti jsou v tomto období už velmi dobře senzomotoricky vyzrálé. Dokáží tak řadu nových činností jako je přeskok, podlézání, jízda na kole, kolečkových bruslích nebo lyžích (Helus 2009, s. 240–243).
Studium odborné literatury v této kapitole přispělo k pochopení dětských zvláštností v předškolním věku. Jejich znalost je nezbytná pro správné sestavení i následnou realizaci programu. Ze zmíněných vývojových změn je pro dopravní výchovu důležitý především rozvoj inteligence, napomáhající k lepšímu pochopení dění v okolním světě. Dále obliba hraní rolí, kterou lze využít v tématických scénkách, jež napomáhají simulaci reálného života a tak na něj děti lépe připravují.
Také radost z pohybu a větší obratnost lze při výuce dopraví výchovy využít za pomoci her s dopravní tématikou. Zároveň je potřeba počítat s tím, že jsou děti stále lehce unavitelné a u jednotlivých aktivit nevydrží dlouho, proto je potřeba aktivity pravidelně střídat a přizpůsobovat jejich výběr dennímu režimu dětí.
1.4 Význam hry v předškolním věku
Za hru se považuje jakákoliv drobná spontánní činnost přinášející jedinci uspokojení a radost. Hra je pro lidi vrozenou činností a vnímají ji jako přirozenou a samozřejmou. Kromě svého rekreačního významu má hra i další velmi důležitý význam a to jako nástroj pro rozvoj našich schopností. Při hře si děti cvičí
a zdokonalují své schopnosti a dovednosti potřebné k jejich dalšímu rozvoji (Schürer 1974, s. 5–6).
Hra člověka provází už od samého narození. Malé batole se učí především opakováním činností a podle reakcí svého okolí. Je-li reakce pozitivní (s úsměvem a zájmem), naučí se nemít strach a činnost opakovat či vyzkoušet další. Pokud se však dítě setkává s nezájmem, či dokonce s trestáním své činnosti, s velkou pravděpodobností bude dospívat v neaktivní a ustrašené dítě. I v dospělosti hra neztrácí na svém významu. Dospělí hru vyhledávají pro její relaxační význam nebo chuť naučit se při ní něco nového. Například hra šachy představuje relaxační prostředek i způsob, jak cvičit a rozvíjet strategické myšlení (Schürer 1974, s. 7–12).
Předškolní věk je nezvratně spojen s hrou. V tomto věku je vhodné nadchnout dítě pro první skutečné činnosti formou hry. Díky tomu se dítě učí nové úkoly vnímat jako zábavu a ne jako druh vynucené povinnosti. Proto je i v mateřských školách nezbytné děti pro činnost vhodně motivovat a nevytvářet v nich pocit nepříjemné povinnosti.
Významný přínos volné hry dětí představuje například získání nového sociálního kontaktu se svými vrstevníky. Děti se volně učí vytvářet určitá pravidla, společně je upravují a učí se je dodržovat. Zároveň dochází ke spontánnímu učení novým zkušenostem, dovednostem, postojům a návykům. K narušení volné hry může dojít určitými zákazy, omezováním pohybu, nedostatkem tvořivého materiálu, hraček či prostoru (Svobodová, aj. 2010, s. 88).
Pokud okolí nerespektuje dětská práva, ať na vlastní prostor nebo jiná, nenaučí se ani děti respektovat své okolí. Například pokud je nutné uklidit prostor ve školce, je vhodné se na tom s dětmi domluvit. Společně lze jejich stavby přesunout na vhodnější místo nebo je se souhlasem dětí společně rozložit.
V předškolním věku se pro děti stává velmi lákavou formou hry nápodoba svého okolí a svých hrdinů. A proto je lehkou a zábavnou formou učení hra na role.
V dopravní výchově je možné si s dětmi zahrát například na řidiče nebo průvodčího a společně se učit dopravní situace, značky a nebo nakupování jízdenek.
Hra obecně napomáhá lepšímu navázání kontaktu s dětmi, a to i s těmi, které
se jinak těžko vyjadřují.5 Vhodným a citlivým způsobem můžeme pomocí hry děti vhodně ovlivňovat a pomáhat jim ke správnému vývoji (Schürer 1974, s. 17–20).
Souhrnně lze říct, že veškeré učení v tomto věku záleží na citlivém přístupu a vhodném způsobu motivace. Nadchnutí dětí pro činnost hravou formou, jež jim může pomoct k jejich dalšímu rozvoji, ať už se jedná o jakoukoliv činnost, je nepostradatelné.
5Z vlastní praxe vím, že i dítě, které moc nemluví s dětmi ani učitelkami, se při akční hře bavilo natolik dobře, že začalo s ostatními komunikovat. Po hře opět utichlo.
2 Výchova a vzdělávání
Za vzdělávání obecně považujeme proces učení jehož výsledkem je vzdělání.
Součástí procesu vzdělávání je i výchova, na kterou je možné pohlížet ze dvou úhlů.
Pokud se na ní díváme z užšího úhlu, mluvíme o výchově mravní. Jedná se o výchovu k dobrým mravům, o výchovu společenskou, etickou, rodičovskou, sexuální a také výchovu k míru, vlasti atd. V širším úhlu o výchově mluvíme jako o obecném faktu (Průcha 2013, s. 56).
Podle Průchy aj. (2013, s. 345) v takovém případě je výchova chápána jako záměrné a cílevědomé působení na osobnost člověka, při kterém se snažíme pozitivním způsobem ovlivnit jeho vývoj. Styl výchovy probíhá v různém pojetí, na které má vliv řada faktorů, jako například kulturní, sociální podmínky a pojetí osobnosti člověka jako takového.
Pojem výchova představuje v pozitivním slova smyslu dlouhotrvající, účelné a cílevědomé působení ze strany vychovávajícího na osobnost vychovávaného člověka (Hájek, aj. 2011, s. 67).
Vzdělání představuje celoživotní proces, který je tvořen formálním, neformálním a informálním vzděláváním. Formální vzdělávání je to, které probíhá ve školských institucích. Má jasně dané cíle, formy, obsah i hodnocení. Neformální vzdělávání probíhá různých institucích, jako například v klubech, nadacích či kulturních zařízeních. Jeho výsledkem není žádný stupeň školského vzdělání. Informální vzdělávání probíhá v běžném prostředí. Představuje získávání dovedností, zkušeností a vědomostí z každodenních činností a z prostředí kolem sebe. V porovnání s formálním a neformálním se liší svojí neorganizovaností a probíháním mimo instituce. Cílem vzdělávání je formování a rozvoj každého jedince, jeho výchova k partnerskému životu, vedení k péči o životní prostředí, k solidaritě a k zvýšení míry zaměstnanosti (Sak, aj. 2007, s. 91 – 94).
2.1 Výchova v rodině
Rodina hraje ve výchově dětí základní roli. Rodiče mají velký a do určitého věku zásadní vliv na výběr školy pro své dítě, na jeho vztah ke vzdělávání a tedy i na pozdější výběr povolání. Svými pravomocemi a povinnostmi jsou rodiče zodpovědní za výchovu a vzdělání svých dětí, ať už probíhá v rodině nebo jinde. Veškeré znalosti, které se dítě ve školských institucích naučí, už jen doplňují a rozšiřují základ, který si dítě nese ze své rodiny.
Nevýhodou rodinné výchovy je její neprofesionalita. Na rozdíl od škol a jiných institucí není rodina na výchovu svých dětí nijak školena ani vzdělávána. Rodiče většinou své děti učí ze svých vlastních zkušeností, od kterých se odvíjí i styl a obsah dané výchovy. Naopak výhodou rodinné výchovy je její individuální přístup a prakticky neustálé působení (Stojan, aj. 2007, s. 103–104).
Jak již bylo zmíněno v kapitole č. 1.4, dítě se od narození učí především pozorováním a nápodobou svého okolí. Za těchto podmínek je nezbytné, aby rodiče dbali na to, být pro své děti těmi nejlepšími vzory. Měli by se tedy snažit vést život takovým způsobem, aby svým dětem zajistili co nejlepší podmínky pro jejich vývoj a vzdělání.
Výchova každé rodiny je odlišná. Rozdíly jsou zapříčiněny řadou vnějších i vnitřních faktorů jako jsou společenské, kulturní a ekonomické podmínky, ve kterých se rodina nachází. Dále vzdělání rodičů, jejich zaměstnání, materiální zajištění, rodinné zvyklosti a celkový životní styl. To vše sehrává ve výchově dětí svojí nepostradatelnou roli (Stojan, aj. 2007, s. 104–105).
2.2 Předškolní vzdělávání
Jak ve své publikaci uvedla Bečvářová (2010, s. 29), předškolní vzdělávání nám neposkytuje žádný stupeň vzdělání. Důvody, proč je i přesto důležité velmi dobře vystihl Jan Průcha „Zabezpečuje uspokojování přirozených potřeb dítěte a rozvoj jeho osobnosti. Podporuje zdravý tělesný, psychický a sociální vývoj dětí, vytváří
předpoklady jejich pozdějšího vzdělávání. Stále významnějším účelem předškolního vzdělávání je vyrovnávání rozdílů mezi dětmi způsobovaných rozdílnou kvalitou sociokulturního prostředí v rodinách.“ (Průcha aj. 2013, s. 229).
Předškolní vzdělávání je určeno dětem zpravidla od 3 do 6 (někdy 7)1 let. Při velkém zájmu a malé kapacitě mateřských škol, jsou přijímány děti především v posledním roce předškolního věku. Úkolem předškolního vzdělávání je doplnit a navázat na rodinou výchovu. Jeho cílem je rozvoj nezbytných kompetencí, které zajišťují úspěšný start povinné školní docházky. Toto vzdělávání ve většině případů probíhá v mateřské škole. Ta se snaží vhodným a citlivým způsobem maximálně podpořit individuální rozvojové možnosti dítěte a umožnit mu dosáhnout vlastní optimální úrovně, která je pro něj jako jednotlivce dosažitelná. K tomu je nezbytné vhodné působení pedagoga, které vychází z pozorování a uvědomování si individuálních zvláštností dětí, jako jejich vývojový stav, sociokulturní podmínky a rozvojové pokroky. Jen tak je možné zjistit stav a podmínky rozvoje a následně umožnit předškolní vzdělávání přizpůsobit míře a kvalitě, kterou dítě potřebuje, a která mu vyhovuje (Smolíková 2004, s. 5–6).
Znalost dětských možností nám umožňuje vybírat vhodné způsoby a formy práce.
Za ty se v tomto období obecně považují veškeré prožitkové formy učení, které navíc využívají spolupráce a hry. Hra v dětech vyvolává spokojenost a přirozenou potřebu zvídavosti a objevování nových věcí. Vlastní prožitek dětem dopřává osobní zkušenosti a nové dovednosti, které jsou pro děti tohoto věku velmi důležité.
Další nezbytnou formou učení v předškolním vzdělávání je spontánní sociální učení. To vychází z nápodoby druhých ve svém okolí. Dítě se učí na základě vzorů, například svého staršího sourozence, rodiče či učitelky v mateřské škole. Vzorem často bývá někdo, kdo je pro dítě něčím zajímavý či někdo koho má dítě rádo.
Jako například tatínek, maminka nebo hrdina z pohádky. Dítě se svému vzoru snaží
1Podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), může pro dítě, které dovrší šesti let a není dostatečné tělesně nebo duševně vyzrálé, zákonný zástupce požádat o odklad povinné školní docházky o jeden školní rok.
Stejný návrh může podat i ředitel školy v prvním pololetí zahájené školní docházky a se souhlasem zákonných zástupců povinnou školní docházku odložit.
podobat, chce být jako on a chovat se jako on. Proto je důležité snažit se dětem předkládat pozitivní vzory (Smolíková 2004, s. 6).
Podle Límové (2006, s. 14) je předškolní věk považován za rozhodující období ovlivňující celé další vzdělávání. Některé problémy projevující se během základního vzdělávání souvisí právě s předškolním obdobím. Pokud je dítě v tomto období nějak zanedbávané, ať už v oblasti poznávacích, vědomostních či řečových schopností, mívá následně větší problémy s přechodem na základní školu a také s prospěchem. Je tedy velmi důležité posílit předškolní vzdělávání v mateřských školách za účelem eliminování nedostatků ve schopnostech některých dětí.
Cíle předškolního vzdělávání jsou obsaženy v Rámcovém vzdělávacím programu pro předškolní vzdělávání. Program cíle řadí do čtyř různých částí, které na sebe navazují a vzájemně se prolínají. Tento systém vzdělávacích cílů tvoří:
• rámcové cíle, které představují obecné cíle předškolního vzdělávání,
• klíčové kompetence, jež popisují dosažitelné schopnosti v rámci předškolního vzdělávání,
• dílčí cíle, představující cíle jednotlivých oblastí vzdělávání,
• dílčí výstupy, jímž odpovídají dílčí hodnoty, postoje, dovednosti a znalosti (Smolíková 2004, s. 7).
Aby byl přechod mezi předškolním a základním vzděláváním úspěšný a proběhl co nejlépe, je potřeba, aby škola brala na vědomí možné individuální vývojové zvláštnosti v možnostech a výkonech dětí tohoto věku. A následně, aby těmto zvláštnostem vhodně přizpůsobila své vzdělávací metody a formy, zejména v začátcích povinné školní docházky (Smolíková 2004, s. 6).
2.3 Výchova ve volném čase
Kromě rodinné výchovy a vzdělávání probíhajícího v mateřských školách se předškolních dětí týká i výchova ve volném čase. Je uskutečňována mimo povinné
vyučování, zahrnuje aktivity konané výhradně ve volném čase a probíhá ve vybraných institucích mimo přímý vliv rodiny. Výchova mimo vyučování je často zaměňována nebo dokonce srovnána jako totožná s pojmem výchova ve volném čase.
Avšak tato výchova je omezena věkem dětí, je určena pouze jim a mladistvým. Na rozdíl od výchovy ve volném čase, která se věnuje nejen předškolákům, školním dětem, mladistvým, ale i dospělým a starým lidem. Zároveň je výchova mimo vyučování širší i ve svém obsahu, kromě relaxace, zábavy, zájmové a dobrovolně veřejné prospěšné činnosti zahrnuje i některé povinnosti. Jako například přípravu na vyučování nebo sebeobsluhu, které se do výchovy ve volném čase nepočítají (Hájek, aj. 2011, s. 69).
Výchově ve volném čase se věnuje obor pedagogiky volného času a je zajišťována pedagogy volného času. Ti svoji výchovně-vzdělávací, sociální, zdravotní a preventivní činnost vykonávají ve střediscích volného času a dalších neškolských institucích, např. rekreačních, osvětových, sociálních či kulturních. Cílem výchovy ve volném čase je naučit jedince vhodně využívat a trávit volný čas. Učí jej odpočívat, rozvíjet své zájmy a schopnosti, uspokojovat jejich potřeby. Vede je k zdravému životnímu stylu a k zájmu o další vzdělávání (Hájek, aj. 2011, s. 70 – 74).
V této kapitole byl nastíněn významný vliv rodiny na vzdělávání a výchovu svých dětí. Od rodiny je očekáváno, že dá dítěti určitý základ, na kterém bude moct škola (včetně mateřské školy) stavět. Obecně i z hlediska dopravní výchovy je pro úspěšný start školní docházky důležité, aby na ni byly děti co nejlépe připravené a zároveň, aby škola především v začátcích povinné školní docházky brala ohledy na jejich individuální zvláštnosti.
3 Škola
„Školu můžeme chápat jako integrovanou součást společnosti s určitými zvláštnostmi, které ji vyčleňují z ostatních institucí.“ (Jůva, aj. 2001, s. 105)
Vznik školy sahá až daleko do historie. První vědní obory, které se vyučovaly se datují již od 5.–3. tisíciletí př. Kristem. Společně s nimi vznikly první školy sumerské, egyptské, babylonské či jiné. V těchto školách vyučovali nejdříve kněží a následně první učitelé.
Ve srovnání současných škol s dřívějšími si můžeme povšimnout několika výrazných změn. V současnosti jsou žáci během povinné školní docházky vyučováni ve stejných věkových třídách, jsou povinni denně docházet do školy a jsou vyučováni podle stanovených osnov a plánů učiva. Obecně se zvýšil nejen počet dětí ve školách, ale i škol samotných. Současně se rozšířily i jejich cíle. Kromě vzdělávací funkce školy zahrnují i funkci opatrovnickou, mimovyučovací péči a komplexní výchovu.
Školu lze považovat za určitou sociální instituci charakteristickou svými specifickými zvláštnostmi, jako je vlastní struktura, cíle, obsah i organizace (Jůva, aj. 2001, s. 105).
3.1 Význam a funkce školy
Škola představuje veřejnou nebo soukromou instituci. Její význam spočívá v poskytování vědomostí a znalostí dětem a mladistvým, které jim předává v rámci systematického vyučování. Tím je škola připravuje na běžné životní situace a na jejich fungování na trhu práce (Průcha 2013, s. 389–390).
Škola splňuje řadu funkcí, například ochranou, vzdělávací, výchovnou apod.
Mnoho autorů uvádí různé pohledy na její funkce a každý se na ně dívá z jiného úhlu, vyzdvihuje odlišné funkce a jiné třeba opomíjí. Průcha (2013, s. 390–391) ve své publikaci některé z pohledů různých autorů uvádí. Například popisuje dělení čtyř
funkcí školy podle Havlíka aj. (1996, s. 93–94). První funkcí je pesrsonalizace, kterou je myšleno utváření osobnosti jedince v samostatného člověka. Druhá funkce je kvalifikační, tedy připravující jedince na budoucí profesi. Třetí funkce je socializační, která spočívá ve vytváření určitých sociálních vztahů, rolí, názorů a obrazu, jež si jedinec během školy vytvoří o sobě i svém okolí. Čtvrtou funkcí je integrace, znamenající, že škola poskytne člověku krom již zmíněné připravenosti profesní i politicko-veřejnou připravenost. Jedinec je vzděláván v oblasti politické a právní.
Učí se orientaci v právním a zákonném systému své země, jejich respektování i přiměřené kritice.
3.2 Mateřská škola
Za předchůdce předškolního kurikula1 u nás lze považovat Informatorium školy mateřské od J. A. Komenského, které tehdy bylo primárně určeno výchově dětí v domácnosti a navíc v sobě obsahovalo důležité a inspirativní myšlenky pro dnešní předškolní vzdělávání. Toto dílo vynikalo formulací výchovných cílů, jež byly zaměřeny především na vyrovnaný rozvoj osobnosti, dále zahrnutím souhrnných informací o společnosti a přírodě a též navrhovaným stylem výuky, jímž byla hra (Bečvářová 2003, s. 10).
V roce 1869 došlo k nejdůležitějšímu kroku ve vzniku kurikulárních dokumentů a to k vydání školského zákonu o povinné školní docházce. Ve stejném roce vznikla první mateřská škola v České republice v Praze u Sv. Jakuba. Následně se roku 1872 výnosem ministerstva o mateřských školách přispělo i ke vzniku a rozšíření předškolního vzdělávání, které mělo povinnost doplňovat rodinnou výchovu (Bečvářová 2003, s. 10–11).
Základy pro dnešní koncept předškolního vzdělávání podala pomocí svých děl Ida Jarníková. Mezi její významné práce patří především Výchovný program
1Pojem kurikulum lze vysvětlit třemi způsoby. První jej vysvětluje jako plán vzdělávání, druhý jako obsah a proces vzdělávání a třetí představuje souhrn, hodnocení a plánování zkušeností, které děti získají v průběhu školy či mimoškolních, avšak se školou souvisejících aktivitách (Průcha, aj.
2013, s. 137).
mateřských škol z roku 1927. Následovala řada dalších dokumentů upravujících osnovy a programy mateřských škol. Všechny tyto dokumenty se vyvíjely a měnily v závislosti na politickém a společenském vývoji státu. V roce 1984 vyšla přepracovaná verze Programu výchovné práce pro jesle a mateřské školy z roku 1978.
Tento program představoval strukturu výchovných složek pro předškolní vzdělávání.
Byl členěn dle věku dětí a vhodných úkolů pro ně. Napomáhal tedy ujasnit učitelkám obsah vzdělávání dětí v mateřských školách. K těmto programům byly vydávány též metodologické příručky a časově tématické plány, které měly zjednodušit práci učitelek (Bečvářová 2003, s. 11–15).
V současné době jsou kurikulární dokumenty předškolního i jakéhokoliv dalšího vzdělávání formulovány v Národním programu vzdělávaní (dále jen NPV), v takzvané Bílé knize z roku 2001 a jsou uzákoněny školským zákonem z roku 2004.
Na NPV navazuje Rámcový vzdělávací program (dále jen RVP) na jehož základě si každá škola může vytvořit svůj vlastní Školní vzdělávací program (ŠVP). Bílá kniha zahrnuje obsahy, prostředky a oblasti vzdělávání. RVP tvoří konkrétnější souhrn vzdělávacích cílů, forem, obsahů, ale i délku a organizaci vyučování, včetně požadované profesionality učitele (Vališová, aj. 2011, s. 89). Více o RVP je vzhledem k rozsahu práce uvedeno v příloze.
3.3 Cíle a význam mateřské školy
Prvotní význam mateřské školy spočíval v nutné náhradě matky, která musela docházet do zaměstnání. Časem se však zjistilo, že mateřská škola má důležitý sociální význam. Díky většímu počtu zájemců zde děti mají možnost seznámit se a pobývat v širším počtu vrstevníků, což ve výsledku zlepšuje jejich vstup a adaptaci na základní školu. Navíc mateřské školy dětem nabízí řadu vhodných aktivit, které rozvíjí jejich dovednosti a znalosti a pomáhají tak dětem být lépe připravené na školní vyučování. To vše je cílem mateřských škol. Děti zde sice mají volnější režim, přesto občas musí věnovat pozornost zadaným úkolům a spolupracovat s ostatními.
Tak rozvíjí další důležité schopnosti, které je připravují na povinnou školní docházku,
kde na ně budou postupně kladeny stále vyšší nároky (Límová 2006, s. 14).
3.4 Kompetence dětí pro vstup do školy
Každé dítě by před vstupem do základní školy mělo mít osvojený určitý souhrn dovednosti a znalosti. Tento souhrn můžeme také znát pod pojmem očekávané výstupy.
Jejich obecný přehled, vztahující se k dopraví k dopravní výchově, ve své publikaci uvádí například Provalilová (2008, s. 8). Podle ní by předškolní děti měly zvládnout udržet záměrnou pozornost, plně se soustředit alespoň krátkou chvíli na práci a spolupracovat ve skupině s dalšími dětmi. Pomocí činností různého charakteru, jako jsou pracovní, hudební, pohybové či výtvarné rozvíjet svou představivost a dovednosti.
Přizpůsobit své pohyby podle podnětů, které vnímají ze svého okolí. Tyto podněty zvládat záměrně pozorovat pomocí vědomého využití všech svých smyslů a být schopné rozpoznat nebezpečí. Vědět, jak mu mohou předcházet a jaké další nebezpečí se může vyskytovat v jejich okolí. Umět tyto hrozby pojmenovat a vysvětlit proč a čím jsou nebezpečné.
Měly by být také schopné vyjmenovat základní pravidla bezpečnosti, ochrany sebe a svého zdraví a vědět, kde a jak případně hledat pomoc. Následně by měly zvládnout postupovat podle jednoduchých pokynů a umět zhodnotit své chyby.
Rozumět základním citovým projevům a nálad druhých, chápat základní pravidla slušného chování, respektovat autoritu a určitá pravidla různých činností a her.
Ovládat jednoduché činnosti, požadavky a úkony, na které jsou zvyklé. Zároveň umět korigovat vlastní chování a projevy odpovídající jejich věku.
V prostředí, jež je pro ně známé se dokázat bezpečně orientovat a pod dohledem dospělého se umět samostatně rozhodovat o tom, jak postupovat v daném dopravním prostředí. Umět pojmenovat věci nacházející se kolem nich a ty, které běžně vídají.
Ovládat prostorovou orientaci a základní pohybové dovednosti, tyto schopnosti by
měly zvládat aplikovat i v dopravním prostředí2 (Provalilová 2008, s. 8).
Tato kapitola kromě náhledu do historie a shrnutí funkcí a významu školy, včetně školy mateřské, shrnuje kompetence související s dopravní výchovou, kterým by se děti před nástupem do školy měly naučit. Tyto informace lze využít během sestavování programu pro výběr vhodných a přiměřených aktivit.
2Z vlastní zkušenosti mohu usoudit, že nejtěžšími kompetencemi, které si děti mají osvojit je především prostorová orientace, respektování pravidel a správné postupování v dopravním prostředí. Proto se domnívám, že by se těmto oblastem měla věnovat zvýšená pozornost.
4 Dopravní výchova
Dopravní výchova v pedagogické psychologii dopravy je chápána jako záměrné působení na chování účastníků dopravních situací. Pro výuku dopravní výchovy existuje řada programů přizpůsobených věku všech účastníků dopravy. U mladších dětí jsou tyto programy zaměřeny na podporu bezpečného chování v dopravních situacích a u dospělých především na chování ochraňující děti (Štikar, aj. 2003, s. 208–209).
Provalilová (2008, s. 6) se ve své publikaci zaměřuje na dopravní výchovu předškolních dětí, ve které zdůrazňuje především význam dopravních prvků.
Dopravní výchova by podle ní neměla být pouze o znalosti pravidel a značek, ale především o pochopení jejich významu a umění na ně správně reagovat. Měla by každého účastníka provozu naučit rozvíjet všechny jeho smysly, které jsou potřebné pro udržení v bezpečí nejen jeho samotného, ale i okolí.
4.1 Poslání a význam dopravní výchovy
V době, kdy se děti učí jezdit na kole, koloběžce či bruslích se jako malí řidiči, kteří jsou velmi nezkušení, zatím ještě sebestřední a soutěživí, stávají rizikovou skupinou. Ohrožují tak nejenom sebe, ale i své okolí. Blíže se této problematice věnuje kapitola o dětské dopravní nehodovosti a její prevenci, která je opět vzhledem k rozsahu bakalářské práce součástí příloh. Ze zmíněných skutečností vyplývá jedno z poslání dopravní výchovy, kterým je snaha pracovat u takto malých dětí především na vytvoření pozitivních postojů vůči dopravní výchově (Štikar, aj. 2003, s. 208–209).
Se zvyšujícím se počtem dopravních prostředků v ulicích dnešních měst roste i sebevědomí řidičů. Mít auto a suverénně ho řídit, je způsob, jakým řada lidí vyjadřuje své společenské postavení. Proto se také zvyšuje nutnost dbát na dostatečné dopravní vzdělání, osvojení si vhodných zkušeností a dovedností. A to
u účastníků dopravy každé věkové skupiny. Současně se usiluje také o vytvoření pozitivního vztahu k bezpečnosti a kooperaci v dopravních situacích. Spolupráce zahrnuje vzájemnou vstřícnost a ohleduplnost všech účastníků. Například řidič může pomoci ostatním řidičům, když dopředu varovnými světly upozorní na překážku.
Chodec může pomoci řidičům zabránit ve společné srážce, když nebude neohleduplně vbíhat do vozovky apod (Štikar, aj. 2003, s. 210–211).
Z těchto skutečností vyplývá téměř nezbytná nutnost klást již od útlého věku důraz na dopravní výchovu a podporu zmíněného kooperativního přístupu v dopravních situacích. Ať už rodič nebo učitel by se v dopravní výchově měli snažit o rozvoj znalostí značek, předpisů, možných rizik a především o pochopení jejich významu. Dále by každý měl znát své povinnosti jako účastníka dopravy a rozvíjet své smysly a dovednosti nezbytné ke správnému a bezpečnému pohybu v dopravních situacích. Současně podporovat pozitivní přístup k vlastní bdělosti, spolupráci, pomoci a informování druhých, tedy snažit se o vzájemně spolupracující jednání mezi účastníky dopravy.
4.2 Dopravní výchova v rodině
Konkrétní specifika rodinné výchovy jsou již podrobněji popsána v kapitole č. 2.1, a proto je následující text zaměřen pouze na možnosti rodičů, jak vhodně ovlivnit dopravní výchovu svých děti.
Předpokladem dobrého základu dopravní výchovy v rodině je vlastní dodržování pravidel a vedení dětí ke znalosti a pochopení dopravních předpisů. Každý rodič by měl dbát na to, aby byl pro své děti dobrým vzorem, seznámil je se základními pravidly, vedl je ke zvídavosti a chuti poznání. A dal tak svým dětem vhodný základ, na kterém může škola a vychovatelé dále stavět.
Podle Límové (2006, s. 12–13) by rodiče předškolních děti měli:
• dbát na dodržování pravidel silničního provozu,
• seznamovat děti se základními dopravními značkami a pravidly a vyžadovat po nich vysvětlení, proč se jimi musí řídit,
• poskytovat dětem názorné příklady, doma pomocí hraček apod.
• upozorňovat děti na nebezpečí vlivu ročních období, například na nebezpečí v zimním období,
• trénovat s dětmi různé dopravní situace, například přecházení na přechodu,
• vést děti k ohleduplnému a pozornému chování na ulicích i v dopravních prostředcích,
• naučit děti základní znalosti, jako pravá a levá strana, geometrické tvary, barvy,
• poučit děti o druzích a možném nebezpečí jednotlivých dopravních prostředků, například o tramvaji či kloubovém autobusu,
• upozorňovat děti na nevhodná místa pro hraní a zajistit jim ta vhodná,
• učit děti základním pohybovým dovednostem, jako obratnosti, hbitosti, disciplíně a rozhodnosti.
4.3 Dopravní výchova v mateřské škole
Mateřská škola má, hned po rodině, druhý nejvýraznější vliv na utváření osobnosti dítěte v útlém věku. Protože v mateřské škole se děti učí především hrou, je pro ně osvojování nových dovedností a znalostí příjemnou a nenucenou formou.
Díky této skutečnosti mají děti právě zde jedinečnou šanci nenásilně se naučit nejen základy bezpečného chování v dopravním prostředí, ale také rozvíjet své smysly a dovednosti nezbytné ke správnému pohybu v dopravním prostředí (Provalilová 2008, s. 6).
Provalilová (2008, s. 6) ve své publikaci uvádí důležitý postřeh významu hry v dopravní výchově, ve kterém říká: „Pokud děti naučíme, že i při hrách musí vnímat kamarády, respektovat je, dodržovat pravidla her, rozvíjíme jejich životní postoje, které budou moci uplatnit i při pohybu v dopravním prostředí.“ (Provalilová 2008, s. 6).
Dopravní výchova v mateřské škole má svá specifika, na která je třeba při výchově dětí brát ohled. Především je nutno počítat s tím, že děti jsou výrazně odlišnými jedinci od dospělých a zcela jinak vnímají svět kolem sebe. Nemají takový odhad, neuvědomují si přesný čas, význam zvuku ani délku vzdálenosti a rychlost přibližujícího se objektu. Tvary a barvy některé děti znají již při vstupu do mateřské školy, ale jiné děti je bezpečně rozliší až při vstupu do základní školy, stejně je to i s významem základních značek. Jejich tělesné proporce jim často zhoršují orientaci, jsou nižší než dospělí a tak často nevidí vše, co dospělí. Jsou roztržité a nepozorné, a tak lehce něco přehlédnou. Jsou více sebestředné a mají pocit, že celý svět se točí jen kolem hezké chvíle, kterou právě prožívají. Například když si hrají, vnímají pouze svoji zábavu a hru a neuvědomují si nebezpečí kterému se vystavují, když vběhnou za míčem do vozovky. Porušování pravidel, krácení cesty mimo přechod apod., berou jako hru, aniž by si uvědomovaly následky svého počínání. Jak jsem již zmínila, dítě se učí napodobováním, a tak je tomu i v tomto případě. Pokud vidí dospělé či starší pubertální sourozence porušovat pravidla, pokládají za samozřejmost následovat je nebo se příště chovat stejně. Děti jsou zároveň často plaché a nesebevědomé. Stává se, že při přecházení silnice se polekají, když z nenadání blikne červená, zastaví se nebo utíkají zpět. Ve svém rozhodnutí také někdy dlouho otálí a když se konečně odváží, vyrazí do vozovky často v nevhodnou chvíli (Stojan aj. 2007, s. 112–113).
Na základě těchto specifik je nezbytné, aby dopravní výchova byla důsledná. Je důležité brát v úvahu individuální zvláštnosti a daná specifika dětí a přistupovat k nim jednotlivě. Vzhledem ke všem dětským potřebám je důležité, aby dopravní výchova byla podávána příjemnou, hravou a nenásilnou formou, aby se děti bavily a zároveň si osvojily potřebné znalosti a zkušenosti.
Mateřská škola by zároveň měla děti učit ukázněnosti a pomoci jim vštípit pozitivní postoje a vztahy k ostatním lidem a svému okolí. Měly by zde nabýt takových znalostí a dovedností, aby byly schopné chápat a uvědomovat si možná nebezpečí v dopravních situacích a mohly jim předcházet. S dopravní výchovou v mateřských školách přicházejí i možná rizika. Mezi nejčastější chybná působení patří:
• nepřiměřené působení vzhledem k mentální úrovni dítěte,
• nerespektování jeho individuálních zvláštností,
• přílišné omezování spontánních aktivit,
• orientace na výhru, předčasné poznání neúspěchu a srovnávání s druhým.
Zavedené RVP pomáhají výskyt takových chyb omezit a v nejlepším případě jim zcela předejít (Límová 2006, s. 14). Bližší informace o dopravní výchově v rámci RVP PV jsou součástí přílohy.
Posláním každé učitelky mateřské školy by měla být podpora a rozvoj vlastností, jež dětem pomáhají správně reagovat v nejrůznějších životních situacích včetně těch dopravních. Mezi tyto vlastnosti patří zejména pozornost, paměť a soustředěnost, ale i další vlastnosti jako je statečnost, disciplína a orientovanost. Tyto vlastnosti si děti nejlépe osvojí vlastními zkušenostmi. Každé dítě by mělo znát pravidla pro pohyb v dopravních situacích a mít základní zkušenosti se situacemi, do kterých se může běžně dostat (Límová 2006, s. 14).
4.4 Cíle a záměry dopravní výchovy v mateřské škole
Cílem dopravní výchovy v mateřských školách je pochopení a osvojení si základních pravidel silničního provozu, dopravní bezpečnosti a odpovědnosti úměrně věku dítěte. Dopravní výchova v mateřských školách je tedy především zaměřena na:
• učení zodpovědnému a ohleduplnému chování v různých dopravních situacích,
• pochopení významu základních dopravních značek,
• posilování rozvážnosti a respektování dopravních pravidel,
• zlepšení a posílení pohotových reakcí a orientace v dopravních situacích (Provalilová 2008, s. 9).
Hlavním záměrem dopravní výchovy dětí v mateřské škole je podle Límové:
„všestranně připravit děti na bezpečnou účast v provozu na pozemních komunikacích“
(Límová 2006, s. 14).
Stojan (2007, s. 13–14) ve své publikaci uvádí i další významné body cílů dopravní výchovy v mateřských školách. Podle něj by se dítě mělo naučit též obratnosti a nalézt správnou míru sebedůvěry, aby bylo schopné bezpečně reagovat a správně se zachovat v různých dopravních situacích. Mělo by být schopné porozumět nejen světelným a zvukovým signálům, ale i významu gest příslušníků policie. Děti by měly být vedeny k používání zón určených chodcům. Tím jsou myšleny chodníky, nadchody, podchody, vhodné strany krajnic atd. Též nesmí být opomenuto vedení děti k bezpečnému chování i uvnitř dopravních prostředků. Obzvláště při používání hromadné dopravy je důležité děti naučit vhodnému chování při nastupování, vystupování i v průběhu jízdy.
Dalším důležitým cílem je naučit děti základním pravidlům první pomoci a zajistit, aby měly osvojené dovednosti vhodného počínání v případě dopravní nehody1 (Límová 2006, s. 8).
4.5 Konkrétní požadované znalosti z dopravní výchovy před nástupem do školy
V kapitole 2.1 je zmíněno, že rodina dává dítěti základ, na který škola navazuje.
Proto prvotním úkolem mateřské školy má být ověření znalostí dětí a určení, kde mohou s výukou dopravní výchovy pokračovat (Provalilová 20008, s. 10).
Zároveň je nezbytné při výuce dbát na vědomí přítomnost větších či menších individuálních zvláštností každého dítěte a následně jim obsah a formu dopravní výchovy přizpůsobit. Obsah dopravní výchovy v předškolním vzdělávání se obecně dělí do tří základních skupin podle role, jakou dítě v dopravním prostředí zaujímá.
1Tento cíl považuji za neméně důležitý. Děti se díky němu od útlého věku učí, jak reagovat v případě, že se stanou účastníky dopravní nehody a tak případně mohou zachránit i život.
Dítě v roli chodce
V této oblasti by mělo dítě znát:
• jaké zvuky na ulici vnímat, kam se dívat a čemu věnovat zvýšenou pozornost,
• jak se chovat v určitém dopravním prostředí, například na chodníku, v obytné zóně a na cyklostezce,
• význam signálů na semaforu pro chodce,
• kde může po ulici chodit, kde a jak má přejít silnici bez přechodu i po přechodu,
• nebezpečí plynoucí z různých dopravních prostředků, vědět, že jejich rychlost se liší a stejně tak jejich brzdná dráha.
Dítě v roli spolujezdce
Tuto roli je možné rozdělit na více menších rolí podle dopravního prostředku, ve kterém je dítě spolujezdcem. Jako pasažér v autě dítě musí znát:
• jaká pravidla pro něj jako spolujezdce vyplývají,
• jak se při cestě v autě chovat a s čím si může hrát,
• jak bezpečně do vozu nastoupit a vystoupit, proč a jak používat bezpečnostní pásy.
Jako cestující v hromadných prostředcích musí znát:
• jak se chovat jako cestující v hromadném dopravním prostředku,
• jak se chovat na zastávce,
• jak bezpečně nastoupit a vystoupit,
• jak správně sedět a popřípadě se pevně držet.
Dítě v roli jezdce
Roli jezdce je možné rozdělit v závislosti na prostředku, na kterém dítě jede.
Avšak pravidla a znalosti, které dítě musí mít, jsou pro ně společná. Dítě tedy jako jezdec ať už na kole, koloběžce, tříkolce atd. musí znát:
• jak a kde na příslušném vozidle jezdit nebo nejezdit,
• základní pravidla silničního provozu a význam určitých značek,
• jak dát správně znamení o změně směru,
• jak jezdit ve skupině či na chodníku v pěší zóně,
• jakou používat ochrannou výstroj a za jakým účelem (Provalilová 2008, s. 11).
V této kapitole věnované dopravní výchově bylo zjištěno, že jedním z jejich poslání je motivace dětí k vytvoření pozitivního vztahu k dopravní výchově, bezpečnosti a ohleduplnosti všech účastníků dopravního prostředí. Dále shrnuje základ z oblasti dopravní výchovy, kterému by je měly jejich rodiče učit a současně shrnuje i to, co by měla rozvíjet mateřská škola. Ukazuje tak, co lze očekávat, že by děti mohly znát a současně podává vzorový příklad obsahu a struktury, jež by plánovaný program týdne dopravní výchovy měl splňovat.
5 Shrnutí teoretické části
Z teoretické části bylo zjištěno jakými vývojovými změnami procházejí děti předškolního věku. Výrazně se mění jejich vnímání okolí, více rozumí dění kolem sebe. Lépe také dokáží odhadnout, co je správné a co není. Po tělesné stránce se výrazně lepší jejich pohybové možnosti, zdokonaluje se koordinace vlastního pohybu a zvládají více jednoduchých úkonů. Tento věk je také specifický velkým zájmem o hraní her, rádi hrají hry na role i volné hry, pomocí obou způsobů lépe navazují kontakt se svým okolím a rozvíjejí své sociální kontakty. Díky hrám se děti nenásilnou formou učí řadu nových věcí, důležitých pro jejich úspěšný start do školy.
Dále bylo zjištěno jakou roli ve vzdělání svých dětí hrají rodiče a do jaké míry mají vliv na jejich znalosti v předškolním věku i v budoucím vzdělávání. Od rodiny se očekává, že svým dětem předá určitý základ na který bude moct škola navázat.
Pokud je dítě v tomto věku zanedbáváno, může to mít až zásadní vliv na jeho další vzdělávání.
Studiem odborné literatury byl zjištěn souhrn znalostí a dovedností, které by děti měly mít osvojené před nástupem na povinnou školní docházkou. V kapitole věnované dopravní výchově byl zjištěn její význam pro děti předškolního věku.
Studium odborné literatury ukázalo, že děti předškolního věku se stávají velmi ohrožující skupinou v dopravním prostředí. Z těchto skutečností vyplývá, že již v předškolním věku je třeba dbát na kvalitní dopravní vzdělání dětí. Především v oblasti bezpečnostních pravidel. V této kapitole je i shrnuto, jaké znalost by děti z této oblasti měly mít.
Praktická část navazuje na informace zjištěné v teoretické části. Během jejího zpracování jsou brány ohledy na vývojovou úroveň předškolních dětí a při sestavování průzkumu i programu jsou zohledněny možnosti a potřeby dětí. Zároveň je vycházeno z obsahu a kompetencí, které by si dítě mělo během předškolního vzdělávání osvojit.
Z těchto informací a z výsledků průzkumu je vycházeno při sestavování programu.
6 Průzkum
Průzkum je způsob, jakým lze získat potřebné informace. Pro jejich sběr lze využít různých metod. V tomto případě bylo potřeba zjistit úroveň dopravní výchovy ve vybrané mateřské škole. K získání těchto informací bylo využito metody dotazníků, strukturovaného rozhovoru a obrázkových úloh. Každá z metod byla určena pro zkoumání informací od jiných respondentů. Rozhovor byl realizován s paní učitelkou Vlaďkou, která vyučuje třídu předškolních dětí. Dotazníky byly určeny pro rodiče dětí a zkoumaly, jaké zkušenosti s dopravní výchovou děti doposud ze své rodiny získaly. Poslední metodu průzkumu představují obrázkové úlohy určené předškolním dětem, které ověřily znalosti dětí.
Na základě informací, které poskytl průzkum a informací zjištěných v teoretické části, byl sestaven týdenní program dopravní výchovy.
6.1 Cíle a předpoklady průzkumu
Cílem průzkumu bylo, ve vybrané mateřské škole zjistit, co se zde děti učí o dopravní výchově a jaké znalosti z této oblasti již mají. Proto bylo formulováno pět předpokladů průzkumu (P1–P5):
P1: lze předpokládat, že více než 50 % rodičů vlastní osobní automobil a své děti v něm pravidelně vozí,
P2: lze předpokládat, že nejčastěji uváděnými hromadnými dopravními prostředky, kterými už děti někdy jely, budou autobus a vlak,
P3: lze předpokládat, že paní učitelka se dopravní výchově věnuje alespoň 2krát týdně a při její výuce využívá her s dopravní tématikou, pracovních listů nebo procházek,
P4: lze předpokládat, že více než 50 % předškolních dětí rozeznává a chápe smysl světelných signálů na semaforu,
P5: Lze předpokládat, že většina předškolních dětí pozná, kdy a proč se účastník dopravního provozu chová nevhodně1.
6.2 Popis prostředí průzkumu
Průzkum i následný program byl realizován v Mateřské škole v Bílé u Českého Dubu. Tato mateřská škola vznikla v roce 1982 a od té doby prošla řadou změn od vedení až po malé i velké rekonstrukce. Nachází se na okraji Bílé, mimo hlavní silnici a její okolí je tvořeno lesy, poli a rodinnými domky. Součástí školky je zahrada s prolézačkami, skluzavkou, houpačkami a také malá kuchyň, kde se pro děti vaří. To vše umožňuje dětem převážně neopouštět prostory mateřské školy, do okolí školky děti chodí pouze za přijatelného počasí na vycházky nebo na hřiště, které je opět poblíž školky. V dnešní době spadá do vlastnictví obce Bílá, která v minulém roce školku rozšířila o další třídu. Tato nová třída byla vybavena a přizpůsobena potřebám předškoláků, kteří do té doby byli společně v jedné třídě s menšími dětmi.
V obou třídách je zapsáno 49 dětí, z toho 20 ve třídě předškoláků. V současnosti zde učí tři učitelky včetně paní ředitelky.
6.3 Popis vzorku respondentů
Pro účely průzkumu byla vybrána paní učitelka ze třídy předškolních dětí, se kterou byl proveden rozhovor. Paní učitelka se jmenuje Vladislava Šišková a je jí 45 let. Práci v mateřské škole se věnuje již dvacet let. Poslední dva roky pracuje v Mateřské škole v Bílé a předtím celých osmnáct let pracovala v Praze. To jí umožňuje jedinečnou příležitost porovnání práce s dětmi z velkého města a naopak z malé vesnice.
K získání potřebných informací byly vybrány dva vzorky respondentů:
Vzorek 1: Jako první vzorek byli vybráni rodiče jedné třídy předškolních dětí
1Nevhodným chováním je myšleno přecházení na červenou, ježdění a kole bez helmy, ježdění na bruslích bez chráničů, chůze či jízda v noci bez reflexních prvků či osvětlení
z Mateřské školy v Bílé. Všichni rodiče bydlí v obci Bílé a jejím okolí.
Vzorek 2: Představují děti jedné třídy Mateřské školy v Bílé. Celkem je ve třídě zapsáno 20 dětí z toho 11 děvčat a 9 chlapců. Průzkumu se zúčastnilo 16 dětí. Z větší části se průzkumu účastnila děvčata (9 děvčat a 7 chlapců). Jelikož se jedná o třídu předškolních dětí, jsou zde děti ve věku od 5 do 7 let. V tomto věku jsou jejich vývojové dispozice velmi individuální, a tak představují velmi různorodou skupinu dětí. Najdou se zde děti velmi pečlivé, pomalejší až spíše pasivní a naopak děti aktivní a rychle pracující2.
6.4 Metody průzkumu
Metoda představuje způsob, jakým lze usilovat o dosažení určitého cíle. Metody sběru dat vyžadují určitý předem připravený a organizovaný postup sběru a následně zpracování získaných dat. Pomocí získaných informací lze objasnit vytyčenou problematiku (Skutil, aj. 2011, s. 79).
Pro zvolené účely byly vybrány následující konkrétní metody průzkumu.
Dotazník
Dotazník je považován za nejrozšířenější metodu výzkumu. Využívá se především pro zjištění dat, ale také názorů a postojů dotazovaného k tématu, jež dotazující zkoumá. Je tvořen skupinou otázek vztahujících se k danému tématu (Skutil, aj.
2011, s. 80).
Forma dotazníku byla zvolena především pro jeho možnost oslovení větší skupiny lidí. V tomto případě rodičů, od kterých byly informace získány zcela anonymně.
Cílem dotazníku bylo zjistit, jaké dopravní povědomí mají děti možnost získat ve svých rodinách, jaké mají rodiče zkušenosti z oblasti dopravního prostředí a jak je předávají svým dětem. Dále jaké možnosti v této oblasti děti díky svým rodičům mají a také jaké dovednosti a zkušenosti, pode rodičů, již mají osvojené.
2Do této třídy dětí docházím již celý rok na praxi a tak děti dobře znám a děti naopak znají mě.
Strukturovaný rozhovor
Rozhovor slouží k získání informací o přáních, názorech a postojích k dané problematice. Zajišťuje přímý kontakt respondenta s dotazujícím. Oba v takovém případě jsou aktivními účastníky, a tak společně ovlivňují průběh rozhovoru i získaných dat (Ferjenčík 2010, s. 171).
Metoda rozhovoru byla zvolena vzhledem k zaměření se na jednoho respondenta, konkrétně na paní učitelku Vladislavu Šiškovou, vyučující třídu předškolních dětí.
Cílem rozhovoru bylo zjistit postoj paní učitelky k dopravní výchově, její názor na kvalitu dopravní výchovy a dostupnost prostředků k její výuce v mateřské škole, a také způsob a obsah toho, co z této oblasti ona sama vyučuje.
Test obrázkových úloh
Pro děti bylo využito didaktického testu, který slouží k objektivnímu zjišťování dosažených výsledků učiva. Respektive k měření úrovně znalostí a dovedností zkoušeného z určité testované oblasti (Skutil, aj. 2011, s. 128).
Metoda testu byla zvolena pro objektivní zjištění úrovně dopravních znalostí dětí z předškolní třídy. Pomocí testu obrázkových úloh byly v krátkém čase a poměrně lehkou metodou zjištěny potřebné informace. Vzhledem k věku respondentů byl test podán formou úměrnou jejich duševním a mentálním schopnostem, tedy obrázkovými úlohami. Cílem testu bylo pomocí jednoduchých úloh zjistit některé skutečné dosavadní znalosti dětí v oblasti dopravní výchovy.
6.5 Tvorba a realizace vlastního autorského průzkumu
Dotazník
Pro sestavení dotazníku bylo vycházeno z cílů průzkumu a odborné literatury.
Jednotlivé otázky byly sestaveny tak, aby postupně zjišťovaly potřebné informace a zároveň aby odpovídaly zkoumané problematice. Byly pokládány jednoduchou, nemanipulativní a srozumitelnou formou. Dotazník obsahoval celkem 23 otázek
