FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ
Katedra: Katedra tělesné výchovy
Studijní program: B7401 Tělesná výchova a sport Studijní obor
(kombinace):
Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání Český jazyk a literatura se zaměřením na vzdělávání
Úroveň vybavenosti ZŠ florbalovým náčiním a časová dotace výuky florbalu v hodinách TV na II. stupni ZŠ v Liberci The level of facilities florball tools on primary school and time
grant training of florball in lessons PE on secondary school in Liberec
Bakalářská práce: 10–FP–KTV–1
Autor: Podpis:
Petra BAROCHOVÁ Adresa:
Lomená 2859 470 01, Česká Lípa
Vedoucí práce:
Mgr. Jiří Kříž
Počet
stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh 66 17 1 2 18 1
V Liberci dne: 30. 7. 2010
Prohlášení
Byl(a) jsem seznámen(a) s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č.
121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval(a) samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.
Poděkování
Velice ráda bych poděkovala vedoucímu mé bakalářské práce Mgr. Jiřímu Křížovi za jeho vstřícnost, podporu a odborné vedení po celou dobu práce. Poděkování patří i všem učitelům a ředitelům základních škol v Liberci z anketního seznamu. Bez nich by totiž nedošlo k uskutečnění praktické části mé bakalářské práce.
Bakalářská práce stručně charakterizuje Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání, který obsahuje i devět vzdělávacích oblastí. Zaměřila jsem se na oblast „Člověk a zdraví“, kde se krom výchovy ke zdraví nachází i tělesná výchova. Hlavním cílem bakalářské práce bylo zjistit úroveň vybavenosti ZŠ florbalovým náčiním a časovou dotaci výuky florbalu v hodinách TV na II. stupni ZŠ v Liberci. Pro získání dat do praktické části jsme sestavili anketu s otázkami zaměřenými na materiální vybavení příslušné školy, na časovou dotaci florbalu v hodinách tělesné výchovy, na florbalový kroužek při ZŠ, na florbalové soutěže a oblíbenost tohoto sportu mezi žáky na II. stupni základních škol. Anketa probíhala od 15. února do 15. března 2010. Kontaktovala jsem všechny základní školy ve městě Liberec. Informace jsem získala od 20 základních škol. Dále jsem se zaměřila na období staršího školního věku, které odpovídá II. stupni základního vzdělání a v neposlední řadě i samotnému florbalu, kde jsem popsala jeho historii, federace, soutěže a pravidla.
Klíčová slova: Rámcový vzdělávací program, Školní vzdělávací program, tělesná výchova, florbal, florbalová hokejka
Summary
Also briefly describe the general educational program for primary education, which includes nine educational areas. I focused on the "People and Health", where the addition of Health Education and Physical Education is. The main aim of this thesis was to determine the level of school floorball equipment utensils, and time allocation of teaching hours of floorball in the Physical Education II. elementary school in Liberec. To obtain the data in the practical part, we have compiled a questionnaire with questions focusing on the equipment of the school, the time allocation of floorball in physical education classes, to ring the school floorball, floorball competition and the popularity of the sport among students in the II.
primary schools. Poll conducted from 15 February to 15 March 2010. I contacted all the primary schools in the city of Liberec. The information I received from 20 elementary schools. Then I looked at the older school age, which corresponds II. stage of basic education and not least himself floorball, where I described the history of federation, competitions, rules
Zusammenfassung
Auch kurz beschreiben die allgemeinen Bildungsprogramm für den Primarbereich, die neun Bildungsbereiche umfasst. Ich konzentrierte mich auf das "Mensch und Gesundheit", wobei der Zusatz von Bildung und Gesundheit und der Sporterziehung ist. Das Hauptziel dieser Arbeit war es, das Niveau der Schule Unihockey Equipment Utensilien zu bestimmen, und Zeit Zuweisung der Unterrichtsstunden von in der Leibeserziehung II. Grundschule in Liberec. Um die Daten in dem praktischen Teil haben wir einen Fragebogen mit Fragen Schwerpunkt auf die Ausstattung der Schule zusammengestellt, um die Zeit Zuweisung von Unihockey im Sportunterricht, Ring der Schule Unihockey, Floorball Wettbewerb und die Popularität des Sports unter den Studenten in der II. Grundschulen. Poll von 15 durchgeführt Februar bis 15. März 2010. Ich kontaktierte alle Grundschulen in der Stadt Liberec. Die Informationen erhielt ich aus 20 Grundschulen. Dann sah ich den älteren Schulalter, die II entspricht. Stufe der Grundbildung und nicht zuletzt sich selbst Unihockey, wo ich beschrieb die Geschichte der Föderation, Wettbewerben, Regeln und Werkzeuge.
Stichwort: allgemeinen Bildungsprogramm, Lehrplan, Leibesübungen, Floorball, Floorbal- Stick
Úvod ... 11
1. Cíle ... 12
2. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání ... 13
2.1 Charakteristika rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání v systému kurikulárních dokumentů ... 13
2.2 Tělesná výchova v RVP ... 17
2.2.1 Činnosti ovlivňující zdraví ... 17
2.2.2 Činnosti ovlivňující úroveň pohybových dovedností ... 17
2.2.3 Činnosti podporující pohybové učení ... 18
2.3 Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání a školní vzdělávací programy základních škol v Liberci z anketního seznamu ... 19
3. Věkové zvláštnosti dětí staršího školního věku a jeho specifika ... 21
3.1 Charakteristika ... 21
3.2 Tělesný a pohybový; sociální a emocionální; rozumový vývoj ... 21
3.3. Starší školní věk ve florbalu ... 23
4. Florbal ... 24
4.1 Historie florbalu ... 24
4.1.1 Historie světového florbalu ... 24
4.1.2 Historie českého florbalu ... 24
4.1.3 Mezinárodní florbalová federace ... 26
4.1.4 Česká florbalová unie ČFbU ... 27
4.2. Pravidla florbalu ... 28
4.2.6 Tresty ... 32
4.2.7 Branky ... 32
4.3 Florbal ve školní tělesné výchově ... 34
4.4 Úrazová prevence a hygiena sportu ve florbalu ... 35
4.4.1 Příčiny úrazů ... 35
4.4.2 Přetěžování ... 35
4.4.3 Pravidla úrazové prevence a návyky v hygieně ... 35
4.4.4 Nejčastější úrazy a zdravotní obtíže ve florbalu ... 36
4.4.5 Regenerace ... 36
5. Metodika práce ... 37
5.1 Šetření anketou ... 37
5.2 Vlastní šetření ... 37
6. Výsledky a diskuse ... 39
7. Závěr ... 63
8. Použité zdroje ... 64
8.1 Literatura ... 64
8.2 Internetové zdroje ... 65
9. Seznam příloh ... 66
- aj. (a jiné)
- apod. (a podobně)
- AŠSK (Asociace školních sportovních klubů) - atd. (a tak dále)
- č. (číslo)
- ČFbU (Česká florbalová unie) - ČR (Česká republika)
- DDM (Dům dětí a mládeže) - FBC (floorball club)
- FISU (Federation Internationale du Sport Universitaire)
- GAISF (Genneral Association of International Sports Federations) - HC (hockey club)
- IFF (International Floorball Federation) - MFF (Mezinárodní florbalová federace) - mj. (mimo jiné)
- MŠ (mateřská škola)
- MŠMT (Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy) - např. (například)
- př. (příklad)
- RVP ZV (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání) - Sb. (sbírky)
- ŠVP ZV (Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání) - tj. (to jest)
- TJ (tělovýchovná jednota) - tv (tělesná výchova) - tzv. (takzvaný) - viz (videre licet) - ZŠ (základní škola)
Úvod
V bakalářské práci se budu zabývat sportem, který se dostal do povědomí lidí teprve nedávno. Před dvaceti lety florbal téměř nikdo neznal a dnes je to jeden z nejpopulárnějších sportů. Rychlost a dynamičnost této hry poznává stále více dětí i dospělých a oblibu si našel i u lidí na invalidních vozících. Před dvaceti lety byl florbal považován za netradiční sport. V roce 2008 byl florbal oficiálně uznán Mezinárodním olympijským výborem a od roku 2020 se počítá s jeho zařazením do programu olympijských her.
Sama jsem se s florbalem seznámila asi v šesté třídě. Škola nakoupila 2 branky, 2 helmy, pár míčků a ty nejjednodušší hokejky. Ačkoliv to bylo primitivní vybavení, na všechny z nás tato hra zapůsobila. Bylo to něco jako hokej v tělocvičně. Novinka.
Florbal mě uchvátil natolik, že jsem se mu o dva roky později začala věnovat naplno.
Dnešní vybavení se s tehdejším nedá srovnávat. Děti se s florbalem poprvé setkávají již na prvním stupni na ZŠ. V brance sedí dítě oblečené do vesty, dresu a speciálně vyztužených kalhot, na hlavě má helmu a jeho hráči používají solidní „florbalky“. Někteří se mohou pyšnit rukavicemi nebo různými druhy chráničů. Na druhém stupni děti rozšiřují své zkušenosti a dovednosti. Při některých školách fungují florbalové kroužky nebo alespoň sportovní kroužky, kde se sporty střídají. Existují florbalové kroužky při domech dětí a mládeže a vznikají další florbalové kluby.
Florbal připomíná lední hokej bez bruslí. Je to rychlá a rušná hra, která se hraje s holemi a lehkým plastovým míčkem v halách a tělocvičnách mezi dvěma týmy šesti hráčů. Hra tělem s výjimkou kontaktu rameno na rameno není dovolena. Na rozdíl od ledního hokeje tak florbal klade důraz spíše na technické dovednosti než na tvrdost (Dorling Kindersley Publishing, 2007).
1. Cíle
Hlavní cíl:
Hlavním cílem je zjistit úroveň vybavenosti ZŠ florbalovým náčiním a časovou dotaci výuky florbalu v hodinách TV na II. stupni ZŠ v Liberci.
Dílčí úkoly:
- provést analýzu ŠVP základních škol v Liberci z anketního seznamu - zjistit oblíbenost florbalu u dětí na II. stupni ZŠ v Liberci
- zjistit účast dotazovaných škol na florbalových soutěžích
2. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání
2.1 Charakteristika rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání v systému kurikulárních dokumentů
„V souladu s novými principy kurikulární politiky, zformulovanými v Národním programu rozvoje vzdělávání v ČR (tzv. Bílé knize) a zakotvenými v zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), se do vzdělávací soustavy zavádí nový systém kurikulárních dokumentů pro vzdělávání žáků od 3 do 19 let,“ uvádí Jeřábek aj. (2007, s. 7).
Systém rozděluje dokumenty do dvou úrovní – státní a školní (viz. obr. 1).
Obr. 1 – Systém kutikulárních dokumentů
Zdroj: Jeřábek aj. 2007, s. 7
OSTATNÍ
ŠKOLNÍ ÚROVEŇ
STÁTNÍ ÚROVEŇ
ŠKOLNÍ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY RÁMCOVÉ VZDĚLÁVACÍ PROGRAMY
RVP PV RVP ZV
příloha
RVP GV
RVP SOV NÁRODNÍ PROGRAM VZDĚLÁVÁNÍ
Státní úroveň prezentují Národní program vzdělávání a rámcové vzdělávací programy (dále jen RVP). Školní úroveň představují školní vzdělávací programy (dále jen ŠVP). ŠVP si tvoří každá základní škola samostatně. K tvorbě může využít tzv. Manuál pro tvorbu školních vzdělávacích programů, kde se seznámí s postupy a jednotlivými příklady. Pokud není vymezeno jinak, platí pro šestileté a osmileté ročníky gymnázií stejné vymezení jako pro žáky 2. stupně základního vzdělávání (tj. 6. – 9. ročník). Veškeré dokumenty jsou veřejné a přístupné pro pedagogickou a nepedagogickou veřejnost (Národní program vzdělávání, rámcové vzdělávací programy i školní vzdělávací programy) (Jeřábek aj., 2007).
RVP vychází z nové strategie vzdělávání zdůrazňující klíčové kompetence a z koncepce celoživotního učení. Část A RVP vymezuje předpokládanou úroveň vzdělání žáka v jednotlivých obdobích a napomáhá pedagogické autonomii škol. Rámcový vzdělávací program základního vzdělávání (dále jen RVP ZV) plynule navazuje na RVP předškolního vzdělávání. Vymezuje požadavky o povinném základním vzdělávání a upřesňuje úroveň klíčových kompetencí, které by měli žáci na konci základního vzdělávání dosáhnout. Definuje přesný obsah, učivo a výstupy, zařazuje průřezová témata. RVP ZV podporuje potřeby a možnosti žáků, vítá změny v organizaci vzdělávání, nabízí širší nabídku povinně volitelných předmětů. Snaží se o příznivou spolupráci s kladnou motivací pomocí aktivizujících metod.
Při hodnocení se snaží více vystihnout individualitu žáka (Jeřábek aj., 2007).
Část B charakterizuje základní vzdělávání. Vymezuje povinnost školní docházky, organizaci základního vzdělávání, hodnocení výsledků vzdělávání a získání stupně vzdělání a ukončení základního vzdělávání (Jeřábek aj., 2007).
Část C je tvořena pojetím a cíli základního vzdělávání na 1. a 2. stupni.
Pojetí 1. stupně usnadňuje přechod žáků z rodiny a předškolního vzdělávání do vzdělávání pravidelného a systematického. Důležitou roli zde hraje poznávání a respektování druhých osob, ale i rozvoj samotného jedince a jeho individuálních potřeb. Nemalou roli hraje pracovní atmosféra. Na prvním stupni se dítě seznamuje s učitelem a vytváří si k němu důvěrný vztah, stejně jako k dalším dětem v kolektivu. První stupeň by měl žáky motivovat k dalšímu učení a poznávání (MŠMT ČR, 2001; Jeřábek aj., 2007).
povinnosti občana ČR i EU a za své činy nést plnou odpovědnost. Pojetí druhého stupně je založeno na širokém rozvoji zájmů a učebních možnostech. Mohou se využívat náročnější metody práce a nové způsoby poznávání. Žák už zvládne dlouhodobější a rozsáhlejší projekt (Jeřábek aj., 2007).
Oba stupně vzdělávání vyžadují podnětné prostředí. Uspokojení ve svých potřebách musí naleznout žáci nadaní, ale i žáci slabší. Vše se musí přizpůsobit jejich individuálním potřebám (MŠMT ČR, 2001; Jeřábek aj., 2007).
Hovoříme-li o souhrnu vědomostí, dovedností, schopností, postojů a hodnot, představují se nám tak klíčové kompetence, které jsou důležité pro rozvoj jedince. Výběr těchto hodnot je určen z představ stanovených společností. Cílem je vybavit každého žáka těmito klíčovými kompetencemi a připravit ho tak na další vzdělávání a uplatnění ve společnosti. Dlouhý proces začíná u předškolního vzdělávání. Přes základní a střední vzdělávání pak pokračuje v průběhu celého života. Za klíčové kompetence jsou považovány v období základního vzdělávání kompetence k učení, kompetence k řešení problémů, kompetence komunikativní, kompetence sociální a personální, kompetence občanské a kompetence pracovní. RVP se celkem rozděluje do devíti vzdělávacích oblastí. Vzdělávací obor může být tvořen samostatně nebo se k němu blízké vzdělávací obory přidružují (Jeřábek aj., 2007).
„Jazyk a jazyková komunikace (zahrnuje vzdělávací obory Český jazyk a literatura a Cizí jazyk)“
„Matematika a její aplikace (Matematika a její aplikace)“
„Informační a komunikační technologie (vzdělávací obory Informační a komunikační technologie)“
„Člověk a jeho svět (Člověk a jeho svět)“
„Člověk a společnost (Dějepis, Výchova k občanství)“
„Člověk a příroda (Fyzika, Chemie, Přírodopis, Zeměpis)“
„Umění a kultura (Hudební výchova, Výtvarná výchova)“
„Člověk a zdraví (Výchova ke zdraví, Tělesná výchova)“
„Člověk a svět práce (Člověk a svět práce),“ uvádí Jeřábek aj. (2007, s. 16).
Po opuštění vzdělávacích oblastí se dostáváme k průřezovým tématům osobnostní a sociální výchovy, výchovy demokratického občana, výchovy k myšlení v evropských a globálních souvislostech, multikulturní výchovy, environmentální výchovy a mediální výchovy. Rámcový učební plán obsahuje poznámky k němu samotnému a ke vzdělávacím oblastem (Jeřábek aj., 2007).
Část D je tvořena vzděláváním žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, kam spadají žáci sociálně znevýhodnění, zdravotně postižení a zdravotně znevýhodnění. Zřetel je brán i na žáky mimořádně nadané. RVP upravuje jejich přístup ke vzdělání a možnosti těchto žáků při výuce. Předposlední kapitola čítá podmínky k uskutečňování RVP ZV. Patří sem podmínky materiální, personální, hygienické a organizační. Poslední kapitolou jsou zásady pro vypracování vlastního školního vzdělávacího programu (Jeřábek aj., 2007).
2.2 Tělesná výchova v RVP
Z hlediska zaměření bakalářské práce se budu věnovat pouze vzdělávací oblasti č. 8.
Vzdělávací obor Člověk a zdraví se dělí na dvě kategorie. Výchova ke zdraví a Tělesná výchova. Tělesná výchova může v období staršího školního věku sehrát velkou roli. V rámci školní tělesné výchovy dochází při kolektivních sportech ke spolupráci a vzájemné komunikaci. Dále se může s mnoha novými sporty seznámit. Ve sportu lze naleznout radost z pohybu, zálibu i duševní pohodu (Jeřábek aj., 2007).
2.2.1 Činnosti ovlivňující zdraví
Na druhém stupni žák aktivně vstupuje do pohybového režimu. Snaží se zlepšit své tělesné zdatnosti. Na pohybovou činnost by se měl umět sám připravit, rozcvičit. Př.: poté, co se dozví, že se bude hrát florbal, by měl klást důraz na protažení v oblasti dolních končetin.
Sport a další pohybové aktivity se neslučují s drogami. Žák se s nimi seznamuje a odmítá je.
V prostředí sportovišť se chová slušně, předvídá úraz a nebezpečí. V učivu se objevuje význam pohybu pro zdraví, což je rekreační a výkonnostní sport. Zde můžeme zařadit florbal hrající se ve školní tělocvičně nebo ve florbalových klubech. Zdravotně orientovaná tělesná výchova se zaměřuje na kondiční programy. Prevence a korekce jednostranného zatížení a svalových dysbalancí zajišťuje systém relaxačních a zdravotně zaměřených cvičení.
Hygienou a bezpečností při pohybových činnostech se klade důraz na první pomoc. Ve školní tělesné výchově může dojít k různým poraněním a nejen učitel, ale i žák by měl být obeznámen s poskytnutím první pomoci v jakýchkoliv podmínkách (Jeřábek aj., 2007).
2.2.2 Činnosti ovlivňující úroveň pohybových dovedností
Žák ovládá osvojené pohybové dovednosti a dokáže je aplikovat ve hře. Sám sebe by měl také ohodnotit. Označit své chyby a hledat cestu k jejich odstranění. V samotné výuce se jedná o pohybové hry různého zaměření. Tradiční i netradiční hry. S náčiním nebo bez.
V gymnastice se jedná o akrobacii, přeskoky, cvičení s náčiním a na nářadí. Estetické a kondiční formy zahrnují základy rytmiky a tance. Základy sebeobrany spadají do učiva úpolů. Do atletiky se zařazuje rychlý a vytrvalostní běh, základy překážkového běhu, skok do dálky, hod míčkem, vrh koulí. Ve sportovních hrách žák ovládá herní činnosti jednotlivce, herní kombinace, herní systémy, zápasy. V turistice se musí připravit na akce v terénu, respektování pravidel silničního provozu, chůze se zátěží, táboření a ochrana přírody
a základy orientačního běhu. V plavání je kladen důraz na adaptaci na vodní prostředí, zdokonalování dovedností, poznávání dalších plaveckých způsobů, rychlostní a vytrvalostní prvky, pomoc či záchrana tonoucího. Podle podmínek školy se žáci seznamují se základy běžeckého, sjezdového lyžování, jízdou na snowboardu a bezpečností na horách (Jeřábek aj., 2007).
2.2.3 Činnosti podporující pohybové učení
Žák by měl správně užívat osvojené názvosloví, která vyplývají z různých rolí. Při hře se chová slušně, dbá pravidel a respektuje opačné pohlaví. Pomoc handicapovanému jedinci by se měla stát pro každého žáka samozřejmostí, stejně jako ochrana přírody při sportu. Na cestě ke společnému vítězství předchází vzájemná komunikace a spolupráce. Žák rozlišuje práva a povinnosti různých osob působících na hřišti. Žák musí vědět, co si jako hráč smí a nesmí dovolit. Sleduje a hodnotí výkony své, svých spoluhráčů a protihráčů. Sám by měl samostatně zorganizovat malý turnaj, závod nebo akci na školní úrovni. Výsledky by pak měl sám vyhodnotit a podílet se na jejich prezentaci. V učivu tělesné výchovy je tedy třeba dbát na komunikaci. Schopnost organizace v určeném prostoru, konverzace s ostatními hráči a osvojení názvosloví, gest a povelů. Důležité je v oblasti tělesné výchovy i osvojení dějin.
Znalosti historie sportu, významných soutěží, významných sportovců. Krom samotné hry se žák musí důkladně seznámit s pravidly, aby nedošlo k jejich porušování. Stejně tak jsou na tom pravidla správného chování při různých činnostech (Jeřábek aj., 2007).
2.3 Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání a školní vzdělávací programy základních škol v Liberci z anketního seznamu
Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání je školský dokument zpracovaný podle RVP ZV. Musí být vytvořen na všech školách, které uskutečňují základní vzdělávání.
Vychází z konkrétních vzdělávacích záměrů jednotlivé školy. Vytyčený vzdělávací proces se uskutečňuje podle ŠVP, který si škola sama vypracovala. Za vypracování ŠVP v souladu s RVP ZV odpovídá ředitel školy (Jeřábek aj., 2007).
Veškeré dokumenty, jak již bylo řečeno, mají být přístupné a veřejné pro pedagogickou i nepedagogickou veřejnost. V elektronické podobě se nevyskytují na všech webových stránkách škol. Některé základní školy v Liberci svůj školní vzdělávací program ještě upravují, některé ho tam vůbec nemají a dokument je přístupný pouze na základní škole.
Značnou rozlišnost jsem zaregistrovala mezi všemi školními vzdělávacími programy.
Pro vysvětlení jsem vybrala školní vzdělávací programy ze tří základních škol z anketního seznamu.
Školní vzdělávací program ZŠ Broumovské s podnázvem ŠKOLA PRO VŠECHNY čítá 163 stran. Charakterizuje školu i školní vzdělávací program. Vymezuje výchovné a vzdělávací strategie. Obsahuje velmi podrobný učební plán pro 1. i 2. stupeň základního vzdělávání. Vzdělávací oblasti jsou rozlišeny krom stupňů i na vzdělávání v jednotlivých ročnících. Stejně tak je vypracovaná i tělesná výchova na celém 2. stupni. Bohužel o samotném florbalu se nemůžeme dočíst. Informace o učivu v jednotlivých ročnících se dozvíme např. o atletice, gymnastice, úpolových sportech nebo sportovních hrách, kam florbal pochopitelně patří. Pro celý druhý stupeň je učivo stejné. Pohybové hry probíhají s různým zaměřením, společně s netradičními aktivitami. Do učiva sportovních her zařazují herní činnosti jednotlivce, herní kombinace, herní systémy a utkání podle pravidel žákovské kategorie. V každém ročníku si samozřejmě osvojují pravidla pohybových činností. Stejně jako RVP obsahuje průřezová témata a dále hodnocení žáků a autoevaluaci školy (Dostrašilová, 2007).
Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání „ŠKOLA PRO ŽIVOT, RADOST A SPORT“ byl sestaven na ZŠ Ještědské. Velmi podrobný ŠVP obsahuje identifikační údaje, charakteristiku školy a ŠVP, učební plán pro 1. a 2. stupeň, učební osnovy pro 1. a 2. stupeň i učební osnovy pro 2. stupeň tříd se sportovním zaměřením. Vzdělávací obory jsou velmi podrobně rozebrány v každém ročníku. U tělesné výchovy je popsána charakteristika předmětu i výchovné vzdělávací strategie pro rozvoj klíčových kompetencí žáků. Každý ročník v oblasti tělesné výchovy je rozdělen na činnosti ovlivňující zdraví, činnosti ovlivňující úroveň pohybových dovedností a činnosti podporující pohybové učení. Požadavky na očekávané výstupy žáků se samozřejmě v každém ročníku zvyšují. Konec ŠVP se věnuje hodnocení žáků a autoevaluaci školy. Ve ŠVP nalezneme velké množství grafů a tabulek.
V ŠVP však není vygenerovaný, v orientaci velmi důležitý, obsah (Jeníková, Svobodová, 2007).
Základní školu a Základní uměleckou školu Jabloňovou charakterizuje Školní vzdělávací program pro základní vzdělávání „HARMONICKÁ ŠKOLA“. ŠVP obsahuje identifikační údaje školy a charakteristiku školy, kde se dozvídáme o podmínkách školy, o rozšířené výuce hudební výchovy, o environmentální výchově, o spolupráci s rodiči a jinými subjekty, o školním parlamentu a zahraničních kontaktech. V Charakteristice ŠVP se dočteme o pojetí školního vzdělávacího programu, jeho hlavních a dílčích cílech, klíčových kompetencích, průřezových tématech, poradenské službě působící na škole a v neposlední řadě i o žácích se speciálními vzdělávacími potřebami, ale i žáky mimořádně nadanými.
Učební plány a učební osnovy jsou zaznamenány velmi stručně a především v tabulkách.
Jako v každém vzdělávacím programu, tak i u ZŠ Jabloňové tvoří závěr ŠVP hodnocení a autoevaluace školy. Zajímavostí je poslední část ŠVP, věnovaná harmonogramu jeho tvorby (Havlenová, Schwertnerová, 2007).
3. Věkové zvláštnosti dětí staršího školního věku a jeho specifika
3.1 Charakteristika
V bakalářské práci zjišťuji krom materiálního vybavení pro florbal i časovou dotaci tělesné výchovy na základních školách na 2. stupni. Druhý stupeň na základních školách odpovídá období staršího školního věku. Starší školní věk je období přechodu z dětství k počínající dospělosti. Toto období je typické pro velké množství biologických změn, které se odráží i v duševním vývoji jedince. Zprvu se objevuje prepuberta, která vrcholí ve dvanácti až třinácti letech, poté následuje období puberty do 15. roku. Období puberty je náročné nejenom pro samotného jedince, ale i pro jeho okolí. Rodiče, učitele, trenéry. Zároveň je to období začátku specializace ve sportu, kterého můžeme využít jako výchovného faktoru:
fixace na sport (Svoboda, 2000).
3.2 Tělesný a pohybový; sociální a emocionální; rozumový vývoj
Tělesný a pohybový vývoj
Nejvýraznější změnou je tělesný růst. Za období puberty (od 11 do 15 let) se výškové parametry přibližně zvýší u chlapců o 22,3 cm a u dívek o 17,6 cm. Váha o 18 kg.
Fyziologické změny v organismu pubescenta jsou složité. Výsledkem jsou primární a sekundární pohlavní znaky. K primárním patří vývoj pohlavních žláz a genitálií. Růst prsou, ochlupení, tukové vrstvy a mutace patří k sekundárním. Rychlý růst končetin vede k pohybové diskoordinaci. Harmonie pohybu je narušena. Objevují se problémy v obratnosti, jedinci těžko zvládají náročnější pohyby, špatně drží tělo a mají neohrabanou chůzi. Sportovci s těmito změnami tolik problémů nemají a zvládají je lépe (Svoboda, 2000).
Až po 13. roku dochází k ustálení tělesných proporcí a stabilitě některých vnitřních orgánů (srdce a plíce). Následně se zvyšuje tělesná výkonnost, která se může odrazit ve větší zájem o sportovní a pohybovou činnost. Mezi žáky může dojít k velkým výkonnostním odchylkám. Někteří zvládají základy, jiní zvládají specializované sportovní dovednosti. Vývoj centrální nervové soustavy se stabilizuje okolo 15. roku (Jansa, Dovalil et al., 2007).
Sociální a emocionální vývoj
V pubertě se děvčata i chlapci začínají mnohem více zajímat o svou tělesnou stránku.
Změny v organismu mohou způsobit, že se od sebe jedinci cítí odlišně, uzavřou se nebo mohou omezovat styky se svými vrstevníky. V horším případě může dojít k agresivnímu chování různého stupně. Extrovertní chování se objevuje v prepubertě. Dominantními znaky jsou bezohlednost, opozice, násilí, touha po moci, bojovnost atd. Ke změně dochází v období puberty, kdy se jedinci obrátí do svého nitra. Zvyšuje se touha po citech a emocích. Dívky dospívají dříve než chlapci a vytváří si vztah k druhému pohlaví. Tendence napodobovat dospělé mimo blízký okruh rodiny není neobvyklá. S touhou dospět přichází i negativní problémy, jako jsou sociopatogenní jevy (cigarety, drogy, alkohol) (Svoboda, 2000).
V období pubescence se zvyšuje touha patřit do nějaké party. Zejména u dívek v nich dochází ke kritickým fázím. Svůj život prožívají z citového hlediska velmi nadměrně a neúměrně k velikosti podnětů. Citová oblast tak patří v období pubescence k nejsložitějším (Jansa, Dovalil et al., 2007).
Rozumový vývoj
U rozumového vývoje neprobíhají tak rapidní změny jako u tělesného nebo sociálního.
Vývoj mentální zralosti pokračuje. Hlavními atributy již nejsou rodina nebo škola. Pubescent si rozšiřuje obzory, vyváří vlastní kritické soudy, většinou právě na školu nebo rodinu. Zajímá se o kulturu, tradice, vytváří si vztah ke sportu a zároveň nastává důležitý okamžik volby povolání (Svoboda, 2000).
Z hlediska pedagogických záměrů lze říci, že toto období musí rodič, učitel nebo trenér překonat. Jedná se o určitou fázi vývoje, která po čase pomine. Zasahovat by tedy měl jen při překročení stanovených hranic. Velké prohřešky by se měly řešit v klidu, bez veřejného vytýkání a po odeznění citového zaujetí. Chybou je také nezájem nebo přehlížení ze strany učitele (Svoboda, 2000).
3.3. Starší školní věk ve florbalu
Přechod od dětství k dospělosti zvyšuje u dětí staršího školního věku citlivost a vnímavost. Trenér by se měl stát dětem v tomto věku přítelem a jeho autorita by měla zůstat v pozadí. Urážení, výtky a upozorňování na chyby by mohly dítě od sportu snadno odradit.
Stejně jako rodina nebo učitelé, i trenér musí toto období života, nesoucí problémy v chování, překonat. Obtíže jsou jen dočasného charakteru a po pár letech odezní. Na počátku staršího školního doznívá „zlatý věk motoriky“. Hráči se florbalové dovednosti dokážou učit velmi rychle a snadno. Kolem 13. roku se dovednost omezuje, stejně jako rozvoj koordinačních schopností. Rozvoji rychlosti se lze ve velké míře věnovat až do 14. roku (Skružný, 2005).
4. Florbal
4.1 Historie florbalu
4.1.1 Historie světového florbalu
Počátky organizovaného florbalu se pojí především se skandinávskými zeměmi.
Na začátku sedmdesátých let se ve Švédsku začaly hrát innebandy, finské salibandy o něco později. Za kolébku tohoto sportu je považováno Švédsko, první zmínky florbalu však sahají do zámoří. Florbalový míček vznikl v USA. Plastový děrovaný míček podobných rozměrů používali při svém tréninku nadhazovači baseballu. Finsko a především Švédsko udávaly florbalu směr vývoje. Vedle nich se k dnešním nejvyspělejším florbalovým zemím řadí Švýcarsko, které se dříve ubíralo jinou cestou. Kvůli velkému množství registrovaných hráčů a nedostatku velkých hal se začal florbal hrát na dvou různých velikostech hřiště.
Pro unihockey, jak se florbalu ve Švýcarsku přezdívá, bylo charakteristické, že brankář vlastnil hokejku podobně jako v hokeji (Skružný, 2005).
4.1.2 Historie českého florbalu
Za první zmínku florbalu na našem území můžeme považovat výměnný pobyt studentů VŠE v Praze se studenty helsinské univerzity KY. Na setkání z roku 1984 stále vzpomíná jeden z průkopníků florbalu u nás Michal Bauer. „Tehdy, v roce 1984, jsem studoval na pražské VŠE, která měla velmi dobré kontakty na Finsko, a proto jsme ve zmíněném roce odjeli na výměnnou stáž na univerzitu KY do Helsinek. Bylo nás asi patnáct. Na závěr bohatého programu nás Finové vzali do haly a tam jsme poprvé viděli florbal. Asi hodinu jsme si ho zkusili zahrát a byli jsme z toho sportu strašně nadšeni, ale tím jedním přáteláčkem to pro nás zase rychle skončilo. Asi za tři měsíce pak přijeli Finové na výměnu zase do Prahy a jako dárek nám slavnostně předali sadu florbalových hokejek! Vůbec jsme to nečekali, u nich v Helsinkách se nám florbal sice líbil, ale byl to jen jeden z mnoha bloků tamního bohatého programu, ovšem Seveřané si pamatovali naše nadšení a florbal nám do Čech doslova přivezli! Jediná slušná a volná tělocvična byla tehdy ve staré budově
chodilo na florbal. Prvotní nadšení však zanedlouho opadlo z ryze materiálních důvodů - postupně se totiž začaly lámat hokejky, kterých bylo jen dvanáct a náhradní žádné. V závěru té první české florbalové vlny už nezbylo ani osm kompletních hokejek, končilo se se šesti dobrými a šesti polámanými a v roce 1985 tak florbal v Česku prostě usnul. A spal dobrých šest let! Teprve v roce 1991 mi zavolal jeden z kamarádů tehdejší průkopnické skupiny, Petr Chaloupka, že při vyklízení sklepa našel ty staré hokejky a že by stálo za to si zase občas zajít plácnout. Tak jsme začali pravidelně chodit do tělocvičny pražského gymnázia v Přípotoční a díky jediným šesti hokejkám se ustálila sestava tři na tři. A zase vznikla pravidelná florbalová tradice, začali se nabalovat další zájemci a často se hrálo i za účasti žen. Někdy tou dobou jsme se poprvé setkali skupinou bratří Martina a Tomáše Vaculíků, kteří hráli florbal nezávisle na nás, a na Proseku jsme sehráli první florbalový turnaj v Čechách na mantinelech, které právě Vaculíci přivezli spolu s novými hokejkami ze zahraničí.“ (Skružný, 2005, s. 11- 12).
V létě roku 1991 přivezl pan Bengt Holmquist, ředitel švédské pobočky cestovní kanceláře Excalibur Tours na ukázku do Prahy florbalové hokejky. Zápas se odehrál mezi švédskými učiteli, kteří tehdy v Praze pobývali jako turisté a florbalovou partou ze Střešovic.
Holmquist chtěl florbal rozšířit i do dalších zemí, tudíž zmíněné hokejky v Praze nechal.
Na celosvětový florbalový seminář byl v listopadu roku 1991 během své návštěvy Švédska pozván i Martin Vaculík. V rámci propagace tohoto sportu v Česku mu bylo věnováno asi sto florbalových hokejek a v létě roku 1992 si dokonce naši hráči přivezli z turnaje v Budapešti florbalové mantinely, což bylo základním pilířem pro turnaje Czech Open. Florbal se začal velmi rychle šířit a prosazovat. V prvním ročníku, který se odehrál v srpnu 1993, startovalo 43 družstev z 5 zemí. Zásluhu na prvních florbalových turnajích na severu Moravy má Marcel Pudich, který přivezl z Čech do Ostravy florbalové vybavení. Florbal se začal šířit všemi směry. Velká florbalová centra vznikla v Praze, Ostravě, Brně a Liberci (Skružný, 2005).
Česká republika patří společně se Švédskem, Finskem a Švýcarskem mezi nejlepší týmy světa (Dorling Kindersley Publishing, 2007).
Florbalové akce v ČR
1998 – MS MUŽŮ, 2003 – PMEZ, 2003 – MS JUNIORŮ, 2006 PMEZ, 2008 – MS MUŽŮ, 2010 – MS Juniorek, 2012 – EuroFloorball CUP
Česká republika nasadila při pořádání akcí IFF laťku velmi vysoko. Ve švédském Varbergu bylo potvrzeno pořádání dalšího velkého turnaje a to finále EuroFloorball Cupu (Svobodová, 2007).
4.1.3 Mezinárodní florbalová federace
Florbal se začal rychle šířit do ostatních zemí, proto vznikala potřeba vytvořit organizaci, která by sdružovala jednotlivé národní florbalové svazy. Představitelé Švédska, Finska a Švýcarska založili roku 1986 ve švédské Huskvarně International Floorball Federation (IFF), která je v čele organizace světového florbalu (innebandy, salibandy, unihockey). Roku 1991 přistoupili k IFF Dánsko a Norsko, v roce 1992 Maďarsko a o rok později Rusko a Česká republika. V dnešní době má IFF 52 členských asociací. Mezinárodní florbalová federace (MFF) bojuje o místo na letních olympijských hrách v roce 2020, je prozatímním členem Mezinárodního výboru, řádný člen GAISF (Genneral Association of International Sports Federations - mezinárodní asociace sportovních federací) a spolupracuje s FISU (Federation Internationale du Sport Universitaire – Mezinárodní univerzitní sportovní federace) (MFF, 2006).
Podle IFF do povinného atestu florbalového vybavení spadají hole, brankářské masky, mantinely, branky a míčky. Testované florbalové vybavení je opatřeno ochrannými známkami, které zaručují jejich kvalitu a bezpečnost a zdraví hráčů. Z každé známky je odvedena částka na konto IFF podporující florbal po celém světě (Skružný, 2005).
Se založením IFF vznikla i první verze florbalových pravidel, která od té doby kvůli vývoji florbalu a dalších vstupů florbalových federací musela podstoupit mnoho změn.
Na přelomu roku 2007/2008 se IFF rozhodla utvořit Komisi sportovců, která bude hájit jak samotné hráče, tak pomůže při tvorbě pravidel hry a zásad pořadatelských povinností. Z třiceti
Od 1. července 2010 jsou platná nová pravidla podle oficiálních pravidel florbalu IFF.
Rychlý vývoj florbalu si již teď žádá nové změny v pravidlech. Oficiální pravidla florbalu v ČR jsou platná pro všechny kategorie organizované Českou florbalovou unií (ČFbU, 2010).
4.1.4 Česká florbalová unie ČFbU
V roce 1992 vznikla Česká florbalová unie, v jejímž čele stál Martin Vaculík.
Během prvního roku existence unie zaregistrovala 40 oddílů s přibližným počtem 700 hráčů.
Roku 2005 evidovala ČFbU 30 000 registrovaných hráčů (Skružný, 2005).
4.2. Pravidla florbalu
4.2.1 Hrací plocha
Hřiště je s rozměry 40×20 m ohraničeno mantinely se zaoblenými rohy. Nejmenší povolené rozměry jsou 36×18 m, největší 44×22 m. Hřiště je vyznačeno 4-5 cm širokými čarami, stejně tak středová čára, která rozděluje hrací plochu na dvě poloviny. Velké brankoviště má rozměry 4×5 m a malé brankoviště 1×2,5 m. Zadní čáry malého brankoviště slouží i jako čáry brankové. Branky i mantinely musí být schváleny IFF nebo ČFbU a řádně označeny. 10 m dlouhý prostor pro střídání je umístěn na delší straně hřiště, 5 m od středové čáry. Prostory zahrnují hráčské lavice, které musí být v přiměřené vzdálenosti od mantinelu a každá musí splňovat kapacitu míst pro 19 osob. U středové čáry je umístěn zapisovatelský stolek, vedle něhož jsou po obou stranách trestné lavice. Každá lavice je minimálně pro dva hráče. Před začátkem utkání musí rozhodčí zkontrolovat hrací plochu. Případné nedostatky musí být oznámeny pořadateli a zaznamenány do zápisu o utkání (Karczmarczyk, 2006).
4.2.2 Čas hry
Normální hrací čas je 3×20 minut. Nejvíce lze zkrátit čas na 2×15 minut. Hrací čas je čistý. To znamená, že čas je zastavován při přerušení signálem rozhodčích a spuštěn ve chvíli, kdy je míček opět ve hře. Zrušení čistého času muže povolit pouze řídící orgán soutěže.
V takovém případě se čas zastavuje při vstřelení branky, vyloučení, trestném střílení, time- outu nebo při zaznění trojitého signálu. Poslední 3 minuty podléhají čistému času. Mezi třetinami jsou desetiminutové přestávky, kdy si týmy mění strany i hráčské lavice. Stranu si před začátkem utkání vybírá domácí družstvo. Každá třetina začíná vhazováním na středovém bodě a končí zvukovým signálem, za který jsou odpovědni zapisovatelé. Trojitý signál znamená neobvyklé přerušení hry (př.: zničení míčku, porušení mantinelu, zranění, vstup neoprávněných osob na hrací plochu, výpadek osvětlení atd.). Desetiminutová přestávka začíná okamžitě po skončení třetiny. Za včasný příchod hráčů na hrací plochu a začátek další třetiny odpovídají rozhodčí. Každé družstvo si může vyžádat během normálního hracího času
střílení. Pokud je i nyní stav nerozhodný, střílejí ti samí hráči do té doby, dokud není dosaženo konečného rozhodnutí. V trestném střílení se družstva střídají po jednom.
Rozhodčí určí branku na trestná střílení a hod mincí rozhodne o začínajícím družstvu.
Rozhodčí a zapisovatelé jsou písemně informováni o číslech hráčů a jejich pořadí při trestném střílení. Za realizaci trestného střílení odpovídají rozhodčí. Zápas je ukončen ve chvíli, kdy je dosaženo konečného rozhodnutí. Vítěz vyhrává s výsledkem plus jedna branka (Karczmarczyk, 2006).
4.2.3 Účastníci hry
V zápise může být uvedeno maximálně 20 hráčů (hráči v poli a brankáři). Nezapsaní hráči se nesmí účastnit hry ani se pohybovat v prostoru pro střídání. V poli smí být pouze 6 hráčů (5 hráčů v poli a brankář). V předepsané výstroji musí být družstvo včas v poli, jinak bude stanoven výsledek 5:0 pro družstvo, které se neprovinilo. Střídat se hráči mohou bez omezení po celou dobu utkání, ale pouze v prostoru pro střídání vlastního družstva. Každý brankář je v zápise o utkání označen písmenem „G“. Tento účastník už se nemůže objevit ve hře jako hráč v poli s hokejkou. Brankář je za hráče v poli považován pouze v případě, opustí li velké brankoviště. Písmenem „C“ je v zápisu označen kapitán družstva. K výměně kapitána dochází pouze v případě zranění, onemocnění nebo vyloučení do konce zápasu.
Pouze kapitán družstva má možnost s rozhodčími komunikovat. Přístup do prostoru na střídání má ještě realizační tým družstva a v zápisu o utkání může být zaznamenáno maximálně 5 osob. Utkání je vždy vedeno dvěma rozhodčími s rovnocennou autoritou.
Zapisovatelé musí být na svých místech. Odpovídají za zápis o utkání a měření času (Karczmarczyk, 2006).
4.2.4 Výstroj
Rozhodčí mají šedivá trika, černé trenýrky a černé podkolenky. Jsou vybaveni středně velkými plastickými píšťalkami, měřícím vybavením a červenými kartami. Rozhodčí kontrolují výstroje hráčů před a během zápasu. Kapitán družstva má na levé paži jasně viditelnou pásku (Karczmarczyk, 2006). Ostatní pravidla týkající se výstroje hráčů jsou uvedeny v metodických materiálech.
4.2.5 Standardní situace
Přerušená hra pokračuje vždy standardní situací podle příčiny přerušení. Mezi standardní situace zařazujeme vhazování, rozehrání, volný úder a trestné střílení.
Vhazování
Na začátku každé třetiny.
Potvrzení regulérně vstřelené branky.
Hra je přerušena a žádnému družstvu nelze udělit rozehrání, volný úder ani trestné střílení.
Uskutečňuje se na nejbližším bodě pro vhazování podle výskytu míčku při přerušení.
Hráči neprovádějící vhazování stojí alespoň 3 m od míče, včetně hokejky.
Vhazování se účastní vždy jeden hráč každého družstva.
Z vhazování lze skórovat.
K vhazování dochází při zničení nebo poškození míčku, rozdělení mantinelu v blízkosti míčku, posunutí branky, zranění, při neobvyklé situaci, neuznaném gólu (míč se nedostal do branky zepředu brankovou čarou), při neproměněném trestném střílení, při odloženém vyloučení (proviněné družstvo získalo míč a má ho pod kontrolou), při uložení trestu za přestupek, při nerozhodnutí, které družstvo bude provádět rozehrání nebo volný úder a při neshodě rozhodčích (Karczmarczyk, 2006).
Rozehrávání
Míč opustí hrací plochu nebo se dotkne stropu.
Míč rozehrává družstvo, které se neprovinilo.
Rozehrání se provádí v místě, kde míč opustil hrací plochu (1,5 m od mantinelu).
Nikdy se neprovádí za brankovou čarou.
Hráči bránícího družstva stojí alespoň 3 m od míče, včetně hokejky.
Míč musí být rozehrán hokejkou.
Z rozehrání lze skórovat.
Volný úder
Následuje po přestupku vedoucím k volnému úderu (využívá se zde pravidlo výhody).
Provádí se v místě přestupku. Neprovádí se za brankovou čarou nebo vzdálenosti menší než 3,5 m od malého brankoviště.
Hráči bránícího družstva stojí alespoň 3 m od míče, včetně hokejky.
Míč musí být rozehrán hokejkou.
Z volného úderu lze skórovat.
Za přestupky vedoucí k volnému úderu považujeme např.: zasáhnutí, blokování, zvedání nebo kopání do soupeřovy hokejky, zvednutí čepele hokejky nad úroveň pasu, vložení hokejky mezi soupeřovy nohy či chodidla, strkání do soupeře, tlačení do soupeře jinak než rameno na rameno, kopnutí do míčku 2× za sebou, přijmutí přihrávky nohou od spoluhráče, úmyslné posunutí branky, výskok hráče v poli s cílem zastavit míč, vyhození míčku brankáře za středovou čáru aj. (Karczmarczyk, 2006; ČFbU, 2010).
Trestné střílení
Následuje po přestupku vedoucím k trestnému střílení.
Provádí se ze středového bodu.
Všichni hráči, krom bránícího brankáře a hráče provádějícího trestné střílení, musí být na svých hráčských lavicích po celou dobu trestného střílení.
Hráč provádějící trestné střílení musí vést po celou dobu trestného střílení míček směrem vpřed.
K trestnému střílení dochází, je-li gólová situace přerušena, protože bránící družstvo spáchalo přestupek vedoucí k volnému úderu nebo vyloučení. Gólovou situaci posuzují rozhodčí (Karczmarczyk, 2006).
4.2.6 Tresty
Všechny tresty musí být zapsány do zápisu o utkání s časem, číslem hráče, druhem a příčinou vyloučení. Potrestaný hráč musí být po celou dobu trestu na trestné lavici a čas vyloučení běží souběžně s časem hracím. Vyloučený hráč není na hrací ploše nahrazen jiným hráčem. Jednomu hráči lze měřit jen jeden trest a družstvu tresty dva. Družstvo s více než dvěma vyloučenými hráči na trestné lavici má právo mít na hrací ploše čtyři hráče (Karczmarczyk, 2006).
Trest vyloučení na 2 min.
(př.: zasáhnutí, blokování, zvedání soupeřovy hokejky, odehraný míč nad úrovní pasu, nebezpečná hra hokejkou, tlačení soupeře na mantinel aj.).
Trest vyloučení na 5 min.
(př.: násilné a nebezpečné údery hokejkou, hákování, napadení soupeře, opakované přestupky vedoucí ke 2. min. trestu aj.).
Osobní trest
(př.: nesportovní a urážející chování).
Vyloučení do konce utkání
(př.: užití neschválené hokejky, hráč neuvedený v zápise o utkání, šarvátka, uložení druhého 5. min. trestu, opakované nesportovní chování aj.) (Karczmarczyk, 2006).
4.2.7 Branky
Gól je uznán v případě, byl-li střelen správným způsobem a potvrzen vhazováním na středovém bodě. Uznaný gól není možné později zrušit.
Správně vstřelené branky
Pokud přešel míč celým objemem zepředu brankovou čáru po správném odehrání hokejkou hráče v poli a skórující družstvo během nebo těsně před vstřelením branky nespáchalo přestupek trestaný volným úderem nebo vyloučením.
Přešel-li míč celým objemem zepředu brankovou čáru poté, co ho hráč bránícího
Nesprávně vstřelené branky
Dopustí-li se útočící hráč těsně před nebo zároveň se vstřelením branky přestupku vedoucího k volnému úderu nebo vyloučení.
Usměrnil-li útočící hráč míč úmyslně jakoukoli částí těla do soupeřovy branky.
Přejde-li míč brankovou čáru během nebo po signálu.
Pokud brankář hodí nebo kopne míč jinak správným způsobem do soupeřovy brány.
Kopne-li útočící hráč v poli úmyslně míč, a ten se dostane do brány, po té co se dotkne jiného hráče či vybavení jiného hráče.
Skóruje-li družstvo, které se provinilo během odloženého vyloučení.
Odrazí-li se míč od rozhodčího přímo do brány (Karczmarczyk, 2006, s. 93-94).
4.3 Florbal ve školní tělesné výchově
Zásluhu na rozšíření florbalu na školní půdu nesou studenti tehdy připravující se na tělovýchovnou pedagogickou praxi. V posledním desetiletí florbal změnil svůj status z hry netradiční na hru tradiční, jako je fotbal, volejbal nebo basketbal. Prostorové podmínky škol se ani trochu nepřibližovaly soutěžní úrovni. Nevyskytovaly se branky ani mantinely. Prostor ale nabízel rozvoj herních činností jednotlivce a rozvoj herních dovedností a návyků.
Vznikala další školní družstva, která se zapojila do soutěží pořádaných ČFbU a začaly se pořádat školní soutěže na regionální úrovni (Poprask, Středoškolská florbalová liga). Nákup materiálního vybavení na florbal nepatří mezi nejlevnější. Branky, hokejky, míčky a helma pro brankáře vyjdou přibližně na 15 000 Kč. Kladná odezva, popularita a radost dětí z tohoto sportu většinou však donutí vedení školy potřebné vybavení nakoupit (Skružný, 2005).
Úprava florbalových pravidel pro školní tělocvičny
Florbal se hraje na hrací ploše o rozloze 40×20 m. Školním tělocvičnám odpovídají ve většině případů parametry 18×9 nebo ještě menší hřiště. Z důvodu zmenšení plochy, musí být snížen i počet hráčů na 3-4.
Redukce volných úderů a rozehry. Vzdálenost se musí zkrátit ze tří metrů na dva.
Nákup florbalových mantinelů je pro základní školy finančně nepříznivé a z důvodu malé tělocvičny i nepodstatné. Mantinely tak lze nahradit lavičkami.
Doba trestu musí být úměrná hrací době.
Vyučovací hodina na základní škole probíhá v čase 45 minut. 3×20 minut tedy nelze odehrát a hrací čas se v hodině tělesné výchovy zmenšuje na 20 minut.
Stejně jako je tomu u ostatních sportů, je florbal nejlépe ve školní tělesné výchově vyučovat v rozsáhlejších blocích. Přibližně 2-3 měsíce, které by odpovídaly 10-12 lekcím.
Je důležité dbát na upevnění základních i rozvíjejících dovedností ve správném, po sobě následujícím pořadí: držení hokejky, driblink, vedení míčku, vedením míčku s úkoly, přihrávka, střelba a nakonec kombinace driblinku, přihrávek a střelby. Po zvládnutí základních prvků je možné přistoupit ke cvičením soutěživým, prováděnými v rychlosti.
4.4 Úrazová prevence a hygiena sportu ve florbalu
4.4.1 Příčiny úrazů
Možnost zranění se naskýtá v každé pohybové aktivitě. Ve florbalu je dovolen fyzický kontakt rameno na rameno, při souboji o míček dochází ke střetům a soubojům a hra vysokou holí procento možnosti zranění jen zvyšuje. Nejčastější příčinou bývá druhá osoba a užití nepřiměřené tvrdosti kvůli nezvládnutí správné techniky. Trenér by měl vždy své žáky vést ke hře fair-play. Druhou příčinou jsou technické závady. Hráč se může velmi ošklivě poranit při kontaktu s mantinelem a následným pádem na podlahu. Za mantinely musí zůstat volný prostor. Prevence technických závad musí směřovat k jejich odstranění. Třetí příčinou je nedostatečná příprava na sportovní výkon. V žádném případě nesmí do pole nastoupit hráč, který se předem nerozcvičil. U hráčů florbalu je velmi důležité rozběhání a protažení nejvíce zatěžovaných skupin. Brankáři neprovádí rozběhání v takovém rozsahu. Největší důraz kladou na protažení nohou a rozchytání. Mezi další příčiny patří neopatrnost, nekázeň a únava (Skružný, 2005).
4.4.2 Přetěžování
Hlavní zásadou učitele nebo trenéra by vždy mělo být nepoškodit děti. Nadměrný trénink v dětském věku může mít neblahé následky na vývoj jedince po stránce fyzické (skolióza páteře, únavové zlomeniny, předčasná osifikace kostí) i psychické (frustrace, sebepodceňování, úzkost). Psychické následky jsou méně nápadné, o to více se odrážejí v dospělosti. Trenér by měl znát současný zdravotní stav každého svěřence, případně léky, které užívá (Skružný, 2005).
4.4.3 Pravidla úrazové prevence a návyky v hygieně
Dodržování životosprávy, netrénování při onemocnění a zranění, dodržování didaktických pravidel sportovního tréninku, odložení šperků, používání předepsané výstroje, zlepšování koordinace pohybů a celkové obratnosti jsou pravidla, která by měla být dodržována ze strany hráčů i trenéra. Mezi návyky v oblasti osobní hygieny patří převlékání hráčů do tréninkového oblečení (oděv by měl odpovídat okolní teplotě a podporovat termoregulaci), sprchování po aktivitě, péče o hygienu nohou a výběr vhodné obuvi (Skružný, 2005).
4.4.4 Nejčastější úrazy a zdravotní obtíže ve florbalu
Podvrtnutí kloubu (nejčastěji hlezna nebo kolene).
Poranění svalů a šlach nebo zánět v oblasti šlachy nebo šlachového pouzdra.
Bolesti a blokády páteře.
Poranění oka (hokejkou, míčkem).
Poranění lebky a mozku.
Tupé poranění břicha (úder hokejkou, zlomenina žeber).
Pohmoždění hrudníku, zlomenina žeber.
Zlomenina předloktí (vřetenní a loketní kost).
Drobné řezné rány.
Odřená kůže.
Krvácení z nosu (Skružný, 2005).
Za svou dvouletou praxi ve florbalovém oddílu při DDM Větrník jsem se setkala pouze s podvrtnutím hlezenního kloubu a odřeninami na kolenou.
O úrazech dolních končetin ve florbalu se můžeme více dozvědět z výzkumu
„Florbal zranění“. Ve florbalu je poranění dolních končetin velmi časté. Hráč rychle mění směr, zrychluje, zastavuje. Výzkum byl prováděn na 374 finských hráčkách, které se profesionálně věnují florbalu. Za sezónu (6 měsíců) došlo celkem k 172 zraněním. Průzkumy ukazují, že četnost zranění na soutěžích je 2× větší než na trénincích. Nejčastěji si hráčky poškodily koleno (27%), kotník (22%) a stehno (12%). Výzkum byl založen na warm-up programu (rovnovážná cvičení, skoky a silová cvičení). Výsledky nakonec prokázaly jeho účinnost. V porovnání s kontrolní skupinou, která měla stejnou zátěž, se u žen s warm-up programem snížilo nebezpečí poranění o 66% (Pasanen, 2009).
4.4.5 Regenerace
Regenerace je normální biologický proces, který nastupuje bezprostředně po skončení
5. Metodika práce
5.1 Šetření anketou
Jedná se o výzkum mínění jistého širšího okruhu osob nebo celé veřejnosti k vyjasnění určité otázky. V našem případě se jedná o šetření na základních školách v Liberci. Do ankety jsem zařadila celkem 8 otázek, které zjišťují materiální vybavení, časovou dotaci příslušných škol pro výuku florbalu a zájem dětí o tento celkem mladý dynamický sport.
5.2 Vlastní šetření
Anketa probíhala od 15. února do 15. března. Kontaktovala jsem všechny základní školy ve městě Liberec. Informace jsem získala od 20 základních škol. S některými školami jsem konverzovala pomocí e-mailu, ale ve většině případů jsem podnikla osobní schůzku. Na anketní otázky mi odpovídali ředitelé příslušných škol nebo jsem byla odkázána na učitele tělesné výchovy 2. stupně. Tazatelé odpovídali slovně, kroužkovali nebo odpovídali ano/ne.
Při osobních schůzkách jsem se krom odpovědí na ankety dozvěděla i pár informací o provozu a financování materiálního vybavení.
Ankety se krom základních škol zúčastnila i základní škola praktická, základní škola praktická a speciální, základní umělecká škola a dvě gymnázia.
Ankety se zúčastnily:
1. Křesťanská ZŠ a MŠ Jana Ámose Komenského 2. ZŠ Gollova - praktická
3. ZŠ Česká 4. ZŠ Nad Školou 5. ZŠ Broumovská 6. ZŠ U Opatrovny 7. ZŠ U Soudu 8. ZŠ Na Perštýně
9. ZŠ praktická a ZŠ speciální - Orlí 10. ZŠ U Školy
11. ZŠ Dobiášova 12. ZŠ Aloisina Výšina 13. ZŠ ul. 5. května 14. ZŠ a ZUŠ Jabloňová 15. ZŠ Lesní
16. ZŠ Švermova 17. ZŠ Barvířská 18. ZŠ Ještědská 19. SOŠaG Na Bojišti 20. Gymnázium a SPgŠ
6. Výsledky a diskuse
Graf 1 – Prostor pro konání tělesné výchovy
Zdroj: vlastní
ZŠ Gollova je jedinou základní školou z anketního seznamu, která nemá svou vlastní tělocvičnu. Výuka jejich tělesné výchovy probíhá na vedlejší soukromé základní škole Doctrině Na Perštýně. U ostatních se v areálu základních škol tělocvična nachází. Školní vzdělávací programy příslušných škol obsahují kapitoly charakteristiky škol, kde se nachází informace o tělocvičnách a v některých případech i o jejím stavu. Ve školních vzdělávacích programech se nehovoří o náčiní a nářadí, kterými je škola vybavena. ZŠ a MŠ Křesťanská Jana Amose Komenského vytvořila Školní vzdělávací program KOMPAS, který je veřejně přístupný na stránkách školy. Jeho prioritami jsou komunikace, porozumění a směr. Naproti škole se nachází velké veřejné hřiště, které škola využívá. Přímo v budově je malá tělocvična nevyhovující svou velikostí. Základní škola spolupracuje s AŠSK a na její půdě funguje sportovní klub Samson. ZŠ Česká (Vesec) má tělocvičny dvě. V blízkosti je malé hřiště vhodné pro míčové hry. Škole by vyhovoval nový sportovní areál vzhledem k velkému počtu žáků. Možnost využívat nedaleký areál TJ Sokol Doubí může škola pouze ve vymezeném čase. Špatný technický stav obou tělocvičen je na ZŠ Broumovské. V areálu školy je venkovní hřiště a travnaté hřiště s běžeckou dráhou v horším stavu. Škola prochází rozsáhlou rekonstrukcí. Vše se bude opravovat. ZŠ U Školy se nachází v části Horní Růžodol v blízkosti Městského stadionu, nové hokejové arény. Partnerem ZŠ U Školy s rozšířenou výukou hokeje je HC „Bílý tygři Liberec.“ Součástí školy je velká a malá tělocvična, venkovní multifunkční
ANO 95%
NE 5%
Probíhá výuka TV ve vaší vlastní tělocvičně?
hřiště s umělým povrchem a malé hřiště s pískovištěm. Dvě lodě o velikosti 302 metrů fungují na ZŠ Kunratické. V průběhu celého školního roku se zde hraje školní florbalová liga, které předchází velký počet tréninků a příprav samotných družstev. Tělocvičny jsou vhodné pro míčové hry. ZŠ a ZUŠ Jabloňová má ve svém areálu velkou tělocvičnu. Škola je zaměřena především na hudební výchovu. ZŠ Lesní vlastní tělocvičnu a hřiště s umělým povrchem a ZŠ Švermova má tělocvičny dvě. Na této škole jsem působila jako trenérka. Velká tělocvična slouží pro výuku míčových her a dalších pohybových činností. Vzhledem k její velikosti je vhodná i pro florbal. Malá tělocvična slouží k výuce úpolových sportů. V hlavní budově ZŠ Barvířské se vyskytuje tělocvična malá a v přístavbě tělocvična velká s umělým povrchem.
Až 620 žáku dokáže pojmout ZŠ Ještědská, která se nachází v blízkosti Ještědu. V každém ročníku se objevuje jedna sportovní třída. Jejich tělocvična je celkem prostorná, ale vzhledem k počtu tříd a třídám se sportovním zaměřením je pro školu nedostačující. V tělocvičně se tak kolikrát objevují dvě třídy najednou, což nevyhovuje hygienickým požadavkům. Značnou výhodu ZŠ Ještědské poskytuje využívání jejich vlastního bazénu. Bazén je užíván vždy po celé dopoledne a po mnoha letech jeho činnosti je rekonstrukce nevyhnutelná. Kvůli finanční náročnosti oprav je otázka provozu bazénu zatím v jednání. Všeobecná sportovní příprava probíhá na prvním i druhém stupni. V areálu se nachází malý školní pozemek a školní hřiště s asfaltovým a travnatým povrchem.
Z hlediska stavu tělocvičen je na tom zřejmě nejlépe ZŠ Dobiášova. Výstavba haly, která se rozděluje na tři tělocvičny, proběhla nedávno. Tělocvičny jsou ve výborném stavu.
ZŠ Dobiášova je úzce spojena s florbalem. V roce 2008 se zde konala vědomostně - sportovní soutěž jednadvaceti libereckých základních škol. Jednou z disciplín byl právě florbal. V týmu musela být alespoň jedna dívka. Ke splynutí „Dobiášovky“ s florbalem vzniklo po dokončení sportovního areálu a přestěhování celého zázemí FBC Liberec (liberecký florbalový klub).
Nejenom že se na ZŠ Dobiášově odehrávají veškeré tréninky, koná se zde i většina zápasů.
Ředitel ZŠ Ivo Svatoš chce v dnešním konkurenčním boji o žáky mezi základními školami přitáhnout díky sportu co nejvíce dětí (Černá, 2008).
Graf 2 – Florbalové branky
Zdroj: vlastní
Florbalové branky patří společně s míčkem a hokejkou mezi nejdůležitější pomůcky/nářadí pro samotnou hru ve školní tělesné výchově. V 90% se na základních školách florbalové branky vyskytují, pouze u dvou škol nikoliv. Florbal je často označován jako „hokej v tělocvičně“. Ani branky se od sebe tolik neliší. Rozměry hokejové branky jsou 122×183 cm. Správné rozměry florbalové branky jsou 115×160 cm. V dolní části jsou hluboké 65 cm, v horní části 40 cm. Branka je pokryta měkkou obvodovou a chytací sítí.
Hokejová je tedy jen nepatrně větší. Malá branka má rozměry 60×90 cm. Ve většině případů škol, které vlastní 4 branky, se jedná o dvě velké a dvě malé brány. Velké branky ale i tak v několika případech nevyhovují. Prvním důvodem je velikost, druhým síť (Skružný, 2005).
Př.: Při DDM v Liberci (Dům dětí a mládeže) jsem dva roky působila jako trenérka florbalu přípravky a elévů v tělocvičně na Střední odborné škole a Gymnáziu Na Bojišti.
Škola vlastní čtyři branky. Dvě branky splňují požadavky IFF. Další dvě je nesplňují pro velký výplet sítě. Otvory sítě jsou širší než je průměr florbalového míčku, tím pádem míček sítí proletí.
Při hře musí branky stát na vyznačených bodech. Otevřené části obou bran směřují ke středovému bodu. Branka je považována za uznanou, jestliže byla vstřelena správným způsobem a potvrzena vhazováním na středovém bodě. Uznaná branka nesmí být později zrušena (Karczmarczyk, 2006).
Ano 4 branky 60%
Ano 2 branky 30%
Ne 10%
Vlastní vaše škola florbalové branky?
Graf 3 - Florbalové míčky
Zdroj: vlastní
Počet florbalových míčků v anketním šetření byl vždy zaokrouhlen na desítky. Jejich stav se v průběhu roku mění. Mnoho míčků popraská a školy jsou nuceny je průběžně dokupovat. Největší podíl je zaznamenán na hodnotě 11-20 míčků. Vzhledem k počtu dětí na třídu se nejedná o ideální stav. Na každého jednotlivce by měl připadnout alespoň jeden míček. Při náročnějších cvičeních na střelbu by se v poli mělo pohybovat míčků více než hráčů. Největší počet míčků byl zaznamenán na Gymnáziu v Jeronýmově ulici a na ZŠ České, kde se počet vyšplhal až na 100-150 míčků.
V dnešní době se již florbalové míčky objevují na trhu v několika barevných kombinacích. Česká florbalová unie schvaluje v České republice pouze míček bílé barvy.
Kvalitu míčku zajišťuje ochranná známka IFF. Míčky se liší materiálem a technologií výroby, který má dopad na dráhu letu, přesnost střely a životnost. Kulatý míček s průměrem 72 mm má 26 otvorů o průměru 10 mm. Váží 23 gramů. Pro vývoj míčku se využívá poznatků z aerodynamiky, především pro zlepšení dráhy letu (Skružný, 2005).
Florbalový míček je lehký, plastový a děrovaný. Na povrchu se mohou vyskytovat
15%
15% 40%
10%
20%
Vlastní vaše škola florbalové míčky?
do 10 míčků 11‐20 míčků 21‐30 míčků 31‐40 míčků více než 40 míčků
Graf 4 - Florbalové hokejky
Zdroj: vlastní
Nákup florbalových hokejek již nevyjde tak levně jako nákup florbalových míčků, proto se na základních školách objevují hokejky různých značek a různé kvality. Téměř na všech školách se vyskytuje maximálně 30 hokejek, což je vzhledem k počtu žáků vyhovující stav. Pro jednu hru je třeba 10 hokejek, tj. pro 10 hráčů v poli. Brankáři hole nemají. Největší počet hokejek byl stejně jako největší počet míčků zaznamenán na Gymnáziu v Jeronýmově ulici. Hokejek zde mají 50.
Při výběru florbalové hole nesmíme opomenout na její tvrdost a délku. Optimální délku hole zjistíme postavením hokejky čepelí na zem. Horní konec by měl končit v úrovni břicha. Florbalová hůl má délku 70-100 cm. Tvrdost hole se pohybuje v rozmezí 23-32 mm a na holi je vyznačena. Největší povolená tvrdost je 23 mm, nejměkčí je 32 mm. Tvrdší hůl se doporučuje hráčům s větší fyzickou silou. V současné době existuje široký sortiment nabídek.
Hokejky se liší kvalitou, technologií, vahou, materiálem. Široký výběr platí i pro čepele.
Tvrdá čepel zvyšuje nároky na technickou vyspělost hráče (Skružný, 2005).
Návod na výběr holí:
začátečníci – měkká hůl – (29-32 mm) – měkká čepel;
pokročilí – střední hůl – (26-29 mm) – středně tvrdá čepel;
závodní hráči – muži – (23-26 mm) – středně tvrdá nebo tvrdá čepel;
závodní hráči – ženy – (26-29 mm) – středně tvrdá nebo tvrdá čepel (Skružný, 2005).
50%
40%
5%
5%
Vlastní vaše škola florbalové hokejky?
do 20 hokejek 21‐30 hokejek 31‐40 hokejek 41‐50 hokejek
