VLIV ISLÁMU NA ZÁPADNÍ KULTURU

66  Download (0)

Full text

(1)

Technická univerzita v Liberci

FAKULTA PŘÍRODOVĚDNĚ-HUMANITNÍ A PEDAGOGICKÁ

Katedra: Filosofie

Studijní program: Specializace v pedagogice Studijní obor: Český jazyk – Humanitní studia

VLIV ISLÁMU NA ZÁPADNÍ KULTURU

INFLUENCE OF ISLAM IN WESTERN CULTURE

Bakalářská práce: 2011–FP–KFL–061

Autor: Podpis:

Michaela Bastlová

Adresa:

Zahradní 163

51771 České Meziříčí

Vedoucí práce: PhDr. Luďka Hrabáková, Ph.D.

Konzultant:

Počet

stran grafů obrázků tabulek pramenů příloh

62 0 32 0 49 4

V Liberci dne: 27.4.2011

(2)
(3)

Čestné prohlášení

Název práce: Vliv islámu na západní kulturu Jméno a příjmení

autora:

Michaela Bastlová

Osobní číslo: P07000291

Byl/a jsem seznámen/a s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č.

121/2000 Sb. o právu autorském, právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon), ve znění pozdějších předpisů, zejména § 60 – školní dílo.

Prohlašuji, že má bakalářská práce je ve smyslu autorského zákona výhradně mým autorským dílem.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Bakalářskou práci jsem vypracoval/a samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím bakalářské práce a konzultantem.

Prohlašuji, že jsem do informačního systému STAG vložil/a elektronickou verzi mé bakalářské práce, která je identická s tištěnou verzí předkládanou k obhajobě a uvedl/a jsem všechny systémem požadované informace pravdivě.

V Liberci dne: 27.4.2011

Michaela Bastlová

(4)

Poděkování:

Děkuji PhDr. Luďce Hrabákové, Ph.D. za cenné připomínky a odborné rady při zpracování mé bakalářské práce. Dále děkuji rodině a příteli za velkou oporu při studiu.

(5)

Vliv islámu na západní kulturu

Anotace:

Bakalářská práce Vliv islámu na západní kulturu je zaměřena na evropskou kulturu.

Práce se soustředí na oblasti, kde se nejvíce projevil vliv Orientu. Cílem práce je ukázat různorodost evropských kořenů a vliv Blízkého Východu. V první části je práce zaměřena na manuální zručnost muslimských tkalců, kovotepců a jiných řemeslníků.

Druhá kapitola se věnuje arabským vědám. Jsou zde vyzdviženi nejvýznamnější arabští učenci z oblasti lékařství, chemie, alchymie, fyziky, matematiky či filosofie. Poslední část je věnována českým orientalistům a spisovatelů.

Klíčová slova:

Islám, kultura, Orient, muslimové, věda

(6)

Influence of Islam in Western culture

Annotation:

The Bachelor thesis “Influence of Islam in Western culture“ is focused on European culture. The work concentrates on areas where influence of the Orient is the most apparent. The goal is to show diversity of European roots and influence of Middle East.

In the first part of the work there is a focus on manual dexterity of Muslim weavers, blacksmiths and other craftsmen.. The second part is devoted to Arabic sciences. There are highlighted the most important Arabic scholars from the fields of medicine, chemistry, alchemy, physics, mathematics or philosophy. The last part is dedicated to Czech orientalists and writers.

Keywords:

Islam, culture, Orient, Muslims, Science

(7)

OBSAH

Úvod ... 8

1 Přínos východní kultury Evropě ...10

1.1 Umělecké předměty ...10

1.1.1 Textilie ...11

1.1.2 Kovovýroba ...13

1.1.3 Dřevovýroba ...15

1.1.4 Keramika ...16

1.1.5 Kaligrafie ...17

1.2 Architektura ...19

1.2.1 Rysy islámské architektury ...21

1.2.2 Alhambra ...22

1.2.2.1 Palác dynastie Nasirovců (Casa Reales) ...23

1.2.2.2 Lví dvůr ...23

1.2.2.3 Alcazaba ...25

1.2.2.4 Generalife ...26

1.3 Obohacení slovní zásoby ...27

2 Vývoj exaktních věd a jejich šíření na západ ……….. 29

2.1 Lékařství ……….... 29

2.2 Astronomie, matematika, fyzika ……… 34

2.3 Chemie, alchymie ……….. 37

2.4 Filosofie ………..40

3 . Islámské prostředí, osobnosti nebo dějinné události v tvorbě českých autorů ……….. 45

3.1 Národní obrození a vznik Československa ……… 49

3.2 Tisíc a jedna noc (u nás) ……… 51

Závěr ………... 57

(8)

Úvod

Bakalářská práce s titulem Vliv islámu na západní kulturu se snaží objasnit působení orientální části světa na evropský kontinent. Postupně přiblíží zručnost muslimských řemeslníků, objevy islámských badatelů a myslitelů a zmíní i české spisovatele a cestovatele soustředící svůj zájem na Arabský poloostrov. Práce je založena na shromažďování a vyhodnocování získaných informací, proto jsem zde užila metod analýzy a syntézy. Bakalářská práce vychází ze tří základních textů, které byly při postupném prohlubování získaných poznatků doplňovány o další materiály. Texty jsou navzájem porovnávány.

Práce je koncipována do tří tématických celků, z nichž první se zaměřuje na umělecké předměty zdobené rostlinnými a geometrickými vzory. Zmíní muslimské kočovné kmeny podílející se na formování arabské kultury na Západě, nastíní zručnost hrnčířů, kovářských učňů nebo znalců tkalcovské tradice, jejichž dovednosti byly považovány za nejdůležitější.

Následující kapitola čtenáři přiblíží krásy arabské architektury, poukáže na základní stavební prvky Blízkého Východu a nahlédne do muslimského Španělska.

Poskytne podrobnější informace o skvostech islámského stavitelství, především o španělské Alhambře.

Práce pokračuje částí nazvanou Obohacení slovní zásoby, kde jsem se snažila ukázat, že muslimové byli velice mocní a postupně si podrobili téměř celou Evropu, což mělo i vliv na slovní zásobu obyvatelstva. Zkomolená slova postupně zdomácněla a stala se běžně užívanými. Bakalářská práce nezapomíná ani na alchymisty, fyziky, matematiky, astronomy a lékaře, jejichž dovednostem a objevům je věnována druhá část. Zmíní některé významné filosofy, lékaře a jiné vědce, kteří svojí činností značně podpořili rozvoj evropských věd.

Závěrečná pasáž je zasvěcena českým autorům, kteří ve svých dílech zachycovali zvyky, tradice nebo prostředí Blízkého Východu. Nejprve se zaměří na cestopisy, poté nahlédne do doby národního obrození a podrobněji se podívá na jednotlivá vydání sbírky Tisíc a jedna noc.

Cílem bakalářské práce Vliv islámu na západní kulturu je ukázat čtenáři, že naše kulturní kořeny jsou velice různorodé a nejsou tvořeny pouze antikou a křesťanstvím.

(9)

Toto téma jsem si vybrala, protože je zajímavé sledovat, jak se vyvíjela jednotlivá řemesla, vědy a jak se od jednotlivých vzdělanců naši předkové učili a užívali jejich poznatky při práci. Práce by měla napomoci k prohloubení znalostí těm, kteří se o tuto problematiku zajímají a zároveň by mohla být dobrým zdrojem i podkladem pro další práce na podobné téma.

(10)

1. PŘÍNOS VÝCHODNÍ KULTURY EVROPĚ

O provázanosti staroslovanské kultury a islámské nebylo nikdy pochyb. Toto nám ostatně dokazují i předměty pocházející z tohoto období. Islám se snažil obohatit Evropu především po stránce kulturní. Ačkoli to není až tak na první pohled v některých oborech znatelné, ze mnohé vděčíme Arabům. Důkazem toho, jsou předměty pocházející z území muslimů.

1.1 UMĚLECKÉ PŘEDMĚTY

Přítomnost umění, jeho rozvoj, ale i šíření, ovlivňování a prolínání s ostatními, je základní předpoklad všech kultur. Islámské umělecké řemeslo, na jehož vývoji se podíleli hlavně Arabové, Turci a Íránci, je založeno na kaligrafii se širokou škálou dekorativních variant arabského písma a na vysoce stylizovaných vzorech především s geometrickými a rostlinnými motivy. Vyhýbali se zobrazování postav, jelikož většina muslimů má vryto do paměti, že zobrazení člověka by bylo hříchem proti Alláhovi.

Avšak tento zákaz nebyl „absolutní“, jak dosvědčují miniatury z oblasti Persie. Vzorce můžeme naleznout na nádobách denní potřeby, často na sobě mají vyryty i nápisy nebo číslice symbolizující magický význam.

Portrét muslimského malíře 1

1 převzato z: http://en.wikipedia.org/wiki/Islamic_art [cit. 2010-03-04]

(11)

Byzantská říše ležela na pomezí dvou kultur – západní latinské a východní, což ji předurčovala k tomu, „aby se v dílnách tamních řemeslníků smíchávaly různé umělecké proudy a na trzích docházelo ke směňování typických a oblíbených předmětů jednotlivých kulturních sfér.“ 2 Zámky šlechticů, paláce, ale i sídla duchovních v Evropě zdobily umělecké předměty dovezené z Východu, popřípadě jejich napodobeniny.

Šlechta již v minulosti střádala různé umělecké předměty, především textilie, šperky, keramiku, sklo, kovové předměty aj.

Nelze s jistotou říci, zda Východní umění je čistě islámské. Jedná se spíše o arabské umění.

ukázka květinového vzoru 

1.1.1 TEXTILIE

Nejvýznamnější bylo textilní umění a s ním spojená výroba látek. Muži se starali o dobytek, z jehož vlny ženy zpracovávaly příze. Textilie a především koberce se těšily veliké oblibě. Vznikalo z nich mnoho různých oděvů, pomocí nichž se vyznačovalo postavení ve společnosti. Bohaté a drahé textilie dokazovaly sílu a moc. Islámská textilní tvorba si získala ve světě významné postavení. Zakládány byly dvorní tkalcovny a hedvábí si velmi rychle vydobylo své místo.

Objevují se první šály s motivy zvířat jako páv, orel, slon, zajíc, gazela…“ Nejrůznější jakostní zboží z vlny, konopí a bavlny

Perský koberec4

bylo vyhlášené také pro zářivé přírodní barvy, jichž se dosahovalo

2 VONDRA, Alexandr. KROPÁČEK, Luboš. KŘIKAVOVÁ, Adéla aj. Islám a jeho svět. 1995. s.47.

převzato z: http://islamicart.com/members/floral.html [cit. 2009-11-07]

(12)

díky barvivům z rostlin“. 5 Látky byly bohatě zdobeny ruční výšivkou, velmi často zlatou nití, aplikacemi nebo ručním tiskem.

V minulosti považovala šlechta za důležité vlastnit vzácné koberce, výšivky, šátky, a proto byli pro jejich potěchu přivedeni do Evropy řemeslníci, kteří umění tkaní, dle perského způsobu, ovládali. V 19. století se stalo „módou“ zámožných obyvatel soustřeďovat tyto předměty v tzv. „orientálských salónech“. Nalezneme je v ne jednom z českých zámků. „Podobně jako snad všichni Evropané, také Češi nejenže přijímali umělecké artefakty islámského světa, ale rovněž je napodobovali a vyhledávali jejich tematiku. Příkladem je tapiserie nazvaná Pouť do Mekky.“ 6

Pro každého Evropana je asi nejznámější textilií orientální koberec.

Tajemství utkání kvalitního koberce

Islámská zdobená textilie7

se dědilo z pokolení na pokolení a nejrůznější jeho tvary a velikosti jsou dodnes mnohostranně využívány – polštáře, podhlavníky, modlitební koberečky (poskytují čisté místo k vykonání motlitby) a pokrývky vzácných částí hrobek. Především představovaly lukrativní zboží pro obchod mezi Východem a Západem. „Obrat byl patrně vyšší než za cokoliv jiného, mimo kovy a zbraně.“ 8 Koberce hýří pestrostí barev a vzorů – od geometrických útvarů až po realistické zobrazení lidí, zvířat a květin.

Islámský svět lze rozdělit do pěti hlavních oblastí výroby koberců: Írán, jižní Asie, Turecko, Kavkaz a Střední Asie. Írán nejlépe vystihují vzory převzaté od kočovných kmenů (Kaškájců, Lurů aj.) i tradice výroby koberců raného safíjovského období. V jižní Asii kmen Mughalů nenalezl žádnou přetrvávající tradici tkaní. Aby však nebyli zahanbeni, přivedli do Láhauru řemeslníky a výroba mohla začít. Tkalci rychle poznali, co lahodí oku místních lidí. Tkali především muži, ženy zhotovovaly

4 GRUBE, Ernst J. Islámské umění. 1973. s.129.

5 HATTSTEIN, Markus. DELIUS, Peter. Islám: umění a architektura. 2006. s.243.

6 MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ, Bronislav, RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. 2007. s.236.

7 převzato z: http://www.orient-rug.com/General_Images/img_1213_2.jpg [cit. 2010-03-30]

8 LUNDE, Paul. Islám. 2004. s.92.

(13)

výšivky. Zdobení textilií mělo svůj cíl. Čím zdobnější tkanina, tím více bylo znatelné

„bohatství, hodnost, místo původu, zaměstnání a náboženská příslušnost vlastníka.“ 9 Náboženské ideály vyjadřovaly koberce z Turecka. Typickým příkladem jsou modlitební koberečky. Kavkazské koberce lze považovat za tzv. unikáty. Oblast vysokých hor, poskytující útočiště různým etnikům a národům, byla známá svými geometrickými tvary. Čínské prvky bychom našli ve vzorech Střední Asie.

1.1.2 KOVOVÝROBA

Kovovýroba a výroba předmětů k ochraně majetku, území i rodiny byla výsadou mužů. Vyráběli zbraně, na kterých mohl záviset život.

Stavebnictví i drobná řemeslná výroba byly na východě na vysoké úrovni. Mezi nimi vynikalo i stříbrotepectví. „Světově známými se staly zejména mísy zdobené figurálními motivy zachycující život panovníka, motivy mýtických zvířat, okřídlených lvů a frygů (okřídlená zvířata).“ 10 Frygové se především objevovali na bronzových kováních opasků. Opasek byl velmi důležitým atributem tehdy vládnoucích vrstev. Kovové předměty, ať už zbraně, nádoby nebo šperky, tvořily a dodnes tvoří nezbytnou součást

Zlatý džbánek11

islámské kultury.

Mezi poklady křesťanských kostelů a klášterů byl nalezen značný počet stříbrných předmětů z Córdoby. Ačkoliv jejich bohatství bylo veliké, do dnešní doby se jich dochovalo jen malé množství. I přesto, že byly kostely na své jmění velice opatrné, ne vždy se jim podařilo kovová umělecká díla uchránit před roztavením.

Kovotepci neustále vymýšleli způsoby, jak zkrášlit své výrobky barvou a vzorem.

Objevují se lovecké motivy, posléze je nahradily motivy květin a zvířat. Většina z nich je zdobena rytím, jsou vykládány drahými kameny a tepáním. Avšak nejen motivy

9 LUNDE, Paul. Islám. 2004. s.92.

10 VONDRA, Alexandr. KROPÁČEK, Luboš. KŘIKAVOVÁ, Adéla aj. Islám a jeho svět. 1995. s.47.

11 GRUBE, Ernst J. Islámské umění. 1973. s.20.

(14)

prošly vývojem. Kulaté mísy nahradil osmiúhelník. Umělci využívali i techniku tausování, tj. vykládání kovu kovem jiné barvy, často i zlatem a stříbrem. Převážná většina kovového zboží byla zhotovována z mědi nebo bronzu. Někteří muslimští duchovní usilovali o zákaz využívat drahé kovy k výrobě nádobí a jiných předmětů.

Tento zákaz se jim ale málokdy podařil zrealizovat.

Důležité postavení v muslimské společnosti zaujímalo i šperkařství. Vyráběny byly stříbrné archaické brože, jantarové a korálové náhrdelníky i šperky vykládané drahokamy. „Na rozdíl od křesťanského Západu, náleží islámské ženě to, co nosí, a tak mnoho svého majetku má při sobě ve zlatě a stříbře.“ 12 Postupem času se styly i vkus obyvatelů měnil. Mladí začali starožitné kousky roztavovat a předělávat na modernější, což zapříčinilo, že se do dnešní doby dochovalo poměrně málo tohoto umění.

Nejznámější na Západě byly kovové výrobky pro všední potřeby. Mezi takové patřilo nádobí na vaření a podávání jídla, konvice na vodu a parfémy a také ozdobné předměty všeho druhu.

Zlatý přívěšek z 11. století 13

12 LUNDE, Paul. Islám. 2004. s.93.

13převzato z: http://www.salaam.co.uk/themeofthemonth/march02/pendant.html [cit. 2010-03-30]

(15)

1.1.3 DŘEVOVÝROBA

Islám se rychle rozšířil i za své původní hranice. Jeho moc vzrůstala a řemeslná zdatnost muslimů se zdokonalila. Avšak dřevo patřilo mezi suroviny dražší než zlato a drahé kamení. Ani klimatické podmínky výrobě ze dřeva nepřály. Kvůli vysoké vlhkosti se často dřevo krabatilo, a tak přišli řemeslníci s nápadem rozřezat ho na menší kousky a opět ho spojit.

Dřevo mělo všestranné využití. Drobné kousky se staly součástí intarzie či mozaiky, kde se využívá spíše masivnějších kousků dřeva.

Oproti tomu marketerie je poskládána z menších, tenkých materiálů. U obou těchto technik se jedná o vykládání dřeva dřevem jiné barvy, kovem, želvovinou či perletí. „Dřevo bylo také využíváno na zvláštní muslimskou reálii: mašrabíje, tj.

vyřezávané mřížoví oken, chránící soukromí žen, které neviděny mohly samy pohlížet do vnějšího

Marketerie14

světa.„ 15

Mašrabíje, někdy mashrabiya či shanashil, se zpravidla objevuje ve druhém a vyšším patře. Často lemuje vitráže. Arabská architektura užívala shanashil již ve středověku. Většinou ji nalezneme na straně budovy do ulice, ale není to podmínkou.

Především se objevují na domech a palácích, někdy i na veřejných budovách. Hlavním důvodem, proč se na stavbách mashrabiya objevuje, je střežení soukromí. Díky tomuto vyřezávanému mřížoví oken můžeme pozorovat okolí aniž by si toho někdo všiml a aniž by někdo jiný nahlédl do interiéru. Dále také poskytuje stín a ochranu před sluncem a samo dřevo pohlcuje vlhkost vzduchu.

14 převzato z: http://static.orient-express.com/uktr/images/350images/uktr_350_bp_marquetry06.jpg [cit. 2010-03-30]

15 LUNDE, Paul. Islám. 2004. s.91.

(16)

Egyptský styl Mashrabiya16

1.1.4 KERAMIKA

V žádné jiné kultuře nenalezneme takové využití barev v architektuře jako v muslimském světě. Krásné a jasně barevné nádobí bylo velice oblíbené. Hrnčíři se snažili napodobovat čínskou keramiku, avšak k tomu neměli potřebný materiál. Díky tomu vznikaly tzv.

„atrapy“ čínského umění. Některé nádoby vypadají jako typicky čínské, ale díky arabským nápisům je okamžitě jasné, že vznikly v islámském prostředí.

Hrnčíři abbásovské doby vyvíjely nové techniky zkrášlování keramiky. Talíře a mísy ze

žlutohnědé hlíny jsou zdobeny bílou hrubou polevou s nápisy, které jsou kryté neprůsvitnou glazurou.

Rozluštění takového nápisu není snadné. Mezi další techniku barvení keramiky patří listrování: „na již

Turecká keramika 17

glazurovanou a vypálenou keramiku byla nanášena malba oxidy kovů a nádoby se pak vypálily ještě jednou ve zvláštní odkysličovací peci.

Při vypalování unikl z oxidů kyslík a na povrchu zbyl tenký kovový film, jenž se dal vyleštit do nenapodobitelného lesku.“ 18 Není proto divu, že tyto výrobky byly vysoce ceněny. Výroba byla složitá, vyžadovala dobré teoretické znalosti a hlavně čas na přípravu. Nejen na keramických, ale i na skleněných výrobcích byla tato technika

16 převzato z: http://en.wikipedia.org/wiki/Mashrabiya [cit. 2010-03-30]

17 převzato z: http://www.czechdesign.cz/index.php?lang=1&status=c&clanek=219 [cit. 2010-02-22]

18 HATTSTEIN, Markus. DELIUS, Peter. Islám: umění a architektura. 2006. s.122.

(17)

využívána. Existují důkazy o tom, že hrnčíři techniku listrování převzali od sklářů.

Keramika ale nezahrnuje pouze nádoby denní potřeby. Bohatými vzory a odstíny pokrývali hrnčíři budovy zevnitř i zvenčí. Glazurované kachle jsou nejtypičtějším prostředkem. Největšího rozmachu dosáhly v safíjovském a osmanském impériu. V severní Africe si své místo vydobyla neméně známá tradice. „Existují čtyři hlavní styly kachlových dekorací: kaligrafický, geometrický, květinový a arabeskový.“ 19 Samotné kachle lze užít různými způsoby: jednotlivé kousky kachlí jsou rozřezány a z kousků sestavovány do mozaiky, a nebo jako celé kachle, pomocí nichž vzniká větší kresba.

1.1.5 KALIGRAFIE

Nejváženější z celého islámského umění je kaligrafie. V první súře Koránu se dočteme: „Pán, ten, jenž naučil perem, naučil člověka, co ještě neznal.“ 20 Jelikož Bůh hovořil arabsky a jeho slova byla zapsána také arabsky, staly se arabské písmo a jazyk základem pro všechny muslimy. Znalost arabštiny je považována za jakýsi dar. Protože jedině při dokonalé znalosti arabské kaligrafie můžeme porozumět tomu, co se nám snažil sdělit Bůh. Svoji vděčnost Bohu projevují muslimové tím, že jazyk i písmo promítají do každého umění. Jak praví jedna Prorokova tradice: „Dobré písmo umožňuje vyniknout pravdě.“ 21 Muslimové věří, že pokud motlitba obsahuje gramatickou chybu, dojde k jejímu

Mešita zdobená kaligrafií22

znehodnocení. Proto je pro ně důležité, aby byl jazyk dokonalý.

Podnětem k rozvoji islámské kaligrafie byl především Korán. Za Muhammadova života byly jeho výroky zapsány na kamenné destičky, palmové listy a jiné předměty.

Teprve v 8. století, kdy se objevila výroba papíru, mohl být Korán zaznamenán na barevné listy.

19 ROBINSON, Francis: Svět islámu. 1996. s.204 .

20 ROBINSON, Francis: Svět islámu. 1996. s.200.

21 ROBINSON, Francis: Svět islámu. 1996. s.201.

22 převzato z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Me%C5%A1ita [cit. 2010-02-22]

(18)

Opisovači se v této době těšili veliké oblibě, jelikož slovo Boží je slovo posvátné a k šíření Koránu byla kaligrafie nezbytná. Kaligrafové měli vyšší postavení než většina řemeslníků a umělců. Umění krásného písma ovládali i někteří vládci a panovníci.

„Počátek arabského písma lze hledat v nejstarším písmu, které je označováno jako prosté KÚFÍ.“ 23 Základním rysem je svislice písmene alif. Nejednou bylo písmeno alif kaligraficky ztvárněno, ale svůj podstatný tvar si zachovalo. Na vrcholky jsou umísťovány rostlinné motivy, lístky a květiny. Nalezneme ho jako architektonický prvek na stavbách i jako prostředek vyznání víry. Postupem času bylo písmo obměňováno a vznikaly různé varianty

ornamentů, které měly dekorativní význam. Kúfí písmo24

Dalším typem písma, rozšířeného v době abbásovské, je písmo NASCHÍ. Od písma kúfí se liší v několika prvcích: linie jsou lehčí a pružnější, vodorovné tahy se protáhly. Již v této době začala pronikat technika stínování, ale nejvíce se projevila v arabském písmu TA´LÍK ( nasta´lík) neboli písmo „zavěšené“. „Zdůrazněno je v něm stínování, plynulé přechody širokých a tenkých stop, protažení vodorovných linií.“ 25 Zvláštností je zde to, že písmena jsou umísťována nad sebe. Postupnou úpravou z něho vzniklo písmo ŠEKASTE, písmo „zlámané“ - vynechává diakritická znaménka a je těžko pochopitelné.

Arabské písmo sloužilo jako prostředek dekorace ve východních zemích, ale i v nearabských kulturách. Jednalo se spíše o napodobeniny, které neměly žádný význam.

Sám tvůrce většinou znalostí arabského písma ani nedisponoval. Můžeme se s tím setkat třeba na Balkáně, v Polsku nebo na Krymu.

23 převzato z: http://natura.baf.cz/natura/1997/3/9703-2.html [cit. 2009-11-16]

24 převzato z: http://www.islamicity.com/culture/Calligraphy/Calig5.htm [cit. 2010-04-18]

25 převzato z: http://natura.baf.cz/natura/1997/3/9703-2.html [cit. 2009-11-16]

(19)

1.2 ARCHITEKTURA

Islám, nejmladší z monoteistických náboženství, se vyznačuje bohatostí kupolí, štíhlost minaretů a pestrostí barev, dokázal předstihnout zbytek světa a dominovat mu znalostí vědy, techniky a řemesla. Ne jinak tomu bylo i v architektuře. Ačkoliv se architektura během let a působení jiných kultur měnila, bylo nezbytné, aby byly určité prvky dodrženy. Dalo by se říci, že to byla nezbytnost. V žádném městě nesměla chybět mešita, obranné hradby, citadela, lázně a systém dodávky vody. V rámci muslimské kultury vznikla nezapomenutelná díla, jež nemají obdoby a patří k tomu

nejdokonalejšímu, co kdy člověk vytvořil. „Palác

Mešita v Cordobě 26

Alhambru ve španělské Granadě, mauzoleum Tádž Mahal v indické Ágře, mešita Sultána Ahmeda v Istanbulu nebo Túlúnovu v Káhiře, o jejichž technické a estetické dokonalosti nikdo nepochybuje.“ 27

Rychle rostoucí muslimská říše dosáhla velkého rozmachu. Stavitelské umění se od prvopočátku diferencovalo od ostatních uměleckých projevů a získalo svůj nezaměnitelný ráz.

„Islámská architektura se po staletí těší obdivu a úctě stavitelů (odborníků i laiků), kteří měli příležitost se s tímto velkolepým projevem estetického ztvárnění hmoty a prostoru blíže seznámit.“ 28 Avšak i ten, jenž nevěnuje dostatečnou pozornost architektuře, může být uchvácen kouzlem Orientu.

Základním prvkem orientálního stavitelského slohu je oblouk, neboli abstraktní křivka oddělující hmotu od prostoru, a kopule. Oblouk prošel dlouhou cestou vývoje, jelikož nebylo snadné, z tehdy dostupného materiálu (kámen) a technologie, ho sestavit.

Konstrukci oblouku předcházel tzv. architráv.

Architráv, vodorovný pravoúhlý konstrukční prvek přenášející zatížení na hlavice sloupu, vznikla spojením řeckého slova archai (první) a latinského trabs (kláda, břevno). Tento systém byl bohatě využíván v antice, ale vrací se i v moderní

26 převzato z: http://cestovani.idnes.cz/foto.asp?c=2003M063C02A&foto [cit. 2010-04-18]

27 VONDRA, Alexandr. KROPÁČEK, Luboš. KŘIKAVOVÁ, Adéla aj. Islám a jeho svět. 1995. s.55.

28 převzato z:http://veiledone.blog.cz/0801/oblouk-v-islamske-architekture [cit. 2009-11-17]

(20)

architektuře. Hojně byl využíván ve středověkém Egyptě a zpravidla ho tvořil jeden kus kamene. Systém oblouku je založen na podobném principu jako architráv.

Muslimskou architekturu nemůžeme omezit pouze na místa tradičně muslimská (Perský záliv, severní Afriku či Přední Východ), nalezneme je i na místech, jako je Španělsko, Francie či Indie. Tedy setkáme se s nimi téměř po celém světě. Z tohoto důvodu je nutné rozdělit islámskou kulturu na několik epoch. Přesto lze nalézt společné rysy, které vycházejí z potřeb muslima. „Základními typy staveb jsou mešity, arabské domy s uzavřenou dispozicí, nádvořím a oddělenou ženskou a mužskou částí, ívány, pevnosti a mosty.“ 29

Tádž Mahal 30

29 převzato z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Isl%C3%A1msk%C3%A1_architektura [cit. 2009-11-17]

30 převzato z: http://hothottest1.blogspot.com/2009/11/history-of-taj-mahal.html [cit. 2011-03-02]

(21)

1.2.1 RYSY ISLÁMSKÉ ARCHITEKTURY

Islámskou architekturu nelze považovat za architekturu určité země či národa.

Jedná se o architekturu civilizace islámu, která se vyvíjela podle historických událostí.

Na rozdíl od evropské architektury vychází muslimská ze zcela jiných tradic. Proto je pro mnoha Evropanů složité ji pochopit a porozumět jí. Nespočet publikací uvádí, že stavby představují nekonečnou moc Alláha. Ovšem toto konstatování není správné.

Výklad je mnohem složitější. Jak už bylo řečeno, základním prvkem staveb náboženského rázu je kopule. Prošla složitým vývojem během něhož bylo nutné vyřešit, jak správně rozložit váhu a tím umožnit stavět větší kupole. Druhým typickým prvkem je kýlová klenba, která má profil oslího hřbetu, ovlivněná perskou architekturou.

Při podrobnějším bádání zjistíme, že i zde můžeme nalézt řadu odchylek a zvláštností. Snahou architektů bylo spojit funkci konstrukční a dekorativní, přičemž

funkce dekorativní jakoby maličko

Gotický lomený oblouk31

převažovala. Důkazem toho je již zmíněný oblouk, který umožnil z konstruovat prosklená okna, ale i spojit nesourodé klenby vnitř mešit. Postupem času sloužily jako prostředek „zkrášlení“ špičaté oblouky. Všimnout si jich můžeme na celé řadě prostupů a dveří. „Hrotitý oblouk měl být jedním z velkých darů islámské architektury evropskému stavebnímu stylu a formoval základnu gotice.“

32 Evropští architekti se měli co učit od kolegů z Východu. Prostřednictvím křížových výprav pronikli do tajemstvích hrotitých oblouků a počátků gotického slohu.

„Pro islámskou architekturu je příznačná pestrost podmíněná lokální tradicí i možnostmi místní stavební techniky a materiálu.“ 33 Většina budov je zdobena tzv.

31 převzato z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Soubor:Okno_katedraly_Strasburg.JPG[cit. 2009-11-26]

32 GLANCEY, Jonathan. Architektura. 2007. s.196.

33 DUDÁK, Vladislav. Encyklopedie světové architektury. 2000. s.430.

(22)

arabskou kaligrafií, což jim ale neubírá na kráse. Jelikož islám zakazuje zobrazovat osoby, došlo k eliminaci soch a převažovala geometrická výzdoba stěn – tzv. arabesky.

Arabeska, prvek islámského umění, byla využívaná především k výzdobě mešit.

Princip spočíval v opakování stejného geometrického motivu. V islámské architektuře bývá také označována jako mareska (maurského původu). Jedná se o druh ornamentu zachycující rostlinné a zvířecí motivy.

1.2.2 ALHAMBRA

Alhambra, charakteristická jedinečným využitím prostoru, světla, vody a ozdob.

Jakýsi pozemský ráj vytvořený za vlády Ismáíla I., Júsufa I. a Muhammada V.

Na stavbu a dekoraci byly upřednostněny obyčejné, ale dokonale zpracované materiály – sádra, dřevo a dlaždice. „I když Alhambra přetrpěla

drancování a úpadek, včetně pokusu napoleonských vojsk vyhodit ji do

povětří, její vybraná řemeslná práce nás stále okouzluje.“ 34

ALhambra35

Alhambra se nachází na pahorku Sabica a její jméno pochází z arabského al-Hamrá, v arabštině znamenající

„červeň – červená“, kvůli půdě kolem paláce. Ačkoli je budova paláce v dnešní době také červená, dříve nesla barvu bílou. Je obehnána hradbou, která ji dává vzhled pevnosti.

34 převzato z: http://veiledone.blog.cz/0801/perly-islamske-architektury-ve-svete-iv [cit. 2009-11-30]

35 HATTSTEIN, Markus. DELIUS, Peter. Islám: umění a architektura. 2006. s. 278.

(23)

1.2.2.1 Palác dynastie Nasirovců (Casa Reales)

Palác dynastie Nasirovců, nejcennější část Alhambry, je označována za skvost maurské architektury. I přesto, že navenek působí stavba jako nevzhledná pevnost, uvnitř nalezneme zdobené sály, nádvoří s bazény a fontánami. „Význam, který měla pro maurské stavitele voda, je patrný také v Generalife, letním paláci a komplexu stinných zahrad s altánky a jezírky.“ 36 Neslouží jen pro okrasu, ale již ve středověku věděli, že ve spojení se stavebními prvky mohou fungovat jako účinná klimatizace.

1.2.2.2 Lví dvůr

Alhambra se těší velikému zájmu návštěvníků především díky paláci Comares a Lvímu paláci. Oba pocházejí ze 14. století a od 16. století jsou stavby nazývány Casa Real Vieja („Starý královský palác“). Lví dvůr patří mezi nejznámější stavby v Alhambře. Jeho jméno je odvozeno od 12 lvů, kteří podpírají kašnu uprostřed dvora.

Lze říci, že ji hlídají. „Vzhled lvů nesoucích fontánu dokládá nízký stupeň islámského figurálního sochařství - vzhledem k tomu, že islám zakazoval zobrazovat zvířata a lidi, předpokládá se, že tito lvi mají židovský původ.“ 37 Kašna je zhotovena z bílého mramoru a představuje pravou ukázku arabského umění.

36 převzato z: http://veiledone.blog.cz/0801/perly-islamske-architektury-ve-svete-iv [cit. 2009-11-30]

37 převzato z: http://veiledone.blog.cz/0801/perly-islamske-architektury-ve-svete-iv [cit. 2009-11-30]

(24)

Lví dvůr 38

38 převzato z: http://divysveta.webz.cz/evropa/spanel01.jpg [cit. 2011-04-12]

(25)

1.2.2.3 Alcazaba

Jedná se o nejstarší část komplexu. „V královském městě působila jako samostatné městečko. Poskytovala ubytování pro speciální vojenskou jednotku, nesporně málo, ale elitní.“ 39 Ostraha celého komplexu se rychle dokázala přemístit na svá místa městských hradeb a na vnitřních branách. Alcazaba byla postavena

na pahorku Alhambry, což bylo Alcazaba 40

strategicky výhodné místo, z něhož bylo možno pozorovat a kontrolovat město ležící pod hradbami a jeho okolí.

Ve 13. století nechal Alcazabu postavit zakladatel dynastie Nasrovců Mohammedem I. Al-Ahmarem. Z původní stavby se dochovalo pouze základní zdivo válečných staveb, lázně, věznice a stáje.

Alcazaba je tvořena vstupní částí, typickou pro pevnost, s četnými výčnělky chránícími soukromí obyvatel. Uprostřed je vodní zdroj.

V komplexu se ale nacházela i skladiště a pravděpodobně i ubytovny pro mladší příslušníky stráže. Nedílnou součástí španělsko-islámského města byly parní lázně, společná kuchyň a nádrž na vodu. Jelikož se jedná o

Alcazaba41

stavbu vojenského rázu, nesmějí zde

39 HATTSTEIN, Markus. DELIUS, Peter. Islám: umění a architektura. 2006. s.281.

40 převzato z: http://www.saborido.tv/taximalaga/ [cit. 2011-03-03]

41převzato z: http://elartedecarmen2.blogspot.com/ [cit. 2001-03-03]

(26)

chybět ani vězeňské kobky. Vyhlášené byly především v křesťanských dobách. Vězni po celý den pracovali a „na noc byli spouštěni do podzemních kupolovitých místností, v průřezu připomínajících zvon. Ty byli uvnitř obvykle rozděleny cihlovými příčkami paprskovitě se rozbíhajícími ze středu na malé prostory ke spaní.“ 42 Objekty ale mohly sloužit i jako skladiště na obilí, koření či nářadí. Zvláštního významu nabyl tento objekt až v době, kdy měli vězni velkou cenu. Nejdůležitější zajatci byli umístěni „pod nohama“ elitních vojáků.

Dominantou Alcazaby je čtvercová „Strážní věž“, tzv. Torre de la Vela.

V podzemí se nacházejí skladiště a střešní terasa věže nabízí nezapomenutelný výhled na město Granadu. Ačkoli je Torre de la Vela centrem vojenského prostoru, největší věží je Torre del Homanaje, tzv. „ Věž pocty vzdání“. Patrně to byla jedna z prvních staveb, kterou zde Nasrovci vztyčili ve 13. století.

1.2.2.4 Generalife

Generalife, důležitá část sloužící k odpočinku královské rodině, naskýtá krásný výhled na Alhambru a Granadu. Nenalezneme zde téměř žádné dekorační prvky. Stavba je velmi jednoduchá, což potvrzuje fakt, že se jedná o soukromé místo a královská rodina si nepřála být nikým rušena a nebyly zde ani přijímány žádné návštěvy. Vysoko nad městem, blíž k nebesům se mohli oddávat klidu a utéct před „palácovými intrikami“.

Generalife obklopují zahrady, které byly vysázeny v průběhu 20. století. Mísí se zde španělské a islámské prvky zahradní architektury. Dominantou rozlehlých zahrad je palácová budova s okrasnými záhony. Většina zahrad nemá jen historický význam, ale některé slouží

Generalife43

dodnes. I přes to, že Generalife má záměrně venkovský charakter, budova je zdobena jako reprezentativní palác. „Celou ji zkrášlují obkládačky alicatado, štukové panely, jež kdysi pokrývaly stěny až k trámovým stropům a střešním

42 HATTSTEIN, Markus. DELIUS, Peter. Islám: umění a architektura. 2006. s.282.

43 převzato z: http://fromnumberedlines.tumblr.com/ [cit. 2009-11-30]

(27)

podpěrám, geometrická dekorace, kaligrafie, muskarnasy, stylizované rostlinné ornamenty atauriques, mramorové sloupy, oblouky, mřížoví apod.“ 44

1.3 OBOHACENÍ SLOVNÍ ZÁSOBY

Převaha islámského světa, jeho nesmírný vliv na Evropu a rychlý kulturní rozmach se projevil i ve slovní zásobě evropských kultur, českou nevyjímaje. Převážná většina slov se k nám dostala přes muslimské Španělsko. Nelze říci, že by se k nám dostávala přímo. Většina z nich „přicházela“ do Čech již zkomolená z jiných evropských jazyků a lidé si tyto termíny upravovali pro svoji potřebu. Islámská slova sloužila pro pojmenování nových, doposud neznámých jevů a předmětů.

Existuje nespočet slov, která u nás zdomácněla, která běžně používáme a při tom pocházejí z arabštiny. Mezi nejznámější patří minaret, mušelín, kafr, kmín, rýže, cukr, damašek, káva, vata, muškát, razie, alkohol. Důkazem, že docházelo k úpravě pojmů, jsou názvy plodů. Označení „slíva“ pochází z Malé Asie, přesněji z města Sevasty, od něhož pochází jméno švestka. Broskev, původně perskev, má svůj původ v Persii.

Latinské siropus, v češtině znamenající syrup, je přejato z arabského šaráb. „Téhož původu je i slovo sorbet, šerbet, osvěžující orientální nápoj.“ 45 I docela obyčejná slova jako pyžamo či kabát jsou perského původu. Z turečtiny pak pocházejí: „klobouk, halenka, bohatýr, horda, dudy, chán, kazajka, kočovník a také šavle.“ 46 Mnoho pojmů se do Evropy dostávalo za pomoci Turků. Běžně užívaná slova jako angorská kočka, koza i králík pocházejí z oblasti Ankary, dnešní hlavní město Turecka. Asi nikdo by nehledal kořeny slova mejdan v Arábii a Persii. Mejdan má svůj původ v arabském slově majdán (místo oslav, aréna), stejně jako slova bazar, džungle, divan, sofa a mnoho jiných. Ani slovenština se vlivu Východní civilizace nevyhnula. Salaš, čižmy, postavy slovenských pohádek jsou prokazatelně islámského původu.

Názvy chemikálií a alchymistických náčiní také pocházejí z arabštiny – „dryák (arabsky a persky darják), elixír (al-iksír), alambik, tj. křivule (al-ambík), dále také nafta (naft), kafr (káfúr), amalgam (al-malgham) aj.“ 47 Důkazem toho je i samotné slovo alchymie. Přestože má svůj původ v řečtině, do české slovní zásoby se dostalo

44 HATTSTEIN, Markus. DELIUS, Peter. Islám: umění a architektura. 2006. s.294.

45 převzato z: http://nase-rec.ujc.cas.cz/archiv.php?art=3506 [cit. 2010-02-04]

46 MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ, Bronislav, RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. 2007. s.239.

47 MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ, Bronislav, RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. 2007. s.179.

(28)

poupravením arabského slova al-kímijá. To samé platí i u textilu. „Západ dluží Islámu nemálo: damašek se nazývá podle Damašku, mušelín podle Mosulu, tabby (anglicky moaré nebo mourovatá kočka) podle káhirské čtvrti at-Tabíja, kašmír podle Kašmíru apod.“ 48

Největší změny ve slovní zásobě zaznamenala česká kultura v době, kdy se území jižní a střední Moravy stávalo častým cílem tureckých vojsk. „O tom svědčí v českých zemích poměrně rozšířená příjmení Turek, Turecký, Turčín, Tureček, Jančárek, Jančařík apod.“ 49 Důkaz, že Osmané obyvali naše území jsou i mnohé slovácké písně a moravské balady. Dodnes můžeme na venkově zaslechnout píseň „... už je moja milá od Ťurka zajatá“. 50

48 LUNDE, Paul. Islám. 2004. s.92.

49 MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ, Bronislav, RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. 2007. s.240.

50 MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ, Bronislav, RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. 2007. s.241.

(29)

2. VÝVOJ EXAKTNÍCH VĚD A JEJICH ŠÍŘENÍ NA ZÁPAD

Není pochyb o tom, že arabské vědy byly vždy na vyšší úrovni než evropské.

O tom, že byla arabská kultura o poznání rozvinutější svědčí i fakt, že se rozvíjela již od 8. století a na její formování působilo nespočet vlivů. Především helénistické vědy, rozšířené o poznatky z Indie, Íránu a především dědictví Předního východu – Sumerů, Babyloňanů, Egypťanů apod.

Důležitou roli v rozvoji vědění sehráli islámští učenci ze Střední Asie a Íránu. Většina arabských spisů byla ve 12. století překládána ve Španělsku a v Itálii do latiny a odtud putovaly

dále. Ještě před založením pražské

Ibn Sína – Canon medicinae 51

univerzity se čeští studenti vzdělávali v lékařství, matematice, astronomii či chemii ve Francii a v Itálii pomocí těchto knih.

Své nabyté znalosti přinášely do Čech. „Po vzniku pražské univerzity se východní vědy staly součástí domácí výuky.“ 52 O tomto svědčí rukopisná díla, později i tištěné knihy učenců z Andalusie a Východu, uložená v Čechách i na Moravě.

2.1 LÉKAŘSTVÍ

„Medicínou nazýváme umění, jež se snaží, vycházejíc z pravdivých zásad, zachovat zdraví lidského těla a ochránit je před nemocemi. Jejím cílem není úplně je vyléčit, ale udělat vše, co je možné za daných okolností a v daném čase.“ 53Asi nejvýrazněji zasáhla do evropské vědy východní medicína. Také v českých rukopisech můžeme nalézt mnoho pojednání a otázek vztahujících se k lékařství v latině, některé

51 HATTSTEIN, Markus. DELIUS, Peter. Islám: umění a architektura. 2006. s. 57.

52 MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ, Bronislav, RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. 2007. s.165.

53 převzato z: http://bylinky.webnode.cz/news/zasady-zachovani-zdravi-lidskeho-tela/

[cit. 2010-03-20]

(30)

však i v češtině. Kromě toho také mnoho lékárnických spisů myslitelů z východu, spolu s jejich komentáři.

Muslimové se již od počátku snažili porozumět „tajům“ lidského těla. Zabývali se jeho funkcemi a zamýšlely se nad otázkami, jak udržet tělo čisté a zároveň předcházet různým nemocem.

Po celý středověk a až do 17. století byl za nejlepšího lékaře považován Abú Alí Ibn Síná, především známý pod jménem Avicenna.

Přestože se dožil poměrně nízkého věku, za svůj život vytvořil Ibn Síná mnoho významných studií. „Nejdůležitější je Kanún fí at-tibb Lékařský zákon, pětidílná encyklopedie medicíny.“ 54 Do latiny byla přeložena již ve 12. století. Nejprve se do povědomí lidí dostala pomocí rukopisů a po zavedení tisku patřila mezi často tištěné knihy.

Dílo je rozděleno na pět knih a ani v jedné z nich vždy nechybí jasné příklady a anatomicko-fyziologický úvod. Druhá a pátá

kniha se obrací i na botaniku a léčivé byliny. Ibn Sína – Lékařský zákon 55

Mezi 14. – 17. stoletím se téměř všichni čeští lékaři ve svých tvrzením odvolávali na Avicennu. Například překlad díla Lumen apothecariorum, Světlo apatekářů, od Quirina de Augustis, obsahuje léky pojmenované po Avicennovi. Ani Jungmannův slovník nezůstal pozadu. Obsahuje české slovo „avicenka rostlina vausatěnkovitá“. Jan Černý, český lékař 15. – 16. století, se řídí spisem o nemocích morních, Avicennovy nauky o horečkách. Zato Mikuláš Klaudián se v díle Zpráva a naučení ženám těhotným a babám pupkořezným Mikuláše Klaudiány odvolává na Avicennu, ale i na jiné myslitele tohoto oboru.

54 MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ, Bronislav, RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. 2007. s.166.

55 HATTSTEIN, Markus. DELIUS, Peter. Islám: umění a architektura. 2006. s.57.

(31)

Nejen, že byl Ibn Síná výborným lékařem, proslul také jako filozof. Evropa vděčí jeho filozofické práci za položení základního kamene, na němž začala středověká scholastika stavět své myšlení.

„Jako básník a prozaik patří Ibn Síná k zakladatelům proslulé, tisícileté perské poezie. Je autorem filozofických esejů a didaktických básní v perském i arabském jazyce. Jeho alegorie Haji Ibn Jakzán sehrála v islámském písemnictví významnou úlohu.“ 56 Dílo bylo několikrát napodobeno, například v románu Ibn Tufajle, vyšel i v českém překladu Ivana Hrbka s titulem Živý syn bdícího. Existují ale i dohady, že dílo sloužilo jako předloha k napsání románu Robinson Crusoe od Daniela Defoeva.

Avicenna byl natolik schopný, že do veršů převáděl i svá lékařská doporučení.

„Věz, že pokrm je důležitý všemu v nás, co prospívat má, vždy a v každý čas.

Jestli tvůj pokrm dostatečný není, tvé síly dojdou brzy k oslabení, Nejpříhodnější pokrm je ten, jenž beze zbytku přejde do

krve, nejlepší je, například, maso z kuřete a chléb z čerstvé mouky jemně umleté …“ 57

Ukázka z knihy Al-Hawi58

Jeho slova potvrzují, že zásady zdravé výživy znali již v dávných dobách.

Nejen povídání o správné životosprávě či zdravotních neduzích pojednává ve svých básních, ale zachycuje i naprosto obyčejné věci, jako je víno. Chvalozpěvy na tento mok nalezneme v díle K chvále vína:

„Potravou pro ducha je čisté víno

zářící, lepší, než kdybych poupě růžové měl v sklenici!

56 BEČKA, Jiří. MENDEL, Miloš. Islám a české země. 1998. s. 69.

57 BEČKA, Jiří. MENDEL, Miloš. Islám a české země. 1998. s. 69.

58 převzato z: http://www.pre-renaissance.com/images/Final_page_of_the_Hawi_by_al_Razi.jpeg [cit. 2010-03-20]

(32)

Je achát, rubín je a safír na pohled, jediná jeho kapka změní v orla jepici.“ 59

I když by se mnohým mohlo zdát, že vinný nápoj pouze chválí, po chvíli přechází k varování:

„Moudrý smí pít, hloupému zakázali ten nápoj, v němž se mísí soupeř i přítel v jedné sklenici. „60

Dalším neméně důležitým lékařem byl íránský učenec, v Evropě známým pod jménem Razes (či Rasis, Rhazes apod.), plným jménem Abú Bakr Muhammad Zakarijá Ibn Jahjá ar-Rází.

Napsal několik děl, která byla posléze přeložena do latiny. Mnohé Rázího rukopisy se zachovaly dodnes a některé můžeme nalézt i v našich historických knihovnách. Zabýval se léčením

neštovic a spalniček a jako první od sebe ar-Rází při léčení nemocného 61

tyto dvě choroby odlišil, a především zavedl nové postupy v chirurgii – zašívání ran, bavlněný obvaz. Detailně popsal způsob, jakým lze vyjmout cizí těleso z oka. Patří mezi průkopníky v používání alkoholu pro lékařské účely a podařilo se mu dokonale popsat míchu. Napsal spis „Nemoci dětí“ a identifikoval sennou rýmu a její příčiny. „Rázího práce zaměřená na ledvinové kameny je stále považována za klasiku.“ 62

Rází dával v některých případech přednost alternativní léčbě. Proto není nic divného, že ve své lékařské praxi využíval i léčivé rostliny a mnohdy i drogy. Mezi takové patřila i káva, o níž se ar-Rází zmiňuje jako o léku v jedné ze svých knih.

59 BEČKA, Jiří. MENDEL, Miloš. Islám a české země. 1998. s. 69.

60 BEČKA, Jiří. MENDEL, Miloš. Islám a české země. 1998. s. 69.

61 převzato z: http://en.wikipedia.org/wiki/Abu_Bakr_Mohammad_Ibn_Zakariya_al-Razi [cit. 2010-03-21]

62 převzato z: http://www.islamonline.net/servlet/Satellite%3Fc%3DArticle_C%26pagename%

[cit. 2010-03-21]

(33)

Razes kladl důraz na to, aby lékaři byli „mistry svého oboru“. Byl v tuto dobu jediný, kdo považoval za nezbytné neustálé vzdělávání mediků. V díle Al Kittab al Mansure se zaměřuje na různé obory této exaktní vědy (například ústní hygienu, klimatologii a vliv životního prostředí na zdraví člověka, epidemiologii, toxikologii a také účinky stravy na lidský organismus). K jeho dílům také patří největší lékařská encyklopedie Al-Hawi.

Není pochyb o tom, že Avicenna a ar-Rází patřili mezi nejlepší ve svém oboru. Byla tu však i řada dalších, dalo by se říci stejně schopných učenců.

Někteří pojednávali o moči, pouštění žilou či svou energii soustředili na oční lékařství. Jiní zase své první pokusy vyzkoušeli na opicích. Všichni ale ve svém oboru dosahovali velikých úspěchů.

Córdoba nebyla jen kulturním centrem,

především zde žilo mnoho učenců a lékařů, kteří

zasáhli do vývoje medicíny a napomohli jejímu pokroku. Popis oka dle Alhazena 63

Ovlivnili historii lékařské vědy a dostali se o krok blíže k pochopení lidského těla.

K rozvoji anatomie přispěl Al Bukala, který vytvořil celou řadu lékařských nástrojů.

Některé se používají dodnes. Velký pokrok zaznamenala i farmakologie a patologie.

Hippokratova přísaha, kterou přeložil Husajn ibn Isháq, se stala základní závaznou listinou pro muslimské anatomy. Mimoto, napsal ještě několik vlastních děl.

Nejvýznamnější z nich je soubor o oftalmologii, kde detailně rozebírá stavbu oka a oční nemoci. „Je to první arabské dílo zahrnující anatomické kresby. Bylo přeloženo do latiny a po staletí zůstávalo nejautoritativnějším dílem v oboru. „ 64

Muslimské lékařství bylo vždy na vysoké úrovni. Avšak mezi jeho nejvýznamnější obor patřilo oční lékařství – oftalmologie. Řadu nástrojů pro provádění očních operací vynalezli právě muslimové. Mohou se pyšnit prvenstvím v užití injekční stříkačky, která byla „vynalezena iráckým doktorem Ammarem ibn Ali z Mosulu, pro

63 převzato z: http://www.lumen.nu/rekveld/wp/?p=30 [cit. 2010-03-20]

64 LUNDE, Paul. Islám. 2004. s.97.

(34)

extrahování měkkých zákalů vysáním.“ 65 Injekční stříkačka se stala každodenním nástrojem islámských lékařů.

„Léčivé rostliny, léky vůbec a koření ve středověku přicházely převážně z východních zemí, Íránu, Indie apod., avšak zprostředkovateli byli především arabští obchodníci.“ 66

2.2 ASTRONOMIE, MATEMATIKA A FYZIKA

Arabové byli ve středověku oproti Evropanům „o krok na před“. Netýkalo se to jen znalostí v oblasti medicíny, ale také astronomie a astrologie. „Zdokonalovali přístroje i analytické postupy, sepsali nespočet prací a dospěli k vypracování tabulek s mnohem přesnějšími údaji.“ 67 Toto dokazuje i fakt, že převážná část hvězd byla ve středověku známá pod arabskými názvy a v latinských názvech přetrvaly dodnes.

Například hvězda, pro většinu známá jako Sirus, pochází z arabského ši´rá což znamená „psí hvězda“.

Do české astronomie zasáhl svými spisy

Alfraganus. Podílel se na revizi Ptolemaiových

Souhvězdí kraba68

astronomických tabulek, především se „proslavil mapou světa rozděleného do sedmi klimat.“ Zabýval se pohybem nebeských těles a roku 833 vydal astronomickou příručku, která v Evropě patřila mezi nejčtenější.

Za „raritu“ můžeme považovat Súfího Hvězdný atlas. Bohatě ilustrovaná kniha se liší dle svého místa vydání. V arabské verzi nalezneme Kentaura držícího v ruce tulipán, francouzský exemplář nabízí pohled na bourbonskou lilii a v české verzi v ruce svírá lipovou ratolest.

65 převzato z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Oftalmologie#Muslimsk. [cit. 2010-03-21]

66 MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ, Bronislav, RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. 2007. 171 s.

67 MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ, Bronislav, RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. 2007. 171 s.

68 převzato z: http://commons.wikimedia.org/wiki/File:Constellation_Crabe_-_al-Sufi.jpg [cit. 2010-03-20]

69 MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ, Bronislav, RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. 2007. s.174.

(35)

Albategnius ohromil svět astronomickými tabulkami Azzídždž, „které sehrály značnou úlohu v evropské středověké a renesanční astronomii a sférické trigonometrii.“

70 Zabýval se měřením hvězd, Měsíce a planet a zpřesnil Ptolemaiovy teorie.

Převážná většina astronomů se snažila o zapsání svého jména do dějin hvězdářství. Alzarchel zavedl nové astronomické přístroje, Tamerlán se skupinou matematikou a hvězdářů nechal postavit observatoř, kde zhotovili dílo Zídždž kúragání.

Obsahovalo seznam 1018 hvězd, včetně jejich přesným údajů. Tyto tabulky byly spoustu let využívány evropskými hvězdáři.

O tom, že je matematika „sestrou“ astronomie není pochyb. Důkazem je i fakt, že většina myslitelů zabývajících se tímto oborem byli také astronomové. Algorizmi (al- Chórezmí), autor spisu Kniha o pohybu vysoké hvězdné oblohy, který spolu s Frgháním stanovil průměr zemského glóbu a další zeměpisné

míry, se proslavil především spisem věnovaným matematice – Kniha o sčítání a odečítání podle indických počtů. Díky této knize se do Evropy dostaly v dnešní době běžně užívané indické číslice.

U nás známé především jako arabské. Rovněž seznámil obyvatele Západu s desetinným systémem a traktátem Kitáb al-džám'a wa-l-tafríq bil-hisáb al- hindi (do latiny přeložené jako Algorithmi de numero indorum) s číslem 0. Dále Chórezmí sestavil knihu Stručný výtah o algebře a rovnicích, ve které seznamuje čtenáře s praktickým řešením kvadratický

rovnic. Mnohokrát byla přeložena a slovo algebra je Stránka ze spisu Al-Kitab

dodnes užíváno po celém světě. Jako jediný ve své al-mukhtasar fi hisab al-jabr 71

době považoval algebru za samostatnou matematickou disciplínu. „Připisuje se mu také

zvyk označovat neznámou veličinu symbolem X. Ve svém díle Al-džabr ua'l-muqábala popisuje metodu k vyjádření neznámé (aš-šáí, doslova věc) v rovnici prvního stupně. Na konci označuje věci (aš-šáí) symbolem X.“ 72 Jméno al-Chorezmí, tedy jeho latinská

70 MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ, Bronislav, RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. 2007. s. 77.

71 převzato z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Al-Chorezm%C3%AD [cit. 2010-03-20]

72 převzato z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Al-Chorezm%C3%AD [cit. 2010-03-20]

(36)

podoba, se stalo základem pro vznik slova algoritmus. Pojem algoritmus se stal součástí matematické terminologie a od 13. století se jím nazývaly spisy o počtech.

Zakladatelem zeměpisné matematiky se stal učenec světového formátu Abú Rajhán Muhammad Ibn Ahmad al-Bírúní, v Evropě známý jako Albiron. Mezi jeho největší zásluhy patří určení směru Mekky, který je velice důležitý pro muslimy při motlitbě. Jeho propočty byly téměř dokonalé. Od těch dnešních se liší jen nepatrně.

Východní učenci projevili zájem také o fyziku. Důkazem toho může být nespočet knih vydaných na toto téma. Středověká islámská fyzika kladla větší důraz na pozorování, čímž se odlišili od řeckých filozofů.

Alhazen, arabský vědec, se věnoval jak fyzice, tak i astronomii a matematice. Podařilo se mu propojit algebru s geometrií. Svoji pozornost ale více soustředil na fyziku, přesněji na optiku. To také dokazuje ve svém díle Velká optika. Provedl nespočet experimentů se světlem, čočkami, barvami a také se jako první pokusil o rozptyl světla. Zkoumal světelné paprsky, především se zajímal o jejich lom. Ke svému bádání užíval

Alhazenova teorie o paprscích 73

různých pomůcek, například skleněnou nádobu naplněnou vodou, čímž se dostal velice blízko k objevu teorie lupy.

Jeho poznatky se o tři století později inspirovali Italové, kteří teorii o zvětšovací čočce dovedli k dokonalosti. Pozornost také věnoval barvám zapadajícího slunce a snažil se přijít na podstatu některých fyzikálních jevů (duha, stíny aj.). Tímto ovlivnil nejednoho evropského učence. Alhazenovi se jako prvnímu podařilo popsat jednotlivé části oka a vysvětlil proces vidění, čímž vyvrátil některé spekulace pocházející z Antiky. Někteří autoři o něm hovoří jako o „otci“ moderní optiky.

73 převzato z: http://www.fravahr.org/spip.php?article80 [cit. 2010-04-12]

(37)

2.3 CHEMIE A ALCHYMIE

„Alchymie, předvědecké stadium chemie, má rovněž kořeny na Východě, pravděpodobně v Egyptě, a zásluhou Arabů se dostala do Evropy.“ 74 Slovo alchymie bylo odvozeno od arabského al-kimia, což v arabském pojetí zachycuje jak naši chemii, tak i alchymii. Zpočátku docházelo k častým sporům mezi vyznavači alchymie a chemie, jelikož často docházelo k překrývání těchto vědeckých oborů. Muslimští chemikové se snažili co nejvíce využívat experimentální vědecké metody, zatímco alchymisté postavili základy své vědy na přeměně a vytvoření nového života.

Destilace ve skleněné křivuli 75

V evropském středověku byla obvykle alchymie chápána jako nástroj hledání nesmrtelnosti a přeměny kovů ve zlato. „Byla považována za tajnou nauku o proměně hmot, usilující o dosažení „zlata“, a to jak hmotného, tak i symbolického duchovního.“76 Především je založena na filozofických spekulacích, avšak pomocí ní došlo k objevení nových látek, principů a postupů využívaných dodnes. Šlo o postupy vztahující se na metalurgii, destilaci ropy, voňavek a jiných látek, ale rovněž na výrobu barviv, inkoustů, cukru, skla a mnoha jiných výrobků. 77 Občas alchymie „zabrousila“ i do jiných oborů. Řešila problémy týkající se metafyziky i filozofie. Pokládala si otázky duchovní, ale i týkající se kosmu. Postupem času se alchymie omezila pouze na duchovní složku čímž byly technologické postupy zastíněny a odsunuty do pozadí.

74 MENDEL, Miloš, OSTŘANSKÝ, Bronislav, RATAJ, Tomáš. Islám v srdci Evropy. 2007. s. 179.

75 převzato z: http://www.vesmir.cz/clanek/alchymie-a-chemie-v-islamskem-svete [cit. 2010-03-21]

76 převzato z: http://www.vesmir.cz/clanek/alchymie-a-chemie-v-islamskem-svete [cit. 2010-03-21]

77 převzato z: http://www.vesmir.cz/clanek/alchymie-a-chemie-v-islamskem-svete [cit. 2010-03-21]

Figur

Updating...

Referenser

Relaterade ämnen :