PODĚKOVÁNÍ
Poděkování bych chtěla věnovat v prvé řadě vedoucímu mé práce prof. Mgr. Jaroslavu Brabcovi, za předání upřímných názorů a cenných rad, za jeho čas věnovaný mým pracím, a to jak diplomové, tak těm v průběhu celého studia. Také za podporu, kterou mi věnoval v těch nejobtížnějších chvílích a přátelský přístup.
Stále také děkuji Prof. Dr. Ing. arch. Bořku Šípkovi za možnost studovat tento obor, a jeho úderné rady a postřehy, které mi byly nápomocné i během diplomové práce.
Dále bych chtěla poděkovat všem, kteří mi vřele sdělovali a poskytovali potřebné informace k analýze diplomové práce, a zároveň za jejich osobní názory, které mi byly cenným zdrojem inspirace.
V neposlední řadě děkuji celé své rodině a přátelům, kteří mi byli tou největší podporou, povzbuzovali mě v dokončení práce, za což jim děkuji. Vaše trpělivost po celou dobu mého studia mě dovedla až ke zdárnému cíli.
ABSTRAKT
Tématem diplomové práce je "Restart trávnic". Rozhodla jsem se řešit možnou renovaci či recyklaci starých městských budov a prostranství. Konkrétně sleduji historickou část města Turnov - ulici Trávnice, a budovu divadla a kina. Za pomocí důkladné analýzy historie i současnosti míst se snažím najít to nejlepší možné, řešení jak poukázat na nevzhledný vstup do divadla a stav starého kina, zvažuji možné propojení těchto budov.
Poukazuji na bezohlednost vůči historickým budovám a hledám cestu, jak předcházet jejich totálnímu zničení a přehlížení. Mým cílem je návrh podpůrného řešení, které má evokovat zájem o změnu současného otřesného stavu.
Analytická část práce zkoumá do patřičné hloubky obecné roviny řešeného města, divadla a kina, sociologické a kulturní aspekty, a zároveň se důkladně věnuje historii těchto budov v Turnově. Plynule přechází do části praktické, kde dojde k přetvoření vybraných atributů na konkrétní instalaci s cíleně aplikovanými prvky, které mají zajistit potřebnou funkci vyvolání zájmu lidí.
ABSTRACT
This diploma theses titled 'restart trávnic' deals with possibilities of renovation and recovery of old municipal buildings and the surroundings. It focuses in particular on a part of the town of Turnov- street Trávnice with its theatre and cinema. The aim of this theses is to find the best solution on how to highlight run down condition of the theater entrance and the cinema.
In addition I stress how our historic buildings are treated with no respect and I am trying to find a way on how to prevent them from being destroyed and ignored.
The purpose of this theses also is to raise awarness of an urgent need to change the current state. Analytical part of the work explores general aspects of the town, theatre and cinema and their history, sociological and cultural aspects as well. Practical part of the work concentrates on some chosen atributes and their particular implementation with the purpose of raising awarness.
KLÍČOVÁ SLOVA
havarijní stav, nezájem, přehlížení, restart, Trávnice, Turnov, Český ráj, divadlo, vstup, kino, obnova, propojení, instalace, obnova zájmu, recese, vtip
KEYWORDS
Crash condition, lack of interest, overlook, restart, Trávnice street, Turnov, Bohemian Paradise, theater, entrance, cinema, restoration, interconnection, installation, renewal of interest, recession, joke
OBSAH:
ÚVOD ... 10 1. ANALÝZA ... 12
1.1 TURNOV 12
1.1.1 Památky 12
1.1.2 Život a kultura v Turnově 13
1.1.3 Trávnice 13
1.2 DIVADLO VŠEOBECNĚ 14
1.2.1 Charakteristické znaky 14
1.2.2 Význam: kulturně-sociologický 15
1.3 KINO VŠEOBECNĚ 16
1.3.1 Význam kina - filmu 16
1.5 MĚSTSKÉ DIVADLO TURNOV 18
1.5.1 Historie 18
1.5.2 Současnost 20
1.6 "BIOGRAF INVALIDŮ" v Turnově 22
1.6.1 Historie 22
1.6.2 Současnost 25
1.7 ZÁVĚR ANALÝZY 27
2. KONCEPT ... 29
2.1 VÝCHODISKA ANALÝZY 29
2.1.1 Lidé 29
2.1.2 Cesta k zájmu 30
2.1.3 Recese 30
2.2 HISTORIE BUDOV 31
2.3 OPATŘENÍ 31
2.4 UMÍSTĚNÍ 32
2.5 PSYCHOLOGICKÉ TRIKY 33
2.5.1 Optické působení 33
2.5.2 Akustické působení 34
2.5.3 Pachové působení 35
3. VÝSLEDEK PRÁCE ... 36
3.1 VYUŽITÍ HISTORICKÝCH NÁZVŮ 36 3.1.1 Zlatý orel a jednorožec 37 3.1.2 U města Petrohradu 37 3.1.3 Kozí plácek 37 3.1.4 Trávnice 38 3.2 MONUMENTY 39 3.3 VYUŽITÍ PSYCHOLOGIE 41 3.3.1 Barvy 41 3.3.2 Zvuk 44 3.3.3 Vůně 44 3.3.4 Zrcadlo 44 3.4.MATERIÁLY 45 3.4.1 Sochy 45 3.4.2 Pochozí plocha 45 3.4.3 Tunel 46 3.4.4 Nápisy 47 3.4.5 Prach 48 3.4.6 Skákadla 48 3.4.7 Světla 49 3.4.8 Proud světel 49 3.4.9 Lešení 50 3.5 TECHNICKÉ ŘEŠENÍ 50 4. VÝSTUP - vizualizace ... 51
5. ZÁVĚR ... 59
SEZNAM ZDROJŮ ... 61
SEZNAM OBRAZOVÝCH PŘÍLOH ... 65
PŘÍLOHY ... 67
10
ÚVOD
V diplomové práci se zabývám tématem "Restart Trávnic". Jedná se o ulici Trávnice v historické části Turnova, ke které náleží několik historických cenných budov. Zaměřila jsem se na budovu divadla a kina, jejichž otřesný stav mi není lhostejný již několik let. Rozhodla jsem se proto do problému více zapojit a podat možné řešení svou diplomovou prací.
Historie městského divadla je datována od roku 1874, kdy bylo slavnostně otevřeno.
Jedná se o třetí kamenné divadlo v České republice a je malou kopií divadla Prozatímního.
V průběhu let došlo na několik vnitřních rekonstrukcí a renovací, avšak exteriéru se dotkla pouze jediná. Po demolici domu čp. 152 v ulici Trávnice byl přistavěn nový vlastní vchod do divadla, který se do dnes žádné zásadní změny nedočkal. Divadlo je pro mě budova, která má reprezentovat město, má z ní sálat cosi mystického, posvátného, luxusního. Turnovské divadlo však vyvolává opačné dojmy, a jeho vchod je spíše odpuzující, než vyzývající k návštěvě. Cesta kolem opadané omítky, bortící se zídky a neudržované zeleně, po rozhoupaném chodníku nás však dovede do naprosto protikladného interiéru. Lesk, třpyt, čistota, dekorace, honosnost - to všechno dohromady tvoří ojedinělý a krásný interiér divadla, který má své kapacity sálu pravidelně vyprodané. A tak si stále kladu otázku, co je příčinou zanedbanosti exteriéru tak skvěle fungujícího vnitřního divadelního světa?
Problém se zanedbáním má taktéž jen několik metrů vzdálené kino "Bio invalidů".
Svou největší slávu zažilo mezi roky 1930 a 1989, tohoto roku došlo na přemístění sálu do novější budovy. Od té doby bylo původní kino využíváno pro hudební večery a později jako prodejna oblečení "z Asie". Poslední uživatelé objektu jeho stavu také nepřidali a od roku 2001, kdy se dostal do osobního vlastnictví, zeje prázdnotou a chátrá. Destrukce nabyla takového měřítka, že hrozí zřícení stropů a následně celého objektu. Postupně opadává omítka, na střeše rostou stromy, uvnitř žijí bezdomovci a město se marně snaží zabránit vstupu do interiéru rozmístěním květináčů kolem vchodů. Znovu se tedy ptám, proč tomu nebylo zabráněno, jedná se přeci o kulturní památku, která změnila život spoustě obyvatelům města.
Domnívám se, že málo komu na první uvážení dojde, jakou hodnotu divadelnictví a kinematografie má. Dle mého názoru je o divadlo, jako o prostředek pro ušlechťování společnosti, v dnešní době třeba pečovat a rozvíjet jej. To samé platí i o kinech v menších
11
městech. Jedná se o dva směry významně ovlivňující sociologicko-kulturní podmínky života ve městě. Turnov má tyto dva objekty v nevídané blízkosti, smutným faktem je, že toho nevyužívá. Rozhodla jsem se proto řešit problematiku těchto dvou objektů komplexně, a to i z důvodu jejich společné historie, kdy divadlo poskytlo "službu" kinematografické projekci ve svůj vlastní neprospěch. Jejich propojením chci poukázat na možnou analogii v destrukci, bude-li exteriér divadla i nadále přehlížen. Výrazněji by pak měla působit i souvislost a významnost těchto kulturních směrů, které by neměly upadat v zapomnění. Také je vyzdvihnuta možnost budoucího řešení, kdy budova kina může být nápomocná (protislužbou z minulosti) pro rozšíření možností divadelní nabídky.
Velkým problémem se jeví prozatímní nezájem lidí a neochota situaci už i jen "vidět", natož řešit. Dnešní doba plná reklam o ideálním světě a životě svými lži zakrývá skutečný život kolem nás. Ten který potřebuje naší pozornost a péči, stejně tak jako tyto dvě budovy.
Pro změnu, kdy je třeba nejprve získat pozornost lidí, je třeba najít radikální řešení hodné dnešní době, která volí prostředky tak, jak uzná za vhodné.
Momentálně nechci lidem nabídnout konečné stavebně-architektonické změny, ale řešení podpůrné, které upozorní na tuto situaci, a vyvolá především zájem lidí ji řešit.
V teoretické části se proto zabývám samotnými obecnými rovinami divadla a kina, ke kterým částečně přidám sociologicko-kulturní aspekt. Součástí je rozsáhlá analýza historie místa a budov, ze které jsou následně čerpány informace zásadní pro vznik práce. Historické atributy těchto míst jsou natolik zajímavé, že tvoří celou reálnou instalaci propojující objekty divadla a kina. Její atraktivita je tvořena nadsázkou, hravostí, ale i symbolikou dnešní
"živoucí lidské burlesky". K dosažení nejlepšího výsledku připojuji i psychologická řešení, která se zabývají barvami, zvuky a vůní. Extravagance, nevšednost, vtip, náznak luxusu, ale i psychologické triky tvoří poutavou instalaci, která přitahuje pozornost lidí k momentálně přehlíženým objektům. Kontrastnost materiálů a provedení instalace a rozpadajících se budov je tak velká, že lidem vtiskne myšlenku o nesprávnosti jejich postoje vůči historickým budovám.
12
1. ANALÝZA
V této části práce se zabývám podstatou daných pojmů a míst. Zkoumám jejich význam do patřičné hloubky, abych mohla v závěru vyvodit to nejlepší možné řešení. V první řadě se věnuji lokalitě, ve které se objekty nachází, posléze i samotné teorii a historii řešených budov.
1.1 TURNOV
Počátky města se vážou již ke 12. století, kde jsou spojeny s rodem Markvarticů.
Jejich stylizovaný erb je znakem městu dodnes. Od samého počátku se Turnov potýkal s nepříznivými podmínkami pro růst a vývoj. Byly to především vojenské nájezdy, krutá pravidla a podmínky panovníků, ale hlavně několika četné ničivé požáry. Paradoxně se díky nim začalo ve městě kolem 17.století dařit stavebnictví, cihlářství, tesařství, ale především rozkvétalo kamenářství zvané „štajnšnajdrovství". Brousily se drahé kameny, později i kompositní skla. Dodnes je město proslulé svým originálním výrobkem - "Českým granátem". Poté, co se město začalo vzpamatovávat z neblahé historie, se přikročilo k rekonstrukcím kostelů, zámků a chrámů. Zlepšovala se také doprava, především pak ta železniční. V zájmu zlepšení kvality města se začaly budovat parky a aleje, a došlo k znovunavrácení umění do prostoru města. Zvýšil se počet sociálních služeb (pošta, lékař, nemocnice, škola, koupaliště,..), ale také místních velkých fabrik. Díky nim se město dostalo znovu do povědomí okolních obyvatel. Hlavním důvodem návštěvy města však stále zůstává krajina Českého ráje a rozsáhlá síť turistických stezek přírodou i po památkách.
1.1.1 Památky
Mezi nejstarší dochované památky patří kostel sv. Jana Křtitele v Nudvojovicích z počátku 13. století. Další památkou je kostel sv. Matěje na Hruštici, kostel sv. Františka z Assisi na náměstí Českého ráje, také chrám Narození Panny Marie, či kostel sv. Mikuláše v centru města. Mezi vzdálenější památky se řadí zámek Hrubý Rohozec, Dlaskův statek vystavěný v lidové architektuře, chrám svatého Jakuba v Přepeřích, či hrad Valdštejn.
Za zmínku stojí i městská renesanční radnice a budova Spořitelny na Turnovském náměstí.1 Významnou budovou je také Městské divadlo, které bylo postaveno jako třetí kamenné divadlo v Čechách.
1 Volný přepis z vlastní bakalářské práce, Terminál pro srdce Českého ráje. TUL, FUA, ED, 2015.
13
1.1.2 Život a kultura v Turnově
V Turnově dnes žije kolem 15000 obyvatel a patří k němu i spádová oblast, ve které žije přibližně 35000 lidí. Velkým živitelem města jsou sami ekonomicky aktivní obyvatelé, kterých je na 7000, z nich 2800 živnostníků. Výzkumy prokazují, že se tato čísla budou nadále navyšovat, jelikož město plní jak hospodářskou funkci, tak je zároveň střediskem kulturního ruchu. Nachází se na významné trase Praha - Liberec, proto je centrum turistického regionu Český ráj snadno dostupné. Navíc má bohaté kulturní, historické, ale i přírodní zázemí, které dle odhadů zajišťuje denně kolem 6000 uživatelů zóny i návštěvníků.
Významnou roli v návštěvnosti města hrají i každoročně pořádané události.
K tradičním patří například akce Kámen a šperk v Českém ráji, nebo vyhlášené Staročeské trhy. V podobném duchu se konají oslavy lidových svátků, jako třeba velikonoce, masopust, či svatováclavské posvícení, na Dlaskově statku. Dále jsou tu celoročně pořádané výstavy pod záštitou Muzea Českého ráje, nebo pořady konané Turnovským kulturním centrem, či knihovnou Antonína Marka.
Velkou roli v kultuře města hraje místní divadlo a kino, které je v letních měsících doprovázeno venkovním promítáním v kině letním. Vyhledávanou destinací je Turnov i díky velkému množství sportovního vyžití. Pro vnitřní sporty slouží sportovní hala TJ Turnov, která přímo sousedí se Městským stadionem Ludvíka Daňka. Zde se každoročně koná celorepubliková sportovní událost Memoriál Ludvíka Daňka, na který se dostavují i zahraniční sportovci. Dále má město zimní sportovní stadion, krytý i venkovní bazén, tenisové kurty, a v nedalekých Struhách i lyžařský vlek. Nejznámější je ale tato oblast především díky rozsáhlé síty turistických stezek po krásném prostředí Českého ráje.
1.1.3 Trávnice
Lokalita, ve které se budovy nacházejí, je v historickém a památkově chráněném středu města. Ulice Trávnice, Palackého a Krajířova společně tvoří starou židovskou čtvrť.
Trávnice - historický pomístní název původně podměstské osady, odvozené od názvu
„Trávníky“, „Na Trávnících“. Tento gramaticky 6.pád rodu mužského se zkracoval a komolil, až přešel do krátké podoby ženského rodu „Na Trávnicích“, „Trávnice“, a to pravděpodobně už kolem r. 1650. V historii byl součástí dnešních Trávnic i Kozí plácek u starého kina.2
2 Názvy ulic a městských částí v Turnově, [online]. [cit. 2017—3]. dostupné z:
http://turnov.cz/filemanager/files/file.php?file=69238
14
1.2 DIVADLO VŠEOBECNĚ
Divadlo, je stavba předurčená k divadelnímu umění, jakožto jednomu z uměleckých druhů, které je významným pojítkem mezi divákem a hercem společně s dalšími účinkujícími.
Herci svým hlasem, pohybem a mimikou předávají určitý děj či myšlenku svým divákům.
Tak tomu bylo už při samotném předpokládaném vzniku divadla, kdy "herci" - lovci přednášeli bohům svá přání a představy. Divadlo se snaží vždy o vytvoření jakési dokonalé iluze a opojného zážitku. Tomu napomáhala i samotná impozantní a dominantní stavba budovy, která vždy nesla nádech bohatosti, luxusu. Druh budovy se přitom měnil vždy podle doby a současné povahy divadelního umění, ve spojení se sociálním složení obyvatelstva.
1.2.1 Charakteristické znaky
Námětem klasických divadelních představení (odlišně od dalších typů umění) je vždy společenská či lidská událost. Tj. divadlo se vždy musí zabývat člověkem samým, poněvadž on sám je hlavním nositelem divadelního výrazu jakožto herec. Ve zkratce - divadlo vždy ve svých tématech zrcadlí samu společnost, dobu, a prostor.
Dalším znakem divadla je poskytnutí paralelnosti smyslového vnímání, kterou žádné jiné umění poskytnou nemůže. Znamená to tedy propojení umění opticko-akustického a časově-prostorového. Ostatní druhy umění vnímáme buď zrakem (literatura, výtvarné umění), nebo jen sluchem (hudba, zpěv), kdežto divadlo všemi lidskými smysly současně.
Vztah divadla a společnosti je velmi úzký. Na jednu stranu společnost působí na divadlo, neboť představitelé divadla jsou členy společnosti, jejich ideje a kreativita jsou nutně produkty sociální zkušenosti, tradic a hodnot a zároveň je v divadle sociální skutečnost reflektována. Divadlo do určité míry podléhá společenským normám a zvykům. Na druhou stranu je společnost předmětem divadelního působení, divadlo ji chce zpětně skrze diváky oslovovat a ovlivňovat. Divadlo tedy ve vztahu ke společnosti stojí uprostřed, je společností ovlivňováno, samo ale také na ni působí.3
3 Hlavicová, Lenka, Diplomová práce, [online]. [cit. 2017—3]. dostupné z:
https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/26928/
15
1.2.2 Význam: kulturně-sociologický
Divadlo plní společenskou funkci, spojuje sociální a estetické dimenze života.
Je ve velmi úzkém sepjetí se sociálními situacemi, ze kterých často vychází a vztahuje se k nim. „Je-li jejich odrazem, různě ozvláštněným, typizovaným, stylizovaným, zobecněným až k abstrakci, může být jejich idealizací, kritikou, parodií, sublimací nebo kompenzací, inspirovat pro ně nebo vyzývat k jejich překonání“. Sociální situace a sociální vztahy každodenního života jsou v divadle umělecky reprodukovány. V této souvislosti se často hovoří o umění jako o zrcadle, které je nastavováno společnosti. A divadlo je vskutku tím specifickým druhem umění, kde je metafora nastaveného a nastavovaného zrcadla platná, neboť divadlo vždy odráží, reflektuje, kritizuje či se jakkoli, ať již minimálně nebo zcela, vymezuje ke společenskému dění. Divadlo ve společnosti zastává také další funkce jako je funkce poznávací a sebepoznávací, kdy přispívá k osvojování zkušenosti, k prohlubování rozumové a citové reakce; dále funkce normativní - sociální regulace; funkce výchovná (pro děti a mládež); obecná funkce informační a v neposlední řadě funkce zábavná.
Divadelní publikum není nahraditelné, bez něj není existence divadla možná. Divadlo bez diváka totiž postrádá smysl. Divák, který se divadelní produkce přímo účastní, je zároveň reprezentantem společnosti vně divadla a stává se prostředníkem mezi divadelním uměním a společností jako celkem. Přítomnost diváků z divadla vytváří druh svébytného sociálního obřadu, do kterého vstupují jevištní (umělecké) i mimojevištní (neumělecké, sociální) složky divadla. Dramatický text a jeho jevištní ztvárnění (inscenace) pak společně s ostatními společensko-institucionálními vlivy a konvencemi vzbuzují slavnostní charakter divadelního umění. Takto emocionálně v divadle působí divadelní budova a její interiér, „protokol“
chování návštěvníků (očekává se, že návštěvník přijde slavnostně oblečen, bude se chovat společensky, tedy zdvořile a tiše a při produkci nebude rušit herce a ostatní diváky v sále).
„Divadelní budova je viditelné posvátno, oddělené od profánního prostředí města“ a co více,
„kamenné divadlo je monument, jeho velkolepá fasáda již naznačuje, že cesta dovnitř je cosi jako rituál zasvěcování či přechodu (vstupenky, šatny, bufety a stíny, které bloudí předsálím a očekávají zvuk zvonku). I když se divák ocitl uvnitř, je vpuštěn pouze do hlediště (profánní uvnitř posvátného). Divadlo plní společenskou funkci, spojuje sociální a estetické dimenze života. Je ve velmi úzkém sepjetí se sociálními situacemi, ze kterých často vychází a vztahuje se k nim.4
4 Hlavicová, Lenka, Diplomová práce, [online]. [cit. 2017—3]. dostupné z:
https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/26928/
16
1.3 KINO VŠEOBECNĚ
Název kino je odvozen z řeckého kinēma (pohyb) a graf (záznam). Starší označení biograf pochází z řeckého bios (život). Původní název je kinematograf (čili záznam pohybu) nebo biograf (záznam života). V hovorové řeči došlo ke spojení a zkrácená obou termínů na kino (bio v období první republiky), ve slangové řeči na biák.5
Dalo by se říci, že se jedná o jakési "odvětví" divadelního umění. Se značným vývojovým zpožděním, a rozličným způsobem finálního zpracování.
1.3.1 Význam kina - filmu
Kino má ,stejně jako divadlo, mnohem větší přesah než jen "sledovaní pohyblivých obrázků". V průběhu historie se na národní kina a kinematografii můžeme dívat různými měřítky. Lze ji hodnotit pozitivně ve smyslu obohacování společnosti, ale zároveň negativně, a to skrze snahu cíleně ovlivňovat diváka v jeho úvahách. Je ale třeba říci, že se zde pojednává o kině, jako o samostatně stojící budově v centru města určené pro promítání filmů, nikoli však o multikinech v obchodních centrech.
Zatímco dnešní multikino se pojí především se zábavou a nakupováním, kino v dřívějších dobách představovalo říši snů, jež lidem poskytovala prostřednictvím pohyblivých obrázků nevšední zážitky, o kterých by si jinak mohli pouze číst a nebo si o nich nechat jenom zdát. Malé kino tak lze nazvat mýtickým místem. Jeho diváci k němu nepřistupují jako k profánnímu prostoru, jeho návštěva pro ně představuje sváteční akt.
To však nemá svůj původ v menší frekvenci hraní, nýbrž v tom, že malé kino je ztělesněním určitého mýtického vzoru, jenž se může promítat do našeho pohledu na ně. Návštěvu malého kina je tak možno chápat jako rituál, skrze nějž se divákům zjevuje mýtický význam tohoto prostoru, jeho složek a dění v něm. Onen skrytý smysl místa prostředkuje zejména tma v sále, jež bývá označována jako hypnotická či somnambulická. Dále atmosféru kina významně utváří promítací plátno, jež odděluje svět skutečný od světa iluzorního.
Důležitým významotvorným pojítkem, které stejně jako místní zakotvenost, je akcentován i u jiných obrazů malého kina, je „modrá tma“ sálu. Ta hraje naprosto esenciální roli v navození filmové fascinace, neboť zahaluje svět reálný a dovoluje světleným paprskům, aby „vykouzlily“ svět iluzorní. Díky tmě je malé kino oním tajemným prostorem,
5 Wikipedie, [online]. [cit. 2017—3]. dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Kino
17
jenž vábí diváky. Podstatným aspektem malého kina je zde i jeho lokální situovanost a s ní související emocionální pouto, které diváka váže k místnímu kinu a k celému „jeho předměstí.“6
Umělecké filmy se zabývají lokálními problémy spojenými s kulturou dané země.
Film - i když má mnohem více vyjadřovacích prostředků - podobně jak divadlo, má výsadní postavení. Dokáže v relativně krátkém časovém úseku emotivně vylíčit nějakou skutečnost.
V historii často sloužil jako nástroj propagandy a moci.7
"Film jako ideální prostředek pro šíření propagandy.
Nejsilnější zbraní propagandy je moc působit na smýšlení mnoha lidí najednou. Nejvýrazněji se tato moc projevuje při použití audiovizuální techniky, kdy je více lidských smyslů ovlivňováno najednou. Skupina takto ovlivňovaných je v tom případě nazývána publikem.
Důsledky působení masových médií se projevují v chování, jednání či mínění lidského jedince i společnosti jako celku. Jako mediální účinek vlivu masových médií může být označena změna orientace nebo intenzity postoje, která by nenastala, kdyby recipient nepřišel do styku s konkrétním mediálním obsahem nebo nebyl dlouhodoběji v kontaktu s mediální komunikací jako celkem. Podle historika Reichela umění není pouze umělecké dílo a umělcova existence, ale také sociální moc. Viděno subjektivně a individuálně stojí sice při vnímání uměleckého produktu v popředí prožitek okouzlení, fascinace a napětí, avšak tím, že umělecké dílo zároveň zprostředkovává symboly, obrazy a jiné vjemy, plní i sociální funkce. Umění tedy plní úlohu média sociální kontroly prostřednictvím řízeného výkladu skutečnosti. Film ovlivňuje nejen mínění kruhů znalců umění, ale oslovuje široké masy.
Dosahuje přitom společenského účinku, který může být často silnější než škola či církev, dokonce než knihy, tisk nebo rozhlas."8
6 Bargel Robert, Význam a percepce lokálního kina na malém městě, [online]. [cit. 2017—3]. dostupné z:
https://is.cuni.cz/webapps/zzp/detail/76037/
7 Národní kinematografie, [online]. [cit. 2017—3]. dostupné z:
https://is.mendelu.cz/eknihovna/opory/zobraz_cast.pl?cast=30150
8 Kachlová, Jana, Bakalářská práce, [online]. [cit. 2017—3]. dostupné z:
https://is.muni.cz/th/216322/fss_b/MU_bc_final.txt
18
1.5 MĚSTSKÉ DIVADLO TURNOV
Městské divadlo v Turnově je památkově chráněná budova z roku 1874. Vzniklo jako třetí kamenné divadlo v Čechách. Bylo stavěno jako zmenšená kopie Prozatímního divadla v Praze. Hlediště dnes pojme 290 diváků.9
1.5.1 Historie
Turnov je jedním z mála měst, kde se hrálo divadlo již v 18. století. Možná právě proto má tak bohatou historii, co se týče druhů a množství představení, hereckých výkonů a ikon, ale především i míst, kde se divadlo hrálo. Samotné počátky divadla na Turnovsku jsou vázány k teátru postavenému u radnice. V letních měsících se pak hrávalo na verandě na ostrově u "Shořalého mlýna", později se přestěhovalo do hostinského sálu v Klášterské ulici.
Velký vliv a přínos pro divadlo měl v tomto období především pan Antonín Marek. Další sálek byl pronajat v ulici Perníkářské, a teprve potom se divadlo začalo zdárně hrát v domě
"U zlatého orla" až do roku 1823. Hrálo se tady celých 47 let, kdy zde účinkovali opravdoví velikáni, mezi nimi například i samotný J.K. Tyl. Díky výdělkům se divadlo přemístilo do větších prostor a to do domu "U zlatého jednorožce", a období to bylo velmi bohaté.
Turnov se díky tomu mohl chlubit jako jeden z prvních stálým divadelním stánkem. Problém nastal, když se majitel domu přestal starat o údržbu, a budova se tak dostala do havarijního stavu. "Po tomto období následovala v letech 50tých doba poklesu, zaviněná tím, že hlediště a jeviště divadla vyžadovaly oprav a tyto nebyly majitelem provedeny. Špatným stropem propadala se voda, která poškodila dekorace i sedadla a proto divadlo bylo uzavřeno."10
Divadlo se potýkalo s nepříznivým obdobím, které bylo završeno prodejem domu
"U jednorožce". Roku 1867 se tak činnost přesunula do hostince "U města Petrohradu" kde setrvala až do roku 1874. Předcházelo tomu založení ochotnického divadelního spolku roku 1869, který se přihlásil s žádostí o výstavbu nového divadla během projektu pro "Záloženskou budovu". Té bylo vyhověno a tak město konečně získalo důstojnou budovu městského divadla (jejíž autor ani plány nejsou dnes známi). Do Turnova se okamžitě začalo sjíždět neskutečné množství návštěvníků, ale především hromady divadelních spolků a hereckých ikon. Svůj obdiv divadlo získalo i v Praze. Jedinou nevýhodou divadla byl jeho nepříliš lichotivý vstup, který i přes nesouhlas ochotníků, byl vystavěn skrz dvůr záloženského domu.
Roku 1921 přišla městská rada tehdy možná s dobrým nápadem zřídit v divadle
9 Wikipedie, [online]. [cit. 2017—3]. dostupné z:
https://cs.wikipedia.org/wiki/M%C4%9Bstsk%C3%A9_divadlo_Turnov
10 Pamětní list spolku divadelních ochotníků Ant.Marek v Turnově, Městská knihovna Turnov, 1939.
19
biograf. To přineslo omezení pro divadelní představení, která se konala pouze v pátek večer.
Omezilo to jak divadelní činnost, tak přísun peněz do spolku, který přispíval různým organizacím. Trpěli tím i herci, kteří mohli zkoušet mnohdy až po 22. hodině. Divadlo tak trpělo dlouhých 11 let do roku 1932, kdy bylo postaveno nové kino přes ulici od divadla, a došlo tak k plnému obnovení divadelní činnosti.
Během fungování divadla došlo na několik oprav a stavebních úprav. Zásadní byla elektrifikace v roce 1947 a zavedení centrálního teplovzdušného vytápění, kterému předcházela pouhá dvě kamna. Dále došlo k výstavbě dalších točitých schodišť přímo z balkónů na dvůr (protipožární opatření). Již v roce 1948 se však na divadle podepsal ničivý požár, a tak později dostalo znovu nový kabát. Další přestávku ve fungování mělo mezi lety 1974 až 1977, kdy bylo celé 3 roky uzavřené. Připravovalo se moderní jeviště, rekonstrukce topení, elektriky, stěny byly potaženy brokátem, sedadla dostala čalouněný povrch a na stropě byl zavěšen křišťálový lustr. To byla poslední velká a tak dlouho trvající rekonstrukce.
Zásadní událost nastala rok následující, kdy byl Na Trávnicích zbourán dům č.p. 152, tak se konečně divadlo dočkalo vlastního vstupu, a návštěvníci tak nemuseli chodit přes dvůr Slavie.
Obr.: 2 Vstup divadla Obr.: 1 Dům čp.152. Budoucí vstup divadla
Obr.: 4 Interiér divadla dnes Obr.: 3 Interiér divadla -historická fotka
20
1.5.2 Současnost
Divadlo v dnešní době funguje bezvadně, co se týče vnitřního fungování a provozu.
Představení jsou neustále vyprodaná, hrají zde populární herci, což vypovídá o oblíbenosti tohoto "divadelního stánku" s bohatou historií. Proto se jako naprostý protiklad "třpytivého vnitřku" jeví stav exteriéru budovy. Ten je dnes naprosto nedostačující, nelákající k zájmu, dalo by se říci - až odpudivý. Dlouhá léta vstup zahalovala vzrostlá zeleň (vysoké borovice, husté túje,...) a kovová socha místního umělce. V roce 2016 došlo alespoň k odstranění zeleně, což odkrylo průhled na průčelí divadla (s kovovým transparentem "DIVADLO"), které je samo o sobě děsivé. Boční stěna v ulici L. Petrnouška je pravidelným terčem graffiti
"umělců", a působí jako velký "kolos". Další dvě stěny divadla jsou v zákrytu. Jedna je ve dvoře soukromé firmy, a druhá, která bývala kdysi hlavním vchodem, je uzavřena za branami a dvorem hotelu a baru Slavie. Této části budovy je opravdu škoda, protože se jeví jako jediná vzhledná část exteriéru divadla (Obr.:2).
Během průzkumu v terénu dotazovaní kolemjdoucí turisté často odpovídali, že ani netušili, kde se divadlo nachází, nebo že stojí právě vedle něj. Někteří dokonce skoro celý život nevěděli, že Turnov nějaké divadlo má. Zjistili to právě až po zmiňovaném vykácení zeleně. Na divadlo samotné dnes tedy upozorňují jen městské ukazatele, které samy o sobě nevykazují známky vkusu a nejeví přílišný zájem turistů. Posledním zásahem města do vzhledu exteriéru bylo již zmíněné odstranění zeleně a nová fasáda (Obr.:7,8 str. 21).
Stav exteriéru k roku 2016.
Obr.: 6 Exteriér divadla do roku 2006 Obr.: 5 Exteriér divadla do roku 2006
21 Současný stav exteriéru divadla (4/2017).
Obr.: 7 Exteriér divadla nyní
Obr.: 8 Exteriér divadla nyní
22
1.6 "BIOGRAF INVALIDŮ" V TURNOVĚ 1.6.1 Historie
Z historického hlediska má Turnov opět bohatou historii kinematografie. První představení byla kočovného rázu, pořádal je známý Viktor Pornepo. První záznam je datován na 27. října 1892, kdy zde uspořádal "tři skvělá představení s původními zjevy duchů, strašidel dle italské pověsti s novou mašinérií a bohatou výpravou."11 Jednalo se o představení s názvem "Kouzelné divadlo" a taktéž se konalo v divadle. Byly v něm představeny nové prvky, které budili úžas a sklízely slávu, jako třeba "cukrovar na talíři, neviditelný virtuos na buben, veselý koncert duchů, tančící kostlivci a záhadný let člověka přes hlavy obecenstva v galerii." Později třeba "živé fotografie na zrcadlové stěně
v kolosálních rozměrech".
Dále se do historie zapsal Alois Halbich, který roku 1911 zřídil první stálý biograf v prostorách hotelu Petrohrad. I přesto usiloval o zřízení samostatného biografu v Turnově.
V tu dobu se konala filmová představení i v městském divadle, čímž mu bylo bráněno ve fungování, avšak Halbichově žádosti nebylo vyhověno. Odůvodněno to bylo následovně:
"a sice z toho důvodu, že by postavením značně rozšířeného nového biografu v Turnově při nynějším počtu místního obyvatelstva znemožněna byla prosperita druhého biografu, jehož zřízení zemská správa politická zamýšlí povoliti některé korporaci turnovské, a to jen výhradně k účelům dobročinným". 12 Město totiž samo zamýšlelo nad výstavbou nového biografu. Roku 1919 totiž založilo spolek pro válečné invalidy, a v rámci toho se zajímalo o promítání filmů. Došlo na to až v roce 1927, kdy vypracoval návrh "Bio invalidů" Oldřich Liska, později však znovu Karel Salač, jehož návrh byl vítězný. Za účelem stavby byly strženy dva židovské domy na tzv. "Kozím plácku" a roku 1930 začala výstavba kina. Zahajovací představení proběhlo 15.11. Promítán byl film Bílé stíny, který toho času slavil velké úspěchy na světových scénách. Obecenstvo bylo údajně mile překvapeno vnitřním zařízením, nádherným hledištěm i pohodlnými sedadly.
V kině se promítalo do roku 1989, kdy se produkce přestěhovala do kina po sovětské armádě vedle bývalých kasáren. Jmenovalo se "Kino Ráj" a fungovalo opět jen do roku 2011, nový sál byl totiž vměstnán do nově postaveného kulturního centra, a tak Turnov získal již čtvrté kino ve své historii. Vlastně by se dalo říci že páté, jelikož od šedesátých let zde funguje ještě kino letní ve Skálově ulici.
11 , Z Českého ráje a Podkrkonoší: vlastivědný sborník. 19. - Semily: Státní okresní archiv Semily; Turnov:
Muzeum Českého ráje 2006 - 272, VIII s.
12 Tamtéž
23 Mapa všech Turnovských kin:
1..první sál v hotelu U Petrohradu (ulice Hluboká)
2..Biograf invalidů (ulice Trávnice) 3..Kino Ráj (ulice Žižkova u kasáren) 4..Letní kino (ulice Skálova)
5..Kino sféra (ulice Markova v KC)
Historická pozvánka
na první promítání "Kozí plácek na Trávnicích - budoucí Bio invalidů
Obr.: 9 Mapa Turnovských kin
Obr.: 11 Kozí plácek , dobová fotografie Obr.: 10 Pozvánka
24 Návrhy Oldřicha Lisky
Stavba Biografu invalidů
Dobová fotografie exteriéru a interiéru
Obr.: 13 Nerealizovaný návrh Bia invalidů Obr.: 12 Nerealizovaný návrh Bia invalidů
Obr.: 15 Plánek čtvrti Obr.: 14 Kozí plácek po demolici domů
Obr.: 17 Interiér kina v době největší slávy Obr.: 16 Nově postavené kino
25
1.6.2 Současnost
Od roku 2001 je budova kina v osobním vlastnictví městského zastupitele, který ho za 6,2 milionu Kč zakoupil za nejasných okolností. Při koupi měl údajně představit plány, jak s budovou vynaložit a přislíbit její rekonstrukci. Tomu se tak nestalo do dnes a budova je v katastrofálním stavu. Hrozí její zřícení a majitel nejeví žádný zájem (ba naopak jen připomínky, abych si našla jiný střet zájmu pro diplomovou práci, s čímž mě samozřejmě do budovy odmítl pustit). Do kina se vkrádají bezdomovci a demolují to, co z krásné budovy ještě zbylo. Léta předešlá se totiž kino využívalo jako prodejna oblečení z Asie, ale i jako prostory pro pořádání nočních hudebních akcí, což jeho stavu nepřispělo.
Průzkum studenta Fakulty stavební, ČVUT v Praze, Ladislava Knébla prokázal poškození masivním promáčením zdiva, ale i statické vady. Ochranné opatření je bezesporu více než nutné, minimálně by se v prostorách budovy neměl pohybovat žádný člověk, kterému hrozí těžké ublížení na zdraví, či dokonce usmrcení, došlo-li by ke zřícení některé části kina. Prostranství kolem budovy je využíváno jako parkovací plocha, zároveň však z velké části kolem vede chodník, kde hrozí další ublížení na zdraví. Na střeše budovy roste několik náletových dřevin, které taktéž narušují statiku domu. Město se situací údajně nemůže nic udělat, a proto alespoň provizorně zabraňuje vstupu do interiéru budovy rozestavěním květináčů před rozbité dveře.
Exteriér duben 2017
Obr.: 19 Exteriér kina dnes Obr.: 18 Exteriér kina dnes
Obr.: 21 Exteriér kina dnes Obr.: 20 Exteriér kina dnes
26 Stav interiéru k červenci 2015.
Obr.: 23 Pohled z balkonu Obr.: 22 Pohled z balkonu
Obr.: 24 Pohled do sálu
Obr.: 26 Pozůstatky, nepořádek Obr.: 25 Pozůstatky, nepořádek
27
1.7 ZÁVĚR ANALÝZY
Všeobecné rysy divadelního a kino světa jasně poukazují na důležitost těchto dvou směrů. Oba významným způsobem ovlivňují obyvatele měst a zvyšují jim kvalitu kulturních a sociologických podmínek k žití. Z toho plyne, že je důležité se postarat o funkčnost a vzhled těchto staveb, dbát na jejich prestiži a popularitě.
Dalším důvodem k nutnosti pečovat o tyto budovy je bohatá historie města Turnov se spoustou dochovaných sakrálních památek. Všechny kostely, zámky a hrady by měly být vzorem pro přístup k těmto kulturním budovám, aby se taktéž dochovaly pro budoucí generace. Vždyť Turnov, jako hojně osídlené město, plné turistů a návštěvníků si zaslouží, a především potřebuje mít kvalitní a dobře vypadající divadlo.
Z historického hlediska byly budovy divadla vždy symbolem bohatosti a luxusu, posvátna a mystiky, jejichž ráz se měnil vždy podle současné divadelní povahy a dle sociálního složení obyvatelstva. Proto je třeba se zevnějškem divadla udělat patřičné změny, které budou svým způsobem souviset s vlastnostmi a charakterem dnešních lidí.
K tomu samozřejmě musí být vzato v potaz, že divadlo vždy tvoří jakousi iluzi a opojný zážitek, že vychází vždy ze společenských či lidských událostí, a zrcadlí samu společnost s dobou a prostorem. Zároveň je třeba připojit i divadelní funkce jako funkce poznávací a sebepoznávací, která přispívá k osvojování zkušenosti (v tomto případě by se mělo jednat o osvojení myšlenky a potřeby pečovat o historické budovy kolem nás), k prohlubování rozumové a citové reakce, funkce sociální a výchovné, ale také informační a zábavnou.
To vše v řešení znázorní lidi - nebo také jinak řečeno publikum, které není nahraditelné, bez nějž není existence divadla možná. Divadlo bez diváka totiž postrádá smysl.
Důležitý je také podstatný aspekt malého kina ve městě, kde je důležitá jeho lokální situovanost a s ní související emocionální pouto, které diváka váže k místnímu kinu a k celému „jeho předměstí". Bio invalidů sice již řadu let svou prvotní funkci neplní, avšak stále se jedná o budovu kina, která byla významným místem místních obyvatel, a proto je třeba ji znovu připomínat a žádat její obnovu.
Navzdory těmto faktům je exteriér Turnovského divadla značně přehlížen a zanedbáván. Jediný, kdo mu věnuje pozornost, jsou vandalové se sprejem v ruce. Nejdelší stěna divadla v ulici Ladislava Petrnouška je pravidelně poškozena nevhodným graffiti, či nesmyslnými popisky. Mou snahou je vyprovokovat zájem ze strany obyvatel a návštěvníků města o obnovení "lesku" divadla i z exteriéru. Chci tím zároveň poukázat
28
na možné stadium, do kterého by se mohlo při dalším nezájmu divadlo dostat. Poslouží mi k tomu jen několik málo metrů vzdálené staré kino. To je přehlíženo daleko více, než samotné divadlo. Pozornost mu věnují opět jen vandalové a bezdomovci, kteří zde hledají své útočiště.
Kino je v naprosto dezolátním stavu a hrozí jeho zřícení, což je naprosto nezodpovědná situace vůči kolemjdoucím.
Mým cílem není navrhnout konečné definitivní řešení situace na dlouhá léta, nýbrž chci navrhnout momentální řešení, jak na stav upozornit, přitáhnout pozornost a zájem lidí, a to za pomocí ne příliš náročných úprav prostranství před divadlem a kinem, které chci zároveň propojit. Taktéž by mohla tato instalace vyvolat dobrovolnou sbírku na řešení situace a díky ní tyto prostory uvést do bezvadného stavu, jež by zahrnoval i architektonické, dispoziční a sociální úpravy, především pak v ohledu na využití budovy starého kina.
Vyvozením současné situace a jejích prioritních bodů se snažím definovat trefné řešení prozatímního provedení venkovní instalace, která musí splňovat kritéria k tomu, aby nebyla taktéž přehlížena.
29
2. KONCEPT
2.1 VÝCHODISKA ANALÝZY
V této části nadále rozvinu znalosti a zkušenosti z předešlé analýzy. Definuji jednotlivé body či události určující budoucí vzhled instalace.
2.1.1 Lidé
Z průzkumu a sledování objektů jsem vypozorovala, že lidé kolem budov chodí bez pozastavení se nad jejich stavem. Nikterak se nevzrušovali ani při dotázání se, co na tento stav říkají. Ve většině odpovědí stálo, že se jim rozklad budov samozřejmě nelíbí, a zároveň se do toho nechtějí angažovat, že je to vůči vedení města a snaze o změnu, zbytečné.
Je to možná právě zbytečný strach, nebo předem vzdávající se postoj, které vedou k takovýmto situacím. Také je zřejmá absence znalosti možností dopadů a rizik skrze neřešení situace, a bohužel i jistá slepota a ovlivnění typu "ovčího davu".
Dojde-li konečně k reakci lidí a vyslovení jejích přání, požadavků či nesouhlasů, je již pozdě. Ukázkovým příkladem je tomu například dětské hřiště na sídlišti u nádraží. Jeho stáří bylo přibližně 15 let, během kterých se asi dvakrát lehce opravilo. Od té poslední opravy ale dřevěné hřiště chátralo a podléhalo zkáze vandalů. Město vyvolávalo otázky, diskuze, otevřené dveře úřadu, ale obyvatelé se k tomu nikterak nevyjádřili. Vedení se proto rozhodlo hřiště rozebrat a zcela vyrušit. V ten moment, kdy dorazila demoliční četa se zvedla vlna nevole, a občané se začali bouřit. Vznikla obrovská kampaň na sociální síti, a lidi "najednou"
měli potřebu chtít hřiště zachránit. Pozdě. Dnes je tam pouhá "stopa"- písek, který byl základem hřiště. Z tohoto příkladu bych ráda vycházela i při postupu mé diplomové práce.
Domnívám se totiž, že dnešní "laxní" lidé potřebují být postaveni před hotovou věc, a pak je v nich teprve vyvolán nějaký zájem či vzrušení. Na předešlém případě by se snadno dala demonstrovat nastávající situace s prací řešenými budovami. Občané by tak dlouho chodili kolem budovy kina, až by "jim spadla na hlavu" (a to není nadsázka, ale reálně možná budoucí událost). Mezi tím, co by horlivě diskutovali nad tím, co se s tím MĚLO dělat, by i nadále chátrala budova divadla, a situace by nastala znovu (ovšem už ne v takovém měřítku). Zarážející je už i samotný fakt, kolik kin už se ve městě nachází. První dlouhodobě promítající kino je v dezolátním stavu, bez zájmu občanů. To, které ho kdysi nahradilo, dnes taktéž zeje prázdnotou a pravděpodobně ho čeká i stejný osud, jelikož opět není vyvíjen zájem o jeho proměnu na jiný funkční objekt.
30
2.1.2 Cesta k zájmu
Z předešlého odstavce je zcela jasné, že by kolemjdoucí nenadchla jen tak nějaká
"všední" snaha o zdokonalení prostoru kolem budov. Nic, co by přímo nekřičelo do okolí, by lidi neupoutalo. Hned v počátku jsem proto vyrušila snahu o "krásný funkční design" mojí kampaně, dokonalé proporce a dlouhodobé řešení situace. Takové řešení by upoutalo pozornost jen na krátkou chvíli a šedost dnů by ho znovu pohltila. Proto se vracím zpátky k základu mé snahy, která zní: "vyvolat zájem o současný otřesný stav, a snahu o jeho změnu a řešení." Čehož chci docílit venkovní instalací, která předchází samotnému řešení architektonickému, stavebnímu, sociálnímu,...
2.1.3 Recese
Recese (žert) - je označení pro určitý typ výstředního žertování, založeného na šokování veřejnosti nesmyslným chováním, které někdy je ironickým protestem, jindy pouhým provokativním narušením všední bezduchosti. Literární historik Radko Pytlík ji označuje za způsob uvolnění, daného živelným temperamentem, kus nespoutané legrace, vycházející bezprostředně ze situace, který nikdy není a nemůže být konstruktivní a státotvorný - je výrazem nálady, která se zdá být bezvýchodná a většinou je výplodem studentského temperamentu, inspirovaný nechutí k bezduché stupiditě každodenního plahočení. 13
13 Wikipedie, [online]. [cit. 2017—4]. dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Recese_(%C5%BEert) Obr.: 27 Schéma postupu
31
2.2 HISTORIE BUDOV
Během studování budov jsem odhalila jejich bohatou a zajímavou historii. Hned po analyzování nezájmu lidí, a vyvození postupu recesí, mě napadala cesta právě skrze tyto body. Budova divadla v průběhu let cestovala a názvy těchto míst byly natolik atraktivní, že jsem se rozhodla je aplikovat do mého konceptu s recesivním přístupem. Jsou to názvy následující.
Dům u Zlatého orla Dům u Zlatého jednorožce Hotel U města Petrohradu
Kozí plácek Trávnice
2.3 OPATŘENÍ
Vzhledem k technickému stavu budovy kina, je naprosto nevhodné, aby se v něm někdo pohyboval, natož pobýval. Dnes v něm žijí bezdomovci i přesto, že jim hrozí velké nebezpečí. Pracuji proto i s variantou, jak zabránit vstupu do interiéru kina. Pamatuji proto na všechny možné vchody a řeším jejich zabezpečení. (Město tam dnes postavilo květníky, přes které se dají dveře i nadále otevírat a vstoupit do objektu.) Opatření se dotkne i vstupu do divadla, kde také hrozí pád některých částí omítky domu z výšky. Kolem budov budou taktéž rozmístěny různé předměty zabraňující přímému pohybu u nejvíce poškozených částí budov.
Obr.: 28 Půdorys kina, označení vstupů
32
2.4 UMÍSTĚNÍ
Za důležitou otázku považuji, kam instalaci umístit a jak. U budovy divadla je lokace celkem zřejmá. Dovnitř vedou celkem 3 vchody, ovšem pro nejširší veřejnost je určen pouze jeden, a právě tento řešený diplomovou prací. Na prvním (Obr.:29) schématu vstup označený č.1, je dnes považován za vstup hlavní (Obr.:8). Jedná se o vchod, který vznikl díky demolici domu z ulice Trávnice (Obr.:1). Vstup č.2 (Obr.:2) je bývalý hlavní vchod. Ústí z ulice Hluboká, vede přes bránu a dvůr hotelu Slavie, a dnes je využíván jako vstup pro invalidy.
Třetí vchod je pouze pro personál budovy divadla vede z ulice Ladislava Petrnouška.
Na druhém schématu (Obr.:30) je zachycena frekventovanost ulic kolem budov, která také určuje budoucí umístění hlavní dějové linky instalace. Třetí zelená kategorie /nejsvětlejší/ ukazuje, že se jedná o velice frekventovanou komunikaci (hned po nejhlavnější ulici Hluboké). Proto je hlavní část instalace situována přímo k ulici Trávnice (nikoli však k ulici Krajířova). Předěl mezi ulicemi Trávnice a Krajířova, který je lemován základnou trojúhelníkového půdorysu kina se kdysi nazýval "Kozí plácek" (Obr.:11). Zároveň se jedná o nejviditelnější část kina od vstupu divadla (Obr.:18), a právě z tohoto důvodu je plně využit pro řešení instalace v místě kina.
Obr.: 30 Schéma provozu ve městě Obr.: 29 Půdorys divadlo, vstupy
33
2.5 PSYCHOLOGICKÉ TRIKY
Další možností, jak upoutat pozornost lidí, je využití některých psychologických fint.
Na člověka od narození působí svět různými faktory. Patří mezi ně optika - to jak člověk svět vnímá zrakem, akustika - jak ho vnímá sluchem, ale i svět vůní a pachů, které silně dokážou ovlivňovat naše nálady a pocity. Dalo by se říci, že se tím přibližuji charakteru některých filmů, které sloužily jako nástroj propagandy. Za pomocí audiovizuální techniky bylo ovlivňováno více lidských smyslů najednou. Skupina takto ovlivňovaných je v tom případě opět nazývána publikem. Takovéto působení dokáže ovlivňovat chování či jednání nejen jednice, ale celé společnosti. Tento účinek by však nenastal, kdyby dotyčný nepřišel do styku s konkrétním obsahem, nebo nebyl dlouhodoběji v kontaktu s ním. Stejně tak jako při návštěvě instalace upozorňující na divadlo a kino.
2.5.1 Optické působení
Zrak je hlavním smyslovým vjemem v životě člověka. Denně přijme okem tolik informací, až se to jeví jako reálně nemožné. Člověk může okem přijímat vliv barev, tvarů a pohybů. Za zásadní považuji fyziologický vliv barev, které na nás nevědomky působí v každé situaci. Nálady, emoce, vnímání tepla a chladu, funkce orgánů a psychický stav, koncentrace,... - to všechno umí barvy ovlivnit. Teorie barev je věda sama o sobě. Kromě těch neutrálních bílé a černé, máme barvy základní (žlutá, modrá, červená), které mají navíc ještě barvy doplňkové (komplementární - oranžová, zelená, fialová), a dále se dělí na teplé a studené. Kombinací barev, nebo vhodnou aplikací jedné z nich, můžeme zásadně ovlivnit například i reakci člověka. Jsou-li nám známy vlastnosti barev, můžeme jich využívat k vlastním potřebám. Psychologie barev využívají například politické strany, výrobci a prodejci různých produktů, ale například i umělci a designéři. Barva se dá v tomto případě považovat za jakýsi "nástroj" pro dosažení požadovaného výsledku. Věda, která se zabývá léčbou barevnými vibracemi se nazývá "colorterapie".
A stejně tak účinky barev využiji i já ve své práci, kdy konkrétní barvy mají za úkol vyvolat konkrétní potřebu či pocit u lidí sledujících instalaci.
34
2.5.2 Akustické působení
Oproti zraku sluch nemůžeme nikdy zcela "vypnout". Oči prostě zavřeme, dáme přes ně šátek, brýle. Uši ale vnímají svět neustále, a to u přes ušní špunty, nebo během spánku.
Zvuk můžeme přijímat jako fyzikální podnět, na něž je reakce okamžitá - přichází automaticky, nebo jako informaci, u které závisí na interpretaci. Zvukové vnímání se liší u každého jedince, a zásadně se mění s rostoucím věkem. Obrovský vliv na naše zdraví a psychiku mají zvuky na nízké frekvenci (infra a ultra zvuky), které běžně nevnímáme jako přicházející "hluk". V některých případech můžou vyvolat i závažné zdravotní problémy.
Naopak poslech (správné) hudby má vliv opačný. "Poslech hudby vyvolává v člověku určité psychické i somatické procesy. Člověk vnitřně pociťuje a prožívá působení hudby. Působením zvuku a hudby jsou ovlivňovány fyziologické, vegetativní funkce člověka, zároveň vliv zvuku a hudby vyvolává jisté nálada, pocity, afekty, jakož i změny chování."
Zvuk může na člověka, podobně jako jiné podněty, působit jak pozitivně, tak negativně. To, jak na nás určitý zvuk působí, nezávisí pouze na jeho charakteru, ale i na prostředí, na našem psychickém a tělesném stavu. Člověk se ve své podstatě spíše orientuje na zrakové vjemy. Vědomě vnímáme spíše to, co vidíme, než to, co slyšíme. Máme sklon ignorovat hluk, přestože nám škodí. Máme tendenci přijímat mnoho hluku a šramotu našeho okolí jako samozřejmost. S rozvojem civilizace se v posledních desetiletích právě akustické zatížení lidského organismu zvýšilo mnohonásobně. Akustický smog se stal vážným problémem naší planety. Tím, že většinu hluku vnímáme podvědomě, je nebezpečí samozřejmě vážnější. Mozek vědomě škodlivý hluk nevnímá, ale na organismus působí.
Tato zátěž vede často k napětím, depresím, stresům. Ve výzkumu negativních účinků hluku na organismus člověka se došlo k závěrům, že hluk neohrožuje pouze nervovou soustavu, ale postihuje celý organismus (cévní systém, hormonální systém, látkovou výměnu, činnost a funkce orgánů apod.) " 14 Praxe zabývající se léčbou pomocí hudby a zvuků se nazývá
"muzikoterapie".
Ve své práci využívám neschopnosti vypnout sluch, a libými zvuky chci přilákat lidi na místo instalace. Oproti akustickému smogu, který lidskému organismu škodí, jsou např.
zvuky přírody balzámem pro duši.
14 Procházka Tomáš, Vliv zvuku a hudby na lidský organismus, [online]. [cit. 2017—4]. dostupné z:
http://www.tomprochazka.cz/images/pdfs/vliv_zvuku_a_hudby.pdf
35
2.5.3 Pachové působení
V otázce působení vůní a pachů na člověka se bavíme o "aromaterapii". Člověk dokáže vnímat až 40 tisíc různých pachů, které mají taktéž vliv na jeho psychiku.
Ovlivňují také mezilidskou komunikaci, především pak výběr životního partnera. Pachy také vyvolávají různé vzpomínky a potřeby, ale také stimulují paměť, či vytvářejí pocity dobré či špatné nálady. Každý čichový vjem, který člověk pocítí, si prý dokáže pamatovat na celý život, tj. pocítí-li ho znovu, tak je mu znám a spojen s danou situací. Těchto funkcí využívají opět například prodejci v marketingu. Každé oddělení má svou specifickou vůni, která má podpořit chuť k nákupu konkrétního sortimentu. Taktéž je prokázáno, že ve voňavých prostorách mají lidé potřebu udržovat čistotu. Výzkum byl proveden ve vlakových vagónech, kde se tato skutečnost potvrdila.
Proto ve své práci aplikuji příjemnou vůni ze stejných důvodu jako barvy a zvuk.
Jednoduše pro příjemný pocit návštěvníků, který je přiměje o místě podvědomě přemýšlet a vracet se k němu.
36
3. VÝSLEDEK PRÁCE
Podle německého historika Petera Reichela umění není pouze umělecké dílo a umělcova existence, ale také sociální moc. Viděno subjektivně a individuálně stojí sice při vnímání uměleckého produktu v popředí prožitek okouzlení, fascinace a napětí, avšak tím, že umělecké dílo zároveň zprostředkovává symboly, obrazy a jiné vjemy, plní i sociální funkce. Umění tedy plní úlohu média sociální kontroly prostřednictvím řízeného výkladu skutečnosti.15 Tyto prvky má nést i instalace propojující divadlo a kino. Proto jsou v ní zahrnuty všechny následující prvky, které napomáhají k dosažení požadovaného cíle.
Pohlíženo je taktéž na charakter divadelní kultury a budovy, na vlastnosti kina a filmu, a na psychologické vlivy.
Stejně tak jako producenti prvních divadelních a filmových představení na Turnovsku vsázeli na atraktivitu názvů (Kouzelné divadlo, původní zjevy duchů a strašidel, cukrovar na talíři, veselý koncert duchů, tančící kostlivci, záhadný let člověka přes hlavy obecenstva v galerii, bílé stíny, nebo např. divadelní představení dva buchy, tři šuchy,..), i já ve své práci pracuji s neobvyklými názvy, které jsou převedeny do reálných prvků. Tvořím tím také takové "Kouzelné divadlo" před divadlem a kinem.
3.1 VYUŽITÍ HISTORICKÝCH NÁZVŮ
Příhodná slova jako orel a jednorožec, či koza, jsou stěžejními body instalace. Tvoří reálné sochy umístněné na svých místech a mají svůj přidaný význam. Stejně jako v dřívějších dobách sázím na atraktivitu, která přiláká širší společnost. Ta je podpořena a doplněna poznatky z předešlé analýzy.
15 Kachlová, Jana, Bakalářská práce, [online]. [cit. 2017—3]. dostupné z:
https://is.muni.cz/th/216322/fss_b/MU_bc_final.txt
37
3.1.1 Zlatý orel a jednorožec
Odrážejí neochotu lidí něco udělat se současným stavem. Instalace demonstruje rozklad budovy divadla a nic nedělající lid. Znázornění poukazuje na zvířecí říši (patroni z minulosti), která není tak lhostejná a situaci bere do svých "rukou".
3.1.2 U města Petrohradu
Petrohrad je město známé barvami a především zlatem a luxusem - což je znázorněno již se zvířaty. Další ojedinělost způsobená blízkostí města k polárnímu kruhu jsou "letní bílé noci". Je to úkaz, kdy v létě slunce sice zajde za obzor, ale tma nenastane. Tento jev se v mé instalaci promítne na pochozí ploše, která je ve světlé barvě. Tím je docíleno, že zem odráží světlo i v nočních hodinách a prostor tak stále přitahuje pozornost.
3.1.3 Kozí plácek
Je to prostor mezi zmiňovanými ulicemi Trávnice a Krajířova. Plácek přímo sousedil s domy, které musely padnout na úkor stavby kina. I tady se mi jeví jako vhodné využití pravých kozích soch taktéž ve zlaté. Veselému prozíravému oku, které je recesi otevřené, neuteče jistá symbolika ve tvaru dětské atrakce. Kozy tedy ochraňují "svůj plácek", na kterém v současné době stoji budova kina. Ta je zároveň střežena dvouocasým lvem (patronem ze znaku města Turnov, který je nad jedním vstupem kina, a je spojen s dávnou historií města a rodem Markvarticů), a tak je i tento lev zahrnut do instalace.
V této části prostoru instalace vycházím také z dobové fotografie, která zachycuje domy ještě před demolicí a plácek před stavbou kina. Jsou na ní zachyceny stromky
Obr.: 31 Zlatý jednorožec Obr.: 32 Zlatý orel
38
v květnících, dřevěný plot, nebo např. dům porostlý břečťanem. Tyto prvky taktéž využívám pro instalaci.
3.1.4 Trávnice
Názvem návrat k historii místa. V dřívějších dobách zde byly zelené husté travnaté prosty, díky nimž se ulice jmenuje Trávnice. Proto do své instalace vnesu trochu života díky zeleným trávníkům v oblasti kozího plácku.
Obr.: 33 Kozy
Obr.: 34 Dvouocasý lev
Obr.: 35 Skákadla
Obr.: 36 Kozí plácek, dobová fotografie
Obr.: 37 Traviny
39
3.2 MONUMENTY
Zásadním monumentem u vstupu do divadla se stal průsvitný tunel. Nese v sobě prvky symboliky a recese. Jedná se o tunel, který světélkuje - imituje tím lesk hvězd a hvězdný prach. Hlavní poutače a magnety diváků divadelních představení. Symbolika naráží na slepotu lidí, kteří přes samotný svit lákadel nevidí realitu kolem sebe - exteriér v otřesném stavu. (Mj. v sobě zahrnuje funkci osvětlovací, slouží jako posezení, zastřešení a závětří. Zároveň jako ochrana před zmiňovanými možnými úlomky omítky z přilehlého domu. Ten je taktéž v otřesném stavu, a tak je v rámci instalace tato stěna osázena popínavými rostlinami, které ji alespoň částečně zakryjí.)
Tento vjem je podpořen pohyblivou částí instalace. Tvoří ji "tekoucí hvězdný prach", který padá z poutače "Divadlooo". Line se po stropě tunelu směrem k silnici, kde následně padá na zem. Odtud je roznášen směrem k prostranství u kina. Zde se dostává do pohybu lidským činitelem. Dvě vyboulené části v zemi jsou pružné - určené k hraní, skákání - jímž se prach zdvihá od země a reflektuje svit před stěnami kina.
V nápise Divadlooo (a Ki-nooo) je taktéž skryta recese. Padající "ooo" symbolizuje možný nastávající úpadek, v důsledku dalšího nezájmu o řešení stavu. "Úpadek" také představuje padající hvězdných prach, který se sype z nápisu a následně na zem.
Dále je na divadle realisticky vyobrazena díra ve střeše, skrz kterou prosvítá vnitřní impozantní lustr. Ta je taktéž malým odkazem z minulosti, kdy děravou střechou zatékalo do divadla a došlo tak ke škodám. (.. doba poklesu, zaviněná tím, že hlediště a jeviště divadla vyžadovaly oprav a tyto nebyly majitelem provedeny. Špatným stropem propadala se voda, která poškodila dekorace i sedadla a proto divadlo bylo uzavřeno). Měl by to být takový
"zdvižený ukazovák" poukazující opět na možnou analogii destrukce s minulostí.
Z namalovaného lustru, který je věrnou kopií lustru z interiéru, vychází světelný proud ozařující část průčelí divadla a přiléhající budovu, čímž je do prostoru vneseno trochu
"světla". (K této části instalace jsou přizvání místní "graffiti umělci", aby ukázali i světlé stránky jejich umění. Těm začínajícím nezkušeným tak zároveň ukážou správný směr - opačný bezhlavému čmárání na fasády domů.) Od díry padají kameny, které poukazují na historický a cenný fakt, že se jedná o třetí kamenné divadlo v České republice. Kameny utváří hromadu, jež překrývá spodní výklenek divadla, který opticky narušuje čelní pohled na divadlo. Z této hromady symbolicky sbírají kameny orel a jednorožec, a vracejí je zpět na původní místo.
