ANALÝZA PROCESU VÝROBY KONFEKCE A DOPLŇKŮ Z KOŽEŠIN
Diplomová práce
Studijní program: N3106 – Textilní inženýrství
Studijní obor: 3106T017 – Oděvní a textilní technologie Autor práce Eva Doubková
Vedoucí práce: Ing. Mgr. Marie Nejedlá, Ph.D.
FT-KOD-2013 Doubková Eva
3
4
P r o h l á š e n í
Byl (a) jsem seznámen (a) s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum
Podpis
5
Poděkování
Děkuji Ing. Mgr. Marii Nejedlé, Ph.D. za cenné rady při řešení experimentální části a čas strávený při konzultacích. Dále bych chtěla poděkovat paní Blance Nývltové, majitelce kožešnictví Svět kůže, která mi po celou dobu poskytovala odborné konzultace z oboru a dodala vzorky kožešin, ze kterých je vytvořen vzorník k této práci.
V neposlední řadě musím poděkovat především svým rodičům Evě a Petrovi Doubkovým za podporu a možnost věnovat se studiu na vysoké škole.
6
Abstrakt:
Tato práce se zabývá procesem konfekčního zpracování kožešin. Shrnuje informace o kožešnické technologii, využívané stroje a zařízení. Porovnává odlišnosti výroby kožešinových výrobků od výroby textilní konfekce. Experimentální část pojednává o postupu při výrobě kožešinového pláště z dlouhosrstých králičin.
Výsledkem práce je makro konstrukce kožešinového pláště a jednošvového rukávu pomocí softwaru AccuMark v části pattern design od firmy Gerber Technology. Na základní konstrukční síti jsou provedeny modelové úpravy, pomocí níž jsou vytvořeny tři varianty kožešinových plášťů. Rozšířená varianta pláště byla použita pro zobrazení sesazovacích švů a to do rovných spojů, dvou obloučků a do parket.
Abstract:
This thesis is dealing with processing of ready-to-wear furs. It summarize informations about furriery technology, used machinery and other needed devices. It compares fur products and textile ready-to-wear products. Experimental part is devoted to procedure of creating the fur cloak from long-hair rabbit fur. The result of this thesis is macro of construction of fur cloak and one-seam sleeve using software AccuMark in pattern design part developer by company Gerber Technologies. There are model improvements created on basic construction network and using of this network are created three versions of fur cloaks. Extended version of cloak was used for displaying of splicing seam into the straight, two arcs and parquet connections.
Klíčová slova: kožešina, kožešnická technologie, třídění kožešin, sesazování kožešin, kožešnické spoje, zušlechťování kožešin, makro, konstrukce kožešinového pláště.
Keywords: fur, furriery technology, fur categorization, macro, fur
ennobling, construction of fur cloak, splicing of furs, fur connections.
7
Obsah
Úvod ... 11
1. Druhový sortiment kožešinových výrobků v České republice ... 13
1.1 Označování kožek a kožešin v kožešnické terminologii ... 16
1.2 Množství kožek potřebných k výrobě kožešinového kabátu ... 17
2. Získávání kožešnických kožek ... 18
2.1 Druhy zvířat, jejichž kožky jsou používané k výrobě kožešin v ČR ... 18
Divoká zvěř ... 18
2.2 Farmy chovu kožešinových zvířat v České republice ... 19
2.3 Farmy chovu kožešinových zvířat v zahraničí ... 19
2.3.1 Zákazy chovu tzv. kožešinových zvířat ... 20
2.4 Způsoby usmrcování zvířat ... 21
2.5 Způsoby stahování kožek ze zvířat ... 22
3. Technologie zpracování kožešinových kožek ... 24
3.1 Zvířecí kůže ... 24
3.1.1 Stavba kůže – řemene ... 25
3.1.2 Skladba srsti ... 26
3.2 Surová kožešnická kožka ... 27
3.3 Příprava kožek ke konzervování - kožkování ... 27
3.4 Konzervování ... 28
3.5 Vydělávání kožešin ... 28
3.6 charakteristika kožešiny ... 28
3.7 Třídění surových kožek ... 29
4. Zušlechťování kožešin ... 30
4.1 Barvení kožešin ... 30
4.1.1Třídění před barvou ... 31
4.2 Blendování ... 33
4.3 Rupování ... 33
4.4 Stříhání ... 33
4.5 Vystříhávání ... 33
4.6 Žehlení ... 33
4.7 Konečné úpravy ... 33
8
5. Konfekční zpracování kožešin ... 34
5.1 Předvýrobní sféra ... 35
5.1.1. Modelová tvorba ... 35
5.1.2 Operativní plánování ... 36
5.1.3 Vychystávání a zásobování materiálem ... 36
5.1.4 Vypracování technické dokumentace ... 36
5.1.5 Třídění dle jakosti kožešin – do svazků ... 37
5.1.8 Stříhání doplňkového materiálu ... 39
5.2 Vlastní konfekční výroba ... 40
5.2.1Třídění kožešin na střih ... 40
5.2.2 Krájení kožešin ... 42
5.2.3 Výsprava kožešin ... 43
5.2.4. Vlhčení a napínání ... 44
5.2.5. Obkrajování podle střihu ... 44
5.2.6. Vypouštění a zapouštění kožešin ... 45
6. Vzorování kožešin ... 51
7. Sesazování kožešin ... 53
7.1 Sesazování kožešin nad sebe ... 53
7.2 Sesazování kožešin vedle sebe ... 54
7.3 Další způsoby sesazování kožešin ... 55
7.3.1 Sesazování kožešin způsobem diagonál ... 55
7.3.2 Sesazování kožešin do parket ... 56
7.3.3 Příčné sesazení kožešin ... 57
8. Typy kožešnických spojů ... 59
8.1 Podélné kožešnické spoje ... 59
8.2 Příčné kožešnické spoje ... 60
8.3 Speciální kožešnické spoje ... 63
8.4 Vykrajování kožešinových spojů ... 66
8.4.1 Ruční vykrajování kožešinových spojů ... 66
8.4.2 Vykrajování kožešnických spojů na zoubkovacím stroji ... 66
9. Spojovací proces v kožešnictví ... 67
9.1 Kožešnický šicí stroj ... 67
9.1.1 Charakteristika kožešnického stroje ... 67
9
9.1.2 Tvorba stehu na kožešnickém stroji ... 69
9.2 Kožešnický jednonitný tužící stroj ... 70
9.3 Ostatní stroje a zařízení ... 70
9.4 Průmyslový plochý šicí stroj ... 70
9.5 Kožešnické nástroje ... 71
9.6 Ruční šití ... 72
9.6.1 Ruční stehy používané v kožešnictví ... 73
9.7 Napínání kožešinových dílů ... 75
9.7.1 Vyrovnání švů kožešinových dílů ... 76
9.7.2 Sušení napnutých kožešinových dílů ... 77
9.8 vyztužování a zpevňování řemene kožešinových dílů ... 77
9.9 Montáž kožešinových výrobků ... 79
10. Dokončovací práce ... 81
10.1 Skladování a údržba výrobku ... 82
11. Rozdíly mezi konfekční výrobou dámského pláště a kožešnickou výrobou kožešinového pláště ... 83
12. Výroba kožešinového pláště ... 85
11.1 Pravidla pro rozmístění kožešin na střih ... 86
11.2 Výsprava, vlhčení a obkrojení kožešin ... 86
11.3 Technologie zpracování kožešinového pláště ... 87
13. Zpracování konstrukční dokumentace kožešinového pláště ... 89
13.2 Tvorba makra kožešinového pláště ... 91
13.3.1 Sesazování dlouhosrstých králičin do rovných spojů ... 96
13.3.2 Sesazování dlouhosrstých králičin do dvou-obloučků ... 97
13.3.3 Sesazení dlouhosrstých králičin způsobem do parket ... 98
ZÁVĚR ... Error! Bookmark not defined. Seznam obrázků ... 102
Seznam tabulek ... 104
POUŽITÁ LITERATURA ... 104
Příloha č. 1 ... 108
Velikostní tabulka firmy KONYA-M s. r. o. ... 109
Příloha č. 2 ... 110
Postup konstrukce střihu polopřiléhavého kožichu s kožešinou na lícní straně ... 110
10
Postup konstrukce střihu jednošvového rukávu ... 112
Příloha 3 ... 115
Makro konstrukce rozšířeného kožichu ... 115
Makro konstrukce rukávu ... 126
Příloha 4 ... 127 Vzorník kožešin ... Error! Bookmark not defined.
11
Úvod
Úkolem této diplomové práce je nahlédnout do procesu konfekčního zpracování kožešin a seznámit se s odlišnostmi výroby kožešinových výrobků od výroby textilních výrobků.
Zpracování jednotlivých fází kožešnické výroby začíná chovem kožešinových zvířat obecně, ale i zaměření se na chov kožešinových zvířat na území České republiky, které jsou zde dále využívána v kožešnické sféře. Dále je úkolem zmapovat druhový sortiment kožešinových výrobků vyráběných českými výrobci na území České republiky a charakterizovat surovinové zdroje využívané pro jejich výrobu.
Kožešina je zcela odlišný materiál oproti materiálům zpracovávaných v konfekční výrobě oděvů. Získává se usmrcením zvířete. Kožešina z jednoho zvířete avšak nestačí pro zhotovení kožešinového oděvu. Počet zvířecích kožek se pohybuje v desítkách, vždy je závislý na velikosti zvířete a samozřejmě tvaru a velikosti požadovaného oděvu nebo kožešinového doplňku. Chov zvířat se uskutečňuje cíleně jednak pro získání naší obživy, a také v případě chovu takzvaných kožešinových zvířat za účelem získání srsti.
Procesy zpracování kožešiny na oděvní výrobek či doplněk jsou zcela odlišné od zpracování textilních materiálů. Práce s kožešinou je velmi náročná především na kvalifikaci kožešníka. Kožešník musí být maximálně obeznámen s kožešnickou technologií, neboť zpracovávaný materiál je velmi cennou surovinou.
Kožešinové výrobky jsou výsledkem precizní práce s neodmyslitelným zásahem ruční práce.
Dalším bodem je zpracování informací o strojích, zařízeních a pomůckách využívaných v kožešnickém průmyslu k výrobě kožešinových oděvů a doplňků. V práci jsou také zahrnuty moderní techniky vzorování a úprav kožešin. Na základě získaných informací o technologii kožešnického odvětví a způsobech zpracování kožešiny jako základní suroviny je v této práci porovnání výroby vybraného duhu oděvního výrobku v konfekční výrobě s výrobou kožešinového oděvního výrobku. Porovnání by se mělo týkat rozdílu v získání materiálu a jeho zušlechťovacích úpravách, potřebném strojním vybavení, způsobu oddělovacího procesu, spojovacího procesu a dokončovacích prací.
12
Experimentální částí diplomové práce je osvojení si tvorbou makra v programu AccuMark. Program AccuMark je běžně používaný software pro konstrukční tvorbu, neboť vyniká schopností vytvoření konstrukcí pro všechny zvolené velikosti zadáváním vzorců při tvorbě základní velikosti. V programu AccuMark bude vytvořeno makro konstrukce zvoleného kožešinového výrobku. Do základní konstrukce budou prováděny modelové úpravy a především stěžejní zobrazení tří druhů sesazovacích spojů kožešin.
13
1. Druhový sortiment kožešinových výrobků v České republice
V České republice je spousta menších soukromých výrobců kožešinových výrobků, kteří se věnují celé kožešinové výrobě, vykupují a zpracovávají kožešinu nebo nabízí jen činění. Jejich kožešnické výrobky jsou spíše jednoduššího charakteru, jednoduché konstrukce výsledného oděvu a doplňků, a používající méně vzácných surovin.
Nejčastější surovinou jsou králičiny, skopovice, lišky někdy i tchoři, nutrie a kuny. Tyto menší firmy se zabývají kožešnickými výrobky, jako jsou: čepice obr. 1a, vesty, pracovní kabáty, ledvinové pásy, domácí obuv obr. 1b apod. Tyto výrobky jsou většinou vyráběné buď jako celokožešinové a nebo slouží kožešina jako podšívka, pak hovoříme o velurových výrobcích. Dále nabízí spousty bytových doplňků jako například podhlavníky, polštáře, přehozy na postel, předložky obr. 1c, vložky do bot apod.
V případě kdy firma nabízí pouze činění, jde většinou o kožešiny divokých zvířat, stažených na plocho, které jsou později použité k dekorativním účelům. Do této kategorie spadají jelen, prase divoké, muflon, daněk, především kůže z divoce žijící zvěře obr. 1d.
a b c d
Obr. 1 Čepice – kombinace textilní materiál + králičina a), domácí obuv – skopovice + beran b) [1], předložka z kuny skalní c) [2], vyčiněná kůže – Prase divoké d) [3]
Dále je v České republice oblast kožešinové výroby zastoupena firmami, které vytváří oděvy z tuzemských i dovážených druhů kožešin. Sortiment je rozšířen o kožešiny ušlechtilejšího typu surovin. Běžně používané králičiny obr.2a, lišky obr. 2b, 2c, jehnětiny, nebo dovážené mývaloviny obr. 2d, norci obr. 2e, jezevci obr. 2f, soboli obr. 2g, ovce karakulské obr. 2h, kojoti, činčily, bizam, bobři, sealy apod.
14
a b c d
e f g h
Obr. 2 Dámské kožešinové čepice – králičina a), liška stříbrná b),liška polární c), finský mýval d), norek+mikro e), jezevec obr. f), sobol g), kombinace sobol + ovce karakulská
h)[4]
V těchto podnicích se zabývají již promyšlenějšími konstrukcemi oděvů a vznikají tak velmi kvalitní výrobky. Příkladem budiž kožichy na obr. 3a, krátké a dlouhé kabáty obr. 3b), bundy obr. 3c), 3d), peleríny obr. 3e), ponča obr. 3f), pláště, vesty obr. 3g), velurové kabáty obr. 3h). Takovéto kabáty a kožichy se pohybují v cenách až kolem 100 000kč podle množství a druhu použité kožešiny. Kožešnická výroba zahrnuje také dlouhou řadu kožešinových doplňků, jako jsou „beranice“, stylové čepečky, klobouky, čelenky.
a b c d
15
e f g h
Obr.3 kožešinové oděvy: kožich - norek a), kabátek – bobr + liška b), bunda – králik + liška c), bunda/kožich – králík d), pelerína - kombinace kašmír + barvená liška, e) pončo – mývalovec f), vesta – kombinace úplet + mývalovec g), velurový kabátek –
skopovice + mývalovec h) [4]
Sortiment dále doplňují límce obr. 4a), lemy, boa obr. 4b), kabelky obr. 4c), rukavice obr. 4d), bezprstové rukavice návleky na nohy, různé přívěsky na klíče, deky.
Dokonce se objevují i doplňky jako náramky a prsteny z pravé kožešiny, gumičky do vlasů, šály, samostatně prodejné bambule k čepicím. Někteří výrobci nabízejí i výrobky na přání jako je pošití kabelek obr. 4e) a ledvinek kožešinou, výroba klapek na uši, nebo dokonce ušití kožešinového spodního prádla.
d
a b c e Obr.4 Kožešinové doplňky: límec – merluška (oboustranně zpracovaná kožešina z
jehňat) a), boa – barvený mývalovec b) [4], kabelka – králík c) [5], rukavice – králík d), bambule – mývalovec e)[6]
16
Sortiment kožešinových výrobků vyráběných českými firmami je hojně zastoupen a dále se rozrůstá, i když v porovnání s velkými zahraničními firmami nevyužívá tolik speciálních technik k ozvláštnění kožešin a střihů.
1.1 Označování kožek a kožešin v kožešnické terminologii
Kožešnická terminologie týkající se názvů kožešin je rozmanitá, můžeme je rozdělit do dvou skupin:
Dle názvů kožek:
Králičina – z králíka divokého i domácího
Bizam – kožka z ondatry
Nutrie
Kočka – z kočky domácí i divoké
Kojot, vlk
Seal – lachtan
Vačice americká
Zaječina
Veverka
Činčila
Hermelín – z lasice hranostaj
Tuleň
Liška
Bobr
Kuna
Norek
Mývalovina
Jezevec
Sobol
Jehnětina, skopovice, vepřovice, kozinka, teletina apod.
Dle stáří zvířete:
Jehnětiny: goljak, merluška, brajtšvanc a perzián – kožka z karakulské ovce
Whitecoat – tuleň
Pižík – sob
Kenguru – z mláďat velkých klokanů, Valaby – z mláďat malých klokanů
Koník – z mláděte koně
Zmetek – kožešina získaná z mrtvě narozených mláďat – různých druhů[7]
17
Často jsou také vytvářeny napodobeniny kožešin vzácnějších na kožešině levnější, v tomto případě by mělo být vždy z názvu jasné, na jaké kožešině byla imitace provedena například králičina seal, králičina norek. Z tohoto názvu je jasné, že byla králičina použita jako napodobenina norku či lachtana. V následující tabulce 1 je uvedeno orientační množství potřebných kožek pro zhotovení jednoho dlouhého kabátu.
[7]
1.2 Množství kožek potřebných k výrobě kožešinového kabátu
Tab. 1 Množství potřebných kožek pro zhotovení kožešinového kabátu[8]
Druh zvířete Počet kožek
Činčila 130
Hranostaj 125
Veverka 100
Norek 65
Králík 60
Tchoř 27
Liška červená 18
Rys 15
Vydra 14
Ocelot 12
Liška stříbrná 11
Jezevec 10
Bobr 9
Leopard 4
Množství kožek potřebných k výrobě kožešinového výrobku se odvíjí od druhu požadovaného výrobku a druhu zvířete, ze kterého bude výrobek zhotoven. V tabulce jsou uvedena orientační množství kožek potřebných pro zhotovení dlouhého kožichu, v případě výroby například paleta, které je kratší, by se toto množství snížilo i o polovinu.
18
2. Získávání kožešnických kožek
Způsobů získávání kožek je hned několik, řadíme sem získávání kožek lovem divokých zvířat, chovem domácích zvířat nebo chovem kožešinových zvířat v malochovech či velkochovech.
2.1 Druhy zvířat, jejichž kožky jsou používané k výrobě kožešin v ČR
Tato podkapitola se věnuje přímo druhům zvířat, které jsou buď lovené, nebo chované za účelem získání kožešnické suroviny v České republice.
Hospodářské zvířectvo
Hospodářská zvířata jsou ta, která si člověk domestikoval, řídí jejich rozmnožování, druh potravy a upravuje životní podmínky. Do této skupiny zvířat, které se chovají za účelem získání kožešin řadíme: speciální plemena králíka, kozu domácí, ovce (velmi významný je také chov ovce karakulské jejíž kožku nazýváme perzián).
Divoká zvěř
Zvířata považována za divoce žijící jsou ta, co volně žijí v přírodě. K těmto druhům se jako kožešinová zvířata v České republice řadí kuny, tchoři, lasičky, hranostajové, jezevci, lišky, mývalovci kuní, vydry, kočky divoké a rysi. Některé druhy jsou přísně chráněné. Dále jsou to zvířata z řádu hlodavců jako veverky a ondatry.
V zahraničí žijí další druhy kožešinových zvířat, patří sem norek, sobol, skunk, rosomák, velké kočkovité šelmy, sob polární, gazela, antilopa, lama, vikuňa a z hlodavců například bobr a nutrie. Některých druhy jsou ve volné přírodě zakázány lovit kvůli ochraně ohrožených druhů zvířat.
Vzhledem k již zmíněnému zákazu lovu některých zvířat byly počátkem 20.
století zřizovány farmy kožešinových zvířat. Zvířata chovaná na kožešinových farmách jsou především kunovité, psovité a kočkovité šelmy a někteří hlodavci.
19
V České republice se tak chová standardní norek a jeho barevné mutace, liška (stříbrná, platinová, bělošíjová), liška polární, z hlodavců nejčastěji nutrie.[9]
2.2 Farmy chovu kožešinových zvířat v České republice
V současné době jsou na území České republiky pouze tři farmy pro chov kožešinových zvířat s počtem kolem pěti set chovaných zvířat. Jsou zde především chováni norci a dva druhy lišek a to liška obecná a liška polární. V menší míře jsou v naší zemi chovány také činčily a fretky. Ke konci roku 2012 bylo evidováno 13 aktivních chovů, které ovšem do roku 2014 zrušili činnost krom již zmíněných tří farem.[10]
Český statistický úřad v roce 2010 uveřejnil zpracovaná data o poklesu kožešinových farem v České republice. Tato data ukazují výrazný pokles počtu chovaných kožešinových zvířat. Je uváděno, že v roce 2000 bylo na našem území chováno přes 9 tisíc kožešinových zvířat, zatímco o deset let později již „pouze“ jeden tisíc. Krajská veterinární správa ovšem udává počty mnohem vyšší. Dále je zde další rozpor různých organizací bojujících za zrušení těchto farem. Tyto organizace udávají počty chovaných zvířat až k 13 tisícům.[11]
V České republice neexistuje souhrnná databáze, která by vypovídala o skutečném počtu chovaných zvířat, a proto je velmi obtížné zjistit přesné množství.
Kožešinové farmy se na našem území postupně pozavírali jednak z důvodu malého odbytu a jednak kvůli zpřísňujícím se pravidlům evropské a zároveň české legislativy k chovu a tím pádem i nákladnějšímu provozu farem.[11]
2.3 Farmy chovu kožešinových zvířat v zahraničí
Roční odhad odchovaných kožešinových zvířat a využitých v kožešnickém průmyslu je nad 90 milionů. Přesné počty nejsou nikde uváděné, neboť jsou kožešiny získávané i mimo kožešinové farmy například od menších chovatelů či bohužel i od pytláků. Do pastí jsou chytány především vzácné šelmy. Rusko a USA má v odchytu
20
zvířat prvenství s počtem 4 miliony zvířat a Kanada kolem jednoho milionu. Odchyt tímto způsobem je velice krutý ke zvířatům.
Největším producentem kožešin na světě je Čína, jejich farmy produkují 85%
světové produkce kožešin, jak uvádí zpravodaj „Svoboda srsti“.
Převládající chované druhy zvířat jsou stejné jako v České republice tedy lišky, norci a činčily. Mimo tyto druhy jsou v kožešinových farmách dále chováni tchoři, nutrie, fretky a mývali.[12]
2.3.1 Zákazy chovu tzv. kožešinových zvířat
V současné době jsou velice zpřísňována právní předpisy a standardy pro chov na farmách či státy zcela zakázaly chov zvířat za tímto účelem, některé země mají i zakázán prodej kožešinových výrobků. Na území celé Evropské unie je zakázán alespoň lov do čelisťových pastí.
Zákazy či omezení jednotlivých zemí o chovu můžeme rozdělit do tří skupin:
1. Přímý zákaz chovu zvířat za účelem získání kožešiny již platí v mnoha evropských zemích.
Velká Británie od roku 2003
Rakousko od roku 2005
Chorvatsko od roku 2007 s přechodným 10letým obdobím a o rok později i v Bosně a Hercegovině se stejně dlouhým přechodovým obdobím.
Holandsko od roku 2008 zákaz chovu činčil a lišek, od roku 2012 zákaz chovu norků s přechodným obdobím 12 let
Slovinsko od roku 2013
Itálie – zákaz již 61 městech
Norsko – v jednání
21
2. Zákaz chovu některých druhů zvířat za účelem získání kožešiny
Dánsko – zákaz chovu lišek od roku 2009 s vyjímkou chovatele, jehož polovina příjmu byla právě z chovu lišek, přechodní období 15let, pro chovatele s nižším příjmem z této obživy je přechodné období pouze 8 let.
3. nepřímý zákaz formou zákonných opatření a standardů
Bulharsko – v současné době zde nejsou žádné farmy s tzv.
kožešinovými zvířaty, od r. 2006 úřady ani nepovolují vznik nových;
platí zákaz chovu divokých zvířat uvedených na seznamu BU Biodiversity Act and CITES.
Švýcarsko – od r. 1981 platí pro divoká zvířata přísné standardy chovu, které chov tzv. kožešinových zvířat prakticky znemožňují; v současné době nejsou evidovány žádné liščí nebo norkové farmy.
Německo – v r. 2006 nařízení zpřísňující podmínky chovu – do 10 let musí mít zvířata několikanásobně větší klece vybavené podle jejich etologických potřeb, musí mít např. umožněné hrabání, norci musí mít k dispozici vodní nádrž a další speciální vybavení, což prakticky znemožňuje chov.
Srbsko – zákaz chovu divokých zvířat ze seznamu CITES v zajetí.
Švédsko – od r. 2001 zpřísněny standardy pro chov lišek, prakticky znemožňující jejich chov; od r. 2000 nezaznamenány žádné chovy lišek.
[12]
2.4 Způsoby usmrcování zvířat
Při lovu divoké zvěře je obvyklé zvíře usmrtit střelnou zbraní, pokud je však lov vykonáván jiným způsobem, je třeba použít jiný vhodný způsob usmrcení, a to co možná nejhumánnějším způsobem. Důležitým aspektem je také zacházet se zvířetem tak, aby nedošlo k poškození či znečistění kožešiny.
22
V případě chovu domácích zvířat za účelem získávání kožky je usmrcení zvířete zcela odlišné. U králíka je nejčastěji prováděno úderem do zátylku nebo čela a to tupým předmětem. V případě větší zvěře jako je například ovce či jehně se nejčastěji poráží na jatkách, kde je nejprve zvíře omráčeno elektrickým proudem a poté se na pravé straně hrtanu odkryje krční tepna a prořízne se.
„Na kožešinových farmách se při usmrcování zvířat používají různé metody, které závisejí na velikosti chovu, vybavení farmy, zvyklostech chovatele a také na druhu zvířete, například usmrcování elektrickým proudem, omámením, injekcí do srdečního svalu nebo do plic, plynem, stržením vazu, omráčením a vykrvácením.“[13, s. 40]
2.5 Způsoby stahování kožek ze zvířat
Stahování kožek můžeme rozdělit na tři základní způsoby: stahování na plocho, stahování do pytlíku a stahování do pytlíku od čumáku.
„Stahování na plocho se provádí u větších zvířat jako je tuleň, koza, ovce, jelenů, telat anebo naopak u velmi malých zvířat jako je krtek, sysel, křeček apod. Výhodou tohoto způsobu stahování je snadné odstranění podkožního vaziva, tuku a svalů a kožky je možné snadno konzervovat, třídit a skladovat.“[13, s. 40,41]
„Stahování do pytlíku od zadku je běžný například u králíka domácího, zajíce, kočky, lišky, ondatry, nutrie, kuny, norka, lasičky apod. je obvyklý hlavně u kožek, z nichž se při kožešnickém zpracování používají zvlášť bříška a hřbety, a to proto, že kožešinu vydělanou v pytlíku lze kožešnicky přesněji rozdělit než surovou kožku. Výhradně se používá u kožek, které se zpracovávají celé na boa a zvířátka.“ [13, s. 41, 42]
„Stahování do pytlíku od čumáku se používá u ušlechtilých kožek, například u sobola, hranostaje, lasice, někdy u popelek a orientálních lišek. Takto stažená kožka není nikde rozříznuta.“ Způsoby stahování kožek jsou znázorněny na obr. 5.
23
Obr. 5 Základní způsoby stahování kožek [13]
Bod číslo 1 – Stahování na plocho, bod číslo 2 – Stahování do pytlíku od zadku, bod číslo 3 – stahování do pytlíku od čumáku
24
3. Technologie zpracování kožešinových kožek
V kožešnictví jde v technologii o zpracování surových kožek a vyčiněných a zušlechtěných kožešin. Shrnutí získávání kožešinových kožek a technologie zpracování surových kožek je znázorněna v následujícím schématu obr. 6.
Chov na farmách Kožešinová zvířata
Hospodářské
zvířectvo Divoká zvěř
Porážka Lov
Stahování kožky
Příprava kožek ke konzervování a konzervování
Třídění surových kožek
Kožkování- (Kožešnická kožka)
Vydělávání
Zušlechťování
Obr. 6 Schéma získávání a zpracování surových kožek
3.1 Zvířecí kůže
Kůže je vrchní pokryv těla zvířete, plnící ochrannou funkci. Srst zvířeti udržuje tělesnou teplotu a chrání jej před vnějšími vlivy. Dle normy ČSN 79 0000 je pro stažené kůže menších rozměrů zaveden výraz kožka. U některých druhů zvířat je získání kůže
25
zvířat hlavním důvodem k zabití zvířat, kvůli kožešině, většinou je ale pouze vedlejším produktem při těžbě masa.[2]
„U teplokrevných obratlovců je kůže pokryta srstí, štětinami, ostny nebo peřím, u studenokrevných obratlovců šupinami nebo různými rohovitými útvary. Kůže stažené ze savců, ptáků, plazů a ryb jsou surovinou pro průmysl koželužský i kožešnický (vedlejší útvary a odpady kůže jsou surovinou pro další průmyslová odvětví).
Nazýváme je surové kůže nebo krátce surovina. Surové kůže z menších obratlovců nazýváme surové kožky nebo krátce kožky a ty, které se hodí k výrobě kožešin, nazýváme kožešnické kožky.“ [2, s. 16] Schéma zvířecí kůže znázorňuje obr. 7
Surová kůže se skládá ze dvou částí z vlastní kůže, v kožešnictví nazývána řemen a srsti. Každý chlup můžeme rozdělit na podsadu, přechodový vlas a pesíky, ty dále dělíme na osinové a štětinové.[2]
Obr. 7 Schéma zvířecí kůže[14]
3.1.1 Stavba kůže – řemene
Řemen plní důležité vlastnosti výsledné kožešiny, neboť určuje její pevnost, tažnost, vláčnost a hmotnost. Tyto vlastnosti jsou důležitým faktorem pro zpracování, používání a trvanlivost kožešiny.[2]
26
Stavební složky tkání kůže jsou buňky, vláknité útvary a mezibuněčná hmota.
Kůži dále tvoří tři základní vrstvy: pokožka, škára a podkožní vazivo.
Pokožka: je složena z několika vrstev bez výrazného ohraničení. Při výrobě kožešin se neodstraňuje na rozdíl od výroby usní, jak bylo zmíněno v kapitole 1 v části 1.2 Usně, neboť je třeba neporušit srst.
Škára: je nejdůležitější vrstvou kůže a má také rozhodující vliv na vlastnosti řemene, dělí se na vrstvu retikulární a papilární. Tato vrstva kůže se značně liší dle druhu zvířat a ročního období, ve kterém bylo zvíře usmrceno.
Podkožní vazivo: je tvořeno z blan a přechází do tuku a svaloviny, Podkožní vazivo upíná kůži na tělo zvířete. Při vydělávání kožešiny se zcela odstraňuje stejně jako u usní. Operace, při které je vazivo odstraněno, se názývá mízdření. Mízdření zajistí dostatečnou měkkost řemenu.[2]
3.1.2 Skladba srsti
„Kožešinová srst se skládá z různých typů chlupů, které se liší tvarem, stavbou, zbarvením, rozměry, leskem, pružností a jinými vlastnostmi. Jednotlivé typy chlupů jsou v srsti různě zastoupeny a různě vyvinuty. Zvířecí chlup má dvě základní části:
kořen – část pod pokožkou kůže a stvol- část nad pokožkou kůže “obr. 8[2, s. 19]
Obr. 8 Podélný řez kůží s chlupovými váčky v různém stádiu vývoje[2]
27
A – zárodek chlupu; B – vznik chlupového kužele; C – rostoucí chlup; D – dorostlý chlup; 1 – chlupový kořínek; 2 – chlupový stvol; 3 – šupinová pokožka chlupu; 4 – korová vrstva chlupu; 5 – dřeň chlupu; 6 – vývod potní žlázy; 7 – potní žláza; 8 – tuková žláza; 9 – vnitřní pochva chlupu; 10 – vnější pochva chlupu; 11 – chlupový váček; 12 – chlupová cibulka; 13 – chlupová papila; 14 – přímicí sval; 15 – kořínek chlupu; 16 – papila po uvolnění chlupu; 17 – chlupový kužel; 18 – pokožka kůže [2, s.
21]
3.2 Surová kožešnická kožka
V klasické textilní technologii je materiál vyráběn v metráži různými technologiemi, nejčastěji je to výroba pletením, tkaním či netkanou technologií.
V kožešnictví samozřejmě tato možnost neexistuje a výroba oděvů je závislá na velikosti kožek a tedy i druhem zvířete, z něhož je kožka stažena. Před možným použitím kožky v oděvním průmyslu musí být surovina řádně opracována.
Surová kožešnická kožka je produktem tzv. kožkování. Kožkování je operace, při které se stažená zvířecí kůže připravuje ke konzervování.[2]
3.3 Příprava kožek ke konzervování - kožkování
Ideálním případem by bylo kožku po stažení ihned vyčinit, ale jelikož toto není vždy možné, musí se kožky konzervovat. Ihned po stažení kožky je nutné alespoň provést opracování kůže. Opracování se provádí hlavně u ušlechtilých druhů surovin.
„Řemen se zbaví zbytků svaloviny a podkožního tuku a do určité míry i podkožního vaziva. Někdy se také srst čistí a odtučňuje tlučením (tříbením) kožek v bubnech s pilinami, popřípadě s přídavkem trochllorethyolenu nebo těžkého benzínu. Potom se kožky vytřepávají. Rozsah a způsob opracování kožek před konzervováním závisí na druhu kožek a také na obchodních zvyklostech.“[2, s. 42]
28
3.4 Konzervování
Při této operaci vzniká konzervovaná kožešnická kožka. Provádí se především kvůli zamezení hniloby surové kožky a zajištění trvanlivosti před dalším zpracováním.
Tato operace lze vynechat pouze v případě rychlé hromadné výroby, kožka přichází rovnou k první pracovní operaci – prvovýrobě.[2]
3.5 Vydělávání kožešin
Vydělávání kožešin je souhrn pracovních operací prováděných v již zmíněné prvovýrobě. Hlavní pracovní operace prvovýroby: příprava kožek, námok, praní, moření, činění, mazání, sušení a úprava řemene a srsti. Produktem této operace je vydělaná a upravená přírodní kožešina.[2]
„Přírodní kožešiny se dále dělí na ty, které zůstanou v přírodním stavu, a na ty, které se budou barvit a dále upravovat.[2, s. 17]
3.6 charakteristika kožešiny
Zvířecí kůže se zachovanou srstí se nazývá kožešina, jak je vše popsáno, musí být odborně vyčiněna, aby nedošlo k destrukci. Hlavním úkolem kožešnické výroby je zpracovat kůži i se srstí tak aby její vzhled byl nezměněn nebo vypadajíc ještě lépe.
Správné zpracování se týká jak úpravy řemene, tak i vrstvy chlupů – srsti ze které se kožešnické kožky skládají.
Řemen musí být zpracováván šetrněji než při zpracování usní kvůli ohledu na kvalitu srsti. Velmi silný řemen je třeba zřezat na potřebnou tloušťku, a naopak, pokud je řemen velmi tenký, pikýruje se, nebo podlepuje textiliemi.
„Kožešiny jako oděvní materiál plně vyhovují. Mají téměř všechny požadované vlastnosti dokonalého oděvního materiálu, tj. hmotnost, pevnost, vláčnost tažnost, propustnost vzduchu i vodní páry. Jejich vynikající vlastností je sorpce a desorpce vody, tj. schopnost snadno přejímat vlhkost těla a předávat ji okolí.“ [2, s.1]
29
3.7 Třídění surových kožek
Tříděním surových kožek se rozumí první třídění kožek dle druhů zvířat a základních charakteristik jejich srsti. Základním roztříděním je na divočiny, tedy zvířata žijící či původně žila ve volné přírodě a zvířata chována na farmách nebo hospodářské zvířectvo. Kožky ze zvířat chovaných pak rozdělujeme například na kozlečiny, králičiny, skopovice, teletiny, jehnětiny a dnes již vzácné koníky.
Hodnocené charakteristiky: hmotnost kožky, jakost srsti, jakost řemene.
Pro každý druh kožky jsou stanoveny jiné charakteristiky pro hodnocení a jeho následné zařazení či nezařazení do kožešnického průmyslu, určení jeho využití. Pokud vezmeme za příklad králičiny, jakožto nejčastěji používaný druh kožešiny je u ní při třídění postupováno viz obr. 9 [21]
Obr. 9 Postup třídění surových kožek
vyšší hmotnostní
třída
jakostní, středně jakostní srst
nepoškozený či mírně poškozený
řemen
Zařazení do kožešnické
výroby
činění a další zušlechťování
nižší hmotnostní
třída
nízká jakost srsti(např.pře rostlá srst,
uvolněná srst)
poškozený řemen
Kožešiny nehodící se
do kožešnické
výroby
Výroba plstí, výplní..
30
4. Zušlechťování kožešin
Výraz zušlechtěná kožešina znamená vyčiněná kožešina s další úpravou jako například tištěná, přibarvená, obarvená, stříhaná, žehlená srst nebo dokonce pomocí chemického ošetření a následnou fixací je dosahováno vysokého lesku.
Kožešnická technologie a zhotovování kožešnických výrobků je velice rozsáhlá, téměř na každý druh kožešiny jsou kladeny jiné požadavky pro zpracování. Kožešnický materiál je velmi cenný, a proto je nutné, aby byl zpracováván s výbornými technologickými znalostmi. Základní shrnutí zušlechťovací technologie v kožešnictví je znázorněno v následujícím obr. 10.
Přírodní kožešina
Barvení Zušlechťovací úpravy
Stříhání Blendování Rupování Vystříhávání Žehlení
Konečné úpravy po zušlechťování
Česání Klepání
Obr. 10 Schéma zušlechťování v kožešnictví
4.1 Barvení kožešin
Barvení kožešin je prováděno oxidačními barvivy, která jsou speciálně nazývány Ursoly. Při barvení kožešin probíhají tyto pracovní operace: úprava před barvením, mrtvení v alkalické lázni, moření v lázni kovových solí, vlastní barvení a úprava srsti a řemene.[2]
31
„Přírodní kožešiny se často ještě přibarvují natíráním roztoky barviv. Jejich přírodní vzhled se zlepšuje, dodává se jim požadovaný ušlechtilý odstín, ale zachovává se při tom přírodní charakter srsti. Někdy se zbarvení srsti také zlepšuje (oživuje) roztoky kovových solí. Produktem je zušlechtěná přírodní kožešina. Též barvené kožešiny se někdy ještě zušlechťují nátěry barviv nebo tiskem porovnání nutrie-ocelot tištěné a nutrie přírodní barvy je znázorněno na obr. 11 a), 11 b), provádějí se na nich různé speciální úpravy, jako fixace, úprava hydrofobní, protimolová atd. Přírodní i barvené, popřípadě různě upravené a zušlechtěné, kožešiny se třídí pro kožešnickou konfekci, v níž se zpracovávají na kožichy a různé součásti oděvu. Produktem je kožešnický výrobek.“[2, s. 17, 18]
a b
Obr. 11 Nutrie-ocelot, tištěná a), nutrie přírodní barvy b)
4.1.1Třídění před barvou
Na základě vlastností a jakosti jednotlivých kožešin je určováno jejich další zušlechťování tak, aby bylo dosaženo co nejvyššího zhodnocení materiálu. Kožešiny jsou tedy roztříděny na ty, které nemají z nějakého důvodu uspokojující zbarvení.
Jedním z důvodů je velmi oblíbené napodobení vzácné kožešiny méně vzácnou. Dalším důvodem je prosté oživení odstínu, sjednocení odstínu například pokud je srst zažloutlá.
Nejčastější tříděnou kožešinou před barvou je opět králičina, ta je tříděna na králičiny:
s hustou srstí X s řidší srstí s tmavšími odstíny X se světlejšími odstíny
32
Dle tohoto třídění jsou kožešiny zařazovány na úpravy napodobenin srstí jiných zvířat, viz následující tabulka 2.[21]
Tab. 2 Zařazovací kritéria králičin pro barvení
Potisk je prováděn na menších kožešinových plátech ne na jednotlivých kožkách, kvůli věrnosti kresby srsti.[15]
Upravená kožešina
Řidší srst
Hustá
srst Délka srsti Tmavší odstíny
Světlejší odstíny
Barveno na barvu:
Další úprava – Zušlechťování
Králičina
skunk ANO NE Dlouhá ANO NE Černou NE
Králičina
sobol ANO NE Dlouhá NE ANO Hnědou NE
Králičina seal
12mm NE ANO Stříhaná na
12mm ANO NE Černou NE
Králičina seal
16mm NE ANO Stříhaná na
16 mm NE ANO Hnědou epilace
Králičina
bibret 12mm ANO NE Stříhaná na
12mm NE ANO Hnědou NE
Králičina
bibret 16 mm NE ANO Stříhaná na
16 mm NE ANO Hnědou epilace
Králičina bobr NE ANO Stříhaná na
18 mm NE ANO Sv. a
tmavohnědá epilace Králičina
ocelot ANO NE Stříhaná NE ANO Sv. žlutá Potisk skvrn dle ocelota
Králičina
cibetka ANO NE stříhaná NE bílé Sv. hnědá NE
Králičina
serval ANO NE dlouhá NE bílé Světlé až
bílé odstíny
Potisk skvrn dle servala
Králičina
kočka ANO NE dlouhá NE Rezavé a
šedé
Přírodní
rezavá potisk
33
4.2 Blendování
Blendování je název operace přispívající ke zlepšení přírodního odstínu srsti, jak je zmíněno v předchozím odstavci nátěrem nebo odbarvováním. Podstatou této úpravy je obarvování konců pesíků. [16]
4.3 Rupování
Úprava rupováním neboli vytrhávání pesíků i s kořínky se provádí během námoku při činění. Provádí se buď nožem, strojově nebo holením. Takto se upravují spousty druhů kožešin jako například nutrie, mýval, králičina nebo lachtan.[16]
4.4 Stříhání
Stříháním se dociluje lepšího vzhledu srsti. Tato operace se provádí u jehnětin, králíků či bobrů. U bílých králičin je možno takto vytvořit imitaci hermelínu.[16]
4.5 Vystříhávání
Vystříhávání pesíku neboli epilace je prováděna těsně nad řemenem. Tato operace se uplatňuje u stříhaných a barvených druhů kožešin. Častěji než u přírodních kožešin se ale provádí u kožešin umělých.[16]
4.6 Žehlení
„Žehlení je nezbytná operace před fixací např. přírodních skopovic. Po předchozím napaření totiž odstraní některé vady, jako např. růžice, víry další vady směru srsti. “ Tato operace je nezbytná u bobra, nutrií, svišťů, jehnětin či skopovic. [16]
4.7 Konečné úpravy
Mezi konečné operace a úpravy kožešin patří česání srsti a klepání. Napomáhají odstranit nečistoty, zbytky barviv a zlepšit celkový vzhled. Česáním se zbavuje prachu a vylínaných chlupů a dociluje se načechrání a urovnání vlasu. Klepáním se stejně jako u česání zbavuje kožešina prachu a navíc vrací vlas do původní polohy. [16]
34
5. Konfekční zpracování kožešin
Tato kapitola pojednává o způsobu zpracování kožešin předtím, než z nich vznikne hotový kožešnický výrobek. Jakási technická příprava výroby u kožešin.
„Kožešnická technologie a kožešnický výrobní proces se liší od některých jiných technologií především v tom, že zde převládá rukodílná práce nad mechanickou.
Je proto velmi náročná na zručnost a dovednost pracovníka - kožešníka. Kožešnictví je obor sice průmyslový, ale mohli bychom říci, že je svým způsobem i umělecký a pracovně zajímavý.“[17, s. 18]
V průmyslovém zpracování se především jedná o malosériovou výrobu, často se uplatňuje kusová či zakázková výroba. [17]
Konfekční výroba je zpravidla rozdělena na předvýrobní sféru a vlastní výrobu.
Kompletní rozdělení konfekčního zpracování je znázorněno na obrázku 12.
Konfekční zpracování kožešin
Předvýrobní sféra Vlastní konfekční
výroba Modelová
tvorba Operativní plánování Vychystávání a zásobení
materiálem
Výsprava
Krájení Třídění na střih
Technická
dokumentace Vlhčení a
napínání
Konečná úprava a kontrola kvality Třídění dle jakosti kožešin- na
konkrétní výrobek
Stříhání doplňkového materiálu
Obkrajování podle střihu
Spojovací proces
Vyztužování
Všívání podšívek Napínání sešitých dílů
Sesazování
Obr. 12 Schéma konfekčního zpracování kožešin
35
5.1 Předvýrobní sféra
Tuto část výroby zahrnuje například modelová tvorba, plánování, vychystávání a zásobení materiálem, technická dokumentace včetně normování, manipulace s materiálem a krájení materiálu.[18]
5.1.1. Modelová tvorba
Stejně jako je tomu v případě klasické oděvní výroby, pro zhotovení nového modelu výrobku i v kožešnickém oboru je prvním krokem vytvoření grafického návrhu viz obr. 13, technického nákresu a popisu modelu. Modelářská tvorba také zahrnuje i konstrukce střihu, modelové úpravy, a to vše také v papírové podobě. Papírový střih je v průmyslové výrobě tvořen tak, aby na něm byly znázorněny všechny běžně používané velikosti. Na základě vytvořeného střihu je v průmyslové výrobě vyroben referenční vzorek, který po schválení může být zařazen do výroby.
Obr. 13 Návrh kožešinového výrobku [19]
36 5.1.2 Operativní plánování
Důležitou součástí je v případě průmyslové výroby i operativní plánování výroby pro zajištění plynulého rozložení výroby. Toto plánování je vytvářeno na různě dlouhá období. Výsledkem operativního plánování je výrobní plán.[18]
5.1.3 Vychystávání a zásobování materiálem
Na základě tvorby operativního plánování, tedy výrobního plánu, se podnik zásobí potřebným materiálem s dostatečným předstihem. Zásobování se týká základního materiálu, tedy kožešinami, ale mimoto i materiálem doplňkovým jako jsou podšívkové materiály, výplňkové, výztužné materiály a drobná galanterie.[18]
5.1.4 Vypracování technické dokumentace
Technická dokumentace je závazným technologickým předpisem pro výrobu každého výrobku. Obsahem takovéto dokumentace jsou ucelené informace o výrobku, který bude zhotovován. V případě sériové výroby je vypracování výrobně technické dokumentace nepostradatelné.
Je v ní nákres modelu, technický nákres, technický popis, postup vypracování, popis a nákres položení polotovarů s ohledem na velikosti kožešin. Mimoto jsou zde informace o způsobu organizace práce, potřebné stroje a nástroje. V technické dokumentaci nechybí ani normy časové a mzdové ohodnocení operací.[18]
37 5.1.4.1Obsah výrobně technické dokumentace
Tab. 3 Obsah technické dokumentace
5.1.5 Třídění dle jakosti kožešin – do svazků
Úkolem třídičů je v této chvíli zařazení dle jakosti jednotlivých kožešin na jaké výrobky se nejúčelněji použijí. Mohli bychom toto třídění nazvat tříděním kožešin na výrobek. Kožešiny nejvyšší jakosti se přednostně zařazují na výrobu plášťů. Vysoce kvalifikovaní třídiči jsou schopni setřídit kožešiny bez minimálních ztrát tzv.
„nesetřiditelných“ kožešinách, tedy těch kusů, co se barevně či jakostně nehodí k jiným.
Toto třídění kožešin je součástí manipulační sféry.
Podkladem k třídění je technická dokumentace, dle které je třídič schopen zařazovat jednotlivé kusy kožešin. Základem je pro něho konstrukce střihu výrobku a spočtená spotřeba materiálu. Dle těchto podkladů třídič určí na základě velikostí jednotlivých kožešin, kolik velkých, středních a malých kusů kožešin bude na výrobek
Titulní strana Informace o výrobku Název výrobku
označení výrobku - fazony Vlastní obsah
Návrh modelu Technický nákres Technický popis Základní konstrukce Modelové řešení
Technologický postup vypracování
Popis barevnosti kožešin na model použitých Jakost použitých kožešin
Spotřeba materiálu i doplňkového Kontrolní rozměry
Popis a nákres manipulace polotovarů- kožešin s ohledem na jejich velikost Použité stroje, zařízení a pomůcky Způsob organizace práce
Popis adjustace
Způsoby ošetřování výrobku Normalizační dokumenty A další
38
použito, a to vše tak, aby bylo dosaženo co nejvyšší jakosti výrobku s co nejvyšší výtěžností materiálu.
Výstupem z manipulační sféry jsou tedy kožešiny setříděné takzvaně ve svazcích obr. 14. Svazek, jak již bylo předesláno, obsahuje téměř charakterově a barevně stejné kožešiny, odpovídající plánovaným kalkulacím uvedených ve výrobně technické dokumentaci, tedy v přesném množství různých velikostí kožešin vypočítaných ze střihu modelu a velikostí jednotlivých kožek.[15,17]
Obr. 14 Kožešinové svazky[20]
5.1.7.1 Zařazení do jakostních tříd
Před prací třídičů je nutné zařadit jednotlivé kožešiny do jakostních tříd. Jakostní třídy jsou určovány dle celkového vzhledu a charakterových vlastností srsti a řemene.
Pro zařazení kožešin do svazků musí třídič znát ještě velikosti kožky respektive velikosti užitné plochy kožešiny.
Určení užitné plochy kožešiny:
1) změření délky kožešiny od hlavy až po zadek, přičemž poškozené a nepoužitelné části u hlavy a zadku se nepočítají.
2) změření šíře uprostřed kožešiny, přičemž se řídké stránky nepočítají
3) výsledek je roven délce x šířce, uvádí se v dm2 a je značen na řemeni kožešiny
39
U kožešin zvířat divokých se liší měření délky kožešiny tím, že je měřena od uší až k zadku a pak je velikost kožešiny určována a značena římskými číslicemi I až III.
Největší velikost kožešiny je značena I.
Určení třídy jakosti:
Základní třídy jakosti jsou od nejlepší značeny písmeny A, B, C, druhým způsobem označení je číselné a to 1,2,3. Mnohdy se ale kožešiny vymykají základnímu hodnocení jakosti a pro tyto případy pokud je kožešina vynikající jakosti lepší než kožešiny spadající do třídy A je zde označení písmenem E. Naopak, pokud jsou kožešiny velmi nízké kvality nebo poškozené jsou označeny písmenem D, nebo v případě číselného označení číslem 4. Shrnutí označování kožešin do tříd jakosti viz tab. 4.
Tab. 4 Označování kožešin do jakostních tříd
Třída jakosti Písmenné označení Číselné označení
Nejvyšší A 1
Druhý nejlepší stupeň B 2
Nejnižší stupeň C 3
Podstupeň nejnižší jakosti- poškozené kožešiny
D 4
Vynikající jakost E
Pro standardizaci jakosti jsou používány předem schválené vzorky dle ČSN 797101 Kožešnické výrobky. Společná ustanovení.(Datum vydání 27.12 1983)[15]
5.1.8 Stříhání doplňkového materiálu
Poslední fází Předvýrobního procesu tvoří stříhárna doplňkového materiálu. Jsou řezány či stříhány výplňkové materiály plnící funkci tepelně izolační typu vatelín, dále
40
výztužné materiály jako ztužovací plátno, vlizelín, hedvábné podšívky a popřípadě koženky či usně.[17]
5.2 Vlastní konfekční výroba
Tato část výroby se dá rozdělit na práci v kožešnických dílnách, v dílnách dokončovacích prací a konečné úpravy.
V dílnách kožešnických dochází k operacím: třídění na střih, krájení a výsprava, napínání a obkrajování podle střihu.
Dokončovací práce v tomto odvětví zahrnují montážní operace: pentličkování, ztužování šitím nebo lepení, strojní sesazování dílů výrobku, ruční práce, vatelínování, šití podšívek, ruční dokončovací práce apod.
K posledním operacím patří konečná úprava a kontrola kvality výrobku.
Kontrola kvality se provádí mezioperačně, ale samozřejmostí je i výstupní kontrola, která výsledné produkty zařazuje do jednotlivých jakostních tříd.[17]
5.2.1Třídění kožešin na střih
Před tříděním se dle velikosti střihu a kožešin musí vypočítat potřebné množství kožešin vedle sebe a nad sebe. Do dolních řad se zařazují kožešiny delší a přitom širší, proto se dolní šířka papírového střihu rozdělí průměrnou šířkou těchto kožešin.
„Výsledek se zaokrouhlí na celá čísla tedy na celé kožešiny. Přitom se orientuje podle množství materiálu připadajícího k zaokrouhlení a podle tažnosti řemene zpracovávaného materiálu.“
„Potřebné množství řad kožešin nad sebou se vypočítá, když se rozdělí délka papírového střihu průměrnou délkou zpracovávaných kožešin. Lze přitom uvažovat, že do horní řady je možné kožešiny půlit.“ [15, s.130]
Vymodelovaný střih se položí na pracovní stůl a jednotlivé kožky se na něj poskládají tak, jak budou ve výsledku umístěny na výrobku. Jednotlivé kožešiny se
41
seřazují vedle sebe i nad sebe tak, aby vytvořily po sesazení a sešití symetrický celek.
Třídí se vedle sebe dle délky srsti, barevných odstínů a to v takové kvalitě, jež by zákazník ani nerozeznal obr. 15.
Obr. 15 Třídění kožešin dle zbarvení srsti[20]
Pravidlem je seřazovat kožešiny od nejtmavších odstínů po ty nejsvětlejší.
Nejčastěji jsou kožešiny pokládány a zpracovávány po směru srsti kožešiny, ale je možné ji pokládat i v opačném směru, ve směru příčném či v různé kombinaci. Vždy je nutné při třídění kožešin na střih posoudit kožešiny právě v těch polohách, v jakých budou do výrobku zapracovány. Kožešiny malých rozměrů kožešník posuzuje na pracovním stole, kožešiny větších rozměrů zavěšuje na svisle sklopenou desku.
Důležitou zásadou je pokládání největších kožešin od dolního kraje střihu až po nejmenší kožešiny. V případě třídění na střih kožešin s dlouhou srstí se od dolního kraje začíná kožešinami s nejdelším chlupem a postupuje se směrem ke krční linii kožešinami s postupně kratším chlupem. [15]
Dalším důležitým hlediskem třídění na střih je rozmístění kožešin na jednotlivé partie střihu a to dle jakosti, barevnosti a celkového vzhledu kožešiny.
Umisťování kožešin na střih od nejvyšší jakosti po méně jakostní obr. 16
Obr. 16 Umisťování kožešin na střih dle jakosti
oblast zad
vrchní límec a klopy
vrchní rukávy
pravý přední díl, levýpřední
díl
spodní rukávy
spodní límec
podpažové části
42
Dále je posuzována hrubost srsti, lesk srsti na kudrnatých kožešinách, jemnost, hustota, pevnost a na kožešinách s moaré se porovnává bohatost moaré. [15]
5.2.2 Krájení kožešin
Každá jednotlivá kožešina je zbavována odkrojením různých částí jako jsou stránky, hlavy, laloky, nohy, ohonky a zadky. Odkrojením těchto částí vznikne plynulý tvar kožešiny, který je potřebný k následnému sesazování kožešin. Odkroje větších rozměrů se dají dále zpracovávat. Dle vhodnosti jsou využity například na podšívky (bizamové hlavy, laloky a zadky, králičí a nutriové stránky a odkroje od jehnětin a skopovic). Perziánové nohy a hlavy je dokonce možné použít i na pláště. V případě různobarevnosti sešitých odkrojků je možné je obarvit na stejný odstín a získat celistvý vzhled. Další možností zpracování odkrojů je například v drobné galanterii.
Krájení je prováděno ocelovým nožem, nůž musí být dokonale naostřen. Ostření se provádí pomocí plochého brousku, na který je předem nakapáno několik kapek oleje popřípadě vody. Krájená kožešina se musí vždy zvedat od stolu, aby se neprořezala srst obr. 17.[15]
Obr. 17 Ukázka krájení kožešiny [20]
43 5.2.3 Výsprava kožešin
Po operaci krájení je důležitým a neodmyslitelným bodem před zpracováním kožešiny na kožešnický výrobek je výsprava. Vyspravením se rozumí odstranění holých míst, malých otvorů a chyb v kožešině, prasklin líce řemene nebo tzv. podrosty tedy řídce porostlá místa nízkou srstí. Odstraňují se také místa s odlišným zbarvením, popřípadě skvrnami na kožešinách, které mohou být způsobeny špatným chovem zvířat.
Provádí se pomocí řezů do materiálu a následným sešitím, které díky srsti není z lícové strany viditelné. Při poškození větší části kožešiny se nekvalitní část odřízne a nahradí jiným kusem kožešiny tzv. Vsazení. Při tomto způsobu je velmi důležitý výběr náhradního kusu, výběr co nejpodobnějšího charakteru kožešiny, zbarvení, délka vlasu apod.[16]
5.2.3.1Rozdělení vad kožešin a jejich odstraňování
Základní rozdělení vad je na vady malé, střední a velké. Za malé vady jsou považovány především ty, které jsou úzké, mohou být i dlouhé ale hlavně ve směru srsti. V případě objevení takovéto malé vady označí se vada ze strany srsti pomocí kožešnického nože obráceným ostřím nahoru, jak je znázorněno na pohledu ze strany řemene na obr. 18 a). Následně se vada odstraní řezem po obou stranách vady po celé její délce kožešnickým nožem tentokrát již ze strany řemene, jak je znázorněno na obr.
18 b).[16]
a b
Obr. 18 Označení vady v kožešině a), vyříznutí vady v kožešině [20]
44 5.2.4. Vlhčení a napínání
Vyspravená kožešina se musí před dalším zpracováním navlhčit vodou a napnout. Kožešina se položí srstí na pracovní stůl a to vždy po směru srsti, aby nedošlo k její deformaci. Pomocí kartáče nebo rozprašovače se řemen navlhčí vodou, rukama se do všech stran povytahuje a napne. Napínání se provádí buď pomocí napínací pistole, která díky napojení ke kompresoru při stisku spouště vystřeluje kovové spony, ty se zabodávají do napínané kožešiny přibližně do poloviny své výšky, nebo je možné využít napínací kožešnické kleště, kterými se napínaná kožešina upevní přibitím hřebíků.
Takto se kožešina nechá napnutá cca půl hodiny, poté se odepne pomocí odepínače spon nebo hřebíku, podle toho jakým způsobem byla kožešina napnuta.
Pokud by kožešina nebyla napnuta v této fázi výroby, mohlo by následně dojít k zmenšení jejího rozměru až po obkrojení podle střihu a například v případě zakázkové výroby, kde je výrobek zhotovován na míru a musí přesně sedět, neboť zde nejsou přídavky na švy, došlo by k znehodnocení výrobku. Proto je tato operace zajišťující fixaci rozměru kožešiny velice důležitá.
5.2.5. Obkrajování podle střihu
Po napínání je kožešina připravena na obkrojení tvaru tak, jak si žádá připravený střih. Na připravené papírové šablony střihu jsou jednotlivé kožešiny pokládány a přesně podle ní jsou obkrojeny ostrým kožešnickým nožem obr. 19. Při tvorbě kožešnického výrobku se nepřidávají přídavky na švové záložky, jako je tomu u textilního zpracování.
Obr. 19 Obkrojení dílků z kožešiny podle střihu[19]
45
Pořadí některých operací není striktně určeno. Je dáno požadovaným zpracováním tvořeného výrobku. Zajímavým příkladem je, když je střihem vyžadováno vypouštění či zapouštění kožešin. V případě vypouštění a zapouštění kožešin je nejprve provedena tato operace a poté znovu napínání a obkrajování podle střihu. Stejně tak je tomu i ve speciálních případech kombinování a prokládání kožešin jinými druhy kožešin či jinými materiály, podrobněji bude vysvětleno v následujících kapitolách.[15]
5.2.6. Vypouštění a zapouštění kožešin
Další operací kožešnického průmyslu je takzvané vypouštění či zapouštění kožešin. Jelikož velikosti kožešiny přímo neovlivníme jako je tomu u textilních materiálů, které jednoduše nastříháme z metráže dle střihové šablony, vypomáhají si kožešníci právě touto operací. Jak již bylo předesláno, jedná se o jakési upravení velikosti kožešiny, přesněji, pokud mluvíme o vypouštění, znamená to, že je kožešina prodlužována a zároveň zužována a u zapouštění je to rozšiřování a zkracování
kožešiny. V obou případech je důležité zachovat linii hřbetu a stránek obr. 20 a) a také řídit se dle změn barevnosti srsti. Vypouštěcí řezy a posuvné značky jsou znázorněny na obr. 20 b). [21]
a b
Obr. 20 Zobrazení linie hřbetu, kříže a stránek a), vypouštěcí řez a posuvné značky b)[21]
