• No results found

Prohlášení Byl jsem seznámen s

N/A
N/A
Protected

Academic year: 2022

Share "Prohlášení Byl jsem seznámen s"

Copied!
118
0
0

Loading.... (view fulltext now)

Full text

(1)

5

Prohlášení

Byl jsem seznámen s tím, ţe na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č.

121/2000 Sb. o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, ţe Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv uţitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Uţiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu uţití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne poţadovat úhradu nákladů, které vynaloţila na vytvoření díla, aţ do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracoval samostatně s pouţitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím diplomové práce a konzultantem.

V Liberci, 05. 04. 2011

vlastnoruční podpis

(2)

6

Anotace a klíčová slova

Tématem diplomové práce je ekonomická analýza a komparace vývoje vybraných ekonomik v letech 2004–2010. Zvolenými zeměmi jsou Francie, Německo, Slovenská republika a Česká republika. Pro srovnání byly vybrány tyto ukazatele – GDP, tempo růstu GDP, export a import, tempa růstu exportu a importu, míra inflace, míra nezaměstnanosti a index nových objednávek v průmyslu. V teoretické části jsou popsány zmíněné ukazatele a stručně charakterizován ekonomický cyklus. Praktická část se nejprve zabývá stručným popisem vybraných zemí a následně analýzou jejich vývoje ve sledovaném období se zaměřením na období ekonomické krize. Jsou zmíněna vybraná protikrizová opatření v těchto zemích a je zhodnocena jejich účinnost. Dále je na základě komparace ukazatelů vybraných ekonomik hodnocena úspěšnost jednotlivých hospodářských politik. Práce ověřuje dvě hypotézy. Je-li moţné pomocí hospodářské politiky zcela odvrátit hrozící ekonomickou krizi a jsou-li ekonomiky více orientované na export zasaţeny krizí hlouběji neţ ekonomiky méně exportně orientované.

Klíčová slova: GDP, tempo růstu GDP, export a import, tempo růstu exportu a importu, míra inflace, míra nezaměstnanosti, index nových objednávek v průmyslu, hospodářská politika, protikrizová opatření

(3)

7

Abstract and Keywords

The aim of the thesis is an economic analysis and comparison of the development of selected economies in the years 2004–2010. The countries selected are France, Germany, the Slovak Republic and the Czech Republic. The following indicators were chosen for the comparison – GDP, GDP growth rate, export and import, growth rates of export and import, inflation rate, unemployment rate and index of the new orders in the industry. The theoretical part describes the indicators mentioned and briefly characterizes the economic cycle. The practical part provides brief description of selected countries and then analyzes their developenent during the selected period with a focus on the period of economic crisis.

The selected anti-crisis measures in these countries are mentioned and their effectiveness assessed. Also the effectiveness of each of the selected economic policies is evaluated based on the comparison of the indicators of selected economies. The thesis tests two hypotheses. First, whether it is possible to completely avert the impending economic crisis through the economic policy and whether the export-oriented economies are more affected by the crisis than the less export-oriented economies.

Keywords: GDP, GDP growth rate, export and import, export and import growth rates, inflation rate, unemployment rate, industry new orders index, economic policy, anti-crisis measures

(4)

8

Poděkování

Na tomto místě bych rád poděkoval vedoucí mé diplomové práce Ing. Ivě Nedomlelové, Ph.D. za její rychlé a věcné připomínky. Dále pak mé matce a mé přítelkyni za gramatickou kontrolu této diplomové práce a celé mé rodině za podporu po dobu mého studia.

(5)

9

Obsah

Seznam obrázků ... 12

Seznam tabulek ... 14

Seznam zkratek a symbolů ... 16

Úvod ... 17

1 Teoretická východiska ... 19

1.1 Nezaměstnanost ... 19

1.1.1 Definice a měření nezaměstnanosti ... 19

1.1.2 Druhy nezaměstnanosti ... 20

1.1.3 Faktory ovlivňující přirozenou míru nezaměstnanosti ... 21

1.1.4 Náklady nezaměstnanosti... 23

1.2 Inflace ... 24

1.2.1 Definice inflace a způsob jejího měření ... 24

1.2.2 Příčiny inflace ... 24

1.2.3 Druhy inflace ... 26

1.2.4 Dopady inflace ... 27

1.3 Hrubý domácí produkt (GDP) ... 28

1.3.1 Definice GDP ... 28

1.3.2 Měření GDP ... 29

1.3.3 Reálný a nominální GDP, GDP per capita... 30

1.3.4 Čistý domácí produkt (NDP) ... 31

1.3.5 Hrubý národní produkt (GNP) ... 31

1.4 Platební bilance ... 31

1.4.1 Definice platební bilance ... 32

1.4.2 Členění platební bilance ... 32

1.4.3 Vyrovnanost platební bilance ... 34

1.5 Podíl exportu na GDP ... 34

1.6 Teoretická charakteristika ekonomického cyklu ... 34

1.6.1 Uvedení do problematiky ekonomického cyklu ... 35

(6)

10

1.6.2 Fáze ekonomického cyklu... 35

1.6.3 Dělení cyklů dle délky jejich trvání ... 36

1.7 Index nových objednávek v průmyslu ... 37

2 Metody využívané při tvorbě diplomové práce ... 38

3 Obecná charakteristika vybraných ekonomik ... 40

3.1 Francouzská republika ... 40

3.2 Spolková republika Německo ... 42

3.3 Slovenská republika ... 44

3.4 Česká republika ... 46

4 Analýza vybraných ekonomik v letech 2004–2010 ... 49

4.1 Nástup ekonomické krize v letech 2008–2009 ... 49

4.2 Vývoj ekonomiky Francie v letech 2004–2010 ... 51

4.2.1 GDP... 52

4.2.2 Export a import ... 54

4.2.3 Inflace ... 57

4.2.4 Nezaměstnanost ... 59

4.2.5 Index nových objednávek v průmyslu ... 60

4.2.6 Shrnutí ... 62

4.3 Vývoj ekonomiky Německa v letech 2004–2010 ... 63

4.3.1 GDP... 63

4.3.2 Export a import ... 67

4.3.3 Inflace ... 70

4.3.4 Nezaměstnanost ... 71

4.3.5 Index nových objednávek v průmyslu ... 74

4.3.6 Shrnutí ... 75

4.4 Vývoj ekonomiky Slovenska v letech 2004–2010 ... 76

4.4.1 GDP... 76

4.4.2 Export a import ... 79

4.4.3 Inflace ... 82

4.4.4 Nezaměstnanost ... 84

(7)

11

4.4.5 Index nových objednávek v průmyslu ... 86

4.4.6 Shrnutí ... 87

4.5 Vývoj ekonomiky České republiky v letech 2004–2010 ... 88

4.5.1 GDP... 89

4.5.2 Export a import ... 92

4.5.3 Inflace ... 94

4.5.4 Nezaměstnanost ... 96

4.5.5 Index nových objednávek v průmyslu ... 98

4.5.6 Shrnutí ... 100

4.6 Komparace analyzovaných zemí ... 102

4.6.1 Tempo růstu GDP ... 102

4.6.2 Inflace ... 105

4.6.3 Nezaměstnanost ... 107

4.6.4 Index nových objednávek v průmyslu ... 109

5 Závěry vyplívající z komparace analyzovaných ekonomik...111

Závěr ... 116

Seznam literatury ... 117

(8)

12

Seznam obrázků

Obr. 1 – Výkon ekonomiky v letech 2008–2010 ... 50

Obr. 2 – GDP Francie 2004–2010 ... 52

Obr. 3 – Tempo růstu GDP Francie v letech 2004–2010 ... 53

Obr. 4 – Export a import zboţí a sluţeb Francie v letech 2004–2010 ... 55

Obr. 5 – Tempo růstu exportu a importu Francie v letech 2004–2010 ... 57

Obr. 6 – Inflace Francie a EU v letech 2004–2010 ... 58

Obr. 7 – Nezaměstnanost ve Francii a v EU v letech 2004–2010 ... 59

Obr. 8 – Index nových objednávek v průmyslu Francie ... 61

Obr. 9 – GDP Německa 2004–2010 ... 64

Obr. 10 – Tempo růstu GDP Německa v letech 2004–2010 ... 65

Obr. 11 – Export a import zboţí a sluţeb Německa v letech 2004–2010 ... 68

Obr. 12 – Tempo růstu exportu a importu Německa v letech 2004–2010 ... 69

Obr. 13 – Inflace Německa a EU v letech 2004–2010 ... 71

Obr. 14 – Nezaměstnanost v Německu a v EU v letech 2004–2010 ... 72

Obr. 15 – Index nových objednávek v průmyslu Německa ... 74

Obr. 16 – GDP Slovenska 2004–2010... 77

Obr. 17 – Tempo růstu GDP Slovenska v letech 2004–2010 ... 78

Obr. 18 – Export a import zboţí a sluţeb Slovenska v letech 2004–2010 ... 80

Obr. 19 – Tempo růstu exportu a importu Slovenska 2004–2010... 82

Obr. 20 – Inflace Slovenska a EU v letech 2004–2010 ... 83

Obr. 21 – Nezaměstnanost na Slovensku a v EU v letech 2004–2010 ... 86

Obr. 22 – Index nových objednávek v průmyslu SR ... 87

Obr. 23 – GDP České republiky 2004–2010 ... 89

Obr. 24 – Tempo růstu GDP České republiky v letech 2004–2010 ... 90

Obr. 25 – Export a import zboţí a sluţeb České republiky v letech 2004–2010 .. 92

Obr. 26 – Tempo růstu exportu a importu České republiky 2004–2010 ... 94

Obr. 27 – Inflace České republiky a EU v letech 2004–2010 ... 95

Obr. 28 – Nezaměstnanost v České republice a v EU v letech 2004–2010 ... 97

Obr. 29 – Index nových objednávek v průmyslu ČR ... 99

Obr. 30 – Tempo růstu GDP v letech 2004–2010 ... 103

Obr. 31 – Podíl exportu na GDP v analyzovaných zemích 2004–2010 ... 104

(9)

13

Obr. 32 – Inflace v analyzovaných zemích v letech 2004–2010 ... 106 Obr. 33 – Nezaměstnanost v analyzovaných zemích v letech 2004–2010 ... 108 Obr. 34 – Index nových objednávek v průmyslu 2004–2010 ... 110

(10)

14

Seznam tabulek

Tab. 1 – Nominální vs. Reálné GDP ... 31

Tab. 2 – Vertikální struktura platební bilance ... 33

Tab. 3 – Vývoj populace Francie 2004–2010... 40

Tab. 4 – Forbes Global 2000 Francie ... 41

Tab. 5 – Vývoj populace Německa 2004–2010 ... 43

Tab. 6 – Forbes Global 2000 Německo ... 44

Tab. 7 – Vývoj populace Slovenska 2004–2010 ... 45

Tab. 8 – Vývoj populace České republiky 2004–2010 ... 47

Tab. 9 – Vývoj ekonomiky 2008–2009 ... 50

Tab. 10 – Změna objemu světového obchod ... 51

Tab. 11 – GDP Francie 2004–2010 ... 52

Tab. 12 – Export a import zboţí a sluţeb Francie 2004–2010 (mil. euro) ... 55

Tab. 13 – Podíl exportu na GDP Francie... 56

Tab. 14 – Tempo růstu exportu a importu Francie v letech 2004–2010 ... 56

Tab. 15 – Inflace Francie a EU v letech 2004–2010 ... 58

Tab. 16 – Nezaměstnanost ve Francii a v EU v letech 2004–2010 ... 59

Tab. 17 – GDP Německa 2004–2010 ... 64

Tab. 18 – Export a import zboţí a sluţeb Německa 2004–2010 (mil. euro) ... 67

Tab. 19 – Podíl exportu na GDP Německa ... 68

Tab. 20 – Tempo růstu exportu a importu Německa v letech 2004–2010 ... 69

Tab. 21 – Inflace Německa a EU v letech 2004–2010 ... 70

Tab. 22 – Nezaměstnanost v Německu a v EU v letech 2004–2010 ... 72

Tab. 23 – GDP Slovenska 2004–2010... 77

Tab. 24 – Export a import zboţí a sluţeb Slovenska 2004–2010 (mil. euro) ... 80

Tab. 25 – Podíl exportu na GDP Slovenska ... 80

Tab. 26 – Tempo růstu exportu a importu Slovenska v letech 2004–2010 ... 81

Tab. 27 – Inflace Slovenska a EU v letech 2004–2010 ... 83

Tab. 28 – Nezaměstnanost na Slovensku a v EU v letech 2004–2010 ... 84

Tab. 29 – GDP České republiky 2004–2010 ... 89

Tab. 30 – Export a import zboţí a sluţeb ČR 2004–2010 (mil. euro) ... 92

Tab. 31 – Podíl exportu na GDP ČR ... 93

(11)

15

Tab. 32 – Tempo růstu exportu a importu České republiky v letech 2004–2010 . 93

Tab. 33 – Inflace České republiky a EU v letech 2004–2010 ... 95

Tab. 34 – Nezaměstnanost v České republice a v EU v letech 2004–2010 ... 96

Tab. 35 – Tempo růstu GDP 2004–2010 ... 102

Tab. 36 – Nezaměstnanost v analyzovaných zemích v letech 2004–2010 ... 107

(12)

16

Seznam zkratek a symbolů

a amortizace

C výdaje domácností na spotřebu

ČNB Česká národní banka

ČR Česká republika

ČSÚ Český statistický úřad

ČTK Česká tisková kancelář

DP diplomová práce

DPH Daň z přidané hodnoty

EU Evropská unie

G státní výdaje

GDP hrubý domácí produkt

GNP hrubý národní produkt

HP hospodářská politika

i čisté úroky

Ig hrubé investice podnikatelského sektoru

In čisté investice

Ir obnovovací investice

M hodnota importu

MPO Ministerstvo průmyslu a obchodu

MPSV Ministerstvo práce a sociálních věcí

MSP malé a střední podnikání

NDP čistý domácí produkt

p zisky

r renty

SR Slovenská republika

Te nepřímé daně

VÚPSV Výzkumný ústav práce a sociálních věcí

w mzdy

X hodnota exportu

(13)

17

Úvod

Diplomová práce se zabývá komparací vybraných ekonomik v letech 2004–2010. Toto časové období bylo zvoleno tak, aby bylo moţné ilustrovat vývoj jednotlivých ekonomik v období před i během světové ekonomické krize a ukázat tím, jak se změnil vývoj jednotlivých ukazatelů jejím působením. Pro účely této práce byly zvoleny čtyři státy.

Cílem bylo vybrat dvě vysoce vyspělé ekonomiky a dvě, které prošly transformací od centrálně plánovaného hospodářství k trţnímu. To proto, aby bylo moţné ověřit dále uvedené hypotézy na obou typech ekonomik, a aby zde byl případně viditelný rozdíl. Byly zvoleny dvě vyspělé země západní Evropy, Francie a Německo a dva menší státy střední Evropy, Česká a Slovenská republika.

První hypotézou, kterou se tato práce snaţí potvrdit nebo vyvrátit je otázka, zda je moţné pomocí hospodářské politiky zcela odvrátit hrozící ekonomickou krizi přicházející z vnějšku. Je proto analyzován a komparován vývoj v jednotlivých zemích. Při analýze je sledováno několik ukazatelů. Prvním je hodnota GDP v trţních cenách, coţ ukazuje celkovou sílu dané ekonomiky. Pro sledování vývoje GDP je pouţit ukazatel tempa růstu GDP. Tento ukazatel nejlépe znázorní vývoj GDP ve sledovaném období a je později pouţit pro komparaci jednotlivých ekonomik. Data jsou u obou ukazatelů pouţita z databáze Eurostatu. Odtud jsou také uvedeny hodnoty exportu a importu. Data také slouţí k výpočtu dalších ukazatelů. Prvními jsou tempo růstu exportu a importu, pomocí nichţ je zřejmé, jak se vyvíjel export a import v období krize a jak velký vliv na GDP lze změnám těchto ukazatelů přisoudit. Dále je z dat hodnot exportu vypočten podíl exportu na GDP. Tento ukazatel slouţí pro zařazení ekonomiky mezi více či méně exportní země.

Dále je pak pouţit pro komparaci jednotlivých ekonomik. Následuje zobrazení vývoje inflace. Tento ukazatel je zde uveden pouze proto, aby bylo moţné sledovat, zda se nevyvíjel v některé z vybraných zemí výrazně jinak neţ v ostatních. Byla by tak zkreslena vypovídající hodnota ukazatelů pouţitých pro komparaci ekonomik. Dalším důleţitým ukazatelem je míra nezaměstnanosti, která slouţí pro hodnocení účinnosti hospodářských politik daných zemí stejně jako poslední ukazatel, index nových objednávek v průmyslu.

Ten ilustruje situaci na průmyslovém trhu a ukazuje tak dopady na podnikatelské prostředí.

Druhou hypotézou je, ţe ekonomiky více orientované na export jsou hlouběji zasaţeny krizí neţ ty, které jsou méně exportní. Jejich propad je tedy výraznější. Hypotéza také

(14)

18

naznačuje, ţe se budou přes tento větší propad, při opětovném růstu objemu světového obchodu, zotavovat rychleji. Pro potvrzení nebo zamítnutí této hypotézy je pouţit ukazatel tempa růstu GDP. Pro zařazení ekonomik mezi více či méně exportní slouţí ukazatel podílu exportu na GDP.

Třetím cílem DP je hodnocení jednotlivých ekonomik a jejich hospodářských politik v období krize. Je zodpovězena otázka, která země krizi zvládala nejlépe a která nejhůře.

Tato komparace probíhá na základě hodnocení dvou ukazatelů. Prvním z nich je míra nezaměstnanosti, pomocí níţ jsou měřeny dopady hospodářské politiky na trh práce, druhým pak index nových objednávek v průmyslu, který naznačuje, jaký dopad měla ekonomická krize na průmyslový trh. Tyto ukazatele byly zvoleny proto, ţe ilustrují váţné dopady na obyvatelstvo dané země a na podnikatelské prostředí zastoupené průmyslovým trhem.

V práci je brána hospodářská politika jako nástroj, který byl pouţit pro sníţení dopadů krize, ale nebude posuzována její nutnost či nákladnost.

Cílem práce není dokazovat existenci, původ a vývoj světové ekonomické krize mimo dané země. Těmto informacím o ekonomické krizi je proto věnována jen redukovaná část práce v rozsahu nutném pro pochopení souvislostí s danými ekonomikami.

(15)

19

1 Teoretická východiska

V této části je charakterizována řada ukazatelů. Ty jsou později pouţity v praktické části při analýze jednotlivých ekonomik. Mezi ně patří nezaměstnanost, inflace, hrubý domácí produkt, platební bilance, podíl exportu na GDP a index nových objednávek v průmyslu.

Následně jsou popsány fáze ekonomického cyklu.

1.1 Nezaměstnanost

Prvním charakterizovaným ukazatelem je nezaměstnanost. Dále je uvedena její definice, druhy, náklady a faktory ovlivňující její míru.

1.1.1 Definice a měření nezaměstnanosti

Nezaměstnanost je ostře sledovaný ukazatel. Bývá častým politickým a společenským tématem, protoţe ţe se bezprostředně dotýká kaţdého obyvatele dané země. Mnoho vlád si klade za hlavní cíl působení proti nezaměstnanosti, a proto se tento ukazatel těší takové sledovanosti.

Na začátku kapitoly je nutné nadefinovat, jaké osoby se řadí mezi nezaměstnané. Obecně můţeme říci, ţe nezaměstnané osoby jsou ty, které jsou schopny pracovat, avšak z nějakých důvodů nemohou práci nalézt, přestoţe se o to aktivně pokoušejí (Samuelson, 2007).

Dále existují čtyři obecné podmínky definující nezaměstnanou osobu dle kritérií Eurostatu, tyto podmínky musí platit současně (Sekerka, 2007).

Pro nezaměstnanou osobu musí platit:

a) je osobou starší patnácti let

b) je bez práce, tedy není v placeném pracovním poměru, ani není sebezaměstnaná c) aktivně hledá práci, coţ znamená, ţe osoba je registrovaná na úřadu práce nebo

soukromé zprostředkovatelny práce, popřípadě hledá práci sama

(16)

20

d) je připravena k nástupu do práce nejpozději do 14 dnů (Sekerka, 2007)

Pro kvantifikaci nezaměstnanosti se pouţívá míra nezaměstnanosti, která je udávána jako podíl nezaměstnaných ke všem práceschopným osobám v dané ekonomice (Mach, 2001).

Například Český statistický úřad ve 2. čtvrtletí roku 2010 zkoumal nezaměstnanost obvykle v soukromých domácnostech, přičemţ výběrový soubor zahrnoval 25 tisíc bytů, coţ je 0,6 % trvale obydlených bytů v ČR. Počet respondentů byl 59 tisíc (ČSÚ, 2011a).

Měření nezaměstnanosti má i řadu nedostatků. Kromě technických a technologických problémů existuje řada dalších problematických případů. Nepostihuje například osoby pracující nedobrovolně na niţší úvazek a komplikace přináší také sezónní nezaměstnanost (Mach, 2001).

1.1.2 Druhy nezaměstnanosti

Nezaměstnanost se dělí na tři, popřípadě čtyři základní druhy, které se počítají do celkové míry nezaměstnanosti a určují důvod, proč lidé nemají práci (Mach, 2001). Jsou to:

a) frikční, nebo také dočasná nezaměstnanost vzniká v případě změny zaměstnání, popřípadě prvního nástupu do pracovního poměru v případě absolventů, je to doba potřebná pro vyhledání nové pracovní pozice, je dočasná a je způsobena nedokonalostmi trhu práce (Mach, 2001)

b) strukturální nezaměstnanost je způsobena neustálým vývojem sektorů dané ekonomiky a odtud pramenícími změnami poptávky po práci, vzniká tedy určitý nesoulad mezi nabídkou a poptávkou po práci, který je nutné řešit rekvalifikačními procesy, a díky tomu je trvání strukturální nezaměstnanosti v komparaci s frikční nezaměstnaností delší (Mach, 2001)

c) sezónní nezaměstnanost souvisí se sezónními výkyvy poptávky po práci souvisejícími například s ročním obdobím (Mach, 2001)

(17)

21

d) cyklická nezaměstnanost je závislá na ekonomickém cyklu daného hospodářství, coţ znamená větší poptávku po práci v období konjunktury ekonomiky a naopak menší poptávku po práci v období recese a deprese (Mach, 2001)

e) dobrovolná, coţ je taková nezaměstnanost, při které osoba dobrovolně, z vlastní vůle a přesvědčení, zůstává nezaměstnaná a není ochotna při dané výši mzdové sazby práci přijmout; uvedený druh nezaměstnanosti se do celkové míry nezaměstnanosti jiţ nezapočítává (Sekerka, 2007)

Dále je nutno zmínit přirozenou míru nezaměstnanosti, která nastává v situaci dosaţení potenciálního produktu dané ekonomiky. Je to situace, kdy jsou tlaky směřující ke zvyšování a sniţování mzdové a cenové hladiny vyrovnané, čímţ je způsobena stálost inflace a nezaměstnanosti. Přirozená míra nezaměstnanosti je tedy nejniţší udrţitelnou mírou nezaměstnanosti, a tím samozřejmě také nejvyšší udrţitelnou mírou zaměstnanosti.

Její výše závisí na dané ekonomice a její síle, přičemţ míra nezaměstnanosti kolísá okolo přirozené míry v závislosti na ekonomickém cyklu. Můţe se tedy odchylovat, a to oběma směry (Mach, 2001).

1.1.3 Faktory ovlivňující přirozenou míru nezaměstnanosti

Ačkoli se můţe zdát míra nezaměstnanosti v určitém období konstantní, například na úrovni přirozené míry nezaměstnanosti, probíhají zde neustálé přizpůsobovací procesy, při kterých se vyrovnávají změny na trhu práce. Dochází tak k přirozenému procesu, kdy lidé z různých důvodů mění svá zaměstnání. Někteří práci ztratí a jiní naopak získají novou.

Existují dva obecné faktory determinující přirozenou míru nezaměstnanosti (Sekerka, 2007):

a) časová náročnost hledání práce, a tím způsobená prodleva mezi opuštěním práce bývalé a nástupem do práce nové (Mach, 2001)

b) nepružnost nominálních mezd, coţ vyúsťuje v situaci, při které vzniká převis nabídky práce, protoţe nominální mzdy nemohou klesnout dostatečně rychle, tím se dočasně zvyšuje nezaměstnanost (Mach, 2001)

(18)

22

Obecné determinanty lze rozšířit o řadu dalších faktorů působících na nezaměstnanost:

c) prvním konkrétnějším faktorem je demografická skladba obyvatelstva daného státu a její vývoj. V kaţdé společnosti existují různé skupiny obyvatel, které můţeme identifikovat podle společných znaků, u mladých lidí, například od 18 do 25 let, bude jiná míra nezaměstnanosti neţ u skupiny občanů starších 60 let.

Protoţe také závisí na početnosti jednotlivých skupin, celková míra nezaměstnanosti se vypočítá z váţených průměrů měr nezaměstnanosti právě těchto skupin - v čase se samozřejmě mění i sloţení populace, čímţ je celková míra nezaměstnanosti stále ovlivňována (Sekerka, 2007)

d) pojištění osob v nezaměstnanosti (pojištěním rozumějme podpory v nezaměstnanosti, tento faktor ovlivňuje míru nezaměstnanosti, protoţe bylo prokázáno, ţe vyšší podpory v nezaměstnanosti sniţují motivaci osob pro rychlé nalezení nové práce; sníţením těchto podpor můţeme stimulovat nezaměstnané k větší aktivitě a menší vybíravosti ve vztahu k hledání nového zaměstnání (Sekerka, 2007)

e) státem garantovaná či uzákoněná mzda (ve většině případů je tato mzda stanovena vyšší neţ rovnováţná mzda na trhu práce, to vede k tomu, ţe za stejnou mzdu nabízejí svoji práci různě kvalifikovaní pracovníci, protoţe je zde omezena moţnost mzdové diferenciace; podniky poté logicky dávají přednost zkušenějším pracovníkům před absolventy a ostatními méně kvalifikovanými zájemci o práci, vzniká tak převis na straně nabídky práce, čímţ se zvyšuje nezaměstnanost (Sekerka, 2007)

f) nezaměstnanost dále ovlivňuje systém rekvalifikace pracovníků, který spolu s evidencí nezaměstnaných osob na úřadu práce pomáhá sniţovat nezaměstnanost (Sekerka, 2007)

g) samotné tempo růstu jednotlivých sektorů způsobuje vyšší nezaměstnanost, protoţe sektory ekonomiky rostou rozdílným tempem, a zatímco jeden sektor můţe růst, jiný upadá; objevuje se zde tedy frikční a strukturální nezaměstnanost (Sekerka, 2007)

(19)

23

1.1.4 Náklady nezaměstnanosti

Nezaměstnanost můţe způsobovat problémy celé ekonomiky. Nepracující lidé se nepodílejí na tvorbě HDP, přispívají menší měrou ke zvyšování poptávky a odčerpávají zdroje ze státních rozpočtů, které by mohly být alokovány efektivněji (Cahlík, 1998).

Na společnost dopadají následky nezaměstnanosti jejích členů. Nezaměstnaný občan ztrácí velkou část svého disponibilního důchodu, čerpá dávky podpory v nezaměstnanosti, sniţuje se mu ţivotní úroveň. V dlouhodobějším měřítku ztrácí svoji kvalifikaci pro výkon dané pracovní pozice. V neposlední řadě můţe být ztráta zaměstnání doprovázena psychickými problémy (Sekerka, 2007).

Připomeňme, ţe nezaměstnanost postihuje populaci nerovnoměrně. Lidé studují často proto, aby zvýšili svoji uplatnitelnost na trhu práce, protoţe vyšší kvalifikace přináší také menší pravděpodobnost nezaměstnanosti. Existují i další důvody nerovnoměrnosti nezaměstnanosti jako věk, pohlaví, barva pleti, národnost a mnoho dalších (Sekerka, 2007).

I přes obtíţnosti měření nákladů nezaměstnanosti se dělí tyto náklady na dvě skupiny:

a) První skupinou jsou náklady strukturální a frikční nezaměstnanosti. Tyto náklady mají pozitivní efekt ve smyslu efektivní alokace zdrojů a růstu celé ekonomiky způsobené tím, ţe pracovníci hledají co nejlépe placené zaměstnání.

Také způsobují ztrátu z důvodu dlouhé nezaměstnanosti některých pracovníků a jejich špatné moţnosti budoucího uplatnění (Sekerka, 2007).

b) Druhou skupinu tvoří náklady cyklické nezaměstnanosti, která je vyšší neţ nezaměstnanost přirozená. Tím dochází k vytvoření menšího produktu, čímţ vzniká ztráta ekonomiky ve velikosti rozdílu potenciálního produktu a skutečné produkce. Nezaměstnaní tedy nepobírají mzdu, kterou by mohli přenést do spotřeby a přispět k větší poptávce, a tedy i větší nabídce spojené s větším daňovým výnosem. Naopak je nutno jim vyplácet podpory v nezaměstnanosti, čímţ vzniká ztráta dané ekonomiky (Sekerka, 2007).

(20)

24

1.2 Inflace

Dalším charakterizovaným ukazatelem je inflace. Ta je zde definována, zjištěny její příčiny, uvedeny druhy a její dopady.

1.2.1 Definice inflace a způsob jejího měření

Inflace se definuje jako všeobecný růst cenové hladiny v čase, přičemţ tato cenová hladina zachycuje veškeré zboţí a sluţby v ekonomice. Je to projev určité ekonomické nerovnováhy. Opakem inflace je deflace, jev nastávající při poklesu agregátní cenové hladiny (Sekerka, 2007).

Při měření inflace se sledují změny cenové hladiny v čase. Dále se z nich vyjadřuje míra inflace. Pro sledování těchto změn se pouţívají cenové indexy, které je zachycují. Za oficiální míru inflace je povaţován index CPI, neboli index spotřebitelských cen. Tento index pracuje s výdaji obsaţenými ve spotřebním koši, coţ je soubor několika set produktů a sluţeb majících určité váhy dané poměrem výdajů na statek k celkovým výdajům domácnosti. Je nutné zmínit, ţe váhy jsou po určité období neměnné a vztahují se k průměrnému spotřebiteli. Procentuelní změna tohoto indexu za dané časové období tedy vyjadřuje míru inflace (Mach, 2001).

V ČR v roce 2010 obsahoval spotřební koš cca 710 poloţek zboţí a sluţeb a pouţívaly se stálé váhy roku 2008. Pro úplnost je nutné uvést, ţe index CPI není jediným cenovým indexem. Existuje například index cen průmyslových výrobců, index cen zemědělských výrobců a další (ČSÚ, 2011b).

1.2.2 Příčiny inflace

Změnu cenové hladiny, a to jak pokles, tak růst ovlivňuje řada faktorů, zejména však působení centrální banky, trţních sil a produkční schopnostmi dané ekonomiky. Dle původu těchto příčin se inflace dělí na poptávkovou a nákladovou (Sekerka, 2007):

(21)

25

1) Poptávkou taţená inflace, neboli poptávková inflace je způsobena zvýšením poptávky v situaci, kdy se produkce pohybuje na hranici potenciálního produktu.

Ekonomika poté není schopna adekvátně reagovat na zvýšení poptávky, protoţe výrobní zdroje jsou jiţ většinově vyčerpány. Aby byla nastolena trţní rovnováha, dochází k růstu cen (Sekerka, 2007).

Existuje řada faktorů působících na růst poptávky a následně i zvyšování inflace:

a) Faktorem působícím na vznik poptávkové inflace mohou být investiční výdaje, a to v případě, pokud nevedou k adekvátnímu zvýšení nabídky, ale naopak přináší zvýšení poptávky (Sekerka, 2007).

b) Dále můţe dojít k inflaci, jestliţe nominální mzdy rostou neúměrně rychleji neţ produktivita. Roste tedy poptávka, ale nabídka vzhledem ke stavu ekonomiky, která se pohybuje na úrovni potenciálního produktu, roste pomaleji (Sekerka, 2007).

c) Tvůrcem inflace můţe být rovněţ stát. Sníţení daní nebo zvýšení státních výdajů povzbuzuje poptávku. Pokud stát například schválí daňové úlevy pro zahraniční investory, můţe dojít k přílivu cizího kapitálu a skokovému navýšení poptávky (Sekerka, 2007).

Všechny tyto příčiny inflace vznikají z důvodu nepřetrţitého a zároveň nadměrného zvyšování agregátní poptávky. Proč je tedy tato poptávka takto zvyšována? Existují dva základní důvody. Prvním z nich je snaha o sniţování nezaměstnanosti a udrţování její míry pod mírou nezaměstnanosti přirozené.

Druhým důvodem pak můţe být nadměrná emise peněz, a to z důvodu krytí vládních deficitů v případě nemoţnosti pokrývat deficity jiným způsobem.

Zjednodušeně tedy platí, ţe příliš expanzivní fiskální, ale i monetární politika zvyšuje mnoţství peněz v oběhu, a tím přispívá k poptávkové inflaci (Mach, 2001).

2) Nabídková inflace, na rozdíl od poptávkové, vzniká zvýšením nákladů na straně agregátní nabídky. Tento růst nákladů má mnoho příčin. Mezi klasické příklady patří růsty mezd, zvyšování cen energií, rostoucí daňová zátěţ, depreciace

(22)

26

domácí měny, nedokonalá konkurence a mnoho dalších faktorů. Tento růst nákladů vyúsťuje v potřebu výrobců a prodejců ke zvyšování cen svých produktů, aby zůstala zachována výše jejich příjmů. Tímto dochází k růstu cenové hladiny, a to i v případě, ţe se ekonomika nenachází na úrovni potenciálního produktu, jako tomu bylo u poptávkové inflace (Sekerka, 2007).

1.2.3 Druhy inflace

Inflaci se dělí na tři základní druhy:

a) Zjevná, neboli otevřená inflace nastává, pokud roste cenová hladina jako důsledek ekonomické nerovnováhy (Sekerka, 2007).

b) Pokud jsou státní orgány schopny inflaci brzdit či zastavit, ale nemohou administrativně odstranit příčiny této inflace, mluvíme o inflaci potlačené (Sekerka, 2007).

c) Třetím případem je inflace skrytá. O této inflaci mluvíme v souvislosti s produkcí stínové ekonomiky, kterou index spotřebitelských cen nezaznamenává. Také se jedná o případy chybné struktury spotřebitelského koše neodpovídající reálné spotřebě domácností (Sekerka, 2007).

Z hlediska závaţnosti a intenzity se inflace rozděluje dle tempa růstu cenové hladiny:

d) Pokud ceny rostou mírně, míra inflace je zpravidla jednociferné číslo, poté mluvíme o mírné inflaci. Taková inflace zpravidla nepřekračuje tempo růstu nominálního ani reálného produktu. Tato inflace je obvykle povaţována za přijatelnou, proto se ekonomické subjekty hromadně nezbavují peněz (Sekerka, 2007).

e) Naopak tomu je při inflaci pádivé, kdy míra inflace převyšuje tempo růstu produkce a obvykle se pohybuje v řádu desítek aţ stovek procent. V takovéto situaci lidé preferují reálné bohatství a zbavují se peněz, protoţe dochází k jejich rychlému znehodnocování a ztrácí tedy svoji funkci uchovatele bohatství (Sekerka, 2007).

(23)

27

f) Extrémním případem je hyperinflace, kdy peníze ztrácejí své funkce, jelikoţ dochází k jejich extrémnímu znehodnocování. Míra inflace nemá ţádnou spojitost s tempem růstu produkce a dochází k jejímu růstu aţ v řádech tisíců procent, coţ můţe vést k částečnému zavedení směnného obchodu jako jistější varianty (Sekerka, 2007).

Další členění inflace závisí na očekávání ekonomických subjektů. Zde dělíme inflaci na očekávanou a neočekávanou:

g) Očekávaná, neboli anticipovaná inflace nastává tehdy, pokud ji ekonomické subjekty začlení do svých plánů (Samuelson, 2007).

h) Pokud ji do svých plánů lidé nezačlení a nepočítají s ní, pak se jedná o inflaci neočekávanou, tedy neanticipovanou (Samuelson, 2007).

Poslední zde uvedené rozdělení se týká vlivu na relativní ceny:

i) Rovnoměrná inflace existuje tehdy, pokud ke zvýšení cen všech produktů a sluţeb dojde rovnoměrně (Kraft, 2002).

j) Naopak u nerovnoměrné inflace dochází ke změně cen jednotlivých produktů a sluţeb nerovnoměrně (Kraft, 2002).

1.2.4 Dopady inflace

V důsledku pokřivení cen a cenových signálů dochází k problémům s identifikací, zda růst cen je způsoben všeobecným růstem cenové hladiny, nebo růstem poptávky po daném produktu. To přináší moţnost dezinterpretace informace a problémů na straně nabídky.

Výrobci tedy nevědí, zda je o jejich produkt větší zájem a mají vyrábět více, nebo roste-li cena vlivem inflace (Samuelson, 2007).

Dále dochází k přerozdělování bohatství mezi dluţníky a věřiteli takovým způsobem, ţe pokud je míra inflace vyšší neţ úroková míra, klesá hodnota vkladů a půjček, čímţ věřitelé přichází o část hodnoty svých peněz. Inflace ovšem zvyšuje hodnotu movitých statků (Samuelson, 2007).

(24)

28

V případě nevyrovnané inflace dochází ke změně struktury spotřeby, a tím i ke strukturálním změnám výroby, coţ dále působí na další aspekty ekonomiky, jako je například nezaměstnanost (Sekerka, 2007).

Důleţitou roli zastává inflace rovněţ v zahraničním obchodu, přičemţ je zde důleţitý poměr inflací v daných státech. Můţe zde docházet k posílení importu na úkor exportu dané země v systému fixních měnových kurzů, coţ působí negativně na výši domácího produktu, nebo k nestabilitě domácí měny v systému pohyblivých měnových kurzů, a tím oslabení důvěryhodnosti dané země (Sekerka, 2007).

Inflace dopadá různě na různé sociální skupiny. Je zřejmé, ţe nejvíce budou postiţeny nízkopříjmové skupiny, ty jsou často závislé na fixních peněţních příjmech, které jsou inflací znehodnocovány. Vyšší příjmové skupiny mají v portfoliu více movitých statků, které jsou naopak zhodnocovány (Sekerka, 2007).

V případě mírné inflace můţeme pozorovat pozitivní vliv na ekonomiku, protoţe subjekty nehromadí veškeré peníze, ale více je pouţívají ke spotřebě a investicím neţ při nulové inflaci, a tím stimulují agregátní poptávku, coţ dále působí jako stimul na agregátní nabídku a sniţuje tedy nezaměstnanost (Sekerka, 2007).

1.3 Hrubý domácí produkt (GDP)

Jedním z nejdůleţitějších ukazatelů této práce je hrubý domácí produkt. V této části je nejprve definován, popsány způsoby jeho měření a poté jsou vymezeny pojmy s ním související.

1.3.1 Definice GDP

Hrubý domácí produkt, neboli Gross Domestic Product (GDP) je jedním z nejpouţívanějších ekonomických ukazatelů. Pouţívá se ke globálnímu srovnání celkové výkonnosti ekonomik. Slouţí tedy jako indikátor stavu ekonomiky dané země. Pro účely

(25)

29

srovnání je často pouţíván takzvaný GDP per capita, tedy GDP vztaţený na obyvatele (Samuelson, 2007).

GDP vyjadřuje celkovou hodnotu zboţí a sluţeb vyprodukovaných v dané zemi za 1 rok, přičemţ nezáleţí na původu výrobních faktorů. Vyjadřuje tedy určitý přírůstek bohatství dané země (Samuelson, 2007).

1.3.2 Měření GDP

Nástrojem pro měření GDP jsou peníze. Pomocí nich se vyjádří hodnota veškerého zboţí a sluţeb vytvořených v dané ekonomice, přičemţ pro mezinárodní srovnání je uţívána dolarová hodnota tohoto zboţí a sluţeb (Kraft, 2002).

K měření GDP se nepouţívá jedna metoda, ale metody tři, produkční, výdajová a důchodová metoda. Při pouţití kterékoli metody se dojde ke stejné hodnotě GDP (Kraft, 2002):

a) Produkční metoda se vyjadřuje následujícím vztahem:

GDP = Produkce – Mezispotřeba + Daně z produktů – Dotace na produkty,

přičemţ pokud se od produkce odečte mezispotřeba, vzniká takzvaná hrubá přidaná hodnota na produkty a sluţby. Po očištění daní od dotací na produkty vznikají čisté daně (ČSÚ, 2008).

b) Dalším způsobem pro výpočet GDP je výdajová metoda, která vyjadřuje veškeré výdaje v ekonomice, daná následující rovnicí (Sekerka, 2007).

GDP = C + Ig + G + ( X – M ) (1)

C značí výdaje domácností na spotřebu, a to jak krátkodobých, tak dlouhodobých produktů. Ig představují hrubé investice podnikatelského sektoru, přičemţ Ig = In + Ir, kde In jsou čisté investice a Ir restituční neboli obnovovací investice.

Jde tedy o klasické investice za účelem rozšiřování výroby, reklamy a podobně, ale také o investice obnovovací. G jsou státní výdaje neboli nákupy. Nepočítají se do

(26)

30

nich transferové platby. ( X – M ) představuje čistý export, který se vypočítá jako hodnota exportu mínus hodnota importu (Sekerka, 2007).

c) Třetím způsobem je příjmová, neboli důchodová metoda, která se vypočte součtem veškerých důchodů dané ekonomiky a nepřímých daní (Kraft, 2002).

GDP = w + i + a + p + r + Te (2)

w představuje mzdy, i jsou čisté úroky, tedy úroky přijaté – úroky zaplacené, a je amortizace, p jsou zisky, r představuje renty a Te jsou nepřímé daně (Kraft, 2002).

1.3.3 Reálné a nominální GDP, GDP per catita

Samotný GDP je nutno upravit, protoţe v jeho růstu se odráţí i vzestup cenové hladiny, jejíţ úroveň se mění, a tím zkresluje hodnotu GDP ve srovnání s jinými obdobími (Samuelson, 2007).

Nominální GDP je tedy takové, které je měřeno v běţných cenách dané ekonomiky a není nijak dále upravováno (Samuelson, 2007).

Při úpravě nominálního GDP takovým způsobem, aby bylo moţno sledovat vývoj dané ekonomiky, je zapotřebí očistit GDP o změnu cenové hladiny. Pro toto očištění se pouţije nástroj zvaný deflátor GDP, který vyjadřuje změnu cenové hladiny za daný rok v dané ekonomice (Samuelson, 2007).

Reálné GDP se potom rovná nominální GDP / deflátor GDP (Samuelson, 2007)

Vzhledem k různým velikostem světových ekonomik se pro lepší mezinárodní srovnání přepočítává reálné GDP na jednoho obyvatele, které se pak označuje GDP per capita (Samuelson, 2007).

Odlišnosti reálného a nominálního GDP ilustrují následující ekonomické ukazatele ČR za roky 2005–2008 v tab. 1, vztaţené ke stálým cenám roku 2005.

(27)

31 Tab. 1 – Nominální vs. Reálné GDP

Rok 2005 2006 2007 2008

Nominální GDP (mld. Kč) 2983,9 3222,4 3535,5 3689,0

Reálné GDP (mld. Kč) 2983,9 3017,2 3332,2 3599,0

Deflátor GDP 1 1,068 1,061 1,025

Zdroj: Český statistický úřad. [cit. 2010-11-25]. Dostupné na WWW:

http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/i/cr:_makroekonomicke_udaje/$File/HLMAKRO.xls

1.3.4 Čistý domácí produkt (NDP)

Kromě jiţ zmíněného hrubého domácího produktu se měří i čistý domácí produkt, neboli Nett Domestic Product (NDP) (Kraft, 2002).

NDP = C + In + G + ( X – M ) (3)

Oproti výpočtu GDP výdajovou metodou se nezapočítávají obnovovací investice (Ir), čímţ se fakticky sniţuje GDP o amortizaci, neboli opotřebení kapitálu (Kraft, 2002).

1.3.5 Hrubý národní produkt (GNP)

Kromě GDP se uvádí ještě další veličina, a to národní produkt, který zohledňuje původ výrobních faktorů, pomocí nichţ byl vytvořen celkový produkt (Kraft, 2002).

Vyjadřuje celkovou hodnotu zboţí a sluţeb vytvořenou výrobními faktory, které jsou drţeny občany dané země, přičemţ nezáleţí, v jakém státě jsou tyto faktory umístěny (Kraft, 2002).

1.4 Platební bilance

V této části práce je charakterizována platební bilance a jsou vymezeny její sloţky. Jako příklad je uvedeno členění platební bilance ČR v roce 2008.

(28)

32

1.4.1 Definice platební bilance

Platební bilance je ukazatel vyjadřující veškeré ekonomické a finanční transakce mezi ekonomikou dané země a zahraničím, přičemţ funguje na principu podvojného účetnictví.

Zachycuje veškeré transakce za určité období. Má vysokou vypovídací hodnotu o stavu, výkonnosti a orientaci dané ekonomiky (Sekerka, 2007).

1.4.2 Členění platební bilance

Existují dva typy členění platební bilance, a to horizontální a vertikální (Sekerka, 2007).

1. Horizontální struktura dělí platební bilanci podle věcného členění:

1.1. Běžný účet

1.1.1. Obchodní bilance zaznamenává vývoz a dovoz zboţí.

1.1.2. Bilance služeb obsahuje vývoz a dovoz sluţeb.

1.1.3. Bilance výnosů udává příjmy a výnosy plynoucí se zahraničních investic a převody pracovních příjmů (oběma směry).

1.1.4. Bilance běžných převodů uvádí transakce, které nevedou ke vzniku protihodnoty.

1.2. Kapitálový účet zahrnuje veškeré transakce a toky kapitálu, které souvisí s migrací obyvatel, převody nefinančních hmotných aktiv a nehmotných práv.

1.3. Finanční účet

1.3.1. Bilance přímých investic uvádí zahraniční investice v tuzemsku a domácí investice v zahraničí.

1.3.2. Portfoliové investice sumarizují pohyb majetkových a dluhových cenných papírů.

1.3.3. Bilance finančních derivátů 1.3.4. Ostatní investice

1.4. Saldo chyb a opomenutí, kursové rozdíly 1.5. Změna devizových rezerv (Sekerka, 2007)

(29)

33

2. Vertikální členění rozděluje veškeré operace na kreditní, jejichţ přírůstek zlepšuje platební bilanci a na debetní, jejichţ přírůstek naopak platební bilanci zhoršuje (Sekerka, 2007).

Tab. 2 – Vertikální struktura platební bilance

Poloţka Kredit (+) Debet (-)

Pohyb zboţí export zboţí import zboţí

Pohyb sluţeb export sluţeb import sluţeb

Pohyb důchodů import důchodů export důchodů

Pohyb transferů import transferů export transferů Pohyb kapitálu import kapitálu export kapitálu

Devizové rezervy sníţení devizových rezerv zvýšení devizových rezerv Zdroj:Sekerka , B.; Makroekonomie. s. 125.

Pro budoucí srovnání je nejzajímavější pouze stav běţného účtu, a proto je zde uvedeno zjednodušené členění běţného účtu ČR dle ČNB.

1. Běžný účet

1.1. Obchodní bilance 1.1.1. Vývoz 1.1.2. Dovoz 1.2. Bilance služeb

1.2.1. Příjmy

1.2.1.1. Doprava 1.2.1.2. Cestovní ruch

1.2.1.3. Ostatní sluţby obchodní a neobchodní povahy 1.2.2. Výdaje

1.2.2.1. Doprava 1.2.2.2. Cestovní ruch

1.2.2.3. Ostatní sluţby obchodní a neobchodní povahy 1.3. Bilance výnosů

1.3.1. Výnosy 1.3.2. Náklady 1.4. Běžné převody

(30)

34 1.4.1. Příjmy

1.4.2. Výdaje (ČNB, 2009)

1.4.3 Vyrovnanost platební bilance

Platební bilance směřuje ve své podstatě k vyrovnanosti, ovšem to neznamená, ţe i všechny účty musí být vyrovnány. Rovnost by v dlouhodobém měřítku měla platit pro bilanci jako celek a to z důvodu, ţe jedině při vyrovnané bilanci kupuje daná země zboţí a sluţby v takové hodnotě, ve které je také prodává. Lze tedy říci, ţe pokud například debetní část převyšuje kreditní, tak daná země „ţije na dluh“ (Sekerka, 2007).

Tato DP se zaměřuje na export a import zboţí a sluţeb, jakoţto na ukazatele výrazně ovlivňujícího výši a vývoj GDP.

1.5 Podíl exportu na GDP

Hodnota tohoto ukazatele je stanovena na základě zpracování dat Eurostatu, a to hodnoty GDP v trţních cenách a exportu v trţních cenách. Z nich je vypočteno, jaký podíl má hodnota exportu na výši GDP.

Tento ukazatel je pouţit jako orientační. Jeho hodnota neukazuje reálný podíl exportu na GDP. Pro přesné zjištění procentuálního mnoţství produkce určené na export se počítá podíl vývozu na celkové produkci. Vzhledem ke komplikovanosti výpočtu, do kterého je nutné započíst mimo jiné i hodnotu daní a dotací, je přistoupeno k pouţití podílu exportu na GDP. Tento ukazatel se běţně pouţívá pro srovnání otevřenosti jednotlivých ekonomik a k určení vlivu exportu na výkon ekonomiky. K tomuto účelu také slouţí v rámci této DP (Rojíček, 2009).

1.6 Teoretická charakteristika ekonomického cyklu

V této části je uvedena teorie týkající se ekonomických cyklů, aby bylo moţno ilustrovat vývoj ekonomik v případě zasaţení krizí, coţ je hlavním cílem této práce.

(31)

35

1.6.1 Uvedení do problematiky ekonomického cyklu

Ekonomický cyklus vyjadřuje kolísání výkonnosti ekonomiky dané země, které lze sledovat na změně výše zmíněných ekonomických ukazatelů. Mezi těmito ukazateli se nejvíce sleduje kolísání GDP, které slouţí jako hlavní indikátor změn výkonnosti ekonomiky (Sekerka, 2007).

Zdálo by se, ţe dle slova cyklus se bude jednat o pravidelné střídání růstu a poklesu, ale to zde neplatí, protoţe k této změně dochází nepravidelně a z různých příčin (Sekerka, 2007).

Znamená to tedy, ţe se opakují období, kdy ekonomika roste rychleji, a období, kdy ekonomika zpomaluje. Při tomto cyklu dochází k darwinovskému přirozenému výběru, protoţe v období poklesu ekonomiky „přeţijí“ jen ti nejsilnější a nejschopnější. Naopak málo výkonné společnosti jsou nuceny ukončit svoji činnost.

Názory na škodlivost tohoto cyklu se různí, ale je moţné zde zaznamenat dva hlavní proudy myšlenek. Liberální ekonomové chápou ekonomický cyklus jako určité „nutné zlo“. Spatřují v něm impulz k očištění ekonomiky, jak jiţ bylo uvedeno, k

„darwinistickému přirozenému výběru“. Ekonomika je tedy po období svého úpadku znovu připravena k ještě intenzivnějšímu růstu, protoţe se zbavila méně výkonných subjektů, které podávali v období růstu nízké výkony, nepracovali dostatečně efektivně, a proto nepřeţili období krize (Kraft, 2002).

Proti tomuto názoru se staví dirigističtí ekonomové, kteří vidí v cyklu závaţný problém, který je třeba souvislými zásahy do ekonomiky řešit. Obecně se dá říci, ţe jejich snahy směřují v období růstu k brzdění ekonomiky a vytváření dostatečných, převáţně finančních rezerv, za účelem finanční podpory ekonomiky v době recese. Díky jejich úsilí dochází ke zmírnění dopadů recese a celkovému zploštění cyklu (Kraft, 2002).

1.6.2 Fáze ekonomického cyklu

Střídají se dvě fáze ekonomického cyklu a to v závislosti na kolísání GDP:

a) První fází je fáze kontrakce (contraction). Dochází k poklesu GDP z bodu vrcholu (peak), jehoţ důvodem je značné přeinvestování vedoucí k nadprodukci a

(32)

36

k propouštění zaměstnanců následované poklesem spotřeby. O ekonomice můţeme říci, ţe se nachází v recesi. V této fázi dochází ke sniţování investic, zaměstnanosti a spotřeby. Produkce klesne aţ do bodu nazvaného sedlo (trough) (Sekerka, 2007).

b) Druhá fáze neboli expanze (expansion) se dělí na oživení (recovery), kdy dochází k růstu produkce, aţ dosáhneme úrovně původního vrcholu, a poté je další růst nazýván konjunkturou (prosperity), aţ do nového vrcholu (Sekerka, 2007).

Uvedené fáze je moţno rozlišit pomocí výše změny GDP a s ohledem na to, zda je změna GDP kladná či záporná. Nyní lze vymezit pojmy recese, deprese a stagnace:

a) Ekonomiky se nachází v recesi, pokud dvě a více po sobě následujících čtvrtletních období v meziročním srovnání klesá GDP. Za období recese se dá taktéţ povaţovat dlouhodobý pokles tempa růstu GDP. Vyskytuje se zde i pojem slump, coţ je velice prudký pokles GDP (Sekerka, 2007).

b) Ekonomická deprese označuje dlouhodobé trvání období recese (Sekerka, 2007).

c) V období stagnace se úroveň GDP drţí na stejné míře s minimálním kolísáním, a pokud je spojena s inflací, pak jde o stagflaci (Sekerka, 2007).

1.6.3 Dělení cyklů dle délky jejich trvání

Ekonomické cykly lze dle délky jejich trvání rozdělit následovně:

a) Jedná-li se o krátkodobé kolísání ekonomiky v řádu měsíců (konkrétněji 36–40 měsíců), například v důsledku sezónnosti či změny zásob, poté jde o Kitchinovy cykly (Sekerka, 2007).

b) Juglarovy cykly trvají 6–11 let a jsou způsobeny investicemi do strojů a zařízení, proto se označují jako obchodní, neboli průmyslové. Tyto cykly mají čtyři fáze, a to expanzi, kdy dochází k růstu aţ do bodu zvratu následovaného recesí a druhého bodu zvratu následovaného oživením (Sekerka, 2007).

c) V nejdelším období trvajícím 50–60 let se vyskytují tzv. Kondratěvovy vlny, které mohou být způsobeny neočekávanými událostmi, jako například technologický

(33)

37

pokrok, války, zemětřesení, nová naleziště surovin apod. Tato období mají dvě fáze, a to fázi růstu produkce označovanou písmenem A a fázi poklesu, značenou B (Sekerka, 2007).

1.7 Index nových objednávek v průmyslu

Tento ukazatel popisuje vývoj poptávky po výrobcích a sluţbách v průmyslu. Pouţívá k tomu vývoj nových objednávek. Pro potřeby ukazatele je objednávka definována jako hodnota smlouvy uzavřené mezi výrobcem a producentem (Eurostat, 2010).

Objednávka se vztahuje na zboţí a sluţby od dodavatele i jeho subdodavatelů. Od její hodnoty je odečtena DPH, cla, fakturované daně, sníţení cen a rabaty poskytnuté při uzavření objednávky a hodnota obalů, které budou vráceny po doručení objednávky (Eurostat, 2010).

Objednávky vzniklé v předchozím období a zrušené ve sledovaném období nejsou odečteny od nových objednávek a index za minulé období není zpětně upravován (Eurostat, 2010).

Hodnota indexu zahrnuje veškeré poplatky přenesené na zákazníka, například cenu dopravy, balení apod. Tyto poplatky obsahuje i v případě, ţe jsou uvedeny na samostatné faktuře (Eurostat, 2010).

Hodnoty indexu jsou převzaty z databáze Eurostatu. Data zobrazují vývoj indexu, přičemţ pro všechny země je základem rok 2005, kdy je hodnota indexu rovna 100 %. V celé DP je pouţit index pro objednávky pocházející z domácího trhu (Eurostat, 2010).

Index je pro účely DP pouţíván jako indikátor stavu průmyslového trhu. Ukazuje, jaké dopady má hospodářská politika na podnikatelské prostředí v oblasti průmyslu. Tento ukazatel byl zvolen také proto, aby bylo moţno porovnat vývoj podnikatelského prostředí průmyslového trhu mezi jednotlivými zeměmi (Eurostat, 2010).

(34)

38

2 Metody vyuţívané při tvorbě diplomové práce

V této kapitole jsou krátce vymezeny jednotlivé metody a přístupy pouţité při zpracování diplomové práce. Jde o obecné metody pouţívané při analýze různých problematik, které byly formulovány povětšinou významnými mysliteli.

Deduktivní metoda, neboli odvozování vychází z určitých premis (předpokladů), ze kterých se vyvozují závěry. Tyto premisy jsou obecně platné, dochází tedy k procesu dokazování, při kterém se postupně konkretizuje a vznikají závěry, které jsou správné právě proto, ţe vyplývají z obecně platných premis (Varadzin, 2003).

Induktivní metoda funguje na opačném principu neţ metoda deduktivní. Vychází z jednotlivých konkrétních faktů a premis a z těchto údajů vytváří obecně platná tvrzení (Varadzin, 2003).

Například při vyvozování závěrů o reakci světových ekonomik na zvýšení nezaměstnanosti a pouţití úplné indukce bude nutno zkoumat všechny světové ekonomiky a z výsledků vytvářet závěry. Vzhledem k náročnosti a komplikované proveditelnosti, můţe být v určitých situacích lepší přistoupit k neúplné indukci a vybrat určitý počet světových ekonomik, z jejichţ pozorování se utvoří závěry pro všechny ekonomiky (Varadzin, 2003).

Jelikoţ tato práce vychází z velké části z ekonomických ukazatelů, které jsou dále zpracovávány, je pouţito převáţně kvantitativního výzkumu, tedy výzkumu zaloţeného na analýze určitých proměnných ukazatelů.

Základem pro porovnávání jednotlivých ukazatelů je jejich srovnání v čase. Ke komparaci různých ekonomik dochází za stejná časová období nebo v rámci jedné ekonomiky za následující, avšak stejně dlouhá časová období.

Jednotlivá data budou nejdříve zpracována pomocí matematicko-statistických metod.

Mezi tyto metody se řadí následující:

a) srovnání pomocí časových řad;

b) určení průměrů za daná období;

c) sledování přírůstků a odchylek;

(35)

39

d) grafické metody zobrazení ukazatelů v čase a jejich grafické porovnání.

Celkový koncept práce je zaloţen na analýze ekonomických ukazatelů zmíněných ve druhé kapitole. Je sledován vývoj těchto ukazatelů v závislosti na zásazích států a působení okolí, je hodnocena jejich adekvátnost a účinnost v daném čase, jsou porovnávány s ostatními zeměmi a dále jsou dedukovány alternativní způsoby řešení a jejich dopady.

(36)

40

3 Obecná charakteristika vybraných ekonomik

Před analýzou jednotlivých ekonomik v letech 2004 aţ 2010 je provedena stručná a obecná charakteristika vybraných zemí za účelem utvoření představy o dané zemi a jejích ekonomických i jiných schopnostech. Představení země probíhá z hlediska politického, geografického, demografického a ekonomického.

3.1 Francouzská republika

První zemí, která bude charakterizována je Francouzská republika, neboli Republique Francoise, která je rozdělena na 26 regionů, z čehoţ 4 jsou zámořské. Hlavním městem státu je Paříţ (The World Factbook, 2011a).

Oficiálními představiteli státu jsou prezident Nicolas Sarkozy a ministerský předseda Francois Fillon (The World Factbook, 2011a).

Francie se rozkládá na téměř 551 500 km² (640 053 km² s ostrovy), a tím je největší zemí EU a 42. největší zemí světa. Pobřeţí má délku 3 427 km (4 668 km s ostrovy). Má přístup ke Středozemnímu a zároveň Severnímu moři, coţ výrazným způsobem usnadňuje mezinárodní obchod (The World Factbook, 2011a).

Mezi přírodní zdroje patří zejména uhlí, ţelezná ruda, bauxit, zinek, uran a další (The World Factbook, 2011a).

Z demografického hlediska je nutno říci, ţe populace ve Francii neustále roste. Tento jev je zachycen v tabulce 3, kde je zobrazen nárůst počtu obyvatel z 62,2 miliónů v roce 2004 na 64,7 miliónů v roce 2010, coţ Francii řadí na 21. místo ve světě (The World Factbook, 2011a).

Tab. 3 – Vývoj populace Francie 2004–2010

Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Počet obyvatel 62292241 62772870 62998773 63645065 64004333 64366962 64714074 Zdroj: Eurostat. Dostupné na WWW:

http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tps00001

(37)

41

Z celkového počtu obyvatel je 18,5 % ve věku 0–14 let, 16,8 % ve věku nad 64 let a zbývajících 64,7 % je ve věku 15–64 let (The World Factbook, 2011a).

Průměrná délka ţivota je ve Francii 81,19 let, přičemţ u muţů je to 78,02 let a u ţen 84,54.

Tímto se Francie řadí na 13. místo ve světě (The World Factbook, 2011a).

Pro následnou analýzu bude přínosné uvést některé informace týkající se ekonomiky, aby byla utvořena ucelená představa o jejích moţnostech.

V roce 2010 byl výkon francouzské ekonomiky měřený pomocí GDP 2,555 bilionů amerických dolarů, přičemţ GDP per capita dosáhl hodnoty 33 300 dolarů, coţ řadí francouzskou ekonomiku na 39. místo ve světě. Protoţe se Francie stala se svými 75 milióny turistů ročně nejnavštěvovanější zemí světa, měl největší podíl na GDP sektor sluţeb (79 %) následovaný průmyslovým sektorem (19,2 %) a zemědělským sektorem (1,8 %) (The World Factbook, 2011a).

Francouzská vláda privatizovala mnoho velkých podniků jako Air France, France Telecom, Renault, Thales a další. Tyto společnosti nyní zaujímají významné postavení ve světě (The World Factbook, 2011a).

Ţebříček Forbes Global 2000 obsahuje 2000 největších a nejsilnějších světových společností řazených dle kombinace hodnot prodejů, zisků, aktiv a trţní hodnoty. Mezi první stovkou největších soukromých společností je 10 francouzských firem viz tabulka číslo 4 (Forbes, 2011a).

Tab. 4 – Forbes Global 2000 Francie

Umístění Jméno společnosti Umístění Jméno společnosti

15 Total 54 France Telecom

17 BNP Paribas 58 Sanofi-aventis

28 AXA Group 64 Electricité de France

43 Société Générale Group 90 Suez Group

46 Crédit Agricole 95 Renault Group

Zdroj: Forbes.com. Dostupné na WWW: http://www.forbes.com/lists/2006/18/France_Rank_1.html

Francouzská vláda v roce 2010 pracovala se schodkovým rozpočtem, přičemţ příjmy byly ve výši 1,241 bilionu dolarů a výdaje 1,441 bilionu dolarů. Deficit přispěl ke zvýšení

(38)

42

veřejného dluhu ze 77,6 % GDP v roce 2009 na 83,5 % GDP v roce 2010, coţ znamenalo 14. pozici ve světě (The World Factbook, 2011a).

Díky vývozu zboţí v hodnotě 508,7 miliard dolarů je Francie šestým největším exportérem na světě. Mezi hlavní exportní produkty patří stroje, letadla, plasty, chemikálie, farmaceutické výrobky, ţelezo, ocel a nápoje. Hlavními vývozními trhy byly v roce 2009 Německo (15,88 %), Itálie (8,16 %), Španělsko (7,8 %), Belgie (7,44 %), Velká Británie (7,04 %), Spojené státy americké (5,65 %) a Nizozemsko (3,99 %). Je zde vidět orientace na evropské trhy, na kterých je vývoz značně závislý (The World Factbook, 2011a).

Rovněţ v hodnotě importu (577,7 miliard dolarů) je Francie na šestém místě světového ţebříčku. Dováţí převáţně stroje a zařízení, vozidla, ropu, letadla, plasty a chemikálie.

Hlavními importéry byly v roce 2009 evropské země, a to největší evropská ekonomika Německo (19,41 %), Belgie (11,61 %), Itálie (7,97 %), Nizozemsko (7,15 %), Španělsko (6,68 %), Velká Británie (4,9 %). Dále pak Spojené státy americké (4,72 %) a Čína (4,44 %) (The World Factbook, 2011a).

3.2 Spolková republika Německo

Německo je spolkovou republikou s oficiálním názvem Bundesrepublik Deutschland. Je tvořena 16 státy a hlavním městem je Berlín (The World Factbook, 2011b).

Oficiálními nejvyššími představiteli jsou prezident Christian Wulff a kancléřka Angela Merkelová (The World Factbook, 2011b).

S rozlohou 357 022 km² se řadí Německo na 62. místo ţebříčku největších zemí světa.

Celková délka jeho pobřeţí s Baltským a Severním mořem je 2 389 km (The World Factbook, 2011b).

Hlavními přírodními zdroji jsou uhlí, zemní plyn, lignit, ţelezná ruda, měď, nikl, uran, dřevo a další (The World Factbook, 2011b).

V tabulce 5 je vidět vývoj počtu obyvatel Německa v letech 2004–2010. Je zde moţno pozorovat pokles počtu obyvatel z 82,5 milionů v roce 2004 na 81,8 milionů v roce 2010.

(39)

43

S tímto počtem je Německo 16. nejlidnatější zemí světa a zároveň nejlidnatější zemí Evropské Unie (The World Factbook, 2011b).

Tab. 5 – Vývoj populace Německa 2004–2010

Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010

Počet obyvatel 82531671 82500849 82437995 82314906 82217837 82002356 81802257 Zdroj: Eurostat. Dostupné na WWW:

http://epp.eurostat.ec.europa.eu/tgm/table.do?tab=table&init=1&plugin=1&language=en&pcode=tps00001

13,3 % populace je ve věku 0–14 let, 66,1 % ve věku 15–64 let a 20,6 % tvoří zbytek obyvatelstva nad 64 let (The World Factbook, 2011b).

Průměrná délka ţivota je 80,07 let. U ţen to je 82,44 let a u muţů o téměř pět let méně, tedy 77,82 let. Těmito údaji se Německo celosvětově řadí na 27. pozici (The World Factbook, 2011b).

Výkonnost německé ekonomiky je největší z celé Evropské unie a s GDP dle parity kupní síly ve výši 2,96 bilionů amerických dolarů se řadí na šesté místo nejvýkonnějších ekonomik světa. GDP per capita je ve výši 35 900 dolarů. Na GDP se podílí největší částí sektor sluţeb (71,3 %), dále průmyslový sektor (27,9 %) a zemědělský sektor ( 0,8 %).

Z podílu průmyslového sektoru lze vyčíst silné postavení německého průmyslu a velkou orientaci na export (The World Factbook, 2011b).

V Německu lze pozorovat rozdílnou výkonnost jednotlivých regionů, především východu a západu země, coţ pramení z rozdělení Německa po druhé světové válce. Dodnes je zde velké přerozdělování peněţních prostředků, přičemţ západní část země dotuje východní, za účelem vyrovnání ţivotní úrovně a výkonnosti ekonomiky (The World Factbook, 2011b).

V Německu se nachází celá řada velkých firem s mezinárodní působností. Podle Forbes Global 2000 se mezi první stovku firem dostalo deset německých zástupců. Tento fakt ilustruje tabulka 6 (Forbes, 2011b).

References

Related documents

Ve většině případů je tolerance 3 dny. Avšak například u všech německých zákazníků je tolerance výrazně rozšířena, a to na 99 dní. K rozšíření tolerance bylo

Datum zápisu do obchodního rejst ř íku: 6.kv ě tna 1992 Obchodní firma: Stavokonstrukce Č eský Brod, a. s., pro který pracovalo kolem 150 zam ě stnanc ů. 1992, se státní

dotazník questionary.. Zde jsem popsal celý proces výzkumu. Popsal jsem zde všechny praktické kroky, které jsem podniknul pro to, abych marketingový výzkum

Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL

Zaměstnanci jsou kromě mzdy motivováni pouze standardními výhodami v podobě příspěvků na stravu (oběd je stojí pouze deset korun) a 13. Řadový dělníci

V kapitole 1.6 jsou nastíněny problémy při řešení potlačování vibrací jako je shoda reálných a imaginárních částí impedance piezoelektrického vzorku a

Různé aplikace elektronického podnikání nepřetržitě ovlivňují trendy a vyhlídky pro podnikání přes Internet, včetně elektronického bankovnictví, plateb, obchodování,

Beru na v ě domí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diserta č ní práce pro vnit ř ní pot ř