VYUŽITÍ PSACÍCH PER A ROLLERŮ NA 1. STUPNI ZÁKLADNÍ ŠKOLY

(1)

VYUŽITÍ PSACÍCH PER A ROLLERŮ NA 1. STUPNI ZÁKLADNÍ ŠKOLY

Diplomová práce

Studijní program: M7503 – Učitelství pro základní školy

Studijní obor: 7503T047 – Učitelství pro 1. stupeň základní školy Autor práce: Jaroslava Sotonová

Vedoucí práce: PhDr. Jana Johnová, Ph.D.

Liberec 2015

(2)

(3)

(4)

Prohlášení

Byla jsem seznámena s tím, že na mou diplomovou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.

Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.

Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tom- to případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.

Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultantem.

Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.

Datum:

Podpis:

(5)

Poděkování

Na tomto místě bych ráda poděkovala vedoucí mé diplomové práce paní PhDr. Janě Johnové, Ph.D. za odborné vedení, za její cenné rady, podnětné připomínky, trpělivost a čas, který mi v průběhu tvorby práce věnovala.

Děkuji také ředitelům a ředitelkám základních škol za moţnost provést výzkum v jejich zařízeních a samozřejmě také ţákům a pedagogům, kteří mi poskytli informace pro praktickou část diplomové práce. Děkuji rovněţ firmám, které poskytly vzorky psacích potřeb, které byly vyuţity pro druhou etapu výzkumu. Dále pak děkuji panu Pavlu Kaupovi za osobní konzultace a poskytnuté materiály k teoretické části práce.

Zvláštní poděkování patří mé rodině, především rodičům, za umoţnění studia a nesmírnou podporu, kterou mi po celou dobu studia dávali. V neposlední řadě patří velký dík mému příteli, který byl často první, kdo slýchával mé dojmy z prováděného výzkumu a psaní této práce. Během celého studia, zejména v jeho závěrečném období mi poskytl morální podporu a zároveň mi velmi pomohl cennými radami.

(6)

Anotace

Diplomová práce se zabývá psacími pery a rollery, kterými v současné době píší ţáci na 1. stupni základního vzdělávání. Teoretická část práce je zaměřena zejména na historii a současnost psacích potřeb. Ve zkratce jsou zde také uvedeny historické i současné metody ve výuce psaní. Součástí teoretické části je komparace vybraných vzorků psacích per a rollerů. Cílem diplomové práce je zmapovat četnost jednotlivých druhů per a rollerů od různých výrobců na 1. stupni základních škol. Praktická část poskytuje informace o přípravě i samotném průběhu výzkumného šetření, které se týkalo konkrétních psacích per a rollerů nejvíce pouţívaných ţáky na 1. stupni základních škol.

Součástí diplomové práce je přílohový materiál, ve kterém jsou podoby dotazníků, sumarizačních archů a dopis firmám vyrábějícím nebo distribuujícím psací potřeby.

Klíčová slova: historie psacích potřeb, kuličková tuţka, psací pero, psací roller, prvopočáteční psaní

(7)

Annotation

This thesis deals with the writing pens and rollers that pupils at the first grade of primary schools currently use. The theoretical section of the thesis is focused on the history and the present of pens and stationery. There are mentioned historical and current methods in teaching of writing, too. Comparison of selected samples of writing pens and rollers is also a part of the theoretical section of this thesis. The aim of the thesis is to monitor the frequency of different types of pens and rollers supplied by different producers at the first grade of primary school. The practical part of the thesis provide information related to the preparation and process of the research survey that focuses particular writing pens and rollers used by most pupils at the first grade of primary school.

An integral component of this thesis is an attachment containing various forms of questionnaires, summarization sheets and a letter for producer or distributor of pens and stationery.

Keywords: history of stationery, ball pen, writing pen, writing roller, primordial writing

(8)

7

OBSAH

Seznam obrázků, tabulek a grafů ... 10

Úvod ... 14

1 Psací potřeby ... 16

1.1 Historie psacích potřeb ... 16

1.2 Psací potřeby současnosti ... 19

1.2.1 Kuličková tuţka ... 20

1.2.2 Plnicí pero ... 21

1.2.3 Psací roller ... 23

1.2.4 Komparace psacích per a rollerů ... 25

2 Prvopočáteční psaní ... 30

2.1 Historické metody ve výuce psaní ... 30

2.1.1 Metoda kopírovací ... 30

2.1.2 Metoda pauzovací ... 30

2.1.3 Metoda syntetická ... 31

2.1.4 Metoda taktovací ... 32

2.1.5 Metoda fyziologická (americká) ... 32

2.1.6 Metoda psychologicko-fyziologická ... 32

2.2 Metody ve výuce psaní v současné škole ... 33

2.2.1 Metoda globální ... 33

2.2.2 Metoda analyticko-syntetická ... 33

2.2.3 Comenia Sript ... 33

2.2.4 Písemný projev v koncepci Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání ... 34

2.3 Psaní leváků ... 35

2.4 Hygienické zásady a návyky při psaní ... 36

2.5 Psací potřeby a pomůcky ... 39

(9)

8

2.5.1 Psací potřeby ... 39

2.5.2 Psací pomůcky ... 39

3 Aspekty psaní ... 41

3.1 Primární aspekty ... 41

3.2 Psychické aspekty ... 41

3.3 Věkové rozdíly ... 42

4 Cíle a výzkumné otázky ... 45

4.1 Současná situace psacích potřeb na českém trhu ... 45

4.2 Cíle a výzkumné otázky ... 46

4.2.1 Cíle první etapy výzkumu ... 46

4.2.2 Výzkumné otázky první etapy výzkumu ... 46

4.2.3 Cíl druhé etapy výzkumu ... 47

4.2.4 Výzkumné otázky druhé etapy výzkumu ... 47

5 Metodologie pedagogického výzkumu ... 48

5.1 Výzkumné metody ... 48

5.1.1 Dotazník ... 48

5.1.2 Sumarizační arch ... 49

5.1.3 Rozhovor ... 49

5.1.4 Zpracování dat ... 50

5.2 Výzkumné šetření ... 50

5.2.1 Průběh první etapy výzkumného šetření ... 51

5.2.2 Průběh druhé etapy výzkumného šetření ... 52

5.3 Charakteristika respondentů ... 54

5.3.1 První etapa výzkumného šetření ... 54

5.3.2 Druhá etapa výzkumného šetření ... 56

6 Výsledky první etapy výzkumného šetření ... 58

6.1.1 Psací potřeby vyuţívané v současnosti na 1. stupni ZŠ ... 58

(10)

9

6.1.2 Barva psacích potřeb ţáků ... 61

6.1.3 Psací pero/psací roller ... 62

6.1.4 Názory pedagogů na problematiku psacích potřeb ... 63

7 Výsledky druhé etapy výzkumného šetření ... 67

7.1.1 Preference psacích potřeb ţáky 1. stupně ZŠ ... 67

7.1.2 Hledisko DRŢENÍ ... 69

7.1.3 Hledisko VZHLEDU ... 70

7.1.4 Hledisko PSANÍ ... 71

7.1.5 Výsledné hodnocení sledovaných psacích potřeb ... 72

7.1.6 Psací potřeba K ... 73

7.1.7 Barva psací potřeby ... 75

Diskuze ... 78

Závěr ... 80

Seznam literatury a jiných zdrojů ... 83

Seznam příloh ... 86

(11)

10

Seznam obrázků, tabulek a grafů

SEZNAM OBRÁZKŮ

Obrázek 1: Rydla ... 17

Obrázek 2: Brka ... 18

Obrázek 3: Kuličková tuţka ... 21

Obrázek 4: Hrot kuličkové tuţky ... 21

Obrázek 5: Plnicí pero ... 22

Obrázek 6: Hrot plnicího pera ... 23

Obrázek 7: Psací rollery ... 24

Obrázek 8: Hrot psacího rolleru ... 24

Obrázek 9: Psací potřeba A ... 25

Obrázek 10: Psací potřeba B ... 25

Obrázek 11: Psací potřeba C ... 26

Obrázek 12: Psací potřeba D ... 26

Obrázek 13: Psací potřeba E ... 26

Obrázek 14: Psací potřeba F ... 27

Obrázek 15: Psací potřeba G ... 27

Obrázek 16: Psací potřeba H ... 27

Obrázek 17: Psací potřeba I ... 28

Obrázek 18: Psací potřeba J ... 28

Obrázek 19: Psací potřeba K ... 28

Obrázek 20: Břidlicová tabulka ... 31

Obrázek 21: Příklad správného sezení ... 37

Obrázek 22: Příklad správného drţení psací potřeby ... 38

Obrázek 23: Průběh druhé etapy výzkumu A ... 53

Obrázek 24: Průběh druhé etapy výzkumu B ... 54

Obrázek 25: Sada psacích potřeb ... 68

Obrázek 26: Psací potřeba K ... 73

(12)

11

SEZNAM TABULEK

Tabulka 1: Informace o psací potřebě A ... 25

Tabulka 2: Informace o psací potřebě B ... 25

Tabulka 3: Informace o psací potřebě C ... 26

Tabulka 4: Informace o psací potřebě D ... 26

Tabulka 5: Informace o psací potřebě E ... 26

Tabulka 6: Informace o psací potřebě F ... 27

Tabulka 7: Informace o psací potřebě G ... 27

Tabulka 8: Informace o psací potřebě H ... 27

Tabulka 9: Informace o psací potřebě I ... 28

Tabulka 10: Informace o psací potřebě J ... 28

Tabulka 11: Informace o psací potřebě K ... 28

Tabulka 12: Zastoupení ročníků ... 55

Tabulka 13: Popis výběrového vzorku ... 57

Tabulka 14: Legenda psacích potřeb ... 58

Tabulka 15: Četnost psacích potřeb 1. ročník; chlapci, dívky ... 59

Tabulka 16: Četnost psacích potřeb 5. ročník ... 60

Tabulka 17: Odpovědi pedagogů na 2. otázku dotazníku ... 64

Tabulka 18: Odpovědi pedagogů na 4. otázku dotazníku ... 65

Tabulka 19: Legenda psacích potřeb pouţitých během 2. etapy výzkumu ... 68

Tabulka 20: Umístění psacích potřeb z hlediska drţení, 1. skupina ... 69

Tabulka 21: Umístění psacích potřeb z hlediska drţení za obě skupiny ... 69

Tabulka 22: Umístění psacích potřeb z hlediska vzhledu, chlapci a dívky 1. skupiny .. 70

Tabulka 23: Umístění psacích potřeb z hlediska vzhledu, chlapci a dívky 2. skupiny .. 70

Tabulka 24: Umístění psacích potřeb z hlediska vzhledu za obě skupiny ... 71

Tabulka 25: Umístění psacích potřeb z hlediska psaní, chlapci a dívky 1. skupiny ... 71

Tabulka 26: Umístění psacích potřeb z hlediska psaní za obě skupiny ... 72

Tabulka 27: Výsledné hodnocení sledovaných psacích potřeb ... 73

Tabulka 28: Hodnocení vzorku K, chlapci a dívky ... 74

Tabulka 29: Hodnocení vzorku K, chlapci a dívky dohromady ... 74

(13)

12

SEZNAM GRAFŮ

Graf 1: Zastoupení krajů ... 55

Graf 2: Zastoupení ţáků v jednotlivých ročnících ... 56

Graf 3: 1.–7. umístění nejčastěji pouţívaných psacích potřeb ţáky 1. stupně ZŠ ... 60

Graf 4: Nejčastější barvy psacích potřeb ţáků 1. stupně ZŠ ... 61

Graf 5: Zastoupení psacích potřeb ... 62

Graf 6: Barva psací potřeby, chlapci ... 75

Graf 7: Barva psací potřeby, dívky ... 76

(14)

13

Seznam pouţitých zkratek

% procento

apod. a podobně

atd. a tak dále

RVP ZV Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání

tzv. takzvaný

ZŠ základní škola

(15)

14

Úvod

Nejjednodušší formou záznamu nově nabytých informací je nepochybně písemný zápis.

K němu nám věrně slouţí psací potřeby, které jsou v dnešní době neodmyslitelnou součástí našeho běţného ţivota. Pouţíváme je kaţdý den, v práci, ve škole, během volných chvílí, ale i při mnoha jiných činnostech. Prostřednictvím nich předáváme informace, zaznamenáváme důleţité myšlenky, jeţ se rodí v naší mysli, a my je potřebujeme rychle zaznamenat, děláme si poznámky. Díky psacím potřebám tak vyuţíváme psanou komunikaci, bez které bychom si ţivot uţ neuměli představit.

V dnešní uspěchané době spíše děti a vlastně celá populace vyťukávají raději písmena do klávesnic počítačů, tabletů nebo mobilních telefonů, místo toho, aby vzali do rukou pero a napsali dopis nebo vzkaz kamarádovi či známému. Pouţívání moderní techniky nám mnohdy usnadňuje ţivot, je to jednodušší a pro valnou většinu populace i pohodlnější, avšak díky psanému projevu se rozvíjí jemná motorika a posiluje se paměť. Písmo jako takové odráţí osobnost kaţdého z nás jedinečným způsobem.

V době, kdy jsem přemýšlela nad předmětem diplomové práce, napadlo mě, ţe by mohla být z oblasti týkající se prvopočátečního čtení či psaní, jelikoţ mě tento předmět ve druhém ročníku studia na vysoké škole velmi zaujal. O tématu diplomové práce jsem však ještě neměla vyhraněnou představu, ale naskytla se mi nabídka pracovat na výzkumu, který se zabývá psacími potřebami na 1. stupni základních škol. Toto téma mě zaujalo a tak jsem nabídku velmi ráda přijala a začala jsem na výzkumu záhy pracovat. Domnívám se, ţe vhodně zvolená psací potřeba je jedním z důleţitých předpokladů úspěšnosti dítěte ve školním prostředí. Téma mé diplomové práce je moţná méně obvyklé, ale myslím si, ţe ne zcela nedůleţité. Samotný výzkum byl značně rozsáhlý a poměrně náročný, proto jsme ho rozdělili do dvou etap, ale tomu se budu věnovat v praktické části.

Cílem diplomové práce bylo prozkoumat, jakými psacími potřebami v současné době píší ţáci na 1. stupni základních škol. Dalším z cílů bylo také zjistit, které z vybraných psacích potřeb preferují ţáci primárního vzdělávání a to z několika hledisek. Ta jsou blíţe charakterizována v druhé části práce. Jednotlivé cíle jsou podrobněji rozpracovány v praktické části diplomové práce.

(16)

15

Teoretická část přibliţuje historii i současnost psacích potřeb. Jsou zde uvedeny základní rozdíly mezi nejpouţívanějšími psacími potřebami, které jsou v dnešní době nejhojněji vyuţívány ţáky 1. stupně základních škol (dále jen ZŠ). Následně v první části práce najdeme komparaci psacích per a rollerů, tedy porovnání mezi psacími potřebami, které jsme ţákům nabídli k prozkoumání a ke zhodnocení během druhé etapy výzkumu. Také jsou zde stručně uvedeny historické a současné metody ve výuce psaní a hygienické návyky a zásady, které by ţáci měli dodrţovat během samotného procesu psaní.

V kontextu s tímto tématem jsem navštívila výstavu, která se konala od 31. 10. 2014 do 22. 2. 2015. Ta byla ke zhlédnutí ve Východočeském muzeu v Pardubicích a nesla název Od hliněné destičky k tabletu: kultura psaní v dějinách. V rámci získávání maximálního mnoţství informací o psacích potřebách jsem tuto výstavu navštívila a získala jsem zde mnoho důleţitých a inspirujících poznatků. Expozice nabízela nejen informace o vývoji psacích látek, tedy toho, na co lidé psali, ale zejména stran toho, čím psali. Vše bylo podloţeno konkrétními předměty.

Výsledky praktické části mohou slouţit pedagogům 1. stupně ZŠ pro doporučení při výběru vhodné psací potřeby pro jejich ţáky. Zároveň budou slouţit i jako zpětná vazba pro firmy, které nám v souvislosti s touto diplomovou prací poskytly vzorky psacích potřeb, jeţ jsme následně vyuţili v druhé etapě našeho výzkumu.

(17)

16

1 Psací potřeby

„Pero je mocnější než nejostřejší meč.“

Edward George Lytton

V současné době existuje nepřeberné mnoţství psacích potřeb a pomůcek. Jejich zrod vznikl v souvislosti s potřebou psaní a to především s potřebou trvalého písemného záznamu. Následně si „potřeba písemné komunikace vynutila vynalézt písmo a pomůcky, které ho tvoří.“ (Jelínek 1982, s. 3)

Dnešní svět je zaplněn především kuličkovými pery a z epochálního lidského vynálezu vyprchala prvotní nevšednost. Jelínek (1982) dále mluví o tom, ţe schopnost a dovednost psát, vyjadřovat se pomocí písemných zkratek, symbolů a znaků je to, čím jsme se definitivně odlišili a vyčlenili ze světa zvířat a stali jsme se tak kultivovanou bytostí.

1.1 Historie psacích potřeb

Pod pojmem psací potřeby se rozumí nástroje a pomůcky, kterými se dříve nejprve rylo, kreslilo a později psalo. V prvopočátcích se symboly a znaky do různých podkladů ryly nejrozmanitějšími rydly, vyrobenými ze dřeva, rákosu, později i z kostí či kovů. Jedno z nejznámějších je zřejmě klínové písmo, které se do podkladů vtlačovalo. V pozdější době se více ujalo písmo kreslené. Následně funkci psacích potřeb zastávaly nejrůznější tyčinky a štětečky (vyrobené ze stříbra nebo olova), které se namáčely do různých barev, sazí či inkoustu. (Jelínek 1982, s. 4, 5)

(18)

17

Obrázek 1: Rydla, zdroj: Jelínek 1998, s. 74

Později docházelo ke stále častějšímu pouţívání per, která byla vyrobena z ptačích a především z husích brků. Pera rákosová se pouţívala také, ale zdaleka ne v takové míře, jako ta ptačí. Tato pera se ukládala do pouzder a inkoust do kalamáře. Vyuţívala se aţ do poloviny devatenáctého století.

Za kvalitní pera byla povaţována ta, jeţ byla vyrobena z labutích či pštrosích brků. Husí brk byl povaţován za méně hodnotný a hodnocen jako nejlevnější. Brka, která se seřezávala do širokého hrotu, umoţňovala diferenci silných a vlasových čar.

Brka, která byla seříznuta kolmo ke své ose, se v průběhu psaní drţela dvěma prsty kolmo nad psacím materiálem tak, aby se mohla natáčet do správného směru. Takto psaná písmena s perem upraveným tímto způsobem, byla ve valné většině svislá.

S odstupem času se brk začal seřezávat šikmo, díky tomu se stopa, kterou pero zanechávalo, stala vlasovou a tím umoţňovala rychlejší psaní. Vlastní psaní kurzívou a stínování se pak provádělo větším přítlakem na psací potřebu. (Kašpar 1987, s. 25)

(19)

18

Obrázek 2: Brka, zdroj: Jelínek 1982, s. 75

V průběhu druhé poloviny 19. století byla pera vyráběná z brku nahrazována pery ocelovými, která umoţňovala trvalejší a rychlejší psaní. Od roku 1921 se ocelové psací potřeby začaly vyrábět i v českých zemích. Tato pera byla dostupná a levná, ţák jich měl v zásobě více, a pokud došlo k rozskřípání hrotu, mohl je tak ihned vyměnit. Pera se nasazovala do násadky a poté se namáčela do kalamáře. Ţáci pocházející ze zámoţnějších rodin, pouţívali pera plnicí, která se postupně začala více šířit.

Postupem času byla ocelová pera levnější a levnější, coţ mělo za následek spolu s pomalým rozšiřováním propisovacích tuţek, ţe ocelová pera postupně zanikala.

(Papírnický Journal 2011, č. 1, s. 32.)

Kašpar (1987, s. 26) uvádí, ţe za vynálezce ocelového pera je povaţován Alois Senefelder, rodák z Prahy a objevitel litografie. K výrobě pouţil pruţinu z kapesních hodinek a pero vyuţíval pro psaní na litografickém kameni. Co se týče výroby ocelových per v jiných zemích neţ u nás, průmyslovou výrobou těchto per se v Anglii zabývali Macon, Wise a Perry, kteří byli původně odborníky přes hodinová pera.

V oboru výroby ocelových per zaujímali v té době první místo. Naši němečtí sousedé započali průmyslovou výrobu těchto per přibliţně v polovině 19. století. V rámci průmyslové revoluce a vývoje se upouštělo od ruční výroby, která byla následně plně nahrazena strojovou a zdokonalovala se i technologie výroby, čímţ docházelo ke zkvalitňování samotných per. Vyrábělo se mnoho různých druhů per, která se lišila tvarem a tvrdostí hrotu.

(20)

19

Po první světové válce začínala být ocelová pera vytlačována pery plnícími, která se v té době velmi rychle rozšiřovala. Tato pera byla však známá jiţ dříve. Jejich kořeny sahají aţ do 17. století, kdy módní plnicí pero sestrojil Lewis Edson Waterman.

(Papírnický Journal 2011, č. 1, s. 32.)

V českých zemích byla výroba plnicích per zahájena v roce 1929. Rozvoj techniky umoţňoval i zdokonalování per. Docházelo ke zlepšování mechanismu pera, hroty se vyráběly z kvalitnějších kovů (ocel, zlato, stříbro, bronz), zejména pak z iridia, které bylo povaţováno za nejlepší látku pro hroty. (Kašpar 1987, s. 26)

Kuličkové pero, které je dnes nejčastěji pouţívaným typem pera, se začalo rychle rozšiřovat po druhé světové válce. Jako vynálezce uvádí Kašpar (1987, str. 26) Mallinga–Hausena, dánského pastora. Sám vynálezce popisuje princip pera takto:

„Trubice naplněná psací pastou je uzavřena kuličkou, která se při pohybu po papíru otáčí a zanechává na papíru stopu pasty.“ K rozšíření tohoto typu dochází aţ téměř v polovině 20. století, po odstranění technických problémů, jako bylo především zadrhávání kuličky a nevhodnost psací pasty. Kuličková pera se velmi rychle ujala a docházelo k jejich rychlému rozšíření. Bylo to především díky schopnostem pera psát i na méně kvalitní papír a provádět tahy všemi směry.

1.2 Psací potřeby současnosti

Díky neustálému rozvoji a pokroku se psací pero v současné době „oprostilo“ od svého původního praktického účelu a mnohdy zaujímá funkci spíše módního doplňku. „Pero se stalo symbolem moci a sociálního statusu. Pero jasně reprezentuje svého majitele a hrdě hlásá „To jsem já a takový jsem. Toto je obrázek o mé osobě.“ Pero se stalo symbolem definujícím společenskou úspěšnost a váženost a zařadilo se tak po bok například hodinek či automobilu, kde se automatiky stalo králem.“ (Papírnický Journal 2011, č. 1, s. 32.)

Dnešní trh nabízí nepřeberné mnoţství psacích potřeb, mimo jiné i těch, které jsou primárně určeny pro ţáky prvního stupně. Na potencionálního zákazníka působí mnoho faktorů, které ho ovlivňují při jeho výběru a následné koupi psací potřeby. Tyto faktory jsou krátce zmíněny na počátku praktické části práce.

(21)

20

Zde tato kapitola uvádí nejčastější psací potřeby současnosti. Základní potřebu, kterou pouţívají ţáci první třídy na počátku nácviku psaní, je grafitová tuţka.

Za předchůdce tuţky jsou povaţovány jiţ výše zmíněné tyčinky nebo štětečky, které byly vyuţívány pro kresbu od starověku. K většímu uplatnění tuţky došlo v souvislosti s objevem loţisek kvalitního přírodního grafitu v Anglii. K výrobě tuţek docházelo vloţením přírodního grafitu do kovových či dřevěných pouzder.

V následujících stoletích docházelo k objevům grafitu i v jiných zemích. Velký pokrok nastal ve výrobě tuţek v 19. století a to díky objevům, které učinili Josef Hardtmuth a Norbert Jack Conté. Tito pánové došli k závěru, ţe nedostatek čistého grafitu mohou nahradit rozemletým grafitem smíchaným s jílem a následně vše vypálit v peci. Tím došlo i ke zkvalitnění tuţek, jelikoţ tak vznikl nový způsob výroby tuţek různé tvrdosti. Tvrdost tuţky je určována kvantitou jílu ve směsi a na tuţce se označuje jednak číslicí (1 – měkká, 2 – středně tvrdá, 3 – tvrdá) nebo písmeny (B – měkká, HB – středně tvrdá, H – tvrdá, atd.). (Kašpar 1987, s. 27, 28)

Mezi vhodné psací potřeby, které jsou určeny ţákovi zejména v prvopočátcích psaní, poté, co opustí tuţku, řadíme především různá psací plnicí pera a psací rollery (avšak některá jsou pouze na jedno pouţití). Níţe uvádíme rozdíl mezi těmito dvěma typy psacích potřeb. Jako nevhodné a doslova nepřípustné psací potřeby pro ţáky prvního stupně jsou kuličkové neboli propisovací tuţky, tzv. „propisovačky“. Bohuţel jsou dnes zřejmě nejrozšířenějším produktem a setkáváme se s ním téměř na kaţdém rohu. Jako ostatní psací potřeby, i propisovací tuţky se liší kvalitou. Nejlevnější z nich se rozdávají na ulici jako reklamní předměty, ale můţeme zakoupit i honosnější produkty, které se mnohdy kombinují s plnicími pery.

1.2.1 Kuličková tuţka

Kuličková neboli propisovací tuţka vyuţívá jako psací medium pastu a kuličkový hrot.

Pasta se přes vodič dostává k vlastní kuličce, která funguje na bázi loţiskové kuličky.

Ta se musí otočit a tím "nabere" na svůj povrch pastu a přenese ji na papír. Kulička se vlastně při psaní otáčí stále. Proto se musí na „propisovačku“ z počátku psaní zatlačit, aby došlo k otočení kuličky a nabrání pasty. Především proto není vhodná pro začínající školáky, jelikoţ na ni musí vyvíjet přílišný tlak, coţ je nutí k pevnějšímu aţ křečovitému stisku. (čerpáno z konzultací s Pavlem Kaupou dne 3. 12. 2014)

(22)

21

Obrázek 3: Kuličková tuţka, 10. 12. 2014, Liberec

Obrázek 4: Hrot kuličkové tuţky, zdroj: Vodička 2012 ¹

1.2.2 Plnicí pero

Psací pero jako takové prodělalo historicky dlouhý a rozmanitý vývoj. Jaký je ale rozdíl mezi plnicím perem a v současné době stále více oblíbenějším psacím rollerem?

Plnicí pero je psací potřeba, která má ocelový hrot (popřípadě zlatý nebo pozlacený), jehoţ konec je opatřen kuličkou z tvrdokovu (zpravidla slitiny iridia a rhodia). Tato kulička můţe mít nejrůznější průměry, například 0,7 nebo 1 mm. Průměr kuličky pak

1 Obrázek byl pro potřeby této práce graficky upraven.

(23)

22

určuje sílu vlastní psací stopy písma. Hrot i kulička jsou středem proříznuté, coţ při silnějším přítlaku vytváří silnější stopu písma. Pod vlastním hrotem je umístěn tzv. vodič, který převádí vlastní psací medium (dříve označováno jako pasta) z jakéhokoliv zásobníku na kuličku a z ní následně na papír.

Plnicí pero ale můţe být také bez kuličky. Pera, která kuličku nemají, nejsou tak kvalitní a jejich hrot se velmi brzy opotřebuje („upíše se“), neboť papír v takovémto případě tento typ hrotu prostě obrousí. „Upisováním“ se vytváří rovněţ stále silnější psací stopa.

Tato pera nemají stálou psací náplň (inkoust), proto se musí dokupovat. Je však moţné je doplňovat z lahvičky. Například formou výměnných bombiček, pístovou mechanikou nebo gumovými nasávacími váčky. Výroba a montáţ je zpravidla ruční. Pokud si toto pero koupíme, je nutné ho při prvním psaní rozepsat.

Plnicí pera byla za předchozího reţimu povinná pro ţáky do 3. ročníků ZŠ. V této době byla však velmi jednoduchá a levná. Na druhou stranu ale měla tu výhodu, ţe pokud měl ţák tzv."těţkou ruku" nebo začal vykazovat nějakou grafomotorickou či jinou poruchu, týkající se psaní, třídní učitel nebo učitelka či rodič to zpozoroval velmi brzy.

(čerpáno z konzultací s Pavlem Kaupou dne 1. 12. 2013)

Obrázek 5: Plnicí pero, 24. 3. 2015, Liberec

(24)

23

Obrázek 6: Hrot plnicího pera, zdroj: Vodička 2012 ²

1.2.3 Psací roller

Roller je v současné době velmi oblíbenou a ţádanou psací potřebou. Vznikl jako reakce na potřeby zákazníků, kteří stále více hledali psací potřebu, jeţ by jim umoţňovala hladké a lehké psaní a nebyla náročná na údrţbu. Důleţitým bodem byla také finanční dostupnost, přesněji řečeno nízká cena.

Jedná se zpravidla o jednoúčelový psací prostředek s kovovým hrotem opatřeným kuličkou (obdoba hrotu klasické propisovací tuţky), kde psací náplň – speciální inkoust, je ve vloţeném zásobníku (buď v tamponu, v bombičce nebo jako volný objem).

Inkoust se však velmi snadno uvolňuje přes kuličku, proto na něj není nutné vyvíjet tlak, jako je tomu u propisovacích tuţek.

I u těchto rollerů mohou být různé průměry kuličky (například 0,3 mm nebo 0,6 mm), coţ umoţňuje různé šíře stopy písma. I přesto, ţe jsou zpravidla jednorázové, vyznačují se velmi dlouhou stopou písma. V odpovídajících podmínkách mohou dosáhnout aţ 3500 m. Pokud tyto potřeby nejsou na jedno pouţití, je moţné je plnit různými inkousty a jejich odstíny. Výroba je automatická na montáţních linkách. Rollery musí

(25)

24

psát lehce, vlastní vahou, při pouhém poloţení na papír, aby ţák nemusel na potřebu tlačit. (čerpáno z konzultací s Pavlem Kaupou dne 1. 12. 2013)

Obrázek 7: Psací rollery, 24. 3. 2015, Liberec

Obrázek 8: Hrot psacího rolleru, zdroj: Vodička 2012 ³

(26)

25

1.2.4 Komparace psacích per a rollerů

Tato kapitola poskytuje základní informace o psacích perech a rollerech, které jsme pouţili pro druhou etapu výzkumného šetření. Jedná se o psací potřeby, které nám po oslovení poskytly firmy, jeţ se zabývají výrobou a distribucí psacích potřeb.

Ze všech moţných poskytnutých vzorků jsme po konzultaci s vedoucí diplomové práce vybraly jedenáct psacích per a rollerů, přičemţ jedenácté bylo určeno pouze pro ţáky píšící levou rukou.

Zmiňované psací potřeby jsou primárně určeny ţákům školou povinným, a to zejména těm, kteří navštěvují 1. stupeň ZŠ.

Následně je zde prezentováno jedenáct psacích vzorků (A – K) s jejich krátkou charakteristikou.

Tabulka 1: Informace o psací potřebě A

Obrázek 9: Psací potřeba A, 24. 3. 2015, Liberec

Tabulka 2: Informace o psací potřebě B

Obrázek 10: Psací potřeba B, 24. 3. 2015, Liberec

Psací potřeba: Roller Délka psací stopy: 2 500 m Průměr hrotu: 0,5 mm Šířka stopy: 0,3–0,4 mm Náplň: Nevýměnná

Inkoust: „Zmizíkovatelný“

Přibliţná cena: 22 Kč

Psací potřeba: Roller Délka psací stopy: 2 500 m Průměr hrotu: 0,5 mm Šířka stopy: 0,3–0,4 mm Náplň: Nevýměnná

Inkoust: „Zmizíkovatelný“

(27)

26

Tabulka 3: Informace o psací potřebě C

Obrázek 11: Psací potřeba C, 24. 3. 2015, Liberec

Tabulka 4: Informace o psací potřebě D

Obrázek 12: Psací potřeba D, 24. 3. 2015, Liberec

Tabulka 5: Informace o psací potřebě E

Obrázek 13: Psací potřeba E, 24. 3. 2015, Liberec

Psací potřeba: Plnicí pero Délka psací stopy: Neuvádí se Průměr hrotu: 0,7 mm

Šířka stopy: 0,3 mm

Náplň: Výměnné bombičky Inkoust: „Zmizíkovatelný“

Psací potřeba: Roller

Délka psací stopy: Nesděleno Průměr hrotu: 0,7 mm Šířka stopy: 0,35 mm Náplň: Výměnná náplň Inkoust: Gumovací Přibliţná cena: 65 Kč

Délka psací stopy: Nesděleno Průměr hrotu: 0,7 mm Šířka stopy: 0,35 mm Náplň: Výměnné bombičky Inkoust: „Zmizíkovatelný“

(28)

27

Tabulka 6: Informace o psací potřebě F

Obrázek 14: Psací potřeba F, 24. 3. 2015, Liberec

Tabulka 7: Informace o psací potřebě G

Obrázek 15: Psací potřeba G, 24. 3. 2015, Liberec

Tabulka 8: Informace o psací potřebě H

Obrázek 16: Psací potřeba H, 24. 3. 2015, Liberec

Délka psací stopy: Nesděleno Průměr hrotu: 0,7 mm Šířka stopy: 0,5 mm

(29)

28

Tabulka 9: Informace o psací potřebě I

Obrázek 17: Psací potřeba I, 24. 3. 2015, Liberec

Tabulka 10: Informace o psací potřebě J

Obrázek 18: Psací potřeba J, 24. 3. 2015, Liberec

Tabulka 11: Informace o psací potřebě K

Obrázek 19: Psací potřeba K, 24. 3. 2015, Liberec

Pokud jde o typ nabízených psacích potřeb, převaţovaly psací rollery nad klasickými psacími pery, kterými se psalo spíše dříve. Psací rollery jsou v dnešní době stále více preferovány a častěji upřednostňovány před klasickým perem.

Délka psací stopy: Nesděleno Průměr hrotu: 0,6 mm Šířka stopy: 0,3 mm Náplň: Nevýměnná Inkoust: Nesděleno Přibliţná cena: 45 Kč

(30)

29

U většiny psacích potřeb, zde uvedených, je psací náplň v podobě inkoustových bombiček, které jsou umístěny v zásobníku a lze je tak opětovně vyměnit a doplnit.

Ostatní potřeby jsou jednorázové. Inkoust u psací potřeby D funguje na termosenzitivní bázi, to znamená, ţe mizí a zase se objevuje v závislosti na teplotě (informace poskytnuta od výrobce).

Psací potřeba K je určena dětem a ţákům, kteří píší levou rukou. Je uzpůsobena tvarově tak, aby pro ně úchop byl co nejsnazší, nejpohodlnější a usnadňoval jim tak samotný proces psaní.

(31)

30

2 Prvopočáteční psaní

Výuka psaní byla ovlivněna jednak historickým vývojem písma, ale i vývojem psacího materiálu a potřeb. V dnešní době je v českých základních školách vyuţíváno mnoho metod pro výuku a nácvik prvopočátečního psaní. Proto zde stručně uvádíme základní historické metody a následně nejvíce vyuţívané postupy ve výuce prvopočátečního psaní v současné době na prvním stupni základních škol.

2.1 Historické metody ve výuce psaní 2.1.1 Metoda kopírovací

Nejstarší pouţívanou metodou ve výuce psaní je metoda kopírovací, kterou vyuţívali jiţ v sumerských chrámových školách a také ve školách starověkého Řecka a Říma.

Podstatou této metody bylo, ţe ţáci dostali tabulky s vyrytými tvary písmen, které objíţděli rydlem tak dlouho, dokud si tvar písmene nevštípili do paměti. Později napodobovali tvary písmen do vosku a finální fází této metody bylo psaní na dřevěnou tabulku. (Santlerová 1995, s. 24)

Ještě v 17. století dostávali ţáci tabulky s předepsanými řádky abecedy, tzv. „škartky“.

Výuka probíhala samostatně, bez jakéhokoliv metodického vedení. Ţáci předepsaná písmena nejprve obtahovali suchým perem, následně inkoustem. Významným prvkem ve vývoji metodiky psaní byla situace, kdy učitel zpočátku vedl ţákovi ruku. Metoda byla v různých obměnách udrţována na našich školách aţ do 20. století. (Fabiánková, Havel, Novotná 1999, s. 22)

2.1.2 Metoda pauzovací

U této metody ţáci vkládali silně vytištěný vzor jako podloţku pod papír a jednotlivá písmena následně obtáhli. Tímto způsobem popsali celý řádek a někdy i celou stranu.

Jednalo se o mechanickou metodu, kde ţáci nejprve tuţkou a později inkoustem neustále dokola obtahovali dané předlohy. První zmínku o této metodě datujeme k roku 1937. (Fasnerová 2012, s. 22)

(32)

31

2.1.3 Metoda syntetická

Autorem této metody je Johann Heinrich Pestalozzi. Nácvik probíhal nejdříve po jednotlivých částech písmen, z nichţ se pak vytvořilo písmeno. Teprve po zvládnutí celého písmena ţáci psali slovo, aţ se synteticky došlo ke sloţitějšímu celku.

(Fabiánková, Havel, Novotná 1999, s. 23)

V Methodice krasopisu tuto metodu popsal Vincenc Blahouš (1891). Samotnému psaní předcházela kresebná příprava, kdy ţáci kreslili kamínkem na břidlicovou tabulku.

Po nacvičení prvků písma ţáci psali perem do sloţité liniatury. Psaní bylo náročné, jelikoţ tvary písmen byly sloţité a ozdobné. (Santlerová 1995, s. 25)

Obrázek 20: Břidlicová tabulka, 24. 1. 2015, Holín

(33)

32

2.1.4 Metoda taktovací

Metoda vznikla ve Francii a jednalo se o formu drilu. Podle Fasnerové (2012, s. 22) se jednalo o přímé a jednoznačné příkazy, které diktoval učitel a ţáci je následně prováděli. Výuka probíhala hromadně, všichni ţáci prováděli práci zároveň. Během této metody byla nutná naprostá kázeň a pořádek. Učitel mohl kontrolovat velký počet ţáků, pomalejší ţáci byli popoháněni a rychlí diktováním mírněni v tempu. Ţáci například reagovali na povely „nahoru“, „dolu“ atd.

2.1.5 Metoda fyziologická (americká)

Během pouţívání této metody se vycházelo ze soustavného výcviku svalů, které jsou během psaní v činnosti (svaly paţe, ruky, prstů), dále se prováděl výcvik očí. Ţáci se učili psát devatenáct očíslovaných prvků písmen (například 1 – dolní zátrh, 2 – horní zátrh, atd.), přičemţ podle udaného čísla dokázali napsat daný prvek. Samotnému psaní předcházely volné cviky na papíře bez linek. Za tvůrce této metody je povaţován Jakub Carstairs, který samotný proces psaní dělil na „pohyb ramene, pohyb ruky a předloktí, pohyb ukazováčku, prostředního prstu a palce.“ (Santlerová 1995, s. 26)

2.1.6 Metoda psychologicko-fyziologická

Fasnerová (2012, s. 23) uvádí, ţe na počátku 20. století se začal klást důraz na funkčnost a úhlednost písma. Docházelo ke změnám školských osnov a učitelé zaměřovali svoji pozornost během výuky psaní i na pohyb ruky a okohybných svalů.

Důraz se kladl i na správné drţení těla při psaní a na správný sklon sešitu. Po roce 1935 se psalo pouze latinkou na papír a jiné materiály, břidlicové tabulky byly zakázány.

Důleţitými znaky byla jednoduchost, lineárnost a čitelnost.

(34)

33

2.2 Metody ve výuce psaní v současné škole

„Psaní je grafickou formou mezilidské komunikace. Jeho výuka tvoří pevnou součást obsahu vzdělávání na primární škole.“ (Křivánek, Wildová 1998, s. 63)

2.2.1 Metoda globální

Hlavním představitelem a propagátorem této metody v Čechách byl Václav Příhoda.

Metoda vychází z psaní celých slov a vět, nedochází tedy k nacvičování prvků písmen a písmen samotných. Postupuje se od jednoslabičných slov ke slovům delším. Vzorové tvary se nepředepisovaly, ale ţáci sledovali a napodobovali pohyby ruky učitele při psaní. Velmi důleţitým prvkem při psaní byla motivace. V prvním ročníku ţáci první pololetí četli pouze tiskací latinku. Tato metoda v nácviku psaní respektuje stejné principy jako metoda globální ve čtení. (Fabiánková, Havel, Novotná 1999, s. 24)

2.2.2 Metoda analyticko-syntetická

Podstata metody vychází z metody psychologicko-fyziologické. Poměrně velký význam je kladen na dodrţování hygienických zásad, na procvičování svalů ruky a jemné motoriky. V přípravném období na psaní se do výuky zařazují hry, například navlékání korálků, vytrhávání z papíru, modelování atd. Ţáci následně cvičí psaní jednotlivých prvků písmen, později celá písmena, slabiky, jednoslabičná a dvouslabičná slova. Učení probíhá nápodobou učitele a ţáci se tak postupně seznamují s celou malou i velkou psací abecedou. Psaní je propojováno s výukou čtení a dělí se do tří stupňů:

předslabikářové období, slabikářové období a poslabikářové období. (Mlčáková 2009, s. 49)

2.2.3 Comenia Sript

Jedná se o jednoduché, moderní, tzv. nespojné (bez smyček) písmo, které je vhodné i pro dysgrafické ţáky. Základním prvkem je jednoduchý psací tvar, který je doplněn o individuální rukopis kaţdého ţáka. V prvním ročníku se ţáci seznamují s kolmým sklonem písma, se sklonem doprava se seznamují ve druhém ročníku. Autorkou Comenia Scriptu je Radana Lencová. (Lencová 2008)

(35)

34

2.2.4 Písemný projev v koncepci Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání

Vzdělávací obsah vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura je vymezen v Rámcovém vzdělávacím programu pro základní vzdělávání (dále jako RVP ZV) (2013) ⁴ a je tvořen očekávanými výstupy a učivem.

Učivo je rozděleno do tematických okruhů a školám je následně doporučeno jeho rozpracování do jednotlivých ročníků či delších časových úseků. Toto učivo se na úrovni školního vzdělávacího programu stává závazným. Vzdělávací obsah vzdělávacích oborů škola rozčlení a rozpracuje do jednotlivých vyučovacích předmětů.

(Mlčáková 2009, s. 52)

Školy si tak vytvořily vlastní školní vzdělávací programy, které vychází ze zásad stanovených v RVP ZV. Vzdělávací obsah je na 1. stupni ZŠ členěn na dvě období.

První období zahrnuje 1.–3. ročník a druhé období 4.–5. ročník. Stejně tak jsou děleny očekávané výstupy.

Pro potřeby této práce se zaměříme pouze na očekávané výstupy vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura na konci 3. ročníku a na konci 5. ročníku v oblasti písemného projevu.

RVP ZV vymezuje očekávané výstupy na konci 3. ročníku takto:

 ţák zvládá základní hygienické návyky spojené s psaním a dodrţuje čitelnost psaného projevu

 ţák píše a dodrţuje správné tvary písmen a číslic

 ţák správně spojuje písmena i slabiky

 ţák kontroluje vlastní písemný projev

 ţák píše věcně i formálně správně jednoduchá sdělení (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání 2013, s. 18)

4 Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání – kurikulární dokument vymezující cílové zaměření vzdělávání na daném stupni a očekávané výstupy. Charakterizují ho priority, cíle, klíčové kompetence a obsah v širších oblastech. (Průcha, Walterová, Mareš 2009, s. 241)

(36)

35

Očekávané výstupy na konci 5. ročníku RVP ZV vymezuje takto:

 ţák píše správně po stránce obsahové i formální jednoduché komunikační ţánry

 ţák sestaví osnovu vyprávění a na jejím základě vytváří krátký mluvený nebo písemný projev s dodrţením časové posloupnosti (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání 2013, s. 18)

Učivo vzdělávacího oboru Český jazyk a literatura na 1. stupni není v RVP ZV děleno na první a druhé období. Přehled učiva pro 1. stupeň je uveden souhrnně. Učivo, které se zaměřuje na písemný projev podle RVP ZV zahrnuje:

 základní hygienické návyky (správné sezení, drţení psacího náčiní, hygiena zraku, zacházení s grafickým materiálem)

 techniku psaní (úhledný, čitelný a přehledný písemný projev, formální úprava textu)

 ţánry písemného projevu: adresa, blahopřání, pozdrav z prázdnin, omluvenka, zpráva, oznámení, pozvánka, vzkaz, inzerát, dopis, popis; jednoduché tiskopisy (přihláška, dotazník), vypravování (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání 2013, s. 19)

2.3 Psaní leváků

K ţákům, kteří píší levou rukou, by měl pedagog v počáteční výuce psaní přistupovat individuálně. Pokud má učitel pochybnosti, zda se jedná skutečně o leváka, měly by být u tohoto ţáka provedeny testy laterality⁵. Sám pedagog můţe provádět pouze orientační zkoušky laterality, které mohou o lateralitě ţáka podat informace.

Pokud ţák disponuje ambidextrií neboli nevyhraněností laterality, pedagog by měl sledovat chování ţáka při jednotlivých orientačních zkouškách laterality, ale i při běţné manipulaci s předměty. Následně můţe doporučit ţákovi psát tou rukou, při jejímţ preferování během psaní projevuje méně problémů chování a písařských obtíţí. Občas se učitel setká se situací, ţe písmo je méně úhledné, ať ţák píše kteroukoli rukou.

5 Lateralita – přednostní pouţívání jednoho z párových orgánů (Průcha, Walterová, Mareš 2009, s. 141)

(37)

36

Následně tedy sledujeme při psaní, kterou rukou je ţák méně vzdorovitý a agresivní, popřípadě méně přecitlivělý apod. (Křivánek, Wildová 1998, s. 69)

Zejména leváci potřebují připravit píšící levou ruku pro psaní formou nejrůznějších uvolňovacích cviků. Proto by jim mělo být uţ v přípravném období zajištěno dostatek moţností pro co největší rozvoj jemné motoriky a grafomotoriky levé ruky. Nedílnou součástí od počátku výuky psaní je také pěstování vhodných hygienických návyků.

Levák by měl psací potřebu uchopit tzv. spodním drţením, tedy stejným způsobem jako ţák píšící pravou rukou. Ve školní praxi se však často setkáváme s tzv. horním drţením, kdy má ţák ohnuté zápěstí. Toto drţení se nedoporučuje zejména z důvodu zvýšené zátěţe na pěstní kloub a také moţnosti vzniku písařské křeče. Pokud u některého z ţáků píšících levou rukou převládá horní drţení potřeby a psaní mu nečiní potíţe, učitel by měl tuto individuální zvláštnost respektovat a naučit ho samostatnému procvičování a uvolňování levé ruky. Pokud během psaní dochází k obtíţím, vyuţijeme nejrůznější pomůcky pro správný úchop psací potřeby, jako jsou například drţátka navléknutá na psací potřebu. (Křivánek, Wildová 1998, s. 69)

Během psaní nových tvarů písmen učitel ukáţe levákovi nový psací pohyb také levou rukou. Při psaní by si levák neměl píšící rukou stínit, důleţité je také správné natočení psací plochy. Více informací o správných hygienických návycích během psaní, které se týkají jak ţáků píšících pravou, tak i levou rukou, je uvedeno v následující podkapitole.

2.4 Hygienické zásady a návyky při psaní

Pro optimální výkon nejen v psaní, ale i ve čtení je důleţité vytvořit, a následně dodrţovat jiţ od počátku výuky čtení a psaní základní hygienické návyky. Pokud bychom tyto zásady od začátku podceňovali, mohlo by dojít k nechtěnému osvojení nesprávných návyků, které se později velmi těţko odbourávají. Můţe například docházet ke zvýšené únavě atd.

Během psaní je důleţitá poloha těla a to nejen při sezení. Počáteční nácvik psaní by neměl probíhat pouze v lavici vsedě. Zejména uvolňovací cviky mohou být

(38)

37

prováděny ve stoje, mimo lavici. Další moţnosti psaní mimo lavici nabízí poloha ve dřepu, v kleče nebo tzv. turecký sed.

Samotné sezení v lavici by mělo být přirozené, pro ţáka pohodlné a současně i stabilní.

Ţák musí sedět celou vahou těla na sedadle, nikoli jen na okraji, nohy má mírně ohnuté v kolenou (lýtko se stehnem by mělo svírat úhel 90°) a chodidla jsou celou plochou na podlaze vedle sebe. Pokud je váha těla přenášena nesprávně na předloktí, můţe docházet ke křečovitému drţení psací potřeby a k celkové únavě ruky. Správná poloha ramen je ta, kdy jsou ve stejné výšce a obě předloktí jsou poloţena na psací desce.

Hlava má být mírně nakloněna 25–30 cm nad deskou stolu. Pokud má ţák příliš skloněnou hlavu, můţe si kazit zrak. Nevhodné je také podpírání hlavy rukama.

(Křivánek, Wildová 1998, s. 70)

Lavice i ţidle, které ţák pouţívá, by měly být výškově nastavitelné. Jestliţe má ţák přiměřeně ke své postavě správně nastavenou výšku ţidle a lavice, váha trupu spočívá na sedadle a chodidla se opírají o zem.

Obrázek 21: Příklad správného sezení, zdroj: Centropen 2010

Návyk pro správné drţení psací potřeby vytváří učitel uţ od prvopočátku výuky psaní. Nejméně zatěţující nervovou soustavu a vhodný je tzv. špetkový úchop, kdy psací potřebu drţí pouze tři prsty ruky: palec, ukazovák a prostředník. Ţáci píšící

(39)

38

pravou rukou přidrţují palcem pero zleva, ukazovák mají lehce ohnutý (ne prohnutý) a drţí jím pero shora a první článek prostředníku jim podpírá boční stranou polštářku psací potřebu zprava. U ţáků píšících levou rukou je to opačně. Zbylé dva prsty jsou mírně ohnuty a lehce se dotýkají papíru. Psací potřeba je nakloněná k trupu, při psaní směřuje horní konec potřeby k rameni a s psací deskou svírá úhel přibliţně 45° a ţák ji drţí 2–3 centimetry nad hrotem. Praváci zpravidla natáčí psací plochu pravým horním rohem doleva nahoru, leváci levým horním rohem doprava nahoru. Pro vytvoření špetky je vhodná motivace. Například je vhodné ţákům říci, ţe solíme polévku nebo sypeme zrníčka ptákům. Pro upevnění správného úchopu jsou v současné době vyráběny trojhranné psací potřeby.

Jako nesprávné úchopy psací potřeby jsou brány všechny úchopy, které se odlišují od špetkového. Nevhodné je téţ drţení křečovité, pěstičkou, hrstičkou nebo smyčcový úchop. (Doleţalová 1998, s. 19–20)

Obrázek 22: Příklad správného drţení psací potřeby, 16. 3. 2015, Liberec

Důleţitým prvkem pro optimální výkon v psaní je také vhodné uspořádání pracovní plochy. To znamená, ţe na lavici by měly být pouze ty potřeby a pomůcky, které ţák k psaní potřebuje. Dále je důleţité osvětlení pracovní plochy, kdy u praváků by světlo

(40)

39

mělo dopadat zleva a zprava u leváků. Jako nejvhodnější pokládáme denní světlo.

(Křivánek, Wildová 1998, s. 71)

V neposlední řadě je významná i doba, po kterou ţák píše. Psaní bychom měli zařazovat do ranních vyučovacích hodin a tehdy, kdyţ je dítě soustředěné a odpočaté.

„Samotná doba psaní na počátku výuky nemá přesáhnout délku 10 minut.“ (Křivánek, Wildová 1998 in Mlčáková 2009, s. 58)

2.5 Psací potřeby a pomůcky 2.5.1 Psací potřeby

Zejména v prvopočátcích psaní je ţáky nejvíce vyuţívána tuţka. Za nejvhodnější je povaţována tuţka tvrdosti č. 2. Pokud si ţáci postupně osvojí technické stránky psaní, postupují k psacímu peru či rolleru přes přípravné období, které je charakteristické uvolňovacími cviky. Tento postup je však u kaţdého ţáka velmi individuální.

Pro uvolňovací cviky jsou vhodné například kreslící a psací potřeby, které nemají příliš tvrdý hrot. Jedná se například o měkké pastelky, voskovky, fixy nebo štětce.

Jak je uvedeno v podkapitole 1.2, rozlišujeme různé druhy psacích potřeb. Jako naprosto nevhodná se jeví kuličková tuţka, na kterou musí ţák příliš tlačit, čímţ dochází ke křečovitému úchopu. Dále rozlišujeme plnicí pero nebo roller. Abychom ţáky vedli ke správnému drţení, je vhodné vybírat psací potřeby s trojhranným úchopem, neboli s tzv. ergonomickou úchopovou zónou. Tato zóna nabízí tři plochy pro správné uchopení a drţení psací potřeby. Důleţité je však si uvědomit, ţe ani ergonomický tvar nemusí zaručit správné drţení.

2.5.2 Psací pomůcky

V dnešní době si mohou učitelé vybrat ze široké nabídky pomůcek k výuce psaní.

Velkým pomocníkem jsou nástěnné tabule, které jsou přítomny snad téměř v kaţdém ročníku 1. stupně ZŠ. V 1. a 2. ročníku se pak jedná zejména o celkový přehled tiskací a psací latinky. Kaţdému písmenu je přidělen barevný motivační obrázek, který

(41)

40

označuje slovo, díky němuţ ţáci sluchově izolují náslovnou hlásku. Tabule by měly být přehledné a měly by slouţit jednak pro samotnou výuku psaní a také jako pomůcka ţákovi, který si nemůţe vybavit tvar určitého písmene.

Jednou z dalších moţností je obrázková abeceda. Jedná se o „soubor volných obrázkových karet formátu A4. Demonstrační listy obsahují tiskací a psací písmeno malé i velké. Na kartě je barevný obrázek, vytištěné modelové slovo, z něhož izolujeme náslovnou hlásku.“ (Mlčáková 2009, s. 62)

Další pomůcka vhodná pro nácvik psaní je jistě oboustranná stíratelná tabulka.

Tabulka můţe mít povrch bez linek, s pomocnými linkami nebo čtverečkovaný. K psaní se vyuţívá specifický fix, který lze lehce setřít. Tabulka se dá vyuţít mnoha různými způsoby – nácvik nového písmene, vyuţití pro uvolňovací cviky, zkoušení správného tvaru písmene, ale například i pro kreslení. Vše lze provádět lehce bez velkého tlaku.

K nácviku nejen správného tvaru písmene jsou také vhodné velké formáty papíru, na které mohou ţáci psát třeba štětcem namočeným ve vodě a tím tak zároveň cvičit správný úchop. Moţné je také psaní velkých tvarů písmen mokrou houbou na tabuli.

Pomůckou pro modelování písmen a zároveň pro cvičení jemné motoriky mohou být drátky, které jsou opatřeny „chlupatým“ povrchem a dají se sehnat ve výtvarných potřebách, plastelína a další modelovací hmoty. Vyuţívané jsou také podloţky s pomocnou liniaturou určující střední výšku a horní délku písmen a podloţky s pomocnou liniaturou pro sklon. (Mlčáková 2009, s. 63)

(42)

41

3 Aspekty psaní

3.1 Primární aspekty

Základem pro to, aby dítě správně psalo, je vést ho k dodrţování určitých návyků a pravidel, které je potřeba ho učit včas, aby si je zautomatizovalo. Jedná se o stejný proces, jako kdyţ se dítě učí si například čistit zuby.

Psací návyky, ať uţ vhodné či ne, si dítě vytváří jiţ při prvních pokusech kreslit a psát.

Pokud dojde k zafixování špatných návyků psaní, dítě se jich v pozdější době jen velmi těţko zbavuje. Můţe dojít i k tomu, ţe se jich dítě nezbaví vůbec. Obvyklým nešvarem je nevhodné drţení psacích potřeb. Tomuto a dalším nevhodným návykům však lze předejít jiţ v předškolním věku, kdy je dítě vhodné naučit základním pravidlům správného psaní. Tyto návyky je vhodné učit jak doma, tak i v mateřské škole. Později dochází k jejich upevňování ve škole během vyučování a také při procvičování psaní v domácím prostředí. (Centropen, 2010)

Vhodné zásady a návyky pro správné psaní jsou zmíněny jiţ v kapitole 2.3 Hygienické zásady a návyky při psaní.

3.2 Psychické aspekty

O velmi důleţité a nezbytné souhře základních mozkových funkcí a motoriky pro optimální vývoj psaní hovoří Doleţalová (in Fabiánková, Havel a Novotná 1999, s. 38).

Tyto předpoklady se dají shrnout do několika bodů:

1. analyticko-syntetické činnosti sluchové a zrakové,

2. diferenciační činnosti akustické a vizuální (sluchové rozlišování hlásek a slabik a zrakové rozlišování tvarů),

3. orientace prostorová (především pravolevá) a orientace časová, 4. zraková a sluchová paměť,

5. smysl pro rytmus,

6. schopnost slučovat jednotlivé sloţky, 7. myšlení,

(43)

42

8. grafomotorické a optické činnosti jedince (senzomotorická koordinace).

(Doleţalová in Fabiánková, Havel a Novotná 1999, s. 38)

Ţák se na počátku psaní nejprve seznamuje s novým písmenem a to zejména za pomoci zrakových a sluchových vjemů, dále pomocí názorné vizuální demonstrace a slovního vysvětlení. Rovněţ se seznamuje s jeho tvarem, proporcemi, sklonem, v neposlední řadě také se způsobem tahů. Fabiánková, Havel a Novotná (1999, s. 3) dodávají, ţe „po získání těchto vědomostí následuje nácvik dovednosti motoricky zobrazit daný tvar prostřednictvím psacího nástroje.“

Aby se dítě naučilo správně číst a psát, je tedy za potřebí zapojení řady psychických procesů. Mezi šestým a sedmým rokem dochází k vývoji vizuální diferenciace, coţ znamená, ţe dítě je schopno lépe rozpoznávat podobná písmena. Důleţité je i rozlišování směru, obrácených a otočených tvarů, coţ umoţňuje rozpoznání podobných písmen. Tato schopnost je nutná jak ke čtení, tak k psaní, ale i k počítání.

Pokud dítě touto schopností nedisponuje, plete si písmena, která jsou si podobná.

(Vágnerová 2000, s. 138)

3.3 Věkové rozdíly

Děti se jiţ v mateřské škole a před zahájením školní výuky učí číst a psát s velkou chutí a nadšením. Zkoušejí se podepisovat, samy psát, i kdyţ ještě mnoho písmen neznají.

Vytvářejí různé klikyháky, které jsou podobné psacímu písmu, dokonce text obohacují o vymyšlená písmena. (Klener 2005, s. 48)

Některým dětem se v mateřských školách nebo v domácím prostředí dostává průpravné výuky grafomotoriky. To znamená, ţe jsou připravovány na výuku psaní a zkoušejí si nevědomky například jednotlivé tahy písmen a to prostřednictvím jednotlivých grafomotorických cviků. Pro učitele tak nastává nelehká situace, kdy musí reagovat na různé úrovně znalosti dětí, kdy některé určitá písmena znají a jiné ne.

Ţák první třídy by se měl naučit během prvního školního roku opsat psací originál či zapsat pomalý diktát a jeho písmo by mělo být čitelné a samotné psaní hbité.

Čitelnost písma je však poměrně častým problémem, tvary jsou spíše obvykle neohrabané, písmena jsou nestejnoměrná a veliká. Dále by měl ţák první třídy znát

(44)

43

podobu jednotlivých písmen, měl by být schopen písmena vyhledat. Co se týče automatizace, některé děti zde mohou zaostávat. Občas neznají správný způsob provedení písmene. (Klener 2005, s. 44–47)

Sedmileté dítě často dokáţe drţet psací potřebu pevně blízko hrotu. Hlavu si mnohdy opírá o předloktí, a pokud pracuje s psací potřebou a papírem, mnohdy sklání hlavu těsně nad desku stolu. V psaní písmen i číslic nabývá postupně jistoty, jednotlivé symboly se mu daří psát více stejně a to co do velikosti i tvaru. Občas mu během psaní nestačí řádka či papír. U některých dětí je moţné stále pozorovat přehazování písmen a hláskové záměny. (Allen, Marotz 2005, s. 138–139)

Podle Allen a Marotz (2005, s. 145–146) dochází okolo osmého roku věku ke vzrůstající rychlosti a přesnosti opisování slov a čísel z tabule. Zlepšuje se a zdokonaluje se také koordinace oka a ruky, coţ umoţňuje právě rychlejší opisování. Osmileté dítě s oblibou vyuţívá svoji schopnost psaní, proto rádo píše dopisy svým kamarádům a během psaní zapojuje svoji fantazii. Prostor věnuje také detailním popisům. Chápe gramatická pravidla a dokáţe se jimi řídit jak při mluvení, tak při psaní.

Aby dítě nemělo pocit, ţe musí stále jen něco psát, ať uţ jsou to domácí úkoly nebo čistě jen procvičování schopnosti psaní, je vhodné nabídnout mu takové činnosti, při nichţ si nebude ani uvědomovat, ţe se v psaní procvičuje. Jednou z takových aktivit je například poţádat dítě, aby nám pomohlo při sepisování nákupního seznamu, či můţeme děti inspirovat, ať si sepíší soupis oblíbených knih. Těmito a dalšími činnostmi dítě přimějeme přemýšlet a zlepšovat se ve psaní, aniţ by si to plně uvědomovalo. (Allen, Marotz 2005, s. 148–149)

V období mezi osmým a jedenáctým aţ dvanáctým rokem dochází ke zlepšování a zpřesňování všech jednotlivých schopností, které se dítě naučilo. Dítě si jiţ dávno zvyklo, ţe musí ve škole trávit určitý čas a po ten musí plnit jisté povinnosti. Na získané vědomosti se nabalují nové, čímţ se rozšiřuje obzor jeho poznání. Námaha a stres spojený s proţíváním, kdy se učilo číst, psát, počítat a také poslouchat učitele, je pryč a dítě na ně dávno zapomnělo.

Ve starším období mladšího školního věku (věk 8–11) se schopnost psaní i nadále rozvíjí a zlepšuje. Okolo desátého roku věku mají děti tendenci se odlišovat od toho, co se v psaní naučily v prvním ročníku. Chtějí psát jinak, přitahuje je tiskací písmo

(45)

44

a tak zařazují jednotlivá tiskací písmena do běţného psacího projevu. V této době tak dochází k tomu, ţe se začíná více projevovat vlastní rukopis dětí. Někteří učitelé nechávají od čtvrté třídy svým ţákům volnost ve výběru psací potřeby a také uţ nedbají tolik na přesný rukopis dětí. Mnoho z nich tak začne pouţívat propisovací tuţky, coţ má často za následek zhoršení úhlednosti písma. Záleţí však i na dalších faktorech, které se podílejí na procesu psaní. Pokud dítě píše rychle a zbrkle, písmo jako takové být úhledné ani nemůţe. Některé děti v tomto období také rychle rostou. Výšce kaţdého dítěte by měla být správně přizpůsobena a nastavena výška lavice i ţidle, coţ umoţňuje správné sezení během procesu psaní a v konečném důsledku i správné psaní.

U některých dětí přetrvává nestejnoměrná velikost písmen. Zejména u chlapců se také stále objevuje kostrbatost a nesouměrnost písma. Tyto nedostatky v některých případech setrvávají i během přechodu na druhý stupeň ZŠ i v průběhu jeho navštěvování.

(46)

45

4 Cíle a výzkumné otázky

4.1 Současná situace psacích potřeb na českém trhu

Český trh v současné době nabízí velké mnoţství značek a produktů psacích potřeb různé kvality. Mezi nejznámější české značky jistě patří firmy Centropen a KOH I NOOR Hardtmuth. Co se týče zahraničních výrobců, kteří jsou na českém trhu zřejmě nejznámější, uvádíme tyto: firma Kores, Stabilo, Herlitz či Pilot. Firmy Activa a Imexpen jsou nevýrobní distribuční firmy, které dováţí mimo jiné i psací potřeby a zastupují několik dalších výrobních značek, například Maped, Parker či Schneider.

(čerpáno z konzultací s Pavlem Kaupou konané dne 21. 3. 2015)

Na spotřebitele působí mnoho faktorů, které ovlivňují jeho volbu při koupi psací potřeby pro sebe nebo pro své dítě. Mezi hlavní činitele, které mají na spotřebitele vliv, jistě patří mimo jiné značka výrobku. Z médií na nás útočí různé reklamy, které se týkají i psacích potřeb pro děti školou povinné. Známá značka dělá zajisté hodně, ale ne vţdy je zárukou vhodného a kvalitního produktu, coţ se mi potvrdilo i během rozhovorů s učiteli primárního vzdělávání. Dalším z faktorů, který ovlivňuje koupi spotřebitele je určitě cena. Bývá samozřejmostí, ţe pro dítě chceme to nejlepší, ovšem problémem můţe být alespoň v některých případech právě cena výrobku. V souvislosti s tím je však třeba zdůraznit, ţe sama cena ještě potřebnou kvalitu jakéhokoliv výrobku, a tedy i psacího pera, nemusí vţdy zaručit. Toto je obecný fakt, který se mi potvrdil nejenom během rozhovorů s učiteli. Také samotní ţáci mi sdělili, ţe někdy levnější varianta je pro ně samotné lepší a přijatelnější.

Nicméně napříč tomu, co je v této podkapitole uvedeno, a to zejména v druhém odstavci, snad kaţdý současný člověk pouţívá psací potřeby denně. Na druhou stranu se však nacházíme v době, kdy moderní technika téměř zastínila běţné potřeby k psaní, protoţe je jednodušší si poznámku napsat do mobilního telefonu, který vás ještě v daný čas upozorní, ţe máte jít na schůzku nebo zaplatit sloţenku. Psaním rukou se však posiluje paměť, podporuje se samotný proces učení, rozvíjí se jemná motorika a více se soustředíme. Ruční písmo je součástí naší identity. U těch nejmenších, dětí, záleţí na tom, jakou psací potřebou píší, protoţe se správným návykům ovládání potřeby ještě učí. Proto je nutné brát v úvahu určité vlastnosti samotných psacích potřeb, které mohou ovlivňovat a ve valné většině ovlivňují psaní u dětí.