TECHNICKÁ UNIVERZITA V LIBERCI FAKULTA TEXTILNÍ
Zavedení systému ISO 14001 : 2005 ve společnosti Petr Očenášek Diplomová práce
Studijní program: N3957 – PRŮMYSLOVÉ INŽENÝRSTVÝ Studijní obor: 3911T023 – Řízení jakosti
Autor práce: Bc. Radka Mádrová
Vedoucí práce: doc. Ing.Vladimír Bajzík, Ph.D.
Vedoucí diplomové práce: Vypracovala:
doc. Ing.Vladimír Bajzík, Ph.D. Bc. Radka Mádrová
Liberec 2016
3
Prohlášení
Byla jsem seznámená s tím, že na mou diplomovou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména §60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autoských práv užitím mé diplomové práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li diplomovou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Diplomovou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatůry a na základě konzultací s vedoucím mé diplomové práce a konzultatntem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
4 Děkuji vedoucímu své diplomové práce, doc. Ing.Vladimír Bajzík, Ph.D. za odborné vedení, poskytnuté rady a pozornost, kterou mi věnoval při vypracování diplomové práce. Dále bych ráda poděkovala celému kolektivu společnosti Petr Očenášek za výbornou spolupráci, zvláště pak panu Ing. Markovi Novákovi a panu Petru Očenáškovi za cenné získané zkušenosti, ochotu a důvěru, kterou mi projevili při zadání této diplomové práce.
5 ANOTACE
Nejstarší definice pojmu kvalita je přisuzována Aristotelovi. Kvalita se v historii objevuje již za dob, kdy člověk začal lovit, stavět si obydlí, zajišťoval si obživu pro sebe i svou rodinu.
Posunem v pohledu na kvalitu byl začátek směnného obchodu, kdy vznikl vztah mezi produktem a zákazníkem. V této době byl produkt poskytován přímo zákazníkovi, splňoval tedy přání a požadavky konečného zákazníka.
Politika jakosti tvoří základní prvek podnikového systému řízení jakosti. Charakterizuje hlavní ideu a zásady, které organizace v oblasti řízení jakosti hodlá prosazovat
s ohledem na své zaměření. Nelze stanovit univerzální návrh politiky jakosti vzhledem k jedinečnosti každé organizace.
Jedná se o koordinované činnosti pro usměrňování a řízení organizace s ohledem na jakost. Patří k nim všechny činnosti celého vedení organizace, které stanovují
politiku jakosti, cíle a odpovědnosti a realizují je takovými prostředky, jako je plánování jakosti, řízení jakosti, zajišťování jakosti a zlepšování jakosti.
ANNOTATION
The oldest definition of quality is attributed to Aristotle. Quality in history has appeared in the days when man began to hunt, build a dwelling, ensured a livelihood for themselves and their families. A shift in perspective on the quality of the exchange was the start of trade, which was the relationship between the product and the customer. At this time the product is delivered directly to the customer, thus satisfying the wishes and requirements of the end customer.
Quality policy is an essential element of corporate quality management system.
characterizes
the main idea and principle that organizations in the field of quality management intends to promote
Having regard to its focus. Unable to establish a universal draft quality policy with respect the uniqueness of each organization.
It is a coordinated action to regulate and control an organization with regard quality. This includes all activities of the entire management of the organization, which set quality policy, objectives and responsibilities and implement them by such means as quality planning, quality control, quality assurance and quality improvement.
KLÍČOVÁ SLOVA
Jakost , Systém managementu jakosti, Systémová dokumentace, Norma , Proces
KEY
Quality, Quality Management Systém, System Documentation, Standard, Process
6 OBSAH:
ÚVOD………
1. TEOTERICKÁ ČÁST……….
1.1. Historie mangementu jakosti ………
1.1.1. Historie jakosti – vývoj ………..
1.1.2. Kvalita v Evropě a japonsku………
1.1.3. EFQM model excelence 1.1.4. Osobnosti rozvoje jakosti
1.1.5. Národní politika jakosti …………
1.2. Mangement jakosti 1.2.1. Definice jakosti 1.2.2. Cíle jakosti 1.2.3. Politika jakosti 1.3. Systém managementu jakosti
1.3.1. Management jakosti a řízení jakosti 1.3.2. Systém managementu jakosti 1.3.3. Podnikové standardy
1.4. Zásady managentu jaosti 1.4.1. Popis jadnotlivých zásad
1.4.2. Přínos zavedení systému jakosti v organizaci 1.5. Mezinárodní norma řady iso 9000
1.5.1. Členění norem ISO 9 000
1.5.2. Hlavní cíle souboru ISO norem 9000 1.5.3. Zásady systému managementu jakosti 1.5.4. Přínosy aplikace norem ISO 9001 1.5.5. Nevýhody zavedení systému jakosti
2. SYSTÉM NAMAGEMENTU KVALITY VE SMYSLU ČNS EN ISO 9001 2.1. Přípravná etapa
2.2. Plánovací etapa 2.3. Prováděcí etapa 2.4. Kontrolní etapa 2.5. Hodnotící etapa
2.6. ISO 9001 systémy managementu jakosti 2.7. Kompabilita s jinými systémy managmentu 2.8. Rozdíly mezi dokumanty a záznamy
3. SYSTÉM ENVIROMENTÁLNÍHO ŘÍZENÍ EMS 3.1. Ochrana životního prostředí
3.1.1. Péče o životní prostředí 3.1.2. Požadavky na životní prostředí 3.2. Systém enviromentálního managementu
3.2.1. Vybrané pojmy související s eviromentem 3.3. Nástroje enviromentálního managementu 3.4. Efekty plynoucí ze zavedení EMS do podniku 3.5. Mezinárodní norma ISO 14 000
3.5.1. Součásti normy v oblasti EMS
3.5.2. Hlavní cíle v souboru ISO norem 14 000 3.5.3. Přínosy aplikace norem 14 001
3.5.4. Nevýhody zavedení EMS
3.5.5. Model managementu dle normy ČSN EN 14 001 3.5.6. Enviromentální politika
3.5.6.1. Plánování envirementální politiky
3.5.6.2. Zavedení provozu enviromentální politiky 3.5.6.3. Kontrola
7 3.5.6.4. Přezkoumání vedení
3.6. Srovnání ISO 9001 a 14 001 3.7. Integrovaný manažerský systém 3.8. Demingovo schéma
3.9. Systém managmentu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci 3.10. EMAS
3.10.1. Úkoly společnosti při zavedení EMAS 3.10.2. Rámec pro fungování programu EMAS v ČR 3.10.3. Organizační zabezpečení EMAS
3.11. Odlišnosti iso 14001 a emas 4. PRAKTICKÁ ČÁST
4.1. CHARAKTERISTIKA SPOLEČNOSTI 4.1.1. Management jakosti
4.1.2. 8 zásad jakosti 4.1.3. Politika jakosti 4.1.4. Cíle jakosti
4.2. ENVIROMENTÁLNÍ POLITIKA JAKOSTI
5. ZAVÁDĚNÍ ENVIROMENTÁLNÍHO SYSTÉMU - EMS
5.1. POSTUP PRO ZAVÁDĚNÍ EMS PODLE ČSN EN ISO 14001: 2005 5.2. TVORBA DOKUMENTACE SYSTÉMU ENVIROMENTÁLNÍHO
MANAGEMENTU 5.3. PŘÍRUČKA EMS
5.3.1. Obsah působnosti 5.3.2. Všeobecné požadavky 5.3.3. Plánování
5.3.4. Právní a jiné požadavky 5.3.5. Cíle a cílové hodnoty
5.3.6. Programy environmentálního managementu 5.3.7. Zdroje, úlohy, odpovědnost a pravomoci 5.3.8. Odborná způsobilost
5.3.9. Komunikace
5.3.10. Havarijní připravenost a reakce 5.3.11. Přezkoumání vedení organizace 5.4. Odpadové hospodářství
5.4.1. Rozsah platnosti…………
5.4.2. Stanovení odpovědnosti
5.4.3. Vymezení základních povinností 5.4.4. Určení místa vzniku a druhu odpadu 5.4.5. Druhy produkovaných odpadů 5.4.6. Kriteria třídění odpadů
5.4.7. Systém třídění odpadů
5.4.8. Manipulace s odpady a předprava odpadů 5.4.9. Označování sběrných nádob
5.4.10. Evidence odpadů ZÁVĚR……….
SEZNAM POUŽITÉ LITERATURY………
SEZNANAM POUŽITÝCH SYMBOLŮ A ZKRATEK …………
SEZNAM OBRÁZKŮ………
SEZNAM TABULEK……..
SEZNAM PŘÍLOH……….
8 ÚVOD
V současném světě stavebnictví je velké množství nabízených služeb a materiálů, což je velkou výhodou pro potencionální zákazníky, kteří se stávají díky vysoké nabídce a náročnosti po kvalitě služeb velice nároční a vybíraví. Vedení společností z odvětví stavebnictví působících v České republice se pod tlakem rostoucí konkurence zamýšlí nad tím, co dělat pro zlepšení postavení na trhu. V dnešní době fungují výrobní procesy a technologie upevňující konkurenční výhody nižší náklady, vyšší jakostí, spolehlivostí a s ohledem na životní prostředí při realizaci produkce na pracovišti i v okolí a zabezpečení ochrany zdraví a bezpečnosti zaměstnanců, ale i jiných osob při realizaci činnosti. Tyto výhody jsou spjaty se zavedením a certifikací norem ISO o které v současné době velký zájem z důvodů požadavků zákazníku a udržení konkurenceschopnosti.
Tématem této diplomové práce je zjistit jakým způsobem je možné zavést environmentální management systému jakosti ve společnosti Petr Očenášek, jejíž hlavní činností je nakládáním s odpady v rekultivačních a recyklačních centrech na Moravě.
Cílem této diplomové práce je na základě teoretických poznatků v obecné rovině charakterizovat integrovaný systém řízení, konkrétně pak jeho subsystém, environmentální manažerský systém jako jedné z aktivit podniku k preventivnímu přístupu ochrany životního prostředí. Dále bude podán přehled o legislativě upravující tuto problematiku a bude nastíněn rozdíl mezi normou ISO 14001 a programem EMAS pomocí porovnání. Bude podrobně představená společnost Petr Očenášek.
V další části bude popsán proces zavedení a provozu environmentálního manažerského systému ve společnosti Petr Očenášek.
Závěrečná část bude zaměřená na zhodnocení zavedení systému, jeho fungování a budou nastíněny možná řešení dalšího vývoje společnosti Petr Očenášek v problematice zaměřené na zlepšování vlivu na životní prostředí.
Při tvorbě praktické části jsem čerpala z materiálu a informací, které mi ve společnosti Petr Očenášek poskytli zaměstnanci.
Diplomová práce byla zpracována na základě rešerší odborné literatury a byla zde použitá podniková dokumentace integrovaného systému řízení. Vlivy podniku na životní prostředí mohou být jak pozitivní, tak negativní (např. odpady). Kvalitnější využívání zdrojů, omezování emisí znečisťujících látek, předcházení rizik spojených s environmentálními haváriemi a vytvoření bezpečnostních pracovních podmínek je cílem každého podniku se zavedením systému environmentálního managementu, měl by se stál cílem každého podniku.
9 1. TEORETICKÁ ČÁST
1.1. HISTORIE MANAGEMENTU JAKOSTI
Nejstarší definice pojmu kvalita je přisuzována Aristotelovi. Kvalita se v historii objevuje již za dob, kdy člověk začal lovit, stavět si obydlí, zajišťoval si obživu pro sebe i svou rodinu.
Posunem v pohledu na kvalitu byl začátek směnného obchodu, kdy vznikl vztah mezi produktem a zákazníkem. V této době byl produkt poskytován přímo zákazníkovi, splňoval tedy přání a požadavky konečného zákazníka.
1.1.1. Historie jakosti - vývoj
Za první písemně doložený akt jakosti se považuje ustanovení z Chammurapiho zákoníku týkající se jakosti a bezpečnosti stavby i sankcí za porušení těchto ustanovení.
Chammurapi (též Chammurabi nebo Hammurabi) byl šestým panovníkem první babylonské dynastie. Panoval v letech 1792 až 1750 před naším letopočtem a pravděpodobně i v roce 1750 zemřel. Jeho zákoník obsahuje 282 zákonná ustanovení a epilog a je vytesán klínovým písmem do čedičové stély (je uložena v Paříži v Louvru).
Ustanovení o jakosti stavby říká: Jestliže stavitel postaví občanovi dům a ten se zřítí s tím, že usmrtí svého majitele, je nutné usmrtit i stavitele. Jestliže přitom zahyne majitelův syn, je třeba usmrtit syna stavitele. [1]
Další zprávy hovoří o Féničanech, kteří se usídlili kolem r. 1700 před naším letopočtem na východním pobřeží Středozemního moře (v dnešní Sýrii) a rozvinuli tam řemeslnou výrobu a tzv. kanaánskou kulturu. Umělci dodávali podle požadavků do královského paláce různé výrobky, přejímali je královští kontroloři a nedodržení požadavků (dnes neshoda se specifikací) se trestalo useknutím ruky.
Je zřejmé, že sankce za špatnou jakost byly ve starověku dost kruté. I když postupně ve středověku se sankce zmírňovaly, usekávání rukou za nejakostní výrobky do královského paláce přežilo např. ve Francii až skoro do začátku novověku.
Ruský car Petr I. (Veliký) zjistil začátkem 18. století špatnou jakost děl dodávaných vojsku ze zbrojní továrny v tulské oblasti a nařídil přísné tresty pro viníky, kteří byli v jeho službách – pokutovat, degradovat, vyhodit ze zaměstnání, zbít knutou (až do bezvědomí) apod. Nařídil také nápravná opatření: zpřísněnou kontrolu všech děl a pravidelné zkoušení vybraných kusů střelbou až do jejich zničení (tedy zkoušky spolehlivosti).
10 Teprve rozvoj fyziky zhruba od 18. století však položil základy k tomu, aby vznikly
vhodné předpoklady pro systematickou péči o jakost. Nejdůležitější z nich byly zavedení měření fyzikálních veličin, poznání principu vyměnitelnosti mechanických součástí v technických zařízeních a rozvoj metrologie.
Zatím největší posun v rozvoji zaznamenala problematika jakosti ve 20. století.
Lze si připomenout aspoň klíčové body tohoto rozvoje:
Rozvoj statistických metod v 19. století a začátkem 20. století (testování statistických hypotéz, statistické zkoumání závislostí, navrhování experimentů aj.) vytvořil předpoklady pro vznik specifických aplikací v oblasti jakosti.
S rozvojem průmyslové výroby šla ruku v ruce dělba práce. Proto zde vznikla standardizace práce, aby byl výsledný produkt ve shodě s požadavky. V této době došlo ke dvěma velkým změnám. A to vznik samostatného útvaru kontroly, který se oddělil od výrobních útvarů. Dále docházelo k zásahům ze strany státu, zavedením státních norem. Těmito normami se museli výrobci striktně řídit a dodržovat je.
V další etapě docházelo k rozšíření výroby, jak množstvím, tak druhem výrobků a již nebylo možné zkontrolovat každý vyrobený kus, vznikla proto statistická kontrola, kdy kontrole byl podroben jistý statistický výběr.
Byla definována odpovědnost vrcholového vedení za kvalitu. Zavedl se systém managementu kvality jakožto řízení všech činností mající vliv na kvalitu. Do těchto činností je zahrnuto zajištění požadavků zákazníků, návrh, vývoj, nákup, výroba, skladování, prodej, doprava, instalace, pomoc při likvidaci a nakonec zpětná vazba plynoucí od zákazníků. [6]
Obrázek č.1: Vývoj řízení kvality
11 V této době je již nemyslitelné, aby produkt splňoval jen základní požadavky. Postupem doby se k těmto požadavkům přidali i např.: funkčnosti, opravitelnost, ovladatelnost, spolehlivost, trvanlivost, estetický vzhled neboli design, v poslední době je moderní požadovat i výrobky nezávadné, tedy ty, co šetří životní prostředí.
Předpoklad úspěchu organizace tvoří splnění čtverce úspěšnosti, to znamená, že produkt je dodán ve správném čase, za odpovídající cenu v odpovídající kvalitě a správném množství.
V 50. letech 20. století vznikl požadavek na formulování kvality a stanovení pravidel, které by obsahovaly základní požadavky na kvalitu pro zbrojní průmysl a atomové elektrárny. Z těchto důvodů vznikla americká norma MIL Q 9858, která obsahovala specifikaci pro armádu. Poté začaly vznikat celé řady norem a tato činnost vedla k tvorbě národních a mezinárodních norem a k vytvoření technické komise pro ISO normy. [7]
Technická komise TC 176 Quality Management and Quality Assurance (Management ja-kosti a zabezpečování jakosti) poprvé zasedla v roce 1980. Cílem bylo vytvořit jednotný systém pro mezinárodní normy, který bude nezávislý na druhu činnosti organizace. [7]
1.1.2. Kvalita v Evropě a Japonsku
Začátkem třicátých let 20. století byly položeny základy pro ekonomiku kvality. Byly postaveny na pochopení prevence před samotnou kontrolou a zavedením statistické přejímky, která umožnila objektivní kontrolu. Po válce zájem o tyto metody v USA opadl, ale na počátku 50. let se o tyto stavební kameny řízení kvality začali zajímat manažeři z Japonska. Tyto metody se zde staly významným faktorem pro rozvoj japonského průmyslu. Rozvinula se zde mimojiné péče o kvalitu, která zapříčinila rychlý vzestup Japonska jako vývozní a průmyslové velmoci. [7]
V minulých letech byly zpracovány studie např. Yavas a Marcoulides (1996), které porov-návaly podobnosti aspektů řízení kvality v USA a Japonsku. Výsledky ukázaly, že i když může existovat shoda mezi zeměmi o tom, jak je definována kvalita, rozdíly v důrazu na rozměrech kvality napříč kulturami jsou nadále. [7]
V Japonsku chápali kvalitu jako konkurenční výhodu jednak pro samotný podnik, tak i pro celou společnost. A proto jako první zavedli poznatky z řízení kvality do praxe. Původ v Japonsku má i filosofie TQM. Tato koncepce není vázána na normy nebo předpisy. V průběhu vývoje vznikly i další modely, později implementované v organizacích jako je model SIX SIGMA nebo JIDOKA.
V Evropě se důležitost kvality a její řízení začalo dostávat do popředí až v 80. letech. V roce 1987 byla navržena a následně přijata norma ISO řady 9000 pro řízení kvality. Mnoho organizací v Evropské Unii řídí kvalitu podle systému EFQM model Excellence, který vychází z předpokladu,
12 že každá organizace je tvořena lidmi – zaměstnanci, vedoucími pracovníky a zákazníky a úspěch organizace je dán využitím a kvalitě jejich schopností, dovedostí a zkušeností. [7]
1.1.2. EFQM model excelence
Obrázek č.2: EFQM excellence model
EFQM Model Excelence byl vyvinut Evropskou nadací pro management jakosti (EFQM). Pod pojmem excelence je chápáno vynikající působení organizace v řízení a dosahování výsledků.
Tento model má 9 základních kritérií, ta jsou dále členěna na 32 dílčích kritérií. Kritéria 1-5 jsou označovány Předpoklady někdy také Hybné síly. Poskytují návod, jak lze dosahovat nadprůměrných výsledků. Kritéria 6 – 9 pak posuzují výsledky předcházejících kritérií. Pro dosahování dlouhodobých vynikajících klíčových výsledků organizace je podmínkou dosahovat výborných výsledků v oblasti spokojenosti externích zákazníků, vlastních zaměstnanců a v neposlední řadě i v oblasti vnímání organizace ze strany okolí. Zpětná vaz-ba je dána inovacemi a učením se. [5]
1.1.3. Osobnosti rozvoje jakosti
Bouřlivý rozvoj jakosti po druhé světové válce se opíral především o vynikající jednotlivce, kteří pochopili myšlenku jakosti a její nesmírný společenský přínos.
Jsou nazýváni otcové jakosti nebo guru jakosti.
Dr. Edwards Deming se angažoval v obnově japonského průmyslu po válce, získal představitele tohoto odvětví pro myšlenku jakosti a stal se tak jedním ze strůjců rozmachu Japonska jako průmyslové velmoci. Proto se japonská národní cena za jakost jmenuje Demingova cena.
13 Nejbližší spolupracovník a pokračovatel Dr. Deminga v japonské misi, prof. Joseph
M. Juran, byl zakladatel první výzkumné a poradenské základny pro řízení jakosti – Juranova ústavu.
Prof. Kaoru Ishikawa byl nejbližším spolupracovníkem Dr. Deminga a prof. Jurana a postavil se do čela japonského hnutí za jakost.
Dr. Genichi Taguchi přispěl zejména k rozvinutí praktického používání metod navrhování experimentů (DOE) a otevřel nové pohledy na vztah mezi úrovní jakosti a ekonomickými ztrátami ze špatné jakosti (Taguchiho ztrátová funkce).
Další osobnost, která se zapsala do historie jakosti, je Phil Prosby. Byl hlavním propagátorem poznání, že péče o jakost není ztrátová záležitost, ale je naopak přínosem pro organizaci. Svým přístupem – opíral se zejména o získání zájmu pracovníků o jakost – mj. zachránil státní projekt rozvoje dálkových raket (Pershing) v USA, kterému hrozil neúspěch právě pro problémy s jakostí.
prof. Dr. Walter Masing byl odborníkem především na jakost elektronických řídicích systémů a jeden ze zakladatelů Evropské organizace pro jakost (a její první předseda).
K jeho zásluhám patří i rozvoj výuky problematiky jakosti na německých vysokých školách.
U nás k osobnostem rozvoje jakosti patří především prof. RNDr. František Egermayer, DrSc., který se zabýval aplikací statistických metod v řízení jakosti už koncem 30. let 20. století ve Škodových závodech v Plzni. V 60. letech byl jedním z iniciátorů vzniku Československé společnosti pro jakost a jejím předsedou, a mimo to otevřel postgraduální studium řízení jakosti (na ČVUT v Praze). Později se stal předsedou už zmíněné Celostátní odborné skupiny pro jakost.
Významné postavení zaujímá taktéž PhDr. Anežka Žaludová, která se už brzy po 2. světové válce zabývala řízením jakosti s použitím statistických metod, hlavně ve strojírenství. Patřila též k zakladatelům Ústřední komise ČSVTS (Československá vědeckotechnická společnost) pro jakost, Komitétu pro jakost a spolehlivost, i k zakladatelům ČSJ (Česká společnost pro jakost) a zasloužila se o navázání styků se zahraničními odborníky z vyspělých států [9].
1.1.4. Národní politika jakosti
V návaznosti na předchozí kapitolu je nutné připomenout i to, že politika jakosti má své místo i v národní sféře. Národní politika jakosti (NPJ) je souhrn metod a nástrojů ovlivňování jakosti výrobků, služeb, činností v rámci národní ekonomiky a služeb veřejné správy, přijatý usnesením vlády ČR č. 458 ze dne 10. 5. 2000. Cílem programu Národní politiky podpory jakosti je vytvořit v České republice prostředí,
14 ve kterém je jakost přirozenou součástí života společnosti.
Rada ČR pro jakost je vrcholným poradním, iniciačním a koordinačním orgánem vlády České republiky, zaměřeným na podporu rozvoje managementu a uplatňování Národní politiky podpory jakosti v České republice.
Řízením Rady ČR pro jakost je pověřeno Ministerstvo průmyslu a obchodu ČR.
Tlaky po okupaci republiky v roce 1968 však rozdělily tuto společnost na dvě organizace – Komitét pro jakost a spolehlivost a Celostátní odbornou skupinu pro jakost (součást Strojnické společnosti).
Členové těchto dvou organizací v českých zemích se po roce 1989 sdružili a založili samostatnou nezávislou společenskou organizaci pod názvem Česká společnost pro jakost (ČSJ), do které postupně vstupují jednotlivci (individuální členové), zabývající se jakostí, i organizace (jako kolektivní členové), které mají neustálé zlepšování jakosti ve svých vizích, cílech a strategiích.
V Evropě působí téměř v každém státě organizace, která se zabývá jakostí v celém rozsahu problematiky a státu. Pět z nich založilo v roce 1956 Evropskou organizaci pro jakost (EOQ = European Organization for Quality, původně EOQC = European Organization for Quality Control). Ta měla v roce 2003 už 35 členů – organizací z evropských států (z nich 29 společenských organizací typu občanských sdružení, pouze v 6 případech to byly státní organizace).
ČSJ udržuje styky nejen s členskými organizacemi EOQ. Je jediným národním zástupcem České republiky v EOQ a jejím představitelem (Národním agentem) v její složce – Jednotce pro personální registraci (PRU = Personell Registration Unit).
Další mezinárodní organizací, která se od 80. let 20. století zabývá jakostí, je Evropská nadace pro management kvality (EFQM = European Foundation for Duality Management). V jednotlivých státech má své partnery – NPO (Národní partnerské organizace). V ČR je tímto partnerem ČSJ.
Hlavním přínosem EFQM je vypracování a stálé zdokonalování Modelu výtečnosti (také: Model excelence EFQM nebo Model EFQM), který se používá pro neustálé zvyšování a hodnocení úrovně organizací v jakosti, a to jednak pro udělování národních i evropských cen za jakost, jednak pro porovnávání mezi organizacemi (benchmarking).
V oblasti jakosti také pracuje řada národních i nadnárodních podnikatelských organizací specializovaných na poradenství, zavádění systémů managementu jakosti v podnicích a institucích a audity i certifikaci těchto systémů [7].
15 1.2. MANAGMENT JAKOSTI
Jakost a ř ízení jakosti - pojem jakost, kvalita
Místo, které má jakost v životě lidí, ukazuje obrázek č. 1. Rozvinutí dělby práce a specializace jedinců na určité užitečné činnosti je nezbytnou podmínkou současné životní úrovně téměř všech lidí na Zemi. Každý jedinec vytváří během svého života užitečné hodnoty určitého druhu (nebo druhů), a to v množství, v objemu daleko větším, než sám potřebuje. Tento přebytek pak směňuje s jinými za hodnoty jiných druhů, které oni vytvářejí, a které on k svému životu potřebuje [7].
Jakost je základní vlastnost nositele dodávaných hodnot (obvykle produktu) charakterizující, zda má nositel dodávaných hodnot schopnost splnit potřebu zákazníka.
Schéma ukazuje i základní aktivity obou stran (poptávka, nabídka).
obrázek č. 3: Dodavatelsko - odběratelský vztah [7]
Většinou se o jakosti hovoří v souvislosti s produkty, tedy s tím, co dodavatel dodává zákazníkovi. Jakost se chápe jako vlastnost nebo souhrn vlastností, které produktu dávají schopnost splnit potřebu zákazníka, splnit jeho požadavky. Svou jakost mají však i jiné objekty (obecně entity).
Například:
dodávky uvnitř organizace, tedy všechno, co uvnitř organizace dodává jeden útvar druhému, jeden pracovník druhému; v souvislosti s tím se mluví o vnitřním dodavateli a vnitřním zákazníkovi (odběrateli),
procesy uvnitř organizace, k nimž patří nejen výrobní procesy, ale i procesy vývoje produktů, investování, vzdělávání pracovníků, odbytu, řízení činnosti organizace aj., vnější procesy, které organizace realizuje v součinnosti s jinými organizacemi.
Jakost je však i vlastností subjektů, tedy jednotlivých lidí, jednotlivých útvarů či týmů v organizaci, a dále i vztahů mezi nimi. Ovšem i organizace jako celek je subjekt a má tedy svou jakost právě tak, jako mají jakost její vztahy k okolí. Toto vše se týká
16 nejrůznějších oborů a odvětví, tedy materiální i nemateriální produkce, služeb, zdravotnictví, vzdělávání, kultury, humanitární sféry, výzkumu a vývoje, státní a veřejné správy, bezpečnostních složek atd.
Při současné vědeckotechnické úrovni zajišťování potřeb lidí je zlepšování jakosti hlavním faktorem zvyšování užitečnosti a tím i hodnoty produktů a procesů [7].
Jakost se stala základním principem řízení společností, základním nástrojem jejich rozvoje a zvyšování konkurenceschopnosti. Mnoho firem pochopilo důležitost jakosti a skutečnost, že odpovědnost za jakost produkce či poskytované služby je odpovědnosti každého jednotlivce podílejícího se jakoukoliv měrou svou činností na výsledném produktu. [7]
1.2.1. Definice jakosti
V novodobé historii (zhruba od začátku 20. století) měla definice jakosti řadu podob a prodělala řadu změn.
• Jakost má význam pouze ve vztahu k zákazníkovi, jeho potřebám, pro co se rozhodl ji použít. Neustálé zlepšování. (Deming)
• Jakost je vhodnost pro použití. (Joseph M. Juran)
• Jakost je shoda s požadavky. (Phil Crosby)
• Jakost je výrobek nebo služba, které jsou ekonomické, nejužitečnější a vždy uspokojivé pro spotřebitele. (Ishikawa)
• Jakost je schopnost produktu uspokojit zákazníkovy potřeby. (ČSN ISO 8402:1995)
Je vidět, že se jednotlivé definice jakosti v principu příliš neliší, jedná se spíše o vylepšování přesnosti a srozumitelnosti definice [7].
V současné době se používá definice z normy ČSN EN ISO 9000:2001 – Systémy managementu jakosti – Základy, zásady a slovník [1]: Jakost je stupeň splnění požadavků souborem interentních znaků.
Inherentním znakem se rozumí vlastní, vnitřní znak objektu, o jehož jakost se jedná.
Jakost a kvalita jsou si velice blízká slova. Překladatelé normy překládají anglické slovo ,,quality“ jako jakost. Jakost vymezují jako pojem související s normou, zatímco kvalitu jako obecný pojem. Pro pochopení to není ale podstatné.
17 1.2.2 Cíl jakosti
Cíl jakosti je něco, oč se usiluje nebo na co se někdo zaměřuje ve vztahu k jakosti [1].
Patří mezi základní předpoklady k tomu, aby mělo smysl zabývat se jakostí. Každá organizace má mít svůj cíl jakosti, a to co nejlépe specifikovaný (kvantifikovaný, pokud to jde, a časovaný), relativně stálý, pravidelně kontrolovaný a také aktualizovaný podle dosažených výsledků a budoucí potřeby. Je důležité, aby všichni pracovníci byli obeznámeni s tímto cílem a ztotožnili se s ním. Pro hodnocení, zda a do jaké míry bylo cíle dosaženo, má mimořádný význam kvantifikace cílů, tedy vyjadřování cílů co nejvíce pomocí kvantitativních znaků jakosti. Nejen, že to umožňuje přesnější stanovení cílů, ale zabraňuje to i pozdějším sporům, zda byly cíle naplněny, nebo nebyly [7].
1.2.2. Politika jakosti
Politika jakosti tvoří základní prvek podnikového systému řízení jakosti. Charakterizuje hlavní ideu a zásady, které organizace v oblasti řízení jakosti hodlá prosazovat s ohledem na své zaměření. Nelze stanovit univerzální návrh politiky jakosti vzhledem k jedinečnosti každé organizace.
Proces tvorby politiky jakosti:
- identifikace potřeb a jejich definování, - návrh konceptu politiky jakosti, - přehodnocení konceptu, - úprava konceptu,
- přehodnocení úpravy konceptu,
- schválení a deklarování politiky jakosti.
Vyhlášení politiky jakosti se děje zásadně veřejnou cestou, aby se s ní mohli seznámit a ztotožnit nejen všichni zaměstnanci, ale také okolí podniku (odběratelé, dodavatelé, dealeři, zákazníci, akcionáři apod.
18 Politika jakosti má být deklarována na třech úrovních, a to jako:
1) podniková – firemní – politika jakosti formuluje:
- účel deklarování politiky jakosti, - záměry podniku v oblasti jakosti, - definici jakosti,
- vztah k externím zákazníkům, - vztah k interním zákazníkům, - motivaci,
- důležitost jakosti, - zlepšování jakosti,
- plánování a organizaci jakosti, - přínosy pro podnik.
2) divizionální – závodní – politika jakosti
- formuluje základní postoje divize k řešení strategických otázek jakosti. Její struktura je podobná firemní politice jakosti, ale obsah je konkrétnější a měl by být zaměřen zejména na stanovení rozsahu vadnosti produkce, vytváření zpětných vazeb a publikování příručky jakosti divize.
3) funkcionální – divizová – politika jakosti
- tvoří nejnižší úroveň rozpracování. Vycházejí z ní vedoucí pracovníci jednotlivých odborových útvarů a měla by být tudíž deklarována
jednotlivými útvary.
K politice jakosti se váží také výchovné programy jakosti, ty dlouhodobě ovlivňují vztah zaměstnanců k jakosti. Je však nezbytné, aby zahrnovaly všechny pracovníky bez výjimky, motivovaly zaměstnance a umožnily osvojit si základní metody k zajištění jakosti [5].
1.3. SYSTÉM MANAGEMENTU JAKOSTI
Jedná se o systémy řízení organizací, které jsou zakotveny v evropských ISO normách pře- vzatých do systému české technické normalizace. Normy ISO jsou mezinárodní normy, které vydává International Organization for Standardisation, Mezinárodní organizace pro normalizaci se sídlem v Ženevě. Odtud pochází více než 13 000 mezinárodních norem pro podnikání, státní a veřejnou správu. Národním zástupcem v ISO za Českou republiku je Úřad pro technickou normalizaci,metrologii a státní zkušebnictví, Praha.
19 1.3.1. Management jakosti a řízení jakosti
Pod pojmem management se rozumějí koordinované činnosti pro zaměření a řízení organizace. Management organizace se skládá z dílčích managementů, mezi které patří managementy pracovníků, pracovních týmů a útvarů, ekonomiky,
financování, technického rozvoje a inovací, investic, vzdělávání, zdrojů, rizik aj., samozřejmě i management jakosti. Management je záležitostí především vrcholového vedení organizace, ale je náplní práce vedoucích na všech stupních organizace.
Tyto managementy však musí tvořit bezrozpornou soustavu. Rozpory mezi dílčími managementy vedou jen k problémům a ztrátám. Bezrozpornost managementu je nezbytnou podmínkou jakosti managementu [7].
Management jakosti
Jedná se o koordinované činnosti pro usměrňování a řízení organizace s ohledem na jakost. Patří k nim všechny činnosti celého vedení organizace, které stanovují politiku jakosti, cíle a odpovědnosti a realizují je takovými prostředky, jako je plánování jakosti, řízení jakosti, zajišťování jakosti a zlepšování jakosti. [1]
Řízení jakosti
Problémy s jakostí a jejich řešení představují pestrou řadu činností a dílčích procesů.
Stačí snad např. připomenout kontrolu jakosti produktů (a dalších entit), neustálé zlepšování jakosti, povýrobní (poprodejní) péči o spolehlivost produktů pro dlouhodobé užívání (včetně údržby, oprav, rekonstrukcí), vzdělávání pracovníků v jakosti, zavádění a certifikaci systémů jakosti, zavádění nových metod a nástrojů jakosti. Tak jako všechny činnosti a procesy v organizaci vyžadují i tyto činnosti a procesy v jakosti, aby byly řízeny. Vysoké nároky na řízení jakosti klade na jedné straně i rychlý růst požadavků na jakost a na druhé straně prudký rozvoj techniky, který otvírá stále nové možnosti splnit požadavky [7].
Jak už bylo uvedeno výše, řízení jakosti je část managementu jakosti zaměřená na plnění požadavků na jakost v procesech a jejich výstupech [1].
Řízení jakosti
je natolik významná část managementu jakosti, že se v některých případech pojmy management jakosti a řízení jakosti považují za synonyma.
Řízení jakosti (či v poněkud širším pojetí management jakosti) je na jedné straně
20 specifická oblast, odlišná od ostatních, na druhé straně jedna z více podnikových oblastí
(např. rozvoj, inovace, investice, financování, vzdělávání pracovníků, zásobování, odbyt), které musí být vzájemně bezrozporné a slučitelné do hodnototvorného procesu v organizaci. Všechny tyto oblasti se musí řídit – jak jednotlivě, tak ve vzájemných vazbách. Většinou k tomu mají své specifické systémy managementu, které ovšem musí být vzájemně slučitelné a bezrozporné [7].
1.3.2. Systémy managementu jakosti
Pro neustálé zlepšování a hodnocení úrovně jakosti v organizacích jsou vypracovány různé systémy managementu jakosti (kvality). Původně byly vyvinuty ve velkých, hlavně mezinárodních společnostech a zakotveny v soustavách pravidel či norem, aby mohly sloužit širší potřebě a umožnit nejen hodnocení úrovně jakosti v organizaci, ale i porovnání s jinými organizacemi [7].
Systém managementu jakosti (SMJ) je systém managementu pro zaměření a řízení organizace s ohledem na jakost [1]. Zkráceně se nazývá systém jakosti, případně se používají také zkratky QM - systém nebo QMS (podle anglického Quality Management, resp. Quality Management System).
V současné době existuje několik koncepcí budování systému jakosti. Jde o soubor východisek, předpisů a norem, na kterých mohou být systémy jakosti vytvářeny.
Podnikové standardy (VDA normy, QS 9000, EAFQ, AQAP), koncepce TQM,
model EFQM, koncepce ISO.
1.3.3. Podnikové standardy
Podnětem pro vybudování podnikových standardů byly zejména
americké společnosti, k nimž se postupně přidávaly další, pro něž bylo budování systému jakosti důležité (zejména pro dodavatele a výrobce). Příkladem jsou VDA normy (pro požadavky automobilového průmyslu v Německu), QS 9000 (požadavky na systém jakosti automobilového průmyslu v USA), EAFQ (speciální směrnice francouzského automobilového průmyslu), AQAP (zabezpečování jakosti v rámci NATO).
21 TQM – Total Quality Management je proces neustálého zlepšování ve všech oblastech,
na kterém se podílejí všichni zaměstnanci firmy s cílem maximálně uspokojit požadavky zákazníků a současně dosáhnout ekonomického přínosu pro organizaci.
Jinými slovy je to manažerský přístup pro dlouhodobý úspěch prostřednictvím spokojených zákazníků. Koncepce TQM je tedy velmi kreativní, neřídí se žádnou normou ani směrnicí a je postavena na šesti základních pilířích: 1. orientace na zákazníka, 2. prevence, 3. neustálé zlepšování, 4. účast všech zaměstnanců, 5. komunikace a informace, 6. vliv na okolní prostředí.
Model EFQM – významnou událostí je založení EFQM (European Foundation for Quality) v roce 1988, na němž se podílelo 14 významných podniků v Evropě.
Úkolem této organizace bylo (a je) prosazování principů managementu jakosti v evropských organizacích. Tento model byl v roce 1999 inovován, platí od roku 2000 a jeho oficiální název je The EFQM Excellence Model [6].
Koncepce ISO – se zrodila v roce 1987 a opírá se o soustavu norem ISO řady 9000, 10000 a 14000, věnovaných požadavkům na systémy řízení jakosti. Při jejich zpracování se vycházelo ze zkušeností firem, které dosahovaly vynikajících výsledků v oblasti jakosti výrobků. Tyto normy mají univerzální a doporučující charakter [5].
Tato koncepce bude v této práci podrobněji popsána v dalších kapitolách.
Ať už jde o normy řady ISO 9000, EFQM, TQM či podnikové standardy, jednu věc mají všechny tyto systémy a koncepce společnou – jejich hlavní prioritou je maximalizace spokojenosti zákazníka, protože monitorování spokojenosti zákazníka mají pevně zakotvené a v některých případech dokonce pojaté jako součást povinného měření výkonnosti organizace [6].
22 Tabulka č.1: Přístupy řízení jakosti
1.4. Zásady managementu
Obrázek č.4: zásady managementu
23 1.4.1. Popis jednotlivých zásad
Orientace na zákazníky - Abychom efektivně předcházeli zbytečným ztrátám, je nutné plánovat a zahajovat každou činnost výhradně na základě co nejlépe popsaných požadavků zákazníků a jiných zainteresovaných stran (např. zpráva pro nadřízenou složku by měla být zpracována podle osnovy, kterou si zadá ten, kdo zprávu požaduje – vyhneme se dodateč- ným zjišťováním a dodatkům).
Vedení lidí – od direktivního stylu spoléhajícího na kontrolu a sankce za nesplnění poža- davků přejít ke stylu založeného na motivaci, komunikaci, vedení příkladem. Starý styl selhává v kritických situacích, kdy záleží na správném vykonání určité činnosti a je abso- lutní nedostatek času na korektury. Stres lidi ještě více spoutává a celý systém se hroutí.
Lidé, kteří ví, co mají dělat a chtějí to dělat jsou oporou manažera i v kritické situaci.
Angažovanost zaměstnanců – zaměstnanci znají cíle organizace, zákazníci pro ně nejsou anonymní; při práci si mohou představovat konkrétní osoby apod. Člověk, který ví, pro koho koná svou práci je odpovědnější, má osobní zájem na jejím dobrém výsledku.
Orientace na procesy – každý produkt je výsledkem nějakého procesu. Všechny znaky (vlastnosti) produktu vznikly uskutečněním nějaké činnosti (nic se neudělá samo) – jestliže na produktu shledáme něco nežádoucího, příčiny je třeba hledat uvnitř příslušného procesu.
Chceme-li něco měnit na produktu, musíme provést odpovídající změnu procesu. V proce- sech, jejichž průběh není dostatečně identifikován lze jen obtížně najít místa, kde vznikají neshody – ty jsou objevovány až na hotovém produktu.
Systémový přístup k managementu – organizace je sociotechnický systém různě složi- tý. Prostřednictvím vazeb se v tomto systému šíří informace. Management musí znát vlast- nosti systému, který řídí a všechny zásahy provádět na základě této znalosti – i lokální změna může vyvolávat odezvy v různých místech; pokud nejsou cesty šíření impulsů zná- mé, mohou být reakce systému (pracovníků organizace) na podněty managementu velmi překvapivé (pro samotný management).
Kontinuální zlepšování – při řízení sociotechnických systémů (organizací) je nutné (ra- cionální) uplatňovat princip zpětné vazby. Základem je monitorování výstupů z procesů a srovnávání výsledků s požadavky. Je-li nalezen rozdíl (odchylka), musí se odvodit a reali- zovat vhodné opatření k nápravě. Tuto činnost je třeba provádět nepřetržitě; v opačném
24 případě se činnosti v procesu mohou významně odchýlit od původního záměru.
Příprava rozhodnutí na základě faktů – opatření k nápravě musí vycházet z pravdivých a relevantních informací. Ty můžeme získávat pouze analýzou údajů, které byly shromáž- děny systematickým pozorováním (monitorováním) skutečného průběhu procesů.
Vzájemně výhodné vztahy s dodavateli – dodavatel, který je partnerem, má zájem na tom, aby svému zákazníkovi dodával správné produkty (výrobky, služby). Takový model je vždy spolehlivější, než dříve uplatňovaná vstupní kontrola. Sebelepší vstupní kontrola je ve srovnání s působením celého systému vždy relativně jednostranná a proto nemůže být zá- rukou bezchybnosti. Připočteme-li nemalé náklady na její zajišťování, vychází jednoznačně jako výhodnější varianta vzájemně výhodná dohoda mezi partnery – zákazníkem a dodava- telem. [6]
1.4.2. Přinos zavedení systému řízení jakosti v organizaci
- zavedení pořádku a systémového přístupu do všech firemních činností - zprůhlednění firmy pro zákazníka, vlastníka, vedení i zaměstnance - podstatné zvýšení důvěryhodnosti firmy a tím snadnější pronikání na nové trhy v EU - stabilizace dosahované úrovně kvality v čase i sortimentu poskytovaných produktů - snadnější zapracování a zapojení se nových pracovníků k plnění cílů společnosti - řízené ovlivňování trendů v kvalitě produktů - vytvo- ření základu pro další zlepšování kvality a tím úspěch v konkurenčním boji - vzájemně výhodné obchodní vztahy
1.5. MEZINÁRODNÍ NORMY ŘADY ISO 9000
Normy řady ISO 9000 patří k systémovým normám pro výstavbu a prověření systémů managementu jakosti. Management jakosti je jedna z manažerských koordinovaných a plánovaných činností pro řízení organizace s ohledem na jakost. Jedna se o důsledné řízení všech podnikových činností, které mohou mít jakýkoli vliv na jakost vyráběných výrobků či poskytované služby. Soubor norem řady ISO 9000 lze používat zcela univerzálně pro organizace jakéhokoliv typu působící v jakémkoli odvětví.
[19].
25 Jakost lze dále definovat jako soubor vlastností produktu (výrobky, sklady), které určují jeho schopností uspokojit požadavky a potřeby zákazníka. Spokojený zákazník je dnešní pohled na systém managementu jakosti. Kdyby byla jakost definována pouze jako řemeslné provedení výrobku, odpovídal by za ní dělník a hlídat a posuzovat by ji mohla kontrolovat. [19].
Zákazníci jsou stále náročnější a roste tlak konkurence. Zákazník upřednostní produkt, který nejen splní jeho požadavky a očekávání, ale poskytne i něco navíc. Například – je doprovázen dalšími službami, bude užíván s nižšími provozními náklady atd.
Jakost souvisí i s ekonomickou (náklady a výnosy) společnosti. Na náklady může mít pozitivní vliv například - snížení ztráty souvisejících s vadnou produkcí a omezení více nákladů na opravy nekvalitních výrobků. Na výnosy může mít jakost tím, že se rozšíří prodej u stávajících, ale i u nových zákazníků nebo lépe využito výrobní zařízení atd. [24].
Obrázek č. 5: Účinky systému managementu jakosti
1.5.1. Členění norem řady ISO 9 000
Soubor norem ISO 9000 tvoří čtyři základní normy a řady dalších souvisejících norem.
Mezi tři normy patří :
ISO 9000 – popisuje základy, pojmy a zásady systémů managementu jakosti, specifikuje terminologii systémů managementu jakosti.
ISO 9001 – specifikuje požadavky na systém managementu jakosti pro případy, kdy má organizace prokazuje svoji schopnost poskytovat jakostní produkty a že má v úmyslu zvyšovat spokojenost zákazníků. Je určeno pro interní aplikaci, certifikaci nebo smluvní účely.
ISO 9004 – poskytuje směrnice pro vytvoření účinných a efektivních systémů managementu jakosti, poskytuje širší návod neustálého zlepšování, není určena pro účely certifikace ani pro smluvní účely.
26 ISO 19001 – která poskytuje návod na auditování systému managementu jakosti a systému
enviromentálního managementu. [25]
1.5.2. Hlavní cíle souboru ISO norem 9000
Hlavní cíle vypracování a používání souboru norem ISO 9000 lze shrnout do několika následujících bodů:
(2 brichtová)
- Pomocí jakémukoliv typu velikosti organizace, poskytující různorodé produkty, uplatňovat a provozovat efektivní systémy managementu jakosti.
- Usnadnit vzájemné porozumění v mezinárodním i vnitrostátním obchodu.
- Navázat a propojit systémy managementu jakosti se systémem environmentálního managementu ISO 14000 zahrnuje požadavky environmentálního managementu, managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci do vlastních systémů managementu bezpečnosti a ochrany zdraví při práci do vlastních systémů managementu jakosti. Všechny tyto složky jsou v současné praxi zahrnovány pod souhrnným pojmem integrovaný systém řízení. [24]
1.5.3. Zásady systému managementu jakosti
Základem pro definici požadavků normy ČSN EN ISO 9001 se stal manažerský postup, který využívá tzv. osm zásad managementu jakosti. Je to:
1. Zaměření se na zákazníky – pochopení potřeb zákazníka, uspokojení požadavků zákazníka a snaha o překonání jejich požadavků.
2. Vedeni – vytvoření prostředí umožňující zapojení pracovníků do plnění cílů organizace.
3. Zapojení pracovníků – plné zapojení pracovníků na všech úrovních organizace při zlepšování kvality.
4. Procesní přístup – žádný výsledek se dosáhne účinněji, když se všechny činnosti a související zdroje řídí jako proces, v procesu se vstupy transformují na výstupy, procesy navzájem souvisí - monitoruje se spokojenost zákazníka.
5. Systémový přístup k managementu – identifikace, pochopení a řízení vzájemně provázaných procesů přispívá k efektivnosti a účinnosti organizace při dosahování cílů.
6. Neustále zlepšování - je stálým cílem organizace
7. Rozhodování na základě faktů – analyzování údajů a informací.
8. Vzájemná výhodného dodavatelské vztahy – dobrý vztah zlepšuje schopnost vytvářet hodnotu.
Osvojení si osm zásad managementu kvality přináší užitek všem zainteresovaným stranám v podobě zlepšené návratnosti prostředků, vytvářené hodnoty a zvýšené stability organizace. [20]
27 1.5.4. Přínosy aplikace normy ISO 9001
- Při vhodném zavedení norma ISO 9000 by společnost měla pozorovat následující efekty: Pořádek ve firmě, tj. vymezení kompetenci, odpovědnost
- Minimalizaci chybných výkonů ve všech činnostech
- Redukce zbytných nákladů všeho druhu odstraněním chyb a plýtvání - Lepší znalost potřeb zákazníků a jejich zapracování do produktu - Předcházením chybám
- Dřívější rozpoznání chyb a zavedení protiopatření - Růst flexibility
- Zkrácení doby výroby redukcí neproduktivního času - Kultura hlášení chyb, hledaní problémů. [23].
1.5.5. Nevýhody zavedení systému jakosti
Zavedení systému jakosti podle normy ISO 9000 má i své nevýhody. Především je to dokumentace.
Zavedením systému jakosti podle ISO 9000 má i své nevýhody. Především je to nárůst dokumentace.
Budování systémem stojí čas i peníze. Riziko je pouhé formální zavedení systému. Bývá časté v případě, kdy k němu dochází jen důvodu tlaku odběratelů, bez rozhodné spoluúčastníky a zájem vedení firmy.
Výsledkem je jen promrhaným čas, nárůst nákladů a dokumentace, která podnik zdržuje. Podobného efektu se dosáhne i při chybné aplikaci a pochopení norem. [23].
28 2. SYSTÉM MANAGEMENTU KAVALITY VE SMYSLU ČSN EN ISO 9001
Veškeré požadavky na normu ČS EN ISO 9001 jsou svou povahou všeobecné a jsou určeny k uplatnění na všechny organizace. Celý postup zavádění je v souladu s Demingovým schématem členěn na připravenou etapu a další pravidla cyklicky se opakují etapy PDCA.
Obrázek č.6: Model procesního přístupu
Model připouští, že při definování požadavků (vstupní) hrají významnou úlohu zákazníci.
Monitorování spokojenosti zákazníka je nutno pro hodnocení a validování, zda požadavky zákazníka byly splněny. [4]
2.1. Přípravná etapa
Jedná se o přípravnou etapu, která je zařazena pouze při započetí zavádění systému jakosti, při dalších chodů systému jakosti se už neobjevuje. Do této etapy patří následující kroky:
Rozhodnutí managementu zavést QMS a výběr vhodného modelu - Analýza současného stavu
- Stanovení politiky jakosti [21]
Cely proces zavedení QMS ve smyslu ČSN EN 9001: 2009 začíná závazkem vedení organizace každoročním vypracováním politiky kvality a stanovení cílů na jednotlivé složky organizace (6 brichtová) V politice jakosti musí být zohledněny skutečnosti jako žádoucí a očekávaný požadavek zákazníka na kvalitu, zlepšování systému, rozvoje zaměstnanců – vzdělávání, zdroje potřebné na zabezpečení systému a řada dalších skutečností. [18]
29 2.2. Plánovací etapa
Úkolem plánováním etapy je každoroční stanovením cílů kvality a včetně cílů potřebných pro splnění požadavků produktu pro celou organizaci a pro příslušné úseky. Cíle kvality se stanovují, aby byly měřitelné v souladu s politikou kvality. (8 brichtová)
Cíle kvality:
- Zajistit, aby cíle byly měřitelné
- Neustálé zlepšování požadavků na kvalitu produktu - Plánovat plnění požadavků na kvalitu produktů - Plánovat činnosti pro plnění a dokumentování cílů - Identifikovat přípustná vyloučení
- Postarat se o zdroje
- Zajistit řízené provádění změn
- Určit odpovědnost za dosažení cílů a cílových hodnot pro funkci a úroveň organizace, prostředky a časová rámec, ve kterém jich má být dosaženo.
Programy jakosti se měli pravidelně prověřovat kvůli postihům změny jakosti. [22]
2.3. Prováděcí etapa
Úkolem provádění etapy je dosáhnout hodnot postupným dle vypracovaného akčního plánu.
K nejdůležitějším krokům patří:
- Zabezpečení podstatných kapacit
- Přizpůsobení a integrace systému managementu jakosti do celkového řízení[21]
Klíčovou zásadou je tzv. procesní přístup, projevující se v tom, že celý QMS chápeme jako systém vzájemně navazujících procesů, přičemž výstup každého procesu musí být vstupem aspoň jednoho dalšího procesu. Smyslem je zbavit se tzv. „procesů bez zákazníků“, a tím zvyšovat efektivitu chodu organizace. Procesy musejí být správně identifikovány, analyzovány a řízeny. [21]
2.4. Kontrolní etapa
Úkolem kontrolní etapy je zavést takové měřící a kontrolní opatření, která zajistí, aby postup zavedení QMS probíhal v souladu se stanovením programem managementu jakosti a aby oblasti vyžadující nápravnou činnost a opatření co nejdříve odhalený. K nejdůležitějším krokům této etapy patří: (21 brichtová):
- Monitorování a měření
- Zavedení nápravných a preventivních opatření - Záznamy QMS a řízení informací
- Provádění auditu QMS - Opatření k nápravě
30 Interní audity systému managementu jakosti by měly být prováděny v pravidelných intervalech a měly by určovat, zda systém vyhovuje plánovaných krokům a zda je správně zaveden a udržován. [21]
2.5. Hodnotící etapa
Úkolem hodnotící etapy je prověřit a vyhodnotit zavedením QMS z hlediska zajištění jeho aktuálnosti, výhodnost a účinnost. Vedení organizace musí v příslušných intervalech provádět přezkoumání QMS, aby zajistilo jeho aktuálnost a efektivnost. Přezkoumání systému managementu jakosti by mělo být dostatečně rozsáhlé, aby postihlo vlivy a na jakosti všech činností organizace, výrobků a služeb, včetně jejich vlivu na finanční výsledků a možné postavení vůči konkurenci. [24].
2.6. ISO 9001 Systémy managementu jakosti Požadavky na systém jakosti ISO 9001 jsou :
1. – 3. úvodní informace ( předmět normy, , termíny, normativní odkazy a definice), 4. management jakosti - systém ,
5. management zdrojů, 6. povinnosti managementu, 7. .měření, analýza a zlepšování, 8. realizace produktu,
31 Tabulka č. 2: Požadavky ISO 9001 systému managementu jakosti
32 2.7. Kompatibilita s jinými systémy managementu
Mezinárodní norma ISO 9000:2005 je dána do souladu s normou ISO 14 001:2005 a OHSAS 18 001 : 1999, přičemž společně tvoří Integrovaný systém řízení .
Obrázek č. 6: Integrovaný systém řízení
2.8. Rozdíl mezi dokumenty a záznamy
Dokumenty ve smyslu ISO ukládají povinnosti a obvykle se sestávají z trvalé dokumenta- ce popisující a definující systémy, procesy, postupy a produkty. Příkladem mohou být spe- cifikace produktů a příručky kvality.
Záznamy obsahují historické a současné údaje o prováděných činnostech. Jsou to zprávy o dosažených výsledcích nebo doklady o činnostech. Jsou to zprávy o dosažených výsledcích nebo (např. přezkoumání vedením) nebo doklady o činnostech provedených v určitou dobu (např. interní audity, preventivní opatření, záznam o kontrole a zkouškách atd.). [6]
33 3.
SYSTÉM ENVIRONMENTÁLNÍHO ŘÍZENÍ-EMS
Životní prostředí a jeho současný stav je tak závažný problém, že jej nemůžeme nechat jen ekologickým aktivistům. Životní prostředí se týká celospolečenské úrovně a je nutné mu
věnovat trvalou pozornost. V důsledku lidské činnosti došlo a neustále dochází k poškozo- vání životního prostředí, je dokonce devastováno větší rychlostí, než je jeho přirozená re- generační schopnost. [6]
3.1.
Ochrana životního prostředí
Ochrana ŽP podléhá státní regulaci životního prostředí. Dochází ke státním zásahům a regulací m, především v podnikatelské sféře. Zavádí se princip ekonomické odpovědnosti zaškody způsobené ŽP. Zde je nutné identifikovat původce poškození a jeho ekonomicky znevýhodnit, či přímo jim zamezit jejich činnost. Vliv na ekologii má již čerpání surovinových zdrojů a prostupuje celým procesem výroby i životním cyklem výrobku až po jeho likvidaci při ukončení jeho použitelnosti. . [6]
3.1.1. Péče o životní prostředí
Jedná se o celosvětový problém. Dosavadní expanzivní vývoj měl zpravidla negativní dopady na životní prostředí na Zemi. Průmyslová sféra patří k největším znečišťovatelům. V některých zemích to došlo tak daleko, že došlo ke značným ekologických škodám, které mohou ohrozit samu existenci společnosti. Člověk, zvířata, všichni živočichové této země jsou biologickými organismy a jsou odkázáni na přírodní zdroje a životní prostředí.
V 70 letech minulého století jsou zaznamenány první pokusy a tendence na zvyšování kvality výroby z hlediska bezpečnosti a jejich vlivů na životní prostředí.
Koncem osmdesátých let (1987) byly zveřejněny a postupně se začaly uplatňovat první
standardy mezinárodní řady ISO 9000, které zavedly prosazování managementu kvalityjako systém u (Quality Management Systém – QMS). Tento systém zasahuje do všech firemních činností, nikoliv jen do technické kontroly.
V roce 1996 byly přijaty první mezinárodní standardy ISO 14000, které obsahují doporučení pro zavádě ní a udržování firemních systémů ochrany životního prostředí (EnvironmentalManagement
34 Systém – EMS). Pozornost věnovaná vlivům na životní prostředí nemůže být
záležitostí pouze úzké skupiny specialistů, ale musí být součástí řídících aktivit všech ma- nažerů. Lidé musí sami chtít zlepšovat a udržovat prostředí ve kterém žijí. Myslím, že řada podniků se chová velmi dobře, na druhé straně přihlížíme naprosté lhostejnosti některých podnikatelských subjektů, kteří se řídí jen ziskem. Proto jsou žádoucí ekologická hnutí, i když se nám to může zdát někdy jako velmi provokativní a nepříjemné. Ve firmách musí být zvýšeno povědomí zaměstnanců o ochraně životního prostředí a následně i bezpečnosti práce.
Výchova občanů, zaměstnanců a dětí je základní podmínkou zlepšování životního prostře- dí. Ve vztahu k ekologii by se měla prosazovat zásada ekonomické odpovědnosti za škody na životním prostředí. Původce by si měl být vědom, že za porušování zásad životního pro- středí. musí být potrestán (a nutno říci, že v řadě případů byly sankce již použity). Pokud bude potrestán rychle a citelně, bude to mít úspěch. Z hlediska šetrnějšího vztahu k život- nímu prostředí je třeba respektovat již vstupy od zdrojů surovin přes výrobní procesy a celý výrobní cyklus výrobku až po jeho likvidaci.
Usnesením vlády ČR z 10. ledna 2001 byla vydána koncepce péče o životní prostředí, při prosazování ekologických zájmů se používají tyto nástroje:
Přímé – zákony a navazující předpisy, jsou vydávány zákazy produkce a užívání nebez- pečných či škodlivých látek, resp. určovány limity použití
Nepřímé – sankce za znečištění, nebo naopak stimulační opatření směřujících ke zlepšení vlivů na životní prostředí.
Pochopitelně, se státními zásahy nutně souvisí vyvolané náklady na identifikaci zdrojů zne- čištění, dozorovou činnost, vymáhání pokut, prevenci. Zde je na místě uvést několik aktivit na podporu životního prostředí:
zavádění EMS do podnikové praxe
- marketing a propagace podpory životního prostředí, zaměření i na děti a mládež - zvyšování povědomí lidí o životním prostředí
- označování ekologicky šetrných výrobků – ekolabelling - podpora prodeje ekologicky šetrných výrobků
- úsilí o zavedení čisté produkce vč. energie - neustálé zlepšování[12]
35 3.1.2. Požadavky na životní prostředí.
Organizace musí zavést, vytvořit a udržovat postupy k identifikaci a zajištění přístupu k příslušným požadavkům, právním a jiným předpisům, které se na ni vztahují v souvislosti environmentálními aspekty.
Organizace musí rovněž zajistit, aby tyto příslušné požadavky právních předpisů (Tab.3) a jiné požadavky, které se na ni vztahují byly vzaty v úvahu při vytváření, zavádění a udržo- vání jejího systému environmentálního managementu.
Změny v životním prostředí, ať příznivé nebo nepříznivé, které zcela nebo částečně vyplý- vají z environmentálních aspektů organizace se nazývají environmentální dopady. Vztah mezi aspekty a dopady je vztahem příčiny a následku.
Proces identifikace a hodnocení environmentálních aspektů má zvážit lokalitu, kde činnosti probíhají, náklady a čas pro provedení analýz a dosažitelnost spolehlivých údajů. V tomto procesu mohou být použity informace, které již byly připraveny pro účely spojené s plně- ním právních předpisů nebo pro jiné účely. [6]
Tabulka č. 3: Právní požadavky na životní prostředí
3.2. Systém environmentálního managementu
S ohledem na ochranu životního prostředí je proto organizacím doporučováno zavést sys- tém environmentálního managementu, označovaného zkratkou EMS ( Environmetal Ma- nagement System). Cílem tohoto systému je, aby se organizace zaměřily na činnosti, které mají dopad na životní prostředí. Dopady eliminovat a předcházet rizikovým či ekologic- kým haváriím. Prostřednictvím dlouhodobých a krátkodobých cílů musí organizace sledo- vat svůj envirnmentální profil a ten dále měřit a zlepšovat. Implementací EMS do Integro- vaného systému řízení firma jasně vyjadřuje svůj vztah k přírodě a jejím zdrojům. Zapojení všech zaměstnanců do environmentálního procesu spolu s přehlednou dokumentací s urče- ním priorit je předpoklad pro zdárné plnění úkolů tohoto systému. [6]
36 3.2.1. Vybrané pojmy související s environmentem
- Environmentální aspekt – prvek činnosti, výrobku nebo služeb organizace, který může ovlivnit životní prostředí.
- Environmentální dopad – změna v životním prostředí, (příznivá i nepříznivá), která je zcela nebo částečně způsobena činností, výrobky či službami organizace.
- Environmentální politika – strategické prohlášení organizace o jejich záměrech a zása- dách vztahující se k jejímu celkovému environmentálnímu profilu, které poskytuje rámec pro činnost organizace a pro stanovení cílů. [6]
3.3.
Nástroje enviromentálního managementu
Nástroje environmentálního managementu mají usnadnit zavedení environmentálního systému řízení do podniku. Jsou určeny jak pro velké podniky, tak i pro malé podnikatele.
Nástroje se vzájemně doplňují, ale nemusí být bezpodmínečně implementovány kompletně, jsou využitelné i samostatně. Zavádění těchto nástrojů do podnikové praxe je dobrovolné, ale do budoucna je možné očekávat, že se stane nezbytnou součástí podnikového managementu.
Mezi nástroje environmentálního managementu, které jsou nejčastěji využívané, patří:
Systém environmentálního managementu (EMS) – dle normy ISO 14001 nebo Nařízení EMAS.
Hodnocení environmentální výkonnosti (Environmental Performance Evaluation - EPE) je popsáno ve standardu ISO 14031 jako "neustálý vnitřní řídící proces a nástroj, který po žívá indikátory k předání informací srovnávajících současnou i minulou environmentální výkonnost podniku s danými kritérii".
- Čistší produkce je dobrovolným nástrojem ochrany životního prostředí. Jedná se o preventivní strategii podporující efektivnější využívání vstupních zdrojů. Hlavní význam této strategie spočívá v tom, že se jedná o ekonomicky výhodný způsob snižování negativních dopadů výroby či poskytování služeb na životní prostředí. Čistší produkce chrání životní prostředí, spotřebitele i zaměstnance a zároveň zlepšuje efektivitu, rentabilitu i konkuren- ceschopnost podniku či organizace. Nejedná se tedy pouze o environmentální strategii, ale zabývá se také ekonomickou stránkou výroby. Čistší produkce nahlíží na odpad jako na draze nakoupené suroviny, které se nepodařilo proměnit v konečný produkt. Jedná se o univerzálně použitelný přístup pro všechna průmyslová odvětví, nezávisí na velikosti ani charakteru podniku.
- Ekologicky šetrný výrobek je označení pro výrobky (a služby), které jsou v průběhu celé- ho životního cyklu šetrnější nejen k životnímu prostředí, ale i ke zdraví spotřebitele. Jejich
37 kvalita přitom zůstává na velmi vysoké úrovni. Spotřební zboží (a služby) se označují lo-
gem, které spotřebiteli slouží jako jasná a srozumitelná informace, že u označeného výrobku (služby) b ylo provedeno hodnocení nezávislou třetí stranou, která se tak zaručila za 330
výrobků. V současné době používá ekoznačku na jednom či více výrobcích přes 82 českých i zahraničních firem a jejich počet neustále roste. Spektrum certifikovaných ekologicky šetrných výrobků je velmi široké – od toaletního papíru či nátěrové hmoty přes teplovodní kotle a čistící prostředky až po ekologicky šetrné služby, které nabízí turistický ruch či školství.
- Ecomapping je nástroj, který podnikům může významně pomoci při zavádění systému environmentálního managementu. Jedná se o jednoduchý analytický nástroj řízení ochrany životního prostředí a komunikace v malých a středních podnicích. Ecomapping je založený na vytvoření tzv. ekomap (Obr.7), což jsou schémata, která zobrazují nejen vazby uvnitř podniku, ale i vazby podniku a jeho okolí, a to s ohledem na jednotlivé složky životního prostředí a problémy jejich ochrany. Pomocí nich získá podnik základní přehled o svém vlivu na životní prostředí. Na základě ekomap je možné rychle identifikovat nejvýznam- nější environmentální rizika v podniku, formulovat a určit významnost problémů a navrh- nout opatření ke zkvalitnění ochrany životního prostředí. Jsou vhodnou a praktickou meto- dou pro vytvoření dokumentace o stavu životního prostředí v podniku. Vytvoření ekomap tedy není jediným cílem ecomappingu. Jeho hlavní význam spočívá v přezkoumání vztahu podniku k životnímu prostředí a v následném pozitivním jednání. [15]
3.4.
Efekty plynoucí ze zavedení EMS do podniku
Zavádění nových prvků do stávajícího manažerského systému není jednoduchou záležitos- tí. Pracovník zodpovědný za tento proces stojí před nelehkým úkolem přesvědčit manažery podniku i jednotlivé pracovníky podniku, kteří se také mají aktivně podílet na systému, o smysluplnosti tohoto kroku. Pomoci přesvědčit může následující seznam přínosů, které je možné zaznamenat v souvislosti se zavedením EMS do podniku, a dále pak jsou uvedeny konkrétní přínosy, které zaznamenaly české podniky po zavedení EMS .
1. Ekonomické důvody
Snižování nákladů díky efektivnějšímu využívání surovin, energie, odpadů. Snižování ná- kladů na odstranění odpadů, příp. i výše poplatků a pokut za překročení povolených limitů emisí, množství odpadů.
