Fyzickogeografická analýza obcí v okolí Železnohorského hřbetu
Bakalářská práce
Studijní program: B1301 – Geografie
Studijní obor: 1301R022 – Aplikovaná geografie Autor práce: Tomáš Kuthan
Vedoucí práce: doc. RNDr. Kamil Zágoršek, Ph.D.
Liberec 2016
TECHNICKA UNIVERZITA V LIBERCI Fakulta pfirodovSdnS-humanitni a pedagogicka
Akademicky rok: 2015/2016
ZADANI BAKALARSKE PRACE
(PROJEKTU, UMELECKEHO DILA, UMELECKEHO VYKONU)
Jmeno a pfijmeni: Toma§ Kuthan Osobni cislo:
Studijni program:
Studijni obor:
Nazev tematu:
P13000912 B1301 Geografie Aplikovana geografie
Fyzickogeograficka analyza obci v okoli 2eleznohorskeho hfbetu
Zadavajici katedra: Katedra geografie
Z a s a d y p r o v y p r a c o v a n i : ClLE:
Primarnim cilem je vytvofeni fyzickogeograficke analyzy, ktera poskytne komplexni informace o studovanem uzemi v jednotlivych sferach fyzicke geografie (geologic, pedologie, geomorfolo- gie, hydrografie, klimaticke podminky a biogeografie). Mezi dalsi cile patfi vytvofeni mapo- vych vystupu k pfislusnym tematum prace a take terenni mapovani krajinnych prvku, ktere bude zdokumentovano vlastnimi fotografiemi.
METODY:
1. prace s odbornou literaturou a elektronickymi zdroji 2. CIS analyzy
3. terenni pruzkum
Rozsah grafickych praci: die potfeby Rozsah pracovni zpravy: 40 stran Forma zpracovani bakalafske prace: ti§tena Seznam odborne literatury:
CULEK, M. a kolektiv., 1996. Biogeograficke cleneni Ceske republiky. Praha:
Enigma. 347 str. ISBN 80-85368-80-3.
CULEK, M. a kolektiv., 2005. Biogeograficke cleneni Ceske republiky II. dil.
Praha: Agentura ochrany pfirody a krajiny CR. 590 str. ISBN 80-86064-82-4.
DEMEK, J., 1987. Obecna geomorfologie. 1. vyd. Praha: Academia nakladatelstvi Ceskoslovenske akademie ved. 476 str.
DEMEK, J., MACKOVClN, P. a kolektiv., 2006. Zemgpisny lexikon CR: Hory a niziny. 2. vyd. Brno: Agentura ochrany pfirody a krajiny CR. 582 str. ISBN 80-86064-99-9.
HRNCIAROVA T., MACKOVClN, P., ZVARA, I., et al., 2009. Atlas krajiny Ceske republiky [kartograficky dokument]. Praha: MZP CR, Pruhonice:
VUKOZ. 332 str. ISBN 978-80-85116-59-5.
CHYTRtf M., et al., 2001. Katalog biotopu Ceske republiky. 1. vyd. Praha:
Agentura ochrany pfirody a krajiny CR, 307 str. ISBN 80-86064-55-7.
NEUHAUSLOVA, Z. a kolektiv., 1998. Mapa potencialni pfirozene vegetace Ceske republiky. 1. vyd. Praha: Academia nakladatelstvi Akademie v6d Ceske republiky. 341 str. ISBN 80-200-0687-7.
TOMASEK, M., 1995. Atlas pud Ceske republiky. 1. vyd. Praha: Cesky geologicky ustav. 36 str. ISBN 80-7075-198-3.
TOLASZ, R., et al., 2007. Atlas podnebi Ceska [kartograficky dokument]. 1.
vyd. Praha: Cesky hydrometeorologicky ustav, Olomouc: Univerzita Palackeho v Olomouci. 255 str., ISBN 978-80-86690-261.
QUITT, E., 1971. Klimaticke oblasti Ceskoslovenska. Brno: Geograficky ustav CSAV, 1971. 73 str.
Vedoucf bakalafske prace: Dr. Kamil Zagorgek Katedra geografie
Datum zadani bakalafske prace: 6. fijna 2015 Termin odevzdani bakalafske prace: 3. kvgtna 2016
L.S.
doc. RNDr. Miroslav Brzezina, CSc.
dekan
doc. RNDr. Brpifcisliy Niznansky, CSc.
vedouci katedrv
dne
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Rád bych poděkoval panu doc. RNDr. Kamilu Zágoršekovi, PhD. za odborné vedení při zpracování této bakalářské práce. Dále bych chtěl poděkovat Ing. Josefu Veselému za poskytnutí vstupu do Prachovického lomu, panu Vladimíru Lemberkovi a Mgr. Janu Douckovi z Vodních zdrojů Chrudim, spol. s. r. o. za poskytnutí fotografií k Podolské a Páterově jeskyni.
Anotace
Tato práce je zaměřena na fyzickogeografickou analýzu vybraného území okolo Železnohorského hřbetu nedaleko obcí Třemošnice, Prachovice a Vápenného Podolu. Struktura práce je založena na zkoumání základních sfér fyzické geografie (geomorfologie, geologie, pedologie, hydrografie, klimatická charakteristika a biogeografie). Práce je složena z textové části, mnoha mapových příloh a vlastní fotodokumentace. Primárním zdrojem informací je terénní průzkum a znalost území. V úvodní části práce jsou zmíněny cíle a metody práce a rešerše použité literatury, přesná lokalizace území a jeho základní charakteristiky. V dalších částech jsou detailně popsány již zmiňované jednotlivé sféry fyzické geografie. Dále následuje vytvoření turistické naučné stezky, která prochází nejznámějšími geologickými a geomorfologickými lokalitami, které se zde nacházejí. V závěru jsou zhodnoceny výsledky práce a stručné shrnutí.
Klíčová slova: fyzickogeografická analýza, Železnohorský hřbet, geomorfologie, geologie, lom, mapy
Annotation
This bachelor thesis is focused on physical geographic analysis of selected area around the Železnohorský ridge near the municipalities of Třemošnice, Prachovice and Vápenný Podol.
The structure of the work is based on exploring of the basic physical-geography spheres (geomorphology, geology, soil science, hydrology, climate and biogeography characteristics).
The Work consists text part, many map supplements and own photographs. The primary source of information is field mapping and knowledge of local area. The objectives and methods of work and research of literature, precise localization of the territory and its basic characteristics are mentioned in the introductory part. The other parts describe individual spheres of physical geography. They are followed by the creation of educational hiking trail, which passes through the most famous geological and geomorphological localities. In conclusion, the results of the work are reviewed with a brief summary.
Keywords: physical geographic analysis, Železnohorský ridge, geomorphology, geology, mining quarry, maps
8 Obsah
1. Úvod ... 16
1.1. Cíle práce ... 16
1.2. Metodika ... 16
1.3. Rešerše odborné literatury a elektronických zdrojů ... 17
2. Lokalizace a vymezení území ... 19
2.1. Absolutní poloha ... 19
2.2. Relativní poloha ... 19
2.3. Administrativní lokalizace ... 19
2.4. Základní charakteristiky ... 20
3. Geologie ... 22
3.1. Geologická stavba a vývoj ... 22
3.2. Významné geologické lokality ... 24
3.2.1. Prachovický lom ... 24
3.2.1.1. Naučná stezka kolem lomu ... 28
3.2.1.2. Historie Železnohorského vápenictví ... 29
3.2.2. Podolská jeskyně a Páterova jeskyně ... 30
3.2.2.1. Charakteristika jeskyní ... 31
3.2.3. Vápencový skalní výchoz ... 34
3.2.4. Havířské jámy a sejpy ... 34
3.2.5. Výchoz rozpadového eluvia pískovců ... 36
3.2.6. Lichnice-Kaňkovy hory ... 37
3.2.7. Další významné geologické lokality v okolí ... 38
3.2.7.1. Žďárec u Seče ... 38
3.2.7.2. Skalky u Lhotky ... 39
3.3. Geopark Železné hory ... 40
3.4. Charakteristika hornin ... 41
3.4.1. Vápenec ... 41
3.4.1.1. Krystalický vápenec (mramor) ... 41
3.4.2. Rula ... 43
3.4.3. Břidlice ... 45
3.4.4. Granodiorit, granit ... 46
3.4.5. Mineta ... 48
3.4.6. Metagabro ... 48
3.4.7. Migmatit ... 49
3.4.8. Křemenec ... 50
3.4.9. Ostatní horniny ... 51
4. Pedologie ... 52
4.1. Zastoupení půdních typů ... 52
4.2. Půdotvorné procesy ... 52
4.2.1. Zvětrávání ... 52
4.2.2. Humifikace ... 52
4.2.3. Eluviace a iluviace ... 53
4.2.4. Oglejení a glejový proces ... 53
4.2.5. Ostatní procesy ... 53
4.3. Půdní horizonty ... 53
4.3.1. Organické horizonty ... 54
4.3.2. Organominerální povrchové horizonty ... 54
9
4.3.3. Podpovrchové horizonty ... 54
4.3.4. Ostatní horizonty ... 55
4.3.5. Klasifikace vybraných půdních subhorizontů ... 55
4.4. Půdní typy a druhy ... 55
4.4.1. Antropozemě (AN) ... 56
4.4.2. Fluvizemě (FL) ... 56
4.4.3. Gleje (GL) ... 57
4.4.4. Hnědozemě (HN) ... 57
4.4.5. Kambizemě (KA) ... 58
4.4.6. Pelozemě (PE) ... 58
4.4.7. Pseudogleje (PG) ... 59
4.4.8. Rankery (RN) ... 59
4.4.9. Regozemě (RG) ... 60
4.4.10. Rendziny (RZ) ... 60
4.4.11. Stagnogleje (SG) ... 61
5. Geomorfologie ... 62
5.1. Geomorfologická regionalizace ... 62
5.1.1. Regionalizace dle Balatky ... 66
5.2. Geomorfologický profil ... 69
5.2.1. Výšková členitost ... 70
5.2.2. Sklonové poměry a orientace svahů ... 70
5.2.3. 3D modely území ... 70
5.3. Geomorfologický vývoj ... 71
5.3.1. Endogenní procesy ... 71
5.3.2. Exogenní procesy ... 72
5.3.2.1. Zvětrávání ... 72
5.3.2.2. Eolické procesy ... 72
5.3.2.3. Fluviální procesy ... 72
5.3.2.4. Krasové procesy ... 73
5.3.2.5. Svahové procesy ... 73
5.3.2.6. Antropogenní procesy ... 73
5.4. Geomorfologické tvary a lokality ... 74
5.4.1. Morfostruktury ... 75
5.4.1.1. Vrchol Bučina ... 75
5.4.1.2. Lichnický hřbet ... 76
5.4.1.3. Kraskovská kotlina ... 77
5.4.1.4. Prachovický kopec ... 77
5.4.2. Morfoskulptury ... 78
5.4.2.1. Izolovaná skalka ... 78
5.4.2.2. Suťové pole ... 78
5.4.2.3. Břehová nátrž ... 79
5.4.2.4. Mrazový srub ... 79
5.4.2.5. Fluviální jamka ... 80
5.4.2.6. Pinka ... 80
5.4.2.7. Skalní výchoz ... 81
5.4.2.8. Hráz ... 81
5.4.2.9. Mraveniště ... 82
10
5.4.2.10. Erozní rýha ... 82
5.4.2.11. Rokle ... 83
5.4.2.12. Kamenolom ... 84
5.4.2.13. Sejp ... 84
5.4.2.14. Štola ... 85
5.4.2.15. Těžební halda ... 85
5.4.2.16. Jeskyně ... 85
6. Hydrografie ... 87
6.1. Řádovost toků ... 88
6.2. Vodní toky ... 88
6.2.1. Zlatý potok ... 89
6.2.2. Lovětínský potok ... 89
6.2.3. Podolský potok ... 90
6.2.4. Ostatní toky ... 90
6.2.5. Studánky a pramenné zdroje pitné vody ... 91
6.3. Vodní plochy ... 91
6.3.1. Horní a Dolní Peklo ... 91
6.3.2. Lovětínský a Kaprový rybník ... 92
7. Klimatické poměry ... 93
7.1. Quittovi klimatické oblasti ... 94
7.1.1. Mírně teplé oblast 2 (MT2) ... 95
7.1.2. Mírně teplé oblast 3 (MT3) ... 95
7.1.3. Mírně teplé oblast 10 (MT10) ... 95
8. Biogeografie ... 96
8.1. Biogeografické členění ... 97
8.1.1. Železnohorský bioregion ... 97
8.1.2. Českobrodský bioregion ... 98
8.1.3. Typologické členění – biochory ... 99
8.2. Potencionálně přirozená vegetace ... 100
8.2.1. Černýšová dubohabřina ... 101
8.2.2. Biková a/nebo jedlová doubrava ... 101
8.2.3. Biková bučina ... 102
8.2.4. Bučina s kyčelnicí devítilistou ... 102
8.3. Biotopy ... 103
8.4. Přírodní druhy ... 105
8.5. Ochrana přírody ... 106
9. Naučná stezka ... 108
10. Mapové přílohy ... 110
11. Závěr a shrnutí ... 111
11.1. Využití GIS nástrojů a analýz ... 114
12. Zdroje ... 115
12.1.1. Geologie ... 115
12.1.2. Pedologie ... 116
12.1.3. Geomorfologie ... 116
12.1.4. Hydrografie ... 117
12.1.5. Klimatografie ... 117
12.1.6. Biogeografie ... 118
12.1.7. Ostatní ... 118
11 Seznam obrázků
Obr. 1: ortofoto území a jeho pozice v rámci ČR ... 19
Obr. 2: linie Železnohorského zlomu ... 22
Obr. 3: zasypaný vchod do štoly pod Krkankou ... 23
Obr. 4: šestietážový vápencový lom, pohled od Prachovic ... 25
Obr. 5: přechody mezi vápenci a břidlicemi na IV. etáži ... 26
Obr. 6: stratotyp Prachovického souvrství, IV. etáž... 26
Obr. 7: zkamenělina trilobita ... 26
Obr. 8: odkrytá žíla minety na 2. etáži ... 27
Obr. 9: žíla minety mezi devonskými vápenci ... 27
Obr. 10: krystalová dutina na VI. etáži ... 28
Obr. 11: jeskyně na rozhraní vápenců a břidlic ... 28
Obr. 12: infotabule ve Vápenném Podole ... 29
Obr. 13: infotabule umístěná na lomářském objektu ... 29
Obr. 14: stará vápencová pec ve Vápenném Podolu ... 30
Obr. 15: Berlova vápenka v Závratci ... 30
Obr. 16: jeskynní systém Podolské a Páterovy jeskyně ... 30
Obr. 17: vchodový komín do jeskynního systému ... 31
Obr. 18: spící vrápenec malý na Lichnici ... 32
Obr. 19: jezírko v Páterově jeskyni ... 33
Obr. 20: strop Podolské jeskyně ... 33
Obr. 21: komín v Páterově jeskyni ... 33
Obr. 22: krápníková výzdoba v Páterově jeskyni ... 33
Obr. 23: Vrápenci malí v Podolské jeskyni ... 33
Obr. 24: vrása v Páterově jeskyni ... 33
Obr. 25: ústí jeskyní s půdou „terra rosa“ obnažené ve starém lomu ... 33
Obr. 26: vápencový výchoz ve Vápenném Podolu ... 34
Obr. 27: výchoz z přední strany ... 34
Obr. 28: vchod do štoly v havířských jamách ... 35
Obr. 29: havířské jámy u Kraskova ... 35
Obr. 30: výchoz rozpadového eluvia pískovců ... 36
Obr. 31: permské sedimenty ... 36
Obr. 32: zřícenina hradu Lichnice ... 37
Obr. 33: rulový skalní výchoz na Lichnici ... 37
Obr. 34: rulový skalní výchoz v Lovětínské rokli ... 37
Obr. 35: suťové pole na svahu Lovětínské rokle ... 37
Obr. 36: skalní výchoz u Ždárce u Seče ... 39
Obr. 37: skalky u Lhotky ... 39
Obr. 38: migmatit a jeho typická páskovitost ... 39
Obr. 39: informační stanoviště s horninami ve Vápenném Podolu ... 40
Obr. 40: infotabule u Kraskova ... 40
Obr. 41: bílošedý krystalický vápenec ... 42
Obr. 42: červeně zbarvený mramor díky hematitu ... 42
Obr. 43: textura mramoru s příměsí dalších sedimentů ... 42
Obr. 44: jílovitý vápenec nebo jílovitá břidlice ... 42
Obr. 45: typický krystalický vápenec (mramor) ... 43
Obr. 46: vápenec s částmi krionoidů ... 43
Obr. 47: rula z Hedvikovské rokle ... 44
Obr. 48: rula z Dívčího kamene ... 44
Obr. 49: amfibolická rula ... 44
12
Obr. 50: rula ze svahu Krkanky... 44
Obr. 51: rula s páskovanou strukturou ... 45
Obr. 52: rula z Lichnice ... 45
Obr. 53: páskovaná rula z Ohebu ... 45
Obr. 54: rula z Lovětínské rokle ... 45
Obr. 55: fylitická břidlice ... 46
Obr. 56: chloritická břidlice s lesklým povrchem ... 46
Obr. 57: grafitická břidlice z Kozího hřbetu ... 46
Obr. 58: typická deskovitost břidlice ... 46
Obr. 59: porfyrický biotitický granit ... 47
Obr. 60: celokrystalická struktura horniny ... 47
Obr. 61: granodiorit ... 47
Obr. 62: mineta z II. etáže lomu ... 48
Obr. 63: textura minety ... 48
Obr. 64: metagabro ... 49
Obr. 65: druhý vzorek gabroamfobolitu ... 49
Obr. 66: páskovaný migmatit ... 50
Obr. 67: křemenec ... 50
Obr. 68: slepenec, vrt KR-1 z hloubky 24 m ... 51
Obr. 69: půdní profil ... 54
Obr. 70: fluvizem glejová u Zlatého potoka ... 56
Obr. 71: glej na deluviofluviální uloženině ... 57
Obr. 72: hnědozem na spraši ... 57
Obr. 73: kambizem na rule ... 58
Obr. 74: pelozem na slínovci ... 58
Obr. 75: pseudoglej na sprašové hlíně ... 59
Obr. 76: ranker na křemenci ... 59
Obr. 77: regozem arenická ... 60
Obr. 78: rendzina na vápenci ... 60
Obr. 79: stagnoglej modální ... 61
Obr. 80: geomorfologická regionalizace ... 68
Obr. 81: vrchol Bučina, pohled na jižní svahy od Lichnice ... 75
Obr. 82: hrana kozího hřbetu pod Bučinou ... 76
Obr. 83: panorama Lichnického hřbetu, pohled od západu ... 76
Obr. 84: charakter kuesty Lichnického hřbetu ... 77
Obr. 85: izolovaná skalka v Lovětínské rokli ... 78
Obr. 86: suťové pole v Lovětínské rokli ... 78
Obr. 87: břehová nátrž ve Zlatém potoce ... 79
Obr. 88: mrazovým srub na svahu Lovětínské rokle... 79
Obr. 89: fluviální jamka ve Zlatém potoce ... 80
Obr. 90: pinka u havířských jam u Kraskova ... 80
Obr. 91: rulový výchoz v Lovětínské rokli ... 81
Obr. 92: regulační hráz na Zlatém potoku ... 81
Obr. 93: mraveniště v lese u Míčova ... 82
Obr. 94: erozní rýha v lese pod Bučinou ... 82
Obr. 95: zářez Lovětínské rokle v Lichnickém hřbetu ... 83
Obr. 96: Lovětínská rokle ... 83
Obr. 97: Hedvikovská rokle ... 83
Obr. 98: stěnový kamenolom v Prachovicích (I. – III. etáž) ... 84
Obr. 99: sejp u Zlatého potoka ... 84
13
Obr. 100: štola v havířských jámách u Kraskova ... 85
Obr. 101: svrchní terasa těžební haldy u Vápenného Podolu ... 85
Obr. 102: relativní řádovost dle Strahlera ... 88
Obr. 103: Zlatý potok v Hedvikovské rokli ... 89
Obr. 104: prameniště u Zbyslavce ... 89
Obr. 105: průtok Lovětínskou roklí ... 89
Obr. 106: spádovost Zlatého a Lovětínského potoka ... 90
Obr. 107: studánka u Lichnice ... 91
Obr. 108: studánku u Žlebských Chvalovic ... 91
Obr. 109: panorama Dolního Pekla ... 91
Obr. 110: acidofilní biková „nahá“ bučina v lese u Míčova ... 102
Obr. 111: květnatá bučina v lese pod Bučinou ... 102
Obr. 112: biotop T1.1 u Vápenného Podolu ... 104
Obr. 113: biotop M1.1 u Starého Dvora ... 104
Obr. 114: mlok skvrnitý ... 106
Obr. 115: skokan hnědý ... 106
Obr. 116: čmelák zemní ... 106
Obr. 117: netýkavka malokvětá ... 106
Seznam tabulek Tab. 1: členění svahů dle sklonu ... 70
Tab. 2: geomorfologické útvary dle působících procesů ... 75
Tab. 3: charakteristika toků a jejich povodí ... 87
Tab. 4: charakteristiky vybraných klimatických regionů ... 95
Tab. 5: srovnání lesních vegetačních stupňů s geografickými výškovými stupni pro ČR ... 96
14 Seznam použitých zkratek
Ak trnovník bílý (akát)
AOPK Agentura ochrany přírody a krajiny
Bk buk lesní
Bo borovice lesní
Bř bříza (všechny druhy)
CENIA Česká informační agentura životního prostředí
cm centimetry
ČGS Česká geologická služba
ČR Česká republika
ČSS Česká speleologická společnost ČSÚ Český statistický úřad
ČÚZK Český úřad zeměměřičský a katastrální
Db dub (všechny druhy vč. nepůvodních na území ČR)
GIS Geografický informační systém
GPS Global Positioning Systém (globální polohovací systém)
Hb habr obecný
CHKO Chráněná krajinná oblast
INSPIRE INfrastructure for SPatial InfoRmation in Europe (Infrastruktura pro prostorové informace v Evropském společenství)
Jd jedle bělokorá
Js jasan (všechny druhy)
Jv javor (všechny druhy)
JV jihovýchod
JZ jihozápad
km kilometr
Lp lípa (všechny druhy)
m metr
MZCHÚ Maloplošně zvláště chráněné území
Md modřín opadavý
mil. milion
m n. m. metry nad mořem
NGŽH Národní geopark Železné hory NPR Národní přírodní rezervace
15
NS naučná stezka
Ojh ostatní jehličnany (smrk pichlavý, borovice černá, jedle obrovská,…)
Ol olše (všechny druhy)
OLs ostatní listnaté dřeviny (jeřáb, topol osika, jilm, jírovec,…)
PP přírodní památka
PR přírodní rezervace
S-JTSK Systém jednotné trigonometrické sítě katastrální
Sm smrk ztepilý
str. strana
stř. střední
SV severovýchod
SZ severozápad
Tp topol (všechny druhy)
Vr vrba (všechny druhy)
VÚV Výzkumný ústav vodohospodářský
VZCHÚ Velkoplošně zvláště chráněné území
WMS Web Map Service (webová mapová služba)
ZÚ Zeměměřičský úřad
16
1. ÚVOD
Téma práce souvisí s fyzickou geografií, které jsem v průběhu 3letého studia aplikované geografie věnoval svou pozornost, neboť vždy jsem rád poznával krajinnou sféru. Snažil jsem se vybrat takové území, které bude především geologicky i geomorfologicky zajímavé, a také se v něm bude nacházet spoustu zajímavých krajinných prvků, které bude možné zmapovat, popřípadě pořídit jejich fotodokumentaci.
1.1. Cíle práce
Primárním cílem je vytvoření fyzickogeografické analýzy, která poskytne komplexní informace o studovaném území v jednotlivých sférách fyzické geografie (geomorfologie, pedologie, geologie, hydrografie, klimatografie a biogeografie).
Mezi další cíle patří vytvoření mapových výstupů k příslušným tématům práce a také terénní mapování krajinných prvků, které bude zdokumentováno vlastními fotografiemi.
Práce bude především zaměřena na geomorfologii a geologii. Textová část bude založena na práci s odbornou literaturou, elektronickými zdroji a také na znalostech území. Grafická část bude vycházet z vlastní fotodokumentace a map v souřadnicovém systému S-JTSK.
1.2. Metodika
Metodika práce je založena převážně na terénním mapování krajinných prvků a jejich následným odborným popisem. Dále jsem také využil technologií GIS ke zpracování geoinformačních dat. GIS data byla poskytnuta státními institucemi jako ČÚZK, ČGS, VÚV, ZÚ, ČSÚ, AOPK a společnostmi ARCDATA PRAHA, ale následně musela být upravena pro další použití. Pouze část dat pro geologický podklad a hydrologická data mi byla poskytnuta přímo, avšak většinu podkladů, které byly nedostupné (vrstvy geologický jednotek 1 : 50 000) nebo neaktualizované (říční síť a vodní plochy v měřítku 1 : 10 000), jsem si vytvářel sám pomocí vektorizace webových mapových služeb (WMS) a také díky příslušným GIS analýzám.
V poslední řádě jsem využil několik odborných publikací, např. Obecná geomorfologie od autora Jaromíra Demka z roku 1987 nebo Biogeografické členění České republiky I od Milana Chytrého, Tomáše Kučery a Milana Kočího (2001), které mi pomohly k interpretaci jednotlivých dat.
17
1.3. Rešerše odborné literatury a elektronických zdrojů
K naplnění cílů práce byla provedena rešerše odborné literatury a elektronických zdrojů, které sloužily jako podklad pro textovou část práce. Zde uvádím primární zdroje literatury a elektronických zdrojů.
V první řadě jsem využil publikaci Obecná geomorfologie od Jaromíra Demka (1987), kde jsem především čerpal z části strukturní geomorfologie, která se věnuje popisu strukturních povrchových útvarů. Tato část mi pomohla objasnit některé geomorfologické procesy a útvary.
Dále jsem využil Zeměpisný lexikon ČR: Hory a nížiny. 2. vyd. od autorů Jaromíra Demka a Petera Mackovčina (2006). Publikace se věnuje geomorfologickému členění ČR a také popisu dílčích geomorfologických jednotek, které jsem popsal při geomorfologické regionalizaci.
Atlas půd České republiky od Milana Tomáška (1995). V této knize je rozebrán základní přehled nejrůznějších typů půd a jejich vlastností. Schématicky jsou zde znázorněny základní typy půdních struktur spolu s půdními profily, charakteristické pro každý půdní horizont.
Součástí publikace je přehledná mapa půdních typů ČR a také barevné obrázky jednotlivých půd.
Základní klimatická regionalizace je popsána v knize Klimatické oblasti Československa od Evžena Quitta (1971). Je zde vytvořena klimatická regionalizace ČR a také detailně popsány klimatické rajóny. Součástí je nástěnná mapa a tabulky s jednotlivými klimatickými charakteristikami.
Atlas podnebí Česka od Radima Tolasze, et. al. (2007). Atlas popisuje jednotlivé klimatické jevy (roční úhrn srážek, průměrná teplota vzduchu, …) za období 1961–2000. Mapy jsou v atlase tematicky a kompozičně propojeny a navzájem se doplňují.
Atlas krajiny České republiky od autorky Tatiany Hrnčiarové a kolektivu (2009) je kartografický dokument složený z tematických map. Jednotlivé tematické vrstvy popisují celou krajinou sféru a poskytují tak komplexní informace o krajině České republiky. Dílo je složeno z 906 mapových prvků a 767 nemapových prvků (grafy, tabulky, …). Mapy jsou v měřítku od 1 : 500 000 do 1 : 2 000 000.
V biogeografické části jsem využil publikaci Katalog biotopů České republiky napsaný autorem Milanem Chytrým, et. al. (2001). Tento katalog je výborná příručka sloužící pro mapování biotopů (tzv. přírodních stanovišť). Biotopy jsou rozčleněny do 8 základních skupin, které se dále dělí do vyčerpávajícího množství dalších podskupin. Detailně jsou zde popsány
18
všechny typy přírodního prostředí ČR s charakteristikami jejich vegetace a hlavními ekologickými faktory.
K určení potencionální přirozené vegetace jsem využil dílo Mapa potencionálně přirozené vegetace od Zdeňky Neuhäuslové a kolektivu (1998). Kniha obsahuje historii vegetace na našem území, druhy a typy porostů, jejich složení a využití. Tyto informace jsou vhodné pro lesnictví a ochranu přírody a tvorbu krajiny. Součástí je mapa potencionálně přirozené vegetace o měřítku 1 : 500 000. Cílem mapy je syntéza dostupných fytocenologických dat z České republiky a jejich následné vyhodnocení.
Publikace Biogeografické členění České republiky I a II od autora Martina Culka a kolektivu (1996; 2005). První díl se věnuje biogeografickému členění ČR na biogeografické provincie a bioregiony a druhé vydání detailně popisuje biochory neboli menší biogeografické jednotky, které jsou členěny do jednotlivých kategorií.
Z elektronických zdrojů jsem použil data mapových aplikací od ČGS, CENIE (Národní geoportál INSPIRE), ČÚZK a AOPK (webová aplikace Mapomat), které jsem poté zpracoval v prostředí GIS. Dále jsem využil odborné webové servery, např. Multimediální atlas hornin od Václava Vávry (2009) nebo web Katedry geografie UPOL (2010) k identifikaci geomorfologických útvarů.
19
2. LOKALIZACE A VYMEZENÍ ÚZEMÍ
2.1. Absolutní poloha
Absolutní poloha území je popsána zeměpisnými souřadnicemi, které ohraničují území mezi 49°53‘46“ a 49°51‘03“ západní délky a mezi 15°34‘17“ a 15°37‘30“ severní šířky.
2.2. Relativní poloha
Analyzované území se nachází na jihozápadě Pardubického kraje v okrese Chrudim (viz Obr. 1). Od krajského města Pardubice je území vzdušnou čarou vzdáleno přibližně 20 km a jeho celková rozloha je 38,55 km2. Jižní hranici území lemuje Zlatý potok, který je zde nejvýznamnějším vodním tokem. Ze severu tvoří přírodní hranici úpatí hřbetu Železných hor.
Na západě je hranicí geomorfologický celek Středolabská tabule a na východě je to silniční komunikace I 341, vedoucí z města Seč do města Heřmanův Městec.
2.3. Administrativní lokalizace
Území zahrnuje obce Prachovice a Žlebské Chvalovice a části rozlohy obcí Bojanov,
Obr. 1: ortofoto území a jeho pozice v rámci ČR
Zdroj: vytvořeno a upraveno ze zdrojů ČÚZK, 2014b; ARCDATA PRAHA, ZÚ, ČSÚ, 2014
20
Lipovec, Míčov-Sušice, Seč, Třemošnice a Vápenný Podol (viz mapová příloha 3). Největším sídlem v území je město Třemošnice, situované na úpatí Lichnického hřbetu na jihovýchodě.
Třemošnice má 3152 obyvatel (ČSÚ, 2015) a leží v nadmořské výšce 301 m n. m. Důležitým odvětvím ekonomické činnosti je strojírenství a lesnictví. Částmi města jsou vesnice Lhůty, Podhradí, Skoranov, Starý Dvůr, Závratec a samota Hedvikov. Druhou největší obcí jsou Prachovice. V této obci žije 1428 obyvatel (ČSÚ, 2015) a spolu s obcí Vápenný Podol je zde významným činitelem těžba vápence v Prachovickém lomu. Další obcí je Míčov-Sušice. Pod tuto obec spadají vesnice Míčov, Rudov a Zbyslavec. Obec Žlebské Chvalovice zahrnuje část obce Žlebská Lhotka. Posledním sídlem v území je vesnice Kraskov, která spadá pod katastrální území města Seč.
2.4. Základní charakteristiky
Ze 48,3 % je území zalesněno, louky a pastviny zabírají 10,3 % plochy, urbanizované plochy činí 9,8 %, průmyslové plochy a prostory povrchové těžby tvoří přibližně 5,0 % plochy, 0,7% jsou vodní plochy a 25,9 % plochy pokrývá orná a ostatní půda. Přírodní dominantou lokality je hřbet Železných hor, který protíná území od severozápadu k jihovýchodu. Samotný hřbet a i jeho nedaleké okolí spadá pod CHKO Železné hory a také pod NPR Lichnice-Kaňkovy hory. Geologie území je velice rozmanitá, neboť je zde zastoupeno více než 25 geologických jednotek, z nichž nejvíce převažují ruly, vytvářející hřbet Železných hor a také sedimentovaná hornina vápenec a metamorfit břidlice. Nejvyšší bodem území je vrchol Bučina nad Prachovicemi a Vápenným Podolem dosahující výšky 606 m n. m. Z půdních typů převažují především kambizemě a pseudogleje. Mezi nejvýznamnější vodní plochy patří pekelské rybníky (Horní a Dolní Peklo) u obce Kraskov, které slouží jako vhodné lokality k vodní rekreaci. Zlatý potok, vlévající se do řeky Doubravy, je nejmohutnějším tokem v území.
Převažuje zde mírně teplé až teplé klima s ročním úhrnem srážek okolo 700 mm.
Z biogeografického hlediska je zde vysoká biodiverzita, především díky Železnohorskému hřbetu, který poskytuje ideální podmínky pro spoustu druhů živočichů. Z potencionálně přirozené vegetace zde převažují bučiny, především květnatá a acidofilní.
Lokalita mezi obcemi Vápenný Podol a Prachovice je charakteristická povrchovou těžbou.
Dnes se zde vyskytuje šestietážový vápencový lom (viz Obr. 4), který je jeden z největších vápencových lomů v republice. Před stovkami milionů let se v této lokalitě nacházelo moře a ještě dnes zde můžeme nalézt jeho pozůstatky v podobě zkamenělin trilobitů a jiných fosílií.
V lomu se nacházejí krystalové jeskyně a také různé geologické struktury. Další geologickou
21
dominantou jsou Podolská a Páterova jeskyně (viz Obr. 19 až Obr. 25). Jedná se o komplex vápencových jeskyň propojených umělou štolou, které slouží jako zimoviště vzácných druhů netopýrů. Pro veřejnost jsou tyto jeskyně ale uzavřené, neboť slouží pouze ke geologickým a speleologickým účelům.
22
3. GEOLOGIE
3.1. Geologická stavba a vývoj
Geologická stavba Železných hor je velice rozmanitá. Jedná se o jedno z geologicky nejpestřejších území v rámci celé České republiky. Samotný geologický vývoj je zastoupen všemi geologickými obdobími od prahor až po současný kvartér. V oblasti Železných hor bylo geologickým průzkumem zjištěno více jak 100 druhů geologických jednotek od hlubinných magmatitů až po nezpevněné sedimenty. Díky mapové příloze 4 můžeme území geologicky vymezit do 3 základních částí.
První z nich je oblast západně od Lichnického hřbetu. Tato parovina, jejíž terén byl vytvořen křídovými sedimenty České tabule v druhohorách a postupně zarovnán ve čtvrtohorách, je tvořena z větší části čtvrtohorními a druhohorními nezpevněnými sedimenty, jako písčito-hlinitý, hlinito-písčitý, smíšený a nivní sediment. Hlavním důvodem, proč je tato oblast tvořena převážně nezpevněnými sedimenty, je složitá geneze hornin v této oblasti a také samotná zlomová linie, která odděluje Českou tabuli od Českomoravské soustavy. Výjimkou je oblast mezi obcí Žlebské Chvalovice a částí obce Žlebská Lhotka. Tato oblast je tvořena ortorulami.
Druhou oblast tvoří samotný Lichnický hřbet, který je v patě svahu od okolního terénu oddělen významnou tektonickou linií v podobě Železnohorského zlomu (viz Obr. 2).
Geologické jádro je tvořeno různými starohorními a prvohorními typy rul, spadající pod ohebské krystalinikum.
Tento zlom je součástí zlomů tzv. labské linie, které se táhnou od SZ k JV. Aktivován byl během tzv. saxonské tektogeneze jako důsledek deformací alpínského vrásnění v třetihorách.
Obr. 2: linie Železnohorského zlomu Zdroj: NGŽH, 2014a
23
Podle tohoto zlomu bylo těleso Železných hor vyzdvihnuto nad okolní terén o několik stovek metrů. Tato událost trvala několik milionů let. Podél zlomu se tedy logicky nacházejí teplotně a tlakově deformované metamorfity a také hlubinné magmatity, z kterých je tvořené geologické podloží celého hřbetu. Typickým příkladem metamorfované horniny jsou zde různé formy rul, jako ortoruly a pararuly. Krásným důkazem jsou rulové skalní výchozy v Lovětínské rokli, rulová vyhlídka Dívčí kámen a také skalní výchozy u hradu Lichnice, který byl též postavěn z ruly. Ruly jsou také zastoupeny v Hedvikovské rokli, která protíná hřbet více na jihu. Tato rokle je mnohem mohutnější než Lovětínská rokle, neboť celé údolí kolem toku Zlatého potoka je lemováno skalními výchozy a morfologickými stupni vytvořenými právě z různých forem ruly. V malém měřítku se zde vyskytují i horniny jako amfibolit, metagranit nebo granodiorit až tonalit. V průběhu tvorby samotného hřbetu došlo ke zvýšení teploty a tlaku v horninách, který způsobil reaktivaci některých prvků a přeměnu jednoho minerálu v druhý. Díky tomu se zde nachází celá řada rudních ložisek. Důkazem jsou pozůstatky po hlubinné těžbě pyritových ložisek na úpatí hřbetu Krkanky (viz mapová příloha 6 a Obr. 3). V samotném městě Třemošnice, kterou prochází zmiňovaný zlom, stojí Berlova vápenka (viz Obr. 15), která v minulém století tyto rudy zpracovávala. Dnes je již mimo provoz, ale v jejím objektu je zřízeno muzeum vápenictví a hornictví (NGŽH, 2014a; DOUCEK, J., 2012).
Poslední geologickou oblastí je území východně od Lichnického hřbetu. Tuto oblast můžeme označit jako terasu s výraznými výškovými rozdíly, která byla vyzdvihnuta díky Železnohorskému zlomu v třetihorách.
Zpevněné sedimenty, které se zde usadily díky činnosti prvohorních moří (ordovické, silurské a devonské) před 550 až 350 miliony let, tvoří geologický podklad této oblasti. Mezi nejznámější patří vápence, prachovce, slepence a pískovce. Dominantní skupinou jsou tmavé silurské a světlé devonské vápence z Prachovického lomu. Samotný lom je geologickou dominantou této oblasti, neboť se zde nachází spoustu geologických jednotek a struktur, jako krystalové a vápencové jeskyně, geologické přechody a pozůstatky zkamenělých živočichů z období, kdy se v této oblasti nacházelo prvohorní moře. Celé okolí lomu je tvořeno jílovitými břidlicemi a také tmavými grafitickými břidlicemi, především kolem vrcholu Bučina. Výjimkou této oblasti je území
Obr. 3: zasypaný vchod do štoly pod Krkankou Zdroj: vlastní, září 2015
24
havířských jam a sejpů východně od obce Kraskov. Geologické podloží této lokality je tvořeno biotitickými granity hrubě až středně zrnitými (viz mapová příloha 6). Díky tomu zde v minulém století probíhala těžba této horniny a důkazem jsou již dnes zčásti zasypané havířské jámy, které patří do významných geologických lokalit v ČR (viz Obr. 28 a Obr. 29).
Na zájmovém území se nachází celkem 27 geologických jednotek, zjištěných geologickými průzkumy a mapováním. Dále také menší geologické zlomy a přechody, z nichž nejvýznamnější je již zmiňovaný železnohorský zlom. Toto vše dokazuje pestrost geologické stavby celého území. Lokalita Železných hor by se dala z geologického hlediska označit jako
„geologický ráj“ ČR.
3.2. Významné geologické lokality
Geologické lokality jsou místa, která zobrazují různorodé geologické jevy, výskyt hornin nebo vzácných minerálů a zkamenělin. Patří sem lokality, které podléhají různým stupňům ochrany, ale také jsou vědecky významné či zajímavé. Geologická charakteristika těchto lokalit se především zabývá popisem geologických jevů, které určují její zásadní význam. U každé lokality je informace o popisu hornin, jejich vzájemný vztah, genezi a regionálně geologickém a stratigrafickém (časovém) zařazení. Dále také popis strukturních prvků a geomorfologických jevů případně informace o výskytu minerálů a zkamenělin. Podle statistiky ČGS z roku 2015, se v ČR se nachází celkem 2906 lokalit, z toho 1030 je součástí zvláště chráněných území a 1487 lokalit je zdokumentováno fotografiemi.
Na vymezeném území se nachází celkem 7 významných geologických lokalit. Jejich význam může být lokální, regionální nebo i nadregionální. Tyto lokality spadají pod místa nebo oblasti, jež jsou také součástí Národního geoparku Železné hory.
3.2.1. Prachovický lom
Charakteristika lokality: lom v Prachovicích
Regionální členění: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum - středočeská oblast (bohemikum) - chrudimské starší paleozoikum - vápenopodolská synklinála
Stratigrafie: silur, devon
Témata: sedimentologie, stratigrafie, strukturní geologie (tektonika), mineralogie, hydrogeologie Jevy: vrása, výchoz, zkameněliny - fauna, zlom, minerál
Hornina: vápenec, břidlice fylitická, černá břidlice, mramor (krystalický vápenec, dolomit) Původ geologických jevů: sedimentární
Přístup k lokalitě: vstup na zvláštní povolení, GPS souřadnice 49.8902308N, 15.6410272E
(ČGS, 2012a)
25 Obr. 4: šestietážový vápencový lom, pohled od Prachovic Zdroj: vlastní, červenec 2015
Tento šestietážový lom se nachází mezi obcemi Prachovice a Vápenný Podol. Do konce 2. světové války byla těžba rozčleněna do několika menších lomů, ale po roce 1945 přišel rozmach těžby vápence a těžba se postupně centralizovala do hlavního lomu, jehož podobu můžeme spatřit i dnes. Během těžby vápence došlo k výrazným změnám ve struktuře krajiny.
Zcela zmizel vrch Smrk, který se nacházel na jižním úbočí lomu. Část starých lomů se zachovala, část byla rekultivací vrácena do původního stavu. Díky těžbě také zcela zmizela osada Boukalka, která by se dnes nacházela v severozápadní části lomu (DOUCEK, J., SMUTEK, D., 2012a). Dnes tuto osadu připomínají pouze zbytky základů domů porostlých vegetací. Vytěžené vápence a břidlice se zpracovávají v místní cementárně a jejich drť se využívá k výrobě cementu.
Rozloha lomu je přibližně 62,5 ha a jeho vertikální prominence činí přibližně 100 m.
Prachovický lom se řadí mezi největší vápencové lomy v ČR. Hlavními charakteristikami jsou tmavé silurské a světlé devonské vápence (viz Obr. 5), které jsou součástí vápenopodolské synklinály1, která je definována jako soustava tektonicky omezených ker se šupinovitou stavbou. Jedná se o komplex sedimentů, místy postižených slabou metamorfózou. Jádro vápenopodolské synklinály je tvořeno třemi tektonicky predisponovanými částmi. V západním prachovickém úseku vystupují tři pruhy světlých vápenců. Směrem k východu se šířka těchto pruhů snižuje. Horninové vrstvy jsou skloněny k jihu pod úhlem asi 50°. Střední boukalecká část je vymezena zlomovými pásmy severo-jižního směru. Pruhy vápenců jsou roztříštěny, objevují se zde tmavé vápence a vápnité břidlice. Ve východní podolské části mizí dva ze tří
1 Místo poklesnutí vrásy (vlnovitě přehnutá část zemské kůry), při kterém dochází k porušení původně horizontálního uložení vrstev z důvodu orientovaného napětí na boční stranu kůry.
26
vápencových pruhů a úklon vrstev se zvyšuje až na 90°. (DOUCEK, J. a kol, 2014)
Obr. 5: přechody mezi vápenci a břidlicemi na IV. etáži Zdroj: vlastní, červenec 2015
Podle DOUCEK, J., SMUTEK, D., 2012b jsou vápence prvohorního původu staré přibližně 370 až 440 milionů let. Starší silurský vápenec často přechází do černých jílovitých břidlic, které jsou někdy vápenité a obsahují velké množství grafitu a pyritu. Devonské vápence jsou na rozdíl od nich bez příměsí, a proto jsou světle šedé až bílé. Vápencové ložisko spadá pod větší geologickou jednotku, pod tzv. chrudimské starší paleozoikum (tedy prvohory).
Vápence a vápnité břidlice jsou obklopeny staršími břidlicemi a dostaly jméno podle nedaleké obce Míčov. Tyto horniny jsou jedny z mála hornin, v kterých můžeme nalézt stopy pravěkého života z období prvohorních moří, ordovického, silurského a devonského. Důkazem jsou například různé geologické struktury tzv. stratotypy2. V tomto případě můžeme v lomu nalézt např. stratotyp Prachovického souvrství (viz Obr. 6), kde je zachycen přechod mezi geologickými obdobími silurem a devon.
Obr. 6: stratotyp Prachovického souvrství, IV. etáž Zdroj: vlastní, říjen 2015
Obr. 7: zkamenělina trilobita
Zdroj: SMUTEK, D., VODIČKA, J., 2014a
2 Stratotyp je geologická lokalita, která definuje typický sled vrstev, které odpovídají konkrétním historickým geologickým obdobím.
27
Velmi hojnou zkamenělinou jsou kornoutovité schránky mořských hlavonožců, tzv.
orthocerů, kteří jsou příbuzní dnešních chobotnic. Kromě těchto schránek najdeme diskovité úlomky s hvězdicovitým otvorem na průřezu. Tvoří zvláštní skupinu ostnokožců (příbuzní dnešních mořských ježovek), jejichž tělo je složeno z jednotlivých článků a spíše připomínají rostlinu. Podle tohoto tvaru dostali název lilijice. V okolí Prachovic a Vápenného Podolu najdeme zkameněliny také v jílovitých břidlicích. Zde se jedná o trilobity (viz Obr. 7), dávno vymřelé vzdálené příbuzné dnešních raků, kteří ovládali moře během starších prvohor (DOUCEK, J., SMUTEK, D., 2012c).
V lomu nezanechalo stopy pouze moře, ale i magmatismus, který v této oblasti souvisí se vznikem nasavrckého plutonu. Z nitra Země vystupovaly žulové taveniny nebo bloky, které postupně chladly, následně ztuhly a poté byly obnaženy zvětráváním. Tato žulová tělesa byla postupně obklopena žilnými rojemi (DOUCEK, J., SMUTEK, D., 2012b). Typickým příkladem žilných hornin je tzv. mineta (viz Obr. 8 a Obr. 9), která se protlačila mezi vápenci a je názorně odkryta v Prachovickém lomu. V tomto případě je mineta tvořena horninou lamprofyrem (viz Obr. 62 a Obr. 63).
Obr. 8: odkrytá žíla minety na 2. etáži Zdroj: vlastní, říjen 2015
Obr. 9: žíla minety mezi devonskými vápenci Zdroj: vlastní, říjen 2015
Prachovický lom neposkytuje pouze ložisko vápence, ale také různé druhy minerálů.
Zajímavé minerály vnikly v masivu krystalických vápenců, navíc silně porušených tektonikou.
Nejhojnějším minerálem je kalcit, který se vytváří při přeměně vápence procesem krystalizace.
Prachovický kalcit je známý hlavně díky velikosti krystalů (30–50 cm) a prostředím jejich
28
výskytu. V lomu byl tento minerál lokalizován v tzv. krystalových jeskyních (viz Obr. 10 a Obr. 11), několik metrů dlouhých a dva až tři metry vysokých (DOUCEK, J., SMUTEK, D., 2012d).
Obr. 10: krystalová dutina na VI. etáži Zdroj: vlastní, říjen 2015
Obr. 11: jeskyně na rozhraní vápenců a břidlic Zdroj: vlastní, říjen 2015
Podle DOUCEK, J., SMUTEK, D., 2012d byly tyto jeskyně vyplněny až půlmetrovými krystaly kalcitu. Krasové dutiny s kalcity jsou zde vázány na tektonický styk tmavých břidlic a vápenců prachovického souvrství s podolskými světlými vápenci. Dalším zajímavým, ale méně hojným minerálem je pyrit. Je to těžký sulfid železa, jehož zvětráváním občas vzniká směs oxidů a hydroxidů železa, zvaná limonit či hnědel. K jedinečným unikátům zde patří nálezy rudních minerálů, jako sfalerit a galenit. Několikrát bylo nalezeno i ryzí stříbro. Průzkumem dle DOUCEK, J. a kol, 2014 bylo celkově objeveno více než 20 druhů minerálů, jejichž výskyt je v lomu spíše lokální a pro běžného člověka obtížně lokalizovatelný.
3.2.1.1. Naučná stezka kolem lomu
V roce 2013 byla kolem lomu vytvořena naučná stezka „kolem Prachovického lomu“.
Stezka vede kolem jižní strany lomu z Vápenného Podolu směrem do Prachovic a je přibližně 2,5 km dlouhá. Součástí stezky je 7 informačních tabulí a většina z nich je umístěna na původních lomařských objektech. Každá z tabulí popisuje určité téma nebo jevy, které souvisí s těžbou v lomu. V Prachovicích u začátku stezky jsou také umístěny 2 tabule související s jevy v Národním geoparku Železné hory. Návštěvníci na této stezce mohou spatřit stanoviště geoparku se vzorky hornin a jejich popisem, vápencový skalní výchoz, starou vápenku, do které byl transportován vápenec z lomu k následné úpravě nebo výhled do samotného lomu.
29 Obr. 12: infotabule ve Vápenném Podole
Zdroj: vlastní, červenec 2015
Obr. 13: infotabule umístěná na lomářském objektu Zdroj: vlastní, srpen 2015
3.2.1.2. Historie Železnohorského vápenictví
První počátky těžby jsou datovány do roku 1398, kdy ke stavbě hradu Lichnice byla použita vápenné malta z lomu. Skutečný rozmach těžby nastal až v poslední třetině devatenáctého století, kdy bylo v oblasti postaveno několik kruhových a šachtových pecí. V Prachovicích to byly dvě, ve Vápenném Podole tři (viz Obr. 14) a v Závratci u Třemošnice po jedné peci. Další důležitou událostí pro rozvoj vápenictví v této oblasti bylo postavení železné dráhy do Vápenného Podolu a následně vybudování odbočky této trati z Tasovic do Prachovic. Velký význam měla také lanová dráha, kterou byl dopravován vytěžený vápenec z Prachovic do nedaleké vápenky v Závratci (viz Obr. 15). Po druhé světové válce nastala velká poptávka po stavebních materiálech, a proto byla po roce 1950 vybudována velká vápenka a cementárna.
Postavení tohoto moderního závodu vedlo posléze k zastavení provozu ve starých závodech, ale těžba a zpracování vápence probíhá v těchto prostorách i dnes, i když už ne v tak rozsáhlém měřítku (DRAŠNAR, J., 2000).
30 Obr. 14: stará vápencová pec ve Vápenném Podolu
Zdroj: vlastní, červenec 2015
Obr. 15: Berlova vápenka v Závratci Zdroj: vlastní, červenec 2015
3.2.2. Podolská jeskyně a Páterova jeskyně
Charakteristika lokality: jeskyně u Vápenného Podolu
Regionální členění: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum - středočeská oblast (bohemikum) - chrudimské starší paleozoikum - vápenopodolská synklinála
Stratigrafie: střední ordovik
Témata: sedimentologie, stratigrafie, strukturní geologie (tektonika) Jevy: krasová jeskyně, vrása, výchoz, zkameněliny - fauna, zlom
Hornina: vápenec, břidlice fylitická, mramor (krystalický vápenec, dolomit), černá břidlice Původ geologických jevů: sedimentární
Přístup k lokalitě: vstup na zvláštní povolení, GPS souřadnice 49.8890375N, 15.6558664E
(ČGS, 2012b)
Obr. 16: jeskynní systém Podolské a Páterovy jeskyně Zdroj: upraveno a vytvořeno ze zdroje ČÚZK, 2014b
31
Jeskynní systém se nachází v lokalitě bývalého lomu cca 500 m západně od Vápenného Podolu. Jeskyně byly objeveny při těžbě vápence, kdy došlo k odkryvu jeskynních dutin.
Podolská jeskyně byla odkryta někdy před rokem 1944, kdy se začíná objevovat v archivech ČSS. Páterova jeskyně byla objevena později a to v roce 1965. Po roce 1967 začala cementárna Prachovice postupně zavážet opuštěné lomy, které byly určeny jako prostor pro deponii odtěženého a nepotřebného materiálu. Zavážky se týkaly i jeskyní, a tak byl v roce 1972 vypracován plán na jejich ochranu. Původní vchody do jeskyň byly zasypány a byl vytvořen nový přístup do systému v podobě štoly ze stěny bývalého lomu (viz Obr. 17). Z konce štoly byla vytvořena 40 m dlouhá chodba, která obě jeskyně spojuje. Uprostřed byl vyražen 32 m dlouhý komín, na který navázala betonová šachta.
Celková denivelace přístupové cesty činí 60 m a v současnosti je komín jedinou přístupovou cestou do jeskynního systému (ČSS, 2008).
Z geologického hlediska se dle ČGS, 2012b lokalita nachází ve východní části chrudimského staršího paleozoika, v místech vápenopodolské synklinály. Jedná se o komplex sedimentů, místy postižených slabou metamorfózou.
V jeskyních se také významně projevila vodní eroze. Svrchní partie v jeskyních jsou zkrasovatělé a vytváří krápníkovou výzdobu (viz Obr. 22). Díky působení vody jsou některé partie vyplněny typicky červenou zeminou, která se nazývá „terra rosa“ (viz Obr. 25). To, že voda rozpouští vápenec i ve velkých hloubkách, bylo zjištěno díky geologickým vrtům v hloubce kolem 100 m. Dalo by se tedy říci, že kámen prostě vodě neodolá (SMUTEK, D., 2014).
3.2.2.1. Charakteristika jeskyní
Podolská jeskyně je vytvořena světlými podolskými krystalickými vápenci stáří devon a vznikla pravděpodobně na tektonických puklinách. Hlavní částí je propasťovitá prostora s výškou asi 20 m a šířkou 3 m až 5 m, ve stropní části vystupuje několik menších komínů. Na ni navazuje systém krasových kanálů o celkové délce cca 160 m. V nejnižší části jeskyně se nachází malé jezírko. Dno pokrývají zřícené balvany a jílovité hlíny (ČGS, 2012b).
Páterova jeskyně je budována světlými podolskými krystalickými vápenci stáří devon.
Jedná se o rozměrnou podzemní dutinu z velké části strmě ukloněnou, která tvoří starou část
Obr. 17: vchodový komín do jeskynního systému Zdroj: vlastní, červenec 2015
32
jeskyně. V roce 1992 učinili členové speleologické skupiny Trias Pardubice objev nové části jeskyně, nazvané Nová Páterova jeskyně. Délka obou jeskyní činí cca 310 m, z toho nová část měří okolo 110 m. Dno jeskyně je převážně pokryto uvolněnými balvany a jílovitou hlínou.
V jeskyni (hlavně v nové části) se vyskytuje též krápníková a sintrová výzdoba, vyskytuje se zde krystalický aragonit a na nejnižším místě je jezírko (ČGS, 2012c).
Dle ČSS ze zdrojů z roku 2008 je nadmořská výška v nejnižších místech jeskyň v rozpětí 452-454 m n. m. Teplota vzduchu je po celý rok poměrně vyrovnaná a pohybuje se v rozmezí 9-9,2°C.
Předmětem ochrany je výskyt 5 vzácných druhů netopýrů, kteří zde přezimují. Mezi nejznámější patří vrápenec malý (Rhinolophus hipposideros – viz Obr. 18) a netopýr brvitý (Myotis emarginatus). Dále je prokázán výskyt vzácných druhů brouků, např. střevlík (Trechoblemus micros). Celá lokalita je tím pádem pro veřejnost nepřístupná. Vstup je povolen pouze na zvláštní povolení (ČSS, 2008).
Výjimečnost a významovost celého jeskynního systému z entomologického a chiropterologického hlediska spočívá v jeho izolaci. Působení vnějšího prostředí (sezónní výkyvy teploty apod.) je minimální. Hlavním nebezpečím je případné rozšíření těžby vápence do oblastí jeskyň a s tím spojené riziko proražení nového vstupu do jeskyň. Od posledního průzkumu jeskyň uplynulo více než 10 let, a tak by bylo zajímavé jej zopakovat. Doposud nebyly řádně prozkoumány prostory Nové Páterovy jeskyně, ale bezpochyby nejzajímavějším však zůstává studium pokračujícího procesu adaptability na jeskynní prostředí u některých živočišných druhů. Celá lokalita spadá pod systém ochrany živočichů Natura 2000 (soustava chráněných území v rámci Evropské unie) a také je součástí Evropsky významných lokalit v ČR (ČSS, 2008).
Obr. 18: spící vrápenec malý na Lichnici Zdroj: vlastní, září 2015
33 Obr. 19: jezírko v Páterově jeskyni
Zdroj: LEMBERK, V., 2011
Obr. 20: strop Podolské jeskyně Zdroj: LEMBERK, V., 2011
Obr. 21: komín v Páterově jeskyni Zdroj: DOUCEK, J., 2015
Obr. 22: krápníková výzdoba v Páterově jeskyni Zdroj: DOUCEK, J., 2015
Obr. 23: Vrápenci malí v Podolské jeskyni Zdroj: DOUCEK, J., 2010
Obr. 24: vrása v Páterově jeskyni Zdroj: DOUCEK, J., 2006
Obr. 25: ústí jeskyní s půdou „terra rosa“ obnažené ve starém lomu Zdroj: DOUCEK, J., 2015
34
3.2.3. Vápencový skalní výchoz
Charakteristika lokality: skalní výchoz ve Vápenném Podolu
Regionální členění: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum - středočeská oblast (bohemikum) - chrudimské starší paleozoikum - vápenopodolská synklinála
Stratigrafie: devon
Témata: sedimentologie, litologie, stavební a dekorační kámen Jevy: výchoz
Hornina: vápenec
Původ geologických jevů: sedimentární
Přístup k lokalitě: bez omezení, GPS souřadnice 49.8884078N, 15.6629128E
(ČGS, 2012d)
Obr. 26: vápencový výchoz ve Vápenném Podolu Zdroj: vlastní, červenec 2015
Obr. 27: výchoz z přední strany Zdroj: vlastní, červenec 2015
Lokalita se nachází vedle kostela ve Vápenném Podolu, přibližně 300 m od hlavní silnice.
Skalní výchoz je 10 m vysoký a 20 m dlouhý. Jedná se o poslední přirozený horninový pozůstatek po bývalé těžbě vápence v obci. Z hlediska petrologie jde o světlé bělošedé vápence, místy i pestrobarevné krystalické vápence s příměsí dalších sedimentů (viz Obr. 42 a Obr. 43).
V současnosti je bývalý lom rekultivován a zavezen výsypkou skrývky z lomu Prachovice. Tím byla ukončena téměř 400leté historie dobývání vápence v obci, jejíž zbytky se nacházejí pod kostelem. Na bázi lomu se zde dříve nacházelo jezírko s uhličitou vodou a pramenem, který sloužil Lázním svatého Václava, jejichž historická budova se dochovala dodnes. Surovina z vápence se zpracovávala v nedaleké vápence. Vápence byly využívány nejenom pro výrobu vápna, ale i pro drobné kamenické výrobky (ČGS, 2012d).
3.2.4. Havířské jámy a sejpy
Charakteristika lokality: jámy a sejpy, zářez a ústí štoly u Kraskova
Regionální členění: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum - středočeská oblast (bohemikum) - magmatity v bohemiku – železnohorský pluton (nasavrcký masiv)
Stratigrafie: karbon, perm
Témata: těžební činnost a její následky Jevy: zrudnění, zasypaná štola
Hornina: granit (žula), skarn, metagabro Původ geologických jevů: magmatická
Přístup k lokalitě: bez omezení, GPS souřadnice 49.8637381N, 15.6366914E
35
(ČGS, 2013a)
Obr. 28: vchod do štoly v havířských jamách Zdroj: vlastní, červenec 2015
Obr. 29: havířské jámy u Kraskova Zdroj: vlastní, červenec 2015
Lokalita se nachází v údolí Zlatého potoka 500 m jihovýchodně od vesnice Kraskov.
Z geologického hlediska lokalita náleží západnímu okraji železnohorského plutonu. Skalní podloží tvoří jemnozrnné až drobnozrnné dvojslídné granity typu Žumberk, Křižanovice. Pro tyto granity je typická červená nebo červenošedá barva. V rámci granitů vystupují izolované výchozy metagaber až amfibolitů a skarnů. V blízkosti Zlatého potoka jsou přítomné aluviální náplavy hlinité, písčité a štěrkovité povahy, na svazích nad potokem jsou zachovány deluviální hlinito-písčité sedimenty. V severní části lokality se nacházejí zbytky starých důlních děl – štola a jámy (viz Obr. 28 a Obr. 29) vzniklé v 18. – 19. století, které souvisí s těžbou železné rudy – pyritu. Z opuštěných šachtiček a štol byl dobýván magnetit s hematitem i pyritem a ruda byla následně dodávána do blízkého Hedvikova, kde byla zpracovávána. Propad štol a dobývek oproti terénu byl v 50. letech minulého století 10 m až 15 m, v současnosti jsou díla částečně zasucena a ohrazena plotem (ČGS, 2013a).
Na pravém břehu Zlatého potoka a dále proti proudu východněji jsou ještě patrné staré sejpy (viz Obr. 99), které vznikly při rýžování zlata. Sejpy mají charakter kopečků od prakticky morfologicky nevýrazných až po sejpy s výškou až 2 m a 10–15 m dlouhých. Porostlé jsou vzrostlou vegetací. Historicky jsou tato díla kladena do dob keltského osídlení, těžba byla poté částečně obnovena slovanským obyvatelstvem. V těžkém podílu minerálů lze kromě vzácných zlatinek nalézt i granáty – pyropy, zirkony, atd (ČGS, 2013a).
36
3.2.5. Výchoz rozpadového eluvia pískovců
Charakteristika lokality: stržený břeh nad rybníkem, výchoz rozpadového eluvia pískovců u Kraskova Regionální členění: Český masiv - pokryvné útvary a postvariské magmatity - svrchní karbon
a perm - mladší paleozoikum brázd - jihlavská brázda Stratigrafie: perm
Témata: geologie, litologie, stratigrafie Jevy: erozní rýha, výchoz
Hornina: pískovec, slepenec (konglomerát) Původ geologických jevů: magmatická
Přístup k lokalitě: bez omezení, GPS souřadnice 49.8695300N, 15.6168886E
(ČGS, 2013b)
Obr. 30: výchoz rozpadového eluvia pískovců Zdroj: vlastní, červenec 2015
Obr. 31: permské sedimenty Zdroj: vlastní, červenec 2015
Stržený břeh nad rybníkem u Kraskova se nachází na severním břehu rybníka Horní Peklo asi 10 m od zelené turistické trasy. Lokalita náleží mladšímu paleozoiku brázd, nachází se ve výrazné sníženině (terénní depresi) mezi Prachovicemi, Sečí a Lichnicí. V této tzv. Kraskovské pánvi jsou zachovány červeně a šedě zbarvené sedimenty (viz Obr. 30 a Obr. 31). Červená barva zeminy v blízkém okolí Kraskova dokládá, že i zde bylo kdysi dávno před 300 miliony let období s nehostinným pouštním klimatem. Sedimenty jsou obvykle řazené do permu a spočívají na hlubinných horninách nasavrckého plutonu. S vysokou pravděpodobností se jedná o denudační zbytky tektonicky zakleslé kry. Jsou zde zastoupeny arkózovité nebo drobovité pískovce až slepence. Tyto středně zrnité až hrubozrnné sedimenty jsou velmi slabě zpevněny, takže v písčitém až skeletovitém eluviu jsou větší balvany poměrně vzácné a v případě jejich výskytu jsou snadno zaměnitelné se zvětralými hlubinnými vyvřelinami. Začátkem roku 2014 byl u rybníka Horní Peklo v Kraskově proveden jádrový vrt, ze kterého pochází opravdu první vzorky zdejších pískovců a slepenců. Navíc permské stáří těchto sedimentů je zpochybněno na základě nálezů tří fragmentů araukaritů, které náleží spíše karbonskému souvrství stefanského stáří (ČGS, 2013b; SMUTEK, D., 2014b).
37
3.2.6. Lichnice-Kaňkovy hory
Charakteristika lokality: skalní výchozy, suťová pole, morfologické stupně soustředěny ve vrcholových partiích a v okolí zříceniny hradu Lichnice, skalní vyhlídka u Lichnice
Regionální členění: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum - středočeská oblast (bohemikum) - železnohorské proterozoikum - podhořanské krystalinikum, Český masiv - krystalinikum a prevariské
paleozoikum - kutnohorsko-svratecká oblast - kutnohorské krystalinikum Stratigrafie: proterozoikum
Témata: strukturní geologie (tektonika), geologie, geomorfologie
Jevy: lom, výchoz, strukturní terasa, skála, skalní strž (rokle), suťové pole Hornina: rula
Původ geologických jevů: metamorfní (regionální metamorfóza), akvatická (činnost vody), zvětrávání mrazové Přístup k lokalitě: bez omezení, GPS souřadnice 49.8791858N, 15.5862336E
(ČGS, 2012e)
Obr. 32: zřícenina hradu Lichnice Zdroj: vlastní, červenec, 2015
Obr. 33: rulový skalní výchoz na Lichnici Zdroj: vlastní, červenec 2015
Obr. 34: rulový skalní výchoz v Lovětínské rokli Zdroj: vlastní, červenec 2015
Obr. 35: suťové pole na svahu Lovětínské rokle Zdroj: vlastní, říjen 2015
Tato lokalita je poněkud odlišná od předchozích, jelikož zahrnuje různorodé geomorfologické a geologické jevy. Předmětem ochrany jsou bučiny na západním hřbetu Železných hor v okolí hradu Lichnice. Dále sem patří hluboká a strmá skalnatá údolí v podobě roklí – na severu Lovětínská rokle, na jihovýchodě Hedvikovská rokle. Lokalita se nachází přibližně na SV od města Třemošnice a výchozím bodem je zřícenina hradu Lichnice. Více na jih je součástí této lokality i hřbet Kaňkových hor, ale ten je z větší části mimo zkoumané území.
38
Území je tvořeno rulami ohebského krystalinika, na severozápadě do něj zasahuje okraj podhořanského krystalinika. V Lovětínské rokli vystupuje výběžek rul v podobě rozlehlého skalního výchozu na pravé straně rokle (viz Obr. 34), lemované suťovými poli. Rozpadem těchto rul vznikají mělké kyselé půdy, na kterých rostou různá lesní společenstva. V této rokli převažuje květnatá bučina s kyčelnicí devítilistou. V rokli jsou nápadné skalní výstupky na obou svazích a drobná puklinová prameniště. Na levé straně rokle se nachází skalní vyhlídka Dívčí kámen (viz Obr. 35), se kterou souvisí mnoho pověstí a povídek. Hedvikovská rokle je mohutnější a dělí se směrem ke Kraskovu a Starému Dvoru. Vedle nápadných skalek a sutí je tok Zlatého potoka mohutnější, řečiště je balvanité s mnoha peřejemi a uměle budovanými přehradami (viz Obr. 92). Po obou stranách rokle vystupují mohutné rulové skalní výchozy v podobě skalních teras. Strmé rokle jsou ukázkou rychlé kvartérní eroze ve vyzvednuté kře Železných hor (ČGS, 2012e).
Hrad Lichnice, který se tyčí v nadmořské výšce 504 m, byl vybudován nad zlomovým svahem na jihozápadním okraji Železných hor. Kolem zříceniny hradu můžeme zpozorovat pozůstatky hradních věží, jež stojí na rulových skalních výchozech (viz Obr. 33). Přímo z tohoto skalního výchozu a i z vyhlídky Dívčí kámen jsem odebral horninové vzorky rul, které se nepatrně liší v podobě struktury. Ruly z Lichnice mají spíše stébelnatou strukturu (viz Obr.
51), na rozdíl od ruly z Dívčího kamene, kde je textura horniny spíše zrnité struktury (viz Obr.
48). Pod samotným hradem se nachází informační stanoviště geoparku se vzorky hornin odebraných v okolí.
3.2.7. Další významné geologické lokality v okolí
3.2.7.1. Žďárec u Seče
Charakteristika lokality: skalní výchoz ve Žďárci u Seče
Regionální členění: Český masiv - krystalinikum a prevariské paleozoikum - středočeská oblast (bohemikum) - magmatity v bohemiku - železnohorský pluton (nasavrcký masiv)
Stratigrafie: karbon, perm Témata: geologie
Jevy: výchoz Hornina: metagabro
Původ geologických jevů: magmatická, metamorfní (regionální metamorfóza) Přístup k lokalitě: bez omezení, GPS souřadnice 49.8588847N, 15.6380619E
(ČGS, 2012f)
