1
Návrh na založení prodejny s oděvy pro osoby s tělesným handicapem
Bakalářská práce
Studijní program:
Studijní obor:
Autor práce:
Vedoucí práce:
B3107 – Textil
3107R007 – Textilní marketing Hana Erbenová, DiS.
Ing. Marie Havlová, Ph.D.
Liberec 2016
Study programme:
Study branch:
Author:
Supervisor:
B3107 – Textil
3107R007 – Textile marketing Hana Erbenová, DiS.
Ing. Marie Havlová, Ph.D.
Liberec 2016
The proposal for the establishment of the shops with clothes for people with physical handicap
Bachelor thesis
Technická univerzita v Liberci Fakulta textilní
Katedra hodnocení textilií
V Liberci dne 15. 4. 2015
Žádost o změnu termínu odevzdání bakalářské práce
Žádám o změnu termínu odevzdání bakalářské práce z května 2015 na květen 2016 Důvod odkladu: Rodinné důvody.
Děkuji za vyřízení
Hana Erbenová
………..
Podpis studenta
Vyjádření vedoucího práce:
Vyjádření vedoucího katedry:
Prohlášení
Byla jsem seznámena s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vztahuje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědoma povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto případě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vynaložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracovala samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elektronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
PODĚKOVÁNÍ
Velice děkuji vedoucímu mé bakalářské práce Ing. Marii Havlové Ph.D., za trpělivé a odborné vedení práce, za cenné rady a připomínky, bez nichž bych se při zpracování své bakalářské práce neobešla. Dále bych chtěla poděkovat Obchodní akademii, odborné a praktické škole Jánské Lázně za konzultování odborné oblasti a problematiky života s handicapem.
ANOTACE
Hlavním cílem této bakalářské práce je návrh prodejny prostorově upravené pro specifické potřeby fyzicky handicapovaných osob s nabídkou sortimentu textilního zboží specielně konstruovaných oděvů potřebám handicapovaných.
První část je zaměřena na rozdělení zdravotního postižení, postavení handicapovaných ve společnosti a bariéry spojené s nakupováním v životě jedince s handicapem. Druhá část se věnuje výhodám nákupu v kamenné prodejně a způsobu financování malého podniku. Třetí část obsahuje podnikatelský plán na založení prodejny s textilním zbožím pro tělesně handicapované a zhodnocení jejího uplatnění na trhu.
KLÍČOVÁ SLOVA
Handicap, bariéry, prodejna, integrace
ANNOTATION
The first part focuses on the distribution of disability, handicapped status in society and barriers associated with shopping in the lives of individuals with disabilities.
The second part focuses on the benefits of buying in a physical store and financing a small business. The third part contains a business plan for the establishment of retail dry goods for the handicapped and evaluation of its application in the market.
The main objective of this work is to design retail space adapted to the specific needs of physically handicapped people offering assortment of clothing specially designed clothing needs of the handicapped.
KEY WORDS
Disability, barriers, shop, integration
8
Obsah
Úvod ... 10
1. Zdravotní postižení ... 11
1.1 Světová zdravotnická organizace (WHO) a pojetí zdravotního postižení ... 11
1.1.1 Kriteria a hlediska dělení zdravotního postižení ... 12
1.2 Statistická data pro ČR ... 13
2. Vývoj postavení a postoje zdravotně postižených ve společnosti ... 14
2.1 Vývoj přístupu k osobám se zdravotním postižením ... 14
2.2 Handicapovaní ve 20. Století ... 15
2.3 Socializace a diskriminace handicapovaných ve společnosti ... 16
2.3.1 Stupně socializace ... 16
2.3.2 Sociální diskriminace ... 17
2.4 Bezbariérové prostředí a tělesně postižení ... 17
3. Specifika nákupu handicapovaných osob ... 20
3.1 Obecné definice nákup, prodej, oděv ... 21
3.2 Nákup oděvů handicapovaných osob ... 21
3.3 Prodej zboží v kamenné prodejně ... 22
4. Podnikání fyzických osob ... 24
4.1 Financování malé firmy ... 26
5. Průzkum mínění potencionálních zákazníků prodejny s oděvy pro fyzicky handicapované osoby ... 29
5.1 Metodika šetření ... 29
5.2 Shrnutí výsledků dotazníkového šetření ... 37
6. Návrh na založení prodejny s oděvy pro osoby s tělesným handicapem ... 38
6.1 Základní údaje o zakládané prodejně ... 38
6.2 Vize a cíle podniku ... 39
6.3 Nabízené výrobky a služby ... 40
9
6.4 Analýza trhu a konkurence prodejny Belief ... 40
6.5 Marketingový mix... 43
6.6 Komunikace a podpora ... 49
6.7 Výroba a personální zajištění prodejny ... 49
6.8 Strategie dalšího rozvoje ... 51
6.9 Finanční plán ... 51
6.9.1 Počáteční náklady ... 52
6.9.2 Měsíční náklady ... 53
6.9.3 Předpokládaná měsíční tržba ... 54
6.10 Diskuze možných variant řešení ... 54
Závěr ... 57
Seznam pramenů ... 58
Seznam obrázků ... 60
Seznam tabulek... 61
Seznam příloh ... 61
10 ÚVOD
Téma bakalářské práce bylo zvoleno a zaměřeno na problematiku nákupu textilního zboží osob s fyzickým handicapem. Osoby se zdravotním postižením jsou přirozenou součástí společnosti občanů České republiky a tvoří významnou minoritu, ovlivňují je tytéž podmínky a události jako ostatní jedince společnosti. Lidé se zdravotním postižením představují oprávněný objekt cílené společenské solidarity. Na základě kvalifikovaných odhadů se jedná přibližně o 10 % obyvatel ČR.
Vztah společnosti k lidem se zdravotním postižením se ubírá pozitivním směrem (zvyšuje se mobilita, přístup ke vzdělání, kvalita služeb atd.). I nadále však přetrvávají tendence k marginalizaci a sociálnímu vyloučení této zranitelné skupiny obyvatel.
Zdravotně postižení jedinci se potýkají s mnoha překážkami a situacemi, kdy pociťují svoji odlišnost a zvýšenou závislost na druhých (zdravých) osobách. Při nákupu ošacení jsou limitováni nejvíce lokalitou prodejny, prostorovou koncepcí nábytku v prodejně, konkrétním rozložením zboží v často nevyhovujících výškových hladin prostoru a v neposlední řadě i funkčností nabízeného textilního sortimentu vzhledem k specifickým potřebám handicapovaných. Specializovaná vozíčkářská móda řeší nevyhovující nízký pas u kalhot, nepohodlné švy a otlaky jimi vzniklé nebo se přizpůsobuje délka nohavic sedící osobě.
Téma NÁVRH NA ZALOŽENÍ PRODEJNY S ODĚVY PRO OSOBY S TĚLESNÝM HANDICAPAM bylo vybráno kvůli zlepšení kvality a zvýšení komfortu tělesně handicapovaných ve společnosti a pro opomíjení tohoto konkrétního problému.
Bakalářská práce je zaměřena na analýzu obyvatel s fyzickým handicapem a vytvoření návrhu podnikatelského plánu pro zřízení specielně upravené prodejny pro potřeby tělesně postižených.
Teoretická část vymezuje základní pojmy, uvádí do problematiky zdravotně postižených osob a podává obecné informace o zřízení malé firmy. V analytické části jsou stanovené hypotézy o potřebách tělesně postižených. Pomocí dotazníku se mapuje jejich názor na danou problematiku. Praktická část je zaměřena na vytvoření podnikatelského plánu specializovaného obchodu a jeho ekonomické aspekty.
11
1. Zdravotní postižení
Postižený jedinec je svým zdravotním stavem ovlivněn téměř ve všech oblastech svého života. Tato problematika je rozsáhlá, pro snadnější orientaci budou vymezeny základní pojmy a popsány typy jednotlivých postižení.
V širším slova smyslu je možné zdravotní postižení definovat obecně. Podle Vágnerové [1] je zdravotní postižení odchylka zdravotního stavu člověka, která jej omezuje v činnostech jako je pohyb, kvalita života nebo uplatnění se ve společnosti.
Skupina osob se zdravotním postižením se vyznačuje rozsáhlou heterogenitou.
Zdravotní postižení lze také vymezit a popsat jako ztrátu anebo poškození určitého orgánového systému. V jehož důsledku dochází k omezení, narušení nebo úplnému chybění některé ze standardních funkcí organismu.
Jakékoliv postižení ovlivňuje rozvoj celé osobnosti jedince, podílí se na vytváření specifické sociální situace a spoluurčuje jeho celkové společenské postavení.
Definice zdravotního postižení není jednotná a díky různým perspektivám, ze kterých vychází, ho Bruthansovád [2] definuje. Z medicínského hlediska jde pouze o individuální problém jedince, který je daný samotným nedostatkem zdraví nebo ze sociálního hlediska je postižení chápáno jako celkový produkt vztahů a souvislostí mezi jedincem a okolím. Každému jedinci bez rozdílu míry zdraví těla či ducha náleží základní lidská práva a svobody. Má nárok se zapojit v maximální možné míře do společnosti.
1.1 Světová zdravotnická organizace (WHO) a pojetí zdravotního postižení
Světová zdravotnická organizace (WHO-World Health Organization) v roce 1980 sestavila a schválila dokument Mezinárodní klasifikaci poruch, postižení a handicapů, (International Classification of Impairment, Disability and Handicap, ICIDH) která se stala základem pro určování postižení. V tomto dokumentu byly vymezeny tři základní pojmy.
12
Porucha (defekt) je definována jako ztráta nebo abnormalita fyziologické, psychologické nebo anatomické funkce lidského těla.
Postižení je určeno jako omezení nebo ztráta jedince vykonávat určité aktivity způsobem, který lze považovat pro lidskou bytost obvyklý nebo „normální“.
Handicap = znevýhodnění je omezení sociálního charakteru, které pro daného jedince plyne z jeho postižení nebo vady. Jde o rozměr vztahů mezi postiženým jedincem a jeho okolím.
Mezi uvedenými pojmy existuje souvislost, neboť z poruchy se může vyvinout postižení, a to potom může vést ke vzniku handicapu.[3]
1.1.1 Kritéria a hlediska dělení zdravotního postižení
Zdravotní postižení může být děleno několika způsoby, Ludvíková [4] dělí zdravotní postižení z hlediska intenzity postižení a podle etiologie vzniku postižení nebo dle období vzniku postižení jedince. Nejběžnějším a nejobvyklejším modelem dělení zdravotního postižení je dle převládajícího zdravotního postižení.
Tělesné postižení – tím se rozumí vady pohybového a nosného aparátu, poruchy a poškození nervového systému, deformace tvarů těla a končetin.
Vnitřní postižení – do této skupiny spadají obecně civilizační onemocnění.
Duševní postižení – v této skupině jsou psychická onemocnění, duševní poruchy a poruchy chování.
Postižení řeči – lze vyjádřit jako narušení komunikačních schopností.
Mentální postižení – rozumí se celkové snížení intelektuálních schopností osobnosti člověka, obvykle provázeno nižší schopností orientovat se v životě.
Sluchové postižení - je chybění nebo omezení zvukových podnětů.
Zrakové postižení - chybějící či snížená schopnost vnímat vizuální informace.
Kombinované postižení - můžeme charakterizovat jako kombinaci dvou a více druhů postižení u jednoho jedince, kombinovat se mohou různé druhy formy i stupně postižení.
13 1.2 Statistická data pro ČR
Statistická šetření zdravotně handicapovaných na území České republiky provedená Českým statistickým úřadem a Ústavem zdravotnických informací a statistiky byly vytvořeny výzkumy zabývající se zdravotně postiženými osobami v různých oblastech. Výsledky byly uveřejněny na serveru statistikaamy [5].
Tématem byly počty jedinců s handicapem vrozeným, počtem osob s handicapem získaným v průběhu života, sociálním a rodinným zázemím, ale i úmrtností. Výzkumy jsou z roku 2006 a 2013, jejich výsledky jsou zveřejněny ve výroční zprávě, která je dostupná na stánkách Českého statistického úřadu. V druhém šetření bylo zjištěno, že z celkového počtu obyvatel v České republice bylo 1 077 673 osob se zdravotním postižením.
Od platných údajů prvního šetření, z roku 2006 se počet handicapovaných zvýšil o 0,3 %. Šetření bylo zaměřeno na celkové rozložení postižení mezi pohlaví v různé věkové kategorii. U žen došlo k navýšení počtu ve věkové kategorii od 44 let do 75 let a více, v případě mužského pohlaví se jednalo, o nárůst pro věkovou kategorii do 29 let v ostatních kategoriích došlo ke snížení obou pohlaví. Statistický výzkum byl u zmíněných typů postižení zaměřen i na jejich míru. Středně těžké zdravotní postižení má největší podíl, následuje lehké zdravotní postižení, těžké zdravotní postižení a nejmenší podíl tvoří jedinci potýkající se s velmi těžkým zdravotním postižením.
Předmětem šetření byl i rodinný stav a bydlení osob se zdravotním postižením.
V porovnání s šetřením z roku 2006 se prokázalo, že počet uzavřených manželství klesl.
Respondentů prokazatelně žije ve společné domácnosti s manželem či s manželkou, 18,7 % osob žije samo. 17,1 % přiznává, že žije se synem či s dcerou a 13,8 % žije s rodiči.
14
2. Vývoj postavení a postoje zdravotně postižených ve společnosti
Vývoj postavení zdravotně postižených ve společnosti poukazuje na vyspělost dané společnosti v časovém období. Vztah společnosti ke zdravotně postiženým ukazuje vnitřní život, priority a hodnotový systém daného společenství, míra tolerance k odlišnosti. Respektování individuality. Je výrazem vnitřní kvality člověka i celé společnosti. Ludvíková [4] ve své práci uvádí, že každá společnost ve své kultuře stanovuje určitý ideál, který odpovídá jejím náboženským a filozofickým základům, ale i ideovým potřebám. Z toho pak vyplývají základní normy toho, co je dobré, přijatelné, žádoucí a „normální“.
Člověk bez ohledu na svoji odlišnost od ostatních by měl být chápán jako osobnost se svými specifickými kvalitami. Předsudky stereotypního vnímání druhého je možné překonat působením na společnost a její členy především rozbitím bariér, které dělí postižené od ostatních členů společnosti a umožnění kontaktů, vzájemného poznání a interakce.
2.1 Vývoj přístupu k osobám se zdravotním postižením
V průběhu času se přístup k handicapovaným výrazně měnil. Popsaný vývoj postojů společnosti k handicapovaným poslouží k ucelenějšímu pohledu na problematiku postavení zdravotně postižených ve společnosti.
Každý jedinec je dle Vágnerové [6] závislý na sociální skupině, čím je nižší a primitivnější úroveň sociální skupiny, tím je vyšší potřeba jednotlivce být její součástí. Největší vliv na postoje k postiženým jedincům má celková ekonomická situace sociální skupiny, pokud společenství disponuje dostatečným množstvím prostředků k uživení svých členů, může si dovolit živit a podporovat slabého a odlišného jedince. V opačném případě dochází k odvrhnutí a vyloučení slabšího jedince, který je pro celou skupinu přítěží a znamená to jistou smrt pro odvrženého.
15
Na podkladě materiálů Titzla [7] lze jednotlivá stadia vývoje postojů k handicapovaným charakterizovat od stadia represivního v období pravěku, kdy jsou postižení ve společnosti nežádoucí, jsou chápáni jako neschopní a společnost se těchto jedinců zbavuje odložením či zabitím.
Ke stádiu zotročovacímu v dobách středověku a charitativnímu stádiu s příchodem křesťanství do Evropy, kdy dochází ke změně a handicapovaní jsou chápáni jako ubožáci a chudáci, kteří potřebují pomoc a ošetření. Začínají vznikat první útulky a špitály pro handicapované, kteří i nadále stojí na pozadí veřejného zájmu.
V období renesančního humanismu probíhá vědecký vývoj medicíny a převratná změna v požadavku na vzdělávání handicapovaných.
Stádium rehabilitační v době 19. století se začíná rozvíjet systematická výchova a vzdělávací péče pro handicapované zapojení defektních osob do systému je ekonomicky výhodnější než poskytování péče zdarma.
Následuje stádium socializační, kdy je kladen důraz na rehabilitaci, společenské i pracovní uplatnění handicapovaných.
Stadium prevenční je zaměřené na předcházení defektivity u handicapovaných osob, kdy je do preventivních programů zapojena medicína, psychologie a speciální pedagogika a legislativa.
2.2 Handicapovaní ve 20. století
Po 2. světové válce byl přístup k handicapu zaměřen na prevenci a snažil se o zamezení narození dítěte s vrozenou vadou nebo poruchou. Hledají se možnosti, jak co nejvíce začlenit postižené do majoritní společnosti.
V padesátých až osmdesátých letech bylo na sociální politiku vynakládáno málo prostoru, postižený člověk byl posuzován jako člověk s defektem, který ho definoval společensky i osobně k pasivní roli ve společnosti. O budoucnosti handicapovaného rozhodovalo postižení nikoliv jeho předpoklady, potřeby nebo možnosti.
Roku 1948 došlo k převzetí soukromých spolků korporací, svazů dobrovolné a sociální péče, státním sektorem. Probíhala snaha o rozšiřování pečovatelských služeb a o výstavbu speciálně upravených domů pro potřeby handicapovaných v blízkosti podniků, kam by chodili pracovat.
V druhé polovině 20. století se velmi často uchyluje k ústavní péči, toto unáhlené a asociální a bezstarostné umísťování postižených osob do ústavního zařízení
16
může být důsledkem záporných postojů starší generace k těmto lidem.
Po roce 1989 se postavení postižených osob rapidně zlepšují, díky technologickému vývoji bylo umožněno vzniknout mnohým pomůckám. Vyvíjejí se informační a počítačové technologie uzpůsobené potřebám handicapovaných, které jim umožňují pracovat bavit se a sdílet informace stejně jako zdravým osobám.
2.3 Socializace a diskriminace handicapovaných ve společnosti
S problematikou zdravotně postižených osob se pojí několik pojmů, které vysvětluje Podešva [8]. Socializace je chápána jako proces rovnoprávného společenského začleňování zdravotně postižených osob do života společnosti a do výchovně-vzdělávacího i pracovního procesu. Socializační proces se skládá ze 4 základních stupňů, to znamená, že míra socializace není u všech postižených osob stejná.
2.3.1 Stupně socializace
Sociální integrace je úplným splynutím a začleněním zdravotně postiženého jedince do společnosti. Zdravotně postižený jedinec se zcela vyrovnal s následky a důsledky zdravotního postižení nebo je dokázal adekvátně kompenzovat a je rovnocenným partnerem ve všech běžných oblastech pracovního uplatnění a společenského života. Úplná integrace vyžaduje nezávislost a samostatnost jedince, který nevyžaduje a nepotřebuje zvláštní přístupy nebo ohledy ze strany přirozeného prostředí.
Adaptace je charakterizována jako schopnost postiženého jedince se přizpůsobovat komunitě, společenským podmínkám a celému sociálnímu prostředí.
Důležité pro adaptaci je samotná osobnost zdravotně postiženého, jeho schopnost, začlenění se mezi zdravé jedince.
Utilita označuje omezenou sociální zařaditelnost zdravotně postiženého jedince, který je nesamostatný, v mnohých oblastech potřeb je závislý na pomoci jiných lidí a nemůže žít trvale samostatně.
Inferiora je nejnižším stupněm socializace, typické je sociální vyčlenění ze společnosti. Takto postižení jedinci jsou absolutně nesamostatní a jsou odkázaní na
17
ošetřovatelskou pomoc a péči při uspokojování základních životních potřeb.
2.3.2 Sociální diskriminace
Pojem diskriminace dnes získal negativní kontext a je chápan jako znevýhodnění a omezování práv, které je založeno na iracionalizaci a neoprávněných důvodech. Podle Štěpánkové [9] sociální diskriminace nemá pevně dané obrysy na základě různorodé individuální zkušenosti a přesvědčení je to zcela subjektivní pojem a každý se může cítit být diskriminovaný. Význam a vnímání diskriminace se v průběhu času vyvíjí a mění. Je to tím jak se mění celá společnost a jak se mění názor na to, co je a co není spravedlivé.
2.4 Bezbariérové prostředí a tělesné postižení
Jedním z nástrojů společnosti k posílení a většímu rozšíření co nejvyššího možného stupně socializace a k odstranění negativních pocitů handicapovaných spojených s diskriminací je bezbariérové prostředí
Bariéra je dle slovníku cizích slov překážka, zábrana. Bezbariérové prostředí je takové, které je vstřícné pro každého bez rozdílu. Jde o prostředí a prostor s možností dobrého pohybu a orientace. Podle Filipové [10] se zdravotně postižený jedinec každý den setkává s různými překážkami, které se ne vždy daří zdolávat. V případě častého neúspěchu dochází u postiženého k frustraci a objevuje se zklamání a snížení sebevědomí, tyto pocity psychický stav handicapovaného jedince nezlepšují. Bariéry v souvislosti s tělesným postižením můžeme rozdělit na psychické a fyzické a další.
Psychické bariéry souvisí s psychickou kondicí postiženého jedince, s jeho rozpoložením s frustrací, neúspěchem, strachem a nevyrovnáním se s danou situací.
Tyto bariéry se vyskytují na obou stranách komunikačního kanálu, jak u postižených jedinců tak u „zdravých osob“. Zdraví jedinci často neví, jak s tělesně postiženým komunikovat objevuje se strach nebo obava ze zklamání apod.
Komunikační bariéry v kontaktu a společenské interakci s druhými osobami zdravými i zdravotně postiženými.
18
Fyzické bariéry „jsou reálná omezení v prostředí, ve kterém žijeme, ve kterém se každý den pohybujeme. Komplikují nebo zcela znemožňují pohyb osob s postižením v daném prostředí“. [10]
Architektonické bariéry jsou to zábrany týkající se staveb jako je vstup do objektu, pohybu po budově, výtahů, toalet, ale i bezprostřední okolí budov atd.
Dopravní bariéry souvisí s problematikou přepravy především městskou hromadnou dopravou (autobus, tramvaj, trolejbus, metro, vlak), dopravou automobilem nebo jiným dopravním prostředkem.
Nejčastější bariérou pro tělesně handicapované jsou schody nebo příkré sklony nájezdové rampy, které nepřekoná ani fyzicky zdatný asistent. Potíže ale způsobují i vyšší prahy, málo prostorné toalety anebo úzké dveře, ale i prudké nájezdy a věci umístěné příliš vysoko. U mezilidských bariér je na nejvyšší úrovni pocit nevítaného návštěvníka a zákazníka, toto emociální cítění nepřekoná ani nejlepší technické zázemí prostoru uzpůsobené pro jeho potřeby. Důležitá je tedy příprava zaměstnanců prodejny na kontakt a komunikaci s handicapovanými jedinci.
Zdařilová [11] ve své práci píše o základních technických požadavcích pro bezbariérové užívání staveb, které by neměly být projektanty komerčních staveb opomíjeny. V případě výstavby je vhodná konzultace s vozíčkářem či organizací zabývajících se v dané lokalitě problematikou odstraňování bariér.
Výškový rozdíl pochozích ploch nesmí být vyšší než 20 cm.
Povrchová úprava pochozích ploch musí být protiskluzová, rovná, pevná a upravená.
Minimální manipulační prostor pro otáčení invalidního vozíku do různých směrů v rámci úhlu, který je větší než 180°, je kruh o průměru 150 cm a nejmenší prostor pro otáčení vozíku o 90° až 180° je obdélník o rozměrech 120 cm x 150 cm.
19
Obr. 1 Požadavky snadného pohybu zdravotně postižených. [12]
Pro podjezd sedátka vozíku musí být výška nejméně 70 cm, při šířce nejméně 80 cm a hloubce nejméně 60 cm. Pro podjezd pouze stupaček vozíku musí být výška nejméně 35 cm, při šířce nejméně 60 cm a hloubce nejméně 30 cm.
Osoby využívající invalidní vozík a další kompenzační pomůcek, které jim napomáhají v pohybu, vykazují, větší nároky na prostor mají odlišnou ergonomii a jinou pohledovou perspektivu než osoby bez zdravotního postižení.
Obr. 2 Ergonomie rozsahu zdravé a handicapované osoby. [13]
Obr. 3 Dosah vzdálenosti osoby na invalidním vozíku.[14]
20
Označení prostor vyhrazených pro vozíčkáře (piktogram)
Obr. 4 Piktogram bezbariérového prostředí [15]
Přehlednost řešeného prostoru
Větší manipulační prostor
Umožnit průchozí pás o šířce minimálně 70 - 90cm
Při instalaci informačních tabulí je třeba zohlednit nižší horizont vozíčkáře.
3. Specifika nákupu handicapovaných osob
Nákup zboží má své zákonitosti a historický vývoj. Již 100 00 let př. n. l. existují první záznamy o odívání pravěkých lidí. V posledních několika století si lidé opatřují ošacení buď vlastním zhotovením výrobku různými způsoby, anebo nákupem.
Nákup oděvů je nezbytnou činností, která je běžnou součástí lidského života.
Proces nákupu oděvů handicapovaných osob má svá specifika a úskalí, které si zdravý jedinec neuvědomuje a nepřikládá jim velký význam.
Zdravotně postižený jedinec před uskutečněním nákupu musí vyřešit několik oblastí spojených s nákupem s ohledem na svůj handicap, náročnější to je v případě cizího prostředí či mapovaná nových prodejen.
V počátku řeší dopravní dostupnost a přístup do prodejny tedy její bezbariérovost, dostatečný prostor v prodejně, dále svůj psychicky stav, který je individuální a záleží na stupni socializace handicapovaného. Vzájemná interakce a komunikace se zdravými jedinci při přepravě či samotném nákupu může být složitější.
21
Běžní výrobci vyrábí oblečení, které je pro vozíčkáře často nevhodné. Je to způsobeno tím, že se šije na člověka stojícího. Ale pokud pouze sedíte, a navíc se pohybujete pomocí rukou, zjistíte, že by vaše oblečení přivítalo jisté změny. Existuje i specializovaná vozíčkářská móda se společnými jmenovateli: „pohodlí“, „teplo“,
„přizpůsobený střih“.
Nakupování může být pro zdravotně handicapovaného stresovým zážitkem, na vině jsou špatně čitelné a malé cenovky produktu v obchodech, vysoko umístěné zboží nebo úzké uličky v prodejně, případně uzamčené toalety pro invalidy. Maloobchodní prodejci často zpravidla nesplňují ani kritéria bezbariérového přístupu do prodejny, v takových případech je handicapovaný nucen žádat o pomoc jinou osobu. [16]
3.1. Obecné definice:nákup, prodej, oděv
Před objevením a zavedením peněz byl využíván směnný obchod, kdy jedna věc byla vyměněna za jinou věc (či určité množství jiné věci). Později se začaly využívat vzácné předměty jako například mušle, až došlo k objevení peněz jako nástroje směny.
Základní pojmy související s procesem nákupu oděvů vysvětluje Tomek [17].
Nákup je obecně směna peněžních prostředků za zboží nebo služby, které vedou k uspokojení potřeb nakupujícího.
Prodej lze definovat analogicky jako směnu statků zboží nebo služeb za finanční prostředky.
Oděv je výrobek zhotovený z oděvního materiálu a je určen k pokrytí těla.
Samostatně se obléká na různé části těla, několik oděvů na postavě člověka tvoří oblečení. Oděv je projevem lidské osobnosti a jedinečnosti a má výpovědní hodnotu o vztahu jedince k prostředí a společnosti.[18]
3.2 Nákup oděvů handicapovaných osob
Od rozhodnutí k nákupu až k jeho plné realizaci musí handicapovaná osoba naplánovat a zmapovat několik oblastí: Většinou si klade tyto otázky, které v souvislosti s handicapem nabývají jiného rozměru než u zdravých jedinců.
Co si chce koupit?
22 Kde si to chce koupit?
Jak si to chce koupit?
Jak a čím se k prodejně dopraví?
Jak dlouho bude cesta k prodejně trvat?
Je tam bezbariérové prostředí?
Dostanu se s vozíkem vůbec do prodejny?
Bude v prodejně dostatek místa, abych se tam mohl pohybovat?
Bude se na mě personál zvláštně dívat?
Nebude dělat paní prodavačka, že mě nevidí?
Budu si moct vystavené zboží sám prohlédnout?
Bude tam někdo, kdo by mi mohl pomoc?
Budou mít v nabídce to, co potřebují?
Bude mi oděv konstrukčně vyhovovat vzhledem k mému omezení hybnosti?
Budu moct vrátit zboží v případě, že si ho tam nebudu moct vyzkoušet a odnesu si ho zkusit domu?
Budu si to moct vyzkoušet v prodejně?
Všechny tyto a další otázky získávají nový rozměr v případě zdravotního omezení a využívání kompenzačních pomůcek v běžném životě.
3.3 Prodej zboží v kamenné prodejně
Před několika tisíci lety docházelo k distribuci zboží prostřednictvím tzv.
vandrovního obchodu nebo výročního trhu, kde obchodníci odbývali své zboží.
Postupem času docházelo ve velkých městech k vybudování tržnice, veřejných skladů u bran měst a přístavů, drobných obchodů řemeslníků v ulicích a uličkách měst.
Postupně vznikaly obchodní společnosti a s rozvojem obchodu docházelo k prudkému
23
rozvoji obchodních měst, Florenc, Janov, Benátky. S dovozem většího množství luxusního zboží docházelo k odsunu z prodejních stánků z tržiště do kamenného obchodu. Prodej zboží v kamenných obchodech má dlouholetou historickou tradici po celém světě.
Maloobchodní prodej oděvů můžeme definovat jako souhrn všech činností související s bezprostředním prodejem zboží a služeb konečnému spotřebiteli pro jeho další osobní použití. Prodej zboží je ucelený balíček několika po sobě jdoucích kroků ovlivňující spotřebitele při rozhodování o koupi daného zboží.
Kamenná prodejna je využívána obchodní společností pro svoji obchodní činnost. Jedná se o reálné prostory, budovy a pronajaté místnosti. Nejpoužívanější formou prodeje textilního zboží v kamenné prodejně je nejčastěji samoobslužný prodej, kdy si zákazník prohlíží a vybírá zboží téměř sám a s asistencí prodavače prodejny.
Z textu paní Dědkové [19] vyplývá, že z kvalitativního hlediska spotřebitele kladou požadavky nejen na kvalitu kupovaného zboží, ale také na odbornost personálu prodejny při nákupu zboží, kulturnost prostředí a na rozsah a úroveň služeb poskytovaných v souvislosti s nákupem.
Výhody nakupování v kamenné prodejně
Psychologický vliv prodejce na potencionálního zákazníka - přímý osobní kontakt, možnost osobního působení prodávajícího na zákazníka, navození příjemné atmosféry při nákupu.
Zákazník si může zboží osahat, důkladně prohlédnout.
Zákazník si může zboží ihned vyzkoušet.
Zákazník má při zkoušení možnost porovnání velikosti, různých typu střihů a barev zboží.
Zákazník může aktuálně subjektivním způsobem zhodnotit zboží podle svých kritérií a priorit.
Zákazník má při zkoušení možnost porovnání velikosti, různých typu střihů a barev zboží.
Zákazníkovi se dostane fundované rady a informací o produktech, zárukách a reklamačních řízeních od prodavače prodejny.
Zákazník si ihned po zaplacení odnáší s sebou k používání.
24
Rychlejší podání reklamace či výměny zboží.
Pro obchodníka není nutná velká investice do reklamy.
Nevýhody nakupování v kamenné prodejně
Vyšší cena zboží, ve které jsou promítnuty náklady na skladování, mzdové náklady zaměstnanců a energie.
Větší množství lidí v prodejnách, u zkušebních kabinek či u pokladen.
Zákazník je omezen otevírací dobou prodejny.
Zákazník musí z domova k prodejně překonat určité vzdálenosti případně vymyslet způsob dopravy do prodejny.
Menší kamenné prodejny mají užší sortiment zboží.
Problémy při reklamacích a vracení zboží ze strany prodavačů v prodejně.
Přehuštěná prodejná plocha.
Je nutná jeho fyzická přítomnost v obchodě, je to časově náročnější a méně pohodlné.
Složitější porovnání cen s konkurencí.
Menší informovanost o nabízeném produktu, ihned si neověříme pravdivost informací ani uživatelské recenze.[35]
4. Podnikání fyzických osob
Před zahájením podnikatelské činnosti je doporučováno vyhotovit podnikatelský plán, který je nástrojem podnikatelské strategie a popisuje všechny podstatné externí i interní faktory související se založením nového podniku a tvoří celkovou písemnou koncepci podniku. Součástí podnikatelského plánu jsou údaje o vlastnících, kapitálu, o vzdělání a zkušenostech vedoucích představitelů podniku, o finančním plánování a tržních odhadech. Před zahájením podnikání si podnikatel musí odpovědět na 4 hlavní otázky: Co vyrábět? Jak vyrábět? Pro koho vyrábět? Jak toho dosáhnout?
Nejčastější formou podnikání na území České republiky je podnikání fyzických osob dle Plhonové [20] se jedná o podnik jednotlivce, který svůj podnikatelský nápad
25
začlenil do zákonných podmínek země. Fyzická osoba po získání živnostenského oprávnění k podnikání se nazývá osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) provozující živnost. Živnost je definována jako soustavná činnost provozovaná samostatně, vlastním jménem, na vlastní odpovědnost, za účelem dosažení zisku za podmínek stanovených zákonem o živnostenském podnikání.
K získání živnostenské oprávnění pro provozování živnosti musí fyzická osoba splnit několik kriterií:
Dosažení věku 18 let,
Způsobilost k právním úkonům a bezúhonnost žadatele.
V případě již stávající podnikatelské činnosti fyzické osoby na území České republiky je nezbytné doložení dokladu o daňových nedoplatcích a nedoplatcích na platbách zdravotního pojištění a pojištění sociálního zabezpečení.
Na některé živnosti se vztahují zvláštní podmínky, jakými jsou odborná nebo jiná způsobilost.
Po získání živnostenského oprávnění je osoba samostatně výdělečně činná (OSVČ) povinná splnit několik správních úkonů a registrovat se u následujících institucí.
Zdravotní pojišťovna – dle zákona o veřejném zdravotním pojištění je podnikatel povinen přihlásit sebe případně své zaměstnance ke zdravotnímu pojištění nejpozději do 8 dnů ode dne zahájení živnosti. Z nemocenského pojištění jsou poskytovány dávky nemocenské a peněžitá pomoc v mateřství.
Finanční úřad – dle zákona o správě daní a poplatků je podnikatel po obdržení oprávnění k podnikatelské činnosti povinen do 30 dnů podat přihlášku k registraci.
Podnikatel podnikající na základě živnostenského oprávnění tuto povinnost splní podáním přihlášky nebo oznámením na živnostenském úřadu. Poplatník je povinen oznámit správci daně do 30 dnů zřízení stálé provozovny a její umístění na území České republiky.
Okresní správa sociálního zabezpečení – zákon o pojistném na sociálním zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti nařizuje OSVČ dnem zahájení samostatné výdělečné činnosti oznamovací povinnost platit pojistné na důchodovém pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
26
Splnit zdravotní, hygienické a protipožární požadavky provozovny.
Zařídit si otevření běžného účtu ve finančním ústavu.
Uzavřít pojištění odpovědnosti za škodu.
Zajistit opatření týkající se smluvních vztahů.
Opatření týkající se evidence a účetnictví.
Místem prodeje zboží je provozovna, v níž je živnost realizována. Podnikatel je povinen na živnostenském úřadu prokázat vlastnické nebo užívací právo k objektu a zajistit jeho způsobilost k podnikatelské činnosti.
Zřízení kamenné prodejny s textilním zbožím spadá mezi živnosti ohlašovací volné, které při splnění stanovených podmínek smějí být provozovány na základě ohlášení.
4.1. Financování malé firmy
Před zahájením podnikatelské činnosti je nutné zvážit zdroje a možnosti financování výloh a nákladů souvisejících se zahájením i samotným provozováním podnikatelské činnosti. Výše základního kapitálu je závislá na formě zakládaného podnikání detailní informace upravuje Obchodní zákoník.
Nývltovou [22] jsou popsány varianty financování malé firmy. Pro financování malé začínající firmy je možné využít základní kapitál z externích vlastních zdrojů, tím jsou myšleny vklady a podíly zakladatelů, vlastníků a spoluvlastníků firmy. V případě nedostatku vlastního externího kapitálu je přistupováno k cizím „dluhovým“ zdrojům financování, mezi které patří úvěry všech druhů, dotace, leasing, pouze vklady vlastníků a spoluvlastníků, které tvoří základní kapitál.
Externí cizí zdroje financování malé firmy
Tyto finanční zdroje pocházejí z vnějšího prostředí firmy, tyto zdroje definuje a popisuje Prokop [23]. Tímto způsobem se financují všechny začínající podniky.
Běžný úvěr – je poskytován po uzavření řádné úvěrové smlouvy, ve které je dohodnutá částka úvěru, doba splatnosti, termíny splátek a úroková sazba. V dalších
27
smluvních závazcích se zmiňují požadavky banky v případě nesplácení úvěru a další smluvní závazky. Výše poskytnutých prostředků poskytnutého bankou závisí na subjektu, kterému banka půjčuje. Středním a malým podnikům bankovní instituce poskytují obvykle menší částky s možností jednorázového čerpání v plné výši.
Banka posuzuje úvěruschopnost podniku podle finančních výkazů, potvrzení o bezdlužnosti vůči úřadům statní správy (finanční úřad, správa sociálního zabezpečení apod.). Pro zajištění úvěru banky požadují zásoby, nemovitosti, podíly ve společnosti nebo zajištění třetí osobou.
Kontokorent – kontokorentní úvěr – je produkt sjednaný k běžnému účtu, povoluje čerpat z účtu peníze i v případě, že na účtu není dostatečná hotovost. Banka operativně potřebné finanční prostředky půjčí a na účtu je možné čerpat peněžní prostředky až do povolené výše debetu. Banka určí úvěrový limit, tedy maximální částku, kterou tímto způsobem poskytne úrokovou sazbu, tedy cenu takto vypůjčených peněz a poplatky za sjednání a vedení kontokorentu. Pevná splátka nebývá stanovena, je však stanovená určitá doba, ve které je třeba úvěr splatit, tedy nebýt v debetu. Poté je možné opětovné čerpání kontokorentního úvěru.
Flexibilní nástroj vhodný na financování krátkodobých pasiv díky těmto skutečnostem bývají úrokové sazby vyšší a objem takto poskytnutých prostředků nižší než u běžných bankovních úvěrů.
Leasing umožňuje užívání dlouhodobého majetku bez jeho nákupu, jedná se o získání majetku bez uhrazení plné kupní ceny. Majetek je užíván na základě uzavřené smlouvy mezi pronajímatelem a nájemcem. Nedochází k jednorázovému většímu výdaji peněžních prostředků. Leasingové platby jsou daňově uznatelným nákladem, šetří oproti úvěru peníze. Leasingové splátky zahrnují nejen cenu pronajímaného majetku, ale i zisk leasingové společnosti a tudíž je pořízení předmětu leasingu dražší než jednorázová platba.
Finanční podpora státu pro začínající podnikatele – pomoc může i stát, po splnění požadavků nabízí prostřednictvím Českomoravské záruční a rozvojové banky zvýhodněné úvěry pro podnikatele je možné získat příspěvek na zahájení podnikání a překlenovací příspěvek.
28
Programy pomoci státu Operační program start – pro drobné začínající podnikatele registrované u finančního úřadu jako poplatník daně z příjmů, v roce podání žádosti o podporu nebo v předchozích dvou letech. Podpora je poskytnuta na realizaci projektu, bezúročný úvěr nebo zvýhodněná záruka s finančním příspěvkem k zaručenému úvěru. Operační program záruka pro podnikatele s méně než 10 zaměstnanci jsou registrováni k dani z příjmu, po splnění všech požadavků poskytuje zvýhodněnou záruku za úvěr až do výše 80 % jistiny úvěru, kdy poskytnutá částka může činit až 3 miliony korun. O příspěvek na zahájení podnikání si může budoucí podnikatel zažádat, pokud je registrován na úřadu práce. K žádosti o příspěvek se dokládá také podnikatelský plán, seznam předpokládaných nákladů, rozvaha a další doklady související se zahájením podnikání.
Maximální výše takového příspěvku činí čtyřnásobek nebo šestinásobek průměrné mzdy za předchozí kalendářní rok. Po úřadu práce schváleném příspěvku na zahájení podnikání lze navázat ještě žádostí o tzv. Překlenovací příspěvek pro podnikatele, slouží k pokrytí provozních nákladů. Podnikatel tak může krýt například nájemné, náklady na opravu a údržbu provozovny atd. Maximální měsíční výše této finanční podpory činí 0,25 násobek průměrné mzdy v hospodářství a lze jej čerpat maximálně pět měsíců. [24]
Dotace – je peněžitá úhrada nebo dar ze strany státu subjektu v zájmu snížení ceny určitého statku, jehož poskytování je ve veřejném zájmu. Příjemce dotace je povinen splnit podmínky pro přidělení peněžní pomoci a je vázán vlastní mírou spoluúčasti na projektu.
29
5. Průzkum mínění potencionálních zákazníků prodejny s oděvy pro fyzicky handicapované osoby
V praktické části budou zjištěny nejčastější bariery handicapovaných osob při nákupu oděvů. Vliv handicapu na psychiku fyzicky postižené osoby. Dále bude zjišťována míra zájmu o zřízení specializované prodejny upravené pro specifické potřeby handicapovaných. Cílem je získat informace o zájmu o odbornou asistenci v prodejně při zkoušení a výběru zboží handicapovanou osobou. Důležitou součástí jsou informace o financích investovaných handicapovanými do odívání. Následně bude vyhotoven podnikatelský plán zohledňující informace získané průzkumem trhu.
Hypotézy
1. Nákup oděvů je vždy stresující a má negativní dopad na psychiku handicapovaného jedince.
2. Na trhu je zájem o specializovaný obchod s textilním zbožím pro tělesně handicapované s možností využití profesionální (pomáhající) asistence pro komfortnější nákup fyzicky postižených.
Prodejna pro fyzicky handicapované osoby je cíleně zaměřena na určitý segment potencionálních zákazníků. Tyto osoby mají své specifické potřeby. Zjištění míry zájmu a konkrétních potřeb potencionálních zákazníků o specielně upravenou prodejnu je nezbytné pro podnikatelský plán.
5.1 Metodika šetření
Při průzkumu dané problematiky bylo využito metody dotazníků, ve které se potencionální zákazníci mohli vyjádřit k tématu. Dotazníky byly rozdány klientům obchodní akademie, odborné školy a praktické školy Olgy Havlové, Jánské Lázně a dále byli poptáni jednotlivci bez záštity sdružující organizace v období března až září roku 2015. Celý dotazník k ověření hypotéz je přiložen. Obsahuje15 otázek, z toho 3 identifikační. – viz příloha č. 1.
30 Vyhodnocení šetření
Zpráva z provedeného šetření byla zpracována z dat sesbíraných dotazníků. Při vyhodnocování dat z vyplněných dotazníků bylo využito výsečových a sloupcových grafů pro jejich přehlednost. K jednotlivým otázkám byly přiřazeny grafy s písemným shrnutím zjištěných informací. Dotazníky byly vyplněny 250 respondenty. Což tvoří malý vzorek cílové skupiny potencionálních zákazníků. Z obr. 5 je patrné, že účastníky šetření byly ženy v počtu 140 osob a muži v počtu 110 osob. Největší množství zúčastněných obr. 6 bylo ve věkové kategorii 25-35 let, dotazník převážně vyplňovaly ženy, což mohlo ovlivnit výsledky průzkumu. Otázky byly vyhodnocovány v širších souvislostech.
Obr. 5Graf – Rozdělení účastníků šetření dle pohlaví
Obr. 6 Graf – Rozdělení respondentů do věkových kategorií
Základní třídění respondentů dle pohlaví a věku ukázalo tyto hodnoty:
Kategorie ve věku 15 - 25 let odpovídalo 55 respondentů z toho 30 žen a 25 mužů.
Kategorie ve věku 25 - 35 let odpovídalo 105 respondentů z toho 58 žen a 47 mužů.
Kategorie ve věku 35 - 45 let odpovídalo 55respondentů z toho 30 žen a 25 mužů.
Kategorie ve věku 45 - 50 let odpovídalo 15 respondentů z toho 9 žen a 6 mužů.
110 140
Muži
Ženy
55
105 55
15 20 Věk 15-25 let
Věk 25-35 let Věk 35-45 let Věk 45-50let Věk nad 50 let
31
Kategorie ve věku nad 50 let odpovídalo 20 respondentů z toho 13 žena 7 mužů.
U účastníků průzkumu převládá postižení dolních končetin (187 osob). Menší část respondentů trpí postižením celého pohybového aparátu (38 osob) a horních končetin (13 osob).
Z grafu na obr. 7 je patrné, že vzorek respondentů je přibližně rovnoměrně demograficky rozložen přes celé spektrum velikosti měst dle počtu obyvatel. Žádný ze segmentů není výrazně odlišný počtem žen nebo mužů. Nelze tvrdit, že na malých městech žije méně handicapovaných jedinců než ve velkých městech. Rozdílnosti v grafu jsou dány celkovým poměrem množství mužů a žen v šetření.
Obr. 7 Graf – Demografické rozložení účastníků šetření
Při nákupu oděvů muži i ženy přisuzují svému handicapu rozdílnou roli obr. 8.
Na škále od 1 „žádná role“ do 5 „významná role“ ženy svému handicapu při nákupu oděvů přisuzují významnější roli než muži. Pouze 5 dotazovaných nevnímá, žádné omezení při nákupu oděvů.
Obr. 8 Graf – Vnímání handicapu při nákupu oděvů
23
20 22 22 23
26 28 27 29 30
0 5 10 15 20 25 30 35
město do 10 000 obyvatel
město do 50 000 obyvatel
město do 100 000 obyvatel
město do 1000 000 obyvatel
město nad 1000 000 obyvatel
Muži ženy
5
34
41
18 14
2
13 19
48 56
0 10 20 30 40 50 60
1 2 3 4 5
Muži Ženy
32
O nákup oděvů se ve velké míře handicapovaní starají sami (178 osob). Menší část (5 osob) nakupuje s doprovodem nebo pověřuje nákupem oblečení někoho jiného.
Jinou osobou zpravidla bývá opatrovník nebo rodinný příslušník (rodiče, manželka, sestra, dcera). Kdo nakupuje ošacení handicapovaným je závislé na mobilitě handicapovaného, na bezbariérovosti a nedostatku prostoru v prodejně nebo na finanční situaci postiženého.
Motivace k nákupu oděvů se s věkem mění, to je patrno z grafů na obr. 9 a 10. Ženy ve věku 15 - 25 let a 25 - 35 let rády s novou módní kolekcí obnoví nebo doplní svůj šatník. Motivací mužů v každém věku je především potřeba pořízení určitého oděvu nebo naskytnutí se vhodné příležitosti k nákupu (doprovod, doprava atd.). Ženy nad 35 let mají totožné motivace k nákupu jako muži. Bez rozdílu pohlaví jsou handicapovaní nejčastěji motivovaní k návštěvě prodejny nutnou potřebou určitého oblečení či vhodnou příležitostí k návštěvě obchodu.
Obr. 9 Graf – Motivace žen k návštěvě prodejny s oděvy
6
9 10
3
6 8
16 16
4
7 14
32
4 2
0
2 1 0 0 0
0 5 10 15 20 25 30 35
Věk 15-25 let Věk 25-35 let Věk 35-45 let Věk 45- 50 let Věk nad 50 let Nutnost potřeby určitého oděvu
Naskytnutí vhodné příležitosti k nákupu
Sleduji módní trendy a ráda obnovím šatník s novou kolekcí
Mám ráda módu,sleduji trendy,ale sama nenakupuji,ráda si zbiží prohlížím
33
Obr. 10 Graf – Motivace mužů k návštěvě prodejny s oděvy
Z grafu na obr. 11. lze vyčíst výši částky měsíčně investované handicapovanými do ošacení. Nejvíce běžná měsíční investice do ošacení je do 1 000 Kč, do 500 Kč investuje 75 osob, nad 1 000 Kč nakupuje 55 osob, pouze 25 osob nakupuje nad 2 000 Kč měsíčně. Ženy nakupují častěji do 2 000Kč.
Obr. 11 Graf – Měsíční uracená čístka za ošacení
0 5 10 15 20 25
Věk 15-25 let Věk 25-35 let Věk 35-45 let Věk 45- 50 let Věk nad 50 let Nutná potřeba určitého druhu oděvu
Naskytnutní vhodné příležitosti k nákupu
Sleduji módní trendy s rád obnovím šatník s novou kolekcí
Mám rád m´du,sleduji trendy, ale sám nenakupuji, rád si zboží prohlížím
33
43
19
15 42
52
36
10
Do 500Kč Do 1 000Kč Více než 1 000Kč Více než 2 000Kč
Muži Ženy
34
Místo nákupu je specifické pro určitý věk respondentů to je patrno z grafu na obr. 12. Starší osoby využívají nakupování přes internet v měnší míře než mladší ročníky a naopak staří lidé více nakupují na tržnici než mladí. Dalšími místy využívanými k nákupu oděvů jsou bazary, zastavárny, sekond-handy nebo služby zakázkového krejčovství. Místo nákupu oděvu se odvíjí i od finančních možností handicapovaných, velká nákupní centra jsou schopna uspokojit největší počet různých zákazníků.
Obr. 12 Graf – Nákupní místa respondentů dle věku
Handicapovaní pří nákupu oděvů překonávají několik bariér obr. 13, tyto bariéry jsou shodné pro obě pohlaví i věk. Při této činnosti nepociťuje 10 dotázaných žádné bariéry. Největší počet respondentů vnímá jako bariéru při nákupu oděvů svůj fyzický stav 56 %, psychické bariéry jsou druhou nejčastěji překonávanou překážkou 52 %.
Obr. 13 Graf – Bariéry handicapovaných při nákupu oděvů
0 5 10 15 20 25 30 35 40 45
Velká nákupní
centra
Malé kamenné prodejny
Tržnice Eshop Jinde
Věk 15-25let Věk 25-35 let Věk 35-45 let Věk 45-50 let Věk nad 50 let
130 75
140 120
125 10
Psychické bariéry Komunikační bariéry Fyzické bariéry Architektonické bariéry Dopravni bariéry Nevnímám žádné bariéry
0 20 40 60 80 100 120 140 160
35
Na současném stavu prodejen s oděvy handicapovaným nejméně vyhovuje, obr.
14, šířka uliček v prodejně, velikost zkušebních kabinek, výšková hladina zavěšeného zboží, přístupová cesta k prodejně a neochota personálu řazeno dle četnosti sestupně.
Dále nevyhovující je velikostní třídění zboží nebo nesystematičnost umístní v prodejně.
Obr. 14 Graf – Nevyhovující parametry prodejn s oděvy
Hodnocení respondentů personálu prodejen s oděvy vyplývá z grafu na obr. 15.
S personálním obsazením prodejen jsou muži spokojenější než ženy. Nejvíce nespokojení jsou handicapovaní s nedostatkem personálu a s jeho neodborností.
Specielně upravenou prodejnu by uvítalo 230 dotázaných, 20 osob se vyjádřilo odmítavě, převážně ti, co nakupují na internetu.
Obr. 15 Hodnocení personálu prodejen s oděvy
0 50 100 150 200 250
Šířka uliček mezi regály
Přístupová cesta k prodejně
Výšková hladina zavešeného
zboží
Velikost zkušebních
kabinek
Nezájem personálu
Vše mi vyhovuje
Jiné,prosím uveďte
4
27
7
72
6
42
23
69
0 10 20 30 40 50 60 70 80
Neochota prodávajícího
Neodbornost personálu
Nedostatek personálu v prodejně
S personálem jsem spokojen
muži ženy
36
V nově zřízené prodejně by postižení nejvíce uvítali obr. 16, konstrukčně upravené oděvy, nábytek přizpůsobený potřebám handicapovaných, asistenci v kabince při zkoušení oděvu, dostatečně prostorné zkušební kabinky a možnost vrácení zakoupeného zboží po vyzkoušení v pohodlí domova, v tomto pořadí.
Obr. 16 Graf – Požadavky fyzicky handicapovaných osob na prodejnu s oděvy
Graf na obr. 17 udává závislost mezi velikostí města, ve kterém handicapovaný žije a ochotu dojíždět do specializované prodejny. Dotazovaní žijící v menších městech jsou ochotnější překonávat větší vzdálenost než osoby žijící ve velkém městě.
Vzdálenost větší 50 km je nezajímavá pro všechny dotázané. Z grafu je patrná souvislost velikosti města a ochotu překonávat vzdálenosti.
Obr. 17 Graf – Překonávání vzdálenosti do prodejny
222 70
55
170 190 0
0 50 100 150 200 250
Sortiment konstrukčně upravených oděvů
Dostetečně velkou zkušební kabinku Možnost vrácení zakoupeného zbozí po
vyzkoušení doma
Asistence prodavače při zkoušení oděvů v prodejně
Nábytek konstruovaný pro lepší mobilitu a dosah ke zboží
Jiné, prosím uvedte
0 5 10 15 20 25 30 35 40
Do 10tis.
Obyvatel
Do 50tis.
Obyvate
Do 100tis.
Obyvatel
Do 1mil.
Obyvatel
Nad 1mil.
Obyvatel
Do 10 km
Do 50 km
Do 100 km
Nad 100 km
Nebyl bych ochotný dojíždět
37
Další připomínky respondentů – autentické připomínky dotazovaných
Nejvíce mi vadí, že těžko sháním kalhoty, kraťasy s vysokým sedem, mikiny, trička, bundy střižené do A.
Speciální oblečení je předražené, z důchodu si ho může koupit málokdo. Výběr je malý.
Nosíme věci, co bychom na sebe normálně nevzali. Střihy na vozíku vypadají jinak než u stojících, vše se rychleji ušpiní a zničí. Prodejny mají katastrofální šíři uliček, ceny.
Oblečení, které neseženu, si nechávám šít na míru. Je cenově srovnatelné a vždy sedí.
Nemá smysl tvořit ghetta, má smysl prosadit adaptivní oblečení a dodržování i rozšíření Vyhlášky č. 398/2009 Sb. o obecných technických požadavcích zabezpečujících bezbariérové užívání staveb.
5.2 Shrnutí výsledků dotazníkového šetření
Z průzkumu vyplývá, že prodejna s oděvy upravená potřebám fyzicky handicapovaných osob je na trhu žádoucí. Mezi respondenty převažovaly ženy, věkové rozmezí se pohybovalo nejčastěji mezi 15 až 45 lety věku s postižením dolních končetin. Dotazovaní si ošacení kupují většinou sami. Populace handicapovaných respondentů z hlediska pohlaví žije přibližně rovnoměrně napříč různě velkých měst.
I ženy s handicapem se chtějí líbit, rády se hezky obléknou, nalíčí a cítí se, žensky proto vnímají intenzivněji než muži omezení způsobené postižením při nákupu oděvů.
Motivací k návštěvě prodejny a nákupu oděvů je obecně pro handicapované nutná potřeba určitého oblečení nebo vhodná příležitost k návštěvě obchodu. Ženy zejména v mladším věku jsou ovlivňovány módními trendy. Obvyklá měsíční částka na ošacení se pohybuje do 1 000 Kč. To je jedním z důvodů nákupu oděvů ve velkých nákupních centrech s množstvím obchodů s oblečením různých cenových hladin. Velká nákupní centra pokrývají i vhodnou příležitost k návštěvě prodejny s oděvy v případě jiného primárního důvodu návštěvy centra. Subjektivně nejintenzivněji při nákupu oblečení handicapovaní vnímají jako překážku svůj fyzicky stav a psychické potíže spojené s touto činností (stres, nejistota, nervozita atd.). Pouze zanedbatelné procento handicapovaných uvedlo, že při nákupu oděvů nevnímá žádné bariéry. Z hlediska prostoru je aktuálně v prodejnách nedostatečná šíře uliček vzhledem k rozměrům invalidních vozíků a velikost zkušebních kabinek s nedostatečným vybavením pro lepší
38
mobilitu handicapovaného. Dosahová úroveň sedícího jedince je diametrálně odlišná od dosahové vzdálenosti stojícího člověka, což způsobuje handicapovaným nemalé potíže.
Odbornost personálu prodejen s oblečením je nedostačující, handicapovaní mají jiné požadavky na materiál i konstrukci oděvů a uvítali by větší informovanost. Pro většinu osob nakupujících prostřednictvím e-shopu by zřízení prodejny s oděvy pro handicapované nebylo důvodem ke změně zvyklostí svých nákupních zvyklostí. Pro nově vzniklou prodejnu je pro potencionální zákazníky stěžejní sortiment oděvů upravených jejich potřebám, nábytek se zbožím rozmístěný v prostoru tak, aby byl přístupný pohodlně invalidnímu vozíku a proškolený personál schopný citlivě pomoci zákazníkovi ve zkušební kabince. S velikostí města, ve kterém respondent žije, se snižuje ochota překonávat vzdálenost do prodejny.
6. Návrh na založení prodejny s oděvy pro osoby s tělesným handicapem
Podkladem pro zpracování podnikatelského plánu byly informace získané z dotazníkového šetření. V podnikatelském plánu je nutné zohlednit výši nákladů na pronájem prostor, bezbariérovou dostupnost a strategickou polohu prodejny pro potencionální zákazníky, to však nemusí být v souladu se všemi zjištěnými informacemi z průzkumu. Podnikání bude provozováno jednou osobou na základě živnostnického oprávnění. Výsledkem bude podnikatelský plán prodejny a shrnutí výsledků podnikatelského plánu.
6.1 Základní údaje o zakládané prodejně
Prodejna bude vytvořena tak, aby pokryla poptávku českého trhu a vyplnila mezeru v ekonomicky-sociální oblasti na trhu s textilním zbožím a umožnila komfortní nákup oděvů handicapovaným a zdravotně znevýhodněným jedincům. Filosofie a prosperita společnosti je založena na kvalitě prodávaných výrobků, designu, na citlivém a odborném přístupu k zákazníkům, přizpůsobeném prostoru prodejny kompenzačním
39
pomůckám stejně tak na dostupnosti kamenné prodejny. Výrobky budou zaměřeny na specifické potřeby handicapovaných. Tento plán zahrnuje zejména první rok podnikání.
Název a sídlo společnosti: Belief, Liberec
Zaměření. Prodejna s oděvy pro fyzicky handicapované
Majitel: Ing. Pera Nováková
Základní kapitál: Vlastní kapitál 540 000 Kč
Trh: Český
Právní forma společnosti: Živnost ohlašovací volná
Prodej textilií, textilních výrobků, oděvů a oděvních doplňků
Podnik bude podnikem fyzické osoby podnikající na základě živnostenského oprávnění. Počáteční základní kapitál v hodnotě, 540 000 Kč, který bude vložen v hotovosti (520 000 Kč) a nepeněžitým vkladem (počítač v hodnotě 20 000 Kč) z vlastních zdrojů majitele firmy. Sídlo podniku bude v Liberci, ponese název Belief, odpovědnou osobou bude Ing. Petra Nováková.
Předmět podnikaní firmy Belief je prodej různých druhů oděvů lidem s fyzickým handicapem či zdravotním znevýhodněním v prodejně uzpůsobené jejích specifickým potřebám.
6.2 Vize a cíle podniku
Firma si přeje být úspěšná v odívání fyzicky handicapovaných osob. Vytvořit si dobré jméno. Mít své místo na trhu. Dosahovat zisku z prodeje. Sortiment prodejny bude určen středně movitým fyzicky handicapovým zákazníkům.
Dlouhodobým cílem podniku je stát se hlavním prodejcem oděvů handicapovaným osobám, docílit, aby značka Belief byla vnímána jako seriózní
