2 Gender a náboženství

Anotace

Cílem práce je zmapovat postavení ženy v balijské společnosti a porovnat její postavení s životem ženy ve společnosti západní. Pro dosažení tohoto cíle je nezbytné seznámit se s tradičními zvyky a hodnotami balijské kultury, která se v důsledku historických událostí a západního vlivu rychle mění.

Práce stručně shrnuje geografické informace o Bali, jeho historii, politiku a současnou situaci na ostrově potýkajícím se s přílivem západních turistů a jejich hodnot. Seznamuje s obecnou problematikou genderu ve vztahu k náboženství a také vymezuje specifickou formu místního hinduismu, tzv. balijského hinduismu, který byl vždy spíše způsobem života, soustavou pravidel řídících chování a společnost, a jehož původní aspekty, kastovní systém a každodenní rituály i v dnešní transformující se balijské společnosti významně ovlivňují život žen a v místním vnímání jsou pevně zakořeněny. Autorka charakterizuje dva hlavní přístupy k situaci žen na ostrově - střet mezi tradicionalisty obhajujícími balijské tradice a kulturní identitu a feministickými organizacemi bojujícími za práva žen - a jejich možné výhody i nevýhody.

Pozornost je v neposlední řadě věnována rodinnému i pracovnímu životu balijských žen: výběru partnerů, manželství a rozvodu, stejně jako vzdělání a pracovním příležitostem.

Klíčová slova:

Bali, gender, práva žen, náboženství, balijský hinduismus, globalizace.

Abstract

The aim of this bachelor thesis is to describe the status of women in Balinese society and compare it with the life of women in Western society. Therefore, it is necessary to outline traditional beliefs and values of Balinese culture, which has been rapidly transforming as a result of historical events and the influence of Western concepts.

The thesis briefly summarizes geography and history of Bali, politics and current situation on the island which is challenged with the massive influx of Western tourists and their divergent lifestyle. The issue of gender in relation to religion is presented and at the same time the special type of local Hinduism – Balinese Hinduism, which has always been a set of rules of behaviour, a mode of life managing the society. Its traditional aspects, caste regulations and everyday rituals have a significant impact on Balinese women even in the continuously globalizing Balinese society since they are deeply rooted in social perception. Moreover, the author characterizes two different approaches dealing with the status and role of Balinese women – the traditionalists fighting for Balinese traditions and culture identity versus the feminist organizations struggling for women rights – and both their possible advantages and disadvantages.

Last but not least, attention is also paid to family and working life of Balinese women: choosing a life partner, marriage, divorce as well as education and job opportunities.

Key words:

Bali, gender, women rights, religion, Balinese Hinduism, globalization.

Obsah

Úvod...7

1 Bali...9

1.1 Historie a politika...11

2 Gender a náboženství...14

3 Balijský hinduismus...17

3.1 Původ balijského náboženství...17

3.2 Význam náboženství v životě Balijců...18

3.3 Bohové, bohyně a jejich uctívání...20

3.4 Chrámy a obětiny...22

3.5 Náboženství, kultura a turisté...23

4 Život ženy v balijské společnosti...25

4.1 Změny kulturních vzorců...25

4.2 Role a postavení ženy...26

4.3 Kastovní systém...30

4.4 Výběr partnerů...32

4.5 Manželství a rozvod...33

4.6 Vzdělání...38

4.7 Pracovní příležitosti...39

5 Závěr...43

Seznam použitých zdrojů...47

Seznam příloh...49

Úvod

V moderním světě ovlivněném procesem globalizace dochází ke střetu a setkávání zcela odlišných kultur a otevírají se tak témata k diskusím, při kterých se porovnávají a posuzují rozmanité kulturní prvky, tradice a normy ať už z pohledu kultury hodnotiteli vlastní nebo z objektivnější, nezaujaté perspektivy. Jedním z těchto témat často diskutovaným odborníky i širokou veřejností je postavení ženy ve společnosti, přičemž se nejčastěji pro svoji odlišnost porovnávají statusy žen ve východních a západních kulturách. Do názorového střetu se zde většinou dostávají obhájci tradičních kulturních hodnot přetrvávajích v mnohých východních společnostech, kde jsou ženy mnohdy v různých oblastech života znevýhodněny (nebo je to tak pouze vnímáno skrze západní měřítka?), a zastánci proudů hlásajících rovnoprávnost žen a mužů, tedy názoru populárního na západě.

Autorka se zajímá o východní kultury, jejich filosofické a náboženské systémy, praktikuje ashtanga jógu a věnuje se meditační praxi. Během cest za studiem jógy měla možnost pobývat na indonéském ostrově Bali a pozorovat zde místní život očima zahraničního turisty i člověka se vztahem k Asii snažícího se nahlédnout s pomocí odborné literatury hlouběji do oblastí, které nejsou na první pohled zjevné. Z těchto skutečností vyplývá výběr tématu její bakalářské práce.

Cílem práce je poskytnout přehled o tradičních zvycích a hodnotách balijské kultury, která se v důsledku historických událostí a západního vlivu rychle mění, a porovnat tak postavení ženy v balijské společnosti s životem ženy ve společnosti západní. Práce také stručně shrnuje geografické informace o Bali, jeho historii, politiku a současnou situaci na ostrově potýkajícím se s přílivem západních turistů a jejich hodnot. Seznamuje s obecnou problematikou genderu ve vztahu k náboženství a také vymezuje specifickou formu místního hinduismu, tzv. balijského hinduismu, který byl vždy spíše způsobem života, soustavou pravidel řídících chování a společnost, a jehož původní aspekty, kastovní systém a každodenní rituály i v dnešní transformující se balijské společnosti významně ovlivňují život žen a v místním vnímání jsou pevně zakořeněny. Z toho nadále vyplývají střety mezi tradicionalisty, obhájci tradiční kultury, a nevládními organizacemi bojujícími za lepší

podmínky a práva žen. Autorka charakterizuje oba přístupy na konkrétních případech žen a jejich možné výhody a nevýhody, neboť ne vždy je prosazování západních ideálů pro místní společnost prospěšné. Pozornost je věnována rodinnému i pracovnímu životu balijských žen – výběru partnerů, manželství a rozvodu, stejně jako vzdělání a pracovním příležitostem.

1 Bali

Bali je jedním z více než sedmdesáti tisíců ostrovů Indonésie, čtvrté nejlidnatější země na světě. Leží 8° od rovníku v souostroví Malé Sundy mezi ostrovy Jáva a Lombok. Od Jávy je odděleno Balijským průlivem a od Lomboku na východě Lombockým průlivem. Severní břehy Bali omývá Jávské moře, jižní Indický oceán. Jeho rozloha činí 5 632 km². Nejvyšším bodem ostrova je sopka Gunung Agung (3 142 m n. m.), která je stále ještě aktivní (naposledy v roce 1963¹). Hory pokrývají vnitrozemí ostrova a táhnou se směrem na východ. Na jihu a při pobřeží se rozléhají nížiny zavlažované mělkými sezónními řekami. Nejdelší řekou ostrova je Ayung. Okolo pobřeží se táhne korálový útes s bohatým podmořským životem.

Díky poloze u rovníku převládá na Bali tropické podnebí s teplotami mezi 25 °C a 30 °C. Od října do dubna je tzv. vlhká sezona, kdy vlhkost vzduchu dosahuje až 85 %, od května do září nastává období sucha s větším počtem slunečných dnů – přesto často přerušovanými krátkými tropickými dešti.

Provincie Bali zahrnuje kromě ostrova Bali i několik menších ostrovů – největšími z nich jsou Nusa Penida, Nusa Lembongan a Nusa Ceningan. Provincie se dělí na 8 okresů:

Badung, Bangli, Buleleng, Gianyar, Jembrana, Karangasem, Klungkung, Tabanan a město Denpasar.

Bali obývá 3 890 757 lidí.² Hlavním a největším městem je Denpasar, který leží na jihu ostrova. Převážná část obyvatelstva žije v jižní a jihovýchodní části, kde se také soustřeďuje největší část turistického ruchu. Majoritou jsou Indonésané, ale ve městech je možné narazit také na čínské a indické obchodníky. Stále také stoupá počet západních turistů trvale se usazujících na Bali.

Indonésie je největší muslimskou zemí na světě, Bali je však výjimkou – z 84 % zde převažuje hinduismus.³ Jedná se ale o směsici indického hinduismu, balijské animistické víry a magických praktik, proto je místní náboženství nazýváno balijským hinduismem.

Úředním jazykem je indonéština (Bahasa Indonesia), místní na Bali ale mezi sebou mluví balijštinou, místním dialektem, který je odlišný od oficiálního jazyka. Hinduističtí

1 BEER, M. Rituals are not good enough. In: Jakarta Post [online]. 11. 4. 2002 [vid. 23. 1. 2014]. Dostupné z:

http://www.thejakartapost.com/news/2002/04/11/rituals-are-not-good-enough.html

2 BADAN PUSAT STATISTIK REPUBLIC INDONESIA. Population Census 2010 - Population by Region and Religion. In: Badan Pusat Statistik – Statistics Indonesia [online]. 28. 10. 2011 [vid. 7. 2. 2014].

Dostupné z:http://sp2010.bps.go.id/index.php/site/tabel?tid=321&wid=0 3 BADAN PUSAT STATISTIK REPUBLIK INDONESIA, pozn. 2.

kněží ovládají také sanskrt a starodávný královský jazyk kawi. V turistických oblastech není problém s domluvou v angličtině.

Původně čistě zemědělské Bali, nazývané také Ostrov bohů, je největší turistickou destinací v Indonésii, známou svojí malebnou tropickou přírodou, terasami rýžových polí, tísícovkami chrámů, častými obřady a slavnostmi, uměním tance, hudby, sochařstvím, malbami, předením látek, řezbářstvím či opracováváním drahých kovů. V posledních letech ho však turisté vyhledávají také kvůli bohatému nočnímu životu v plážových letoviscích, luxusním hotelovým resortům nebo golfovým hřištím, která zabírají stále více půdy původně patřící rýžovým polím a zemědělství. „Tento národ umělců čelí invazi Západu a já nemohu nečinně přihlížet jeho zkáze.“ Takto se vyjádřil filmař Andre Roosevelt už v roce 1930.⁴ Přesto si Balijci našli svůj způsob, jak zkombinovat tradiční styl života se zahraničními vlivy – výsledek však není příliš pozitivní jak v hospodářském, tak i společenském kontextu, není ku prospěchu místní přírodě ani v mnoha případech životu Balijců.

Jak se Bali vyrovná se stále větším přílivem turistů (dva miliony ročně) je otázkou tohoto staletí. Varovná znamení přelidnění a přílišného rozvoje jsou k vidění všude. Strmě rostoucí poptávka po vodě, elekřině, rušná doprava a množství odpadu způsobí pravděpodobně v budoucnu ekologickou katastrofu, jejíž následky bude obtížné vyřešit.

Krajina je drancována a rýžová pole ustupují rozrůstajícím se hotelovým komplexům a vilám.

Pro Balijce, z nichž většina nepřemýšlí o ochraně přírody a je okouzlena západním životním stylem a novými možnostmi obživy, nastane velký problém. Nejvýznamějším hospodářským odvětvím je stále pěstování rýže a pracovní síly v zemědělství ubývá – mladší generace upřednostňují lépe placenou a snadnější práci v cestovním ruchu. Na tyto problémy je dnes intenzivně upozorňováno a fungují již organizace s podporou vlády, které se zasazují o ochranu balijského životního prostředí a usilují například o ekologické, šetrné zemědělství používající méně pesticidů, úsporu vody nebo recyklaci odpadu. Tato opatření jsou příliš nákladná pro malé podniky a rychlý zisk v tomto případě vítězí. Stejně jako jinde na světě bude trvat roky, než se ekologické chování ve společnosti skutečně zabydlí a přinese výsledky. „Pamatujte: peníze jíst nemůžete.“ obrací se k Balijcům Michael Beer ve svém výstižném článku Rituals are not good enough, ve kterém popisuje postupující ekologickou krizi na Bali.⁵

4 BERKMOES, R. V., STEWART I. Bali & Lombok. Lonely Planet, 2011. ISBN 978-1-74179-704-6. S. 308

1.1

Bali bylo v prehistorických dobách osídleno velice brzy – nejstarší fosilie lidského původu ze sousední Jávy se datují do doby před 250 000 lety. Nejstarší nalezené lidské artefakty se odhadují na stáří 3000 let a další nálezy ukazují, že doba bronzová začala na Bali již před více než 300 lety př. n. l. Z období, kdy indičtí obchodníci přivezli do Indonésie hinduismus, se toho ví velmi málo. Odhaduje se však, že hinduismus se v Indonésii rozšířil v 7. stol. n. l. Již v 9. století se na Bali začaly rozvíjet kulturní a umělecké tradice, jaké jsou známy dnes. V minulosti bylo Bali několikrát pod vlivem Jávy a několikrát více či méně nezávislé podle konkrétní královské hinduistické dynastie, která v té době souostroví ovládala. V první polovině 16. století však vládnoucí království Majapahit zesláblo a celou Jávu pohltil islám šířící se ze severu. Hinduistická inteligence uprchla na Bali, aby aspoň zde uchránila hinduistické tradice. Z této doby pochází mnoho významných a turisty hojně navštěvovaných balijských chrámů.

V roce 1597 připluli na ostrov Holanďané jakožto první Evropané. Nejprve využívali Jávu, Bali a sousední Lombok pouze ke svým obchodním zájmům (koření), v roce 1846 však založili v severních balijských královstvích svoji vojenskou základnu a dostali je pod svoji kontrolu. Následovalo několik bitev mezi Bali a Lombokem (lidé z Lomboku proti balijskému princi, který Lombok ovládal), ve kterých Holanďané podporovali Lombok, a i přes velkou ztrátu mužů ve svém vojsku nakonec bitvy s podporou Jávy vyhráli. S ovládnutím severu Bali a Lomboku nemohl balijský jih dlouho odolávat nezávislý. V roce 1906 podnikli holandští vojáci svůj poslední výpad proti Denpasaru a prince království Badung porazili. Vzdání se nebo život v exilu byl pro královskou dynastii nemyslitelý, a tak spálili svoje paláce a ve svých nejlepších šatech a s tradičními dýkami kris vedli šlechtu, kněží a obyvatele paláce (včetně dětí) k hromadné sebevraždě puputan – vykročili čelem proti nepřátelskému ozbrojenému vojsku a byli zastřeleni. Puputan se opakoval později i v roce 1908 v království Semarapura, další království se vzdala a Bali se stalo definitivně součástí kolonie – Nizozemské východní Indie.

Během druhé světové války byly Jáva a Bali obsazeny Japonci, kteří po své porážce v roce 1945 ostrovy opustili. Okupace podnítila vznik několika nacionalistických a antikolonialistických skupin, které byly připraveny bojovat proti vracejícím se Holanďanům. Hlavním aktivistou byl Sukarno, který v srpnu 1945 vyhlásil nezávislost národa, kterou ovšem Holanďané oficiálně uznali až v roce 1949. Sukarno se stal prvním

indonéským prezidentem nově vzniklé parlamentní demokracie a představil svoji politickou filosofii Pancasila vyzdvihující demokracii, sociální spravedlnost, nacionalismus, náboženskou toleranci a princip „jednoty v rozmanitosti“ - tedy snahu o sjednocení této multikulturní země v jeden národ. V roce 1957 zavedl systém „Guided Democracy“ - rozšířil svoje pravomoci, silně se opíral o armádu a úspěšně tak potlačil vznikající rebelie a nestabilitu v této národnostně a kulturně rozmanité zemi. V 60. letech vedl Indonésii stále více směrem k politické levici a podporoval indonéskou komunistickou stranu (PKI). Aby zvýšil indonéskou mezinárodní levicovou prestiž a ještě více posílil „jednotu v rozmanitosti“ zavedl agresivní antiimperialistickou a antizápadní politiku za podpory SSSR a Číny, díky které se však dostal do konfliktu s mnoha ostatními státy. 30. září 1965 vyvrcholil po pokusu o tajný převrat, za který byli obviněni komunisté, mnohaletý boj mezi komunisty a konzervativci.

Prezidenta Sukarna sympatizujícího s PKI sesadil jeho bývalý generál Suharto a následovalo období „honů na čarodějnice“, kdy byly náboženskými tradicionalisty pozabíjeny a uvězněny desítky tisíc obviněných „bezbožných“ komunistů a jejich přívrženců v rámci čistky (počet obětí na Bali se odhaduje na 50 000 – 100 000 z dvoumilionové populace, mnohokrát vyšší procento než na Jávě). Suharto převzal moc nad státem jakožto nový prezident a vytvořil silný, centralistický a vojensky založený režim známý jako tzv. „New Order“. Jeho politická, armádou podporovaná strana Golkar byla dominantní stranou – ostatní strany byly zakázány nebo zbaveny vlivu. Volby sice probíhaly pro zachování dojmu demokracie, ale Golkar každé z nich vyhrávala. Díky své schopnosti zachovat stabilitu v rozmanité Indonésii a protikomunistickému postoji získal Suharto ekonomickou a diplomatickou podporu od Západu během studené války. Během 70. a 80. let země zažívala velký ekonomický a průmyslový rozvoj, následovaný zlepšujícím se životním standardem obyvatel. Na Bali vznikaly první velké plážové resorty a turistická centra. V devadesátých letech se však začala šířít nespokojenost a nesouhlas s autoritářským režimem a narůstající korupci; Indonésie byla navíc zasažena nejvíce z asijských zemí vážnou ekonomickou krizí a stála na pokraji bankrotu. V roce 1998 byl po třicetidvou letech ve svém úřadu Suharto donucen rezignovat.

Nahradil ho prezident Habibie, který udělal první významné kroky ke skutečné demokracii (např. umožnil svobodu tisku).

V prezidentských volbách v roce 1999 vyhrál Wahid, předseda největší indonéské muslimské strany, nad oblíbenou kandidátkou Megawati, která se stala viceprezidentkou.

Megawati, dcera Sukarna, měla vždy velmi silnou podporu na Bali díky svým balijským

předkům a díky své sekulární politické straně (hinduističtí Balijci jsou znepokojeni jakýmkoli růstem vlivu islámského fundamentalismu). Po 21 měsících zbavil parlament kvůli přibývajícím etnickým, náboženským a regionálním konfliktům Wahida mandátu a Megawati převzala vládu do roku 2004 jako doposud jediná žena v tomto úřadu (v muslimské, paternalistické Indonésii velice výjimečná událost – žen na vysokých vládních postech je dramaticky málo). V přímých prezidentských volbách v roce 2004 a 2009 však už svůj mandát neobhájila.

V současnosti je prezidentem Yudhoyono, v červenci 2014 čekají Indonésii volby nové. Od pádu Suhartova režimu je pro všechny demokratické prezidenty výzvou udržet stabilitu a mír v kulturně a etnicky rozmanité Indonésii a vypořádat se s radikálními islamistickými organizacemi, které stojí za teroristickými bombovými útoky na Bali v roce 2002 a 2005. Terorismus ze strany těchto skupin nebyl v Indonésii neobvyklý, nicméně turisty hojně navštěvované Bali bylo považováno za „poklidnou“ hinduistickou zónu a útok vzbudil vlnu nevole místních obyvatel a zavedení přísných bezpečnostních opatření balijským guvernérem.⁶

6 Zdrojem faktických údajů v této kapitole je BERKMOES, V. R., STEWART I., pozn. 4. S. 310 – 319.

2 Gender a náboženství

Postavení ženy ve společnosti významně ovlivňují tradice a zvyky vycházející z náboženského systému dané společnosti či komunity. Stejně tak je tomu i na Bali. Autorka se proto v této kapitole věnuje nejprve obecné problematice genderu ve vztahu k náboženství.

Posvátné náboženské texty mimo jiné obsahují normy správného chování a jednání pro muže a ženy. Nabízí se otázka, jak je v jednotlivých náboženstvích gender (rodovost) uchopen – jaký je gender stvořitele či boha a dále zda je člověk stvořen jako rovnocenný pár, oboupohlavní bytost nebo zda je v bytí muže a ženy určitá nadřazenost nebo podřazenost.

Normy správného chování a jednání (vystupující jako boží zákon či cesta ke svobodě, štěstí, spáse apod.) vytvářejí vztahy hierarchie nebo rovnosti a mohou také vytvářet genderové stereotypy.⁷ Genderové stereotypy jsou představy zakořeněné ve společnosti, které připisují mužům a ženám určité vlastnosti (mnohdy protikladné) a také určité role v rámci společnosti (např. muž jakožto mocný živitel rodiny a žena jako citlivá pečovatelka).

Většina náboženství vidí gender jako duální, protikladnou kategorii, kde rozdíly vytváří úloha muže a ženy v reprodukčnímu procesu. Podle Blanky Knotkové – Čapkové vidí původně muže jako oplodnitele a ženu jako rodičku především náboženství, která vnímají jako základní povinnost člověka zachování kontinuity rodu (např. konfucianismus nebo hinduismus). V ortodoxní tradici je zde zdůrazněna podřízenost žen mužům, což také vyplývá z patriarchálního a patrilineárního založení rodiny – ženská sexualita je pečlivě kontrolována kvůli možnému zpochybnění otcovství. Na druhé straně náboženství, která jsou zaměřena na principu zjevení či probuzení (např. křesťanství, buddhismus) a ne na tradici rodu, se snaží vytvořit duchovní prostředí, ve kterém si jsou všichni rovni a kde se pozornost odvrací od pozemského světa k duchovnímu. Původně zde ženy měly rovnoprávnější postavení s muži než v prvně zmíněné skupině, ale i u nich postupně převládl patriarchální prvek. Například islám je kombinací obou dvou skupin.⁸

Tradice podmíněné patriarchální mocí přisuzují ženě poslušnost a podřízenost. Roli nadřazenosti má žena jen výjimečně, například v případě ženy-bohyně v hinduismu, které jednají samostatně a mohou rozhodovat (např. Sarasvatí, Lakšmí). Netýká se to však žen lidského původu. Dalším příkladem ženské moci vycházející již z mýtů je žena-čarodějnice,

7 KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, B. Obrazy ženství v náboženských kulturách. Praha: Paseka, 2008. ISBN 978-80- 7185-890-4. S. 10

která slouží jako obraz ničivé síly, chaosu či zlé démonky.⁹ Tou je například hinduistická bohyně Kálí spojovaná se smrtí a zánikem (jindy ale vnímaná spíše jako symbol pomíjivosti a nového začátku) nebo v balijském hinduismu Rangda, divoká čarodějnice pojídající děti.

Feministické proudy kritizují tradiční náboženství za patriarchální konstrukci genderových stereotypů a hledají, jak je překonat. Většina proudů vychází z teorie sociálního konstruktivismu – genderová identita není vrozená, ale naučená podle představ společnosti o správném chování muže a ženy, které se v kultuře a historii proměňují. Feministická teologie usiluje o revizi maskulinních atributů božství, upozorňuje na výskyt nezávislých bohyň, odmítá diskriminaci a zdůrazňuje principy vzájemnosti a soucítění, které mají v náboženských textech významné místo.¹⁰ V publikaci Ženy, muži a společnost Claire M.

Renzetti a Daniel J. Curran upozorňují, že v západních náboženstvích si sice většina lidí představuje boha jako muže, ale v historii v jiných kulturách existovaly představy boha jako ženy.¹¹ Na nalezištích různorodých kultur starých tisíce let byly objeveny vypodobnění bohyň spojovaných s tvořivostí, plodností a regenerací, což může být důkazem přítomnosti převládajících matriarchálních náboženství. Bohyně byly vzývány jako matka a mateřství mělo vysokou hodnotu – postavení žen bylo tedy v těchto společnostech vysoké. Až později, kdy lidé porozuměli tomu, že bez pomoci muže by se reprodukční proces neuskutečnil, narůstal postupně význam otce a žena byla nahlížena jako pouhá nositelka dětí a pečovatelka.

Patriarchální náboženství vytlačila náboženství matriarchální, přesto však odstranění uctívání ženských božstev nebylo nikdy úplně úspěšné.¹²

Na to navazuje feministická spiritualita a ekofeminismus. Feministické spiritualistky odmítají dualismus patriarchálních náboženství, protože rozděluje skutečnost do dvou rovin - polarit, z nichž jedna je vždy nadřazená a druhá podřízená. Naproti tomu usilují o jednotu ducha a přírody a za zdroj spirituality považují zkušenost – každodenní, životní události, které patriarchální náboženské systémy označují za profánní. Některé feministické spiritualistky prosazují naprostý rozchod s muži a vším, co se s nimi ztotožňuje; jiné chtějí tolerovat mužský i ženský princip, protože náboženství mohou znevýhodňovat příslušníky obou pohlaví (např. také prostřednictvím heterosexismu).¹³ Pokud by byla základem spirituality pouze zkušenost žen, dochází opět k dualistickému dělení a tedy stavu nadřazenosti

9 KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, B., pozn. 7. S. 11 10 KNOTKOVÁ-ČAPKOVÁ, B., pozn. 7. S. 13

11 RENZETTI, C. M., CURRAN D. J. Ženy, muži a společnost. Praha: Karolinum, 2005. ISBN 80-246-0525-2.

S. 422

12 RENZETTI, C. M., CURRAN D. J., pozn. 11. S. 422 - 425 13 RENZETTI, C. M., CURRAN D. J., pozn. 11. S. 450 - 451

a podřízenosti. Jedním z feministických proudů je ekofeminismus, který je založený na vztahu k zemi, spojení s přírodou a vrací se ke kultu bohyň. Klade důraz na rovnost všech živých bytostí a vytvoření harmoničtější, ekologicky vyvážené společnosti. Ženy jsou považovány za přírodě bližší díky svým vrozeným vlastnostem (zájem o druhé, jemnost, soucit) a jsou to tedy ony, kdo by měl vést ekologická hnutí a rozvíjet společnost uctívající vše živé. Potřebují k tomu však objevit rozsah své moci ve své přirozené ženskosti, posílit vztah k sobě samým a navrátit se tedy ke spiritualitě bohyň.¹⁴

Kritici sice dávají náboženstvím za vinu společenskou nerovnost a produkování genderových stereotypů, ale je důležité si uvědomit, že náboženské texty jsou významově pluralitní a lze je tedy vykládat a interpretovat různě. Neznamená to tedy, že je náboženství nutné odmítat. „Diskriminace není, resp. nemusí být obsažena v podstatě náboženství jako hledání duchovní dimenze života a světa; je produktem jeho politizace a využití pro mocenské cíle.“ píše v úvodu publikace Obrazy ženství v náboženských kulturách Knotková-Čapková.

Náboženství takto může posloužit mocným, aby upevnili svoji nadvládu a fundamentalistům, kteří propagují svoje dogmatické výklady náboženství a tvrdí, že pouze ony jsou ty jediné správné.¹⁵

14 RENZETTI, C. M., CURRAN D. J., pozn. 11. S. 452

3 Balijský hinduismus

Bali je díky svému náboženství a kultuře zcela výjimečným v celé Indonésii – jedná se o jediný ostrov této největší muslimské země na světě, kde je hlavním náboženstvím hinduismus. 83,5 % obyvatelstva tvoří hinduisté, 13,3 % muslimové, 1,7 % křesťané a 0,5 % buddhisté.¹⁶ Vyznavači islámu jsou většinou přistěhovalci z Jávy, Lomboku či potomci mořeplavců ze Sulawesi a dalších indonéských ostrovů.

Balijský hinduismus nelze zaměňovat s tradičním indickým hinduismem, což je podstatný fakt pro pochopení života Balijců a Balijek. Na rozdíl od indického hinduismu v sobě obsahuje animistické prvky a magické obřady. Balijci byli v oblasti náboženství vždy velice liberální. Pokaždé, kdy se na ostrov přenesla nějaká nová idea, byla místo okamžitého zavrhnutí zvážena a pokud byla uznána dostatečně zajímavou, tak se asimilovala s původním náboženstvím v duchu názoru „jeden nikdy neví, jakou sílu a moc mohou noví bozi mít.“

Balijské náboženství je výsledkem strarobylých balijských tradic, praktik, nauk uctívajících přírodu a přírodní živly a náboženských ideí pocházejících z Indie, Číny a Jávy.

Balijský hinduismums sdílí s tradičním hinduismem víru v karmu (lidé věří, že jsou zodpovědni za veškeré své neštěstí) a reinkarnaci, ale klade mnohem menší důraz na indické zvyky a tradice, které z tohoto náboženství vycházejí (např. neuznávají kastu nedotknutelných a dětské sňatky jsou velice vzácné).

3.1

Hinduismus byl do Indonésie přivezen indickými obchodníky pravděpodobně v 7. stol. n. l. V minulosti bylo Bali střídavě pod nadvládou Jávy a střídavě nezávislé podle momentálního vlivu té které královské dynastie, vždy se ovšem jednalo o hinduistická království. V první polovině 16. stol. však vládnoucí dynastie Majapahit začala slábnout a upadat a rychle se šířící islám obchodních států ze severního pobřeží Jávy měl dveře otevřené i do samého středu ostrova. Po pádu hinduistických států se mnoho kněžích, umělců a zástupců jávanské inteligence uchýlilo na Bali, aby posílilo místní kulturu a náboženství proti hrozící konverzi. Jedním z nejvýznamějších byl kněz Nirartha, který se zasloužil o dnešní formu balijského hinduismu a vystavěl síť mořských chrámů, které patří k nejnavštěvovanějším památkám.¹⁷

16 BADAN PUSAT STATISTIK REPUBLIK INDONESIA, pozn. 2.

17 BERKMOES, V. R., STEWART I., pozn 4. S. 312

Každá z historických epoch zanechala v místní kultuře a náboženství své stopy.

Výsledkem, který známe dnes, je směsice náboženských principů vycházejících ze zlaté éry hinduistické Jávy a původních animistických balijských kultů uctívajících předky, přírodní živly a zlé duchy. Víra je dále ovlivněná černou magií, tantrickými rituály, máhajánovým buddhismem a konceptem podsvětí a mystických světů.¹⁸

3.2

Balijci vztahují náboženství jak na svou národnostní příslušnost, tak i na rasu; Balijec automaticky ztrácí právo nazývat se Balijcem (v rovině symbolické – oficiálně je stále občanem Bali), pokud konvertuje k jiné víře. Platí to také pro balijskou ženu, která by se vdala za muslima či křesťana, protože spolu se stěhováním do bydliště manžela opouští svoje rodinné bohy a od této chvíle musí uctívat bohy manželovy rodiny. Nastávají pro ni i další komplikace vyplývající z náboženských pravidel a norem tamní společnosti, kterým se věnuje třetí část této práce.

Oficiální náboženské autority, brahmánští kněží, jsou pro obyčejné Balijce z nižších vrstev příliš vzdálení. Bližší jsou vesničtí duchovní, kteří mají za úkol udržovat menší komunitní chrámy. Tyto chrámy jsou příbytky pro duchy předků, kteří navštěvují svoje potomky. Tradiční Balijci žijí se svými předky v jedné velké rodině živých a mrtvých, proto je pro ně velmi složité (a v minulosti bylo téměř nepředstavitelné) změnit víru a svoje předky tak opustit.

Na rozdíl od církevního systému, často odtrženého od každodenního života a řízeného hierarchicky uspořádaným řádem duchovních, kteří mají nad lidmi moc, balijské náboženství představuje soustavu pravidel chování, způsob života. Vynalézaví Balijci zařadili svůj náboženský systém do společenského života a vytvořili z něj pravidlo, zákon (tzv. adat), díky němuž mohou kontrolovat nadpřirozené síly prostřednictvím harmonické spolupráce mezi členy komunity a posílit tak zdraví a prosperitu celé vesnice či města.¹⁹ Stejně jako jednotlivec, tak i komunita vlastní životní sílu, která musí být podporována pravidelnými rituály a náležitými magickými úkony, aby nepřevládly nežádoucí síly zla – démoni přinášející nemoc a smrt. Mezi činy, které oslabují celou komunitu, patří například incest, sebevražda, krutost nebo vandalismus v chrámech. Úcta k duchům předků, kteří přicházejí mezi živé během zvláštních oslav a výročí do chrámů, a jejich usmiřování je také způsobem

18 COVARRUBIAS, M. Island of Bali. Milton Keynes: Read Books, 2006. ISBN 978-1-4067-0174-6. S. 261

boje proti zlu. Krása obětin, příjemná hudba a rozmanitá divadelní představení během svátečních oslav a chrámových obřadů mají zajistit, aby se předkům mezi živými líbilo a neopouštěli je.

Skrze tyto náboženské úvahy se pro Balijce stalo nezbytným zahrnout systém komunitní spolupráce do jejich osobního i ekonomického života, a tak vznikly první primitivní zemědělská uskupení, ve kterých byla každá vesnice politicky i sociálně nezávislou malou republikou. Každý z obyvatel měl stejná práva a povinnosti a těmto vesnicím vládla rada sestavená z vesnických obyvatel – úředníků v roli zástupců duchů předků. I dnes je tato pozoruhodná struktura, kdy zástupci vesnice vládnou z povinnosti ke komunitě a bez peněžní odměny, v balijské společnosti typická.

Místní balijská vláda je nazývána banjar a je tvořena ženatými muži v dané lokalitě.

Na jednáních rozhodují a hlasují zvolení zástupci těchto mužů. Banjar kontroluje většinu komunitních činností od plánování chrámové oslavy až po důležitá rozhodnutí týkající se využití pozemků. Za prohřešky banjar uděluje pokuty, nejhorší trestem je vyloučení.

Vyloučení z banjar je v balijské společnosti, kde je komunita a důležitost mít svoje místo ve společnosti celým životem i identitou jedince, ekvivalentní k trestu smrti.²⁰ Ženy a děti tedy také patří k banjar, nicméně pouze muži se mohou účastnit schůzek a aktivně zde rozhodovat.

Ženy, které dnes často samy podnikají v turistických oblastech, musí s radou banjar komunikovat skrze své manžely a dosáhnout tak požadovaného cíle a vlivu (např. možnost dále provozovat svůj obchod).

Nedílnou součástí tradičního komunitního života na zemědělském Bali bylo od pradávna pěstování rýže a kultivace rýžových polí, která jsou vidět po celém ostrově v podobě stupňovitých teras a zavlažována starobylým důmyslným zavlažovacím systémem. Dříve byla každá rodina schopna vypěstovat úrodu dostatečnou pro uspokojení vlastní potřeby, pro obětiny bohů a také pro prodej na trhu. Není tedy náhodou, že k nejoblíbenějším bohům ostrova patří Dewi Sri, bohyně zemědělství, úrody a hojnosti, která je uctívána pravidelnými rituály pro vyjádření vděčnosti Balijců a kvůli odvrácení malé úrody, špatného počasí, znečištění půdy nebo napadení úrody škůdci. Ačkoli s přílivem turistů na ostrov se způsob života mnohých Balijců velice změnil - mnozí dali přednost pohodlnějšímu živobytí v cestovním ruchu před tvrdou prací v zemědělství a přijali mnoho odlišných zvyků a stylů života díky západnímu vlivu – kolektivní zodpovědnost zakořeněná v rýžovém hospodářství

20 BERKMOES, V. R., STEWART I., pozn. 4. S. 326

a náboženských tradicích stále určuje společenská pravidla a morálku každodenního života, dokonce i ve městech.

3.3

Balijci uctívají trojici hinduistických bohů Brahmu, Šivu a Višnu, kteří tvoří jednotu boha Sanghyang Widi a dále duchy předků či zakladatelů vesnic. Opomenuty nejsou ani přírodní živly: země, slunce a voda jakožto životodárné síly, oheň jakožto očistný živel. Také hory jsou zdrojem úrody, plodnosti a příbytkem bohů. Nejvyšší hora ostrova, Gunung Agung, je pro Balijce středem světa, bodem orientace.²¹ Na jejím úbočí se rozléhá Pura Besakih, nejposvátnější chrám (nazýván také „mateřský chrám“).

Ačkoli jsou balijští bohové rozdílní od lidských bytostí, neviditelní a nepolapitelní, mohou být pozváni do našeho světa, navštívit chrámy a lidské domovy, kde jsou přivítáni jako ctění hosté hudbou, jídlem a zábavou. Nebrání se kontaktu se smrtelníky a často jim také během obřadů pomáhají. Bohové jsou ovšem uctíváni jako abstraktní, duchovní bytosti – nikdy nenalezneme jejich konkrétní prezentaci v podobě svatých obrazů či různých předmětů (pokud tento předmět zrovna neobývají). Jejich protivníky jsou zlí duchové, kteří jsou v životě lidí nevyhnutelní stejně jako nemoci a strasti, a bohové se s nimi musí smířit, i když jimi opovrhují. Tyto zlé síly mají moc ovládnout a ničit cokoli – chrámy, domy, lidi i ostrov jako celek. Je právě na chrámových a vesnických kněžích, aby pomáhali lidem uklidnit zlé duchy a očistili tak své vesnice a města od nemocí nebo utrpení. V časech nepřízně a nemoci jsou také povoláni tradiční léčitelé (balian), kteří hrají důležitou roli v každé vesnici a o jejichž umění zacházet s černou magií, léčit nemoci a komunikovat s duchy předků jsou tradovány od nepaměti pověsti.

Uctívání různých přírodních živlů, duchů předků a místních božstev není však limitováno pouze na Bali. V původním jávanském hinduismu a dokonce i v Indii, jsou Višnu a Šiva vnímáni jako bohové „vyšší“ úrovně, nedosažitelní, zatímco pro masu obyčených lidí jsou přístupnější a bližší lokální bohové, kteří jsou stejně jako oni z nižší kasty.

Balijci se snaží vytvořit rovnováhu mezi dvěma protipóly – zlem, negativními silami, démony, nemocí, smrtí zastupujícími stranu levou a dobrem, pozitivními silami, bohy, zdravím, životem na straně pravé. Síly na straně levé produkují stavy magické nečistoty a oslabují sílu mysli i tělesné zdraví. Zastupují je démoni, symboly nemoci, úpadku, zášti, hrubosti a neštěstí, kteří jsou vymýtáni a uklidňováni obětinami s očistnou mocí a v minulosti

také krvavými oběťmi. Jedinec či komunita jsou náchylní jejich vlivu díky událostem jako je smrt příbuzných, narození dvojčat, incest, menstruace apod. Hromadění těchto zlých sil vyžaduje pravidelné očišťovací rituály půdy, vesnice nebo jednotlivce a pravidelné přinášení obětin. Síly na pravé straně přinášejí duchovní a fyzické zdraví, čistotu a musejí být podporovány vzýváním magických sil, které jsou obranou před silami zla. Patří sem duchové předků, bohové hor, úrody, země, vody a slunce, kteří jsou symboly krásy, spravedlnosti, bohaté úrody, dobra a zdraví obecně. Harmonie s bohy je dosažena prostřednictvím obětin a pravidelných rituálů, poslušností tradičnímu zákonu komunity (adat) a úsilím o rovnováhu v životě, nalezením středu mezi extrémy.

Rozdílnost mezi silami na levé a pravé straně, duchovní nečistotou a čistotou, nocí a dnem, nemocí a zdravím, měsícem a sluncem, ženským a mužským principem či smrtí a životem opět spojuje jedna, nejvyšší síla: bůh Šiva. Šiva je napůl mužem a napůl ženou – ztělesňuje jednotu mužského a ženského tvořivého prvku. Herečka a režisérka Cok Sawitri, která se svojí divadelní skupinou usiluje o zachování balijské kultury a také nesouhlasí se stereotypními postoji mnohých sociálních aktivistek a feministek, věří, že balijská kultura je

„genderově spirituální“ a vyrovnaná právě díky tomuto spojení ženského a mužského principu v Šivovi.²²

Luh Ketut Suryani, profesorka, psychiatrině a známá obhájkyně tradiční balijské kultury, upozorňuje na bohyni Saraswati – bohyni znalosti a vědění. Podle Suryani je symbolem veškerých rolí a dovedností, které je žena schopná ve společnosti vykonávat bez omezení. Saraswati má čtyři paže a stojí na lotosovém květu, což symbolizuje stabilitu.

V jedné ruce drží šňůru modlitebních korálků jakožto úctu k ostatním bohům, v druhé ruce banánový list – symbol učení a vzdělání, ve třetí ruce hudební nástroj znázorňující krásu a umění a ve čtvrté poupě, které reprezentuje klid, jemnost a příjemné vůně.²³ Suryani poukazuje ještě na další ženské elementy mezi balijským božstvem: oblíbenou bohyni úrody a hojnosti Dewi Sri nebo bohyni Dewi Durga, manželku Šivy, jejíž magické schopnosti propůjčují moc a sílu do života, nicméně je ztělesněním také ničivých, bojovných sil. Dále je zde Rangda, čarodějnice pojídající děti, zobrazována s visícími prsy, rozcuchanými vlasy a ostrými zuby. V tradičním divadelním tanci Barong je Rangda vždy přemožena dobrem – tanečníky kroužícími kolem ní; její nekontrolovatelná, magická a divoká ženskost musí být

22 BERNINGHAUSEN, J., KERSTAN, B., SOEPRAPTO-JANSEN, N. The Many Faces of Indonesian Women. Bremen: Kellner Publishing House, 2012. ISBN 978-3-939928-77-5. S. 45

23 BERNINGHAUSEN, J., KERSTAN, B., SOEPRAPTO-JANSEN, N., pozn. 22. S. 44

však držena pod kontrolou jen hrubou silou. Mnoho temných a mocných sil v balijské kultuře má ženské atributy – Suryani tak upozorňuje na moc žen, které nemusí být nutně ušlápávány dominantní mužskou částí společnosti (což je názor obhájkyň ženských práv) a podle tradiční starobylé kultury ani jako bezbranné bytosti vnímány nejsou. K postojům a názorům Suryani se ještě podrobněji vrací třetí část práce.

3.4

Nejvýznamějším chrámem na Bali je Pura Besakih, který se nachází na úbočí posvátné Gunung Agung, nejvyšší sopečné hory ostrova. V chrámu Besakih se konají pravidelné obřady a oslavy za účasti stovek i tisíců lidí. Bali je ale především známé ohromným množstvím chrámů (okolo 20 000), a tak se menší obřady za účelem potěšit bohy, vyhnat démony a vytvořit harmonii mezi zlými a dobrými silami konají každý den po celém ostrově. Chrámy jsou s výjimkou turistů a místních kněží, kteří je každodenně udržují, po většinu dne prázdné; Balijci je navštěvují pouze při konkrétních oslavách a událostech.

Balijské chrámy jsou převážně venkovní, otevřené, dominují jim monumentální zdobené brány, prostorná nádvoří, originální svatyně v různých podobách a vysoké orientální pagody;

podobný architektonický styl není vidět nikde na světě.

Každá „úplná“, tedy správně fungující komunita by měla mít nejméně tři chrámy: první, hlavní a nejstarší chrám pura puséh, který tvoří střed vesnice; druhý, pura desa, městský chrám, ve kterém se konají oficiální oslavy; a třetí, pura dalam, chrám mrtvých postavený na hřbitově, který je věnován bohům smrti a kremace.²⁴ Kremace je pro Balijce významnou událostí, slavnostním obřadem se specifickými rituály. Dále jsou zde soukromé chrámy významných osobností, královské chrámy, chrámy patřící rodinným klanům, chrámy zasvěcené rýži patřící každému ze zemědělských sdružení, mořské chrámy na plážích, lázeňské chrámy a chrámy zasvěcené bohům úrody, jezer, hor, či stromů. Každá rodina má navíc svoje malé soukromé chrámy a svatyně ve svých domovech (často v podobě malého místa vyhrazeného pro obětiny bohům).

Všechny velké oslavy a obřady (významnými jsou například oslavy výročí založení chrámu, očistný festival Nyepi či obřad kremace) poutají pozornost nejen speciálními rituály a úkony, ale také spektrem vůní a barev, tradičním oblečením Balijců, tanečními a divadelními vystoupeními (která jsou ve všech městech předváděna turistům), typickou hudbou hranou chrámovým orchestrem (gamelan) a především roztodivnými obětinami.

Obětiny, hmotné dary bohům, ovšem nenalezneme pouze ve velkých chrámech – jsou k vidění všude a tvoří součást každodenního života na Bali. Balijci je pokládají do svých malých domácích chrámů, před obchody, restaurace, na rohy ulic, před pokoje turistických ubytovacích zařízení a na další veřejná místa. Výrobu obětin mají na starosti ženy. Autorka měla možnost sledovat, jak ženy každé ráno současně s vařením, domácími pracemi a chystáním se na pracovní den připravují obětiny pro svůj rodinný chrám a dům (často i zvláštní obětiny pro nadcházející slavnostní obřady). Obětiny se sestávají z ovoce, rýže, květin, peněz, koláčků a v případě větších událostí i kuřat, prasat nebo složitějších pokrmů.

Balijci k nim přistupují s vážností hodnou obdarovávání samotného krále nebo nejbližšího přítele; účelem je potěšit bohy a usmířit zlé duchy, a tak obětiny musejí být především krásné, umně zhotovené a položené na vyzdobený oltář. Na chrámové oslavy nosí ženy velké obětiny obřadně na hlavě v zručně vyrovnaných komíncích a pyramidách; každé ráno však připravují pro domácí použití obětiny menší v podobě čtverce z banánového listu, na kterém je položeno několik zrnek rýže, barevné okvětní lístky, drobná mince a vonná tyčinka.

Vzhledem k četnosti oslav se výroba obětin stala pro ženy výdělečnou čiností – pro větší ceremonie je žádoucí vyrobit dary bohům podle určitých pravidel, která profesionální zhotovitelky obětin (tzv. tukang banten) ovládají. Tyto ženy jsou schopnými podnikatelkami, většinou zaměstnávají několik dalších vesnických žen a v balijské společnosti se těší vysokému postavení díky dobré znalosti náboženství v této oblasti. Vyrábějí i menší, každodenní obětiny prodávané v obchodech, které si v současné době kupují pracovně vytížené ženy. Komercializace těchto tradičních a posvátných povinností je však ostře kritizována aktivistkami hnutí za zachování balijských tradic a kultury Ajeg Bali, protože se tyto dovednosti přestávají předávat z ženy na ženu v rámci každé rodiny.²⁵

3.5

Hinduismus na Bali, ve své specifické otevřené formě, ovlivňuje nejen život místních, ale samozřejmě i pobyt zahraničních turistů. Nepřítomnost ramadánu a dalších tradic, dodržovaných v jinak muslimské Indonésii, značně usnadňuje cestovatelům pohyb po ostrově i komunikaci a vztahy s místními obyvateli. To se týká i oblečení a společenských norem. Ve většině chrámů a na posvátných místech je sice vyžadován tradiční oděv (sarong kolem boků, stuha vyjadřující úctu a zakrytá ramena) a určitá pravidla (např. zákaz vstupu během menstruace, stavu nečistoty), nicméně v ulicích měst žena oblečená v letním oděvu typickém

25 BERNINGHAUSEN, J., KERSTAN, B., SOEPRAPTO-JANSEN, N., pozn. 22. S. 52

pro západní civilizaci (tričko, šortky, krátká sukně apod.) nevzbuzuje žádné pohoršení ani není vystavena obtěžování balijskými muži, kteří by ji považovali za symbol provokace nebo sexuální objekt. Mladší generace Balijek a Balijců ve svém každodenním životě převzala styl oblékání od turistů a neomezuje se pouze na tradiční balijské oblečení. Plavky v plážových letoviscích jako je Kuta či Seminyak jsou taktéž na denním pořádku. Vše má ale svoje hranice a zahraniční návštěvníci by měli ctít místní kulturu, obzvlášť v menších tradičních vesnicích.

Místní kultura neukazuje intimitu a vztahy na veřejnosti – např. držení za ruce je obvyklé pouze u dětí, ale u zahraničních párů nevyvolá, stejně jako polibek, hromadné pobouření nebo problémy se zákonem. Stačí ovšem vycestovat na pouhých pár kilometrů vzdálený Lombok či přilehlou Jávu, které podléhají pravidlům islámu, a situace je diametrálně odlišná – co je akceptované na tolerantním, v tomto ohledu otevřeném Bali, je zde nepřípustné.

4 Život ženy v balijské společnosti

4.1

Indonésie je multikulturní zemí, zahrnuje přes 300 etnických skupin a jazyků. Každý region má své vlastní tradice a indonéské ženy se rády hlásí ke své rodné kultuře (na Bali tedy samy sebe nazývají Balijkami). Indonéské národní hodnoty jsou nicméně hluboce zakořeněné v národní filosofii Pancasila, kterou zavedl první prezident Sukarno ve 40. letech 20. století, založené na principu „jednoty v rozmanitosti“ - spojení početných etnických skupin, náboženství a jazyků v jeden národ. Zavedení těchto snah do praxe započatých během usilování o nezávislost od koloniální nadvlády a budování republiky se i dnes ukazuje jako neustálá výzva. Zvládnutí plurality v indonéském demokratickém systému se stalo důležitým tématem veřejných debat po pádu diktatury druhého prezidenta Suharta, která držela rigidní centralistickou kontrolu nad etnickou a náboženskou rozmanitostí v zemi. Role a postavení žen v rozdílných kulturních prostředích uvnitř Indonésie byly nicméně během těchto debat doposud opomíjeny.

Kulturní vzorce, které utvářejí lidské hodnoty a také řídí naše jednání, se mění. Svět se pod náporem globalizace smršťuje a vzniká prostředí, ve kterém se kultury spolu setkávají a střetávají. Političtí vůdci se vždy snažili o zvládnutí a řízení indonéské rozmanitosti a o shodu mezi jednotlivými etniky a náboženstvími. Současně byla Indonésie známá pro svoji schopnost odolávat vnějším vlivům a mocnostem díky asimilaci nových kulturních prvků do svých tradic, aniž by se vzdala těch původních. Jedná se o schopnost nevidět všechno černobíle, vyhýbání se postoji „buď/a nebo“ a místo toho zvážit i další možnosti, dojít ke kompromisu. V současnosti je ale vlna globalizace natolik silná, že vzrůstají obavy z toho, že tentokrát přizpůsobivost a odolnost kulturní i náboženské plurality na celém souostroví selže. Komercializace hodnot a životního stylu doprovázená konzumerismem se velmi rychle vstřebává do místních tradic a významně je mění. Stejně tak to platí pro univerzální humanistické ideály vycházející ze západní společnosti - především lidská práva a genderová rovnost. Na jedné straně jsou stále častěji diskutovány, avšak jako reakce na ně sílí fundamentalistická islámská hnutí či názory zastánců hinduistických tradic. Následující kapitoly popisují, jak se s těmito kulturními a společenskými změnami vyrovnávají ženy na ostrově Bali a jaké to má pro ně výhody či nevýhody.

4.2

Bali je západními turisty vnímáno jako tropický ráj, země věčně usměvavých lidí a symbol spokojeného života. Ve skutečnosti má ale svoje temné a pro pouhého návštěvníka neviditelné stránky, které se týkají především života balijských žen vyrovnávajících se s patriarchální společností a tradičními stereotypními přesvědčeními. Ženy, které návštěvníci mohou vidět v mnoha různých rolích jako prodavačky na trhu, chrámové tanečnice, starostlivé matky, podnikatelky nebo dělnice na stavbách, vypadají, že mohou vykonávat téměř vše podle svého přání. Ve skutečnosti tu je ale mnoho věcí, které dělat nesmějí a tato diskriminace není na první pohled patrná.

Může být překvapivé, že v souladu se zakořeněnými zásadami balijského hinduismu mají ženy na ostrově daleko menší vliv a možnost rozhodování než v mnoha muslimských komunitách v Indonésii (například v případě rozhodování o svěření dětí do péče ženy). Kromě národního indonéského práva podléhá Bali také místnímu tradičnímu právu - adat, které se formovalo již před staletími z balijského náboženského systému. Adat i dnes silně určuje ženám podřízené postavení v dominantní mužské společnosti, a to především v oblastech rodinného života. Před třemi lety došlo ovšem k pokrokovým úpravám v tomto zákoně a ženám se postupně otevírají vyhlídky na lepší budoucnost.

Ženy v balijské společnosti zastávají čtyřnásobnou roli matky, manželky, osoby výdělečně činné a té, která je zodpovědná za každodenní náboženské rituály a přípravu obětin.

V západní společnosti musely ženy vždy tvrdě pracovat, a tak usilovat o stejné postavení s muži ve své pracovní kariéře a zároveň zvládnout roli matky, manželky nebo obou najednou. Stejně tak i v Indonésii bylo od ženy očekáváno, aby přispívala do rodinného rozpočtu navzdory propagaci ideálu ženy jakožto „ženy pouze v domácnosti“, který zavedl režim prezidenta Suharta v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století. Tradičně byla starost o ekonomické zabezpečení vnímána jako světská, pro život základní činnost přenechaná ženám, zatímco muži se mohli soustředit na oblast politiky nebo veřejné správy.

Názory na roli a postavení balijských žen se liší v závislosti na tom, jak silně se autoři a kritici identifikují s balijskou kulturou. Zatímco feministky více posuzují aspekty života z perspektivy genderové rovnosti, tradicionalistky tyto ideály snažící se o harmonickou kulturu vidí skepticky. Zástupkyně feministických nevládních organizací a dalších skupin nepřetržitě napadají patriarchální adat, protože ženy podle něj nemají právo dědit, mají malý

vliv v rodině a komunitě a po rozvodu připadají jejich děti otcově linii.²⁶ Tyto organizace začínají nabírat na významu a jejich vlivem se mimo jiné zabývá kapitola 3.4 Manželství a rozvod. Na druhé straně obhájkyně balijské kultury argumentují, že ženy mají v tradičním náboženství a svých sociálních rolích dostatečně silné postavení a nepotřebují emancipaci v západním stylu. Tyto argumenty si získaly pozornost poté, co západní hodnoty a ideály zaplavily ostrov skrze cestovní ruch a mezinárodní obchod v posledních několika dekádách a jistě stojí za zvážení.

Významnou zastánkyní tradičního postavení ženy je psychiatrině a profesorka Luh Ketut Suryani, která roli žen v balijské kultuře často diskutuje v televizních pořadech či místním deníku Bali Post, přednáší na univerzitě a ve svém institutu. Je také členkou Ajeg Bali – hnutí reprezentujícího sílu a stabilitu balijského hinduismu, zákona adat a tradiční kultury v současné době velkých kulturních změn. Ajeg Bali vzniklo po bombovém útoku v jednom z balijských turistických center v roce 2002 s cílem posílit balijskou identitu a kulturu. Ve svých knihách cituje Suryani hinduistický koncept osobní karmy, pozici člověka ovlivněnou činy našich předků a životem budoucích generací, které ovlivní naše vlastní chování, a také poukazuje na význam ženských bohyň v balijském náboženství.²⁷

Sama Suryani neměla lehký životní osud, přesto však hájí balijské tradice. Její otec byl lékař pracující ve vládě známý svými názory proti kastovnímu systému. Jeho dcera se nicméně provdala za potomka jedné z původních královských konzervativních rodin. Suryani popisuje, jak dlouho trvalo rodině jejího manžela než ji konečně akceptovali a sňatek uznali;

ještě obtížnější však byl pro její syny dopad toho, že jejich otec je potomek krále a matka pouze z nižší kasty Sudra. Suryani popisuje, jak zvládla být matkou šesti chlapců zatímco učila ve svém lékařském institutu a pracovala jako terapeut a dobrovolník při různých společenských akcích. „Díky ovládání meditačních technik mi stačí čtyři hodiny spánku denně. Vždy jsem si našla dostatek času na vaření pro svoji rodinu po práci a čtení dětem před spaním. V noci jsem psala své články.“²⁸ Role matky a manželky je pro ni nejvyšší prioritou;

Suryanin život ale ukazuje její víru v to, že balijská žena se může stát čímkoli chce a zvládnout cokoli chce, pokud má dostatek sebedisciplíny a zároveň se přizpůsobí očekáváním, která na ni společnost klade. Tímto způsobem může dosáhnout zdaleka více úspěchů než vzpíráním se tradicím a hodnotám, které v místní společnosti fungují

26 BERNINGHAUSEN, J., KERSTAN, B., SOEPRAPTO-JANSEN, N., pozn. 22. S. 41 27 Viz kapitola 3.3 Bohové, bohyně a jejich uctívání

28 BERNINGHAUSEN, J., KERSTAN, B., SOEPRAPTO-JANSEN, N., pozn. 22. S. 43

a proniknout tak do oblastí či povolání, která byla ženám donedávna odepírána (platy mají ženy nicméně stále nižší než muži). Moderním ideálem balijské ženy je podle Luh Ketut Suryani žena, která místo naříkání a vytváření si zbytečně vysokých očekávání jednoduše dělá vše, co v danou chvíli může.

Kromě vlastního institutu, kde učí svoji specifickou formu terapie vycházející z hypnózy, založila také Suryani dvě centra na pomoc lidem s psychickými problémy. Doufá, že se jí podaří snížit počet sebevražd, kterých na Bali – především v severních nejchudších regionech - neustále přibývá. V letech 2004 a 2005 se počet sebevražd navýšil třikrát. Podle ní nejde pouze o zoufalství vyplývající z ekonomických problémů, ale příčinou je i váznoucí komunikace v rodině a komunitě.²⁹ Lidé mají nereálná očekávání od života, proto roste počet sebevražd v balijské společnosti zbavované tradičních hodnot. Tímto Suryani vyzývá ženy, aby opět přijaly původní tradice jako cestu k záchraně balijské kultury. Důkazem, že mohou být i přes to inovativní a nekonvenční, je sama Suryani – stala se první ženou na Bali, která pořádá a vede veřejná meditační setkání a otevřené kurzy, kde se schází i sto lidí najednou.

Pro některé je to první krok k psychoterapeutické léčbě.

Další zastánkyní tradic je již výše zmíněná umělkyně Cok Sawitri, která kritizuje stereotypní myšlení, které vidí u mnoha aktivistek a feministek. Místo toho obhajuje principy diverzity a úctu k místním zvykům a vědění. Umělci by se měli inspirovat balijským náboženstvím a kulturou, která je podle ní genderově vyrovnaná, a využít kosmických sil vycházejících z této rovnosti jakožto božskou inspiraci.³⁰ Tvrdí, že jako umělkyně si i přes zákon adat užívá dostatečné svobody a její nekonvenční životní styl neprovdané ženy často vystupující na politických shromáždění a žijící v malé umělecké čtvrti v Denpasaru je toho důkazem.

Anak Agung Tini Mirah Sastrawati je jednou z vnuček posledního balijského panovníka království Karangasem, který vládl ve funkci vícekrále až do konce koloniální nadvlády Holanďanů. Její život je portrétem toho, jak se žena z vyšší kasty stala úspěšnou a vlivnou podnikatelkou ve východním i západním světě, aniž by porušovala balijské patriarchální zákony a zvyky. Její babička vždy přísně dbala na dodržování tradic a učila své vnučky vyznávat původní hodnoty; rodiče princezny Mirah byli ale poměrně liberální a dovolili jí studovat na denpasarské univerzitě a později v Nizozemí. Mirah se v 80. letech vdala za židovského podnikatele z USA – podle balijských pravidel se sňatek s cizincem či

29 BERNINGHAUSEN, J., KERSTAN, B., SOEPRAPTO-JANSEN, N., pozn. 22. S. 44

partnerem z jiné kasty musel uzavřít v ženichově rodné zemi.³¹ Její dcera vyrůstá v prostředí obou kultur a poznává víru obou rodičů, jde tedy jakousi střední cestou. „Naše rodina si vybrala to nejlepší ze západního a východního světa a spojila to do něčeho nového. Obě kultury mají v sobě dobré i špatné, ale historie Bali ukázala, že spojení rozdílných hodnot a kultur může být velmi přínosné.“ říká Mirah.³²

I přes to, že Mirah procestovala celý svět a začala podnikat jako oděvní designérka angažovaná v zahraničním obchodu, ponechala si svoji hinduistickou víru a pevnou vazbu k tradicím. Aktivně podporuje restaurování starých chrámů, paláců a kulturního dědictví. Ve své textilní firmě nabízí práci mnoha mladým lidem a na oplátku od nich očekává, že podpoří její kulturní projekty. Pokračuje tak tedy v paternalismu jejího královského dědy moderním způsobem: závislost na panovnících byla objektivizována skrze platy a finanční odměny, ale reciproční očekávání – služba výměnou za jistoty – zůstala. Ekonomické vztahy jsou zakořeněny v kulturní a náboženské propojenosti. Ačkoli její bratr je oficiální správce jejich královského dědictví a paláce, je to Mirah, která stojí za organizací veškeré práce, různých akcí a shánění financí na opravy paláce. Na Bali platí, že na veřejnosti rozhodují striktně muži, ale ženy „tahají za nitky“ v zákulisí. Ženy také nemají žádné slovo na schůzích lokálních vlád banjar, které spravují každodenní problémy komunity. Pokud chce Mirah zorganizovat v paláci nějakou kulturní událost nebo investovat peníze do oprav, musí přesvědčit svého bratra a použít ho jako prostředníka – a věci jsou tak, jak mají být. Nesnižuje tím hodnotu svých akrivit a je také schopna prosadit změny a mít vliv, aniž by stála proti tradičním společenským pravidlům. Podobné je to i s rodinným rozpočtem, který spravuje její manžel. Proto, stejně jako Luh Ketut Suryani, kritizuje pokusy feministek narušit tyto tradiční genderové role a pravidla – i přes ně totiž dokáže dosáhnout svých cílů.

Na jedné straně jsou zde případy indelektuálek a umělkyň, které jsou výjimkou v balijské společnosti – ženy, které zužitkovaly specifické oblasti balijského náboženství a kultury, aby prosadily své cíle a vytvořily si život podle svých představ. Na straně druhé jsou však mnohé ženy, které jsou tak chudé, že nedokáží uživit svoji rodinu, protože byly opuštěny manželem a rozhodly se vychovávat samy své děti, čímž se staví proti adat. Zatímco ženy z vyšších vrstev si mohou vybrat z daleko širšího okruhu možností – jako Mirah a její dcera z toho nejlepšího, co západ a východ nabízí – ženy z nižší třídy mnohem obtížněji nachází rovnováhu mezi tradičními a moderními očekáváními, která na ně společnost klade.

31 Viz kapitola 4.5 Manželství a rozvod

32 BERNINGHAUSEN, J., KERSTAN, B., SOEPRAPTO-JANSEN, N., pozn. 22. S. 47

Suryaniny představy ideální, nestěžující si, pracovité ženy naprosto ignorují extrémní tlak, jakému je mnoho chudých žen vystaveno – jejich manželé si mohou po práci odpočinout a trávit čas s přáteli, zatímco ony se musí po celém dni uklízení a vaření pro jinou rodinu starat o vlastní domácnost.

Stejně jako v jiných společnostech i na Bali hraje velkou roli v postavení a příležitostech žen vzdělání. Ženy s dobrým vzděláním mají dnes mnohem více příležitostí než v minulosti. Velkou roli v tom hraje kampaň na podporu plánované rodiny s názvem „Two are enough“ („Dvě stačí“), která byla zavedena během autoritářské vlády prezidenta Suharta a vedla k dramatickému poklesu porodnosti. Ženy mající méně dětí mohou rychleji vstoupit na trh práce a dokonce i ty z konzervativních bohatých vrstev (potomci královských rodin) se vzdávají představy, že žena je primárně zodpovědná za domov a děti. Ženy s vysokoškolským vzděláním se stávají doktorkami, právničkami či úřednicemi, zatímco ty se středoškolským vzděláním většinou podnikají. Ženy ze střední třídy a s lépe placeným zaměstnáním také mají méně problémů se zvládnutím domácích povinností, pracovních povinností a povinností vůči komunitě, protože si mohou dovolit najmout chůvu nebo výpomoc v domácnosti. Při takovém scénáři je snazší dosáhnout Luh Ketut Suryanina ideálu ženy.

4.3

Pět století pod feudální vládou aristokracie na Bali je příčinou toho, proč byl celý společenský život, zvykosti a etiketa formovány institucí kasty – tedy vírou, že společenská pozice člověka je determinována jeho narozením do té či oné kasty. Balijský kastovní systém je podstatně uvolněnější a jednodušší v porovnání s absurdní intolerancí kastovních pravidel Indie. Společné mají přesvědčení, že dobré chování na této zemi přinese postup po kastovním žebříčku v další inkarnaci a špatné naopak sestup; současné společenské postavení je tedy výsledkem chování v předchozím životě.

Hinduistický kastovní systém se na Bali usadil až poté, co ostrov definitivně ovládla v první polovině 14. století jávanská královská dynastie Majapahit. Nicméně původní Balijci si vytvořili svůj třídní systém už dávno před tím. Hinduistický jávanský vliv nezasáhl mnoho semknutých horských komunit oddělených od feudálních teritorií, a tak i dnes zde stále ještě žijí Balijci, kteří neuznávají hinduistické kasty a pyšně si uchovávají své původní tituly a autority. Nejvyšší hodností je pasek a bandesa, vůdci dvou hlavních institucí starobylé komunity – nejposvátnějšího chrámu a síně shromáždění. Dívka jedné z těchto původních kast, která by se vdala za muže hinduistické aristokracie, by byla veřejně zapřena svojí