Analýza výkonnosti běžců na lyžích
Bakalářská práce
Studijní program: B7401 – Tělesná výchova a sport
Studijní obory: 7401R014 – Tělesná výchova se zaměřením na vzdělávání
7504R181 – Geografie se zaměřením na vzdělávání (dvouoborové) Autor práce: Filip Herbs
Vedoucí práce: PaedDr. Jiří Dygrín
Prohlášení
Byl jsem seznámen s tím, že na mou bakalářskou práci se plně vzta- huje zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, zejména § 60 – školní dílo.
Beru na vědomí, že Technická univerzita v Liberci (TUL) nezasahuje do mých autorských práv užitím mé bakalářské práce pro vnitřní potřebu TUL.
Užiji-li bakalářskou práci nebo poskytnu-li licenci k jejímu využití, jsem si vědom povinnosti informovat o této skutečnosti TUL; v tomto pří- padě má TUL právo ode mne požadovat úhradu nákladů, které vyna- ložila na vytvoření díla, až do jejich skutečné výše.
Bakalářskou práci jsem vypracoval samostatně s použitím uvedené literatury a na základě konzultací s vedoucím mé bakalářské práce a konzultantem.
Současně čestně prohlašuji, že tištěná verze práce se shoduje s elek- tronickou verzí, vloženou do IS STAG.
Datum:
Podpis:
Poděkování
Touto cestou bych chtěl poděkovat vedoucímu práce PaedDr. Jiřímu Dygrínovi za poskytnutí potřebných materiálů a cenných rad, které mně pomohly při zpracování bakalářské práce. Poděkování patří také trenérům a sportovcům ČKS SKI
JILEMNICE, bez jejichž pomoci by tato práce nemohla vzniknout.
Analýza výkonnosti běžců na lyžích
Filip Herbs BP – 2016
Vedoucí BP: PaedDr. Jiří Dygrín
Anotace
Cílem této bakalářské práce je analyzovat výkonnost vybrané skupiny běžců na lyžích.
V teoretické části je obecně charakterizován běh na lyžích a sportovní příprava v běžeckém lyžování. V praktické části se práce zabývá analýzou výkonnosti vybraných jedinců v sezóně 2015/2016.
Hodnoty k analýze byly získány pomocí funkčních a motorických testů, rozborem tréninkových deníků a z výsledků závodů.
Bylo zjištěno, že spolu velmi výrazně korelují výsledky těchto testů a závodů.
Testovaní, kteří dosahují nejlepších výsledků v testech také dosahují nejlepších výsledků v závodech.
Klíčová slova:
běh na lyžích, sportovní příprava, analýza výkonnosti, ČKS Ski Jilemnice.Analysis of efficiency of crosscountry skiers Anotation
The aim of this thesis is to analyse the performance of a selected group of cross-country skiers.
In the theoretical part cross-country skiing and sports training for cross-country skiing is generally characterized. Practical part deals with performance analysis of selected individuals in the 2015/2016 season.
The figures required for analysis were gained from the function and motoric tests, from training diaries' analysis and from competition results.
A noticeable correlation between the test and competition results was discovered.
Tested individuals, who achieve the best results in the tests, achieve also the best results in the competitions.
Key words:
cross country skiing, sport training, analyse of performance, ČKS Ski JilemniceObsah
Seznam tabulek ... 9
Seznam obrázků ... 10
Seznam zkratek: ... 11
Úvod ... 12
1 Cíle práce ... 13
1.1 Úkoly práce ... 13
2 Přehled teoretických poznatků ... 14
2.1 Běh na lyžích – Charakteristika. ... 14
2.2 Běh na lyžích – Historie ... 14
2.2.1 Předsportovní využití lyží ... 14
2.2.2 Sportovní využití lyží. ... 14
2.2.3 Vznik a vývoj lyžařského sportu ... 15
2.3 Běh na lyžích – Pohybová charakteristika ... 15
2.4 Běh na lyžích – Fyziologie ... 15
2.4.1 Energetický metabolismus ... 16
2.4.2 Dechová frekvence ... 18
2.4.3 Maximální spotřeba kyslíku -‐ VO2max ... 18
2.5 Sportovní příprava v běžeckém lyžování ... 19
2.6 Složky sportovní přípravy v běžeckém lyžování ... 20
2.6.1 Kondiční příprava ... 20
2.6.2 Metodika rozvoje pohybových schopností ... 22
Metodika rozvoje koordinačních schopností ... 23
2.6.3 Technická příprava ... 23
2.6.4 Taktická příprava ... 23
2.6.5 Psychologická příprava ... 24
2.7 Etapy sportovní přípravy ... 25
2.8 Tréninkové prostředky v běhu na lyžích ... 26
2.8.1 Obecné tréninkové prostředky v běhu na lyžích ... 27
2.8.2 Doplňkové tréninkové prostředky v běhu na lyžích ... 27
2.8.3 Speciální tréninkové prostředky v běhu na lyžích ... 28
2.9 Zvláštnosti přípravy dětí a mládeže ... 28
2.9.1 Věkové zvláštnosti ... 29
2.9.2 Senzitivní období ... 29
3 Metodika práce ... 31
3.1 Použité metody ... 31
3.2 Popis diagnostických testů ... 31
3.2.1 Spiroergometrie na bicyklovém ergometru ... 31
3.2.2 Skierg test na 3 min ... 31
3.2.3 Výběh Štěpanice -‐ Benecko. ... 32
3.2.4 Testy SCM ÚBD SLČR ... 32
3.2.5 Testy SG Jilemnice ... 33
3.3 Popis zkoumaného souboru ... 35
4.1 Analýza tréninkových deníků ... 37
4.1.1 Pojmy v tréninkovém deníku ... 37
4.1.2 Vlastní analýza tréninkových deníků ... 38
4.2 Analýza diagnostických testů ... 40
4.2.1 Testy SG Jilemnice ... 41
4.2.2 Testy SCM ÚBD SLČR ... 42
4.2.3 Analýza testů ČKS Ski Jilemnice ... 43
4.3 Analýza funkčních testů ... 45
4.3.1 Analýza výsledků závodů ... 47
4.3.2 Výsledky P.V. ... 47
4.3.3 Výsledky H.T. ... 48
4.3.4 Výsledky M.S. ... 49
4.3.5 Výsledky T.L. ... 50
5 Diskuze ... 51
6 Závěr ... 54
Seznam použité literatury ... 55
Seznam příloh ... 57
Seznam tabulek
Tabulka č. 1: Věkové kategorie a délka tratí v běhu na lyžích. (Gnad, 2005)
Tabulka č. 2: (Havlíčková, 1993) Energetický výdej v závislosti na rychlosti lyžařského běhu klasickou technikou.
Tabulka č. 3: Navrhované objemy tréninkových ukazatelů RTC.
(Ilavský, 2005, aktualizováno podle Ilavského, 2012)
Tabulka č.4: Tréninková frekvence s ohledem na věk. (Ilavský, 2005)
Tabulka č. 5: Doporučené procento času a počtu sportovní činnosti během rané, sportovní všestrannosti, sportovní́ specializaci a investovaní. (Côté, Fraser-Thomas, 2007)
Tabulka č. 6: Poměr všeobecné a speciální přípravy s ohledem na věk.
(Ilavský 2005)
Tabulka č. 7: Senzitivní období tréninku. (Franc, 2015)
Tabulka č. 8: Morfologická charakteristika zkoumaného souboru.
Tabulka č. 9: Tabulka výsledků testů SG Jilemnice - jarní část.
Tabulka č. 10: Tabulka výsledků testů SG Jilemnice - podzimní část.
Tabulka č. 11: Tabulka výsledků testů SCM - jarní část.
Tabulka č. 12: Tabulka výsledků testů SCM - podzimní část.
Tabulka č. 13: Tabulka výsledků testů SKI Jilemnice.
Tabulka č. 14: Tabulka výsledku P.V.
Tabulka č. 15: Tabulka výsledku H.T.
Tabulka č. 16: Tabulka výsledku M.S.
Tabulka č. 17: Tabulka výsledku T.L.
Seznam obrázků
Obr. č. 1: Časové zapojení energetických systémů. (Soumar 2004).
Obr. č. 2: Tabulka fyziologických hodnot. (Rusko 2003)
Obr. č. 3: Rozvoj VO2max a srdečního objemu v závislosti na věku a tréninku juniorů, národní skupiny a světové špičky. (Rusko, 2003).
Obr. č. 4: Vzájemné propojení pohybových schopností. (Suk, 2005)
Obr. č. 5: Vývoj sportovní výkonnosti v závislosti na koncepci dlouhodobého tréninku.
(Perič, Dovalil, 2010)
Obr. č. 6: Zapojení svalů při cvičení na Skiergu.
Obr. č. 7: Graf rozdílu objemu tréninkových hodin – dívky.
Obr. č. 8: Graf rozdílu objemu tréninkových hodin – chlapci.
Obr. č. 9: Graf rozdílu objemu tréninkových hodin – chlapci/dívky.
Obr. č. 10: Graf výsledků testu na Skiergu.
Obr. č. 11: Graf výsledků spiroergometrie P.V.
Obr. č. 12: Graf výsledků spiroergometrie H.T.
Obr. č. 13: Graf výsledků spiroergometrie M.S.
Obr. č. 14: Graf výsledků spiroergometrie T.L.
Seznam zkratek
:ATP - CP: Adenosin trifosfát - kreatin fosfát systém BM: Bazální metabolismus
BR: Kolečkové brusle
CHZ: Cyklické hodiny zatížení DZ: dny zatížení
FIS: Mezinárodní lyžařská federace HZC: Celkové hodiny zatížení IM: Imitační běh
INT: Intenzita zatížení Kl: Kolečkové lyže
LA: anaerobní energetický systém (anaerobní glykolýza), LA – laktátová acidóza (hromadění laktátu v těle při nedostatku kyslíku)
LY: Trénink na lyžích
OP:SP: Poměr obecných a speciálních prostředků RTC: Roční tréninkový cyklus
SCM: Sportovní centrum mládeže SG: Sportovní gymnázium
SI: Posilování
SLČR: Svaz lyžařů České republiky TF: Tepová frekvence
ÚBD: Úsek běžeckých disciplín VO2max : Maximální sportřeba kyslíku
Úvod
Téma této práce jsem si zvolil pro svůj velmi úzký vztah k běžeckému lyžování. Běhu na lyžích se sám aktivně věnuji. Stále se snažím závodit a sám trénovat. Před dvěma lety jsem přijal práci na částečný úvazek na sportovním gymnáziu v Jilemnici, jako trenér běžeckého lyžování. Také jsem v loňském roce absolvoval a následně splnil zkoušky pro udělení trenérské licence B trenéra běžeckých disciplín.
V rámci svého trenérského působení na gymnáziu v Jilemnici a v lyžařském klubu ČKS SKI Jilemnice jsem se dostal ke skupině mladších a starších dorostenců a dorostenek. To jsou kategorie, kdy dochází k velmi výrazným výkonnostním skokům. A právě práce s těmito sportovci mě přiměla přemýšlet nad tím, jaká část výkonnostního růstu je založena na tréninku a jaká část je dána vývojem jedince.
1 Cíle práce
Cílem práce je zhodnotit sportovní výkonnost v běhu na lyžích v kategoriích mladšího a staršího dorostu, porovnáváním tréninkových ukazatelů, výsledků motorických testů a funkčních parametrů ze spiroergometrie. Naměřené hodnoty porovnat také s výsledky závodů Českého poháru v běhu na lyžích.
1.1 Úkoly práce
• Historie běžeckého lyžování.
• Charakteristika běhu na lyžích.
• Fyziologická charakteristika běhu na lyžích.
• Sportovní trénink v běžeckém lyžování a jeho složky.
• Zpracování teoretických poznatků v běžeckém lyžování.
• Zpracování teoretických poznatků ve sportovním tréninku běhu na lyžích.
• Měření a zpracování výsledků motorický testů SG Jilemnice.
• Měření a zpracování výsledků motorický testů SCM.
• Měření a zpracování výsledků motorický testů ČKS SKI Jilemnice.
• Analýza tréninkových deníků.
• Analýza výkonnosti ve vybraných motorických testech.
• Analýza funkčních testů.
• Analýza výkonnosti v závodech.
2 Přehled teoretických poznatků
2.1 Běh na lyžích – Charakteristika
Běh na lyžích v dnešním pojetí neznamená jen závodní činnost spojenou s dosažením maximálního sportovního výkonu, ale také přináší prožitky z přírody a radosti z pohybu v zasněžené krajině. Potřeba pohybové aktivity aerobního charakteru má svůj význam při kompenzaci civilizovaného způsobu života současné generace. Zdravotní význam běhu na lyžích spočívající v prevenci onemocnění oběhového systému je jednoznačný. (Ilavský, 2005)
2.2 Běh na lyžích – Historie 2.2.1 Předsportovní využití lyží
Lyže vznikly pravděpodobně ve střední době kamenné tedy, 8 až 4 tisíce let před naším letopočtem, jako životní potřeba člověka v krajinách s dlouhotrvajícím zimním obdobím.
Lyže původně usnadňovaly zejména lokomoci na sněhu v cestě za potravou. Zdrojem poznatků o prehistorických lyžích jsou vykopávky, nálezy v rašeliništích a jeskynní kresby. (Dygrín, 2003)
První písemnou zmínku o lyžování nacházíme v šestém století, kdy Procopius (526-559) psal o „skriffinnar“ (klouzajících Finech). (Soumar, 2001)
Ve středověku začaly lyže sloužit kromě lovu také k zábavě jako lidová kratochvíle. V 17.
století byly lyže zařazeny do výzbroje norské armády a byly zřízeny celé lyžařské roty (švédsko-norská válka). A roku 1779 se dánský kněz Nicolay Jonge zmiňuje o tom, že v Norsku jsou běžně vidět hojně lyžující děti prostě jen pro zábavu. Zde lze hledat počátky toho, že se běh na lyžích postupně stal norským národním sportem. (Dygrín, 2003), (Soumar, 2001).
2.2.2 Sportovní využití lyží
Mezníkem v etapě sportovního použití lyží se stal rok 1843, kdy byl v norském městě Tromsø uspořádán první závod v běhu na lyžích. Nejznámější lyžařskou osobností této doby byl Nor Sondre Nordheim, vynikající závodník a zakladatel první lyžařské školy na světě ,,tzv. norské“. (Dygrín, 2003)
Okolo roku 1868 on a jeho lyžařští kolegové vítězili ve všech sportovních kláních v okolí dnešního Osla. Stalo se tak nejen díky vývoji v technice lyžování, ale i zlepšení materiálního vybavení. Kdy se Norheim pokusil zvýšit ovladatelnost lyží pomocí lepšího upevnění boty k lyži. Do té doby se používaly pouze jednoduché řemínky, které přidržovaly špičku boty k lyži. Norheim k nim přidal ohnuté březové kořeny, které zpevnily patu a tím zvýšily kontrolu nad ovládáním lyží. Norheim byl i objevitelem telemarku, který ještě více omezil smýkání lyží při změnách směru.“ (Soumar, 2001)
2.2.3 Vznik a vývoj lyžařského sportu
,,Roku 1877 byl založen v Kristianii první lyžařský klub na světě, pod názvem Kristiania Skiclub. Ten pořádal od r. 1879 skokanské závody na sněhovém můstku na Husseby Hill.
Tyto závody byly r. 1892 přeneseny do Holmenkollenu a tím založen jeden z nejslavnějších lyžařských závodů světa ve skoku a v běhu.“ (Dygrín, 2003)
„Roku 1910 vzniká v Oslu za účasti 11 lyžařských svazů Evropy, včetně svazu českého, tzv. Mezinárodní lyžařská komise. Cílem této komise bylo pořádat každoročně lyžařský kongres, který řídil lyžování na mezinárodní úrovni. Mezinárodní lyžařská komise uspořádala v r. 1924 u příležitosti „Týdne zimních sportů“ (dodatečně prohlášeno za I.
ZOH) kongres a ten rozhodl přeměnit komisi na Mezinárodní lyžařskou federaci (FIS).“
(Dygrín, 2003)
2.3 Běh na lyžích – Pohybová charakteristika
Běh na lyžích patří mezi cyklické sporty vytrvalostního charakteru, který se projevuje pravidelnou prací dolních a horních končetin, svalstva trupu a zad. Pohyb při běžeckém lyžování globálně zapojuje svalstvo celého těla, a tím všestranně a harmonicky rozvíjí funkční zdatnost a vytrvalost organismu. Vzhledem k vynaložené práci a rostoucí únavě při déle trvající pohybové činnosti je pro energeticky ekonomický běh na lyžích důležitá vysoká technická úroveň, která je dostatečně efektivní vzhledem k měnícím se vnějším podmínkám, tj. odrazu, skluzu, kvalitě sněhu a stopy a charakteru terénu. (Ilavský, 2005) Ilavský (2005) dále tvrdí, že mezi přednosti běhu na lyžích patří v jeho rekreační i závodní formě to, že nedochází k nadměrnému opotřebení a poškození pohybového aparátu vlivem gravitačního přetížení po odraze, k namožení a poškození svalových úponů a kloubních spojení celého pohybového aparátu. Při správném technickém zvládnutí běhu stylem klasickým nedochází ke zvýšenému zatěžování bederní páteře, při bruslení dochází ke zvýšeným nárokům na pohyblivost kyčelního a kolenního kloubu. Z tohoto tvrzení lze usoudit, že běh na lyžích je při správné technice velmi komplexní a pro pohybový aparát zdravý sport, kdy jsou zdravotní rizika limitována klimatickými podmínkami, a při extrémně nízkých teplotách mohou mít negativní vliv na respirační aparát. Optimální tepelná ochrana organismu sportovce vůči podchlazení se při výkonu realizuje nejen vhodným oblečením, ale i dostatečným zapracováním na výkon.
Hlavní rozdíly mezi atletickým během a během na lyžích:
• skluz na jedné lyži (v jednooporovém postoji) nebo na obou lyžích (v dvouoporovém postoji),
• nepřerušený styk se sněhem (podložkou),
• práce paží a odpich holemi“
(Chovanec, 1983)
2.4 Běh na lyžích – Fyziologie
Podle Havlíčkové (1993) je z fyziologického hlediska běh na lyžích charakterizován cyklickým opakováním pohybů, které se u jednotlivých běžeckých technik odlišují svým charakterem, tempem i funkční a metabolickou odezvou. Běh na lyžích představuje
trati, na rychlosti i technice běhu a ostatních vnějších podmínkách. Běh na lyžích vyžaduje dostatečnou svalovou sílu horních a dolních končetin, svalstva trupu a zad. Dále rychlost a nervosvalovou koordinaci. Značnou měrou zatěžuje oběhový a dýchací systém a účinně je tak rozvíjí.
Vzhledem k délce trvání závodu, viz tabulka č. 1, která je u žákovské a dorostenecké kategorie 3 – 40 min., u juniorů a dospělých 3 – 150 min., patří výkony v běhu na lyžích z fyziologického hlediska k činnosti silově vytrvalostního charakteru, ve sprintech k činnosti rychlostně - silové. (Ilavský, 2005)
2.4.1 Energetický metabolismus
Hodnota energetického výdeje při běhu na lyžích dosahuje hodnot 1100 – 1900 % bazálního metabolismu. Jsou to jedny z nejvyšších hodnot v porovnání s hodnotami jiných sportů, vezmeme-li v úvahu, že se jedná o vytrvalostní disciplínu. Z tabulky č. 2 můžeme vidět, že při běhu na lyžích rychlostí 14 km/hod. je spotřeba energie přibližně 1,4 kJ/min/kg.
Oxidativní podíl energetické úhrady energie záleží na délce trati a pohybuje se v rozmezí 80 až 100%.
(Ilavský 2005) Věková kategorie
Věková
rozmezí Délky závodních tratí
Nejmladší žactvo 9-10 let do 1 km Žákyně mladší 11-12 let 2, 3 km, sprint Žáci mladší 11-12 let 2, 3, 4 km, sprint Žákyně starší 13-14 let 3, 4, 5 km, sprint Žáci starší 13-14 let 3, 4, 5, 6, 7 km, sprint Dorostenky
mladší 15-16 let 3, 4, 5, 7, 10 km, sprint Dorostenci
mladší 16-16 let 4, 5, 6, 7, 10 km, sprint Dorostenky starší 17-18 let 5, 6, 7, 10 km, sprint Dorostenci starší 17-18 let 5, 7, 10, 15 km, sprint Juniorky 19-20 let 5, 7, 10, 15 km, sprint Junioři 19-20 let 5, 7, 10, 15, 30 km, sprint
Ženy od 21 let 5, 7, 10, 15, 30 km, sprint
Muži od 21 let 5, 10, 15, 30, 50 km, sprint
Tabulka č. 1: Věkové kategorie a délka tratí v běhu na lyžích. (Gnad, 2005)
Energetické krytí při běhu na lyžích probíhá v záležitosti na době trvání práce z několika energetických systémů. A to z:
• ATP – CP systému
• LA systémů
• Oxidativního systému Rychlost lyž. běhu
(km.h-1) Energetický výdej
(kJ.min-1.kg-1) nál. BM (%)
4 0,50 680
6 0,67 910
8 0,80 1090
10 0,92 1230
12 1,09 1490
14 1,38 1890
Obr. č. 1: Časové zapojení energetických systémů. (Soumar 2004).
Tabulka č. 2: (Havlíčková, 1993) Energetický výdej v závislosti na rychlosti lyžařského běhu klasickou technikou.
2.4.2 Dechová frekvence
Počet nádechů za 1 min. při běhu na lyžích dosahuje hodnoty až 60 vdechů. Minutová ventilace plic – tedy objem vzduchu , která projde plícemi za 1 min. má hodnotu přibližně 120 – 152 litrů a srdeční frekvence – počet stahů srdečního svalu se pohybuje v hodnotách 90 – 100% maxima. Tepová frekvence kopíruje profil běžecké tratě s časovou prodlevou, je submaximální až maximální na rovině a ve stoupáních a po sjezdech je o 5 – 15% nižší. Hladina laktátu (LA) v krvi s délkou závodní tratě klesá, v krvi je tím menší, čím delší je závodní trať – po běhu na 10 km bylo naměřeno 11 – 15 mmol. LA na 100 ml krve (Ilavský, 2005).
2.4.3 Maximální spotřeba kyslíku - VO2max
VO2max patří mezi jeden z nejzákladnějších ukazatelů výkonnosti při běhu na lyžích. Jedná se o ukazatel maximální spotřeby kyslíku. Udává se v ml a nebo v ml na kg tedy VO2max/kg. Podle Ilavského (2005) dosahuje maximální spotřeba kyslíku u světové elity více než 5,5 l/min., tj. více než 80 ml/kg/min., přední běžkyně 3,4 – 4,1 l/min., nebo 70 – 75 ml/kg/min.
A u mládeže 14-15 let se hodnoty pohybují u chlapců okolo 60 ml/kg a u dívek 55 ml/kg což je podle něj základem pro vytrvalostní trénink.
Rusko (2003) také tvrdí že VO2max a srdeční objem jsou důležitými faktory ovlivňující vytrvalostní schopnosti u mladých běžců na lyžích. Dlouhodobé studie mladých lyžařů ukázaly, že VO2max roste s věkem a tréninkem mezi patnáctým a dvacátým rokem života a roční růst VO2max je kolem 1 – 3 ml/kg/min-1 za rok.
K největšímu nárůstu v absolutním objemu srdce dochází po většinu období rychlého tělesného růstu v období mezi 14 – 16. rokem, ale k relativnímu nárůstu objemu srdce (ml/kg-1 tělesné váhy) dochází až po období puberty mezi 16- 20 rokem. (Rusko, 2003)
Obr. č. 2: Tabulka fyziologických hodnot. (Rusko 2003)
2.5 Sportovní příprava v běžeckém lyžování
Ve sportovní přípravě běhu na lyžích mají, stejně jako v ostatních sportech zásadní význam jednotlivé složky sportovního tréninku a to především složka: kondiční, technická, taktická a psychologická.
Gnad (2005) tvrdí, že tyto složky představují určitý komplex úkolů sportovního tréninku, ale každá složka je relativně samostatná a spolu s ostatními zároveň se spolupodílí na sportovním výkonu a zvyšování výkonnosti a trénovanosti daného sportovce.
Ilavský (2005) říká, že vhodným věkem pro rozvoj motorických schopností a dovedností je období okolo 10 - 12 let, kdy je pohybový projev charakterizován účelností a jistotou. A doporučuje, aby děti chodily už do lyžařských přípravek , kde se seznamují se základními lyžařskými dovednostmi formou her a soutěží, aby si později, kolem 11 roku, byli na lyžích dostatečně jistí a mohlo se s nimi pracovat na zdokonalovaní techniky.
Krizový věk, při kterém dochází k častému narušení motoriky, označuje Ilavský za období puberty mezi 13-15 lety (u dívek až o 2 roky dříve), kdy dochází k přemístění těžiště, ke změně pákových poměrů končetin a k rozdílnému vývoji těla a svalové hmoty. Od 15.
roku se následně funkce organismu srovnávají a může se přecházet k pozvolnému navyšování zátěže. (Ilavský, 2005)
Ilavský (2005) pro sportovce v 15 letech doporučuje 455 odtrénovaných hodin u chlapců a 400 hodin u dívek, kdy je nárůst hodin o proti předešlému roku cca 50 tréninkových hodin.
Viz. tabulka č.3.
Obr. č. 3: Rozvoj VO2max a srdečního objemu v závislosti na věku a tréninku juniorů, národní skupiny a světové špičky. (Rusko, 2003).
2.6 Složky sportovní přípravy v běžeckém lyžování
2.6.1 Kondiční příprava
Dovalil (2005) o kondiční přípravě tvrdí, že se primárně zaměřuje na ovlivnění pohybových schopností sportovce. Cílem této přípravy je rozvoj pohybových schopností, zejména se jedná o rozvoj silových, rychlostních, vytrvalostních, koordinačních schopností a pohyblivosti.
V každé pohybové činnosti, která vede ke sportovnímu výkonu můžeme sledovat tedy určité projevy ,,síly“, „vytrvalosti“, „rychlosti“ , jejichž poměr se liší v závislosti na pohybovém úkonu. (Dovalil, 2005)
Tabulka č. 3: Navrhované objemy tréninkových ukazatelů RTC. (Ilavský, 2005, aktualizováno podle Ilavskeho,2012)
Dovalil (2005) tedy dělí kondiční pohybové schopnosti na:
• silové schopnosti
• vytrvalostní schopnosti
• rychlostní schopnosti
Každé sportovní odvětví má své vlastní specifické projevy pohybových schopností a nároky na jejich úroveň rozvoje. Jednotlivé pohybové schopnosti se od sebe odlišují, proto se také od sebe odlišují metody jejich rozvoje, současně s tím však při záměrném rozvoji jedné pohybové schopnosti dochází k rozvoji i ostatních.
Běh na lyžích se řádí podle nároku na jednotlivé pohybové schopnosti mezi silově vytrvalostní disciplíny.(Gnad, 2005, 102 s.)
Suk (2005) tvrdí, že běh na lyžích je vytrvalostní disciplínou cyklického charakteru, a je pro něj rozhodující speciální schopnost - silová vytrvalost. V posledních letech vzhledem k zařazení dalších běžeckých disciplín, např. hromadných startů na střední a dlouhé tratě a sprinterských závodů stoupl význam také rychlostní (rychlostně – vytrvalostní) dispozice běžců.
V sprintech jde o vzájemné propojení všech schopností: rychlosti, síly a vytrvalosti.
Vzhledem k pravidlům se jedná vlastně o čtyři závody v jednom dni: kvalifikace – čtvrtfinále - semifinále – finále, při kterých jsou důležité schopnosti rychlostní a silové a postupně vzrůstá role vytrvalostní složky výkonu.
Obr. č. 4: Vzájemné propojení pohybových schopností. (Suk, 2005)
2.6.2 Metodika rozvoje pohybových schopností Silové schopnosti
Silové schopnosti jsou velmi důležité pro celkovou výkonnost v běžeckém lyžování a jejich rozvoji je třeba věnovat dostatek času. V běhu na lyžích jakožto ve vytrvalostním sportu se zaměřujeme především na sílu vytrvalostní, ovšem u hromadných startů a ve sprinterských závodech je třeba disponovat kvalitní silou výbušnou.
Perič (2004) tvrdí, že silovou průpravu lze rozvíjet již od mládí, neměli bychom však pracovat s příliš velkou zátěží a posilovat spíše s váhou těla. Od věku 15 – 16 let můžeme přidávat silovou zátěž.
Vytrvalostní schopnosti
Vytrvalostní schopnosti jsou zásadní pohybové schopnosti pro běžecké lyžování
Podle (Dovalila, 2005) rozhoduje o úrovni vytrvalostních schopností hlavně výkonnost dýchacího a srdečně-cévního systému.
Ilavský (2005) uvádí několik metod pro rozvoj vytrvalostních schopností:
• Volbou přerušovaného či nepřerušovaného zatížení.
• Aplikací rovnoměrné či střídavé intenzity.
• V úplném či neúplném zotavení.
• Velikostí intenzity a tím i dobou trvaní.
Perič (2004) tvrdí, že u dětí by se nejdříve měla rozvíjet aerobní vytrvalost. Do 10 let není nutný trénink přímo zaměřený na rozvoj vytrvalosti. A až kolem 11. – 12. roku je třeba začít rozvíjet vytrvalost. Ale je nutné dbát na nepřetěžování dětí.
Rychlostní schopnosti
Rychlost a rychlostní schopnosti jsou ze všech pohybových schopností nejvíce ovlivněné genetikou.
Podle Periče (2004), by měl být rozvoj rychlostních schopností ve sportovní přípravě dětí velkou prioritou.
Podle Ilavského (2005) je nutné ctít zásadu, rozvíjení rychlosti jen tehdy, je-li organismus schopen opakovat určitou činnost stálou, nesnižující se rychlostí.
Metodika rozvoje koordinačních schopností
Dovalil (2005) uvádí, že se od sebe jednotlivé sporty odlišují z hlediska nároků na koordinaci pohybů. Běh na lyžích řadí mezi sporty, kde se uplatňuje především jednoduchá lokomoce.
Podle Periče (2004) je ideální doba pro rozvoj koordinace okolo 12 -13 roku, kdy se jedinec dostává do tzv. „zlatého věku motoriky“ a dále tvrdí, že se koordinace rozvíjí ve třech směrech.
• Všestranný pohybový rozvoj.
• Základy pro techniku dané sportovní disciplíny.
• Lepší zvládání nečekaných situací při soutěžích.
2.6.3 Technická příprava
Ilavský (2005) klade velký důraz na to, aby technika byla dostatečně automatizovaná a stabilizovaná, čímž myslí, aby jedinec dosahoval co nejlepšího technického provedení nejenom vzhledem k narůstající únavě z dlouhotrvající zátěže, ale i vzhledem k měnícím se vnějším podmínkám.
Perič a Dovalil (2010) poukazují na individuální zvláštnosti techniky každého jedince, což dodává lyžařské technice jedinečný a osobitý ráz, který se označuje jako styl.
Ilavský (2005) doporučuje nácvik techniky v souladu s biologickými a motorickými předpoklady v jednotlivých věkových obdobích.
V běžeckém lyžování rozeznáváme dvě základní techniky jízdy a to jízdy způsobem klasickým a způsobem volným (bruslení), ale v poslední době se spolu se vzrůstajícím trendem dálkových běhů začíná vyhraňovat nový technický způsob a to způsob soupažný.
Při nácviku techniky se u dětí začíná s rozvojem techniky klasické, jelikož se všeobecně pokládá za základní techniku, která rozvíjí rovnováhu cit pro skluz a cit pro odraz. A také je mnohými trenéry považována, zvláště u dětí za zdraví šetrnou. Toto tvrzení je však pouze všeobecné a nebylo podpořeno žádným výzkumem.
2.6.4 Taktická příprava
„Taktická příprava se chápe jako proces osvojování a zdokonalování vědomostí, dovedností, schopností a postupu, které umožní sportovci vybírat v každé sportovní situaci optimální řešení a toto řešení úspěšně prakticky realizovat.“ (Dovalil, 2002)
Z pohledu běžeckého lyžování, které je individuálním sportem, taktika nemá až takový význam v dětských nebo dorosteneckých kategoriích. Přesto ji není radno podcenit a může rozhodovat o úspěchu a neúspěchu. Lze tedy říci, že význam taktiky stoupá s délkou a náročností závodu.
O významu taktiky u mládeže Gnad (2005) tvrdí, že by se u mládeže měly vytvářet předpoklady taktického jednání jako: nacvičováni pocitu a odhadu rychlosti, správné
rozložení sil v průběhu závodu, zvolení správného způsobu techniky běhu, schopnost přizpůsobeni se rychlosti jiného závodníka, reakce na změny tempa apod.
Také Ilavský (2005) uvádí, že je důležité začít s vytvářením předpokladů taktického jednání již v mládežnickém věku. Jedná se především o učení se hodnotit a analyzovat situaci a hledat co nejefektivnější řešení. Dále nácvik odhadnutí tempa a rozložení sil v průběhu závodu.
Jako první však by si měl trenér zjistit osobnostní vlastnosti jedince (melancholik, cholerik, flegmatik, sangvinik), schopnosti jeho osobnosti a jak tyto vlastnosti a schopnosti využít z hlediska taktiky v závodě.
Dle Chovance (1983) dělíme taktiku běžce na lyžích na:
• Vytváření předpokladů taktického jednání během dlouhodobého tréninku.
• Taktické jednání v období těsně před startem.
• Taktickou činnost během vlastního závodu.
2.6.5 Psychologická příprava
Každý sportovní výkon představuje psychickou zátěž, která vyplývá z obavy před závodem, obavy z výsledku, z nepříznivého vylosováni, neschopnosti snášet neúspěch, z obavy zklamáni rodiny, trenéra či diváku apod. Psychické procesy se tak dotýkají́
předstartovních, startovních i postartovních stavů. Ilavský (2005)
Při výkonu v běhu na lyžích hrají z psychologického hlediska významnou roli jednak faktory podmiňující sportovní výkonnost obecně – např. aktivační úroveň a schopnost její regulace, motivace, aspirační úroveň, frustrační tolerance atd., především ale schopnost odolávat únavě při déletrvající pohybové činnosti, zvláště udržení rychlosti při vzrůstající únavě, odolnost vůči nepříznivým klimatickým podmínkám a jejich změnám, schopnost vyrovnat se s nevhodně namazanými lyžemi, či negativní změnou počasí, riskováni pádu nebo nasazení vysoké rychlosti na začátku tratě atd.
(Ilavský 2005)
Ilavský (2005) dále rozděluje psychickou zátěž na tyto 3 stavy:
Předstartovní stavy – Trvající do doby než závodník odstartuje. Jedná se především o zklidnění aktuálních psychických stavů před startem, spojených s rozcvičením a přesvědčováním se o dobré připravenosti na závod. Současně se vyskytují negativní vlivy, související s pocitem nejistoty z možnosti vzniku problému nevhodně přepravených lyží nebo příliš obtížné tratě.
psychický tlak, vzniklý z obav o získání co nejlepší postartovní pozice, přinášející úspěšný výsledek.
Postartovní stavy – Souvisí s momentálním průběhem závodu. Tyto situace již závodník musí řešit často pod určitým psychickým tlakem sám. Psychologická příprava velmi často souvisí i s taktickou přípravou, při které se závodník učí právě tyto často krizové situace vhodně řešit. Psychiku závodníka určitým způsobem může ovlivňovat trenér, ve složitějších případech psycholog.
2.7 Etapy sportovní přípravy
Autoři Bolek, Ilavský, Soumar (2008) uvádí, že ve sportovním tréninku je nutné vycházet z dlouhodobého tréninkového procesu a dbát přirozený vývoj jedince. Dále je nutné věnovat pozornost postupnému vývoji mladých sportovců a zbytečně je neakcelerovat brzkou specializací nebo nepřetěžovat nadměrnými tréninky. A to i v případě, že jsou na ně výkonnostně i fyziologicky připraveni.
Tabulka č. 4: Tréninková frekvence s ohledem na věk. (Ilavský, 2005)
Obr. č. 5: Vývoj sportovní výkonnosti v závislosti na koncepci dlouhodobého tréninku.
(Perič Dovalil, 2010)
V tabulkách č. 4 a 5 jsou uvedeny doporučené objemy tréninkové frekvence a doporučené procento času během rané sportovní všestrannosti. Při dodržení těchto objemů by mělo dojít k všeobecnému sportovnímu vývoji.
Ilavský (2005) uvádí 3 etapy sportovní přípravy na základě dlouhodobého tréninkového plánu.
Etapa základní sportovní přípravy (10 – 16 let) kde je kladen hlavní důraz na všestrannost, dále adaptace na pravidelnou zátěž a vytvoření předpokladů pro výkonnost v pozdějším věku.
Etapa speciální sportovní přípravy (17 – 20 let) kdy se přechází od všestrannosti ke specializaci, dochází k navyšování tréninkové zátěže. Dále se mění poměr obecných tréninkových prostředků a speciálních tréninkových prostředků, kdy se využívání speciálních tréninkových prostředků zvyšuje.
Etapa vrcholové sportovní přípravy je vrcholnou etapou sportovního tréninku, jejímž cílem je úspěšná sportovní reprezentace na vrcholných soutěžích V této etapě je kladen důraz hlavně na upevňování zdravotního stavu a udržení nejvyšší sportovní výkonnosti.
2.8 Tréninkové prostředky v běhu na lyžích
Jako v každém sportu rozdělujeme z hlediska rozvoje pohybových schopností a dovedností tréninkové prostředky na obecné a speciální. Vzhledem ke geografické poloze České
Tabulka č. 5: Doporučené procento času a počtu sportovní činnosti během rané, sportovní všestrannosti, sportovní specializaci a investovaní. (Cote, Fraser-Thomas, 2007)
Ilavský (2005) rozděluje tréninkové prostředky na obecné, speciální a doplňkové a jejich doporučený poměr najdeme v tabulce č. 6.
2.8.1 Obecné tréninkové prostředky v běhu na lyžích
• Běh - Atletický běh v terénu i na dráze.
• Chůze - pohyb cyklické povahy v převážně členitém terénu, vysokohorská turistika.
• Cyklistika - pohyb cyklické povahy, šetří kloubní spojení a v běžeckém tréninku často přetěžované úpony Achillových šlach.
• Koloběžka - tréninkový prostředek, charakterem velmi podobný lyžařskému odrazu.
• Hry – sportovní hry, zejména: basketbal, fotbal, házená, tenis, volejbal. Drobné hry: honičky, štafety, úpolové hry.
• Kondiční gymnastika – prostná cvičení, cvičení na nářadí, cvičení s náčiním i bez něj.,
2.8.2 Doplňkové tréninkové prostředky v běhu na lyžích
• gymnastika – průpravná, kompenzační, akrobacie, bez náčiní na nářadí.
• lehká atletika – skoky, vrhy, běhy, běhy včetně překážkových a terénních, i závody.
• hry – drobné, štafetové, úpolové, míčové.
• plavání – základní plavecké způsoby, skoky do vody, záchrana tonoucího
• vodácké sporty – kanoistika, veslováni, vodní lyže, windsurfing.
• turistika – vodácká, cyklistická, pěší putovní tábory, vysokohorská turistika.
Od dorostu:
• orientační běh – základy orientace, cvičné závody, závody v OB.
Tabulka č. 6: Poměr všeobecné a speciální přípravy s ohledem na věk. (Ilavský, 2005)
• sjezdové lyžování – především v počátcích zimního období má sjezdová příprava velký význam, zlepšuje cit pro skluz na sněhu
Podle Ilavského (2005) je jedním z velmi vhodných všeobecných a doplňujících sportovních prostředků gymnastická průprava, kterou lze použít nejenom jako nástroj pro rozvoj všeobecné pohybové přípravy, ale i jako složku kondiční a kompenzační.
2.8.3 Speciální tréninkové prostředky v běhu na lyžích
• Běh na lyžích – Pohyb převážně cyklické povahy, ve kterém se používá klasickém způsobu běh střídavý, běh soupažný, prostý běh, změny směru, sjezdové postoje a jejich kombinace v závislosti na terénu, dále běh volným způsobem (bruslením).
Základním úkolem je překonat vymezenou trať v co nejkratším čase.
• Kolečkové lyže a kol. brusle – cyklický pohyb charakterem a rozsahem blízký běhu na lyžích
• Imitace běhu na lyžích – za imitaci považujeme chůzi a opakované skoky s holemi nebo bez holí, jsou charakterem blízké běhu na lyžích do kopce se zdůrazněním síly odrazu, švihové práce nohy a paže, případě síly odpichu.
2.9 Zvláštnosti přípravy dětí a mládeže
Tréninky by celkově měly odpovídat věku sportovců v jednotlivých tréninkových skupinách. Nemělo by se jednat o miniaturu tréninku dospělých sportovců. (Opočenský, 2012)
Perič (2005) označuje nejdůležitější období motorického vývoje dětí především období mezi 9-12 lety a označuje ho jako „zlatý věk motoriky“, kdy jsou děti schopny získat všestranné sportovní dovednosti, které představují základy pro budoucí rozvoj v jednotlivých sportovních disciplínách.
Krištofič (2006) o gymnastické průpravě tvrdí, že je základem všestranné přípravy mladého sportovce. Dále bychom si podle něj měli vytyčit následující cíle: naučit se účelně pohybovat, získat lepší koordinaci, rozšířit pohybovou základnu podporující snadnější provedení jednotlivých pohybů a zautomatizovat si schopnost pohyby bezpečně a stabilně zvládat.
Podle Periče (2004) by sportovní příprava mládeže měla splnit následující úkoly:
Nepoškodit děti – tzn. nezatěžovat mladé sportovce přílišným fyzickým ani psychickým stresem. Mezi fyzická poškození patří především skolióza páteře, předčasná osifikace kostí, různé kostní výrůstky, únavové zlomeniny. Psychické poškození vede k úzkosti, frustraci, nebo až k depresivním onemocněním.
Vytvořit vztah ke sportu jako k celoživotní aktivitě – Snažit se v dětech vypěstovat
to, aby děti získaly tzv. ,,cit pro sníh‘‘ a aby dokonale ovládaly lyže a techniku jízdy na nich.
2.9.1 Věkové zvláštnosti
Dovalil a kol.(2007) tvrdí, že soustavná tréninková činnost začíná okolo 6 - 7 roku.
Z hlediska motorického, tělesného a psychologického vývoje můžeme považovat za dětský věk rozmezí mezi 6 - 15 rokem. Toto období ještě rozdělujeme na:
• Mladší školní věk (6 - 10 let)
• Starší školní věk (11 - 15 let)
V této době se z hlediska tréninku snažíme vést děti k všestrannosti, vytváříme jim vztah ke sportu nejen jako ke hře, ale i jako k určité povinnosti. Velmi důležitá je v tomto období i osoba trenéra, která je pro děti přirozenou autoritou.
Na dětský věk pak dále navazuje období:
• Adolescence (16 - 20 let)
V období adolescence, dochází k úplnému vývoji po anatomicko - fyzické stránce okolo 18 let. Dochází k úplnému funkčnímu rozvoji a také k úplnému rozvoji pohybových schopností. Ve sportovním tréninku se dostávají k vrcholu rychlostních schopností.
Avšak je třeba dát pozor na to, že adolescentům obvykle chybí životní zkušenosti a to platí i ve sportu. Týká se to především sportovní výkonnosti, kdy jim chybí zkušenosti z hlediska techniky a taktiky. A zvláště u běhu na lyžích, který je vytrvalostním sportem, jim schází ke špičkovému výkonu maximální vytrvalost a maximální síla.
2.9.2 Senzitivní období
Podle Dovalila a Periče (2007) jsou senzitivní období vývojové časové etapy, které jsou zvláště vhodné pro trénink určitých sportovních úloh spojených s rozvojem jednotlivých pohybových schopností a dovedností.
U dětí je v těchto obdobích dosahováno největšího růstu jednotlivých pohybových schopností. Naproti tomu nevyužití těchto období může vést k pomalejšímu růstu a nekvalitnímu projevení dané pohybové schopnosti. Zároveň jejich rozvoj vyžaduje větší množství času a často jsou výsledky neuspokojivé.
Senzitivní období není příliš vhodné určovat podle kalendářního věku, měli bychom se spíše řídit věkem biologickým tj. reálným stupněm vývoje. Dále bychom se měli řídit i podle pohlaví, děvčata biologicky dospívají dříve než chlapci.
V tabulce č. 7 jsou tučně vyznačeny dané pohybové schopnosti, které bychom měli primárně rozvíjet v určitém věkovém období. To ale neznamená, že se budeme věnovat pouze jim a ostatní pohybové schopnosti zanedbáme.
Vždy se snažíme o to, aby pohybové schopnosti s velkou efektivitou v daném období zaujímaly větší část tréninku, než ty s menší efektivitou.
Jak můžeme vyčíst z tabulky č. 7, tak v dětství je velmi důležité dbát na rozvoj koordinace rychlosti a pohyblivosti. Sekundárně se snažíme také rozvíjet aerobní vytrvalost a základní sílu (posilovaní s vlastní vahou těla)
Tabulka č. 7:Senzitivní období tréninku. (Franc, 2015)
3 Metodika práce
Metodologie je návodem k rozumnému a efektivnímu tedy i ekonomickému postupu na cestě za poznáním skutečnosti. Proces vědeckého poznání se skládá ze dvou etap. První etapa je získávání poznatků, druhá pak jejich zhodnocení za účelem zobecnění. K základním metodám vědecké práce v první etapě patří pozorování, popis, srovnávání a experiment. U druhé etapy to jsou analýza, syntéza, indukce, dedukce a analogie (Kovář, Blahuš, 1993).
3.1 Použité metody
V této práci bude použita především metoda analýzy.
Analyzovanými dokumenty budou tréninkové deníky, výsledky funkčních vyšetření u sportovního lékaře, výsledky motorických testů pořádaných SG Jilemnice, Svazem lyžařů ČR a klubem ČKS SKI Jilemnice.
Ke zpracování zanalyzovaných dat, bude použit kancelářský balík MS Office a především jeho software MS Excel, který převede analyzované hodnoty do grafů a tabulek.
3.2 Popis diagnostických testů
K získání dat potřebných k analyzování výkonnosti, je nutné, aby sportovci absolvovali několik diagnostických testů.
3.2.1 Spiroergometrie na bicyklovém ergometru
Je metoda pro stanovení aerobní kardiorespirační zdatnosti analýzou vydechovaného vzduchu při maximálním fyzickém zatížení organismu. Tato metoda je nejčastěji prováděna v laboratoři na bicyklovém ergometru. Ze všech zátěžových testů je spiroergometrie nejkomplexnější a nejlépe vypracovanou formou vyšetření transportního systému pro kyslík. Vilikus (2012)
Spiroergometrie na bicyklovém ergometru se provádí tak, že se testovaný jedinec posadí na ergometr a po 10 min. rozjetí je mu nastavena zátěž, která se každou minutu lineárně zvyšuje. Testovaný jedinec se snaží vydržet co nejdéle odporovat nastavené zátěži. Během tohoto testu se TF blíží k maximu. Test mimo obecných funkčních parametrů také vypovídá o úrovni vytrvalostní síly dolních končetin
3.2.2 Skierg test na 3 min
Tato metoda je velmi specifická pro běžecké lyžování, používá se pro stanovení rychlostně - vytrvalostní síly horních končetin a trupu. Při níž se imituje jízda soupaž. Klub ČKS Ski Jilemnice provádí test tahu po dobu 3 minut, kdy je cílem dosáhnout nejvyššího wattového průměru. Na konci testu se jedinec dostává do TF převyšující hranici ANP a hodnota
3.2.3 Výběh Štěpanice - Benecko
Terénní test, který patří do testování klubu ČKS SKI Jilemnice. Jedná se o výběh měřící 4,59 km s celkovým převýšením 370 m (klesání 18 m). Jelikož se jedná o terénní test, tak značnou roli v dosažených výkonech hrají aktuální klimatické podmínky, zejména množství srážek a teplota. Testovaný jedinec se snaží trať uběhnout v co nejkratším čase.
Během testu se TF blíží k maximu a po doběhnutí je hodnota laktátu okolo 11-13 mmol/l.
3.2.4 Testy SCM ÚBD SLČR
Testová baterie používaná od roku 2015 úsekem běžeckých disciplín SLČR.
1. Pohyblivost:
• Předklon - K testu využijeme vyvýšený schod či lavičku. Měření probíhá bez bot a měříme přesah prstů (na lavičku je nutné připevnit tabulku s hodnotami +/- cm).
Tento test je možné provádět i v sedu – chodidla jsou opřena o vyvýšený schod a opět. měříme přesah prstů.
• Přednožení - Test je vhodné provádět na žíněnce či podložce. Sportovec vleže na zádech přednoží levou (pravou) nohu a vydrží v této poloze. Minimum, které je třeba splnit, je cca 90°, výdrž 10 s.
• Sed roznožný - Testovaný provede sed roznožný, provádí předklon trupu a pokládá předloktí na podložku. Dolní končetiny udržuje napjaté. Zapisujeme, zda testovaný položil celé předloktí na podložku či ne.
2. Sed - leh za 1 min:
• Testovaný leží na podložce, ruce v týl, dolní končetiny pokrčené, chodidla na podložce (zapřená o žebřiny anebo mu další sportovec drží nohy u podložky). Na povel provádí́ opakovaný leh-sed a to buď přímo či šikmo (loktem k opačnému Obr. č. 6: Zapojení svalů při cvičení na Skiergu. (online, dostupné z :
http://fitnesspod.im/blog/post.php?s=2014-08-22-skipod)
3. Shyby (na doskočné hrazdě):
• Test začíná ve visu nadhmatem na hrazdě. Testovaný provádí opakované shyby.
Započítáme pouze ty, při nichž testovaný dostane bradu do polohy nad úroveň žerdi.
4. Desetiskok:
• Ze stoje rozkročného provádíme odrazy střídnonož, jednotlivé doskoky jsou na plné chodidlo. Po posledním odrazu následuje doskok na obě. Měříme vzdálenost od prvního odrazu po poslední doskok.
5. 30 m letmo:
• Testovaný se rozbíhá na dráze 20 m, stupňuje svou rychlost tak, aby na měřeném úseku 30 m dosáhl svého maxima.
6. 1500 m:
• Testovaný může využít tretry či nikoli. Na povel „na místa“, zaujme testovaný startovní polohu a na výstřel vybíhá z vysokého startu. Časy v rámci testů SLČR jsou naměřeny na oválu a 250 m (2015).
7. Výdrž na předloktí:
• Výchozí polohou pro tento cvik je podpor na předloktí (prsty směřují dopředu).
Testovaný se snaží o co nejdelší výdrž ve statické poloze, v jedné rovině maximálně zpevněný, aniž by docházelo např. k prohýbání v bedrech, vysazení hýždí a ohnutí v zádech atd.
3.2.5 Testy SG Jilemnice Testová baterie SG Jilemnice.
1. Plavání 100 m volný způsob:
• Testovaný plave vzdálenost 100 m libovolným plaveckým způsobem, který však nesmí během plavání již měnit. Startuje se skokem ze startovního bloku nebo odrazem z vody pod blokem. Délka bazénu 25 m.
2. Shyby/výdrž ve shybu (na doskočné hrazdě):
• Test shybu se shoduje s testem prováděným ÚBD SLČR. Výdrž ve shybu: měříme čas, po který testovaný jedinec udrží ve shybu bradu nad úrovní hrazdy.
3. Hod plným míčem:
• Test provádíme ze stoje mírně rozkročného, míč nad hlavou (autovým hodem).
Provedeme odhod míče obouruč z podřepu, mírného zapažení a prohnutí trupu.
Snažíme se co nejpřesněji zaznamenat místo dopadu. Po odhodu je přešlap možný.
4. Člunkový běh na 6x10 m:
• Testovaný jedinec běží 6x10 m, kdy se vždy po 10 m otáčí okolo kužele o 180°
a z téměř nulové rychlosti se maximálním úsilím rozbíhá.
5. Běh na 100 m:
• Testovaný jedinec běží maximálním úsilím vzdálenost 100 m. Startuje se dle pravidel lehké atletiky ze startovních bloků.
6. 10-ti skok:
• Metodika stejná jako u testu prováděného pod hlavičkou SLČR.
7. 1500/800 m:
• Viz testy SLČR. Časy naměřené v rámci testů SG Jilemnice jsou naměřeny na oválu o délce 333 m.
3.3 Popis zkoumaného souboru
Pro tuto bakalářskou práci jsem záměrně zvolil proband z řad členů klubu ČKS Ski Jilemnice a zároveň studentů 1. ročníku SG Jilemnice. Jejich sportovní minulost v běžeckém lyžování je shodná. Se sportovním tréninkem běhu na lyžích začali na ZŠ v Jilemnici, kdy v 5. třídě, přešli do sportovních tříd, tam trénovali pod vedením V.
Korbeláře a V. Jindřiška. Po přechodu z žákovských kategorií do dorosteneckých, přešli do tréninkové skupiny SG Jilemnice pod vedením V. Hamana, K. Randáka a F. Herbse. V této tréninkové skupině působí i ve sledovaném období. Na závodech jsou zařazeni do dorosteneckých kategorií (H.T., M.S., T.L. - mladší dorost druhým rokem a P.V. - starší dorost prvním rokem).
P.V.
P.V. ročník narození 1999, je pro letošní rok v kategorii starších dorostenek. Je to závodnice drobného vzrůstu, ale velmi dobrých funkčních parametrů. Disponuje výbornou obecnou zdatností a výbornou vytrvalostní silou dolních končetin. Dále má téměř dokonalou techniku jízdy na lyžích. Lyžařským projevem je převážně vytrvalkyně. Ale je schopná se prosazovat i ve sprintech a to zejména v pozdějších částech, tedy v semifinálových a finálových rozjížďkách. Má výborné tempařské schopnosti a nasazené tempo dokáže držet po celou dobu i na delších distancích. Má zodpovědný a svědomitý přístup k tréninku. Pro sezónu 2015/16 je zařazena do reprezentačního družstva Olympijských nadějí.
H.T.
H.T. ročník narození 2000, je pro letošní rok v kategorii mladších dorostenek. Tato závodnice má drobnou postavu, ale vynikající funkční parametry, má výbornou obecnou zdatnost. Svým projevem na lyžích je rychlostně – vytrvalostní závodnicí, dokáže se projevit ve sprintu a i na kratších distancích. Je to velmi dravý typ závodnice. Občas mívá problémy s udržením nasazeného tempa. Také má drobné technické nedostatky zejména ve sjezdech a odšlapech. Její přístup k tréninku je zodpovědný.
Tabulka č. 8: Morfologická charakteristika zkoumaného souboru.
M.S.
M.S. ročník narození 2000, je pro letošní rok v kategorii mladších dorostenců.
Tento závodník s vytáhlou postavou a s výbornými funkčními parametry je převážně rychlostní typ. Dobře se prosazuje ve sprintu a v kratších distancích. Dokáže podat výborné výkony, ale bohužel, zejména díky vlastní psychice, se tak stává nepravidelně.
Velmi často se nechá ,,zlomit‘‘. Také jeho přístup k tréninku není vždy 100%. A to je škoda pro takto talentovaného sportovce.
T.L.
T.L. ročník narození 2000, je pro letošní rok v kategorii mladších dorostenců. Je to sportovec velmi vysoké postavy s výbornou obecnou zdatností, vytrvalostní silou dolních končetin. Velmi rychlý závodník, který se ale také dokáže prosadit i v distančních závodech. Donedávna měl díky rychlému nárůstu své výšky problémy s koordinací a technikou jízdy. Nyní se již stabilizoval a jeho lyžařský projev je výborný. Má kladný přístup k tréninku.
4 Analýza výkonnosti běžců na lyžích
V této části přejdeme k vlastní analýze výkonnosti testovaných jedinců. Kdy použijeme porovnání naměřených parametrů (VO2max, vytrvalostní síla horních a dolních končetin, celková fyzická zdatnost) a skutečných výsledků v závodech Českého poháru v běhu na lyžích.
4.1 Analýza tréninkových deníků
Než přejdeme k vlastní analýze výkonnosti, zaměříme se na analýzu tréninkových objemů a jejich plnění v rámci RTC 2015/16. Jelikož jsou všichni sledovaní zařazeni do SCM, mají povinnost si řádně vést tréninkové deníky. Pro kontrolu kvality tréninků použijeme návrh RTC sestaveného metodickou komisí ÚBD SLČR.
4.1.1 Pojmy v tréninkovém deníku
Lyžaři běžci zařazení do SCM používají jednotný systém vedení tréninkových deníků navrhnutý metodickou komisí SLČR. Jednotlivé pojmy v TD podle Ilavského (2005):
• Dny zatížení (DZ) – realizace jakéhokoliv tréninkového zatížení nebo závodu v délce trvání minimálně 30 minut.
• Jednotky zatížení (JZ) – tréninková jednotka od délky trvání více než 30 minut.
Při dvoufázovém tréninku = 2 JZ).
•
Hodiny zatížení (HZ) – čistý čas strávený na tréninku a na závodech.• Počet závodů – počet všech závodů, včetně tréninkových a kontrolních v období bez sněhu i na sněhu.
• Regenerace sil – zaznamenává se délka trvání v minutách (sauna, masáž, plavání apod.).
• Nemoc – počet dnů, ve kterých se nemohl sportovec zúčastnit plánovaného tréninku nebo závodu.
• Pásmo mírné intensity (I) – aerobní krytí, do 60 % maximální kyslíkové spotřeby, tzn. pod 75 % max. TF.
• Pásmo střední intensity (II) – aerobně-anaerobní krytí, mezi 60 – 75 % maximální kyslíkové spotřeby, tomu odpovídá 75 – 90 % max. TF.
• Pásmo vysoké intensity (III) – anaerobní laktátové krytí, tomuto pásmu odpovídá 90 – 95 % max. TF.
• Lyže (LY) – počet najetých hodin na lyžích klasickým stylem (LY – K) i bruslením (LY – V) s rozdělením do pásem intenzity zatížení.
• Kolečkové lyže (KL) – počet odtrénovaných hodin na kolečkových lyžích dle intenzit zatížení.
• Běh (BE) – běh v terénu, na atletické dráze, zapisuje se počet všech hodin běhu rozepsaných do intenzit zatížení.
• Kolo (KO) – počet hodin absolvovaných na kole.
• Imitace (IM) – cvičení napodobující lyžařskou chůzi a běh na lyžích.
• Hry (HR) – eviduje se doba trvání her v hodinách.
• Jiné (J) – zapisuje se doba trvání v hodinách, jde např. o sportovní gymnastiku, plavání, sjezdové lyžování a podobně.
4.1.2 Vlastní analýza tréninkových deníků
Tato část obsahuje vlastní analýzu objemu tréninkových hodin a jejich porovnání s navrhovanými hodnotami SLČR.
Z obrázku č. 7 je patrné, že obě závodnice odtrénovaly méně celkových hodin zatížení (HZC), než doporučuje Ilavský. U P.V. je ve dnech zatížení (DZ) vidět několika týdenní výpadek způsobený nemocí na podzim 2015. Vzhledem ke klimatickým podmínkám mají obě dívky nalyžováno méně než Ilavský doporučuje, oproti tomu mají více hodin na kolečkových lyžích (KL). Vůbec nejmarkantnější rozdíl je v počtu hodin odtrénovaných imitací (IM), kde Ilavský doporučuje 30h a závodnice odtrénovaly 2 respektive 1h. Další významný rozdíl je ve hrách, ale to je nejspíše způsobeno nedůsledným vedením tréninkového deníku. Jinak co se týče poměru obecných a speciálních tréninkových prostředků Ilavský doporučuje poměr 3:2. Tento poměr byl zhruba dodržen.
Obr. č. 7: Graf rozdílu objemu tréninkových hodin – dívky.
U chlapců je z obrázku č. 8 patrné, že se shoduje počet odtrénovaných dnů, ovšem lehce se liší počet celkových hodin zatížení (HZC) zhruba o necelých 10%. Dokonale se shodují, a to i přes letošní velmi nepříznivé podmínky k lyžování, v hodinách strávených na lyžích (LY) a odběhaných (BE). Drobné rozdíly jsou v hodnotách JINÉ, v posilovaní (SI) a na kole (KO). Opět jako u dívek je velmi markantní rozdíl v hodinách odtrénovaných imitacemi (IM). Lze tedy tvrdit, že se jedná o tréninkovou filosofii trenérů ČKS SKI Jilemnice. Velký rozdíl, ale ne tak markantní jako u dívek je i ve hrách. To je způsobeno především aktivní touhou chlapců zahrát si (fotbal, florbal, basketbal). Ilavský i u této kategorie doporučuje poměr obecných a specifických tréninkových metod 3:2. Tento poměr se opět podařilo dodržet.
Obr. č. 8: Graf rozdílu objemu tréninkových hodin – chlapci.
Tento obrázek č. 9 ukazuje rozdíly objemu natrénovaných hodin mezi chlapci a děvčaty.
Z tohoto lze usuzovat o kolik se liší jednotlivé objemy tréninkových hodin.
Z uvedených grafů lze obecně říci, že trenéři ČKS Ski Jilemnice při tvorbě RTC přihlížejí k doporučeným objemům tréninkových hodin, snaží se dodržet poměr obecných a speciálních tréninkových prostředků. Oproti Ilavského doporučení je u obou skupin velmi výrazně méně hodin odtrénovaných imitacemi, ale na druhou stranu více hodin strávených na kole a v posilovně, čímž se celkový počet hodin zatížení téměř shoduje.
Ilavský (2005) důrazně doporučuje nepřekračovat poměr obecných a speciálních tréninkových prostředků. Dále klade důraz na využívání kolečkových lyží pouze v doporučeném objemu. Z grafů je vidět, že tento objem byl překročen téměř dvojnásobně.
Do složky JINÉ Ilavský (2005) doporučuje zařazovat gymnastiku, obratnost, plavání, koloběžku, kompenzační a protahovací cvičení. Trenéři ČKS Ski Jilemnice berou na vědomí toto doporučení a mimo tyto prostředky zařazují též jízdu na lodích, turistiku a především cvičení na zpevnění posturálního svalstva.
4.2 Analýza diagnostických testů
Jedním z ukazatelů výkonnosti jsou motorické a funkční testy. V této práci se zaměřím na testy prováděné v rámci klubu ČKS Ski Jilemnice, SG Jilemnice anebo Úsekem běžeckých
Obr. č. 9: Graf rozdílu objemu tréninkových hodin – dívky/chlapci.
v hlavním zimním období by dávaly jistě zajímavý pohled na změny ve výkonnosti, bohužel na jejich provádění není dostatek času V této době je potřeba se věnovat aktivní přípravě na soutěže.
4.2.1 Testy SG Jilemnice
Testy SG Jilemnice jsou prováděny vždy na jaře a na podzim, jsou povinné pro všechny studenty SG. Většinou se jich účastní i budoucí studenti. Testová baterie se koná v jednom, někdy ve dvou dnech (podle obsazenosti plaveckého bazénu).
Termín je obvykle stanoven na polovinu května a polovinu září. Jarní testy bývají ukazatelem především obecné zdatnosti, vzhledem k tomu, že sportovci ještě nejsou dostatečně roztrénováni, protože v rámci RTC trénují od konce dubna. Mají tedy na přípravu pouze 2-3 týdny. Oproti tomu podzimní termín je ukazatelem výkonnosti po hlavním letním tréninkovém období.
Z uvedených tabulek č. 9 a 10 lze vidět rozdíly ve výkonnosti. Z testové baterie SG Jilemnice pro běžecké lyžování je asi nejméně podstatný výkon v plavání, kdy mají testovaní jedinci často problém s technikou. Toto lze vidět u T.L. v září 2015, kdy zvolil kraulovou techniku, kterou moc neovládá a proto dosáhl výrazně pomalejšího času.
Z tabulky je také patrné, že lepších výkonů na běžecké distanci podávají jedinci v září, je to způsobeno hlavně tím, že jsou přes letní sezónu dostatečně kvalitně rozběháni.
Pro stanovení výkonnosti je každá z disciplín bodována. Součtem těchto bodů se tvoří pořadí. Lze dosáhnout maximálního počtu bodů 80. V září 2015 dokázala testy SG Jilemnice H.T. součtem bodů (66,30) celkově vyhrát a P.V. byla šestá (52,16). Mezi chlapci se M.S. (53,95) umístil na 18. místě a T.L. (45.30) na 24 místě.
Tabulka č. 9: Tabulka výsledků testů SG Jilemnice - jarní část.
Tabulka č. 10: Tabulka výsledků testů SG Jilemnice - podzimní část.
